Zkrocení démona

26. září 2013 v 20:51 | Yuu |  Jednodílné - Yuu
Anime: Ao no Exorcist
Warning: yaoi, 18 + (lásku v tomhle nehledejte :D)


Bláznivý a bláznivě oděný sir Mephisto Pheles měl dnes dobrou náladu. Při pomyšlení na jeho plán se mu totiž okamžitě zvedla nálada.
Po zničení brány do Geheny od bratří Okumurů byl Satan zuřením k nezastavení, a tak byl z části i rád, že je v Assiahu. Ovšem chudinka Amaimon to pěkně schytal a nebylo s ním k mluvení. byl hrozně podrážděný. Řev Satanův a ještě prohra s jeho spratky. Mepphy si ještě Amaimona zalitoval, ovšem pár sekund na to si zas vzpomněl na svůj plán. Projistotu si ho pořád opakoval, aby měl celý den dobrou náladu.

"Myslím si, že Amaimon bude nadšený," ušklíbl se pro sebe a uslyšel cinknutí přístrojku na měření teploty nudlí. Šťastně ho z té instantní pochoutky vyndal a pustil se do ní. Mezitím, co jedl pochoutku se za pomocí zlatého klíče dostal do akademie Amaimon. Byl tak mrzutý, že se mu ani nechtělo jít sebrat koumaken Okumurovi staršímu.
Zamířil si to do Mepphyho kanceláře.

"Anihoue, co potřebuješ?" zeptal se rovnou a hlase mu rozhodně nezněla veškerá neznalost a nevinnost jako obvykle. Nad tím se Mepphy jen podivil. 'Takže to budu muset odložit, no, to nevadí,' pomyslel si a usmál se svým typickým Mepphy-úsměvem.
"Á, Amaimon, jen jsem ti chtěl nabídnout noc v našem nejlepším pokoji s největším soukromím a plnou dodávkou sladkostí," zacukroval mu.
"V tom bude nějaký háček," nenechal se nachytat Amaimon a stále ho propaloval pohledem.
"Amaimon, chci se ti tím omluvit za ten řev otce!" naoko ublíženě zdůraznil a Amaimon vytřeštil očka.
"A-Aham tak to se omlouvám anihoue," vykoktal.
"pokoj číslo 396," řekl mu jen a Amaimon se otočil.
"Ještě něco Amaimon, převlékni se prosím, kdyby tě náhodou viděli studenti," upozornil ho Mepphystopheles.
"Jo, jasně, chápu," odříkal Amaimon a Mepphy zaskřípal zuby, Amaimon ho dokázal fakt vytočit.
"Však se neboj Amaimone, ještě uvidíš," zamumlal si s úšklebkem pro sebe, když odešel.
-
Otráveně šel chodbou, docela ho obtěžovalo, že musí vypadat jak bytosti v Assiahu, ale co nadělá. Házel si s klíčkama a u toho hledal pokoj 396. Vešel do pokoje a málem musel sbírat pusu ze země. Pokoj byl vážně luxus. Spokojeně si nahlas oddechl, tak přece jenom anihoue není sobecký pitomec, jak ho kolikrát v myšlenkách tituloval. Na posteli našel složené oblečení. Vzal ho do ruky a rozložil. Ve finále to taky nebylo tak špatné. Černá košile, černé kalhoty a černé pánské boty. Sice si připadal trochu jako pohřebák, ale též to nebylo špatné. Podíval se na sebe do zrcadla a zadíval se na vlasy.

"Fajn," řekl si," nechám je normálně," zabručel si a oblečení si sundal. Zamířil do sprchy, kde se hezky umyl levandulovým mýdlem a umyl si vlasy. Vylezl ze sprchy, ussušen byl poměrně rychle. Navlékl si na sebe oblečení, boty si nebral, nechal si normálně ponožky. Vlasy jen tak rozčesal, lehounce mu padaly do tváře, ale co on s tím. Když se podíval do zrcadla, musel uznat, že takhle by pár holek nabalil, ovšem kdyby je nevyděsily ty prodloužené zuby. Nakonec nad tím mávl rukou.

Uslyšel zaťukání, a tak otevřel dveře. Venku stál vozíček s jídlem a za ním sympatická mladá služebná. "S-Služebná?" překvapeně vykoktal Amaimon.
"D-Dobrý den pane," zrůžověla, "Sir Pheles vám dal poslat pokrm a nápoj," pověděla mu a stydlivě se na něj usmála. Amaimon vyblekotal tiché "děkuji" a jídlo si vzal.
Uvnitř pokoje se na jídlo pořádně podíval. /Sladkosti,/ pomyslel si, /co si myslí, že dělá?/ proběhlo mu hlavou, ale proč odolávat voňavému dortíku, lízátkům a všelijakým bonbonům? Spokojeně se nacpal, napil se autřel si papuli ubrouskem.
"Uff," vydral ze sebe, trochu si rozepl košili a rozvalil se na posteli. Do chvíle byl tuhej.
-
"Hm, tak Amaimon už spí, říkáte? A za jak dlouho se probudí?" spokojeně se zeptal Mepphystopheles.
"Za pět minut," ozvalo se z mobilu.
"Jistě, děkuji," odpověděl Mepphy a típl to. /Jed tak silný, že uspí i Amaimona, krále země, opravdu profesionální práce/ pomyslel si a vydal se k jeho pokoji.
-
Tichounce se vkradl do jeho pokoje. Amaimon ležel na boku a ruce měl u sebe hezky položené. To se Mepphymu hodilo. Opatrně se přes něj nahnul, přičemž si dával opravdu velký pozor, aby Amaimona nevzbudil.
"Cvak," ozvalo se, právě, když jeden ze synů Satana zacvakl pouta svému mladšímu bratrovi. Amaimon se neklidně zavrtěl. Mephistopheles si už moc nebral ohledy, těšil se na to celou dobu, co ten plán vymyslel. Sedl si na postel a opřel Amaimonova záda o sebe. Spokojeně nasál jeho vůni. /Prostě skvostné/ pomyslel si a zajel pod košili svému "nii-sanovi".
-
Ucítil cizí doteky na své hrudi.
"C-Co to?" vyhrkl a pohnul s rukama. Uslyšel jen zachrastění. Poté jazyk na svém uchu a proti jeho vůli mu naskočila husina.
"Neboj, nebude to tak hrozné," zašeptal mu kdosi do ucha, ale hlas se mu zdál zatraceně povědomý. Klidný a melodický.
"Kdo jsi?" vykřikl, když mu onen "neznámý" začal stahovat kalhoty.
"Shht," ozvalo se mu u ucha a zacpal mu rukou ústa. Druhou zajel pod spodní prádlo a začal se věnovat jeho přirození.

Amaimon sebou překvapeně trhnul a v jednom návalu rozkoše zvrátil hlavu dozadu. Snažil se nevzdychat, ale nešlo to. Zatmívalo se mu rozkoší před očima. Neznámý ho však nechtěl nechat vyvrcholit, což ho samozřejmě naštvalo. Když už ho chce někdo znásilnit, nemá si to náhodou užívat? To jeho démonskému naivnímu mozečku nedávalo smysl.
"Užívat si ještě budeš," neznámý zachraptěl u jeho ucha. Amaimonem projela ledová vlna. neznámý se spokojeně usmál.
-
Trápit ho, bylo příjemné. Ještě lepší bylo, že ani nevěděl, kdo jsem. Vzal jsem šátek a zavázal mu oči. Přecejenom, nechci riskovat. Začal jsem ho hladit po hrudi, zvláštní péči jsem věnoval bradavkám. Ucítil jsem, jak jeho démonský ocas se mi plácl o stehno. Vzal jsem ho do ruky a jednou hladil hruď a druhou jemňounce šimral nejslabší místo démonovo.
-
Neznámý věděl kam sáhnout. Amaimon byl zarudlý a oči měl skelné, i když to nebylo přes hedvábný šátek vidět. Když mu sáhl na citlivém místečku na ocase, prohnul se.
Brzy toto ustalo a uslyšel rozepínání a štrachání: Díky spoutaným rukám, nemohl nic dělat.
"Předkloň se," ozvalo se mu u ucha a již rozkoší omámený zemní král poslechl, předklonil se. Ucítil u svého otvoru cosi nepříjemného, a tak sebou vyděšeně škubl.
-
Už jsem nemohl vydržet, nařídil jsem mu, aby se předklonil. Vzal jsem si trochu lubrikačního gelu a pomazal si prst. Zezadu jsem se na něj natiskl a pronikl do jeho otvoru.
-
Poznal, že do něj pronikl teprv prst. Z počátku to nebylo moc nepříjemné, však najednou ucítil, když se otřel o jednu uzlinku záchvěv rozkoše. Trhl sebou.
-
Amaimon sebou trhl, to bylo dobré znamení. Přidal jsem jeden prst a brzy třetí. Amaimon nevědomky lehce přirazil. takže už je připravený, to je skvělé.
-
Neznámý do něj pronikl. Bolestně zaskučel, ten tlak byl nesnesitelný. Pohnul se dopředu, ale spoutané ruce se mu podlomily a přední část těla spadla na madraci. Neznámému hrál na tváři pobavený úšklebek a poprvé po chvíli, kdy nechal Amaimona si zvyknout, přirazil. Amaimon zasténal a jednou rukou sevřel prostěradlo. Neznámý začal své tempo a s rychlostí se rozpalovala jejich kůže. Natiskl se na Amaimona, který měl ještě ze začátku slzičky bolesti. Jednou rukou přes hruď zabloudil k jeho přirození.

Jemně ho škádlil a na to mu Amaimon odpovídal velmi hlasitými steny. Amaimon křečovitě svíral prostěradlo. Neznámý byl na prahu vrcholu, zpomalil, ale stenot jeho ukeho ho opět vyburcoval, neudržel se vyvrcholil. To teplo v konečníku dopomohlo k vrcholu Amaimona. Opatrně z něj vystoupil a ozvalo se jen šustění. Náhle na rukou pocítil rozepnutá pouta. Rychle si je sundal a strhl i šátek, toho neznámého však již nezahlédl...
-
Spokojeně seděl v kanclu, to, co chtěl, toho dosáhl.
-RÁNO-
Amaimon znaveně došel do ředitelny svého "anihoue".
"Jak ses vyspal, nii-san?" zeptal se ho se škádlivým úsměvem.
"Jo, v pohodě," zahučel Amaimon a ani slůvkem se mu o noci nezmínil.
/Tak mě napadá, ten svůj plán zopakovat,/ zašklebil se Mephistopheles, když už dávno v kanclu Amaimon nebyl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Saku-chan Saku-chan | E-mail | 6. října 2013 v 23:21 | Reagovat

Na tyhle dva úžásná povídka a určo by to chtělo další díl hele *w*

2 Ko-chan Ko-chan | Web | 7. října 2013 v 19:31 | Reagovat

Taky jsem nad tím přemýšlela. xD Okay, pokusím se. (^.^)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama