Dlouho neopětovaný cit

31. prosince 2013 v 17:02 | Enqila |  Assassin's Creed
Ehm... Tak tady je další výtvor... Vlastně je to moje úplně první yaoi, co jsem splácala před několika měsíci. Figurují v tom postavy ze hry Assassin's Creed a taky mi rozložení blogu roztrušuje rozestavění dokonale spořádané přímé řeči, tak mě za to nekamenujte, že to vypadá jak od amatéra ..:D
Autor: Enqila
Pairing: Malik x Altaïr
Warning: Pitomost :D, +18


"Altaire…" Zašeptal do tmy tmavovlasý mladík a s těmi slovy vyvrcholil. Už to bylo nějaká doba, co zjistil, že se zamiloval do svého nejlepšího přítele. A jeho touha být s ním se každým rokem zvyšovala. Několikrát musel i odmítnout jeho pozvání na oslavení vítězství úspěšné mise, protože ví, že by to dopadlo zle, kdyby se přestal kontrolovat. S povzdechem se podíval ke dveřím. Doufal, že ho nikdo neslyšel… a hlavně ne on, když měl pokoj hned vedle. Kdysi si společně koupili malý domek ve vesničce hned pod pevností a hlavní centrálou assassinů Masyaf. Tehdy jsme byli přátelé, pomyslel si nostalgicky, když nemusel řešit své trable s láskou jako teď. Malik si znovu povzdechl. Kolikrát doufal, že se těmi dveřmi k němu úspěšný zástupce velitele řádu assassinů přikrade a třeba ho jen prostě obejme, a nebo s ním stráví noc… V jeho hnědých očích se blýsknuly slzy, ale okamžitě zamrkal, aby se jich zbavil. Lehnul si na postel a přetáhl přes sebe peřinu. Posmutněle zavřel oči a usnul. Jeho uši však stihly zaznamenat tiché klapnutí dveří…

Altair ležel na své tvrdé posteli a zíral na strop. Jediná svíčka osvětlující jeho ložnici se lehounce mihotala. Zdálo se mu to…? A nebo při tom vyslovil Malik jeho jméno? Muselo se mi to zdát… Pomyslel si a před očima se mu ukázal obraz Malika, jak sténá jeho jméno. A to s ním chtěl projednat něco ohledně jeho další mise, i když bylo pozdě v noci... Doufal, že to byl výplod jeho fantazie, ale část jeho já mu říkala, že to byla skutečnost. Že ho jeho nejlepší přítel nejspíš miluje a chce s ním být víc, než přítel či spolubojovník. Zavrtěl hlavou. Tohle je nemožné, a i kdyby to byla pravda… Nejsem na muže! Křičel v mysli a sfoukl svíčku. "Nějak se to vyvrbí…" Zašeptal do tmy a jeho unavená mysl střádala snové verze toho, jak z Malika dostat pravdu.

"Dobré ráno," Pozdravil Malik Altaira, když vešel do kuchyně. "Jak ses prospal?" Zeptal se ho. "Ale celkem to šlo." Odpověděl zamyšleně Altair a očekával Malikovu reakci na to, že byl oblečený pouze do spodního prádla. Všiml si, že od něj tmavovlásek poslední dobou dost často odvrací pohled. A i teď nezklamal. Jeho tváře se začervenaly a okamžitě uhnul pohledem. Přešel k podlouhlému stolu, kde se krájelo jídlo a otočil se k Altairovi zády. Ukrojil si kus chleba a rozhlížel se kolem sebe. Normálně tam na stole leželo i sádlo, aby si chléb namazal. "Hledáš něco?" Zeptal se Altair těsně u jeho ucha. Malik skoro nadskočil. "Ne-nebuď t-tak blízko…" Vydal ze sebe přiškrceně a ještě víc se červenal. Cítil, že Altairova blízká přítomnost má vliv i na jeho chloubu. A jak mu byl jeho přítel takhle blízko, cítil, jak mu pomalu narůstá a probouzí se k životu. Uslyšel tiché "tse". "Co se s tebou děje? Vyklop to." Zeptal se ho narovinu. "Nic." Zalhal tiše Malik a vzal si chléb bez sádla. Taktně se vypařil do pokoje a slyšel za sebou, jak na něj Altair křičí, aby nezapomněl na dnešní trénink před jeho velkou misí. Malik něco zahuhlal a zaklapl za sebou dveře. "Budu ti muset pomoct, abys přestal zlobit." Povzdechl si a posadil se na postel. S tichým zasténáním začal konat zkrocení jeho chlouby. "A-altaire…" Vykřikl po chvíli v opojení a jeho semeno skropilo podlahu. Slyšel tiché otvírání dveří. Musel mě slyšet… Pomyslel si vyděšeně, a tak ho nenapadlo nic jiného, než jen to, že si lehne do postele. Chléb ležel na nočním stolku. "Co se děje?" Zeptal se klidně hnědovlasý mladík a zkoumal celý pokoj pohledem. Neunikla mu ani mokrá, lehce nabělená skrvrna na podlaze. "J-je mi špatně. Potřebuju se ještě prospat." Zalhal Malik. Altair kývnul. "Potřebuješ něco?"
"Tebe…" Zaskuhral tiše Malik, ale Altair ho neslyšel.
"Doufám, že se to odpoledne přilepší, abychom mohli trénovat. Nesmíš být nemocný. Potřebuješ tréninky… Jinak tu misi nezvládneš, i když tam vyrážíme spolu."
Malik prudce rozšířil oči. "T-ty tam jedeš taky?" Zeptal se kňučivým tónem. To ne… Pomyslel si bolestně, co když ho ztratí? "Ano… Mám nařízení ti krýt záda, kdybys to podělal." Odpověděl a sedl si k němu na kraj postele. "Můžu?" Zeptal se a vklouzl k Malikovi pod peřinu. "Už je to docela doba, co jsme takhle naposledy leželi spolu v posteli, co?" Nadhodil hnědovlásek zvesela a vzpomněl si na to, jak se v dětství báli zlých duchů a spali spolu v posteli. Vzpomínal si, že ho vždycky Malik objímal a bral ho jako svého staršího bratra. "M-můžu?" Zeptal se Malik a položil hlavu na Altairovu vypracovanou hruď. Altair se pousmál a kývnul. Malik během chvíle usnul. Hnědovláskův úsměv se ještě víc rozšířil a začal si broukat jakousi písničku, kterou se kdysi naučil. Jemně začal hladit Malika v jeho černých vlasech a vzpomínal na jejich šťastné dětství. Tolik se toho změnilo… oba dva vyrostli a stali se z nich assassini. Tiší vrazi zabíjející se stínem v patách. Přivřel své jantarové oči. Kvůli tomu, že byl assassin si ani nemohl najít dlouhodobý vztah se ženou. Vždycky ho opustily, když byl na nějaké příliš dlouhé misi. Vždy se pak vymlouvaly na to, že si myslely, že zemřel. "Ženy…" Zašeptal zlostně. Podíval se na Malika. "Možná…" Okamžitě sklapl pusu a vypeskoval se za to, na co před chvilkou myslel. Na milenecký vztah s Malikem?! Nikdy…! Je to můj přítel… a navíc je to muž! Křičel v mysli. Hlodalo v něm svědomí. Nechtěl mít vztah s mužem…, ale co když… Zavrtěl hlavou a dál naslouchal hádce jeho dvou já, dokud je nedonutil ztichnout. "Uvidíme…" Zašeptal tiše a střádal plán, jak donutit alespoň trochu Malika k tomu, aby se nějak přiznal.

Malik se probudil. Pod sebou cítil něco měkkého a teplého. Okamžitě se začervenal, když zjistil, že je to Altair, ale víc se přitiskl k jeho hrudi. Slyšel srdce bijící pro nikoho. Cítil jeho drsné prsty, jak mu projíždí vlasy. Spokojeně si vzdychl a neodolal. Lehounce se nadzvedl a co nejjemněji ho políbil, tak aby si toho nevšiml. Altairův pohyb rukou přestal. "Už jsi vzhůru?" Zeptal se a křečovitě se usmíval. Malik se na něj podíval a nesměle kývnul. Viděl tu jizvu, kterou měl Altair přes jeho nádherné rty na pravé straně jeho tváři. Toužil ji políbit a polaskat. Stejně na tom byl, když viděl i další jizvy, které brázdily jeho hrudník na kterém před chvilkou ještě spal. Musel mít šrámy po celém těle. "Takže?" Začal Altair a odtahoval Malika od sebe. Ten se jenom díval na jeho dokonalou vypracovanou postavu a ucítil vzrůstající vzrušení. Co na tom, že měl po těle spoustu jizev. Jemu připadal přitažlivý… a hlavně se do něj zamiloval…, a když člověk miluje, jemu jedno, že může mít spousty nedostatků… "Myslím, že můžem jít trénovat." Odpověděl a zívnul. Vyhrabal se z postele a podíval se na místo, kde stál Altair. Už tam nebyl. "Někdy je to vskutku děsivé, jak rychle zmizíš." Řekl Malik zamyšleně a došel ke skříni. Vytáhl z ní potřebné věci a začal se oblékat. Nejdříve černé lněné kalhoty na ně přišel čistě bílý svrchní oděv, pak tunika, kapuce, rudá šerpa, která ohraničovala okraje velkého koženého pásku, který chránil assassinům břišní dutinu. Přepásal si přes pravé rameno pouzdra s vrhacími dýkami. Na pravé části hrudi se mu kožené pásky zapínání pouzder sbíhaly do kovového cvočku, který je držel na místě. Nakonec si navlékl vysoké kožené boty a zasunul meč do pochvy. Stáhl si kapuci a vydal se do kuchyně. Tam na něj čekal Altair s jeho typickým neměnným výrazem ve tváři. Zatímco bez svého oblečení, které z něj dělalo zabijáka, se výrazy jeho tváře měnily, tak v této chvíli, kdy se oblékl, měl jediný tvrdý výraz. Výraz chladného zabijáka… Pohlédl na Malika a pokynul mu, ať ho následuje. "Dneska budem na cvičišti. Potrénuješ si i s nějakými novici." Prošli chodbou a objevili se venku.

Klidným krokem vykročili směrem k pevnosti. Altair se podíval na Malika. "Prozkoušíme tvoji fyzičku. Uvidíme, kdo bude nahoře první." Nasadil si kápi. Rozeběhl se a vyšplhal na nejbližší střechu domu, odkud se vydal směrem do kopce k bráně pevnosti Masyaf. Malik se za ním rozeběhl. I přesto, že se snažil Altaira dohonit nepovedlo se mu to. Zrovna, když vylézal na dřevěné lešení u skály, mu štěstí přestalo přát. Položil nohu na ztrouchnivělé dřevo, které pod ním prasklo. Okamžitě ztratil rovnováhu a nebýt Altaira už by se válel pod skalou mrtvý. "Hlupáku, máš dávat pozor, kam šlapeš, i když se snažíš dohonit svou oběť, jinak hodně rychle skončíš, tak jako málem teď." Pokáral ho klidným hlasem Altair a vytáhl ho na vršek. Rozhlédli se kolem sebe. Poslední překážkou byly hradby, a pak budou v pevnosti. Díky tomu, že stáli na vršku skály, je zvládnou překonat velice snadno. Altair vyběhl a zdánlivě lehounce s kočičí elegancí překonal vršek cimbuří. Malik ho následoval. Zastavil se a viděl Altaira, jak zkušeně skáče dolů a dopadá do klubíčka. Postavil se a ohlédl se po Malikovi. Pohybem ruky ho vybídl. Malik na chvíli znejistěl, raději skákal do kupek sena, ale tady zrovna žádná nebyla. Rozběhl se a skočil. Ve vzduchu se automaticky schoulil do klubíčka a ucítil prudký náraz udusané země. Překulil se a postavil se na nohy. Altair kývnul. Jak se tvářil, nedokázal Malik odhadnout, protože měl do obličeje staženou kapuci, i když měl nejspíš ten jeho chladný zabijácký pohled. Společně došli k ohraničenému bojišti. Několik noviců tam trénovalo, a když uviděla Altaïra přiložili si pěst k srdci a sklonili hlavy. Novicové se dali snadno rozeznat od plnoprávných assassinů. Měli černé kapuce a svrchní oděv. Jinak se jejich vybavení příliš nelišilo od Malikova a Altairova. "Tak dobře začneme beze zbraní." Řekl zvučně Altair a zaujal bojový postoj. Malik ho napodobil. Novicové se vzdálili, aby jim nepřekáželi. Malik vyrazil proti Altairovi. Napřáhl se rukou, ale ještě než dopadlo do středu protivníkovy hrudě, ji zachytil. Malik se ji snažil vyprostit z jeho sevření a nakonec se mu to povedlo. Bohužel si nevšiml Altairovy nohy, která mu podkopla ty jeho. Během chvíle ho zkušený assassin zpacifikoval na zemi. Ruce mu dal nad hlavu a sedl si na něj. Přiblížil svou tvář k té jeho. "Mrtvý," řekl nahlas a zřetelně. Malik se, ale příliš nesoustředil na něj. Soustředil se na to, kde se ho dotýká tělem. Pomalu, ale jistě mu začalo tvrdnout jeho mužství. Okamžitě zrudl a snažil se setřást Altaira ze sebe. Nyní mu Malik viděl dokonale do tváře. Jeho přítel tázavě pozvedl hnědé obočí. Moc dobře cítil, jak ho něco tlačí zespoda. Jeho jantarové oči jiskřily částečným pobavením. Ucedil tiché. "Myslel jsem si to." A propustil Malika ze sevření. Ten se prudce zvedl ze země a vyběhl pryč. Taková potupa…, pomyslel si. Neposlouchal, jak za ním Altair pobaveně něco huláká. Utíkal, co nejdál od něj.

Na chvilku se mu zatmělo před očima a už ležel na zemi. Chvíli sbíral sílu vstát. Ohlédl se za sebe a viděl, jak bílá šmouha plynulými elegantními skoky zkracuje jejich vzdálenost. Vstal a skryl se do nejbližší uličky, odkud přelezl přes domy, až k tomu jejich. Seskočil z něj přímo na nohy. Tiše zaskuhral, protože špatně dopadl na levou nohu. Otevřel dveře a vklouzl dovnitř. "Tohle… už dlouho nevydržím… Potřebuju jeho tělo cítit na svém. Chci ho…" Sundal si boty a nechal je ledabyle se válet v uličce. Vešel do kuchyně a hrábl do nejbližší skříňky. Vytáhl z ní lahev s vínem. I přes zákaz otevřel zátku a pořádně si z lahve přihnul. Assassini měli zakázáno požívat jakékoliv látky, které by jim mohly zastřít mysl… Malik jenom pokrčil rameny a znovu se napil. Během chvíle byla červená tekutina z lahve pryč. Znovu hmátnul do skříňky a vytáhl odtamtud další. Přešel k oknu a napil se. Slunce ukazovalo, že je něco málo po poledni. V tuhle dobu, když měli trénink za sebou, tak chodil Altair navštěvovat stáje. Zbožňoval koně a snažil se jim být, co nejvíce na blízku. Malika napadl bláznivý plán, i když v jeho stavu mu to šílené nepřipadalo. Vůbec nebyl zvyklý pít, a tak ho udolala jedna a půl lahve vína. Otočil se a lehce vrávoravým krokem došel ke stolu, kde odložil láhev. Potom se přesunul do svého pokoje a přehrabal tam svou skříň. Vytáhl odtamtud černý šátek a provaz. Zastrčil si to do zadní brašny a odešel do chodby, tam si nazul boty a vydal se ven. Směrem ke stájím. Altair nadšeně hladil hnědáka po čumáku a nabízel mu mrkev. Nevšiml si tiché postavy, která se k němu přikrádala potichu. Útočník ho udeřil do spánku a Altair omdlel…

Když přišel k sobě první, čeho si všiml, bylo to, že má zavázané oči. Chtěl se pohnout, ale nemohl. Klečel na kolenou a ruce měl přivázané ke stehnům. Cítil, že je stále ve stáji, ale měl za to, že jsou pod střechou, kde se skladuje seno. "K-kdo…?" Začal, ale neznámý ho umlčel. Přitiskl k němu své rty a jemně ho líbal, zatímco se Altair vzpíral. Poznal, že dotyčný je muž, podle rašícího strniště, kterého škrábalo na tvářích. Malik mu přejížděl po částečně odhaleném těle. Ukončil polibek a pohladil ho po tváři. "Tak krásný…" Zašeptal tiše a začal mu přejíždět rty po krku. "Splněný sen…" Mumlal tiše. Altair si všiml, že z toho člověka jde cítit lehký odér vína. Znovu se pokusil vzepřít, ale nemohl se ani dostat z pout. Ruce měl nastavené tak, že kdyby se pokusil o tasení skryté čepele, tak by se sám ošklivě zranil. Altair se v mysli peskoval za to, jak se mohl nechat omráčit nějakým opilcem. Chtěl něco říct, ale neznámý mu zajel pod kalhoty. "Ty parchante, co to děláš…?" Vyjel na něj, i když nebyl zrovna v situaci, kdy by se mohl nějak vytahovat. Neznámý se zarazil a vytáhl ruku z jeho kalhot. Znovu mu rukou přejel po tváři, a pak se na malý okamžik vzdálil. Altair ucítil, jak se něco vlhkého otírá o jeho rty. "Saj." Přikázal mu zhrublým hlasem neznámý. " Ne." Řekl vzpurně. Osoba ho chytila pod bradou a jediným stiskem prstu na čelist ho donutila otevřít jeho ústa. Altair ucítil v ústech slanou pachuť a chloubu nějakého zvrhlíka. "Potěš mě…" Nařídil mu tiše neznámý a stále ho držel za vlasy. Altair se snažil vymanit, ale bylo mu ti nic platné. Nakonec se snížil k tomu a začal jemně sát. Osoba se ze sebe vyloudila tichý sten. Po chvilce nezkušeného dráždění se mu cizinec udělal do úst. Bylo doslova slyšet, jak potlačuje steny. Ještě chvíli setrval uvnitř jeho úst, a pak z jeho pusy vyklouzl. Altair si chtěl odplivnout, ale cizinec mu zacpal nos a on musel polknout, aby se nadechl. Znechuceně se zatřásl. "Nechutnám tak zle… Nebo snad ano?" Dotázal se neznámý. Altair mlčel. Už takhle byl dost ponížený, že ho nějaký chlap svázal a teď ho donutil polknout jeho sperma. Ucítil jemné pohlazení po tváři, a pak ten někdo začal rozvazovat jeho ruce. "Děkuju…" Zašeptal tiše neznámý a naposledy ho políbil, než mu plně uvolnil ruce.

Altair si s rychlostí pantera strhl šátek z očí, ale nikdo tam nebyl. Rozhořčeně si prohlížel celou místnost, aby získal alespoň nějakou nápovědu, kdo mu tohle vlastně udělal, ale místo činu bylo opuštěné. I když Altair věděl, že jediná cesta odsud je skrz velká stodolová vrata, které ale byla pevně uzavřena zvnějšku, anebo skrz střešní vikýř, nehodlal po něm pátrat. Ať to udělal kdokoliv, musel být skutečný mistr v taktickém utíkání. Altair si s nechutí odplivl a taktéž pomocí vikýře opustil prostornou a útulnou stodolu. Zanechal koně koňmi a vydal se pomalu na cestu k assassinské tvrzi. Snažil se zůstat klidný, ale jakoby každý kolem něj se stal potenciálním viníkem. Nevěřil jediné tváři, která se kolem něho mihla. Nakonec si unaveně sedl na volnou lavičku a začal přemítat, kdo to mohl být. "Určitě mě znal, protože šeptal mé jméno." Šeptal si sám pro sebe, což v klasickém ruchu městečka zaniklo v zapomnění. Přestože byl Altair poměrně známý a obzvlášť v tomto kraji, nenapadal ho nikdo, kdo by byl ochotný zaútočit na cvičeného assassina jen kvůli tělesné touze. Dále jej mátlo, proč byl útočník tak "jemný a milý". Pokud si s ním chtěl někdo jen pohrát, choval by se určitě jinak. "Musí to být někdo, kterého dobře znám. Někdo…" Náhle mu jazyk uvízl v hrdle. "Ne, to je hloupost. Tohle…tohle by nikdy neudělal." Přesvědčoval sám sebe, ale všechny poznatky ukazovaly právě a jen na jednu osobu. Malik. Nejprve se opět vydal na cestu k tvrzi, ale než se nadál, stál u jeho příbytku, který sdílel s Malikem. Očividně nebyl doma, protože obvykle vždycky otevřené dveře stály přimknuté k pevnému dřevěnému prahu.


Vešel dovnitř a bedlivě pozoroval, jestli tam není nějaký útočník, když bylo otevřeno. Došel do kuchyně a tam uviděl dvě lahve. Jedna byla ještě zpola plná, zatímco ta druhá byla vypitá. Tohle zjištění ho uhodilo do tváře. Ten, kdo ho tam ponížil, smrděl lehkým odérem vína… Neváhal a vešel k Malikovi do pokoje. Jeho assassinská zbroj se válela ledabyle na zemi a on se choulil v posteli. Altair k němu došel a otočil ho k sobě čelem. "P-proč jsi mě donutil udělat něco takového?" Zeptal se ho naštvaně a s odporem. Malik se na něj zastřeně díval. Pokrčil rameny a něco ze sebe vydal, ale Altair mi nerozuměl. Zopakoval otázku. "J-já…" Začal tiše Malik. "Toužím po tvých dotycích už takovou dobu… to nešlo vydržet! To v-víno… neměl jsem si ho dávat a nikdy bych ti to neudělal… To jsem byl, ale i nebyl já… Altaire, já tě miluju…" Okamžitě se skrčil ještě víc a očekával opovržení, ale jeho přítel ho pustil a seděl s prázdným pohledem na posteli. Sundal si kápi a odhalil naprosto šokovaný výraz. Tohle opravdu nečekal, i když mu tím vlastně potvrdil, že to, jak sténal jeho jméno tu noc, nebylo vymyšlené. Zvedl se a ublíženě vyšel z pokoje. Připadal si tak zrazeně. Jakoby ho bodl nožem do zad. Donutit ho udělat něco tak nechutného… Prudce rozrazil dveře od svého pokoje a naštvaně do nich kopl, aby se hned zavřely. Podíval se z okna. Pomalu se stmívalo. Svlékl ze sebe svůj oděv a převlékl se do civilního oblečení, které nosil doma. V žaludku mu hladově zakručelo. Celý ten sled událostí ho dneska poměrně vyčerpal, a tak protentokrát vynechá večeři. Lehl si do postele a snažil se moc nepřemýšlet. Jeho myšlenky pořád bloudily k tomu, jak ho Malik ponížil, ale nakonec je uzamkl pod pokličku a usnul.


Někdy uprostřed noci ho probudilo vrzání dveří a ohlušující rachot hromu. Naštěstí měl zavřené okenice, a tak tlumeně slyšel, jak kapky deště zuřivě bijí o dřevo. Protáhl se a mrknul ke dveřím. "M-můžu?" Zeptal se vyděšeným hlasem Malik. Altair se chystal říct ne, ale když uviděl, jak vyděšením nadskočil z dalšího hromu, zapomněl na to, že ho ponížil a dovolil mu, aby si k němu lehnul. "Bojím se." Zaskuhral Malik tiše a choulil se jako dítě. Altair se pousmál. "Jsi stejný jako v dětství." Poznamenal pobaveně a přitáhl si ho k sobě do náruče. "No a? Ty se zase bojíš i maličkého pavouka, a tak do všech jeskyň a zatuchlých míst musím místo tebe lízt já." Odsekl dotčeně Malik a spokojeně vzdychl, když ucítil teplo jeho hrudníku. Altair uraženě zamumlal "Tse." A snažil se znovu usnout, ale moc mu to nešlo. Malik se pořád snažil najít pohodlnou polohu a občas mu rukou zavadil o kalhoty. "Maliku…" Sykl Altair lehce nazlobeně. "Pošlu tě pryč, jestli se nepřestaneš kroutit." Malik ublíženě zakňučel a zvedl hlavu k jeho krásné tváři. V jeho očích byla láska, ale i touha. "Prosím…" Zašeptal tiše a začal Altaira líbat na jeho měkké a horké rty. Jasně cítil i jeho jizvu, když ho líbal, ale nevadilo mu to. Díky ní byl takový víc mužnější a přitažlivější… Jeho přítel se chvilku bránil, ale pak se v něm něco zlomilo. Nevěděl proč, ale najednou mu Malikovy rty připadaly příjemnější, než kterékoliv ženy, s jakou kdy byl. Přejel mu prsty po zádech a zajel pod lem jeho trička. Jemňounce opisoval Malikovu páteř a sem tam narazil na nějakou jizvičku. Chvíli se opatrně líbali, a pak se Malik odtáhl. "J-ještě zajdu pro olej…" Řekl jakoby nic a vypařil se z pokoje. Altair tam ležel na posteli a prudce dýchal. "Co to jenom dělám?" Zeptal se sám sebe a díval se na pootevřené dveře. Malik se vrátil a odložil nádobku s olejem na stůl. Stydlivě se podíval na Altaira a znovu si k němu lehnul. Tentokrát převzal iniciativu Altair. Byl zkušenější, i když měl vždy jen ženy. Divoce drancoval Malikova ústa, zatímco on mu jenom paralyzovaně sténal do úst. Tmavovlásek se odtrhl od jeho rtů a přesunul se na krk. Zajel mu rukama pod lem trička a vyhrnul ho. Začal obdarovávat jeho hrudník a bříško drobnými polibky. "Altaire…" Zaskučel vzrušeně Malik. Altair se propracoval k jeho bradavkám a jemně jednu vsál do úst. Byly tolik odlišné od ženských… vůbec se netyčily do výše jako všem dívkám, kterým pečoval o tělo. Malikovi se tyčilo do výšky něco jiného a bylo to moc dobře cítit, jak na něm byl Altair natisknutý. Sám cítil, že ho to svým zvrhlým způsobem také vzrušuje. Obratným pohybem zbavil Malika trička a kalhot. S klidem si prohlédl jeho dokonalé snědé tělo, i když moc toho nešlo vidět. Natáhl se na stolek, aby rozsvítil petrolejovou lampu. Pokoj ozářila nažloutlá záře a on se usmál na červenajícího se Malika. "T-teď já…" Řekl tichým hláskem. "Musím ti vynahradit to ponížení…" Zvedal se do sedu, ale Altair ho zadržel. "Už se na tebe nezlobím… přeci jenom je tu jistá výhoda našeho vztahu. Budeš mi věrný, i když budeme na dlouhé misi…" Přiblížil se k němu obličejem, až se dotýkali nosy. "Protože vždycky ty jezdíš se mnou… Může to být zvrhlé, jak chce, ale pokud o to stojíš, stanu se tvým milencem, i když skrz srdce to tak cítit úplně nebudu. Budeš mi muset dát čas vstřebat to, a pak tě začnu milovat." Malik se doslova rozzářil štěstím. Potěšila ho jeho slova, i když to znamená, že zezačátku spolu budou jenom kvůli sexu… Příjmal jakoukoliv možnost být se svým snem, který tolik miloval. Přitáhl si Altaira k sobě těsněji a měkce ho políbil. Když polibek ukončil, jeho výraz se stal rozhodným. "Pořád tě, ale musím potěšit a odčinit to, co jsem ti provedl." Řekl a pousmál se na něj. "Jsem starší…" Namítl Altair s úšklebkem a zajel rukou pod Malikovo spodní prádlo. Ten přivřel oči. "Ne… nejdřív j-já… t-tebe…" Sténal, zatímco si Altair nezkušeně hrál s jeho chloubou. Usmíval se na něj a vtiskl polibek na krk. "Nevzpírej se mi." Zašeptal smyslně. Na chvilku přestal Malika dráždit a svlékl ze sebe všechno oblečení. "Tak se teda ukaž." Pousmál se a vtiskl Malikovu ruku do svého rozkroku. Černovlásek se na něj jenom usmál a začal si s ním pohrávat. Altair přivřel oči a spokojeně zamručel. Malik se sklonil a uchopil jeho úd mezi rty. Jemně ho vsál do úst. Sice neohrabaně, ale snažil se ho dráždit i jazykem, zatímco celými ústy objížděl po celém jeho obvodu. Na chvilku přestal a natáhl se po nádobce s olejem. Jemně v něm smočil prst a odložil ho stranou. "Lehni si." Vybídl hnědovláska. Znovu si vzal do úst jeho mužství a co nejjemněji a nejhlouběji do něj pronikl prstem. Lehce jím zakmital a Altair se skoro zajíkl stenem. Malik ho přestal kouřit. "Tam?" Zeptal se a znovu zakmital prstem. Altair rozevřel doširoka ústa a hlasitě zasténal. Snažil se kývnout, ale moc mu to nešlo. Místo toho vydechl zajíkavé ano a dál se soustředil na tu slast, kterou mu Malik způsoboval. Ten ho začal znovu obšťastňovat ústy a nepřestával kmitat prstem uvnitř něj. Po chvilce, když si usmyslel, že je dost uvolněný, tak do něj vstoupil dalším a střídavě ho mučil kmitajícími prsty. Nakonec to Altair nevydržel a vyvrcholil mu do úst. Slaná chuť se rozlila po celých Malikových ústech. On vše poslušně spolknul a zazubil se na něj. Pozoroval svého milence, jak přerývaně oddychuje, zatímco on ho dál dráždí svými prsty. Sem tam se prohnul v zádech. Nakonec z něj Malik prsty vyndal a znovu vzal do ruky nádobku s olejem. "Pojď na čtyři." vybídl Altaira, který byl ještě omámený orgasmem. Byl tak intenzivní, že sotva pobral dech. Poslušně si kleknul na čtyři a čekal, i když to nebylo jeho zvykem zastávat submisivní pozici, podvolil se. Vždycky býval ten, co se činil, když spal se ženami. Tak teď se může pro změnu snažit někdo jiný. Ucítil vlhký polibek na záda, a pak už jenom, jak se do něj Malik protlačuje. Na chvilku bolestivě zkřivil tvář, ale hned bolest nahradilo uspokojení, když se ho začal Malik dotýkat, zatímco čekal, až si na něj zvykne. "Altaire…" Zašeptal tiše do tmy a spokojeně přivřel oči. Na tohle čekal, tak dlouho… Altair prudce oddychoval. Cítil se tak naplněný… "M-můžeš…" Vybídl Malika a ten poprvé lehce přirazil. Spokojeně zavzdychal a pomalu zrychloval. Altair také neotálel se steny a tiše je vyluzoval po každém přírazu. Položil se na lokty a dal Malikovu ruku pryč. Sám se začal uspokojovat a v hlavě se mu začalo příjemně zamlžovat. Malik byl na tom podobně, žádná dívka s kterou byl dřív, nebyla takhle úžasně uzoučká jako Altair. Spokojeně přivíral oči a oddával se tomu úžasnému teplu a pocitům. Když už si byl jistý, že je Altair dostatečně uvolněný zrychlil tak, aby si to také užil. S každým přírazem cítil, jak se v něm hromadí napětí. I když se snažil svůj vrchol oddálit, nevyšlo mu to. Roky toužení si vybraly svou daň, i přesto, že ho jeho sen už dnes jednou uspokojil. S hlasitým stenem a Altairovým jménem na rtech vyvrcholil. Hnědovlásek ho po chvilce následoval. Malik v něm ještě chvilku setrval, než z něj vystoupil. Oba dva prudce oddychovali. "P-pojďme se umýt…" Navrhl po dlouhém mlčení Altair. Malik kývnul.


Vrávoravě se společně dostali do zmodernizované koupelny. Altair otočil kohoutkem a do vana se začala plnit teplou vodou. Spokojeně se do ní natáhl a Malik ho následoval. Přivinul se k němu do náruče. "Bouřka už skončila." Poznamenal jakoby nic Malik a spokojeně se usmál na svého milence.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama