Bratrské souznění

6. dubna 2014 v 1:09 | Enqila |  Assassin's Creed
Tak se tady hlásím... No... Tak se mi rozbil pc, větrák je v kopru a bude se muset počkat. Tak jsem si řekla, že vám postnu něco ze svých začátků. Ještě, že jsem si jednu schovala, pro takovýhle případ. Takže zase je to na Assassin's Creed tentokrát jedničku, jak jinak *uchechtne se* Snaha o podchycení chyb byla, věty jsou jednoduché a je to jako od amatéra, což jsem byla,jsem a budu.
Takže zase tam bude jenom "ech ech" scéna a téma je víceméně o velkém prd.
Paring: Kadar x Malik
Warning: + 15





"K-kadare…?" Zašeptal Malik a nervózně se ohlédl po ostatních. Z dechu jeho bratra bylo dost silně cítit víno. Zrovna jej přijali mezi plnohodnotné assassiny, a tak to šli s ještě několika přáteli oslavit… Začalo to nevinnou hrou na úkoly a nečekal, že to dopadne tak, že nakonec jeden z nich dostane takový úkol… Poléval ho pot. Díval se na ostatní assassiny a zvlášť na Altaira. Všichni napjatě čekali, jestli Kadar splní svůj úkol, a nebo dá nějakou věc ze své výbavy jako zástavu za nesplnění. Kadar chytil Malika pod bradou a dal mu rychlý polibek na rty. Potom ho pustil a všichni mu začali tleskat. Občas se ozvalo. "Nejsi srab." A nebo "Tak nakonec nejseš taková padavka." Malik si zhnuseně utřel rty a vražedně se díval na Altaira, který ten úkol pro Kadara vymyslel. Jeho nejlepší přítel se na něj nevinně uculil. Jantarové oči mu jiskřily pobavením. Malik na něj dětinsky vyplázl jazyk. Mezitím Kadar roztočil prázdnou láhev od vína. Hrdlo láhve se zastavilo u Altaira. Kadar se na něj zlomyslně usmál. Altair bedlivě pozoroval Malika, potom se jeho pohled přesunul ke Kadarovi. Bratři se od sebe skoro vůbec nelišili. Jediným rozdílem bylo, že Malikovi už rašilo strniště a Kadarovi se jeho znak mužství ne a ne objevit. Oba dva bratři měli černé vlasy, snědou pleť. Rozdílná byla barva jejich očí, mladší měl modré a starší tmavě hnědé. Jejich ústa byla lehce odlišná, ale i tvar jejich obličeje byl podobný. Zatímco Malik byl naoko znechucený, Kadar se mírně červenal a pokukoval po starším. Jelikož s těmi dvěma trávil Altair poměrně mnoho času… dokonce sdíleli i dům, nemohl si nevšimnout, že Kadar ke svému staršímu bratrovi cítí mnohem více, než bratrskou lásku. Kadar stále usilovně přemýšlel, co zadat za úkol Altairovi, a tak se k němu přiblížil Malik a něco mu zašeptal. Kadar rozechvěle otevřel pusu. "Vylez na nejvyšší budovu ve tvé blízkosti a pokud to nestihneš do deseti minut, tak půjdeš za Al-Mualimem a vysměješ se mu do očí…" Altair se zamračil, vstal a vyskočil z okna. Všichni se přesunuli k otevřenému oknu a napjatě ho sledovali, jak zdolává strážní věž. Po osmi minutách se vrátil a celý uřícený se díval na ostatní. Několik mužů vypadalo zklamaně. Nejspíš by se rádi pobavili pohledem na vzorového Altaira, jak ho plísní Al-Mualim.

Altair se podíval na Malika, v jeho pohledu byla skrývaná láska… Miloval ho, ale takticky se držel na uzdě, protože si nechtěl zničit přátelství s ním, a když viděl Kadara, že je do svého bratra zamilovaný… Svým způsobem ho to bolelo, ale viděl by je dva mnohem raději pohromadě, než sebe s Malikem a do pozadí odstrčeného mladšího bratra. Po několika dalších úkolech přinesl jeden ze starších assassinů několik dalších lahví s vínem. Malik zalovil v paměti, měl za to, že se jmenuje Mohammed. Nakonec ho v jeho přesvědčení utvrdilo to, že mladíkovy zelené oči se upřeně dívaly na Altairův profil. Snědý mladík nijak neskrýval své sympatie vůči zástupci velitele a jeho nástupci. Zastrčil si své tmavě hnědé vlasy za ucho a přesunul se k Altairovi. Podal mu láhev s vínem a nejistě se na něj usmál. Malik se pousmál, když viděl, jak se štěstím rozplývá, když mu Altair úsměv opětoval. Po chvilce se k němu Mohammed naklonil a rukou mu přejel po tváři. Ostatní na to nijak nereagovali, nejspíš to bylo tím, že už měli slušně připito. Chytil Altaira pod bradou, a než se Altair nadál, už ho líbal. Altair ho však od sebe odtáhl. Jeho rty říkaly ne, ale oči prozrazovaly, že možná ano.
"Mohammede? Můžeš mi přihrát jednu láhev?" Zeptal se Malik mladíka. Ten kývnul a poslal mu po podlaze skleněnou láhev. Malik odšrouboval uzávěr a pořádně se napil.

Dalšího rána se Malik probudil a šíleně ho třeštila hlava. Byl rád, že zrovna dneska ho nečeká žádná mise. Vstal a přesunul se do koupelny. Na chodbě potkal Altaira s kamennou tváři, viděl, že se za Altairem plouží rozespalý Mohammed. Kývnul Malikovi dobré ráno. Altair taktéž kývnul příteli dobré ráno, a pak společně s Mohammedem zmizeli v kuchyni. Malik se pousmál a otevřel dveře do koupelny. U umyvadla stál jeho mladší bratr. Vyplivl vodu do umyvadla a popřál mu dobré ráno. Malik kývnul a přebral štafetu po něm u umyvadla. Nešlo si nevšimnout, že jeho mladší bráška se pomalu začíná červenat. Nepatrně zakroutil hlavou a vypláchl si ústa. Kadar urychleně vyšel ven z koupelny a přidal se k Altairovi a Mohammedovi do kuchyně. Za chvíli se k nim připojil Malik a všichni čtyři si spokojeně povídali u snídaně. "Dneska vás čeká nějaká mise?" Zeptal se Mohammed. Všichni tři mladíci svorně zakroutili hlavou, že ne. Snědý mladík s dlouhými tmavě hnědými vlasy se nadšeně podíval na Altaira. Ten si povzdechnul a pozvedl oči v sloup, ale Malik by přísahal, že se Altairovy jantarové oči taktéž zablýskly radostí jako Mohammedovy zelené.
"Máte dneska něco v plánu?" Zeptal se znovu mladík a upřeně se zadíval na Altaira. Ten se začal červenat, protože byl jaksi v rozpacích… To se mu ještě nikdy nestalo…
"No… chtěli jsme trénovat, že jo?" Řekl Kadar jakoby nic a velice se bavil pohledem na červenajícího se hnědovláska. Pomalu potlačoval smích. Malik na tom byl podobně.
"Tak myslím, že dneska si zatrénuju jenom já a ty Kadare… Co ty na to?" Šťouchl loktem bratra do žeber. Ten se na staršího poťouchle podíval a vyprskl smíchy.
"Co je tady vtipnýho?" Zeptal se Altair ostrým řezavým hlasem. Zachovával si kamennou tvář, ale jeho tváře jasně napovídaly, že velký assassin je v rozpacích.
"Ale nic…" Řekl Kadar a díval se na něj. "Myslím, že asi půjdeme, co?" Podíval se na Malika. Ten kývnul a vzal svůj i jeho talíř. Odložil je na pracovní stůl a za doprovodu bratra se přesunuli do svých pokojů, kde se převlékli.
Po chvilce opět procházeli kuchyní. Mohammed s Altairem tam stále seděli. Malik se podíval na svého nejlepšího přítele, který po něm vrhnul vražedný pohled. Malik se na něj zašklebil a zmizel v chodbě. S úsměvem se podíval na svého bratra. "V tom novickém oděvu jsi vypadal jako dítě, teď jsi konečně jedním z nás." Kadar se na něj usmál a nasadil si kapuci. Malik ho napodobil a vyšli ven. "Takže… dáme si závod ke stájím, abychom prozkoušeli, jestli jsi hoden být plnoprávným assassinem jako já, jo?" Kadar kývnul. Společně se rozeběhli ke stájím a zdolávali jednu budovu za druhou, pokud jim stála v cestě a nešla jednoduše oběhnout.

Malik se podíval za sebe, viděl, Kadara, jak se ho snaží dohnat a za ním ještě další dvě postavy v bílo-rudém assassinském rouchu. Jednu poznal podle plynulého zdolávání budov a jiných překážek. Ta druhá za ní trošku zaostávala, ale po chvilce doběhli Kadara. Chvilku se u něj zdrželi. Nejspíš prohodili pár slov, a pak zvýšili tempo a snažili se dohnat Malika. Podíval se před sebe. Viděl část střechy stájí. Spokojeně zdolal poslední budovou a skočil ze střechy. Stočil se do klubíčka a neporanil se. S pýchou se chtěl otočit, ale něco ho zarazilo. Ve stájích bylo neobvyklé ticho. Nahlédl dovnitř. Koně tam nebyli. Většina dřevěných boxů byla rozmlácených. Malik oběhl stáj a podíval se k bráně. Nikdo u ní nehlídkoval… Doběhl k ní a dolehlo k němu řinčení oceli a řev. Podíval se za sebe, Altair a Mohammed už ho dohnali. "Někdo na nás zaútočil… Templáři nejspíš vyčmuchali naši pozici…" Přivítal je těmito slovy Malik. Zastavil se u nich zadýchaný Kadar. "Zjistíme, co se děje." Začal Altair rozkazovačným tónem. "Maliku, ty budeš s Kadarem. Použijete tajnou bránu a zjistíte, jak moc zle na tom jsme. Já a Mohammed tu počkáme a budeme dorážet případné protivníky, kdyby proklouzli."

Malik a Kadar kývnuli. Rozeběhli se směrem k tajné bráně, za kterou byla zarostlá zvířecí stezka, kterou by se evakuovali vesničané, pokud by uznal velitel assassinů za vhodné. Přelezli bránu a pomalu se dostávali kolem skály. Řinčení mečů a křik teď byli mnohem hlasitější. Nakonec se dostali k druhému opevnění, které bylo prolomeno. Vedle něj leželo beranidlo s ocelovou hlavicí.
"Někdo nás musel zradit a připravit protivníky, aby zdolali alespoň první hradbu." Zašeptal vyděšeně Malik a ve stínech se dostával dál, aby zjistil jaká je situace. Když nakonec uviděl, kolik je protivníků zatrnulo v něm. Bylo tam mnoho templářů, mohlo jich být zhruba kolem tři a půl tisíce, a i když byli v úzké soutěsce assassini je nezvládali účinně zabíjet. Malik prohlédl jejich řady. Byla tam spousta noviců, protože většina zkušených assassinů nyní plnila mise, aby ve většině případů eliminovali templářské důstojníky. Podíval se po templářích. Na velitelském pahorku, kde se zdržovali většinou velitelé, stál plešatý muž. Měl obrovskou jizvu, která se táhla skoro přes jeho celou hlavu. V rukou držel nějakou kulatou věc, která vysílala světelné vlny a omračovala obránce. "Robert." Procedil nenávistně a podíval se, kdo vedle něj stojí. Shrbená postava v černé kápi… Byl to… "Al-Mualin?!" Vykřikl šokovaně Malik. Podíval se na Kadara, který zbledl jako stěna. "Jdi to oznámit Altairovi… Já se pokusím zabít Roberta… Zrádce pak dáme spravedlnosti."
"Ale bratře…" Začal Kadar.
"Žádné ale, vím, že je to sebevražda. Ale zkusit se musí všechno, a pokud nezakročíme, tak nás nakonec všechny povraždí." Kadar se zamračil. Nejspíš chtěl něco říct, ale Malik ho vyhnal. Rozhlédl se kolem sebe. Na levé skále bylo lešení, aby nepadaly nějaké kameny, které čas, déšť a prudký vichr vymlely… Podíval se na lana, která to držela. Byla to tři pevně smotaná lana napuštěná dehtem. V Malikovi rozkvetl nápad. Rozhlédl se kolem sebe a uchopil nejbližší klacek. Jedno lano bylo svázáno se zdejším opevněním, pokud ho zapálí, povolí a bude o jeden kus lana blíže k cíli, aby zasypal nějakou část té armády. Vytáhl z brašny na opasku křesadlo a vzal chuchvalec uschlé trávy. Klacek nalámal na několik kousků a dal to jako na ohýnek k lanu. Chvilku pečlivě křesal, až vykřesal oheň. Dehet okamžitě zaplál s první jiskrou, která na lanovině ulpěla. Oheň se závratnou rychlostí šířil, až nahoru. Malik s uspokojením pozoroval své dílo. První lano povolilo. Oheň pomalu zachvacoval dřevěnou konstrukci, ale sžíral ji tak mučivě pomalu. Malik měl na chvíli šílený nápad, že by vyšplhal nahoru na konstrukci a pokusil se seskočit na Roberta a zabít ho, ale nakonec to zavrhl. Nechtěl skončit prošpikovaný šípy.

Chvilku tam seděl a pozoroval, jak povolilo druhé lano, a část konstrukce pod vahou kamenů povolila. Celou levou část zadního voje zavalily kameny. Malik slyšel, jak Robert zaklel a naštvaně vyslal další světelnou vlnu z té kulaté věci. Další řada obránců padla. Znepokojeně se díval a přemýšlel, co by šlo dále udělat, ale na nic nepřicházel. Po nějaké době mu někdo poklepal na rameno. Otočil se a byl to Altair. Za ním byla zhruba stovka assassinů, které zvládl vzít sebou, aniž by si nepřátelé všimli, že z řad obránců někdo zmizel. Povětšinou to byli novicové. "Dobrá práce." Pokýval směrem k dřevěné konstrukci, která se topila v plamenech, a poslední lano povolilo. Další roj balvanů zasypal nepřátele. Altair kývnul a vydal povel k útoku. Obránci tiší jako smrt přeskočili hradby, nebo prolezli dírou a začali jednoho po druhém z templářů usmrcovat, když si jich konečně všimli, stihli se prokousat, až k velitelskému můstku. Kladivo a kovadlina… Nejúčinnější taktika na všechny nepřátele, ať mají sebevětší a početnější vojsko. Altair s Malikem se uvolněnou cestou rozeběhli. "Já Robert… ty sundej Al-Mualima, ale jenom ho omrač," Vydal ze sebe při běhu Altair a odrazil se. Ve vzduchu tasil svou skrytou čepel. Robert se na něj vyděšeně otočil a Jablko mu vypadlo z ruky. Stihl se Altairovi vyhnout, ale stejně skončil s čepelí v hrdle. Zatímco byl Altair se svým protivníkem rychle vyřízen, Malik takové štěstí neměl. Al-Mualim se na staříka, až nadpozemsky rychle otočil. Jeho oči zářily podezřelou zlatou září a kolem těla se mu tvořila aura. Tasil svou dýku a bodl po Malikovi. Ten to nečekal a dýka mu skončila v pravé ruce. Bolestně vykřikl. Al-Mualim chytil Malika pod krkem.
"Jablko… síla, kterou nikdy nepocítíš, ubožáku!" Zasyčel starý muž a stiskl mu prsty kolem hrdla. Malik zachrčel a zoufale kopal nohama. Altair mu nemohl pomoct, protože se na něj sesypalo hned pět templářů.

Když už pomalu začínal vidět rozmazaně, dostal náhle plný přísun kyslíku. Nad ním stál jeho bratr Kadar a jemně mu propleskával tváře. "V pohodě?" Zeptal se mladší starostlivě. Malik kývnul.
"Al-Mualim…" Chtěl něco říct, ale zbytek věty bylo pouhé zachrčení. "Zabil jsem ho. Má čepel prořízla zrádci hrdlo." Malik se zatvářil zklamaně, chtěli se dozvědět, proč je zradil, ale mrtvý už jim to neřekne… Kadar mu pomohl vstát. Rozhlédl se kolem sebe. Templáři byli rozprášeni. Ten zbytek, co přežil, stáhl ocas mezi nohy a raději utekli, než aby byli zabiti chladnými čepelemi assassinů. Kadar se podíval na Malika, který byl ještě lehce poblouzněný. "Víš bráško… chtěl jsem ti něco říct už dávno…, ale teprve dnešek mi otevřel oči, že bych to měl udělat…" Malik na něj zastřeně zamrkal a podlomila se mu kolena. Kadar se na něj vážně podíval. "Budeš to brát jako výplod tvé fantazie, ale já… já tě miluju, bráško." V tu chvíli se Malik zarazil. Fantazie? Možná ano… Možná, že ležím někde v posteli s ošetřenými ranami a blouzním. "Spát…" Vydal ze sebe rozechvěle Malik a podíval se na zabodnutou zlatou dýku v jeho paži. Byla na ní nějaká průzračná tekutina, která nešla takhle z blízkosti přehlédnout, protože lehounce zářila. "Jed…!" Zachrčel vyděšeně a propadl se do temnoty.

Trvalo několik týdnů, než se Malik vytrhnul ze sevření černočerné temnoty, která ho věznila. Rozechvěle otevřel oči a podíval se kolem sebe. Byl ve svém pokoji. Vedle postele seděl Kadar a pevně ho svíral za ruku. Ozvalo se zavrzání dveří a dovnitř vešel Altair s vodou a plátnem na obklady. Malik se lehce pohnul hlavou a snažil se ji zvednout. Kadar ho okamžitě zarazil, ale v jeho chmurném výrazu se objevil náznak radosti. "Probral se." Vykřikl rozjařeně na Altaira, který se na něj pousmál. Malik se něco snažil říct, ale z jeho hrdla se ozvalo zachrčení. Zhluboka se nadechl.
"Jak dlouho jsem byl mimo?" Zeptal se rozechvěle. Nad ním se objevila Altairova kamenná tvář.
"Několik týdnů," Odpověděl a otřel mu pot z čela.
"Al-Mualim?" Zeptal se tázavě, protože si moc nevybavoval jestli ho zabil a nebo byl předveden před soud. "Mrtev. Sám jsem ho zabil." Ozval se Kadar a na chvilku se nadmul pýchou. Malik kývnul a zavřel oči. Ten jed musel být vážně nějaký zákeřný, aby ho indisponoval na tak dlouhou dobu.
"Jaký druh jedu?" Zeptal se, když znovu otevřel oči. Altair se na sebe s Kadarem podívali.
"Božský nektar, který se vylil z útržku Ráje, když ho Robert upustil." Malik pozvedl tázavě obočí, jak na tohle mohli sehnat protilátku? Kadar jakoby mu četl myšlenky.
"Abbas chtě nechtě jako jediný znal protilátku a za to, že ho nepopravíme, za zradu řádu ho namíchal." Malik kývnul, ale jeho assassinské mysli se příčilo, že jeden ze zrádců bude na svobodě volně pobíhat. "Je ve vězení," řekl Altair a vážně se podíval Malikovi do očí. "Sítnice už má v pořádku." Prohlásil nakonec a sedl si na vedlejší židli. Vymáchal plátno a znovu otřel Malikovi pot z tváře. Kadar se na Malika díval se zamyšlením. Jestliže si nepamatuje, co se stalo… Nepamatuje si i mé vyznání? Ptal se sám sebe v mysli a při přemýšlení se kousnul do rtu. Malik se k němu otočil.
"Trápí tě něco?" Zeptal se ho chrčivě. Kadar sebou škubnul.
"Co všechno si pamatuješ z té bitvy?" Zeptal se ho vážně. Malikova na čele začala chladit mokrá látka. "Jdu za Mohammedem." Řekl Altair, aby jim ponechal soukromí. Malik se na něj zadíval, přísahal by, že viděl k Altairových očí žárlivost, ale proč? Kadar si stiskem ruky získal opět bratrovu pozornost.
"Pamatuju si, jak jsem zapálil tu dřevěnou konstrukci, pak svůj rychlý souboj s Al-Mualimem, který skončil takhle blbě a ještě si pamatuju, žes něco říkal… Něco o lásce, že mě miluješ nebo co, ale to byl asi výplod mé fantazie." Pokusil se usmát, ale když viděl Kadarův vážný výraz ve tváři zarazil se.
"J-je to pravda?" Zeptal se mladšího ohromeně. Kadar jenom kývnul. Malik na chvíli zavřel oči, a když je otevřel, tak se nad ním mladší skláněl. Jemně se otřel o jeho rty. "Bráško…" zabroukal a pak ho naplno políbil. Malik se chvilku bránil, ale nakonec se tomu poddal. Po chvíli se od něj Kadar odtáhl a usmál se na něj. "Odpočiň si…" Zašeptal mladší a odešel pryč.

Ještě několik dnů Malik odpočíval, než se mohl opět vrátit do starostí ohledně napravování škod po templářích. I přesto, že je zahnali, se k nim vkradli špehové a zapálili několik domů. Byl to chabý pokus zbylých templářských důstojníků, udělat alespoň nějaké škody. Malik opatrně vstal a zahýbal rukou. Zdála se v pořádku. Jenom díky rychlému zásahu Altaira o ni nepřišel. Na sobě měl civilní oblečení. Černé kalhoty a dlouhé lněné tričko. Chvilku stál a rozhlížel se kolem sebe. Nic se v pokoji nezměnilo. Vzal z nočního stolku sklenici s vodou a dlouze se napil. Nakonec zašel ke skříni, kde měl assassinký oblek. Sundal si lněné tričko a nahradil ho dlouhou tunikou. Oblékl si i zbytek a natáhl si kápi. Kolem břicha si uvázal rudou šerpu a na ni přiložil velký kožený opasek. Nasadil si pouzdra s vrhacími dýkami a nátepník se skrytou čepelí. Nasadil si i druhý, ale ten byl obyčejný. Pomalu vyšel ze svého pokoje. Přešel do kuchyně. Byli tam všichni tři… Kadar, Altair a Mohammed.
"Kam jdeš?" Zeptal se ho starostlivě Altair.
"Do stájí." Odpověděl Malik a díval se na Kadara, který se zvednul.
"Jdu s tebou," Řekl rozhodně a stáhl si do obličeje kápi. Malik kývnul. Společně s bratrem vyšel ven. Rozběhl se a pokusil se zdolat první budovu. Neúspěšně. Jeho pravá ruka stále nebyla v kondici. Seskočil dolu. "Vezmem to po zemi." Zavrčel podrážděně. Vadilo mu, že není ještě plně připraven vrátit se do svých assassinských povinností. Kadar se na něj povzbudivě usmál a společně vyrazili ke stájím. Po nějaké chvíli se tam dostali. Malik spokojeně nasál čerstvou vůni sena. Boxy byly opravené a koně frkali na pozdrav nově příchozím. Malik zamířil k žebříku, na půdu, kde se ukládalo seno a sláma. Pomalu se dostal nahoru. Kadar ho následoval. Postavil se k Malikovi a otočil ho k sobě.
"Bráško…" Zašeptal rozechvěle a políbil ho. Malik si ho k sobě přitáhl, ale přerušil polibek.
"Víš, že je tohle zakázané ne…? Jsme muži, a ještě k tomu bratři." Kadar smutně kývnul.
"Nemůžu ovlivnit, co cítí mé srdce…" Řeknul nakonec a pokusil se Malika znovu políbit. Ten se nechal a polibek ještě prohloubil. Kadar ho pomalu nutil, aby ustoupil ke kupce sena. Stáhl mu kapuci a sobě taky. "Alespoň jedinkrát, bráško." Špitnul mezi polibky a pomalu zajel rukou na rozepínání masivního pásku. Začal mu rozvazovat rudou šerpu a nakonec mu rozhalil tuniku. Před ním se objevilo Malikovo vypracované snědé tělo pokryté jizvami. Kadar se nad něj naklonil a jemně ho políbil. Potom své rty přesunul na krk a začal ho jemně mapovat. Malik zasténal. Je to příjemné, když se mu po dlouhé době stará někdo o tělo a jemně ho líbá. Pomalu klouzal rty po jeho vypracovaném trupu, až se ústy dostal k lemu jeho kalhot. Malik stydlivě sklopil pohled. Kadar se na něj usmál a lehce mu je stáhl. Do ruky chytil jeho chloubu a jemně pohnul rukou dolů. Podíval se na Malika, který rozevřel ústa a zaklonil hlavu. Mladší mu palcem přejel přes špičku, a pak ho jemně okusil rty. V ústech se mu rozlila jemná slaná chuť. Nezkušeně začal sát a dráždit Malikovu chloubu. Potěšeně pozoroval, jak se pod ním bratr napíná a sténá. Začal pomalu pohybovat hlavou a dál se činil ve svém snažení. To už Malik nevydržel a vyvrcholil přímo do Kadarových úst. Mladší se na něj spokojeně usmál a polknul. I když mu Malik nijak extra nechutnal, nechtěl to plivat ven z úst. Díval se na staršího, jak rozechvěle nabírá vzduch do plic a je omráčený orgasmem. Jemně mu natáhl kalhoty a začal ho opět oblékat.
"Nemám být… teď na řadě já?" Zeptal se Malik a polknul. Kadar zavrtěl hlavou a jemně ho pohladil po tváři. "Příště." Řekl s úsměvem a zapnul mu tuniku. Jemně ho políbil. Potom mu pomalu zavázal rudou šerpu a nasadil kožený opasek. Spokojeně se položil k Malikovi do sena a přitulil se k němu.
"Miluju tě, bráško…" Zašeptal a neočekával odpověď. Hlavně…, že se mu splnil sen… a časem mu třeba i Malik bude říkat, že ho miluje. S veselým úsměvem zavřel oči a naslouchal pravidelnému oddechování svého bratra, který ho jemně hladil v černých vlasech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama