Hledání odpuštění <3/3>

4. července 2014 v 10:00 | Enqila |  Assassin's Creed
Huu takže poslední kousek, konečně tady bude nějaký ten sex z lásky :D *všichni se radují* Jo... dezinfekce slinami, kdyby si někdo myslel, že je to blbost, radši si to vygooglete a je to pravda! :D Snažila jsem se, snad se bude líbit >w>
Pairing: Altair x Malik
Warning: ...+18


Chvíli si hleděli jeden druhému do očí, než Malik pohledem uhnul. Altair zpevnil stisk kolem černovláskova zápěstí a cukl jím směrem k sobě, až si otevřel na krku ošklivější šrám, než byla drobná ranka z Malikova výbuchu. Ten chtěl něco namítnout, když se před ním Altair dobrovolně nechal zranit, ale nezmohl se na nic, protože se jeho ústa ocitla v zajetí toho druhého. Stisk dlaně kolem koženého jilce dýky povolil a ta s řinkotem dopadla na stůl. Cítil, jak se mu do tváře vkrádá červeň a stud. Tiše vzdychl, když se jejich ústa opět rozpojila a díval se chvíli zmámeně na Altaira, než si jeho pozornost vyžádal krvavý šrám na krku. Vyškubl mu ruku ze sevření.
"Cožpak tě neučili, že čepel dýky je nebezpečná? Co novici?" Zeptal se ho tiše, zatímco obcházel stůl, aby zašel pro něco, čím by mu to ošetřil. Snažil se zakrýt úsměv nad tím, jak sebou Altair nevědomky škubnul, když jej nazval novicem.

Altair se posadil naproti Malikovi, který v ruce držel plátno a přemítal, jak to ošetřit.
"Budu ti to muset nějak vyčistit," Řekl s povzdechem a cítil ve tvářích horkost z toho, co bude muset udělat, protože neměl možnost zajít na trh sehnat si masti. Altair nad tím povytáhl obočí a naklonil hlevu, tak aby měl Malik přístup k jeho ráně na krku.
"Bohužel tady nemám žádnou mast…." Zamumlal a v dlani pevně sevřel cár plátna, než se naklonil k hnědovláskovi a opatrně začal po ráně přejíždět jazykem. Taková přírodní dezinfekce, která měla u obou stran ještě trochu jiné účinky, než bylo třeba. Hnědovlásek nevědomky pootevřel rty a tiše vzdychl, zatímco Malikovy tváře nabíraly ještě červenější odstín. Když už se chtěl odtáhnout, tak jej Altair zarazil.
"Tenhle způsob ošetření je příjemný…" Poznamenal. "Mohl bys v něm pokračovat," Černovlásek sebou škubnul, až se mu podařilo odtáhnout od Altairova krku dostatečně. Uhýbal před pohledem jantarových očí druhého, mísily se v něm různé pocity… Nenávist vířila v jeho hrudi nejvíce, ale pomalu se do toho víru přidával jiný cit. Ten který k Altairovi cítil ještě před tím vším, co se stalo. A teď, když se mu vyznal? Odvážil se zvednout pohled. Altair jej pobaveně pozoroval a vyčkával na vhodnou chvíli, než se k Malikovi přiblížil s úmyslem jej políbit. Pootevřel ústa a… Malik mu s rozpaky do jeho úst nacpal látku, kterou mu původně chtěl ovázat krk.
"Někdo může přijít!" S těmi slovy se zvedl a celý rudý utekl do místnosti ústředí, aby se opět věnoval práci.
Celý den se Malikovi dařilo okatě Altaira ignorovat, který nakonec své pokusy o zapředení konverzace vzdal a vydal se jen tak bloumat po Jeruzalému. Cestou se mu pod nohy připletlo malé černé kotě s pronikavýma zelenýma očkama. Mňoukající, bezradné… očividně ztracené. Altair si nemohl pomoci, a tak jej v ruce nesl zpět do ústředí, kde by mu mohl dát jistě něco malého k snědku. Slunce se už sklánělo nad obzorem a bylo napůl skryté za masivními hradbami města. Jasně značilo, že tento den končil… a v noci… Každý se skrýval pod její černou roušku anonymity a oddával se svým neřestím a to měl taktéž Altair v plánu… Přece jenom jej Malik nemohl vyhnat pryč, protože neměl kde spát. Byl bez peněz, všechny dal na péči svého koně, tedy takhle to alespoň přednesl Malikovi, který z toho příliš nadšený nebyl. Proplétal se řídnoucím davem společně s mňoukajícím kotětem v rukou, než se před ním objevila jednoduchá cihlová budova ústředí. S menšími obtížemi se mu podařilo vyšplhat na střechu, aby zjistil, že je již zavřená.

Odložil kotě vedle sebe, které se ihned začalo válet zády po ještě rozpálených cihlách a spokojeně vrnět, než se opět přetočilo na bříško a pozorovalo Altaira, jak se snaží otevřít dřavěnou mřížovanou střechu. Po nějaké chvíli zápasení se dřevem a klení se mu to i povedlo. Sehl se pro kotě, vzal jej do ruky a měkce dopadl na nohy do ústředí. Střechu nechal zatím otevřenou… o tu se postará později.
"Maliku… Jsem tady." Usmál se na černovláska zpod kápě.
"Všiml jsem si," Zamumlal druhý nezúčastněně a něco zakresloval do mapy, než mu po ní začalo ťapkat černé kotě a žádat si jeho pozornost.
"Ech? Co to tady dělá?" Překvapeně si prohlížel koťátko, než odložil brk a lehce jej začal hladit po hřbetu, které mu malá kočička ještě s vrněním ráda nastavovala.
"Našel jsem ho… Trochu se mi připletlo pod nohy. Myslel jsem, že bys tady uvítal pozornost," Odpověděl Altair a obešel dubový stůl. Postavil se po Malikovu boku, než si drze chytil jeho tvář a konečně jej políbil, jako to chtěl udělat již odpoledne. Černovlásek chtěl prve něco namítnout, ale když ucítil Altairovy rty na svých, tak se jednoduše podvolil a zapřel se rukou o stůl. Musel se trochu sklánět, přestože Altair stál na špičkách, aby ho ve výšce dohnal. Přirozeně pootevřel ústa a skoro okamžitě v nich ucítil hnědovláskův hbitý a svižný jazyk, jak vše pomalu prohlašuje za své a dělá si na něj větší a větší nároky. Tiše vzdychl, když ucítil lehké hlazení na obou bocích, než se od sebe odtáhli.
Tohle bysme neměli… Alláh nás zavrhne…" Zašeptal tiše ve snaze vznést poslední protest, protože věděl, že dnes v noci bude chtít jistě Altair mnohem více, než letmé doteky a sem tam ten polibek. Kotě si zamňoukáním zažádalo o pozornost, čehož využil Malik, aby se odebral skrz korálkové dveře do své provizorní ložnice.

Altair se tedy mezitím staral o kotě, dal mu trochu mlíka z karafy, kterou se mu podařilo tady v ústředí najít, a když mělo kotě očividně dost, prošel s ním korálky za Malikem.
"Nebude ti vadit, když si půjčím tvůj plášť a udělám z něj na dnešní noc pelíšek?" Zeptal se staršího, který zápasil se zapínáním na tunice.
"Co kdyby sis našel nějaké hadry? Je jich tu podle mě dost." Odmítnul Malik a úlevně vydechl, když se mu podařilo rozepnout tuniku úplně. Altair si povzdechl a šel se tedy poohlédnout po nějakých cárech látky.
Po chvilce se s něčím vrátil a začal dělat pro kotě pelíšek v rohu místnosti, přímo naproti Malikovu ležení. Ten jej při práci pozoroval a usmíval se, než se zvedl a došel k malému černému zvířátku, aby jej pohladil po hlavičce. Kotě jej moc nevnímalo, mělo napůl zavřená očka a už si tak hovělo v polospánku, než jej Altair přesunul do tepla provizorního pelíšku. Zvedl pohled k Malikovi a usmál se na něj.
"Alespoň tady nebudeš sám, když já budu muset pryč…" Zašeptal a zvedl se, Malik společně s ním, ale na jeho větu nic neříkal.
"Nejvíce sám jsem se cítil ve chvíli, když mi Kadar zemřel v rukou a já musel bojovat o holý život… Ani jsem nemohl bratrovu mrtvolu řádně pohřbít…" Načal tiše a usadil se do tureckého sedu. Altair naproti němu stále v plné zbroji, ale pomalu se jí začal zbavovat. Zarazilo ho, že Malik začal mluvit zrovna o tomhle. "Víš… Kadar i já. Vždycky jsme k tobě vzhlíželi jako k nějakému božstvu, byl jsi dokonalý. Jaké zklamání pro něj bylo, když mu hned na začátku boje došlo, že jsi stejně obyčejný jako já nebo…" Odmlčel se. "…on," Posmutněle se díval na svou ruku. "Tvrdíš, že s ním nebudu tolik sám…" Pohnul rukou ke kotěti, které si klidně hovělo ve svém teplém pelíšku. "Ale jak si tím můžeš být tak jistý? Když jsem potřeboval podporu, tak ty sis někde támhle snažil dokázat, jaký jsi skvělý a pán a nejsi nic… Pro mě už budeš jenom hloupý novic, ať se stane cokoliv…"
"Hloupý novic…" Zopakoval po něm tiše Altair a naklonil se k němu. "Nechci, aby sis o mě myslel zrovna tohle…" Zašeptal těsně u jeho ucha, než se opět přitiskl k jeho rtům. Mírným zatlačením na Malikův hrudník jej dostal pod sebe a zlehka políbil jeho hebká ústa.

Černovlásek se nechával, i když prve cítil nad tím vším stud… a trochu si připadal i trapně. Ochotně se přizvedl a nechával Altaira, aby jej zbavil druhé tuniky a odhalil jeho vypracovanou hruď. Hnědovlásek mírně prsty hladil snědou pokožku svého milence a po chvilce ji začal zasypávat drobnými polibky. Začal krkem, lehce jazykem a rty mapoval jeho hrdlo, zatímco Malik podvědomě roztáhl nohy, když se mu mezi ně vklínila Altairova noha. Tiše mu zasténal do úst, když ucítil, že jí hnědovlásek mírně krouží a tlačí na jeho klín, který tomu pomalu ale jistě začal odpovídat. Snažil se tak nějak svléct oblečení z Altaira, ale jednou rukou mu to příliš nešlo, i když mu hnědovlásek nenápadně pomáhal. Jenom na chvíli se od sebe odtrhli, aby ze sebe svlékl tuniku a hodil ji ke svým zbraním.
"Maliku…" Zašeptal tichounce, když pozoroval nachové tváře staršího, který přerývaně oddechoval a přivíral oči s každým ostřejším pohybem Altairova kolena v jeho klíně. Sám cítil tlak v slabinách z toho pohledu, tak jej vždycky chtěl vidět. Po nocích prosténaných nad krásou tohoto muže… Nad tím, jak nedosažitelný se zdál být a nyní tu ležel před ním, rozevíral mu své srdce… Zahákl se mu prsty o látku kalhot a začal je z něj pomalu stahovat, mírně se usmíval, zatímco pozoroval, jak se pod látkou pnulo Malikovo kopí v celé své kráse, vztyčené. Připravené… dokonce byl na látce i malý vlhký flíček, očividně od jeho preejakulátu.

Jeho pohled upoutal obvázaný pahýl levé paže. Přesunul se opět o trošku výše a začal pomalu zasypávat polibky přecitlivělou kůži. Snažil se být jemný a dokazoval si tím, že ani tahle nedokonalost mu na Malikovi nevadí… Konec konců měl částečný podíl na tom, že Malik přišel o jednu ruku. Rty se dostal k rameni a odtamtud se pomalu přesouval k levé klíční kosti, kterou uchopil mezi zuby a chvilkově skousl.
Malik se pod ním napínal a potlačoval bolestivé sykání, když cítil, že jej Altair líbal i na přecitlivělém pahýlu. Ale během chvíle se potlačování sykání změnilo v tlumení tichých stenů, když hnědovlásek doputoval do jeho klína a odhalil jeho mužství úplně. Altair s něhou sál Malikův majestát, snad i lehce žužlal jeho špičku, zatímco se černovlásek s pevně zavřenýma očima kousal do ukazováčku, aby nevykřičel do celého světa, jaké úžasné pocity to v tu chvíli cítil. Netrvalo moc dlouho a hnědovlásek už měl plná ústa Malikova sekretu. Potlačoval v sobě chuť se odtáhnout a vyplivnout to vše, místo toho poslušně polykal veškeré sperma, jež mu bylo tímto způsobem předáno. Naslouchal černovláskovi, ach… jak krásně jemný hlas najednou měl… Altaire… Altaire… Sténání jeho jména z Malikových úst si snad bude pamatovat celý život, i kdyby toto mělo být jejich poslední splynutí.
"Teď je asi řada na mě že?" Zeptal se s rozpaky Malik, když se dostatečně vydýchal a zvedl se mírně do polosedu. Altair však zavrtěl hlavou.
"Lehni si… a uvolni se," Zašeptal a začal se opět starat o vzrušení Malikova mužsví. Moc dlouho mu to netrvalo. Pod úpěnlivými pohyby hnědovláskovy ruky Malikovo kopí tvrdlo poměrně rychle. Neubránil se několika tichým stenům, které chvilkově zaplnily ticho místnosti.

Chvíli po tmě dle Malikových pokynů hledal olej, než se mu podařilo jej po pár nárazech do nějakých truhliček najít. Pomalu se vracel k černovláskovi a klekal si. Jeho oči si moc dobře všimly pohybující se ruky po Malikově pyji. "Tobě snad jeden vrchol nestačil?" Snažil se jej pozlobit slovy Altair. Malik se jenom usmál. "To tys mě znovu vzrušil, tak si asi budeš zase lízat smetanu… vypadala, že ti chutnala," Vrátil mu popíchnutí. Altair jenom zavrtěl hlavou a neodpovídal na to. Místo toho smočil prsty v oleji a s notnou dávkou něžnosti začal opatrně jedním prstem vnikat do úzké dírky svého krásného milence. Ten se prve napnul, než se snažil uvolnit… Ze rtů mu unikl hlasitější sten.
"Al…Altaire…" Zašeptal tichounce, když cítil, jak mu jeho milenec zkušeně prstem poškádlil uzlinku. Cítil se, jako v sedmém nebi jaké pocity v něm dráždění toho místečka vyvolávaly. Nakonec se uvolnil tak dostatečně, že mohl Altair přidat opatrně druhý prst. Na zkoušku jimi zastříhal a různě jimi hýbal a roztahoval je od sebe. Malikovy svaly během chvíle už tolik neprotestovaly a postupně se i uvolňovaly, až byl Malik dostatečně připravený na něco mnohem většího, než Altairovy prsty. Hnědovlásek se nad ním vztyčil a pečlivě si po mužství roztíral olej. Malik jej u toho pozoroval, v jeho tváři bylo poznat, že měl strach, ale nechtěl to Altairovi odříct, když už zašli takhle daleko. Místo toho zavřel oči a pevně sevřel prsty deku, když ucítil, jak do něj vniká Altair nejširší částí svého údu - žaludem. Hnědovlásek opět přitiskl svá ústa k Malikovým, aby utišil jeho bolestivé sténání. Jakmile do něj vniknul celou svou délkou, vyčkával, až si na něj černovlásek zvykne. Ten mu skoro až zoufale oplácel polibky a dlaní vjel do vlasů na zátylek, kde pevně nabral jeho krátké hnědé vlasy do hrsti. Hruď se mu divoce zvedala a cítil se zvláštně, když v sobě cítil něco horkého, pulzujícího… co do něj rozhodně nepatřilo.
"Mů…můžeš.." Ujistil jej neobvykle tichým hlasem Malik a ztěžka dýchal. Pevně se díval do Altairových očí a ten mu pohled oplácel. Snažil se jej uklidňovat, že už všechno bude jenom dobré. Pomalu začal hýbat boky a nutil Malikovo úzké nitro, aby jej přijímalo jako by tohle všechno bylo přirozené. Sklonil se, aby jej zlehka začal líbat na krku, ale jak postupně zrychloval, začal být surovější. Kousal do jeho snědé kůže, značil si své teritorium. Malik se pod ním jenom prohýbal, hlasitě sténal jako by tohle byly jakési protesty proti Altairovu počínání. Jeho ruka se mezitím přesunula na mužství a nyní naléhavě kmitala nahoru a dolů, aby si tohle celé udělal ještě příjemnější, než to doposud bylo.

Vzduch místnosti se brzy prolínal se steny dvou dospělých mužů, kdy jeden v rychlém tempu dorážel boky na druhého, který se pod ním chvěl a skoro až křičel. Noční Jeruzalém, ale byl příliš živý, než aby kdokoliv mohl cokoliv slyšet z této obyčejné budovy. Stejné jako z mnoha, cihlové zdi dokonale izolovaly hlasité steny obou mužů a pokud ne zbytek zanikl v hudbě, která zněla všemi ulicemi.
Malik sebou škubnul, když ucítil, že na něj jde znovu vrchol, mužství mu v ruce párkrát zaškubalo, než ucítil, jak si svým horkým semenem kropí snědou pleť. S vypětím všech sil se položil více do polštářů, tohle bylo pro něj moc namáhavé…
"Ach… Maliku…" Zasténal hnědovlásek nad ním a zastavil v pohybech. Prohnul se v zádech jako kočka a plnil černovláska zevnitř, než z něj opatrně vystoupil a svalil se vyčerpaně vedle něj. Vzduch byl nyní prosycený vůní milování. Altair se oddaně díval na Malika a přerývaně oddychoval. Zatímco černovlásek byl chvilku tak mimo… skoro až nevnímal, hnědovlásek se vzpamatoval vcelku rychle a ujal se jazykem role, aby očistil jeho snědou kůži od Malikova sémě.
"To vážně nemusíš!" Namítal ihned Malik, ale nakonec Altaira nechal, neměl moc sílu se něčemu teď vzpírat. Celé tohle představení jej zmohlo mnohem více, než si myslel. Přivřel oči a hlasitě zívl.
"Krásně voníš…" Zašeptal Altair, když dokončil očistu jeho bříška.
"To říkáš každé ženské, s kterou jsi kdy spal?" Zeptal se Malik rozespale.
"Ty nejsi žena…"
"Nesnáším tě," Zamumlal černovlásek a pootevřel oči, když ucítil horký dech Altaira na oušku.
"Ne ty mě miluješ," Zašeptal sebevědomě hnědovlásek. "Byl jsem tvůj první?" Zajímal se, zatímco poslepu hledal deku na zakrytí jejich těl.
"Možná," Odpověděl neurčitě Malik.
"Takže jsi byl panic úplně?" Fascinovaně otevřel pusu, ale pak ji zase honem rychle zaklapl, když se k němu Malik otočil zády. Cítil se najednou hrozně trapně… Ani sebou nehnul, když ucítil, jak se k němu Altair břichem natiskl a paži mu ovinul kolem podbřišku.
"Miluji tě…" Zašeptal hnědovlásek do jeh ouška a zlehka jej políbil, než se spokojeným úsměvem usnul blízko svého milovaného… Snad se mu podaří nalézt, jak zařídit, aby mu jeho černovlásek odpustil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 5. července 2014 v 0:20 | Reagovat

Mě ještě nebylo 18, takže to asi nemůžu číst co? :( :D

2 Enqila Enqila | 5. července 2014 v 0:43 | Reagovat

[1]: Tak u tebe se dá udělat výjimka :D :D Jistě, že můžeš, už Yuu zmiňovala, že to tam je jen tak... kvůli blogu.cz :D lel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama