Leonardova děvka | Kapitola 5 - Venezia

13. června 2014 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Tak jsem se zas překonala, abych napsala další kousek k tomuhle o ničem :D jéj :3 Zase vás čeká, akce . Trochu jsem si řekla, že se budu opičit po knížkách a třeba časové skoky nějak oddělit i s postavami. A protože jsem velké kopyto, tak se mi to nechce zarovnat na střed, i když to tam tvrdohlavě nastavuji... takže... jsem kopyto :D



Ezio zůstal u Leonarda dle jeho přání, ale nakonec odešel, aby si mohl vyzvednout kodexovou stránku, o níž Leonardo mluvil. Se strážnými se ani moc prát nemusel, protože tam nebyl skoro nikdo a těla se válela, jak byla, takže to tam očividně nepřišel ani nikdo zkontrolovat.
Vyskočil z okna a dopadl na střechu protějšího domu, jedna z tašek pod jeho vahou praskla, ale nikdo nevyšel ven, aby se podíval, co nebo kdo mu ničí střechu. Jistým krokem se vydal k žebříku, aby mohl slézt z budovy a nemusel krkolomně skákat do neznáma, v noci byl oslabený, zatímco v tuto hodinu měli žně úkladní vrazi a jejich učenci. Nohama se dotkl dlažby ulice a vydal se směrem k Leonardově dílně. Přes rameno měl přehozené na popruhu pouzdro od kodexové stránky, mírně se mu na zádech pohupovalo. Jistým krokem se proplétal uličkami Florencie, až se mu podařilo dorazit do budovy, kde měl Leonardo dílnu.

Tiše vešel dovnitř a snažil se, aby nenadělal moc hluku, ale Nicco byl podobný bordelář jako jeho mistr, a tak nechal v cestě nějaké věci, o něž samozřejmě Ezio zakopl, protože je v té tmě ani neviděl. Hlasitě zanadával, než zmlkl, protože uslyšel, jak se Leonardo otázal, zdali je někdo vevnitř. Ezio mlčel a opatrně odložil kožený obal se stránkou.
Prošel dílnou do obytné části. Tiše pozdravil Leonarda, který ho pozoroval z postele. Po tom ošetření vypadal ještě hůře, než předtím, ale veškeré rány se mu jistě zahojí a bude to opět starý dobrý Leonardo. Blonďáček mu pozdrav opětoval a lehce se pousmál, víc mu ani jeho potlučená tvář nedovolila. Ezio došel k posteli a natáhl se po druhé dece, rozprostřel si ji po zemi.
"Proč to děláš?" Zeptal se Leo, když jej tak pozoroval.
"Potřebuješ se vyspat a ne, abych tě ve spaní kopal, nebo co dělám," Odpověděl Ezio a na druhého se raději nepodíval.
"Ale mě by to nevadilo…"
"Leo, odpočívej," Umlčel ho hned Ezio a potlačil rozpaky, připravil si ležení na dřevěných prknech a začal se zbavovat zbraní. Většinu položil ke stěně. Starší si pouze povzdechl a položil hlavu opět na polštář. "Kdybys potřeboval další deku, tak by měla být někde ve skříni," Poradil mu, než zavřel oči a snažil se opět usnout. Ezio poděkoval za radu a zvedl se, úspěšně nalezl druhou deku a začal se pomalu svlékat. Nechal si na sobě pouze černé lněné kalhoty a začervenal se, když si všiml, že jej Leonardo celou dobu pozoroval. Odvážil se mu pohlédnout do očí, a pak radši uhnul pohledem. Hnusilo se mu, že se zaslíbil k tomu dělat Leonardovi… jisté službičky, i když zatím po něm umělec nic nechtěl. Raději se položil na provizorní postel a lehl si, zakryl se dekou a snažil se nepřemýšlet o něčem takovém, jako byly tyhle… služby.
Stock vector of 'vector ornament on white background'
Trvalo zhruba týden, než se Leonardo dal do pořádku. Bití se na něm nepodepsalo tolik jako vyčerpání z toho, že tam nedostal ani vodu, ani pití. Byl příliš choulostivý, a kdyby během svých chaotických dnů v dílně často nepil, tak by se u něj prve projevovaly bolesti hlavy a po dvou dnech by i zkolaboval.
"Nicco… Ten balíček z Anglie, vzals jej alespoň ty?" Zeptal se Leonardo svého učedníka a podíval se na něj. Mladík na něj natočil hlavu.
"Myslím, že byste si ho měl vyzvednout vy, Maestro. Příliš jsem toho nezmohl, protože mě vzali sotva pár hodin po vás," Jeho pohled padl k obvázané ruce, a pak opět na jeho mistra. Leonardo kývl a nasadil si na pocuchané vlasy svůj baret. Ezio byl opět na některé ze svých výprav, ale blonďáček doufal, že jeho oblíbenec se opět brzy vrátí.
"Měl bych pro to tedy zajít," řekl si spíš pro sebe a vyprázdnil celou číši.
"Já to tady pohlídám, bude to jistější…" Leonardo jenom souhlasně kývl, když ta slova pronikla do jeho bubliny. Zvedl se a chvíli ve svém chaosu hledal peníze, než našel měšec. Odešel do pokoje, aby se převlékl do přijatelnějšího oblečení, a pak vyrazil ven.
Stock vector of 'vector ornament on white background'
Ezio vztekle nakopl ležící mrtvolu před ním. Nic moc se nedozvěděl a teď ho mají všichni za vraha. Rozhlédl se kolem sebe a zhodnotil situaci. Zatím nikdo jeho čin neodhalil, protože všichni na lodi zde leželi mrtví. Shlédl ze zádi a pohled mu padl na malý člun na boku lodi. Předtím se sem dostal pouze za pomoci svých sil a schopností plavat, takže byl teď celý promočený a jako na potvoru se počasí muselo obrátit proti němu. Na nebi se sbíhaly dohromady šedivé kousky a zatemňovaly jej. Ezio se vyšvihl na zábradlí, a pak se spustil dolu ke člunu. Postavil se na něj prve špičkou nohy, kterou se jej pokoušel přitáhnout k sobě, ale moc zručný nebyl. Přitáhl člun k sobě natolik, aby se na něj postavil jednou nohou, a když se tam chtěl přesunout celý, tak neudržel rovnováhu a skončil ve vodě. V duchu si okamžitě zanadával a vyplavala na hladinu, pokoušejíc se vyhoupnout na člun, což se mu po chvíli podařilo. Alespoň to… Uchopil dřevěná vesla a začal pomalu veslovat od lodi a mířil z doků do jednoho z benátských kanálů. Pomalu proplouval zatím "spícím" městem, které hlavně žilo v noci, až se dostal, tam kam chtěl. Nechal člun, aby sám doplul k jednomu z kůlu vyrážejících z vody. S nejvyšší opatrností se na něj přesunul a skočil na vedlejší. Chvilku vyčkal, než skočil dál a zachytil se okraje vyvýšené dlažby. Vylezl nahoru a vydal se směrem k místním zlodějům, aby je informoval o úspěšnosti své mise. Snad jej taky nechají, aby si usušil věci a ohřál se u ohně.

"Ezio! Koukám, že svůj úkol jsi splnil," Usmál se na nově příchozího mladík s rozčepýřenými černými vlasy a černým hustým knírkem, který si pečlivě upravoval. Měl na sobě své obvyklé oblečení, které bylo na pár místech roztrhané. Hlavně v oblasti kolenou, už by jeho kalhoty potřebovaly vyměnit, napadlo Ezia. Kývl mu na pozdrav.
"Taky tě rád vidím, Antonio." Usmál se zpod kápě a koukl se za něj, jestli někde poblíž není Rosa. Pohledná a velice mrštná zlodějka a ještě k tomu k ní Ezio cítil jisté sympatie a ani jednou nepohrdl její přítomností, když se k němu už párkrát předtím vkradla do pokoje, při jeho dřívějších návštěvách Benátek. Antonio povytáhl obočí a zamával rukou Eziovi před obličejem. Assassin zamžikal a potřásl hlavou.
"Ech… říkals něco?" Antonio se zasmál. "Hádám, že vím, kdo ti takhle zmátl mysl. Rosa zrovna pracuje na svém úkolu, ale neboj, však ona se večer vrátí." Znovu se zasmál a ustoupil stranou, aby mohl Ezio projít. Ten zakrýval své rozpaky, jak snadno ho druhý prokoukl, už by se měl naučit skrývat své pocity, jinak v něm četli lidí jako v otevřené knize. A to by se mu mohlo později vymstít, kdyby nepřátelé zvládli číst z jeho pocitů.

Vešel do skromnějšího domu, které bylo zároveň centrem zlodějského cechu zde ve Venezii. Antonio za ním zavřel a odešel, aby sehnal občerstvení a alespoň nějaké suché oblečení pro Ezia. Ten si začal odstrojovat zbraně a pokládal je na stůl, hezky si je urovnal od nejmenší po největší, takže tam byla pěkná sbírka jeho arzenálu. Potřeboval se na ně podívat, aby je případně promazal na špatně usušitelných místech. Přece jenom rez byl odolnější protivník, než pár hloupých vojáků, kteří to dělají pro peníze a nejsou ani řádně vycvičení, jaký jich byl poslední dobou nedostatek. Trpělivě vyčkával, než se vůdce zlodějů vrátil a donesl mu něco, do čeho by se mohl převléknout. Ezio poděkoval a ohlédl se za sebe, na místě kde stál, se utvořila loužička, jak z jeho svršků odkapávala voda. Antonio se jenom uculil, a pak se přesunul ke stolu, kde byly vyskládané EZiovy zbraně. Se zájmem si jeho arzenál prohlížel. Neodpustil si to a sáhl po meči. Chytil jilec, který byl obalen kůží a zakončem hrdě vyhlížející orlí hlavou. Záštitou byla tedy křídla, aby to mělo nějaký vizuální efekt, i když to jistě bylo náročné vyrobit. Povytáhl meč z kožené pochvy, až se ukázala část čepele, na níž lehce zatančily sluneční paprsky. Antonio zkusil bříškem prstu jeho ostří a uznale pokýval hlavou, ani nepocítil, že by se řízl, a přesto mu teď prst zdobila maličká řezná ranka. Odložil meč na stůl a začal zkoumat skrytou čepel. Byla to jistě smrtící zbraň a dobře udržovaná. Stále ostřená brousícím kamenem. Antonio naklonil mírně hlavu na stranu a zkoumal spínací mechanismus. Nikdy nic podobného neviděl.
"Vskutku zajímavá zbraň," Řekl a otočil se na Ezia, jenž přicházel v suchých šatech.
"To také je," Přikývl tmavovlásek a lehce se usmál. "Když dovolíš," Došel k mladíkovi a vzal mu zbraň z ruky, položil ji opět na stůl a chvilku hrabal v mokrém koženém vaku, než vyskládal zbytek věcí a dal jej tak, aby uschnul.
"Zítra už vás nebudu obtěžovat. Ten škůdce je mrtvý, jak jsme se domluvili. Teď bych rád, kdybys mi dal slíbenou odměnu." Stále se usmál, zatímco Antonio se mírně zachmuřil. Tak nějak doufal, že by nemusel Eziovi platit, ale vzhledem k jeho situaci chápal, že potřeboval získávat peníze, i když to dělal víceméně dobrovolně. Došel k malé truhličce a vzal ji do ruky, potom se chvíli přehraboval v knihovně, než vytáhl svitek. Podal Eziovi truhličku, a ten ji otevřel. Kývl, když uvnitř uviděl stříbrné a zlaté florény. Poté si převzal svitek a rozvinul jej.
"Takže mapa ukazuje, kde by se měly nacházet podobné poklady?" Ujistil se Ezio a Antonio mu to kývnutím potvrdil. "Bene, takhle bude shánění peněz jednodušší, i když je Monteriggioni vylidněné, spravím jej, aby se tam opět mohli všichni nastěhovat. Vrátím jménu Auditore původní slávu a lesk," Slíbil si už poněkolikáté a pohladil lehce truhličku s penězi. Antonio se na něj přátelsky usmál a poplácal ho po zádech.

Poté co si Ezio obstaral jídlo, se společně se svými věcmi přesunul do skromného pokoje s jednoduchou postelí a jednou velkou skříní. To bylo veškeré vybavení a Eziovi to vyhovovalo. Skromné, leč účelné. Své věci si pečlivě naskládal do koženého vaku a oblečení si položil složené vedle postele společně se zbraněmi. Ze zvyku si v pokoji zamknul a položil se na postel, jeho tělo volalo po odpočinku a venku už se stejně stmívalo. Zavřel oči zrovna ve chvíli, když uslyšel tiché žuchnutí značící, že někdo mu skočil do pokoje. Otevřel oči a jeho pohled padl na ženu s krátkými černými vlasy, jak si porovnávala šátek, který nosila jako pokrývku hlavy. Měla na sobě jednoduché oblečení, jež ji značilo jako zloděje. Zazubila se na ležícího muže a otočila se k oknu. Zatáhla tmavý závěs, takže se uvnitř pokoje rozprostřela tma.
"Salute Ezio… dlouho jsme se neviděli," Zašeptala, když se přesunula od okna k posteli. Ta se pod její vahou mírně zhoupla. Ezio se usmál, když ucítil, jak na něj obkročmo usedla.
"Opravdu dlouho," Odvětil taktéž šeptem a zvedl dlaň, aby ji pohladil po tváři. Rosa se jeho dlani jenom vybídla a nechala si z vlasů stáhnout šátek. Stále se usmívala. Její mise se vydařila a ještě tady na ni čekala takováhle sladká odměna. Dnešní noc bude jistě opět plná vášně, pomyslela si, když se nad ní Ezio skláněl, aby ji políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishay Mishay | 28. listopadu 2014 v 20:49 | Reagovat

Bude pokračování ? :) Je to uz dlouho co si to napsala tak se ptám. Mimochodem pribeh je uzasnej byla by skoda skoncit.

2 Enqila Enqila | 30. listopadu 2014 v 22:27 | Reagovat

[1]: Ach... no :) Momentálně nemám žádný nápady, ale mám toho strašně moc rozepsanýho :D Docela si říkám, že bych se měla vrhnout k tomuhle... tak nějak si to dokončit a pak se věnovat ostatním povídkám :) Ovšem tak nějak se snažím, určitě bude pokračování, jenom v poslední době byly problémy s přihlašováním a teď mám školu. Je toho na mě moc... :D
Díky za pochvalu :)

3 Mishay Mishay | 14. prosince 2014 v 14:44 | Reagovat

Jo chápu :) taky se nedivim ze nemas cas :D ale predem dekuju jestli se k tomu jeste vratis. Docela me zajima jak to dopadne :D .

4 Enqila Enqila | 14. prosince 2014 v 20:37 | Reagovat

[3]: Neboj určitě se vrátím, teď budou prázdniny, tak něco určitě splácnu ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama