Leonardova děvka | Kapitola 3 - Zásah

11. dubna 2014 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Hum.. Tak tady je další díl pokusu o kapitolovku, vážně nečekejte žádný trhák :D Třeba s tím seknu a ani to nedokončím, když mi to bude připadat stupidní. Tentokrát jsem tam zase zkusila dát nějakou tu akci.




Následující den začal jako obvykle. Ezio se opět chtěl vytratit do ulic, aby alespoň zkontroloval své bratrstvo, ale Leonardo mu to přísně zakazoval. "Nejsi ještě vyléčen, přece nechceš skončit ochrnutý, že ne?" argumentoval vážně, i když sám tušil, že by se mu jeho hnědovlasému ochránci nic nestalo. Leonardo zbožňoval starat se o jeho dokonalé vypracované tělo, dávalo mu to tolik inspirace. Už jen při samotné myšlence na něj cítil, jak se mu v kalhotách tvoří sopka toužící po erupci. Přestože Leonardo chtěl trávit s Eziem co nejvíce času, ale opět musel doplnit zásoby pro své výzkumy. Normálně by pro to poslal Nicca, ale dneska přijelo vzácné zboží z protestantské Anglie. Nasadil si svůj obvyklý rudý baret a vyšel do rušných ulic Florencie. Jak už to u něj bylo běžné, začal přemýšlet o svých vynálezech, až během chvíle přestal vnímat vše kolem něho a jen po paměti postupoval vpřed tam, kde se nacházel přístav. Náhle ale něco ocelového na zátylku. Rychle a instinktivně se otočil, ale postava stojící za ním jej praštila záštitou dýky do hlavy, až Leonardo upadl do bezvědomí.

Když se Leonardo probral, stáli před ním celkem tři postavy. Místnost, ve které se nacházeli, byla osvětlena jen několika svíčkami, takže nedokázal rozpoznat, o koho se jedná, i když ze zkušenosti očekával templáře. Jeden z mužů před něj postavil a znepokojivě se na něj podíval.
"Mistr Leonardo da Vinci, předpokládám." Začala postava tak hrubým hlasem, že se nad tím i Leonardo podivil.
"Záleží podle toho, kdo se ptá." Starší postava se lehce zasmála, ale pak zvážněla.
"Náš řád se vám omlouvá za způsobené problémy, ale domníváme se, že nebylo jiné cesty se s vámi sejít. Jste velmi hlídaným mužem, víte." Leonardo se poněkud zhrozil. Kdo ho sleduje? Nejpravděpodobněji to opět byli templáři, ale vědí o Eziovi? Nemohl by dopustit, aby se mu něco stalo, ne po tom všem. Leonardo se snažil vstát, ale byl pevně přivázán k židli.
"Každopádně…když už jste tady s námi, můžete být tak laskav a říct nám, o čem ty dokumenty jsou?"
Leonardo se přes obrovskou námahu uklidnil a znepokojivě si poměřoval svého věznitele. Nemohl to být templář, ale kdo tedy? Jedním si ale byl jistý: nemůže mu věřit.
"Nechápu, o čem to tady mluvíte, pane, ale pokud mě okamžitě nepustíte na svobodu, může to všechno skončit špatně."
"To vy nám nerozumíte, maestro. Víme, že vlastníte několik dokumentů patřící templářům. Tedy, které patřily templářům. Jejich aktivita v poslední době nás velice znepokojuje, takže byste nám velice pomohl, kdybyste nám řekl vše, co víte." Leonardo znepokojeně zavřel oči. Potřeboval víc času na přemýšlení, nevěděl, co je dobré a co je špatné. "Kdo tedy jste?" Postava se rytířsky napřímila.
"Jsme z řádu svatého Jakuba z Altopascio, ale mé jméno vás zajímat nemusí, maestro. Řekněte nám, co víte a já osobně vám zaručím, že se vám nic z naší strany nestane."
V Itálii té době fungovala spousta rytířských řádů, ať už malých či velkých. Leonardo osobně o tomhle řádu neslyšel, ale pokud se o ty dokumenty zajímaly i jiné rytířské řády, očividně musely obsahovat něco důležitého. Leonardo se opět nenápadně pokusil se dostat ze svých pout, ale nebylo to nic platné.

Ezio se zamračil, když se Leonardo dlouho nevracel. Kde jen může být? Vstal z postele a protáhl se, přičemž jeho ztuhlé tělo hlasitě zaprotestovalo. Stehy na nedoléčené ráně se mu napjaly, ale naštěstí nepraskly. Pohlédl na písčité hodiny a rozpačitě se podrbal ve vlasech. Nakonec přešel k oknu a podle polohy slunce se mu odhadoval čas lépe.
"Že by měl nějaké problémy?" Napadlo ho, zamyšleně si promnul bradu se strništěm a rozhlédl se kolem sebe. Hledal místo, kam mu mohl Leonardo dát jeho výzbroj, že by se po něm poohlédl. Nakonec se mu povedlo jej vyhrabat hluboko ve skříni, kde byla spousta jiných věcí. Ezio se pomalu začal oblékat, nejdříve přišly lněné části výzbroje, a až poté kožené nárameníky pobité kovovými cvočky, zatvrzená kožená kazajka, která byla upravená do barev Eziovy róby, aby nebyla tolik nápadná. Nejprve si připevnil k prvnímu zápěstí čepel, a pak i k druhému. Prohlédl se v blyštivé oceli pravého nátepníku. Vzal si brašnu a vytáhl z ní bandalír s vrhacími noži, který si přepásal přes záda, k boku si upevnil meč. Nakonec přišly na řadu vysoké kožené boty, chvilku mu trvalo, než utáhl šněrování, ale nakonec byl s výsledkem spokojen. Skryl si za pomoci krátkého pláštíku levý nátepník se skrytou čepelí, který byl nápadný. Ten druhý ladil k jeho výzbroji a vypadal spíše jako doplněk, než jako smrtící zbraň. Natáhl si přes hlavu kápi a rozhlédl so kolem sebe. Došel k oknu a zavřel jej, aby se sem nikdo nevloupal. Pak vyšel zadním vchodem na rozlehlou zahradu za Leonardovou dílnou. Zajistil za sebou dveře západkou a vydal se k železné bráně, která byla k jeho štěstí pootevřená. Vyšel z ní přímo na rušnou ulici, zamračil se, když nikde nezahlédl svého přítele s bednami, ani jeho červený baret. Jako kdyby se po něm slehla zem. Zeptal se několika lidí, ale nikdo nic neviděl.

"Maestro… Omlouváme se za své nezdvořilé chování, ale," Muž udeřil blonďáčka přímo do tváře plátovou rukavice, kterou svíral v ruce a snažil se z něj vymámit, kde jsou ty dokumenty, které chtějí. Jeho omluva nebyla samozřejmě myšlena vážně. Leonardo si odplivl a pokusil se vymanit z pout.
"Signore… Ale já opravdu nevím, o čem to mluvíte." Zkoušel to dál, zatímco se jeho zuby barvily dočervena jeho krví. Muž v honosném brnění se pousmál. Očividně to byl jejich vůdce, nic jiného Leonarda ani nenapadalo. Luskl prsty a nějaký posluhovač mu přinesl svitek v koženém obalu. Vytáhl odtamtud svinutý pergamen a s něhou jej rozvinul.
"Myslíme tyhle," Řekl a ukázal Leonardovi jednu z kodexových stránek, ten zalapal překvapeně po dechu. Muž z něj vycítil, že to musí znát, že se s tím již setkal a nejspíše to uchovává ve své dílně a nyní jim pouze zapírá, aby byla dávná tajemství assassinů jenom jeho.
"Zdá se, že jste stránku poznal," Poznamenal muž a svinul pergamen a uložil jej opět do koženého obalu. Poté se napřáhl a udeřil tvrdou kůží Leonarda opět do tváře. Přímo nad obočí, kde nešťastníkovi kovová spona, kterou se zajišťovalo víko, roztrhla kůži. Z rány se ihned vyvalila krev a oslepila Leonardovo levé oko.
"Vážně nic nevím!" Pokusil se zase o vzdor, ale vysloužil si jenom další ránu. Muž už s ním začal ztrácet trpělivost. Pohybem ruky si přivolal posluhovače.
"Vybrakujte jeho dílnu a najděte mi ty strá-" Zarazil se, když pohlédl do Leonardových odhodlaných očí a pousmál se.
"Najděte mi toho jeho učně, došlápneme si na něj, možná, že když ho uvidí maestro trpět, tak bude sdílnější." Blonďáček zalapal po dechu, ani nevnímal, jak mu krev z obočí protéká mezi jeho světlými vousy. Zkusil vzdorovat, ale připoután k židli toho moc nezmohl.
"Nicca z toho vynechte!" Pokusil se vydat a vysloužil si za to další ránu.
"Víte, neradi bysme poničili vaše ruce palečnicí, nebo nohy španělskou botou. Bohužel mí mučitelé si potrpí hlavně na tyto hračky a vy byste se nám mohl hodit, až pro nás budete pracovat jako luštitel těch stránek." Ve tváři muže se objevil lehký a zlý úsměv. Otočil sek odchodu, zatímco sebou Leonardo zmítal, aby se z těch pout dostal, když však slyšel o palečnici, zbledl a při zmínce o španělské botě ještě více.
"To nemůžete!" Vykřikl, načež se k němu muž otočil.
"Ve jménu našeho Pána můžeme všechno," odpověděl a jeho výraz nabral na fanatismu. Tenhle člověk je magor, napadlo Leonarda hned a skousl si ret.

Netrvalo ani dlouho a začal dělat Leonardovi společnost spoutaný Nicco, který absolutně nevěděl, oč jde. Zadíval se nechápavě na svého zbitého mistra, který měl nyní ošklivě pomlácený obličej, a z jeho rány nad obočím vytékala rudá krev. Skapávala na podlahu pod ním a dělala mazlavou kaluž.
"Mistře… co-" Chtěl se zeptat jeho učeň, ale okamžitě mu přiletěla rána.
"Drž hubu!" Okřikl ho muž, který zbil Leonarda, pokynul sluhovi a poručil si, aby přinesl něco. Byla to nějaká skříňka s reliéfem ženy, jenž byl vyhotoven nejspíše ze slonoviny, jak byl bílý. Celé skříňce z ebenového dřeva dominovala velká klika umístěná na víku.
"Víte, řekl jsem si, že i tenhle usmrkanec by se mohl hodit." Začal muž a položil skříňku na stůl, díval se na ni s hrdostí. Luskl prsty a strážci donutili Nicca, aby dovnitř té věci strčil ruku.
"Jsem na tuhle věc velice pyšný. Je až z dálného Orientu," Začal svůj výklad o téhle mučící pomůcce.
"Říká se tomu Vdovina slza a názorně vám ukáži, jak si tenhle název vysloužila." Uchopil do ruky kliku a lehce se pousmál. "Uvnitř je naostřený diamant, který pomalu prořezává kůži tomu, jenž má ruku uvnitř. První kolo je takové rozehřívací, kdy je to lehké, ale postupně se obvod kruhu zmenšuje a s tím se diamant zarývá hlouběji. Nezní to tolik strašně že?" Zadíval se na Nicca, který byl strachy bez sebe, měl pomalu na krajíčku, pak pohledem přelétl na Leonarda, který je pozoroval, ale nesnažil se dát najevo žádné emoce. Muž na něj ukázal.
"Odneste ho pro teď pryč. Rád bych si pohovořil s Niccem o samotě,"
"Co po mě chcete?!" Vyjel hned, i když nebyl v pozici, kdy by si mohl vyskakovat. Muž se na ně skoro, až laskavě usmál. "Maestrovo tajemství. Říká ti něco tohle?" Vytáhl kodexovou stránku z jejího obalu. Nicco hned zavrtěl hlavou, že ne. Rytíř se zamračil.
"Tak dáme takové zkušební kolečko, co na to říkáš?" Pomalu začal otáčet klikou a diamant se zarýval do Niccovy ruky, potlačoval křik, ale nakonec to nevydržel. Bolelo ho to a hodně a to jej ještě čekalo podle rytířova výkladu sedm okruhů, pokud nepromluví. Vydržel pouze dvě kolečka, když se rytíř chystal udělat v jeho dlani třetí, tak povolil. Řekl vše, co věděl, dokonce se nabídl, že je tam i zavede a ukáže jim přesně jakou skříňku. Věděl, že ho za tohle bude mistr nenávidět… Ale co mohl dělat? Přijít nakonec následkem mučení o ruku? Bůh ví, co na něj ten šílenec připravil.

Davem se mihla nezaměnitelná blonďatá hlava mladíka, Ezio už se chystal zakřičet Nicco, aby se dozvěděl, jestli neví, kde je Leonardo, ale zarazil se. Leonardův učeň byl v doprovodu několika vojáků a nějakého statného rytíře, jenž měl jizvu od koutku úst, až ke kloubu čelisti. Viděl pouze jeho levou stranu, ale tohle ho znepokojilo. Kdo byli ti muži? A proč se Nicco tvářil tak ustrašeně. Rozhodl se je sledovat, až ho nakonec zavedli k Leonardově dílně. Skryl se za roh a pozoroval, jak všichni mizí vevnitř, a pak už se ozvala jenom hlasitá rána.

Nick si držel lněné plátno u rány, když pozoroval, jak vojáci přehrabují Leonardovu dílnu. Snažili se něco najít, až nakonec převrátili vše vzhůru nohama.
"Tady!" Vykřikli dva vojáci a drželi v ruce velkou kovovou skříňku. Velitel shodil veškeré papíry na zem a nechal ji tam položit.
"Otevři ji," Přikázal Niccovi, ale ten zavrtěl hlavou, že neví, jak se otevírá. Rytíř tedy přikázal vojákům, aby ji násilně otevřeli. Začali do ní bušit meči a Nicco se stáhl, co nejdále. Až po nějaké chvíli na něj velitel pohlédl a podivil se jeho výrazu, když mu to došlo.
"Přestaňte!" Zaječel, ale bylo příliš pozdě. Skříňka najednou bouchla a nejbližší vojáci zemřeli následkem toho, že se jim do těla zaryly kovové střepiny, co zbyly ze skříňky. Velitel to naštěstí nijak těžce neodnesl a ti dva přeživší vojáci se ihned stáhli ke dveřím. Velitel čapl Nicca pod krkem a sevřel mu hrdlo, vyzvedl jej bez problému do vzduchu, zatímco škrcený zoufale kopal ve vzduchu nohama. Pokoušel se vysvobodit, ale pouze lapal po dechu, snažil se přežít jako ryba na suchu, když tu náhle rytířův stisk povolil. Nick se svalil na zem a začal si mnout hrdlo, podíval se na toho, jenž ho škrtil. V krku mu zela vrhací dýka, svalil se na zem a život z něj pomalu unikal.
"Chtěl jsem pouze…" nedořekl to, z úst s emu vyvalila krev a nakonec zemřel. K mrtvole došel Ezio, který vyřídil zbylé dva vojáky. Položil muže na záda a zatlačil mu oči.
"Requiescat in pace," Zašeptal k padlému protivníkovi a podíval se na Nicca.
"Kde je Leonardo?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 13. května 2014 v 15:29 | Reagovat

Vypadá to velmi zajímavě! ;) Těším se na pokračko. ;)

2 Enqila Enqila | 15. května 2014 v 17:12 | Reagovat

Uch :D Díky :)) Jistě brzo bude, jsem jenom líná se k tomu dokopat :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama