Leonardova děvka | Kapitola 2 - První pokus

28. března 2014 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Tak tady máme pokračování Leonardovy děvky :3 Ono se to rozjede třeba... :D Vcelku mě tohle baví psát, Ezio je taková netykavka... :D No, tak si užijte čtení ;) Tentokrát to ani není moc dlouhé bacha na mě :DD
Pairing: Leo x Ezio
Warning: Řekněme +15? :D





Ezio se opatrně posadil na poměrně přepychovou postel. Docela ho překvapilo, že je to tu tak pěkně zařízené, ale možná to bylo tím, že Leonardo tady přespával prakticky každý den, protože se málokdy dokázal odpoutat od svých výzkumů. Leonardovy oči zazářily štěstím, když si Ezio konečně sundal zakrvácené lněné tričko, a tak odhalil tělo, které tak obdivuje a zbožňuje. Zároveň mu bylo Ezia líto, že musí každý den bránit své ideály, které společnost kolem něho nevidí. Leonardo na chvíli odběhl do vedlejší místnosti, aby se připravil vše potřebné alespoň k obvázání. Normálně by mu doporučil, aby navštívil nějakého z místních "doktorů", ale Ezio měl nejspíše velice dobrý důvod zůstávat mimo ulice. Zanedlouho se Leonardo vrátil, avšak tmavovlásek už unaveně oddechoval v posteli. Celý jeho bok byl potřísněný krví a zdálo se, že z několika ran stále krev teče. Leonardo opět zavrtěl nesouhlasně hlavou, moc dobře věděl ze svých znalostí anatomie a medicíny, že nemá dostatečné prostředky k tomu, aby to zastavil. Rány naštěstí nebyly příliš hluboké, a tak to Leonardo zašil, jak nejlépe mohl. Přesto ale krev prosakovala skrz, nyní už jen v drobných kapkách. Leonardo se od něj nespokojeně odtáhl, ale Ezio se na něj jen usmál.
"Nechci po tobě zázraky, příteli." Leonardo si mírně povzdechl, ale přikývl.
"Zahojí se ti to, ale může to trvat i několik týdnů. Neměl by ses teď moc vytěžovat, pokud nechceš, aby se ti to znova otevřelo." Ezio se na něj vážně podíval, jako kdyby se ho chtěl zeptat, zda je to vážně nutné. Oba dva věděli, že za den nebo dva opět musí vyrazit ven na svůj lov. Nastalo hrobové ticho, ale Leonardo nepřestával pracovat. Vytáhl nějakou jemnou tkaninu a opatrně ji napustil nějakou tekutinou. "Teď to zabolí, ale pomůže ti to." Ezio si tímhle prošel tolikrát, ale přesto to nenáviděl. Připadalo mu to bolestnější než samotné poranění. Leonardo co nejcitlivěji přiložil látku na zraněné místo, které okamžitě začalo hlasitě prskat. Ezio bolestivě svraštil obočí, ale nehodlal vydat ze sebe ani jedinou hlásku slabosti. Leonardo se lehce pousmál a jemně pohladil tmavovláska po vlasech. "Teď si to tam drž, obvážu ti to a budeš v pořádku. Prozatím ale tady zůstaneš, jasné?" Ezio jen odevzdaně kývl a oddaně přidržoval zakrvácenou látku na svém boku. Leonardo začal obmotávat celé jeho břicho provizorním obvazem. S každičkým obmotáním jakoby sám lehce pohladil svého idola po jeho vypracovaných břišních svalech. Ačkoli si Leonardo uvědomoval vážnost dané situace, nedokázal zabránit své bouli v kalhotách. Nenechal na sobě nic znát a s každým dalším obmotáním se to tam dole zhoršovalo. Při posledním mu dokonce i nevědomky sjela ruka na mladíkův klín. Ezio se na něj vážně podíval, nevěděl, co má dělat. Snažil se ho prosit pohledem, aby ho takové myšlenky nenapadaly, ale v Leonardově očích byla láska zaryta velmi hluboko. Nastalo dlouhé ticho, při kterém Leonardo téměř nevnímal své okolí. Cítil jen teplo toho, kterého tak obdivuje. Se kterým touží... "Bene." Řekl Ezio a se zčervenalými tvářemi pozoroval Leonarda.
"Máš pravdu, zůstanu tady po nějakou dobu, ale nemohu se zdržet moc dlouho...však víš." Leonardo opět prozřel a lehce kývl. Ezio opatrně odtáhl ruku z jeho klína a řekl, že by se rád prospal, načež blonďáček ihned kývnul a nechal Ezia, aby si lehl. Vyčkal, až se uvelebí, a poté si ukradl jeho rty pro sebe, což tmavovláska hodně zaskočilo a vysmekl se mu.
"Co to-?!" Ale uklidnil se ihned, když si vzpomněl, že kývnul na to být Leonardovým milencem, aby splatil své dluhy vůči němu, protože spoustu věcí peníze nevynahradí. Vynálezce však jenom potřásl hlavou a raději se vydal zpět do dílny a zanechal Ezia napospas jeho myšlenkám.

O několik dní později se Ezio dal jakž takž do kupy, ale pořád hrozilo, že by se mu otevřely rány a při jeho štěstí by se zanítily. Tak nějak si připadal jako páté kolo u vozu, když jej pořád Leonardo s radostí obskakoval a jenom kmital mezi dílnou a Eziem, který okupoval vynálezcovu postel. Samozřejmě po celou tu dobu se Leonardo ani jednou nesnažil Eziovi nějak vnutit, i když jej toužil políbit, nebo třeba jenom něžně pohladit po tváři.
Opatrně vstal z postele s menšími potížemi, ale přece se mu podařilo postavit. Dovolil si, se mírně protáhnout, a pak se vydal na průzkum pokoje. Všiml si, že za tu dobu tu přibylo několik obrazů, které byly opřené pomalovanou plochou o zeď. S občasným zasyčením se dostal k malířskému stojanu, na něž byla jedna z rozdělaných maleb. Ezio se na ni zadíval a mírně ho překvapilo, když tam uviděl sebe, jak leží na posteli a spí. S klidnou tváří, přikrytý peřinou, až po bradu. Obraz byl teprve ve fázi, kdy Leonardo nanášel zhruba tak barvy, které tam chtěl mít, ale pozadí bylo spíše rozmazané. Obraz ukazoval, co je hlavní na této malbě. Zvýrazněná silueta spícího Ezia a dokonale vykreslená tvář s rašícím strništěm. Tmavovlásek se rozpačitě podrbal ve vlasech, když si to dílko prohlížel. Byla to jeho věrohodná kopie, i když on nevěděl, jak vypadá, když spí. S bolestivým syčením si dřepl a otočil jeden z menších obrazů a opět na něm byl on. Tentokráte i s letmým úsměvem ve tváři, ale zase zachycen při spánku. Opřel obrázek opět o stěnu a stoupl si, protože uslyšel tiché vrznutí pantů následované klapnutím, jak příchozí dveře zavřel.
"Ezio, už se cítíš lépe?" Zeptal se měkce Leonardo a usmíval se, když si však všiml, kde je tak nedokázal zakrýt mírnou červeň. Roztáhl plátno, jež držel v ruce a přehodil jej přes obraz na malířském stojanu, takže se ukázala látka špinavá od kolomazi.
"Odpusť, ale popravdě jsem nemohl odolat. Jsi hodně…" Hledal to správné slovo v imaginárním slovníku. "… sladký a roztomilý, když spíš." Tmavovlásek jenom rozpačitě kýval a pomalu se přesunul opět k posteli a sedl si z kraje na ni.
"Ano, cítím se viditelně lépe. Díky tobě, příteli." Oplatil blonďákovi s umouněným obličejem úsměv a pozoroval, jak se k němu blíží.
"Tak to rád slyším," řekl Leonardo a došel k posteli. Sedl si vedle Ezia a zadíval se mu do očí.
"Už se nemůžu dočkat, až ti bude lépe." A já konečně okusím tvé tělo, dodal v duchu a lehce se usmíval. Pro jednou na hlavě neměl svůj obvyklý červený baret. Opatrně pohladil Ezia po líčku, až mu udělal na tváři černou šmouhu. Jemně prsty sjel k bradě a mírně si ho za ni chytil, přičemž se rty přitiskl na Eziovy. Ten se snažil neucuknout, ale nakonec se odtáhl.
"Promiň, není to v mé přirozenosti líbat muže." Zašeptal a upřímně se Leonardovi omluvil. Nevěděl, co si počne, až dojde k tomu, že Leo bude chtít uplatnit nárok na jeho tělo, jež mu udělil. Leonardo to odmávl rukou a lehce ho políbil na čelo.
"To je v pořádku, můj příteli. Brzy si zvykneš. Přece jenom, nebudeš mít ani na výběr." Tohle od něj vyznělo docela zle, ale vypadalo to, že to Leo nijak neřešil. Prostě řekl, co mu přišlo na mysl.
"Nemáš hlad? Žízeň?" Zeptal se po chvíli starostlivě starší z dvojice a utřel si ruce do černých kalhot. Bílá košile, kterou měl na sobě, moc dobrou volbou nebyla, když byla na bocích od černých šmouh, jak si utíral ruce při svém vynalézání. Ezio přikývl a lehce se na Leonarda usmál, když ho tak pozoroval, jeho přítel se vůbec nezměnil. Pořád roztržitý, mimo realitu, ale s dobrým srdcem a černými úmysly. Zamyšleně naklonil hlavu ke straně a pomalým krokem se vydal k posteli. Opět do ní ulehl a trošku více se zachumlal do peřiny. Leonardo se na Ezia zazubil, a pak se otočil se slovy, že bude za minutku zpátky.

Večer se pro jednou Leonardo napasoval k Eziovi do postele. Ten ani nevěděl, kde jeho přítel teď spal, když mu zaplňoval postel on. Samozřejmě se to nevyhnulo Leonardovým pokusům ukázat Eziovi, že být s mužem je taktéž příjemné. Ten se mu s mírnými rozpaky ustavičně omlouval, že tohle není v jeho přirozenosti, že si bude zvyknout. Mohl se jenom divit, že z toho Leonardo nedostal záchvat zlosti, jak se mu ustavičně omlouval.
"No tak," Zašeptal blonďák a lehce kousl Ezia do ouška. Ten sebou nervózně ošil a než se nadál, už se opět Leonardo pokoušel probít jazykem do jeho úst a dlaní pod jeho spodní prádlo. Nedalo se říct, že by se mu tohle nelíbilo. Byl vzrušený z těch všech nových pocitů, jež mu zaplavovaly tělo. Bylo to docela jiné, než se ženou. Ezio s rudými tvářemi ucukl po pro něj příliš dlouhé době stranou a stehna držel tvrdohlavě u sebe, takže ho nemohl Leonardo nijak uspokojit.
"Ezio, podvol se těm pocitům." Zkoušel to na něj dál Leonardo, bylo vidět, že už by také rád uplatnil něco ze svého nároku, ale Ezio nebyl připravený… Bude snad někdy?
"Promiň," zamumlal, již poněkolikáté tmavovlásek. Otočil rudou tvář od Leonarda, ten ji však po chvíli chytil za bradu a otočil si ji opět k sobě. Ezio přivřel oči, aby neviděl přítelův hladový a chtivý pohled.
"Podvol se tomu." Zašeptal Leonardo pro něj nepřirozeným zastřeným hlasem. Opět se přitiskl rty k Eziovým a zajel prsty do jeho tmavě hnědých vlasů. Lehce je prohrábl a mírně zatahal u konečků. Ezio se pod ním lehce zatřásl, ale nebylo to příliš strachem. Spíše nervozitou z toho, co právě dělal. Vždyť on se teď líbá s chlapem! Jak mohl na něco takového přistoupit? Ucítil umělcovu horkou dlaň, jak začala pečovat o jeho chloubu, když mírně povolil stisk jeho stehen. Ezio se ošil, aby se nějak z téhle pro něj svízelné situace dostal, ale postupně se Leonardovi podvoloval. Jeho dlaň s jemnou kůží bez mozolů, jako měl Ezio, se o něj příliš dobře starala. V každém pohybu dolů i nahoru, byly poznat zkušenosti, že tohle nedělal Leonardo poprvé.
Ezio se instinktivně natiskl k více vousaté tváři umělce. Lehce rozevřel ústa v němém vzdechu, čehož využil Leo k tomu, aby začal svým jazykem okupovat jeho ústa. Počáteční Eziovy pokusy o odpor byly rozmetány ve chvíli, kdy jej Leonardo dostal k vrcholu. Tmavovlásek jenom stěží pobíral dech, opatrně otevřel oči a pohlédl na umělce, který se na něj zubil, jako se nic nestalo. Leonardo vytáhl ruku zpod Eziových kalhot i deky a zvedl si ji ke rtům. Trochu zanořil jazyk do tekutiny, kterou nachytal do ruky při vrcholu mladšího. Ezio se znechuceně otřásl, když to pozoroval. Jeho tváře, ale ihned nabraly červenou, když Leo poznamenal, že chutná výborně. Ještě schválně labužnicky mlaskl, ale zbytek utřel do prostěradla.
"Mám to radši čerstvé přímo v ústech," Zašklebil se na Ezia, který přemýšlel, co bude dál. Bude muset udělat to samé, co Leonardo jemu? Po pravdě se na to absolutně necítil a starší to vycítil. I když měl chuť a jeho chlouba to i možná ukazovala, že by chtěl ve formě plných kalhot.
"Raději se prospíme ne?" Usmál se vřele na tmavovláska a ukradl si jeho ústa, než si popřáli dobrou noc.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama