Uvězněný orel

28. února 2014 v 10:00 | Enqila |  Assassin's Creed
Huhů, poslušně hlásím, že jsem zase něco dopsala :D Jak neočekávané, že je to na motivy AC. Řekla jsem si, že dokud mi nedojdou pairingy, tak to budu takhle jednoduše prolínat. No... Takže jako vždycky, slibuju, že příště to bude něco bez znásilnění... :D Jooo a budu Marvel kopírák, a taky dám obrázek jako Yuu :3
Taková poznámka myslím, že Ezio by mělo znamenat orel, proto tam odkazuju na tyto majestnátní dravce.
Pairing: Cesare x Ezio
Warning: Pořád stejný


main image


"Assassino!" Vykřikl jeden ze strážících lučištníků, když se Ezio chystal vyšplhat na střechu Andělského hradu. Ezio okamžitě zaklel, nečekal, že ho odhalí takhle rychle. Potřeboval se infiltrovat do hradu, aby zachránil Catarinu a možná se dozvěděl polohu Jablka, či dokonce by se mu poštěstilo, aby tam zastihl Rodriga i Cesareho, aby je mohl zabít. Hlasitě zanadával a pustil se římsy, na kterou se chystal vyhoupnout. Bezpečně dopadl na nohy, když se mu vedle boty zabodl šíp. Ještě se chvěl z toho, jak byl vypuštěn z tětivy. Podíval se nad sebe. Zatím tam byl jenom jeden lučištník… Mohl by utéct… Rozeběhl se směrem k místu, kudy se sem dostal. Kamenný most přes líně tekoucí Tiberu, která rozdělovala Řím, jež byl nyní pod krutou nadvládou rodu Borgiů. Zatím všechno vypadalo poměrně dobře, než za sebou uslyšel klapání koňských kopyt. "Merda…!" Zaklel a dál se do sprintu, přičemž hlasitě hvízdl, aby přivolal svého koně, ale ten nereagoval… Nepřiběhl na jeho volání. Ezio se rozhlédl kolem sebe, klapání se přibližovalo a právě včas změnil směr, aby se vyhnul ocelové čepeli meče, na které tančila záře slunce. Začali ho obkličovat, ale pořád tu byla naděje, že se z toho vyseká. Podíval se na hlídku za sebou, která byla složena ze dvou halapartníků a jednoho těžkooděnce. Ezio k jednomu muži s halapartnou bleskově přiskočil a skrytými čepelemi mu precizně podřízl krk, až mu krev skropila obličej i vršek čistě bílé tuniky. Muž upustil halapartnu a chytil se za krk. Zoufale bublal krev, která mu proudem tekla z rány na krku a koutků úst. Ezio se sehnul pro upuštěnou zbraň a vyhnul se masivní sekeře těžkooděnce. Odtančil několik metrů dál a připravil se na nájezd jednoho z lehké kavalerie, jež ho začali pronásledovat od Andělského hradu. Rozkročil se a vyhnul se bleskově meči, přičemž zabodl muži halapartnu do hrudi. Díky rychlosti, kterou kůň vyvinul, prošla pancířem úplně hladce. Ale na náměstí začali proudit další vojáci z hradu… Musí si prosekat cestu ven. Obrátil se tedy k strnule stojícím mužům, kteří byli lehce oděni. Odhodil halapartnu a jednomu vrazil skrytou čepel hluboko do břicha, zatímco druhého rozpáral od břicha, až po hrudník stilettem, které tasil. Jakmile se skáceli mrtví k zemi, rozeběhl se směrem pryč. Porážel lidi, neměl ani čas se omlouvat, potřeboval zmizet. Proběhl kolem několika stánků, a pak najednou se před ním objevila oranžová záře. Ozvala se hlasitá rána. Stánek před ním se rozprskl, díky bohu byl opuštěný. Ezia ale tlaková vlna odhodila na zeď nejbližšího domu. Hlasitě hekl a praštil se týlem do zdi a pořádně… a tím pro něj všechno zčernalo.

Zvonivý křik řetězů linoucí se přes celou tmavou místnost osvícenou svícemi probudil postavu, která malátně a s obrovskou námahou chytala dech. Oči byly těžké jako dva balvany, přesto Ezio věděl, že bez svého zraku nezjistí, co se děje. Naposledy co si vybavoval, byla silná exploze, která jej odmrštila ke zdi nejbližšího domu. V hlavě mu stále silně pískalo, ale i přesto se dokázal koncentrovat na své okolí. Nacházel se v temné kobce, kde by marně někdo hledal okna. Byl přikován řetězy k holé kamenné zdi a i když měl možnost relativně se i pohybovat, jeho oslabené tělo se nedokázalo pohnout. Celé místnosti dominovaly silné dveře vyrobené z mosazi, které sice nebyly nikterak zdobené, ale jejich tloušťka zaručovala, že se nikdo nedostane ven. Ezio si povzdechl a přemýšlel, co udělá. Myšlenky se mu rozprchávaly jako hejno vrabců, přesto ale se ale nevzdával. Byl si téměř jist, že mu tohle neudělali templáři, ti by ho popravili hned, jak by k tomu dostali příležitost. Vlastně doufal, že to nebyli templáři…, ale stejně v něm hlodal červík pochybností. Jeho ruce byly přivázány a i přes všechnu snahu se Eziovi nepodařilo z řetězů vykleštit. Najednou se ale obrovské dveře otevřely a dovnitř vešla tajemná postava. V místnosti bylo šero, takže Ezio nerozeznal, proti komu stojí.
"Ezio Auditore da Firenze." Řekla tajemně postava. Assassinovi se ten hlas zdál, až moc známý… Kde ho jen…? Pokusil se zvednout hlavu, aby se podíval lépe.
"Ce….sare..!" Došlo tmavovláskovi a jenom chabě se pokusil vzepřít v řetězech. Cítil, že vlasy má slepené krví a jeho všechny zbraně i se zbrojí někam zmizely a on byl pouze v potrhané lněné šedivé košili, kterou mu ušili nedávno v Monteriggioni, než to tam Cesare vydrancoval a vybil. Jen málo lidí přežilo ten masakr… Kromě košile na sobě měl ještě tmavé kalhoty a vysoké kožené boty.
"Jaký to krásný pohled na poraženého nepřítele," Pronesl Cesare s arogancí a jeho oči se mu lstivě leskly. Určitě měl v plánu mnohem víc, než jen Ezia zabít… Mučit nebo snad něco jiného? Ezio ucítil ránu na levé tváři. Bolestivě zachrčel a lehl do slámy, která zde byla jako podestýlka. Tvář mu hořela bolestí a Cesare se jenom smál. "Svažte ho do provazů, večer ho chci mít u sebe pro výslech. Vy víte, jak." V očích se mu zase blýsklo a on se otočil na patě a vyšel z Eziovy kobky. Tmavovlásek válející se ve slámě měl neblahé tušení, že ho bude Cesare nejspíš mučit… Potřeboval se dostat ven, ale zesláblý bez zbroje a zbraní měl jen pramalou šanci.

Zesláble pozoroval tmavé stěny, když se znovu v tento den, již podruhé rozevřely masivní dveře. Dovnitř vpochodovali tři muži ve zbrojích. Z toho jeden měl helmu s červeným chocholem, což znamenalo, že je kapitán… Dalo se to poznat i podle pláště, který mu tančil těsně nad zemí a splýval z jeho ramen. Nesl na sobě znak Borgiů. Přes hledí, které měl sklapnuté přes tvář, nešlo rozpoznat, jak se tváří. Pouze přešel k Eziovi, který pobral trošku té zbylé síly a nyní seděl, opírajíc se o zeď. Kapitán mu osvobodil ruce, ale nohy zatím nechal v poutech. K Eziovi přistoupili ti dva druzí strážci a zkroutili mu paže dozadu. Začali mu pevně proplétat provazy mezi nimi, až mu svázali zápěstí k sobě. Ezio se jenom chabě pokoušel vzdorovat. Moc síly neměl… Pozoroval celé dění a všiml si, že k němu ten velitel chová neskrývaný odpor. Cožpak Borgiům neslouží z donucení jako ti dva vojáci, kteří vlastně poslouchali velitele jenom ze strachu? Upřel na něj tázavý pohled světle hnědých očí. Velitel mu ho skrz škvíry v hledí oplácel, a pak mu rozepnul pouta na nohou. Vytáhl ho nahoru a nechal vojáky, aby ho podpírali. "Dneska zaplatíš," Řekl zlomyslně a sundal si přilbici. Před Eziem se objevila dobře známá tvář. Přes obličej se mu táhla dlouhá rozšklebená jizva. Dotyčný ho chytil pod krkem.
"Ale vždyť… ty máš být mrtvý." Vydal ze sebe zesláble a hleděl Vierimu do očí. Ten se jenom ušklíbl. "Myslíš, že jsem si to nepojistil? Ten koho jsi zabil, jsem nebyl já, ale můj dvojník, který vypadal věrohodně. Skoro bych řekl, že jsme dvojčata, ale nebyli jsme." Šklebil se na něj zle jeho úhlavní nepřítel z dětství a sevřel dlaň kolem Eziova hrdla. Začal ho škrtit, než ho zarazil jeden z vojáků, že chce mít assassina Cesare "čerstvého." Vieri se na něj zle zamračil, ale nakonec pustil sevření Eziova hrdla a nechal ho, ať jej vojáci odvedou k Cesaremu.

Cesta byla pro zesláblého Ezia poměrně obtížná a kolikrát ho jenom táhli v provazech za sebou, protože už prostě neměl moc sílu. Procházeli bohatě zdobeným sídlem a dlouhými chodbami, které byly lemované spoustou olejomaleb. Ezio z toho rozpoznával i Leonardova díla, i když se v nich dalo rozpoznat, že jejich portréty kreslil s nechutí a vůbec se mu do toho nechtělo. On mnohem raději vynalézal… Leonardo… Ezio si při vzpomínce na starého přítele povzdechl. Údajně prý byl taky pod palcem Borgiů… To proto ta exploze. Došlo Eziovi a povzdechl si, vlastně za jeho zajetí mohl Leonardo… Opět se mu zamotaly nohy a nebýt toho, že ho stráže podpíraly, tak by jednoduše políbil červený kobercem, který se plazil chodbou, až ke schodům. Tmavovlásek jenom zaúpěl.
"Další schody…" Zakňoural sotva slyšitelně. Doklopýtal k nim a trochu se pokusil uvolnit sevření provazů, které byly pečlivě utažené, a bylo zhola nemožné se z toho dostat. Jeden ze strážců se jenom zachechtal.

Nakonec se mu povedlo vyjít schody, i když s velkou námahou. Na vrchu Ezio klesnul na kolena a zhluboka oddychoval. Strážci s ním trhli, aby se probral a něco na něj křikli. Ten je vnímal sotva napůl ucha, pohled měl rozostřený a potřeboval si odpočinout… a pořádně. Teplou postel… dobré jídlo… Zaskučel, ale nakonec se zvedl a klopýtavě šel mezi strážci. Naštěstí už cesta dlouho netrvala, u dveří Cesareho komnat ho uvítal opovržlivě Vieri, který se ledabyle opíral o halapartnu. Zlomyslně se zašklebil na Ezia a neodpustil si kopanec do něj, přičemž ho jeden ze strážců probodl pohledem, ale neodvážil se nic říct. Vieri otevřel dveře do komnaty a strážci strčili do Ezia. Nikdo se neodvažoval jít k Cesaremu, když se připravoval na výslech… Ty rozmanité mučící nástroje, co tam měl a stejně to obvykle končilo znásilněním vyslýchaného, pokud byl opravdu hezký… A Ezio i přes svůj věk si pořád zachovával charisma a kouzlo mladého italského šlechtice.

Tmavovlásek vklopýtal dovnitř a bez podpory rukou klesl na kolena. Panovalo tu šero… ale po chvilce se roztáhly závěsy a Ezia oslepilo na chvíli prudké světlo, na které si v kobce odvykl. Rozhlédl se po pokoji a zaregistroval, že k němu jde Cesare. Dnes na sobě neměl své obvyklé brnění, ale poměrně obyčejné oblečení. Přešel k Eziovi a vytáhl ho na nohy. "Buongiorno messer Ezio." Řekl posměšně a dotáhl ho k židli. Chvíli hodnotil, jak na tom je, a pak přešel ke stolu, odkud vzal malou lahvičku. Ezio se zamračil, proč dělal takový divadlo, když ho nejspíš chce jednoduše otrávit?
"Nelíbí se mi v jak zuboženým stavu jsi," začal Cesare klidně a pomalu šel zase k sedícímu tmavovláskovi. "Otevři pusu." Nakázal mu a čekal, jestli to udělá. Ezio nereagoval. Proč by taky měl? Cesare se zamračil a chytil ho za bradu. Prsty mu začal tlačit do spojů mezi čelistmi. Chvíli Ezio bolesti odolával, ale čím více mu tam Cesare zarýval prsty a hlavně nehty, tím více ho to bolelo, až nakonec rozevřel ústa jenom, aby utekl té bolesti. Toho využil Cesare a strčil mu hrdlo lahvičky do úst, chytil jeho vlasy a donutil Ezia, aby hlavu zaklonil. Tmavovlásek ucítil, jak mu do krku stéká ta tekutina, její chuť byla pěkně hnusná. S nevolí to musel spolykat a pozoroval Cesareho, který mu pohled opětoval a šklebil se na něj. "Tak konečně se setkávám s Il Mentore." Začal posměšně a pozoroval ho.
"Víš, docela jsi nám zavařil, ale to se teď změní. Pěkně nám řekneš, kde máte vy hadi skrýš. Slyšel jsem něco o hostinci U Spící lišky, a pak že někde na Tiberském ostrově." Ezio pouze mlčel, připadalo mu zvláštní, že se po té tekutině v lahvičce cítí spíše mnohem lépe, než hůře. Jako by se mu vracela síla do svalů, zkusmo trhl rukama, ale provazy pevně držely jeho paže a zápěstí spojené za zády. Cesare se na něj zle usmál a opět přešel ke stolu, vzal do ruky rudý šátek.
"Víš, přišel jsem na to, že mučení je mnohem více efektivnější, když vyslýchaný nevidí nic a pouze vnímá hmatem. Tak to zkusíme i s tebou, co ty na to?" Nic zase žádná odpověď, tmavovlásek se pevně černovlasému muži díval do očí s tím, že nikdy nevyzradí nic, co by ohrozilo bratrstvo. Cesare se zamračil a přešel k Eziovi za jeho záda. Pečlivě složeným šátkem mu převázal oči a šátek provlékl pod vlasy. Zle se zašklebil, ale jeho nepřítel ho neviděl.
"Věděl jsem, že z tebe nedostanu ani slovo, i kdybych chtěl, tak mučením z tebe taky nic nejspíš nedostanu, tak co přejít k jinému způsobu?" Nadhodil u jeho ucha černovlásek a jemně ho olízl. Ezio sebou škubnul. "Cazzo!" Vydal ze sebe. "Myslíš si, že se nechám jen tak znásilnit křivákem jako jsi ty?!" Vydal ze sebe zhrublým hlasem, ale bylo cítit, že se možná i bojí.
"Já si to nemyslím, já to vím," reagoval Cesare zlomyslně. "Ale abych ti teda neukřivdil, vojáci přede dveřmi by rádi slyšeli tvoje zmučené výkřiky, tak si to s mým oblíbeným bičem užij, a pak přejdeme k tomu, co s tebou bude dál." Na chvíli poodešel, Ezio pouze slyšel, jak konec biče klepnul o dřevěné parkety. Cesare ještě něco poznamenal, než se ozvlo prásknutí biče. Rána protrhla šedivou košili a odhalila doruda se barvící šrám, kde z vršku pomaličku stékala krev, jak se natrhla pod tou ranou i kůže. Ezio sebou pouze škubnul, ale nic ze sebe nevydal, žádný sebemenší projev slabosti nebo bolesti. Cesare se napřáhl k další ráně, tentokrát ji směřoval víc k oblasti břicha. Ezio sebou opět trhl a tentokrát tichounce bolestivě zasténal, jak mu tělem neproudil adrenalin, tak ty rány vnímal, až moc přecitlivěle… Po chvíli měl přední část košile úplně rozervanou od ran, a tak k němu Cesare přešel a vytáhl ho na nohy. V ruce držel nůž, o kterém neměl Ezio ani zdání a začal mu rozřezávat košili na cáry, aby mu nijak nepřekážela. Tmavovlásek se marně pokoušel o nějaký vzdor, během chvíle už byl před Cesarem do půl těla nahý a ten jej patřičně obdivoval, nemohl mu upřít, že je Ezio stále obletovaný ženami, když je tak charismatický a tohle se skrývá pod oblečením. Jen tak mimochodem mu jednou dlaní sjel na pevný vypracovaný zadek a obdivně zamručel, načež Ezio zasyčel a pokusil se ho od sebe odstrčit. "Ale, ale. Uvězněný orel se stále snaží uletět, i přes přistřihnutá křídla jo?" Řekl Cesare a strčil Ezia opět na židli. Ten zvedl pohled, tam kde si myslel, že černovlásek stojí. Ve tváři měl pořád vzdor, i když se nemohl bránit a vlastně nemohl nic.
"Buď hodný a já budu hodný k tobě, až si tě vezmu." Zamumlal Cesare a klekl si před něj, odložil nůž vedle sebe a chytil Eziova kolena a roztáhl mu nohy od sebe, aby měl k němu lepší přístup.
"Nebylo by na škodu zkontrolovat, jestli nejsi náhodou impotent." Zašklebil se zle a povolil mu kalhoty. Ezio se zuby nehty snažil bránit, ale když mu po chvíli Cesare přivázal kotníky k nohám židle, aby se nevzpíral, tak se nezmohl na nic. Vzal jeho lněné kalhoty a trošku mu je stáhl i se spodním prádlem. "Hm… Tak mě napadá, ty máš rád, když ti to dělají dámy že?" Začal Cesare a obdivoval taje Eziova těla. "Tak co kdyby tě rozehřála Lukrécie, ta stejně udělá všechno, co jí řeknu." Tmavovlásek sebou opět škubl a pokusil se nějak vymanit ze sevření pout. Cesare se pouze zašklebil a vstal, otevřel dveře od komnaty a poslal stráže pro svou sestru Lukrécii.

"Oč si žádáš-?" Začala tázavě blondýnka v přepychových šatech, když vešla dovnitř, ale okamžitě zmlkla, když uviděla svázaného EZia. Po tváři se jí rozlil krutý úšklebek.
"Chci, abys mi ho rozehřála, a pak můžeš zase jít," odpověděl jí Cesare a přešel k ní. Lukrécie ho objala rukama kolem pasu.
"Cesare, proč ho chceš znásilnit? Víš, že většinou na tvé krásné vězně žárlím," Zamumlala zraněně a stoupla si na špičky. Přitiskla se k jeho ústům a chvíli se líbali, než ji Cesare popostrčil, aby to udělala, že ji pak odmění. "Nemusíš se bát. Vždyť sama víš, že tě tvůj velký bráška miluje," Slyšel ho říkat Ezio a znechuceně se otřásl. Zkorumpovaní… Incest… Templáři. Ta rodina se mu hnusila ještě více, než doposud. Blondýnka zakňourala, ale když slyšela o odměně, tak to ochotně pro svého bratra udělá. Lukrécie se k Eziovi přivinula a lehce oblízla vršek jeho ušního boltce.
"Neboj se chlapečku, pořádně si tady užiješ. Sama moc dobře znám jaký to je pocit mít ho v sobě tak hluboko, jak jen to jde." zašeptala a jemně ho kousla. Pak se vysmívala mu za to, jak neopatrný byl a teď, že jej Cesare zašlápne, až si s ním pohraje.
Po nějaké době ji bratr zarazil, že to stačí a může jít, protože zbytek už dokončí sám. Lukrécie mu vlepila jeden polibek a opět odešla se slovy, že by si ráda taktéž vypůjčila Ezia, než ho nechá bratr zabít.
Cesare se pouze ušklíbl a otočil se opět na Ezia, který se rozdýchával z toho, jak ho Lukrécie "trýznila." Černovlásek se lehce pousmál, když pozoroval, jak se jeho sok chvěje a jeho chlouba sebou toužebně škubá. "Možná bych měl dokončit práci své sestry?" Nadhodil se zlým úsměvem a přešel za Eziova záda. Jednou rukou mu sklouzl po zbičovaném hrudníku do klína a začal ho mnout, zatímco mu odhrnul vlasy z krku a zakousl se do něj. Ne moc něžně, ale ani tak, aby to Ezia bolelo. Objevil se mu tam rudý otisk jeho zubů, Cesare svou práci jemně olízl jazykem a naslouchal tmavovláskovým vzdechům, i když se je Ezio snažil potlačovat. Podepsalo se na něm, že se poslední roky věnoval Bratrstvu a ne svým tělesným potřebám. Cesare se pousmál a nosem se mu otřel o jeho ucho, než jej nahradily jeho rty. "Doufám, že budeš takhle vzdychat, až ti ho tam strčím. Mám rád, když sténáte jako nemravný kurvičky." Zašklebil se a jemně ho kousnul do lalůčku.
"I když možná u tebe bych dával přednost, kdybys křičel bolestí, to by taky byla rajská hudba pro mé uši." Ezio pouze sebou škubl a vyprskl další nadávku. Černovlásek mu odpověděl jenom zlým smíchem a tím, že sevření dlaně kolem jeho údu ještě zesílil a zrychlil, bavilo ho poslouchat, jak Ezio s rudými tvářemi sténá, brání se tomu všemu, a přesto on jakožto uvězněný orel utéct nemohl. Přistřihl mu letky a Ezio se stejně snažil, bylo na čase orla pokořit úplně.

Tmavovlásek se vydýchával a cítil se zahanbeně, ale ještě ne poníženě, nenechá se přece tak snadno pokořit! Dodával si odvahu v mysli. Ucítil, jak tlak na kotnících povolil, Cesare ho vytáhl na nohy a necitelně hodil na postel s nebesy, až se Eziovi trochu shrnul šátek a on mohl pozorovat, co se děje. Polknul, když si všiml, že Cesare pokládá na noční stolek nádobu s olejem.
"Víš, napadlo mě, že když si tě budu vydržovat jako děvku, pokud se teda osvědčíš, tak by nebylo dobré tě natrhnout hned ze začátku," řekl a zadíval se mu do tmavě hnědého oka, které mohlo pozorovat, co se děje. Ezio pouze nasucho polknul, Cesare se k němu se zlým úsměvem sklonil a upravil šátek, kterým mu zakrýval oči, aby byl zase pěkně dezorientovaný. Pak mu strčil něco do úst, Ezio z toho rozeznal, že kouše kůži. Chtěl to vyplivnout, ale Cesare to zajistil podobně jako šátek. Chvíli přemýšlel, jak si ho vzít, a pak poupravil assassinovi polohu jako kdyby byl na čtyřech. Položil dlaň na jeho horkou kůži a zatnul do ní nehty, a když ji odtáhl, tak tam měl Ezio krvavé půlměsíčky od jeho nehtů. Pohrál by si s ním víc, ale věděl, že na to budou mít spoustu času, protože se nikdo neodváží proniknout do Andělského hradu, aby osvobodil assassina. Na to má, až moc nepřátel a na to Cesare spoléhal. Přesunul dlaň na jeho páteř a vyjel ke krku, kde do linie obratlů zapíchnul ukazováček a jel jím dolů, až tam měl Ezio rudý pruh vyznačující, kudy vede jeho páteř. Tedy místo, kde měl spoutané ruce přeskočil, ale to jistě nehradí v příštích několika dnech, pokud se osvědčí. Připomněl si znovu černovlásek. Sjel, až k jeho pevnému vypracovanému zadku a uštědřil mu tvrdou ránu přes pravou půlku, až sebou Ezio škubl, ale nezmohl se na nic. Tvář měl zabořenou v karmínovém saténovém povlečení polštáře a hrudníkem se opíral o matraci postele. Prostě dokonalá poloha pro znásilnění a ponížení assassina. Cesare ho ještě chvíli zlobil svými nehty, než si navlhčil prsty v oleji a přemýšlel, jestli jej připravit, a nebo rovnou do něj proniknout, určitě to nedělal poprvé. Měl podezření, že ho šoustá ten Leonardo, kterého měl teď pod palcem. Zlomyslně se zašklebil. Jo… Bez přípravy. Rozhodl se nakonec a utřel si prsty do prostěradla. Natáhl se pro olej a rozetřel si ho po celé své délce. Chytil Ezia za vlasy a donutil ho zaklonit hlavu. Druhou rukou si přidržel chloubu u jeho vstupu a začal do něj pronikat.
Ezio se bolestivě napnul a začal trhaně dýchat nosem, pevně tiskl zuby kožený roubík, co měl v ústech. Byl to pro něj nepředstavitelný tlak, bolelo jej to… a Cesare nepřestával, dál do něj vnikal, až se dostal celou jeho délkou. Slastně vydechl, když přirazil, až nadoraz, natáhl se přes Eziova záda k jeho uchu.
"Kurvička je příjemně těsná," Zašeptal a škubl mu vlasy, aby měl hlavu úplně zvrácenou dozadu. Ezio pouze bolestně zafuněl a zpod šátku mu stékaly slzy bolesti a ponížení. Snažil se vzdorovat, ale bylo to houby platné… Ale na druhou stranu Cesare zase nebyl, až takové zvíře, nechával svého nepřítele, aby se vydýchal, nechtěl si jej hned po prvním sexu s ním natrhnout, pak by trvalo dlouho, než by se vyléčil. Cesare jednu ze slz zachytil na svůj jazyk a krutě se zasmál u jeho ucha.
Po chvíli mu připadal dostatečně uvolněný, a tak si jej začal brát. Zprvu to bylo nepříliš hrubé, ale po chvíli přitvrdil a tvrdě do něj pronikal, jedinou útěchou pro Ezia bylo, že se občas dotkl jeho citlivého místečka a neopomíjel mu občasně dráždit jeho vztyčené kopí. Vzpomněl si na slova Lukrécie, ona si to možná užívala, ale Ezio si byl jistý, že on ne. Občas bolestivě zasyčel, ale povětšinu času styku byl ticho, což se mu dařilo díky tomu, že tvrdě tiskl mezi zuby kůži.
Cesare chytil Eziovy boky a zaryl do nich nehty, až z pár ranek stékaly drobné pramínky krve, vykašlal se na to jej stimulovat, tady šlo přece o to, aby si to užil on a ne assassin. Přitvrdil, hlasitě vzdychal a křičel… kupodivu jméno svého největšího soka, zněl jako patnáctka při svém poprvé, když se miluje se svým milencem. Nakonec veškeré své snažení zastavil, byl v ně, co nejhlouběji a začal Ezia vyplňovat svým semenem. Ztěžka vydechoval, zatímco Ezio se pod ním chvěl, kňučel, snažil se vymanit z tohohle trápení. Cesare naposledy vydech a vystoupil z něj, když odešla poslední vlna orgasmu. Chytil Ezia za vlasy a přesunul se k jeho tváři.
"Stojíš za to být mojí děvkou," Zašeptal a rozvázal mu oči a vyňal z pusy roubík, pak se přitiskl k jeho ústům a věnoval mu něžný polibek, což Ezia úplně zaskočilo. Byl jako dřevo a snažil se strávit, proč je najednou v tom polibku Cesare tolik jemný, když vlastně celou dobu byl tvrdý a jednal s ním jako s věcí. Černovlásek se odtáhl a zašklebil se na tmavovláska.
"Už to tak bude moje drahá kurvičko." Zašeptal a pousmál se. "Tvůj pán tě možná miluje a nemůže dopustit, abys utekl a škodil dál jeho víře. Nemusíš se bát, bude s tebou nakládáno dobře, ale pořád jsi zajatec… Moje děvka." Dlaní mu vklouzl na pas a přitáhl si ho k sobě. Ezio se na něj mračil. Musí vymyslet plán, jak odtud utéct, najít některého ze špehů, aby kontaktoval Bratrstvo a zachránili ho… Musí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ariska Ariska | 6. ledna 2016 v 23:34 | Reagovat

Bude jeste nejaka povidka na tyhle dva? Mohlo by se dobre vypsat i pri kapitolovce... prosim ^-^

2 Enqila Enqila | 8. ledna 2016 v 22:18 | Reagovat

[1]: No... uvidím, ještě nevím. Neříkám, že mě to psaní nebavilo, ale momentálně se moje pozornost soustředí na jinou kapitolovku a nalinkovala jsem si děj k jiné kapitolovce, do které se pustím až dopíšu tamtu na řecké motivy a nahážu ji sem na blog. A taky jestli bude nějaká chuť do psaní fanfic na Ezia s Cesarem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama