Je to láska?

8. února 2014 v 20:19 | Enqila |  Assassin's Creed
Tak jsem se rozhodla, že zas něco uveřejním a taky mě napadlo, že bych mohla zkusit postovat každej pátek, když to budu schopná za týden dopsat :D No tak zase AC yaoi . Tentokrát je to o hlavním figurantovi Desmondovi a sarkastickým historikovi Shaunovi. Užijte si čtení, snad se ta splácanina bude páčit :D
jenom malá poznámka "Baby" - tak říká Rebecca stroji nikdo neví proč.
Autor: Enqila
Pairing: Desmond x Shaun
Warning: +18


"Leo-" Ezio se zarazil. Co se to děje? Leonardo mizí? Rozhlédl se po Leonardově pracovně. Jeho přítel nikde… Jenom kusy jeho oblečení poletující po pokoji. Po chvíli zmizela i jeho pracovna. Změnila se na černočernou tmu, která se prolínala se záblesky šedi.

Desmond rozechvěle otevřel oči. Rebecca se zamračila a něco zamumlala. Po chvilce zmizela z jeho zorného pole a něco štelovala na ovládání vzpomínek.
"Co se děje?" Zeptal se Desmond. Jeho oči už plně zaostřily své okolí. Rebecca se ušklíbla.
"Baby se zbláznilo." Konstatovala jednoduše.
"Co?"
"Kdybych tě nechala, abys pátral po Jablku, tak by tě to vtáhlo do systému a už nechtělo vrátit. Respektive tvou mysl." Dodala na vysvětlenou a už se opět věnovala něčemu na přístroji. Desmond se pomalu zvedl a protáhl se. Připadal si jako po zimním spánku. Rozespale zamlaskal a rozhlédl se kolem sebe. Kolem něj byly sochy různých assassinů, z nichž poznával jenom svého předchůdce Altaïra Ibn-La'Ahada. "Shaun a Lucy?" Zeptal se tázavě.
"Spí nahoře v Auditori vile." Kývl a vydal se po schodech nahoru. Taky se prospím…, prospěje mi to.
Spokojeně překonal vzdálenost od svatyně do útrob domu. Podíval se doprava. "Hmm… Tam měl Ezio své zbraně, které odložil. Na to se podívám, co se zachovalo." Vešel do malé místnůstky. Několik rezavých dýk, asi dva neporušené meče a plátové kousky assassinské zbroje, nic jiného zub času nepřežilo. Zklamaně se vrátil do malé kulovité haly a vydal se po schodech nahoru. Vzpomínal si tady na to jako plné života, všude na stěnách kdysi visely obrazy a nebylo zde tolik pavučin, věčně neutuchající hluk z malého městečka sem byl slyšet. Zalovil ve vzpomínkách a pomalým klidným krokem došel do Eziova pokoje. Trochu se otřásl zimou a podíval se na střechu, je vidět, že byla mnohokrát spravovaná za tu dobu, co se tu vystřídalo několik rodin ještě po rodu Auditore. Zachmuřeně se podíval na postel. "Koukám, že je tu někdo přede mnou."
Dotyčný si odfrkl a otočil k Desmondovi svoji hlavu. Ten se zakabonil. "Shaun."
"Desmond." Oplatil mu mladík kousavě. "Mám tady pro tebe spacák… Na." Vytáhl zpod postele ruksak a hodil ho po něm. "Vyspi se, kde chceš tadyto je moje místo." Desmond si povzdechl, bylo mu líto, že s ním moc nevychází…


Vydal se tedy jinam a nakonec zakotvil v Claudiině pokoji. Byla zde schránka na orlí peříčka, které Claudie sbírala na počest Petrucciovy památky. Pomalu rozložil spacák a spokojeně se rozhlédl kolem. Vypadalo to tu pořád stejně jako si pamatoval z dob svého předka. Jenom ty krásné veselé barvy vybledly a byla tu spíše oprýskaná omítka, než zářivě žlutá barva. Desmond si svlékl mikinu a tričko, potom se vsoukal do spacáku a zavřel oči. Jeho dech se pomalu uklidnil a on spokojeně vplul do říše snů… Bohužel pronásledován jeho nočními můrami… Tedy spíše jeho předků. Někdy se mu stávalo, že když se odpojil z Animu a šel se projít, tak viděl duchy… Živé vzpomínky v obrysech, co se zde stalo, a nebo ho na nějaký čas přímo nahradila mysl jeho předchůdce a on se pak choval buď jako spořádaný Ital, co umí dokonale italsky a nazývá Shauna Leonardem - svým nejlepším přítelem, a nebo arogantním Arabem, který se plynulou arabštinou omlouvá - opět Shaunovi, kterého považuje za Malika. "Možná proto mě nemá rád…" Protože možná dělám něco, co bych sám normálně neudělal… Pomyslel si a nakonec už vážně usnul.


Po neklidném spánku, kdy byl pronásledován Robertem de Sable, se Desmond probudil. Rozmrzele se rozhlédl po pokoji. Slunce sem pronikalo skrz francouzské dveře, které vedly na balkón. Vysoukal se ze spacáku a oblékl se. Všiml si, že na nočním stolku má snídani. "Hádám, že mi ji nesl Shaun." Všechno bylo dokonale uspořádané do pravidelného geometrického útvaru. Vzal si něco málo a všechno to zapil vlažnou kávou. "Jak dlouho tohle ještě bude trvat…?" Popravdě už ho unavovalo, jak furt jenom leží napojený na Animus a neví nic o dění okolo sebe. Připadal si jako vězeň, i když už nebyl v Abstergu, kam ho unesli jako prvního. Abstergo je organizace, pracující proti Assassinskému řádu - jsou to v podstatě novodobí Templáři, kteří se kryjí za ten název. Dojedl poslední sousto a vydal se ven. Cestou narazil na Shauna, který se na něj jenom zakabonil, ani ho nepozdravil, jakoby byl Desmond nějaký odpad. "Taky tě rád vidím…"

Zadýchaně se napřímil a podíval se dolů z hradeb. Docela výška… Rozhlédl se kolem sebe. Měl krásný výhled na krajinu kolem sebe. Bylo zde vidět, až do blízké vesnice, která překypovala životem. I když to bylo pět kilometrů, tak se dalo rozeznat hlasité troubení aut. Desmond se protáhl. "Čerstvý vzduch…" Řekl a usměvavě se podíval doleva. Spatřil tam rozpadlé stáje. Pamatoval si, že tam kdysi Ezio odchytával Mariova koně, protože podkoní se ho příliš bál, dá se říct, že on u toho vlastně byl. Spokojeně se zahleděl kamsi do dáli, že si nevšiml nově příchozího. Byl to Shaun. Vážně se na Desmonda skrz obroučky jeho brýlí podíval. Měl na sobě dobře známý šedivý svetr a džíny s koženým páskem. Jeho rezavé krátké vlasy mu trčely do všech stran, jak je měl neupravené. Jeho vousy zase o něco zhoustly, jak ho Desmond dlouho "neviděl." Opřel se o kamenné kvádry věže a snažil se pobrat dech.
"Ty si taky umíš vybrat místa." Poznamenal naštvaně, Desmond se zamračil.
"Co je?"
"Mám ti od Rebecci vyřídit, že opravit Baby bude trvat déle, než myslela a Lucy se tě ptá, jestli s ní nechceš do města, napadlo ji, že když teď nebudeš na Animu, tak bys nám mohl ukázat něco ze svého proslulého barmanského umění…"
"A proč za mnou nepřišla sama?" Shaunův výraz se protáhl.
"Protože je moc líná." Utrousil a vybídl Desmonda k odpovědi. Ten jen pokrčil rameny.
"Už nevím, jestli zvládnu umíchat něco kvalitního." Shaun se pomalým krokem vydal k němu a chytil ho za kapuci. "Jdeme…" Desmond si povzdechl, ale nevzpíral se. Vytrhl se Shaunovi a srovnal s ním krok. Rozmrzele zapíchl pohled do země. "Nechci vás otrávit." Shaun jenom mávl rukou.
"Aspoň od tebe budu mít klid." Řekl kousavě a podíval se na něj. Po chvilce došli k neporušeným schodům, po kterých se vydali dolů. Shaun vedl Desmonda k bráně, kde na ně už čekala Lucy. Vrhala zářivé úsměvy po Desmondovi, očividně je nadšená, že ho možná pozná i více, než jen jako "Subjekt 17". Desmond vyšel směrem ke dveřím spolujezdce. Shaun ho zarazil.
"To je moje místo," řekl majetnicky a odstrčil Desmonda. Ten si jenom povzdechl a sednu si tedy dozadu. Připásal se a znuděně poslouchal Lucy, jak furt o něčem mluví. Zajímala ho spíše okolní krajina. Vypadala tolik jinak, než jak si pamatoval ze vzpomínek svého předka. Jak by asi vypadal Masyaf teď? Pomyslel si a usmál se, když uviděl zajíce, jak se snaží skrýt před rachotem jeepu. Kdyby mohl, tak by se opřel o nějakou věc a jen tak pozoroval tu přírodu stále nenarušenou člověkem. Pouze silnice zde ukazovala, že lidská civilizace dosáhla i sem.

Po deseti minutách rozjímání přijíždějí do malého městečka. Auto se zastavilo před nějakým obchodem.
"Takže… Co chcete za ty drinky?"
"Já bych Tequilla Sunrise," Nadiktoval si Shaun a Lucy řekla, že se nechá překvapit. Desmond vystoupil z auta a vydal se k obchodu. Ostražitě vešel dovnitř. Obchůdek byl příjemně zařízený, ale malý… Možná tu nebude všechno, co potřebuju. "Buon giorno." Pozdravil ho přívětivě postarší muž. Desmond mu pozdrav opětoval a dal se do shánění surovin. Nakonec si musel říct i o radu, protože už si nepamatoval, co všechno potřebuje koktejlu Caipirinha. Prodavač mu ochotně vybral potřebné suroviny, vše pečlivě zabalil do tašky a naúčtoval mu to. Desmond spokojeně vyšel z obchodu a jeho tvář pohladilo letní slunce. "Kolik času jsem jen zameškal?" Zapřemýšlí nahlas a dívá se na oblohu bez mráčků. Jeho pohled se přesunul na budovy. Sem se tolik moderní doba ještě nedostala, staré budovy se tu prolínaly s moderními, ale zatím tu přetrvával ten nádech historie. Spokojeně se nadechl a vydechl. Po chvilce rozjímání ucítil staré známé šimrání v hlavě. Ne, teď? Zaskuhrá… Jeho pohled na svět se mění. Kolem sebe vidí neznámé lidi a jediný známý je muž ten, kterého svou arogancí připravil o bratra a ruku. "Malik." Vydechl Desmond ovládaný Altaïrem. Pomalu se k němu přibližoval, a pak spustil salvu arabských omluv. Malik-Shaun se od něj odtáhl. "Co ti zase šibe?" Vydal ze sebe pro Desmonda nyní nesrozumitelným jazykem. Ten jen pozvedl obočí, a dál na něj mluvil v arabštině. Shaun mu taktně vzal nákup a položil ho na zem, pak ho odstrčil a vrazil mu facku, aby se probral.


Desmond rozechvěle zamrkal. Spatřil nad sebou naštvaného Shauna. Povzdechl si, ale nic neříkal. Promnul si tvář a zvedl nákup. Raději se vydal směrem k jeepu a opřel se o něj. Shaun ho naštvaně pozoroval přes své obroučky. Když ho tolik nemám rád, tak proč mě to k němu táhne a chtěl bych s ním… Zavrtěl hlavou, aby si urovnal myšlenky. Raději vytáhl krabičku s cigaretami a jednu si zapálil. "Kouření je nezdravé." Poznamenal Desmond a Shaun ho probodl lhostejným pohledem, spokojeně z ní popotáhl. Po chvilce odhodil nedopalek. Lucy zase zdržuje... Řekl si zachmuřeně. Desmond zaujatě pozoroval Shaunovo počínání, potom odvrátil pohled a raději se podíval po Lucy. Nikde… Začal se tedy věnovat "strhujícímu" zápasení dvou brouků o nějakou malou bílou věcičku. Na sobě cítil něčí pohled a moc dobře věděl, že je Shauna, ale nijak na to nereagoval. Už si zvykl, že na něj pohlíží spatra a bere ho jakoby byl odpad, i když ho to trochu mrzí. Po nějaké chvíli se vrátila Lucy. Se zářivým úsměvem se omluvila a odemkla auto. Společně nasedli a vyrazili zpět do Monteriggioni tedy… tak se to jmenovalo v renesanci za života Ezia.

Vystoupil z vozu a automaticky se vydal nejkratší cestou k Animu, když už skoro byl ve svatyni, plácl se do čela, vždyť přístroj je přece rozbitý. Změnil tedy směr a namířil si to do vily, kde narazil na Lucy a Shauna, jak zkoumají pozůstatky Eziových zbraní. "Dám se tedy do dělání pití…" Zamumlal, když věděl, že nebude mít nic na práci. Vydal se do pravého křídla vily a došel ke kuchyni. Nejspíš ho slyšeli Shaun s Lucy, protože ho následovali. Desmond se tedy dal do práce. Potřeboval si nejdřív osvěžit, jak se, co dělá. Mlhavě si pamatoval něco ze své práce, ale teď už byl spíše zahlcený informacemi z cizích životů. Nakonec se mu povedlo udělat čtyři drinky. "Odneseš to i Rebecce, aby se trochu uvolnila?" Zeptal se Lucy a podal jí obě dvě sklenice naplněné ledem, čirou tekutinou a limetkami. Lucy souhlasně kývnula a vydala se pryč. Mezitím Shaun stihl vypít už druhý koktejl. Zdá se, že to na něj mělo docela účinek, protože se mu začaly červenat tváře. Desmond se pousmál a usrkl si ze svého. Potom si všiml, že na něj Shaun upírá pohled. "Co je?" Zrzek jen pokrčil rameny a usmál se. Kopnul do sebe zbytek oranžové tekutiny a žádal další. Desmond mu ho odepřel se slovy, že by měl jít spát, přičemž se na něj Shaun rozmrzele díval, ale nakonec kývnul. Pokusil se zvednout, ale zavrávoral.
"Ty skutečně nic nevydržíš." Poznamenal Desmond a podepřel ho. Shaun se na něj jenom zadíval. Společně se dostali do Eziova pokoje, tam Desmond položil Shauna na postel, zbytek už zvládne sám snad… "Desmonde…" Zarazil ho zrzek. "V-víš.. proč jsem na t-tebe, … vždycky z-zlej?" Jeho hlas měl lehký nádech přiopilosti. Desmond jen pokrčil rameny, upřímně už mu to bylo jedno.
"Pojď ke mně a já ti to vysvětlím," řekl Shaun. Malátně mrknul očima, ale neustále sledoval každý Desmondův pohyb.
"Takže?" Začal Desmond s otázkou, ale byl násilně zadržen Shaunovými rty. Zrzek mu dlaní jemně přejel po zátylku a přitáhl si ho k sobě. Jazykem mu zkušeně vklouzl do úst, než se Desmond probral z ochromení a odstrčil ho. "C-co?" Shaun sklopil pohled, a pak se na něj opět podíval. "Líbíš se mi… a už delší dobu s tebou chci… Proto jsem zlej, nechci si to přiznat, snažím se distancovat, a pak je z toho tohle. Jsem vůči tobě hnusnej, i když mě přitahuješ." Páni, nebylo v nějakým z těch dvou koktejlů sérum pravdy? Nebo takhle se chová ožralej Shaun, že plácá nesmysly? Pomyslel si Desmond a díval se na Shauna. Nikdy by do něj neřekl tohle… "Půjdu spát," řekl nakonec vyhýbavě a popřál Shaunovi dobrou noc, na promyšlení tohohle bude potřeba více času…


Došel do Claudiina pokoje. To co mu řekl Shaun, ho opravdu dostalo. Když se na to dívám z té druhé strany.., nebylo by špatné vyzkoušet i něco nového, ale se Shaunem? Pomyslel si, nikdy se nebál experimentovat, než ho Abstergo uneslo, tak měl poměrně pestrý život a milostný byl též zajímavý. Povzdechl si a zavrtěl hlavou. "Potřeboval bych se vykoupat…" Řekl nahlas, když si svlékl triko. A oblečení by neuškodilo hodit ho do pračky… Ušklíbl se a položil ho na noční stolek. Zítra se zeptám Lucy, jestli tu je nějaká možnost sprchy…, ale musí, když ona chodí furt navoněná ne? Uvolněně se vsoukal do spacáku a ještě nějakou chvíli přemýšlel nad Shaunovým přiznání. Nakonec se shodl s Eziem a Altaïrem, že za to mohlo to pití. Bylo to zvláštní…, když takhle občas rozmlouval se svými předky, tak si připadal jako schizofrenik… Čtyři lidi v jednom těle… Třetí z jeho významných předků byl Connor, ale ten se moc neprojevoval, možná to bylo tím, že se na něj, až tolik zatím nezaměřili. Zatímco Ezio s Altaïrem bývali, tak průbojní, že se občas dostali i do "řízení" Desmnodova těla. Dalo by se říct, že to jsou vlastně vedlejší účinky delšího užívání Animu, i když "Baby" byla lepší verze, pořád se uživatel nemohl vyvarovat halucinacím, či problémům s myslí. Dost bylo přemýšlení, okřikl Ezia a Altaïra. Rád bych se vyspal. Zavřel oči, a i přesto, že jeho dva předchůdci něco furt řešili, usnul.

Dalšího rána ucítil letmý dotek něčeho na tváři, rozespale otevřel oči a uviděl nad sebou Shauna, který se začal červenat. "Přinesl jsem ti snídaní." Řekl a vydal se ke dveřím. Desmond ho zarazil.
"To cos včera řekl, jsi myslel vážně?" Zeptal se ho a pomalu se vysoukal ze spacáku. Shaun se na něj podíval a jeho obličej nabral ještě více červenější barvu. Pokrčil rameny, ale nespouštěl pohled z jeho odhaleného hrudníku. I když Desmond přímo necvičil, podepsalo se na něm, že vlastně bojoval, i když virtuálně. Na jeho snědém těle rýsovaly náznaky svalů. Založil ruce na prsou a zadíval se na Shauna. "Dočkám se odpovědi, nebo mě budeš očumovat?" Zeptal se lehce arogantně. Shaun jenom sklopil pohled a podíval se stranou, což potvrzovalo, že to myslel vážně. Otevřel dveře a bez rozloučení odešel. Desmond si jenom povzdechl, starý Shaun je zpátky… Vzal triko a mikinu a oblékl se, potom snědl něco málo z té snídaně a vydal se za Lucy. Našel ji, jak sedí za počítačem v kuchyni.
"Hele? Je tady někde možnost se vykoupat a přemáchnout věci?" Zeptal se jí a naznačil, že by to docela dost potřeboval. Lucy se na něj jenom usmála. "Jasně, pojď za mnou." Zvedla se od stolu a zaklapla laptop. "Za tu dobu, co jsi pátral v Eziových vzpomínkách, jsme si to tu trošku zmodernizovali." Zavedla ho do koupelny, kde byl moderní sprchový kout, který se vůbec nehodil k předchozímu vybavení. Ostře kontrastoval s renesančními prvky. Desmond jí poděkoval a pustil vodu, počkal, až vyjde ven a začal se pomalu svlékat. Ručníky zde byly rozvěšené, takže se nemusel bát, že by se neměl do čeho utřít. Vstoupil do sprchy a chvíli se nechal laskat hřejivou vodou, než si vzal mýdlo a omyl si tělo. Potom přišly na řadu jeho vlasy. Za tu dobu mu docela pěkně narostly, mohl by směle konkurovat Shaunovi. Smyl pěnu z těla a poté i z vlasů, naslepo chmátl po nejbližším ručníku a otřel se, pak se do něj zabalil, kdyby náhodou někdo přišel. Přestoupil k obrovskému leštěnému zrcadlu, které ta století přežilo. Jediná vada na něm byla v levém horním rohu, že se tam odloupla část leštěného povrchu, jinak bylo neporušené. "Potřeboval bych oholit," řekl si nahlas, ale pořád na tom byl lépe, než Shaun. Zvedl ze země věci a oblékl se do nich. Pomalu vyšel ze sprchy, připadal si jako znovuzrozený, ta voda mu dodala potřebnou vláhu, která mu chyběla, když se o sebe vůbec nestaral. Vyšel ven a rozhlédl se. Přemýšlel, jak dneska stráví celý den, měl toho hodně na přemýšlení, ale taky bylo třeba vyřešit tu záležitost se Shaunem. Rozechvěle pokrčil rameny. "Byl opilý." Ujistil sám sebe a vydal se opět na hradby.

Tentokrát ho nikdo nevyrušil, strávil celý den sezením na hradbách, pozorováním a přemýšlením. Spokojeně pozoroval západ slunce. Bylo to pro něj takové zvláštní opět být někde venku, než jenom ve svatyni a utápět se ve vzpomínkách. Povzdechl si. "Proč jenom musím žít cizí životy a nemůžu spokojeně žít ten svůj?" Položil si otázku a zadíval se do ohnivého kotouče, který rudě zářil. Nikdy si nijak nevážil svobody, dokud mu nebyla odebrána Abstergem, a teď na tom byl podobně. Byl tady v troskách kdysi vzkvétajícího Monteriggioni a musel procházet vzpomínkami svého předka. K čemu tohle všechno? Pro pitomý kus věci, kterou vyvinuli mimozemšťané? Není lepší, že se neví, když nejde nalézt? "Možná bys měl jít se najíst, celý den jsi tu proseděl." Vytrhl ho z myšlenek hlas. Otočil se.
"Shaun…" řekl, a pak se zase otočil zpátky ke slunci. Skutečně měl pravdu, celý den tu proseděl a ani se nenajedl. Při zmínce o jídle se jeho břicho ozvalo. "Nemám hlad." Zamumlal, i když mu příšerně nahlas zakručelo v břiše. Shaun jenom pokrčil rameny, nevěděl, jak se má v jeho přítomnosti chovat, když teď Desmond ví, že k němu cítí nějakou náklonost. Co když si se mnou začne pohrávat, aby mi oplatil to zlé chování? Zeptal se sám sebe vyděšeně v mysli. Raději se otočil k odchodu a pomalu odešel. "Počkej," Zadržel ho Desmond a pomalu k němu přešel. Uvěznil ho mezi zdí věže a jeho tělem. "Myslels to skutečně vážně?" Zeptal se. Shaun jenom přivřel oči a zapíchl pohled do země. Už nemá cenu lhát… "A-ano…" Vzhlédl k Desmondovi, ten se tvářil zamyšleně. Pohledem pečlivě přejížděl Shaunův obličej, pak se přesunul na hrudník, až k nohám a zase se vrátil k obličeji.
"Takže ti nebude vadit, když udělám tohle?" Naklonil hlavu ke straně a jemně políbil překvapeného Shauna. Ten se nijak nevzpíral, vždyť z těch dvou byl on ten, který si tuhle chvíli tolikrát představoval, když ho viděl, jak pokojně proplouvá vzpomínkami svého předka. Po chvilce Desmond zapojil i jazyk, zatímco se Shaun probouzel z překvapení. Po chvíli zrzek zvedl ruce a chytil ho za boky. Přitáhl si ho k sobě a též zapojil jazyk, přičemž mu jemně vzdechl do úst. Odtáhl se a pohlédl Desmondovi do tváře. "T-ty mě neodsuzuješ za něco takhle zvrhlého?" Zeptal se a cítil, že opět začíná rudnout.
"Ne… Vždycky jsem byl ten typ, který rád experimentuje…"
"Chceš mi snad oplatit to zlé chování?" Zeptal se a zapíchl pohled od země mezi Desmondovy boty. Ten mu prsty vklouzl pod bradu a zvedl mu hlavu. "Možná…" Nečitelně se na něj zadíval, až ho nakonec opět políbil. Rukama mu sklouzl na bok a víc se k němu přitiskl. Shaun se jemně odtáhl.
"Pojďme raději někam jinam. Venku není bezpečno." Desmond přikývl. Abstergo je mohlo každou chvíli vypátrat, a když ne ono, tak by to mohla být Lucy. Společně se vydali k vile rodu Auditori. Pomalu se propletli kličkami uliček, až se dostali k fontáně, kolem které veslo točité schodiště do dvou stran. Jedna byla značně zničená, a tak vyšli po levé. Desmondovi se vybavil Ezio s bednou květin, když pomáhal jedné ženě. Byl to poslední šťastný den v klidu a míru, a pak ho Cesare Borgia opět uvrhl do víru chaosu a krutostí války proti Templářům - zničil mu domov a před očima zabil strýce. Desmond se na chvilku zastavil a opřel o stěnu. Shaun se po něm starostlivě ohlédl. Vzal ho za ruku, aby měl nějakou oporu. "Co se děje?"
"Urg… Bolí mě hlava, zase se mi vybavuje něco, co nepatří do mého života."
"To bude v pořádku… Mysli na přítomnost. Nejsi Ezio." Pomalu vyšli schodiště a zastavili se na vrchu.

Shaun váhavě usedl na postel v jeho provizorním pokoji, přičemž ho Desmond svou vahou přitlačil k matraci. "Nebojím se experimentovat…" Zašeptal, již podruhé a jemně Shauna políbil. Ten pod ním jen nečinně ležel, bál se, že když se ho dotkne, tak se Desmond roztříští a on bude smutně ležet ve své posteli a bdělý. Celé mu to připadalo jako sen a on se z něj nechtěl probudit… Probral se ze svého zamyšlení ve chvíli, kdy už na sobě neměl svetr s košilí. Desmond se nad ním skláněl a jemně mu bloudil rty po štíhlém těle. Na chvilku se odtáhl a podíval se na zrzka.
"Tváříš se jakoby to byl sen." Popíchl ho jemně a pohladil ho po tváři. Shaun jenom zavrtěl hlavou a usmál se. Váhavě zvedl ruku a přejel Desmondovi po jizvě na pravé straně rtů. Ten ji obratně zachytil a natočil ji tak, aby mu mohl políbit kloubky prstů. Shaun blaženě vydechl a přivřel oči, mírně se zaklonil, protože Desmond svojí volnou rukou sklouzl na jeho rozkrok a mírně ho stiskl. Po chvilce pustil Shaunovi ruku a začal se mu věnovat u jeho vyboulených kalhot. Mučivě pomalu rozepnul pásek a stáhl mu kalhoty. Shaun ho pouze bedlivě pozoroval a červenal. Stydlivě zavřel oči a očekával, co bude dál. Desmond ho zbavil i jeho těsných boxerek a sám sebe též vysvlékl. Sklonil se nad Shauna a vyhledal jeho rty, přičemž se jejich mužství nestydatě dotýkala a jemně o sebe třela.
"Už jsi tohle dělal dřív?" zeptal se ho po chvilce tmavovlásek. Zrzek stydlivě přikývl a hmátl do zásuvky, odkud vyndal gel. Když se otočil zpět k obličeji toho druhého, přivítalo ho pozdvižené obočí.
"No co… Nemůžu ho mít ve svých věcech?" Desmond se jenom široce usmál.
"Chceš předehru, nebo zoufale toužíš po tom mě mít vevnitř?" Zeptal se vyzývavě, zatímco mu Shaun jemně kroužil prsty po svalech. Odpovědí mu bylo pouhé pokrčení ramen a jemný polibek. Zrzek mu dal tubu s lubrikantem do ruky se slovy, vymysli si, co chceš. Desmond se jenom usmál. Mazlit se můžou i zítra… Obtočil prsty kolem Shaunovy chlouby a jemně ji stiskl. Zrzek jenom blaženě vydechl a spokojeně očekával, co přijde dál. Po chvilce příjemných pocitů ucítil, že se do něj tmavovlásek pokouší protlačit jedním prstem. Zavřel oči a užíval si tu nezkušenou, leč příjemnou péči o jeho tělo. Desmond váhavě zahýbal prstem. Odpovědí mu bylo slastné zasténání. Po chvilce přidal i další prst a opět zahýbal. Shaun se vzepjal a prohnul v zádech. "Copak, copak?" Ozval se tmavovlásek potěšeně. Stále hýbal svými prsty uvnitř něj a Shaun tichounce vyluzoval zoufalé steny. Nejspíš narazil na jeho citlivé místečko. Po nějaké době příprav, perfektní péči rtů o jemnou kůži a zpracovávání chlouby toho druhého se Desmond odtáhl a vymáčkl obsah tuby na své kopí, které se natěšeně lesklo. Shaun se mu nohama zapřel o hrudník. Des ho jemně poškádlil na jedné a vytáhl si jeho nohy na ramena, přičemž ho vlastně jemně zabalil do takového klubíčka.
"Můžu?" Zeptal se tiše a nastavil se proti zrzkovi. Shaun jenom přikývl, a pak už široce rozevřel ústa, když ho Des začal naplňovat. Občas mu tvář zacukala bolestí, ale zvládal to vydýchávat a spíše si to i užíval. Desmond vyčkával, až si na něj Shaun zvykne, mezitím se natáhl pro něžný polibek, přičemž ho Shaun jemný pohlazením po rtech ujistil, že se může začít pohybovat. Tmavovlásek tak učinil. Začal pomalu a táhle, aby si na něj přítel zvykl, a když ho Shaun jemně ujistil, že může zrychlit, učinil tak. Spokojeně pozoroval jeho přivřené oči, napjaté svaly, pohybující se ruku, která si sama třela jeho kopí. Občas vyloudil tichý sten, ale zvládal se ovládat. Zrzek ovšem svým dechem nešetřil. Věděl, že Lucy je teď s Rebeccou ve svatyni a drbou tam u oprav přístroje. Hlasitě vyluzoval táhlé steny, které se občas změnily v křečovité, protože cítil, jak ho Desmond žene k vrcholu. V jeho podbřišku se shromažďovalo napětí, které se chtělo probourat ven, což za chvíli také udělalo. Se jménem toho druhého na rtech vyvrcholil a stáhl se, což dopomohlo tmavovláskovi, aby též zašeptal jeho jméno a zadýchaně ho pozoroval. Shaun pod ním prudce oddychoval a jemně se na něj usmál. Přitáhl si svého semeho do krátkého polibku, a pak ho vybídl, aby z něj vystoupil. Desmond tak učinil. Opřel se o zrzkův štíhlý hrudník a prudce nasával vzduch do plic a vydechoval ho.
"To… bylo… ú-úžasné." Povedlo se mu vysoukat ze sebe a podíval se na Shauna, který se chabě pokusil o úsměv. Zívl a přivřel oči. Des na něm stále ležel, ale přikryl je oba dva lehkou dekou, kterou si Shaun přinesl, protože mu spacák nestačil. Vlepil mu několik motýlích polibků na hrudník, a pak ho nechal, ať usne. Po nějaké době přemýšlení ho do říše snů následoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama