ProtoCreed

18. dubna 2014 v 10:00 | Enqila |  Assassin's Creed
Enqi se hlásí, mám takový štěstí, že mi sestra půjčuje kompa takže jsem to mohla sepsala už před týdnem a jenom naplánovat postnutí. :D Tentokrát jsem zkombinovala dva světy . Jelikož je téma Alex a Desmond velice oblíbené na obrázky.... :D
Alexovi dala světle hnědé vlasy, snad to nevadí.
Paring: Alex x Desmond
Warning: tentokrát už dvám taky konečně nad 18 :D






Virová infekce je pomalý, ale tichý proces. To se dostane do tebe a nevychází to, nejde se toho zbavit, bez ohledu na to, jak moc se snažíš. Možná ani nebudeš vědět, že v sobě ten patogen máš, dokud nebude pozdě, ale nikdy se ti infekce nedostane příliš brzy na oči, abys ji mohl podchytit.
"Jmenuji se Alex Mercer. Nazývají mě příšerou, zabijákem, teroristou…" Tiše se zasmál.
"Jsem vše z těchto věcí…"

Hnědovlásek zamyšleně zíral do monitoru počítače a hledal statistiky.
"Kolik je infikovaných?" Zeptal se hlas za ním a mladý muž se automaticky otočil. Chvilkově se usmál na nově příchozího, a pak se opět otočil k monitoru.
"Podle nejnovějších průzkumů je to dvacet procent v celé severní Americe. Nejvíc se to soustřeďuje právě tady." Ukázal na mapu Manhanttenu. Druhý muž kývl a zamyšleně si promnul bradu.
"Potřebujeme najít Elizabeth Green a tohle celé šílenství zastavit," Poznamenal, hnědovlásek pouze přikývl a otočil se k němu opět. Natáhl k druhému ruce a přitáhl si ho k sobě.
"Měl by sis taky odpočinout a ten stres ze sebe nějak vyplavit," Zamumlal a zadíval se na něj svým typickým svůdným pohledem, když chtěl Alexe odlákat od jeho povinností.
"Ale Desmonde, víš, že to teď nejde," Namítl, ale nechal se stáhnout na jeho klín. Chytil ho pod bradou. "Musíme se soustředit na svůj úkol, užívat si můžeme, až bude konec tomuhle." Hnědovlásek si povzdychl a dotkl se Alexovy bledé tváře. Zadíval se do průzračně modrých očí, pod kterými byly obrovské kruhy nezvyklé načervenalé barvy.
"Jenomže, když si nedopřejeme trochu uvolnění, tak mi nakonec zešílíš sám," Snažil se ho nějak nalákat Des a ucítil, jak mu Alex palcem přejel po jizvě na pravé straně rtů.
"Problém je, že s mými schopnostmi jsem jediný, kdo to zvládne zastavit," Namítl Alex a nechal si stáhnout kapuci, pod kterou se objevily neposedné rozcuchané světle hnědé vlasy. Desmond si povzdychl a objal Alexe kolem pasu.
"A co když tě zabijou?" Zeptal se tiše a položil hlavu na jeho hrudník. Cítil skrz oblečení Alexovu nepřirozenou tělesnou teplotu.
"Nezabijou. O mě se bát nemusíš, spíš by ses měl bát o sebe." Pousmál se mírně Alex a políbil měkce Desmonda na rty. Ten se nebránil, spíše to uvítal a přitiskl se k jeho rtům naléhavěji.

Probudil ho rámus kdesi venku. Nejspíš to byly tanky a vrtulníky vojska, které se snažily vybíjet infikované. Desmond se protáhl a podíval se na druhou stranu postele. Alex byl samozřejmě už pryč. Povzdechl si a překulil se na jeho vyhřátou stranu postele druhého. Hlavu přitiskl víc do polštáře, kde cítil Alexovu přirozenou vůni.
"Kam jsi zas šel?" Zeptal se tiše, i když to moc dobře věděl. Stačil se zvednout z postele ve chvíli, kdy stěnou proletělo mrtvé tělo jedné z příšer. Do hajzlu, zaklel v hlavě a sebral oblečení z podlahy. Musel urychleně vypadnout a vzít aspoň externí harddisk, kde má veškeré informace, co by se mu mohly hodit. Vzal batoh a chystal se vypadnout, když se z ložnice ozval nelidský křik. Nějaká z příšer využila situace a skočila dovnitř, aby našla někoho živého a sama ho infikovala. Desmond zaklel, proč taky nemohl mít úžasné schopnosti jako Alex? Mohl se maximálně pyšnit svou výdrží v posteli a tím to haslo. Pokusil se dostat ke dveřím, ale něco ho chňaplo. Snažil se všemožně vykroutit, ale nic moc se mu nedařilo. Místo toho ucítil, jak se mu kolem pasu utáhlo sevření příšery. Sáhl do batohu a vytáhl odtamtud pistoli s vylepšenými náboji. Zamířil a trefil nestvůru přímo do hlavy. Kromě toho, že povolila stisk pařátu, se nic víc nestalo, ale to Desovi stačilo, aby otevřel dveře a vydal se honem rychle pryč. Seběhl několik schodů a ocitl se na ulici. Moc nevnímal povyk kolem sebe, snažil se, co nejdříve dostat do bezpečí a rychle utíkal z dosahu infikovaných lidí, kteří se najednou chovali jako hloupí zombíci z béčkových amerických hororů. Únikovou cestu mu zatarasilo několik "zombie". Desmond je jednoduše rozehnal pistolí, ale ztratil tím příliš mnoho času. Příšera mu už byla zase v patách a zuřivě za ním po čtyřech běžela, zatímco on se snažil utéct z jejího dosahu. Opět se za sebe otočil a tentokrát zamířil nestvůře na nohy. Vystřelil… a netrefil se, jak se dalo od zadýchaného střelce očekávat. Zaklel a skousl si ret, opět se snažil někam utéct. Jeho pohled upoutal zalesněný park, okamžitě do něj zaběhl. Tohle několikatunové monstrum ty stromy musely aspoň na chvíli zastavit. A to byla taky pravda, i když to moc výhodu Desovi neposkytlo. Dostal se, až do půlky parku, než mu začalo tělo vypovídat službu a on si taky konečně všiml, že má celé triko od krve a na levé straně boku roztržené od toho, jak mu nestvůra pařátem prořízla kůži. Pokusil se ještě běžet, ale nohy se mu zamotaly a on jako nemehlo upadl. Očekával svůj konec, když se za ním země otřásala, ale najednou bestie zmlkla a před něj kdosi udělal nohama doslova malý kráter.
"Proboha ty troubo, cos dělal?" Ozval se povědomý hlas, Desmond zvedl pohled a zadíval se do tváře svému milenci.
"Já nic, do ložnice mi vletělo tohle," I přes bolest, kterou mu rána v boku poskytovala, se usmál a pokusil se vstát.
"Bože tebe nechat bez dozoru v bloku, kam se teprve nedávno rozšířil virus," Poznamenal Alex a pomohl mu na nohy. Jeho levá paže nebyla obvyklá. Zatímco pravá byla jako u člověka, levá vypadala jako spletená z nějakých černých drátů s občasnými rudými fleky a tam, kde by měly být prsty, byla jednoduchá čepel. Desmond se chvíli koukal na jeho zvláštní levačku, dokonce se jí odvážil dotknout a zasyčel bolestí, jak pálila. Alex jenom zakroutil hlavou.
"Hlupáčku, kolikrát jsem ti říkal, že se nemáš dotýkat mých přeměnných částí?"
"Milionkrát?" Odpověděl a ohlédl se za sebe. Příšera ležela na zemi s bez hlavy a kolem ní se tvořila louže černé krve.
"Přesně," Změnil si paži opět do normální a vyzvedl Desmonda do náruče.
Bez problému se s ním rozeběhl směrem pryč pro něj vcelku lenivým tempem, ale pro normálního člověka poměrně sprinterským. Země se mu pod nohama deformovala a za sebou zanechával sem tam maličkaté díry a jindy jenom praskliny.
"Musím tě vzít k Rigginsovi, aby zkontroloval tvoji ránu. Z toho, co cítím, smrdíš jako ty přeměněný lidi," Poznamenal Alex a nakrčil nos, když to řekl, aby svým slovům dodal váhu. Desmondovi připadalo zvláštní, že v tak rychlém tempu není vůbec zadýchaný a ještě stíhá sledovat dění kolem se, dokonce s ním sem tam v rukou byl nucen i vylézt na budovu… Bez problému. Kolikrát si říkal, jestli není Alex zmutovaná obdoba všech superhrdinů, které měli autoři viru asi extrémně rádi. Nejspíš je doslova žrali a chtěli si vytvořit svého superhrdinu - projekt ZEUS, Alexe, jenž se vymkl kontrole a získal své vědomí. Schopnost rozhodovat se sám. Desmond mu dost často tyhle jeho schopnosti záviděl, připadal si na obtíž, nemohl mu nijak pomáhat. Skousl si ret a potlačil bolestivé syknutí. Než se dostali k dalšímu bezpečnému stanovišti, kde byli Alexovi spojenci, tak se musel několikrát utkat s vojáky, protože vir do těhlech míst nepronikl.

Hnědovlásek se nervózně podíval na Alexe. Nelíbil se mu Rigginsův verdikt, že během několika hodin sám stane na straně infikovaných. Alex ho pozoroval pouze s podmračeným výrazem.
"Je nějaká šance, že se nepřemění? Nějaká protilátka, nebo něco?" Zeptal se Rigginse chladným hlasem a Desmondovi jeho pohledy neopětoval. Byl by velice nerad, kdyby se provalilo, že je mu Desmond velice blízký. Mohla by jeho drahého zajmout armáda… a využít to ve svůj prospěch, aby s nimi musel spolupracovat.
"Je tu malá šance. Kdybys mi poskytl tvoji krev a já bych analyzoval na kolik si jsou podobné a proč tebe zranění od nich nemění."
Alex pouze na jeho slova kývl a svlékl si černou koženou bundu. Vyhrnul si rukáv mikiny i košile a nabídl doktorovi své zápěstí. Z jeho nezdravě bledé kůže doslova svítila spletitá síť několika silnějších žil. Vyčkával, než muž ve středních letech probere odběr a po očku se díval na Desmonda, jak se zkroušeným výrazem sedí smířeně na kovovém operačním stole a nohama máchá ve vzduchu jako nějaké dítě. Riggins si přidržel jeho zápěstí a precizním vpichem odebral hustou tmavě červenou krev. Skoro až zčernalou, která ve chvíli zaplnila prázdný prostor injekce.
"Bude nějakou chvíli trvat, než se to analyzuje, pak vás zpravím o svých výsledcích. Jestli bude možné vybudovat protilátku nebo ne," Alex kývl a poděkoval mu.
"Pojď, nebudeme doktora rušit a přejdeme do obytné části, kde se ti postarám o ránu," Vzal ho za ruku a povzbudivě mu ji stiskl. Desmond ji s radostí přijal, i když se to nesnažil dávat najevo. Oba dva se přesunuli do vedlejší místnosti, kde si okamžitě Alex Desmonda přivinul do náruče.
"Já zemřu, co?" Zeptal se sotva slyšitelným hláskem hnědovlásek a celý se chvěl.
"Ne… Když se to doktorovi povede… Budeš jako já, když ne, tak tě budu nucen držet za mřížemi, abys nikomu neublížil, a aby nikdo neublížil tobě." Desmond zvedl pohled k Alexovi a skousl si ret.
"To bys mě měl radši zabít, než abys trápil příšeru za mřížemi," Zamumlal tiše a dařilo se mu zadržovat slzy.




O několik hodin později, kdy si spolu Alex s Desmondem povídali o všem možném, přišel s dobrými zprávami Riggins. V ruce držel jehlu a vybídl Desmonda, aby si vyhrnul rukáv. Ten ho chvíli nedůvěřivě pozoroval, než ho Alex donutil, aby to udělal.
"Brzy budeš zdravý," Riggins naznačil uvozovky, ale usmál se. Desmond mu nervózně úsměv oplatil.
"Takže budu jako Alex," Odhadl tiše a doktor jenom kývl.
"Akorát nebudeš mít takovou škálu schopností jako on, ale ubránit se armádě, nebo vedoucím lovcům budeš moct sám," Pohledem přesídlil na Alexe. "Hádám, že vám budu muset poskytnout asi místo pro bydlení, nebo ti mám dát polohu jiného bezpečného domu?" Zeptal se.
"Myslím, že bude lepší přesídlit do jiného bezpečného místa. Nemůžeme tě ohrožovat naší přítomností," Odvětil ihned Alex a podíval se na hnědovláska, který zívl. "Chce se mi spát," Zamumlal Desmond, než jako špalek ze sedu spadnul přímo do Alexova klína a začal tiše chrápat.
"Ach.. Neupozornil jsem na to, že se bude potřebovat vyspat," Riggins se rozpačitě podrbal ve vlasech a zasmál se, zatímco Alex potlačoval rozpaky, které mu Desova hlava v klíně způsobila.
"Dej mi polohu dalšího domu, kde není nikdo a bude jisté, že se tam nepotuluje armáda," Riggins pouze kývl a odešel k velké mapě, která byla přes celou zeď naproti posteli. Stoupl si na špičky a zabodl prst do jednoho z kroužků, které nebyly přeškrtnuté.
"Tady,"

"Dobré ráno," Pousmál se Alex na probouzejícího se hnědovláska. Desmond se na něj podíval a zamrkal. "Je mi hrozný vedro," Zamumlal tiše.
"Zvykneš si," Odvětil na to Alex. Desmond se zvedl z postele a protáhl se.
"Takže, teď umím co?" Zeptal se tiše Alexe a pohlédl na něj. Ten ho chvíli pozoroval, než se zvedl ze židle a objal ho. Natiskl se břichem k jeho zádům.
"Máš nadlidskou sílu, můžeš běhat stejně rychle jako já a šplhat po budovách ještě líp, než jsi uměl předtím. Taky můžeš konzumovat ostatní a získávat tím schopnosti jako já, ale byl bych rád, kdyby ses držel v pozadí a nedělal to. Nechával boj na mě."
"Ale no tak, když jsme dva stejní, tak by se toho mělo patřičně využít. Chci být po tvém boku. Chytit Elizabeth Green společně s tebou." Zašeptal Desmond a trhaně se nadechl. Najednou už mu Alex nepřipadal tolik horký. Měli stejnou tělesnou teplotu, která by jiného člověka zabila. Alex chvíli mlčel, než promluvil, ale samozřejmě se snažil změnit téma.
"Takže... Co kdybychom na chvíli vypnuli?" Nabídl pro jednou on sám. Desmond se k němu otočil.
"Já ti nevím," Začal laškovně, ale vzápětí byl umlčen Alexovými rty. Nebránil se mu, i když se na sebe chtěl jít podívat, jestli se nějak změnil. Ucítil pod zády vyhřátou postel a Alexovo tělo, jak se k němu v oblečení tiskne, zatímco on sám byl jenom v boxerkách.
"Mmmnh Alexi… Nějaký chtivý, na to že obvykle musím prosit já," Poznamenal Desmond a přivřel oči, když ucítil jeho rty na krku, a pak zuby, jak mu tam dělal rudou skvrnu. Zachvěl se a víc se mu krkem vybídl. "Kousej pořádně," Zašeptal tichounce a svlékl mu bundu společně s mikinou. Konečně měl zase možnost prohrábnout prsty ty krásné světle hnědé vlasy. Jeho tep se s každým dotykem Alexových rtů stupňoval, srdce mu zběsile bilo a to pouze pro něj. On mu s láskou říkal Zeus, jak ho jako projekt pojmenovali. Vždyť on byl takový osobní bůh.
Než se Desmond nadál už cítil Alexovy rty na svém podbřišku a po chvíli, jak jej líbá v hladce vyholeném klíně. Naštěstí přeslechl Alexovu poznámku o tom, jak je nadržený, když mu svlékl boxerky. Přitom si začal on sám, chvilku týral Desmonda rty, než si podchytil jeho kolena a sjel o trochu níže.
"Alexi ne…!" Pokusil se říct hnědovlásek, než jenom přivřel oči, když ucítil jazyk toho druhého tam. Jak si jej vlhčí, připravuje a hlavně dráždí jeho nervová zakončení. Vždycky se tomu bránil, protože vždy při tomhle Alexově týraní zněl jako laciná děvka… a jemu se to prostě nelíbilo. Pokusil se dát stehna k sobě a zamezit tím Alexovi v pokračování. Na to mu světlovlásek odpověděl tím, že chytil jeho stehna a zvedl hlavu se samolibým výrazem mu pohlédl do očí a pokusil Desovu snahu o dání stehen k sobě zarazit. Zamračil se, když ucítil, že jsou teď spolu silově vyrovnaní. Zápasil s ním, ale nakonec se snad úplně poprvé musel podvolit Alex.
"Tohle mi už dělat nebudeš." Zašeptal tiše Desmond s úsměvem a na čele mu perlil pot, když se na něj Alex zašklebil. "Já toho umím víc," Zašeptal s úsměvem. "a když teď tě má síla nepálí…" Ze zad mu vystřelily dva černočervené šlahouny a obmotaly se kolem hnědovláskových kotníků. Tentokrát svůj boj s touhle sílou prohrál a byl donucen dát nohy od sebe, zatímco se druhý tiše chichotal, když viděl, jak jeho drahá polovička supí námahou a po chvíli už zase pěkně vzdychal, jak mu dráždil jazykem jeho vstup. Desmond se zachvěl, mnohem radši by byl, kdyby si ho Alex vzal třeba bez přípravy nebo něco jinýho, ale ze všeho nejvíc nesnášel, když ho ten druhý nutil znít jako děvka.

"Půjdeme se pak vykoupat viď?" Ujistil se Alex, když si konečně začal Desmonda připravovat prsty. Oba dva věděli, že světlovlásek k smrti nesnáší kondomy, a tak se to vždy snažili, co nejvíce omezovat.
"Jo, s tebou se půjdu rád vykoupat kdykoliv." Zašeptal Desmond a podřízeně přivřel oči. Nohy mu pořád od sebe držela Alexova černá chapadla a po chvíli si Alex i řekl, že mu sváže ruce. Trochu se zachvěl, když ucítil, jak světlovlásek pohyboval prsty, ale obratně se vyhýbal prostatě.
"Alexi…" Zakňoural ihned Desmond, když začal vnímat, že mu nechce jeho milenec dopřát uvolnění. Trošku škubl rukama, a i když se to nezdálo tak lesknoucí se černočervená hmota byla pevná jako kámen. Modrooký po něm vrhl potěšený pohled a v jeho bledé tváři se objevil úsměv. Vzal do druhé ruky Desovu vzrušenou chloubu a začal ji zpracovávat, zatímco dál uvolňoval jeho svaly. Tentokrát se, ale hnědovlásek krotil a tolik nevzdychal, i když se napínal, trhaně oddechoval a přivíral oči. V podbřišku se mu hromadilo napětí, cítil, že dosáhne vrcholu, že se dotkne toho úžasného nebe, ale Alex náhle přestal. Potlačil zlomyslné uchechtnutí a pouze dál pronikal prsty do druhého. Pozoroval, jak se snaží zakrýt to zklamání, ale jeho tmavě hnědé oči jej prozradily.
Po chvíli mu připadal dostatečně uvolněný, vytáhl prsty z něj a usmíval se.
"Tak co teď s tebou?" Zeptal se spoutaného hnědovláska, který mlčel a přerývaně oddychoval. Rozevřel oči a zadíval se na Alexe, celý se chvěl vzrušením, když si začal prohlížet jeho nahé vypracované tělo.
"Co se mnou?" Zeptal se šeptem Desmond a hodil po Alexovi nevinný pohled.
"Já nevím, co se mnou chce tenhle úchylák dělat." Zatajil dech, když ucítil další šlahoun na krku, jak se mu kolem něj pomalu utahoval, ale po chvíli přesídlil na jeho ústa a utáhl se kolem nich jako provizorní lepící páska.
"Nejsem úchylák," Odvětil Alex a zašklebil se na Dese, pak se natáhl pro lubrikant, který byl na nočním stolku. Hnědovlásek ho mohl pouze bezmocně pozorovat a nemohl nic ani komentovat. O to víc dával řečí těla najevo, že ho chce uvnitř sebe, načež mu po chvíli Alex vyhověl. S mírným úsměvem se nastavil proti němu, a pak jediným plynulým pohybem vnikl údem do jeho nitra. Uvolněně zavzdychal, když ucítil horkost jeho těla. Připadal mu konečně přiměřeně teplý, předtím byl takový… ledový? Neměl prostě tu správnou teplotu, lišil se od něj. Alex se mírně pousmál, když pohlédl do tváře hnědovláska, ten slastný výraz, jaký měl, byl takový rozkošný. Trošku sjel pohledem níže, pak sklonil hlavu a políbil ho pod levou klíční kost. Desmondova hruď se zatím divoce vzdouvala a tělo si zvykalo na Alexe, jak byl uvnitř něj. Kdyby mohl Des mluvit, tak by poznamenal, že už není tolik horký jako předtím. Blaženě přivřel oči, když ucítil, jak mu světlovlásek rty pokrývá hruď drobnými polibky. Trochu zafuněl, když se Alex dostal na bradavku a jemně do ní kousl. Celým Desmondovým tělem projel třas a jeho svaly se trošku kolem Alexe stáhly. Ten se zatím nepohyboval, pouze si vychutnával, jak na něj hnědovlásek reaguje. Konečně mohl na jeho kůži setrvat déle a nemusel se bát, že by pod ním ucukl nad jeho nepřirozenou teplotou těla.
Po chvilce začal konečně pohybovat boky a ani jednou se nedotkl Desmondova chvějícího se údu. Začal si jej brát trošku hruběji a využíval toho, že byl Des svázaný a nemohl se uspokojovat sám, ani Alex jej neuspokojoval. Chtěl docílit toho, aby se pod ním hnědovlásek "roztekl" bez přičinění ruky. Usmíval se, když zpozoroval jeho zoufalé pohledy, někdy zase prosebné. Doslova tím říkal a naříkal. Alexi prosím… Říkal těmi pohledy, než se po nějaké době propnul v zádech a se snahou o zašeptání Alexova jména, i přes provizorní roubík, což se mu nepovedlo. Tváře mu znachověly, když si potřísnil bříško, kde se rýsovaly lehké náznaky svalů, ale nebyly zdaleka tak vypracované jako Alexovy. Po několika přírazech ho světlovlásek následoval, spokojeně sténal a vyplňoval Dese uvnitř nitra. Uvolním své polovičce prve ústa, aby se mohl pořádně nadechnout, poté ruce a nakonec nohy, ale stále v něm setrvával. Mírně se pousmál, když se Desmond lačně natáhl po jeho rtech a spojil je, zatímco mu jednou dlaní mu začal přejíždět po zádech. Spokojeně přivřel oči a ještě víc ho rozradostnilo, kdyžAlex polibek ještě o něco prohloubil, než se odtáhl a vystoupil z něj. Schválně si vzal Desmonda do náruče a šel s ním do skromnější koupelny.

Desmond se rukama zapřel o chladivé dlaždičky, připadal si trapně a hlasitě vzdychl, když v sobě zase ucítil Alexovy prsty. "Někdo tě umýt řádně musí," Zašeptal Alex u jeho ouška a svým vzrušením ho tlačil do zadečku a nepřipadal si nijak trapně jako Desmond, který jenom sklápěl pohled a tichounce vzdychal.
"Myslím, že už jsem dost, nechci, aby se to zvtrlo opět v něco, co jsme před chvílí-" Ani nedořekl větu, když ucítil, jak mu Alex zaryl prsty do boků a vnikl do něj.
"Čas na druhé kolo," Poznamenal s úsměvem a vychutnával si Desmondovo nitro, který se chvěl a dařilo se mu potlačit bolestivé syknutí, i když byl uvolněný od té zástěrky, aby ho Alex "očistil."




"Ach bože… Ty mě vyčerpáváš," Zamumlal Desmond a nechával se Alexem osušit. Hlasitě zívl a protáhl se.
"A ty zas mě vyšťavuješ," Oplatil mu zlomyslně Alex a zabalil hnědovláska do županu. Lehce ho políbil na tvář, a pak ho zase na rukou odnesl do ložnice. Položil Dese do postele a přikryl ho peřinou. Pohladil jej ve vlasech a usmál se.
"Desmonde?" Zeptal se, jestli ho vnímá.
"No?"
"Miluju tě," Sklonil se k němu a políbil ho na rty.
"Já tebe taky," Oplatil mu hnědovlásek a lehce mu prohrábl prsty světle hnědé vlasy, poté se zachumlal víc do peřiny s úmyslem, že se mu chce spát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama