Led roztává... <1/2>

25. dubna 2014 v 10:00 | Enqila |  Ostatní ff
Tak se hlásím, když už máme tu hodinu volna o IKT, tak proč něco nepostnout. <Ještě, že si exterák tahám kvůli hrám>. Pro jednou tu máme téma Shingeki no Kyojin. Velice oblíbené... a tak se přidávám :D Jo... Jsem líná napsat něco se svým světem a postavama. A blog omezil velikost článku... takže budu muset začít rozdělovat svoje povídky a nebo omezit nějako velikost :D
Pairing: Rivaille x Eren
Warning: ... jako vždy.


Mladík s tmavými hnědými vlasy se rozhlédl kolem sebe a pobídl koně k vyššímu tempu, jeho zelené oči pohlédly vzhůru, kde se ve vzduchu rozplýval červený kouř ze světlice. Ohlédl se za sebe, kdyby tu byly aspoň budovy, ale bojovat proti titánovi na planině by byla holá sebevražda… Na chvilku ho napadlo, že by… mohl bojovat on sám jako titán, ale zbytečně přilákat další obry by nebylo dobré. Znovu se za sebe ohlédl, naštěstí tohle nebyl "zvláštní druh," Takže byl vcelku pomalý. Loudavě za nimi běžel s jediným cílem, někoho z nich sežrat a dopřát si jisté uspokojení, když pro ně lidé nejsou potrava.
"Jaegere…" Ozval se chladný hlas, čímž upoutal mladíkovu pozornost.
"Čum radši na cestu, ať nenavedeš koně přes kameny, já tě rozhodně na svého nevezmu." Tmavovlásek se zadíval na muže, který na něj mluvil. Zelený plášť se znakem Průzkumné Legie - dvě křídla… Křídla svobody, o kterou lidstvo kdysi dávno přišlo kvůli těmhle stvůrám, se třepotal v tempu divokého cvalu, protože se potřebovali, co nejdříve dostat za hradby. Muž se na něj ohlédl se svým typickým výrazem ve tváři a chladným leskem v očích.
"Omlouvám se, heichou." Zamumlal Jaeger a zapíchl pohled mezi koňské uši, aby dával pozor na cestu. Desátníka před ním dohnal jeden z jeho skvadry.
"Nemáme se pokusit ho zastavit?" Zeptal se, odpovědí mu bylo chladné ne.
Černovlásek si povzdechl, jak tenhle hlas mohl v noci být tak jemný… Plný jakési obdoby citu, i když pro něj byl on jenom hračkou. V hlavě se mu ozvalo, jak sotva slyšitelně vzdychal jeho jméno.
"Erene…" Jak se k němu drobnější tělo desátníka tiskne, nikdy mu nevadilo, že byl v okovech, stačilo mu, že byl s ním. Se svým snem, svým desátníkem.
Heichou se opět ohlédl za sebe. Na chvíli se Jaegerův a jeho pohled setkaly, ale v pohledu velitele byl pouze chlad, zatímco Eren najednou musel potlačovat stud a vřelé city, co by jinak odhalil. Jeho velitel s ním byl jenom kvůli potřebě, tím to celé končilo, finito.
Vždycky jsi byl a jenom budeš jeho hračkou. Hrál si s tebou už od začátku, tak proč by se to mělo měnit, ozval se škodolibý hlásek v mladíkově hlavě.


Štěstí jim přálo a oni se octili v dávno opuštěné vesnici. Heichou dal pokyn dvoum mužům, aby zůstali a zbavili se obra, zatímco on v čele šiku, jenž byl z ptačí perspektivy uspořádán do trojúhelníku v čele s ním, pokračoval dál. Během chvíle se obra zbavili, Eren je chtěl pozorovat, ale nejspíš by mu zas heichou něco řekl, a tak se neohlížel. Pouze ucítil, jak se otřásla země, když obrovské tělo s těžkými kostmi dopadlo na zem a ta se zachvěla. Po chvíli dva vybraní dojeli formaci a vrátili se, někdo vystřelil světlici. Tentokrát zelenou, že je již vše v pořádku. Eren si skousl ret, ale musel se hodně snažit, aby si ho neprokousl, jinak by nechtěně aktivoval svou sílu, jako se mu to několikrát stalo. Lidé se jej kvůli tomu báli a jenom společníci z týmu, nebo staří známí se s ním byli ochotni bavit jako by se nic nedělo. Velitel se rozhlédl kolem sebe, nikdo nevysílal žádnou světlici, vše se zdálo v pořádku, zatímco Rosina zeď se pomalu blížila. Koně už byli značně uštvaní, ale šlechtění přesně na takovéhle vytrvalostní běhy, takže ještě stále to zvládali. Do večera jistě budou všichni přeživší členové této výpravy utrácet výplatu v hospodách a děkovat bohům, že to přežili a nestali se jedním z těch sežraných nebo udupaných nebožáků.


Eren sesedl z hřebce a zavedl ho do stáje, hnědák divoce odfrkoval. Z huby mu kapala pěna a pod sedlem byl taktéž pěkně zpěněný. Pomalu s ním vešel do boxu a začal ho odsedlávat, pak se shýbl pro slámu, co zde byla jako podestýlka a začal mu jí přejíždět po zpoceném těle. Pot se do slámy pomalu, ale jistě vpíjel, nakonec jej Eren nakrmil a napojil. Vyšel z boxu zrovna ve chvíli, kdy si to uličkou rázoval desátník.
"Ach tady jsi," Začal odměřeným hlasem a zastavil se u něj. Tmavovlásek věděl, co mu teď o několik centimetrů menší a drobnější muž s černými vlasy řekne. Zadíval se do očí toho druhého. Mohl by se v té krásné modré barvě utopit…
"Večer v mém bytě, ale už to asi znáš." Řekl a Eren pouze přikývl, pak jej desátník zatáhl do jednoho z prázdných boxů. Tmavovlásek chtěl odporovat, ale nechtěl druhého nijak naštvat, tak nakonec s pokorou klesl na kolena. Ucítil, jak mu Rivaille prohrábl vlasy, a pak za ně drsně zatahal, aby mu tím naznačil, že by se mohl obtěžovat si pospíšit. Eren sklopil pohled k rozkroku nadřízeného a nakonec začal pomalu rozepínat knoflík, a poté mu je stáhl mírně do půli stehen. Trochu jej udivilo, že byl desátník už lehce vzrušený, ale mohl jedině přikládat tomu, že těch několik dní bez možnosti si někam odskočit a ztýrat Erena, si prostě vybralo svou daň. Lehce mu stáhl i spodní prádlo, uchopil jeho chloubu do ruky. Rivaille se zády zapřel o mříže boxu a tichounce vydechl, když ucítil první dotek vlhkého jazyka na své špičce. Mírně přivřel oči a zatahal klečícího tmavovláska za vlasy, jak měl ve zvyku. Eren věděl, že teď neuslyší, jak bude tiše šeptat jeho jméno, ale doufal, že večer to uslyší. Až se mu opět vydá jako děvka… Ne! Dnes večer přebere otěže on alespoň na jednu noc.
Nechci být pořád svazován okovy, řekl jednou po úžasném sexu, načež se mu heichou vysmál se slovy: Zrůda, jako ty si je zaslouží. Řekl tehdy a Erena to velice ranilo, i přesto stále dělal Levimu jeho osobní děvku. Důvod byl prostý, on svého nadřízeného miloval, zatímco ten věčně přísný a zlý muž jej měl jenom, protože potřeboval ukojit potřebu. Eren ho tak trochu podezříval, že dřív měl nějaké pletky s velitelem Průzkumné Legie - Erwinem Smithem, že možná desátníkovo srdce bije pro něj, a proto se z něj třeba stal zahořklý fanatik do úklidu.
Ucítil škubnutí vlasy, které ho okamžitě probralo. Začal si Leviho úd vpouštět do úst a opět ho nechal vykluzovat, aby mohl polaskat tu lehce nafialovělou špičku, která se mírně toužebně chvěla společně s celou chloubou. Rivaille heichou zaklonil hlavu a vydal ze sebe sotva slyšitelný vzdech, dusil v sobě hlasové projevy a jediné zvuky zde byly koňské zvukové projevy, jak drtí zuby ječmen, pijí a Eren, který občas nechtěně zamlaskal, jak sál.
Během chvíle bylo po všem, desátník zatlačil Erenův obličej do svého rozkroku, až byl donucen vzít si do úst celou jeho délku, zatímco on vrcholil a sem tam škubl tělem. Tmavovlásek se ze všech sil snažil potlačit dávicí efekt, což se mu dařilo, než byl nakonec propuštěn ze sevření Leviho rukou. Klesl do čisté slámy a držel se za hrdlo, zatímco vykašlával desátníkovo semeno. Jeho tělo se chvělo, povedlo se mu zadržet náhlou vlnu zvracení, zavřel napevno oči a vnímal Rivailleho pohled. Věděl, že když se na něj podívá, tak uvidí pouze chladný lesk v očích a lhostejný výraz vůči jeho utrpení. Zkusil to tedy a výsledek ho překvapil. Jeho nadřízený si k němu přidřepl a starostlivě mu začal ohmatávat hrdlo.
"Na tohle bys měl ale být zvyklý," Poznamenal chladným hlasem a setřel Erenovi z koutku úst své vlastní semeno. Sklonil se k němu a dal mu polibek, poté si stoupl a odešel svým typickým pánovitým krokem z prázdného boxu.


Tmavovlásek se nakonec o několik minut později zvedl a vyšel z boxu. Dveře nechal otevřené a pouze si porovnal koženou bundu a zelený plášť. Ten si přitáhl ještě těsněji k tělu, jakmile vyšel ven, protože se nějak ochladilo na to, že odpoledne bylo na jeho vkus vedro. I když to mohlo být způsobené tím, že mu v krvi proudil adrenalin a on chlad kolem sebe předtím moc nevnímal. Ale teď když byl svým způsobem opět uvrhnut do kruté reality, ho opět vnímal. Vydal se směrem k sídlu Průzkumné Legie v tomto městě. Cestou se k němu připojila jeho sestra Mikasa a blonďatý kamarád Armin. Začali si tiše povídat o tom, co se stalo venku o pohledech ostatních, že se mezi lidmi zase šuškalo, že tahle výprava byla zbytečná. Posíláme jim jídlo zdarma. Slyšel i sám Eren, jak říkal nějaký muž vepředu. Pohrouženi do debaty se všichni nakonec dostali před nepříliš výrazné ústředí, kde se ubytovávala většina těch, co patřili k Legii a byli zde pouze přechodně. Tmavovlásek se rozloučil na chodbě se sestrou a vešel do svého pokoje s Arminem, tam si automaticky lehl na postel. Byl vcelku unavený, měl by se vyspat, večer bude jistě krušný…
Začal se tedy pomalu svlékat a poté rozepínat různé přezky ze své manévrovací výstroje.
"Armine…?" Zadíval se na svého přítele. Ten k němu zvedl pohled od knihy.
"Probudíš mě, až bude čas na večeři?" Zeptal se a modrooký mladík jenom kývl a vrátil se opět ke čtení, nejspíše studoval nějaké poznatky o obrech a jejich inteligenci. Ale tu mají nulovou, to bylo na první pohled zřejmé. Eren si na sobě pouze nechal spodní prádlo a vyhrabal ze skříně, co nosil na spaní a do sprch. Vzal do ruky i plátno a vyšel nalehko na chodbu směrem do společných sprch.
Měl štěstí, že tu dnes nebylo narváno, obvykle to tu okupovala spousta mužů, ještě, že ne žen, to už by pak teplá voda nezbyla. Oblečení společně s plátnem pro usušení si odložil na lavičku a zalezl do jedné z kabinek. Pustil vodu a rychle vyklouzl ven, aby nedostal zásah ledovou vodou, na chvilku si sedl na lavičku, a jakmile se začala zpod kabinky linout pára, tak se svlékl úplně a zašel do ní. Nastavil horkost vody na tolik, na kolik to jeho tělo sneslo a chvíli se jí pouze nastavoval. Nakonec se konečně hnul a vzal do ruky mýdlo a začal se dlaněmi přejíždět po celém těle. Zavřel oči a jeho mysl mu začala předhazovat, že ho takhle příjemně hladí Rivaille. Spokojeně vydechl a propracovával se dlaněmi do všech skulinek na svém těle, aby se po dlouhé době opět umyl.
Erene… Připadalo mu, že svého nadřízeného nedá se říct milence, ani partnera…, slyší. Jako by přímo stál za jeho zády a skutečně mu přejížděl dlaněmi po těle on sám. Muž drobnější, než on s chladným leskem v očích. Slunce v nich mohlo tančit stejně jako na smrtících čepelích, které ovládal s velikou zručností. Jenom málokdy se stalo, aby se někomu podařilo zahlédnout, jak desátník útočí na obry. Tmavovlásek se pro jistotu ohlédl za sebe, žádné překvapení se nekonalo, jak by taky mohlo, když se zamkl hlupák. Toužíš po něčem, co se nikdy nevyplní, poznamenalo jeho škodolibé podvědomí a zle se usmálo.


Po dlouhém přemýšlení, vyšel tmavovlásek přece jenom z vody. Oblékl se do lněného oblečení určeného pro spánek a vyšel ze sprch zrovna ve chvíli, kdy se tam nahrnulo několik jiných mužů. Ztichli, když ho uviděli, ale jakmile zmizel na chodbě, tak se dali opět do hlasitého smíchu. Eren si povzdechl, bylo mu to líto, že se ho lidé bojí. Lehce otevřel dveře a pomalu vešel do pokoje. Armin byl pořád nad knihou a pročítal si ji, byl do ní plně ponořen, takže Erena nezaregistroval. Tmavovlásek si lehl do postele a zavřel oči, aby mu zdlouhavé odpoledne rychleji uběhlo a on mohl… za svým heichou.
Trvalo velmi dlouho, než Eren skutečně usnul, protože jej neposedné myšlenky neustále držely vzhůru. Spal jen pár hodin, ale i tak se mu zdál velmi podivný sen. Zdálo se mu o tom, jak se pomalu stává sám hloupým obrem, jak ho jeho "dar" zároveň požírá zevnitř. Všichni se ho začali bát, všichni ho nenáviděli. Ani nejbližší přátelé či rodina ho neuznávala. Jen ten, kterého nejvíc miloval, mu zůstal věrný, i když si to Eren nedokázal připustit. V tom snu ale nemiloval Erena, nýbrž tu stvůru, která se z něho stala.
Naštěstí pro Erena Armin dodržel své slovo a svého přítele probudil.
"Ty a to tvoje spaní... Pojď, je čas jíst." Řekl s mírným úsměvem Armin a Eren jej zprvu rozklepaný následoval. Eren se převlékl, ale pro tentokrát si na sebe nevzal výzbroj, i když v ní byl schopný pomalu i spát. Zamyšleně šel po boku Armina, až se společně dostali do jedné místnosti, která už byla zpola naplněná ostatními.
Tmavovlásek se po večeři omluvil se slovy, že se ještě půjde projít.
"Potřebuji si provětrat hlavu," řekl s úsměvem, když se ho sestra vyptávala proč, nakonec ale kývla a sundala ruku z jeho ramene.
"Tak hlavně nebuď venku… moc dlouho jako obvykle míváš ve zvyku," Poznamenala ještě, než odešla. Eren se za ní chvilku díval, než zamířil opačným směrem. Vyšel ven, kde ho ovanul chladný vítr a pročechral mu navlhlé tmavě hnědé vlasy, které se ve svitu měsíce mírně leskly.
Vydal se poměrně dobře známým směrem. Většina měst byla podobně stavěná, a tak pro něj nebyl problém najít byty pro důležitější osoby Průzkumné Legie.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabcins Gabcins | 20. července 2015 v 18:13 | Reagovat

fuha proste DOKONALE :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama