Oběť

21. února 2014 v 15:17 | Enqila |  Moje tvorba
Jéj konečně jsem zase něco splácala. Víceméně je to velkým prd, vždycky ve všem jde jenom o jedno ne? :D Pokud to samozřejmě není kapitolovka jako má tady Yuu. :3 Takový menší pokus zase o nějaké vymyšlené postavy. Musím se omluvit, že to tu je o týden později, než jsem doufala. Ale počítači neporučíš, když se rozbije že? *výmluvně pokrčí rameny*. Hlavně se v tom nesnažte hledat smysl, protože byste z tý kraviny jinak zešíleli, jak už jsem zmiňovala připadá mi to o ničem :D
Warning: Vždycky je stejný that? :D



"Neboj se," Zašeptalo stvoření noci do chlapcova ouška a jemně ho olízl. Pak se rty přesunul na jeho krásný krček a jazykem přejel přes krční tepnu, kudy pod jazykem cítil, jak tam teče ta životodárná tekutina. Tekutina, jež byla jeho potravou. Chlapec se nervózně zachvěl a přivřel oči.
"Nebude to bolet?" Zeptal se do tiché noci, když cítil, jak se mu vampýr tesáky otíral o kůži, ale zatím ji neporušil.
"Jenom ze začátku, pak se ti to bude líbit. Vlastně tím prokazujeme službu tomu druhému… Já se najím a ty budeš ne vrcholu blaha." Odpověděl a rty se přitiskl k tepající tepně. Jemně ji hladil svými rty a nakonec své tesáky zabořil do chlapcova hrdla. Ten zavřel oči a bolestivě vykřikl, ale ten výkřik se během chvíle měnil ve slastný. Vampýr si ho přidržoval na zátylku a začal se krmit tou lahodnou neposkvrněnou krví. V téhle moderní době je už jenom málo lidí, kteří chutnají tak sladce… nevinně. Spokojeně přivřel oči, když mu první pramínek stekl do hrdla. Chlapec se pod ním svíjel a tiše sténal. Ale nebylo to bolestí, nýbrž blahem. Slastí, kterou mu vampýr působil, když mu výměnou za jeho krev vpouštěl do oběhu endorfiny, jež jej činily šťastným, a on si připadal, jako na vrcholu při milování se. "Víc. Chci víc." Zasténal chlapec, když se od něj chtěl vampýr odtáhnout, aby ho nezabil. Chvíli na něj koukal, jestli to myslí vážně, a pak se začal znovu věnovat k ukojení nekonečné žízně. Cítil, jak se pod ním chlapec stává slabším a slabším, až nakonec z té ztráty krve upadl do bezvědomí. Vampýr se odtáhl a přelízl mu ty dvě ranky po tesácích, čímž se začaly zacelovat.
"Již jsi posloužil svému účelu," Zašeptal tiše a položil mu na hrudník karmínovou růži. Zvedl se od bezvládného těla a pomalu odcházel, aby se vrátil do své krypty. Věděl, že se o něj někdo postará. Ten, který už mu je pěkně dlouhou dobu v patách. Jenom se ohlédl a v dálce viděl, jak se nad klukem sklání postava. Ano, přesně tenhle dhampýr mu šel po krku, vycenil jenom tesáky a vylezl po budově na střechu, kde se změnil a vzlétl do noci. Lov je dneska opět u konce, pomyslel si, když se ještě ohlédl na dhampýra, který bezvládné tělo odnášel pryč.

"Dneska vypadáte velice spokojeně, pane." Usmál se mladičký vampýr. Starší se jenom uculil, až odhalil tesáky. Otřel si koutky úst. "Dneska se mi vydal dobrovolně, tak krev nebyla pošpiněná strachem. Kdo by nebyl z tohohle spokojený, že Kasime?" Uculil se na něj. Kasim se na svého pána také usmál a díval se do jeho mladé tváře, i když byl velice starý, tak to stáří prozrazovaly pouze podmanivě šedivé oči, které by mohly vyprávět příběhy, co jej potkalo. Obličej měl podlouhlý a oválný, orámovaný dlouhými černými vlasy, které byly nyní sepnuté do sponky. Kasimovi zajiskřily oči zpod brýlí, a poupravil si je, musí ještě něco svému pánovi oznámit. Otevřel pusu a začal mluvit. "Jo, abych nezapomněl, váš dárce se po vás ptal. Prý už jste ho dlouho neokusil. Víte, jak to pak dopadá, když se ti závislí lidé rozlítí… Jsou schopni i vraždit pro jediný kousanec od vampýra." Černovlásek se na něj podíval. "Neříkal jsem ti snad, že když budeš potřebovat, tak se jím můžeš krmit taky? Od čeho mu asi platíme," Zamumlal a povzdechl si. Prsty si prohrábl vlasy, až mu několik pramenů vyklouzlo ze spony. Kasim pouze přikývnul, ale jemu pánův dárce moc nechutnal…
"Podle mě bysme si měli najít jiného, více nevinného. Ta jeho chuť už není tak dobrá jako před pár lety. Klidně ti ho přenechám…" Zadíval se na Kasima a horlivě přemýšlel.
"Tak mi ho zítra připrav někdy kolem dvanácté v noci." Řekl nakonec a odebral se do svých komnat. Potřeboval být sám… a přemýšlet o tom dhampýrovi.


Masivní ebenové dveře za ním jenom klapnuly. Vampýr došel k posteli, teda… podle něj. Byla to rakev položená na mramorovém podstavci. Byla podlouhlá, přesně na míru tomu, kdo do ní ulehával každý "noc", naleštěné dřevo se lesklo ve svitu jediné svíčky. Stačilo, aby vampýr luskl prsty a ta spousta svíček, co zde byla by se sama od sebe rozsvítila. Ano… Vládl mocí ohnivého elementu. Ten, který vše pozřel a měl nekonečný hlad, stejně jako byla upírova neutuchající touha po nevinné lidské krvi. Ulehl do vypolstrované rakve a zavřel nad sebou víko. Ještě nějakou dobu uvažoval o tom, proč jej dhampýr jenom stopuje. Už podle toho se dalo usoudit, že je to lovec upírů… tak proč nezaútočil? Vždyť měl možnost už tolikrát udeřit a neudělal to, pouze svou kořist sledoval, šlo mu snad o mnohem víc, než jen o smrt vampýra?

Alec si jenom povzdechl a díval se do klidné tváře chlapce, kterého donesl do nemocnice. Z drobné ručky mu trčela jehla s trubičkou, která do něj vháněla ztracenou krev. Ten proklatý upír… Pořád tvrdil Asociaci, že je nebezpečný a měl by se eliminovat… Ale nadřízení mu nenaslouchali, prý je jenom zaslepený nenávistí, protože mu matku zabila jedna z těhlech příšer. Povzdechl si. Nesl s těžkým srdcem, že v něm koluje smíšená krev. Kdyby o těhlech stvořeních nevěděl, tak by to bylo lepší… Žil by spořádaný život, ale smrt matky ho donutila přidat se k Asociaci a stát se lovcem upírů… Na jednu stranu zde byli ti "druzí" dhampýři, kteří nasazovali krk za tyhle noční příšery. Zamračil se a pohladil chlapce po místě, kde měl sotva znatelné dvě jizvičky po tesácích.
Zadumaně si v hlavě přehrával, jak ten upír vypadal. Podle spisů se jmenoval Valinarr Orsini. Jeho předci kdysi žili v renesanční Itálii… Zamračil se, svým způsobem se mu ten vampýr líbil, ale byl to vampýr, a jak zákony Asociace říkají. Žádný z lovců se nesmí sblížit se svou kořistí příliš, protože by ji pak nedokázal zabít. Alec si znovu povzdechl, ale Valinarra mohl sledovat pouze z povzdálí, jeho nadřízení mu prostě neudělí povolení jej eliminovat, i když vidí tuhle jeho práci. Zachvěl se, zvláštní, že své oběti skoro vysával, ale nakonec je nechal žít, že by v té zrůdě zůstala špetka lidskosti?

Dhampýr zamyšleně vyšel z nemocnice a přemítal, čím by mohl alespoň Valinarra zastavit v tom jeho lovu. Věděl o jedné věci, ale vážně by to chtěl zkusit? I když… Pro dobro všech těch jeho obětí, které ještě nebyly jeho potravou. Vážně by se dobrovolně stal jeho jediným příjmem krve? Kdysi dávno četl, že když dhampýr poskytne vampýrovi krev, tak vampýr už nedokáže pozřít lidskou, ale pouze míšence, který mu ji poskytl. Nezní to špatně, otázkou je, jestli se chce Alec vážně zavázat k něčemu takovému? Naklonil hlavu ke straně a zadíval se na dětské hřiště, kolem kterého právě procházel. Tomu chlapci mohlo být sotva čtrnáct, když ho ten upír málem zabil. Pro ochranu ostatních, dál usilovně přemýšlel, jestli to vážně udělá, a nebo ne. Připadal si jako postavený před obrovské rozhodnutí, které musí učinit nejpozději do večera. I když tohle vlastně bylo velké rozhodnutí. Upsat se upírovi jako potrava a přitom v něm vře chuť ho zabít. Debilní Asociace! Naštvaně nakopl kámen, který odletěl pozoruhodně daleko. To byla jedna z jeho vlastností otce… Nadlidská síla. Měl i výborné regenerační schopnosti a rychlostí by směl konkurovat upírům. Proto byli dhampýři dokonalými lovci upírů. Vyrovnali se jim snad ve všem, jenom když došlo na magii, tak dhampýři zaostávali, protože dar magie jim nikdy nebyl vampýrskou polovičkou otevřen. Pořád byli více lidi, než upíři. V zamyšlení došel do svého skromného bytu. Skopl z nohou boty a bez větších průtahů lehl do postele, aby byl čerstvý na další pronásledování.
Krev, všude po stěnách krev a uprostřed toho stojící malý černovlasý chlapec, který vyděšeně zírá na rozcupované tělo matky, které se začne zvedat. Ta karikatura, ke které vzhlížel a tolik ji miloval, se napřímila. Její tvář hyzdila jedna obrovská jizva jako nechutný úsměv rozšířený od ucha k uchu. Naklonila hlavu ke straně a zvedla ruku, až po chvíli si chlapec všiml, že její tělo je na nějakých provazech. Zvedl pohled a uviděl loutkáře, který pro něj tohle šílené představení uspořádal… Sedící na trámu s krvavě rudýma očima, nic víc nešlo poznat…
Alec se celý zpocený probudil. Okamžitě si promnul obličej a rozhlédl se po místnosti. Nic, žádná krev, žádný děsivý loutkář. Povzdechl si a praštil do zdi vedle sebe, až se tam objevila malá puklinka. Tahle pitomá noční můra… pomyslel si a zvedl se, přešel chodbičkou do skromné koupelny a začal si oplachovat obličej, aby se z toho probral. Natáhl ruku a pustil vodu ve sprše, aby se ohřála, zatím si odskočil. V tomhle bytě vždycky trvalo, než se bojler ohřál, a tak měl čas si zapálit a přemýšlet. Vytáhl jednu z cigaret a sedl na parapet, naslouchal tichému bubnování vody o dno sprchy. V poklidu si potáhl z cigarety a jeho pozornost upoutal orel, kroužící na nebi. Obdivoval jej, jeho majestátnost, jeho krásu a jeho svobodu.
Po chvilce odhodil z okna nedopalek a zase ho zavřel. Vypustil kouř z úst a šel do sprchy, kde se zarazil, když viděl výjev před sebou. Ve sprše ležel člověk s rozsápaným hrdlem a očima v sloup. Krev, která v něm zbyla, odtékala do výlevky. Alec se zachvěl a vyděšeně couvl přes práh pryč. Zavřel oči a chytil se za hlavu, jak mu začalo třeštit ve spáncích. Škubl hlavou a skousl si ret, proč takovýhle vidiny… Vždyť na ničem nejedu, pomyslel si s povzdechem.
Jakmile pískání v uších a bolest ve spáncích ustoupila, tak nakoukl do koupelny znovu. Nic, sprcha byla prázdná. Alec si jenom povzdechl a vlezl dovnitř. Nastavil se horkému proudu a snažil se moc nepřemýšlet. Ten muž, ta vidina… Nedokázal ho zachránit. Přivřel kouřově šedivé očí a pevněji sevřel dlaně v pěst a stiskl čelisti k sobě, až slyšel, jak skřípe zuby. Selhal v ochraně nevinného člověka… Skousl si ret a vzal do ruky mýdlo a vymáčkl si něco do ruky. Rozetřel si ho mezi prsty a začal si umývat své svalnaté tělo, i když nevypadal jako průměrný lovec upírů, byl jedním z nejlepších. Stoupl si na špičky, aby dosáhl pro násadu od sprchy a začal se s ní umývat na méně dostupných místech. Přemýšlel. Existuje snad nějaký druh pomsty té noční nestvůře, když nemá povolení ji zabít? Nějaká potupa, kromě toho, že by jej donutil se napít jeho krve.

Nakonec rozhodnutý a ozbrojený mečem a jinými zbraněmi, které nebyly na první pohled vidět, se vydal Alec na svoji obvyklou obchůzku, doufal, že najde čerstvé stopy Valinarra, aby jej mohl sledovat domů a donutit přestat pít lidskou krev. Zamyšleně procházel ulicí a nasával okolní vzduch. Nic, žádné stopy po upíří aktivitě, nejistě se rozhlédl kolem, ale nikde nikdo. Jenom stojící domy se svítícími okny mu dělaly společnout. Alec si skousl ret, musí se tedy vrátit tam, kde našel toho kluka. Rozeběhl se směrem na nejblížší dům, a když byl skoro u něj, tak se odrazil od země a zachytil nejbližší visuté cihly. Rychle a obratně po něm začal šplhat, až stanul na jeho střeše. Rozhlédl se po nočním panorámatu městečka. Tak překrásně klidné, prosvícené pouličními lampami, zvedl pohled k nočnímu nebi, nejdřív nerozpoznával žádné hvězdy, ale po chvíli si jeho oči uvykly a on ostře viděl, jak je nebe doslova posázené oranžovými tečkami. Jako nějaký diamantový náhrdelník lesknoucí se v slunci. Alec znovu nasál vzduch a zavětřil slaboulinkou stopu, rozhlédl se, a pak se po střechách rozeběhl tichým večerem, jeho kroky se hlasitě rozléhaly, někteří lidé zmateně otvírali okna, ale když vykoukli, Alec už tam nebyl. Běžel za svou kořistí, tam kde ji zavětřil, ten zápach byl jako sladká píseň sirény, která láká unaveného námořníka, aby loď obrátil k ní a roztříštil ji o zubatou skálu, na které se vyhřívala.
Po chvíli pocítil stopu mnohem silněji, zastavil se a zpříma pohlédl na starý renesanční zámeček.
"Tak krásný a bydlí v něm taková příšera," Usmál se a pozoroval svíticí okna, všiml si za závěsem, jak se něco hnulo. Zamyslel se, má tam přijít zpříma, nebo se tam nějak potajmu dostat a potupit tu příšeru? Chvilku se rozhodoval a zatím obcházel zámeček, hledal nějaké místečko, kudy by vnikl dovnitř.

"Valinarre," řekl muž s dlouhými rusými vlasy, vypadal jako křehká víla jeho tvář i tělo, byl drobný, a přesto mu bylo kolem dvaceti pěti, proto si ho tady vampýr vydržoval jako dárce a věc na ukojení sexuálních potřeb, nic víc nic míň. Pokorně sklopil pohled, když k němu vampýr přešel.
"Dnes chcete pouze potravu?" Zeptal se opatrně a sám si automaticky odhrnul vlasy z krku. Černovlásek se usmál a chytil ho za bradu, zvedl ji k sobě a zahleděl se do jeho zelených očí. Černou panenku jemně obtahoval žlutý kroužek, který ukazoval, jak jedinečný jejich majitel je.
"Ano, pouze potravu," Zašeptal vampýr a olízl si rty. Chytil rusovláskovy vlasy a mírně za ně zatahal, čímž ho donutil zaklonit hlavu. Dárce pouze vyčkával a chvěl se, i když to nedával najevo, toužil po jeho kousnutí, po té extázi, kterou mu Valinarr poskytne. Po chvíli mu bylo vyhověno, upír zabořil své tesáky do jeho hrdla trefně mířenou ranou do tepny, karmínová krev se z ní vylila. Valinarr neváhal, přitiskl se rty k té ráně a začal se krmit. Ale než stačil mladík vůbec pocítit pořádnou extázi, tak je vyrušil zvuk tříštícího se skla. Černovlásek se odtáhl od dárcova krku, ještě předtím přelízl jazykem rány, aby se zhojily. Rusovlásek jenom zoufale zakňučel jako by mu sebrali drogy, to jeho kousnutí, potřeboval ho. Byl na něm závislý, ten upír byl jeho svět.
"Běž do svého pokoje," Přikázal Valinarr hlasem, který nepřipouštěl žádné námitky a proto se rusovlásek, i přes velkou neochotu vydal pryč od svojí drogy.

Alec sebou škubl, když uslyšel tu obrovskou ránu a sklo se vysypalo směrem dovnitř. Opatrně skočil rozbitým oknem do pokoje a tiše se kradl ke dveřím. Díky své upíří části byl schopný vidět poměrně obstojně ve tmě, a tak se kochal renesančním interiérem, ale barvu místnosti nějak nemohl odhadnout, ale připadalo mu taková bledě modrá. Zamyšleně se rozhlédl po pokoji, vypadal jako pro hosty. Alec vytáhl z pouzdra u boty stiletto a vytáhl z kapsy ampulku s jedem, který vampýra na pár minut ochromí. Pokapal jedem celou čepel dýky a zastavil se u stěny, těžce oddychoval a nervózně vyčkával, až ta bestie přijde. Vždycky se takhle cítil, když už měl být lov u konce. Stačilo stáhnout síť kolem těla mušky a to taky Alec udělal, jakmile se otevřely dveře, tak bezmyšlenkovitě bodl. Naslepo do míst, kde odhadoval, že je rameno. Bohužel se netrefil a čepel jenom neškodně protrhla látku košile upíra a lehce nasekla jeho kůži. Jed neměl ani šanci skápnout do rány.
"To je mi, ale milé přivítání," Zašeptal temným hlasem Valinarr a vplul do pokoje. Otočil se na dhampýra, který se na něj opět vrhl. Neškodně proletěl kolem Valinarra, když ustoupil o krok zpátky. Pobaveně se zasmál a začal se vysmívat jeho neschopnosti, jak někdo takový může vůbec pracovat pro Asociaci. Alec po něm vrhl zlý pohled a sekl mu po lýtku, což černovlásek nečekal a čepel mu zajela do masa a jed se dostal do oběhu. Bleskurychle se otočil na hnědovlasého mladíka, který se na něj díval s vítězným výrazem. Cítil, že mu začíná tělo rosolovitět.
"Co…?" Vydal překvapeně a zíral na dhampýra. Jeho krutý úsměv se mi začal vzdalovat, jak byl paralyzovaný a nemohl se na nohy ani postavit. Alec se na něj zašklebil a pozoroval ho jako lovec, který přemítá, jak vycpat hlavu lososa.

Cítil všechno, a přesto se nezmohl na nic. Vainarr potlačil bolestivý výkřik, když mu čepel dhampýrova meče proťala dlaně a přišpendlila je k zemi. Tělo se mu zazmítalo v bolestivé křeči, ale to bylo celé, neměl nad ním kontrolu. Byl pouhým divákem ve své hlavě, dhampýr se pouze zle usmál.
"Víš, dlouho jsem přemýšlel, jak tě zbavit tvého zlozvyku pít lidskou krev a na něco jsem přišel." Dělal zamyšleného, a pak Valinarra zasedl. Věděl, že účinky jedu během chvíle pominou. Vytáhl z kapsy malou kudličku a vyhrnul si rukáv. "Nejlepší způsob, jak odnaučit zrůdu jako jsi ty pít lidskou krev, je dát mu tu svoji," Pokračoval a díval se na něj smrtelně vážně. Po chvíli se řízl do zápěstí, odkud se vyhrnula jeho černá hustá krev. Násilně rozevřel Valinarrovi ústa.
"Nakrm se, příšero," Zasyčel a nechal pár kapek, aby mu zkropily rty a po chvíli se spustil pravý proud krve. Nastavil ránu k černovláskově rozevřené puse a nechával jim tam stéct, až se jí skoro Valinarr zalknul, jak mu stékala z koutků úst. Když si myslel, že má upír dost, tak si ránu sám olízl a pozoroval, jak se mu zaceluje. Vysoké regenerační schopnosti taky máme od vás, pomyslel si se šklebem. Pozoroval, jak vampýr hltavě spolykal všechnu jeho krev a trochu pootevřel ústa. Nechtěl si připustit, že míšencova tekutina života je mnohem sladší, a i přesto že je lovec upírů chutná mnohem více neposkvrněně. Trochu přivřel své tmavé oči, když se začaly ozývat dlaně přišpendlené k zemi. Jeho regenerační schopnosti, chtěly tu ránu zacelit, ale nemohly, protože tam překážela ta čepel, tudíž to Valinarra v podstatě bolelo. Povzdechl si a pozoroval, o co míšenci vlastně jde? Už takhle je velkou potupou, že jej zvládl přeprat a donutil ho nedobrovolně pít jeho krev. Ale proč to udělal? Zeptal se sám sebe černovlásek, a až příliš pozdě mu došlo, že takhle bude závislý jen a jen na něm. Šokovaně zalapal po dechu, když si to uvědomil. "Takže ses dobrovolně upsal být mým krmením," Zamumlal a pohled na něj se vzdorem v očích. Dhampýr mu pohled oplácel, ale nic na to neřekl. Uvědomoval si následky svého jednání, ale udělal to pro dobro lidí. "Tady v tomhle městečku je jenom málo vampýrů a tys byl z těch, kdo své oběti dost často zabíjel, bylo třeba tě nějak zneškodnit." Odpověděl po chvilce přemýšlení a pozoroval ho. Byl opravdu krásný, jeho dlouhé černé vlasy jako vodopád temnoty rozprostřený kolem hlavy. Exoticky šedivé oči, ale mnohem světlejší, než měl Alec, dhampýr se zvedl a přešel ke dveřím, které zamkl. Pozoroval vampýra s nečitelným pohledem, a přesto by v něm Valinarr dokázal číst, kdyby se jenom trochu snažil. Ale jeho zajímalo, co mu chce udělat. Hnědovlásek si opět sedl na černovláska, a pak mu začal rozepínat košili, což upíra a jeho sebejistotu spolehlivě vykolejilo.

Alec si prohlížel nyní obnažené dokonalé tělo upíra, alabastrová kůže, která nyní ještě více odhalovala jeho nadpřirozenost, že on je někdo, kdo do tohohle světa nepatří.
"Hele, tohle není vtipný," Zamumlal vampýr a snažil se nějak zakrýt v intimních partiích, ale moc mu to nepomáhalo. Dhampýr se na něj zadíval a zle se zasmál.
"Taky to nemá být vtip," řekl a sundal si kabát, vytáhl z něj pár věcí, které donutily vampýra, aby se snažil z tohohle vymanit, přece se nenechá obskočit člověkem! Vzdorovitě se vzepřel, ale to mělo odezvu v jeho dlaních a on bolestivě zasyčel. Vycenil na dhampýra tesáky.
"Tohle tě přijde draho, až se osvobodím… urggh." Vyhrožoval mu.
"Ale, ale," Začal zlomyslně Alec a opět si na něj sedl. Chvíli pozoroval jeho vzpurný výraz, až z kapsy vytáhl šátek. "Myslím, že moc mluvíš," řekl a strčil mu ho do pusy jako provizorní roubík. Dál se kochal tím pohledem. V takovéhle bezmoci jsou vampýři, až moc atraktivní. Pomyslel si, když pozoroval jeho obličej. Černovlásek ho pozoroval s děsem v očích, bylo to pro něj hrozné. Většinu života ovládal on, a teď má být ten podřízený?
Alec se jenom pousmál, když viděl, jak se upír bojí. Jo… tohle na něj působilo jako afrodysiakum. Cítil, jak mu tvrdne už jenom z toho, jak je Valinarr bezmocný, vždycky měl více zvrácenější choutky, než ostatní. Tohle by chtělo zdokumentovat, zašklebil se tomu nápadu, ale nic neudělal.
Po chvíli ho pohled na černovláska trochu omrzel, a tak mu strčil prsty do úst, díky látce, kterou tam měl nacpanou produkoval sliny mnohem více, než obvykle. Černovlásek se neodvažoval vzpírat, už takhle ho bolelo celé tělo a určitě za to mohla ta droga, nebo něco, co bylo na tom stilettu. Alec z něj slezl a roztáhl mu jeho štíhlé, přesto pěkně nasvalené nohy.
"Zdá se, že zatím se ti to nelíbí, ale brzy budeš ještě prosit o další nášup," řekl sebevědomě a rovnou bez jakýkoliv průtahů do něj vtlačil oba dva prsty naráz. Sklonil se k jeho krku.
Černovlásek sebou bolestivě škubl a vydal jakýsi přidušený zvuk naznačující, že to není příjemné.
"Víš, zajímalo by mě, jestli bych v sobě zvládl probudit své pudy natolik, že bych z tebe pil. Co ty na to? Dáš mi podnět?" Mluvil tlumeným hlasem hnědovlásek. Dostalo se mu odpovědi v podobě dalšího pokusu o vzepření. Valinarrovi se podařilo leda tak vyplivnout látku, kterou měl v ústech.
"Jestli chceš krvavou děvku, tak to já nejsem!" Zasyčel rozzlobeně. Bylo skandální, pokud upírovi při sexu nebo dokonce on sám poskytoval krev, bylo to nemorální a celkově i pěkně zvrácené a ten, kdo to jednou udělal, se stal krvavou děvkou navždy, i když krev už neposkytoval.
Alec se s úsměvem podíval na upíra a vzal šátek. Vytáhl z něj prsty a do ruky vzal lepenku, kterou si přinesl. Uculil se na Valinarra a strčím mu do pusy šátek, poté mu to přelepil izolepou. Jeho bolestivý křik může poslouchat i později.
Znovu do něj pronikl oběma prsty a začal si ho připravovat, nereagoval, jak sebou černovlásek škube. Zamyšleně pozoroval alabastrovou kůži a přemítal, co s ním udělá. Jemně mu přiložil dlaň mezi prsa, ale po chvíli se jemnost změnila v bolest. Alec zaťal nehty do neporušené kůže a velice pomalým tahem sjel, až k vampýrovu pupíku. Jeho nehty za sebou zanechávaly rudé skoro až krvavé stopy. Zle se pousmál, když uviděl, že Valinarr zavřel oči a z bolesti mu stekla jedna slza. Čekal, že taková bestie vydrží víc a nebude brečet při jednom poškrábání. Sklonil se k němu a zachytil tu osamocenou slzičku na špičku jazyka. "To se jenom rozehřívám, děvko." Zamumlám u jeho ucha a kousnul jej, pak se přesunul na krk a pod jeho rty rozkvétaly na Valinarrovu krku rudé květiny, občas orámované krvavými otisky. Vampýr sebou jenom škubal, nemohl křičet, nemohl se vzpírat, ale zatím nic nepřebilo bolest z proseknutých dlaní.

Alec se celou dobu upírova trápení jenom usmíval, byl z těch projevů jeho slabosti nadržený. Vytáhl z něj prsty a pozoroval černovláskovo tělo, jak je poseté kousanci a škrábanci, na břiše měl i stopy po svém nedávném vrcholu, jak ho Alec trýzniů svými prsty. Neodvažoval se používat na něj nějaké tvrdší praktiky, přece jenom nechtěl přijít o tak hezké tělo, když ho teď bude navštěvovat často, jelikož se stal jeho potravou.
Se zlým úsměv si rozepnul kalhoty a trochu je stáhl. Pozoroval Valinarrův obličej, který měl zmáčené tváře od slz, jak ho to bolí. Všechny rány na těle mu pulsují a je to horší, než kdyby si jej bral nepřipraveného. Uslyšel trhání folie, ale moc nevnímal, měl zavřené oči a prostě chtěl, aby tohle už skončilo.
Alec se sklonil na Valinarrem a strhl mu pásku z úst a vyňal z úst látku.
"Budeš pykat," Vydal ze sebe roztřeseným hlasem upír, ale Alec ho neposlouchal. To už jej začal vyplňovat. Vampýr jenom bolestivě přivřel oči a už se mu tam draly nové slzy, ale tentokrát to nebylo bolestí, ale ponížením z toho, co se tu vlastně odehrává. Uslyšel Alecovo spokojené zafunění, když se do něj dostal, až po kořen. Hnědovlásek chytil Valinarrův kotník a dal si jej na rameno. Paži mu obmotal kolem vztyčeného stehna a přitiskl se, co nejvíce k němu. Do ruky vzal jeho chloubu a začal ji jemně třít a tvrdě palcem tlačit na špičku. Chvilku vyčkával, až si na něj černovlásek zvykne, a pak bez většího protahování poprvé přirazil, přičemž Valinarr zasténal. Nelíbilo se mu to, ale vlastně líbilo se mu to. Všechno má své stinné stránky, pomyslel si a pozoroval násilníka zpod přivřených víček. Měl krásnou tvář, ostře řezané rysy, jeho rty byly dokonale vykrojené s načervenalým nádechem. Jemně modelovaný nos byl zasazen veprostřed té krásné tváře a kruté, dominancí se blýskající šedivé oči zavřené. Krátké hnědé vlasy se třásly s každým přírazem. Za jiných okolností by byl Valinarr rád, že někdo takový s ním splynul, ale teď… to prostě nešlo. Zaměřil pozornost na jeho krční tepnu a olízl se. Chtěl by víc jeho krve. Opět zasténal, když se Alecovi podařilo narážet na správné místečko a ještě do toho jej dělal rukou. Byla to omamná kombinace, ale přesto ho něco zadržovalo ve vrcholu. Ta ostuda, ta potupa z toho, že ho znásilňuje míšenec.
Alec pootevřel oči, aby se podíval, jak na tom černovlásek je. Uspokojilo ho, když uviděl, že si to Valinarr docela užívá, i když si to nechtěl přiznat, měl doširoka rozevřená ústa a hlasitě sténal, zatímco Alec přidával na tempu a přitvrdil v pronikání. Upír opět zasténal a škubl hlavou do strany, až mu vlasy překryly obličej. Zavřel napevno oči, cítil, jak se v něm hromadí to napětí, které mělo předzvěst vrcholu, a i kdyby to sebepotlačoval, tak by s tím nic nezmohl. S táhlým zasténáním si potřísnil břicho a stáhl se kolem Aleca. Ten ho po pár přírazech následoval, během svého vrcholu se zakousl upírovi do ramene a držel, dokud jej opojení neopustilo.
Valinarr ucítil pouze teplo, nic víc, takže podle jeho odhadů použil Alec kondom. Ucítil na svém zbídačeném těle jeho váhu. "R-ruce…" Zašeptal rozechvěle, během sexu na ně úplně zapomněl. Alec jeho přání vyhověl a vyškubl meč z dřevěné podlahy, Valinarrovi se viditelně uvolnilo, když se mu zacelily rány. Opatrně objal hnědovláska a přitiskl si ho víc k sobě, takže měl přístup k jeho krku. Rozevřel ústa a zakousl se. Alec jeho bolestivě vykřikl, ale cítil, jak to přestává bolet, zamračil se, ale nechával tedy Valinarra, aby se nakrmil. Stejně teď už byl on jeho jedinou potravou. Nakonec ho od sebe musel odtáhnout a vystoupil z něj, sundal si tu otravnou latexovou věcičku a skryl jí do roztrženého obalu. Vstal a pohlédl na Valinarra, značky na těle už mu téměř zmizely, ale přesto se choulil na zemi.
Alec se tedy vydal k vysklenému oknu, uklizeno po sobě měl, jediný důkaz, že tu byl, bylo ležící vampýrovo tělo a divoce vzdouvající se hruď. Zapřel se botou o rám okna a otočil se na černovláska. "Tak zase někdy, děvko…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lllllllllllllllllllllllll lllllllllllllllllllllllll | 7. prosince 2014 v 21:15 | Reagovat

bude pokračování ?

2 Enqila Enqila | 14. prosince 2014 v 20:38 | Reagovat

[1]: Hmm... nevím, mělo by? :D

3 Market Market | 31. prosince 2014 v 20:01 | Reagovat

Pokračování by rozhodně mělo být. Povídka je úžasná a byla bych moc ráda za pokračování :-P

4 Enqila Enqila | 3. ledna 2015 v 19:49 | Reagovat

[3]: Ughm.. *červená se :D* Mno... možná se k tomu někdy vrátím a udělám pokračování :D Přece jenom primárním projektem tady je ta kapitolovka, co jsme si ji rozpracovala :) Tak... uvidíme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama