Leonardova děvka | Kapitola 1 - Návrh

14. března 2014 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Takže jsem tady zas a napadlo mě, že bych mohla zkusit napsat něco trošku delšího, nějakou lacinou kapitolovku. Samozřejmě si ji dávám na Assassin's Creed Tentokrát tu budou figurovat Leonardo s Eziem... a nebudu se snažit o kapitoly typu přijde a ojede ho.. to by bylo moooc nudný :D a taky to vidím na totální propdák jééj. :D
Pairing: Leo x Ezio
Warning: žádný... žádné scény, sounds good that? :D





Jeho tělo se stalo mou novou drogou, vedle vynalézání to byla druhá věc, která mě naplňovala a uspokojovala. Jeho krásné tmavě hnědé oči, tmavě hnědé vlasy, které když se rozpustily z věznění rudé stužky, se mu rozlily po šíji a zaplavily ji svou hebkostí. Mladistvá tvář s náznaky jemných vousů a jizva táhnoucí se přes pravou stranu rtů. Tělo dokonalé… svalnaté a krásné, hebká kůže jako anděla. Jenom jsem stále nemohl najít stopy po křídlech, a když se ve slasti propínal v zádech, křičel mé jméno, když mu to bylo umožněno, sám jsem dosáhl fyzického i psychického uspokojení. Zbožňoval jsem ho a zbožňuji ho stále. Ta silná touha, které nejde přebít, jež mě k němu váže. Chtěl bych ho mít jenom pro sebe, ale nemůžu… a tak ve stínu své duše jsem vymyslel, jak ho donutit, aby se mi poddal. Uvidíme, jestli na tohle přistoupí, snad ano, třeba je stejně perverzní jako já a chce objevovat a zaplašit dočasně touhu. Jak já prahnu po jeho těle, stejně jako mrzák prahne po nové končetině.
Tak co Ezio… podřídíš se mé vůli?

Ezio si odfrkl a nervózně uhnul pohledem. Věděl, že po něm Leonardo bude chtít laskavost, ale tohle? Začínal litovat toho, že mu kdy dal slib. I když Leonardo málem obětoval veškerou svoji pověst a možná i život za záchranu Eziovy rodiny, tedy toho, co z ní zbylo. Připadalo mu to stále jako příliš velká cena. Ezio si jen povzdechl a kývnul. Neměl jinou možnost, nesmí zahanbit jméno své rodiny. Leonardovy oči vzplanuly nadšením, div samotný umělec nevyskočil ze své dřevěné židle.
"Díky ti Ezio, jsem si jist, že naše společná spolupráce povede tento svět k lepším zítřkům." Řekl Leonardo neskrývaje svou radost. Upřímně od něj nečekal, že to přijme, zvláště když takové vztahy v jejich světě byly tím největším tabu. Leonardo se spokojeně postavil a lehce pohladil Ezia po tváři, jako kdyby spolu takhle byli už nějaký týden. Ezio jen opět trhl obličejem na stranu, jak mu jeho povědomí napovídalo co nejrychlejší útěk. "Já…potřebuju trošku čerstvého vzduchu. A navíc musím navštívit jednoho starého přítele, takže…" Ezio se snažil vymlouvat, jak jen to šlo, ale i k jeho vlastnímu překvapení Leonardo chápavě kývl.
"Vrať se mi brzy, víš, jak jsem bez tebe ztracený, že?" Ezio na to nic neřekl a jen se tichým krokem odplížil z jeho domu.

Jakmile Ezio odešel, začal opět Leonardo pobíhat jako obvykle po své dílně a čmárat si neustále nějaké náčrtky, až se nakonec dostal k tomu, že si vyšel spolu se svým učedníkem Niccem ven. Sebou měl malý deníček se stránkami bez linek, který byl jeho neodmyslitelnou součástí společně s černým uhlem. Mladík se ani svého učitele nemusel ptát, kam jít. Namířili si to rovnou na trh k prodejci ptactva. Leonardo zamyšleně pozoroval opeřence v klecích, kteří sebou občas zavrtěli a u některých bylo vidět, že chtějí na svobodu a absolutně se jim nelíbilo být takhle zavřený v malých klecích. Leonardo se zaujatě podíval na několik špačků zavřených v jedné z těch větších klecí.
"Kolik chceš za kus?" Zeptal se obchodníka a poupravil si červený baret, pak se napřímil a zadíval se na zarostlého obchodníka. "Jeden stříbrný florén za kus." Odpověděl a ukousnul si kus ze svého jablka. Znuděně se opřel o stoličku, kterou měl za sebou a díval se na vousatého blonďáka.
"Hmm… Dám ti dva stříbrné florény za všechny špačky," řekl po chvíli úvah vynálezce a hodil mu je. Obchodník jenom pokrčil rameny. "Nicco , až řeknu teď. Však už to znáš." Zasmál se s úsměvem a poodešel o několik kroků dál. Obchodník se na něj zaujatě podíval a Leonardův učedník se jenom usmál.
"Je posedlý létáním, studuje ptáky pro inspiraci," řekl s tichým smíchem a vyčkával na mistrovo znamení. Leonardo si mezitím připravil bloček na další volné stránce a vytáhl naostřený uhel. "Teď!" Křikl pronikavě a Nicco rozevřel klec. Černí špačci z ní vylétli okamžitě a ve chvíli, kdy vzlétli, jako kdyby se pro Leonarda zastavili. Začal naslepo kreslit rukou a nepřestával pozorovat pohyb jejich křídel. V jeho očích špačci vypadali jako letící dřevěné konstrukce, které se vznáší k nebi a za jejich pomoci i člověk. Rychle načrtl ještě několik dalších pohybů při létání, než mu úplně zmizeli z dohledu. Přestal kreslit a chvíli uhranutě pozoroval oblohu, jak nad ním vysoko v oblacích jeden z černých špačků zakroužil, a pak mu zmizel z dohledu. Zastrčil notýsek a uložil i uhel, vrátil se zpátky k těm dvoum, a když už se chystali odejít, tak se jej zeptal obchodník, co zjistil. Leonardo se na něj chytře usmál.
"Vrať mi jeden florén a já ti to prozradím." Obchodník chvíli přemýšlel, a pak mu ho dal.
"Zjistil jsem, že jsi idiot, co neumí smlouvat," řekl místo něj Nicco a zašklebil se na obchodníka, pak se oba dva rychle vytratili v davu, než je stihl obchodník nějak počastovat.
"Co budeme dělat teď, maestro?" Zeptal se kudrnatý blonďáček Leonarda a uculil se na něj. Ten se podrbal ve vousech a chvíli přemýšlel, pak se podíval na Nicca a odpověděl.
"Slíbil jsem Eziovi, že rozšifruju tu stránku s náčrtky, a taky bych měl dokončit kresbu, kterou si ode mě objednal jeden zámožný obchodník."
"Takže dnes už se nic zajímavého nestane?" Zeptal se opatrně Nicco, když kolem nich proletěl jezdec na koni. Leonardo se o po něm ohlédl a zachmuřil se.
"Špatné zprávy z Milána," Poznamenal. Nicco se na něj udiveně podíval.
"Jak to můžete vědět?"
"Ten jezdec měl na zádech hada, respektive to byla užovka. A pokud jsem viděl dobře, tak neměl tradiční barvy, ale modrou a zelenou. Rozhodně to bude zpráva, ze které bude můj mecenáš Lorenzo nepříliš šťasten." Osvětlil mladíkovi Leo a zahnul do uličky, která vedla k jeho dílně.

Když už byla budova dílny na dohled, tak se Leonardo zarazil. Rozhlédl se kolem sebe, a pak pohlédl na svého učedníka. "Děje se něco, maestro?" Zeptal se mladík.
"Přemýšlím, jestli máme vůbec nějaké jídlo a zásoby pro vynalézání. Poslední dobou si připadám jaksi mimo." Odpověděl a ani nepostřehl poznámku o tom, že on je mimo neustále.
"Jak jsme na tom vůbec s barvami?" Zapřemýšlel nahlas Leonardo a zadumaně pohlédl na cihlovou budovu. Nicco se rozpačitě podrbal ve vlasech a chvíli trvalo, než odpověděl.
"Myslím, že bych pro jistotu měl nějaké dojít koupit, nebo to neuděláte maestro." Odpověděl nakonec s letmým úsměvem na rtech a pohlédl na Leonarda.
"Vy byste se měl věnovat luštění těch stránek, či co vám to ten muž nosí." Řekl hned a odpojil se od mistra. Leonardo jenom nepřítomně pokýval hlavou a opět se vydal ke své dílně. Nevšiml si však dvou mužů, které zaujalo, co řekl Nicco.
"Slyšels to? Podle mě to budou stránky toho, co vůdci hledají." Sykl jeden k druhému a ten pouze kývnul.
"Vsadím se, že je k němu nosí ten spratek, který utekl šibenici." Sevřel ruku v pěst a zle se usmál. Přiložil si prsty ke rtům a vcelku tiše hvízdnul. Za jeho zády se objevil muž oděný celý do černého, dokonce i obličej měl zakrytý a pouze oči byly vidět.
"Sleduj, kdy opouští dílnu, až to budeš mít přesně vytipované, uděláme si k němu malý výlet." Udal mu rozkaz a pozoroval, jak ten blonďák s červeným baretem mizí ve dveřích. Ještě něco prohodil s maskovaným mužem, a pak se se svým společníkem vytratil v davu.

Leonardo nepřítomně hleděl do pergamenu psaného s největší pravděpodobností v hebrejštině. Jeho oči, ale spíš zkoumaly náčrt vylepšené skryté čepele. Myslí byl sice mimo, ale jeho oči pečlivě studovaly nákres. Po chvilce se zvedl od stolu a došel si pro karafu s chianti. Docela ho zajímalo, kam se vytratil Ezio. Normálně by tu už byl, aby se poptal, jak je na tom s prací. Společně prohodili pár přátelských slov, postěžovali si na svůj nekvalitní milostný život, vyměnili si různé drby. Nalil si trochu chianti do číše z vybroušeného skla a upil si. Jeho zvídavá část mysli jej nutila, aby ten svitek přelouskal a konečně sestrojil ten mechanismus, s největší pravděpodobností bude muset nějak šikovně vyvrtat do čepele díru, kudy by se dal vést jed, nebo pro jaký účel to bylo. Nejdřív musel přeložit ten svitek, aby vůbec přišel na to, pro co to ten člověk určil. Neklidně se ošil a nakonec došel ke knihovně se spoustou knih, ale našel cíleně jenom jednu. Jemně ji pohladil po koženém hřbetě a položil ji vedle rozloženého svitku. Opět si upil vína a jeho myšlenky se opět zatoulaly k Eziovi. Prohrábl si vlasy a skousl si ret, nepřehnal to s tím požadavkem trochu? Přece jenom chtít po něm, aby mu poskytoval takové služby, za tak malicherné věci, co vlastně dělal. Raději jenom zavrtěl hlavou a otevřel knihu. Zadíval se na svitek, podle slovníku ta slova nedávala žádný smysl, než mu došlo, že je to zašifrované. Pochopil, že jsou některá písmena přidaná navíc, jenom musel zjistit jaká, a pak už mu zabralo pouze hodinku, aby to rozluštil. Soustředil se hlavně na zápisky u náčrtku. Na text se bude moct vrhnout jindy. Rychlými a zkušenými tahy uhlem obkresloval obrázek, ani nemusel svou ruku příliš vést, prostě kreslila sama, jako kdyby měla svou vlastní mysl. Sem tam přidal i vlastní poznámku, kterou si připsal, aby na něco nezapomněl.
Na chvíli odložil uhel a zkontroloval obrázky, byly téměř identické, Leonardo dopil víno a zamyšleně si prohrábl upravované vousy. Po chvíli svinul kodexovou stránku a vytáhl z jedné poličky skříňku. Nastavil obrazce na jejím víku, tak až tvořily dva hady propletené v sobě. Kovová skříňka se s tichým klapnutím otevřel. Leonardo vytáhl jeden z prázdných obalů a uschoval do něj svitek. Přidal jej k ostatním, které u něj zatím Ezio schovával, protože věděl, že jsou v dobrých rukách. Vložit svitek do pouzdra samozřejmě svůj účel mělo, v případě, kdyby se někdo pokoušel otevřít skříňku, byla zabezpečená tak, že střelný prach, který byl ukrytý v oddělené komoře společně s kovovými plíšky, při násilném otevření jednoduše vzplanul a dotyčný, jež se pokoušel schránku otevřít, z toho nevyšel bez úhony, zatímco materiálům uvnitř se nic díky úschově v obalu nic nestalo.
Opět zamknul skříňku a uložil ji mezi podobné. Začal se opět věnovat studování překresleného náčrtku a připisoval si k tomu ještě své postřehy o skryté čepeli, které vykoumal díky tomu, že už ji držel několikrát v ruce.

Zabral se do toho natolik, že se příjemné odpoledne přelilo do chladnějšího večera. Byl natolik vtažen do své vlastní bubliny, že ani nezaregistroval Nicca, který se jen tak mihnul, že přinesl nové barvy a odporoučel se domů, když viděl svého mistra plně zabraného do své vedlejší práce.
Leonardo si zamyšleně projel vousy a začal se shánět po materiálu, aby si vytvořil realistickou podobu skryté čepele a vykoumal, jak do ní vyvrtat dírku pro vedení jedu a vymyslet, čím by se jed do čepele spouštěl. Nějakou chvíli mu trvalo, než na to konečně přišel. Obrátil papír s náčrtem a začal si tam rozkreslovat krok za krokem, jak to udělat a připisoval si k tomu jednoduché poznámky, kterým rozuměl on. Úlevně si odfrkl a protáhl se, jeho uši zaznamenaly tiché klapnutí dveří.
"Salute Leonardo." Ozval se nejistě Ezio a stáhl si z hlavy kápi, vypadal vcelku vyčerpaně a držel se za bok, jeho kožená rukavice byla nasáklá krví. Leonardo se hned přihnal k němu a okamžitě se jej vyptával, co se mu stalo, proč, jak. Tmavovlásek se na něj jenom lehce usmál.
"To tě nemusí tížit, přišel jsem se zeptat, jak ti to jde s prací, a taky si tu ošetřit rány, když moje rodné pallazo je vybrakované. Nevadí ti to, že ne?" Ujistil se hned, ale byl to pěkně hloupý dotaz, bylo jasné, že Leonardovi to vadit nebude, když mu i nabízel zde na nějaký čas útočiště. Blonďákovi se v očích potěšeně blýsklo. "Tvá přítomnost je zde vítána, postarám se o tebe a nákresy ti ukáži zítra, dobře?"
"Bene…" odvětil trošku nejistě Ezio a nechal se jím odvést do vcelku prostorné obytné části dílny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 21. března 2014 v 14:07 | Reagovat

hezký

2 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | E-mail | Web | 22. března 2014 v 14:14 | Reagovat

oho.. jsem zvědavá! Jen tak dál má drahá.. jen pokračuj..

3 Enqila Enqila | 22. března 2014 v 14:25 | Reagovat

No :D jak to asi bude pokračovat že? :D ale díky :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama