Leonardova děvka | Kapitola 4 - Osvobození

16. května 2014 v 15:55 | Enqila |  Leonardova děvka
Enqi se hlásí zase po týdnu :3 Tentokrát tu zase máme něco bez sexu, nebo ech ech scény. Takže si užijte čtení, a jestli je to blbé... to vím i sama :D



Nad Florencií pomalu začalo zapadat slunce, když se Nick probral z bezvědomí. Ezio u něj trpělivě čekal, ale byl až tak zamyšlený, že si ani zotavení jeho přítele nevšiml. Chtěl se vydat za Leonardem, chtěl ho zachránit…ale věděl, že by ho nikdy nenašel sám. Jediné vodítko k těm proradným zloduchům byl pro něj teď Nicco, takže Eziovi nezbývalo nic jiného, než čekat. Bylo to tak nesnesitelné.

"E..Ezio?" řekl rozespale Nicco a pokusil se posadit. Ezio se na něj s naléhavostí otočil, ale uvědomoval si, že musí být trpělivý. Lehce kývl na Nickovu otázku a nepatrně se na něj usmál, aby se uklidnil. Nicco se utrápeně chytil za hlavu, jak se začínaly jeho otupělé smysly zaostřovat. Ezio mu nabízel měch s vínem, které leželo poblíž, ale odmítl ho. "Ezio… Leonardo" Nicco se snažil promluvit, ale slova se mu míchala do sebe. Ezio jej ustaraně chytil a pohledem naznačil, aby se zbytečně nepřemáhal, ale ten jej neposlouchal.
"Leonarda někdo unesl. Templáři to nebyli, tím jsi sem jist, ani jejich hábity jsem nepoznával. Bojím se, že by mu mohli ublížit, Ezio." I přes Eziův nesouhlas Nicco vstal a směle se vydal ven do ulice.

Zavedl jej k nějaké nepříliš výrazné budově, která měla jednu část ještě ve výstavbě. Nicco se chvíli rozhlížel a jeho kudrnaté blonďaté vlasy se zběsile míhaly ze strany na stranu. Když se mu ve tváři objevil výraz prozření.
"Nejsem si jistý, ale mělo by to být tady," Opatrně se prodral za Ezaovy pomoci davem a dostal se do uličky, kde nebylo ani živáčka. Chvíli šel podél stěny a opatrně ohmatával cihly, než se zastavil a pohlédl na rytinu neznámého znaku. Lehce na cihlu zatlačil a ta klidně zaplula směrem dovnitř a před nimi se odhalil tajný průchod. Nejistě vešel do tmavé chodby, která mírně zapáchala plísní. Ezio ho následoval jako stín a vše sledoval svýma bystrýma a vycvičenýma očima, i když chvíli trvalo, než si částečně jeho oči přivykly tmě.
Průchod se za nimi s tichým skřípáním opět zavřel, ozval se zvuk, jak se dře kámen o kámen a označená cihla opět vyplnila své místo. Oba dva se otočili Nicco se na chvíli mírně zachvěl, ale Ezio byl ledově klidný. Pomalu postupovali tmavou chodbou, než se začaly objevovat první pochodně, jež jim značily cestu. Nicco už před dlouhou chvílí pustil ozbrojeného muže před sebe, i když mu Ezio pro případ půjčil dýku. Někde se ozývaly hlasy, byly tlumené.

Ezio trpělivě vyčkával za rohem. Ozývalo se tiché kapání vody. Jenom… Kap… kap… a pak dokonale načasované cvak…, jak Ezio uvolnil skrytou čepel. Nejspíš to ani nebylo nutné. Ti dva, co tu strážili byli značně unavení a ještě k tomu hráli karty. Přece jenom… tady nebezpečí nehrozí, jsou přece na vlastní půdě. Během chvíle uvolnil i druhou čepel a se zlověstným zasvištěním těma dvěma podřízl krk a stihl se stáhnout, aby se jeho oblečení nepotřísnilo gejzírem krve. Vojáci jenom vyděšeně zírali, snažili se chytat krev z rozšklebené rány a nakonec z tichým chroptěním zemřeli. Ezio oběma zatlačil oči s tichým: "Requiescat in pace," a pak se zvedl. Kývl na Nicca a pokračovali dál, než se dostali k obrovským dveřím, které byly k jejich štěstí otevřené.
Úspěšně se infiltrovali dovnitř budovy a postupovali velice opatrně, i když tady očividně zbylo jenom málo stráží a zatím nejspíš nevěděli o smrti jejich velitele. Nicco vedle Ezia podle toho, jak si to tady pamatoval. Vnitřek budovy byl stejně strohý jako zevnějšek. Hrubý šedý kámen sem tam nějaká ozdoba v podobě obrazu pod kterým byl štítek se jménem. Jinak nic víc. Tenhle řád si nejspíš moc na výzdobu nepotrpěl…

Ezio se zamračil, když se podíval v jakém stavu jeho přítel byl. Zbitý Leonardo seděl svázaný na židli s hlavou volně visící na prsou. Skoro jako by byl mrtvý, jenom rozechvělé nádechy jeho ztýraného těla napovídaly, že je stále živý. Nicco okamžitě doběhl ke svému mistrovi a začal ho ihned osvobozovat. Říkal mu všemožně utěšující slova, že je vše v pořádku, ale Leonardo ho moc nevnímal. Byl rád, že se vůbec zvládl postavit na nohy. Kdyby ho Nicco jistě nepodpíral, tak by chudák skončil na zemi. Hlavu ani neudržel vzpřímeně, ale na chvilku pohled k Eziovi zvedl. Nejspíš se snažil něco říct, jeho rozpráskané rty se hýbaly, ale nevydal jediný zvuk.
"Příteli, teď není třeba-"
"Ezio za tebou!" Vykřikl Nicco, ale bylo příliš pozdě. Strážce vrazil Eziovi meč do zad, teda domníval se, než se čepel o Eziovu zbroj zlomila. Nevěřícně zíral na pahýl meče, co držel v rukou, než mu assassin jediným plynulým pohybem vrazil čepel pod bradu. Projela hladce měkkým masem a okamžitě ho usmrtila. Ezio trhl rukou k sobě a voják bezvládně spadl na zem.
"Už zase jsem ti dlužen," Zamumlal Ezio směrem k Leonardovi, který pro něj vytvořil dokonalou kopii zbroje, kterou nosíval, než mu ji v Monteriggioni zavalila suť.

"Ošklivě tě zbili," Poznamenal Ezio, co bylo zřejmé a poskytoval Leonardovi lehkou péči o jeho povrchové ranky, než přišel dottore, který vše blonďatému muži vše ošetřil s dostatečnou kvalifikací. Tiše u toho promlouval ke zraněnému, a ten mu slabě odpovídal.
"Děkuji za pomoc, signore," Poděkoval s mírným úsměvem Ezio a vytáhl měšec. Vytáhl z něj několik zlatých florénů. Dottore kývl, vzal si peníze a spokojen odešel, aby se vydal k jinému případu, nebo nabízel své služby na piazzu.
Ezio se vrátil do ložnice za svým přítelem, který nyní ležel v posteli. Leonardo se pokusil něco říct, ale nakonec to vzdal a natáhl k němu zesláble ruku. Stačily jenom dva dny a už z něj stihli vyždímat skoro život. Tmavovlásek si stáhl kápi a uchopil ho za ni.
"Ale za pár dní zase budeš v pořádku," Usmál se lehce a posadil se na kraj postele. "Máš hlad nebo tak něco?" Leonardo jenom přikývl, opravdu slabým hláskem si řekl o nějaký bylinkový čaj a obyčejné pečivo. Ezio vstal, aby ihned splnil jeho přání.

Když Leonarda jakž takž nakrmil a pomohl se mu i napít, odebral se Ezio na chvíli pryč, aby se vrátil v obyčejných věcech. Vlasy si rozpustil a na tváři se mu rýsovalo viditelné tmavé strniště, jenom v místě pravé strany rtů, kde se mu táhla jizva nebylo nic. Šněrování lněné košile neměl ani nijak pořádně utažené a vrchní část hrudníku klidně odkrýval, opět se posadil k Leovi na postel a chvíli ho pozoroval, než se pokusil z něj něco málo dostat.
"Chtěli kodexové stránky…" Řekl nakonec Leonardo chraplavým hlasem a očima visel na Eziovi. Takhle z profilu si ho ještě nikdy nenakreslil… A s těmi rozpuštěnými vlasy vypadal lehce nezvykle. Opatrně si olízl jazykem napuchlý horní ret, kdyby nebyl tolik zmlácený, už by Ezio ležel pod ním a…
"Jak o nich sakra mohl někdo vůbec vědět?" Podivil se tmavovlásek a trochu se zamračil. Pak se otočil obličejem na Leonarda, který jeho slova moc nevnímal. Spíš měl přivřené oči a jeho mysl se zakutálela do zakázané skulinky uvnitř jeho hlavy. Instinktivně pootevřel rty.
"Ehm.. Leonardo? Děje se něco?" Zeptal se Ezio, když si všiml, že ho blonďáček v podstatě ignoruje. Leo rozevřel oči úplně a trochu se začervenal.
"Ne, jsem jenom unavený," Zalhal napůl, i když to vlastně byla pravda, ale na druhou stranu se cítil lehce trapně, protože z toho fantazírování přímo před Eziem se tak trochu vzrušil. Trochu se natočil na bok, aby jeho vzrušení případně nebylo viditelné. Tolik by chtěl líbat ty jeho krásné rty, které jistě musely laskat spoustu žen, ale teď budou výhradně a jenom jeho… až se zotaví. Bude hladit dlaněmi to jeho vypracované tělo, dělat si s ním všechno, co si jenom vymyslí. Ezio kývl.
"Tak to bych měl jít," Vymanil si ruku z té jeho. Leonardo ihned zavrtěl hlavou, ať nechodí.
"Chci usnout, alespoň v tvé přítomnosti," Lehce se usmál na druhého, i když ho ošklivě zabolela tvář. Ezio tedy souhlasně kývl a zamyšleně se zase začal dívat z okna, zatímco Leonardo se u něj schoulil, jak to šlo.
"Někde tam mají kodexovou stránku..," Poznamenal ještě Leo, než zavřel oči a s tichým chrápáním usnul, už ten spánek potřeboval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama