Vánoční svátky

18. ledna 2015 v 16:31 | Enqila |  Moje tvorba
Mno, jak jsem upozorňovala v "předchozím článku" tak je to skutečně se zpožděním, někdo si tady příliš věřil, že to zmákne během 3-4 dnů do Silvestra :D :D
Tak jsem si řekla, že bych mohla něco sepsat na vánoční tematiku a taky už konečně po dlouhé době postnout nějakou povídku. Uvažovala jsem o tom, že bych vnesla Vánoce do světa Assassin's Creed, ale nakonec jsem od toho ustoupila a vrhla se na psaní něčeho v naší době. Dalo by se to hmm považovat jako vánoční dárek všem, co jsou ochotni vlízt na tenhle blog a přečíst si nějakou tu hrůzu :D So, enjoy! :3 :D


Zamyšleně jsem vyhlížel z okna ven. Krajina se okolo mě míhala, a pokud jsem se na nějaký bod nezaměřil déle jak pár sekund, tak to byly povětšinou rozmazané šmouhy, jelikož auto, kterým jsem jel, se pohybovalo nepřiměřenou rychlostí.
"Hej, co kdybys trochu zpomalil? Nemusíme se vysekat cestou k rodičům," Ozval jsem se, když mi přišlo jako by mělo auto mírný smyk na popraškem sněhu pokryté silnici.
"Ale prosím tě… nebuď srábotka, kdyby ses věčně nezdržoval u toho počítače, tak už jsme dávno mohli vyjet a nemusel bych pospíchat." Ušklíbl se muž sedící na místě řidiče.
"No tak jsem se prostě chtěl pořádně rozloučit s ostatními přes net, když teď budu trávit svátky u rodičů společně s tebou," Namítl jsem téměř okamžitě a podíval se na svého tmavovlasého partnera.
"A doufám, že si uvědomuješ, že během návštěvy bude lepší, když budeme spát každý na jiné posteli už kvůli mýmu mladšímu bratrovi." Za tuhle větu jsem si vysloužil opět další úšklebek ze strany tmavovlasého muže.
"Ty s tím naděláš, vždyť přece celá tvoje rodina ví, že spolu i spíme a to i ten mladší bratr taky." Rozdrtil moje jakékoliv namítání jedinou větou.
"Ale... prostě nečekej, že tam spolu něco budeme dělat, vždycky mě nutíš u toho být hlasitý." Mumlám, zatímco mi rudnou tváře při představě, jak blbě by na nás koukala celá naše rodina, kdybychom je přes noc pohoršili stykem mezi sebou.
"Jsem dospělej a můžu si dělat, co chci. A ty jsi taky dospělej a můžeš si dělat, co chceš. Takže tak!" Krátce na mě pohlédly jeho výrazné zelené oči, než opět upřel pohled na vozovku a možná i o něco zrychlil. Nic už jsem na to neřekl, jelikož s ním se o něčem dohadovat bylo těžké. Lepší bylo jenom s kývnutím přijmout jeho slova a víc se v tom nerýpat. Opět jsem otočil tvář k oknu a zadíval se ven na částečně zasněženou krajinu.

"Hej vstávej," Promluvil na mě kdosi, než mě nazpět přivedl ze snové říše čísi hlas. Rozlepil jsem oči od sebe a pohlédl s mlaskáním na tmavovlasého muže.
"Damiene… to už jsme tady?" Rozespale jsem se rozhlédl, než jsem spatřil příjezdovou cestu k rodinnému domku našich.
"Jo, už to tak bude," Odvětil stroze Damien a sjel k okraji cesty a přistavil auto nejspíše poblíž vchodových dveří. "Tak zvedni tu svoji prdel, protože tě přišel přivítat nejmladší člen rodiny," Pobídl mě, abych vylezl z auta a pozdravil se s bráškou, který vyběhl jako první ze dveří a taky se mu podařilo si nabít úsměv na sněhem pokryté cestě k autu. To ho ale nijak nerozhodilo, jelikož se zvedl a skoro mě sundal, jakmile jsem vylezl z auta.
"Gabrieli!" Vykřikl celý nadšený, přičemž sníh, co ulpěl na něm po pádu, se přilepil zároveň i na mě. Trochu překvapeně jsem ho objal, už mě zase za těch pár měsíců, co jsme se neviděli, dorostl.
"Nazdar bouráku," Oplatil jsem mu pozdrav nepozdrav a odtáhl ho od sebe s tím, že si musíme s Damienem odnést kufry, ale než jsem stačil mrknout, tak můj přítel stál u vchodových dveří s dvěma sportovníma taškama v rukou.
"Nemusíš, Damien už se o to postaral," Zazubil se na mě mladší bráška a přestal se ke mně lepit. Místo toho mě chytil za ruku a táhl k tomu, v kterém zmizel Damien společně s kufry.

Tak jsem tedy nechal odtáhnout k rodině dovnitř, ta se již vítala s Damienem, kterého pak otec nasměroval do správného pokoje, než se všichni nalepili na mě společně se starší sestrou a jejím partnerem.
"Sákryš, nečekal jsem, že tu bude takhle plno," Poznamenal jsem trochu rozpačitě, když jsem se vítal s matkou, která se jenom usmála a pošeptala, že je ráda, že jsem vzal i svého přítele, i když s tím otec příliš nesouhlasil. Dokonce jeden čas se mnou odmítal i mluvit kvůli tomu, že jsme gay a neponesu rodové jméno dál, ale bude to na mém mladším bratrovi.
"Rád tě tu vidím," Podotkl otec, který se možná ještě stále nutil k úsměvu, ale byl jsem rád, že už můj vztah s Damienem tak nějak děje a oba dva se k sobě chováme jako dospělí.
"Já tebe taky," Zasmál jsem se tiše, když moje sestra poznamenala, že si nemohla nechat ujít pohled na mýho sexy přítele, za což si vysloužila nevrlý pohled od svého současného partnera, než se tomu trochu nuceně zasmál.
"Tak jo dost očumování, užijete si ho ještě několik dní, než po Novém roce zas pojedeme," Ozval se rázně Damien, který svým příchodem roztrhl rodinnou bublinu okolo mě a vyšachoval Toma, když si mě přitáhl majetnicky do objetí. "Půjdeme si vybalit, a pak za vámi přijdeme." Zadíval se na moji matku, na kterou se i usmál.
"Ale jo, utíkejte. Zavoláme vás až bude hotová večeře," Mávla usměvavě rukou a její tmavě hnědé oči zářily jenom štěstím, než se se svým manželem odebrala do kuchyně, zatímco sestra si neodpustila rýpnutí na Damienův účet. Dostalo se jí zdvořilé, ale příkré odpovědi, než si mě Damien odtáhl pryč, do mého pokoje.

Už jsem chtěl poznamenat cosi o tom, že jsem tu dlouho nebyl a je radost to tady zase po tak dlouhé době vidět, ale byl jsem přimáknut ke stěně.
"Hej! Co jsem ti o tomhle říkal?" Začal jsem okamžitě namítat, když jsem ucítil Damienovo stehno mezi svými. Někdy mi připadalo jako by byl nenasytitelná sexuální bestie.
"Nevím, nic si nepamatuji," Zašvitořil s klidným hlasem a ve tváři se mu objevil zlomyslný úsměv, když mě donutil slaboulince zasténat.
"Jdi ode mě!" Pokusil jsem se ho odstrčit, přestože moje tělo už pomalu hořelo touhou po Damienovi.
"Není ani noc…"
"Dostal jsem chuť ti to tady znesvětit, přece jenom tohle místo je čisté, pokud nepočítáme ty léta, kdy sis to určitě dělal sám u počítače. Uctěme památku těch několika tisíců kapesníčků, které padly v tvých rukách." Do hlasu se mu vkradlo pobavení, než se tomu zasmál a zavrtěl nad sebou hlavou, zatímco já se všemožně kroutil a snažil se vymanit z jeho sevření, což se mi nedařilo.
"N-nech toho…" Snažil jsem se namítat, než mě jednoduše umlčel polibky, zatímco se jednou rukou ocitl místo stehna na mém rozkroku a zmáčkl mě přes kalhoty. Znovu se zasmál, protože jsem byl tvrdý, ale člověk nemohl zabránit touze, když se na něj takhle lepil jeho milovaný a jenom ho více rozehříval. "Otoč se, uděláme to rychle, když ti vadí, že ještě není ani noc." Nařídil mi chraptivě, a když jsem pohlédl dolů, sám jsem viděl, jak je vzrušený. Bože… jestli nás někdo načape. Naposledy jsem se pokusil vzepřít, ale když mě sevřel pod látkou boxerek, tak jsem mu nedokázal déle odolávat a jako poslušné dítě se k němu otočil zády.

Ohlédl jsem se na něj a viděl, jak si "odskočil" pro lubrikant, který skoro okamžitě vytáhl z tašky, a pak už si jenom svlékl tu mikinu s tričkem a ukázal své vysportované tělo s lehkými náznaky svalů.. Och bože, byl tak sexy, a když se na mě ještě podíval s tím svým dravčím pohledem…
"No vidíš, jak jsi poslušný a přitom jsi tady ještě před chvíli namítal, co se stalo? Začal jsi myslet ptákem?" Někdy ho za tyhle narážky nesnáším, ale jakmile se vrátil a stáhl mi kalhoty. Vyšpulil jsem zadek proti němu a tím pádem jsem přestal skoro hned myslet, jelikož mi byla nadzvednuta mírně noha.
"Na přípravu není čas, přece chceš vybalovat," Zašeptal těsně u mého ucha, kdy jsem uslyšel jenom lupnutí, jak otevřel tubu s gelem a nanesl si jej na mužství. Jakmile se ve mně ocitla celá jeho délka už jsem déle nedokázal vzdorovat ani nijak pořádně myslet.
"Ach Damiene…!" Skoro jsem vykřikl, když mi strčil ruku před ústa a utišil mě.
"Ano, ano… Já vím, jak skvělý a úžasný jsem," Zašeptal a jazykem mi začal obtěžovat ucho, zatímco jsem ucítil jeho první pohyby uvnitř sebe. To mě donutilo potěšeně vyklonit hlavu do strany, tudíž jsem utekl z dosahu jeho ruky a zároveň si mohl všimnout, že dveře zůstaly nedovřené a k mojí smůle kdyby někdo procházel kolem… tak se celkem slušně dalo nakouknout do celé místnosti. Ale prozatím nám štěstí přálo…

Začal jsem nekontrolovatelně vzdychat a přivřel jsem oči, i když jsem se nemohl ubránit tomu a koukal jsem, jestli nás náhodou někdy nepozoruje… Proč musel být tak dokonalý a já mu musel pokaždé ihned bez jakéhokoliv vzdoru? Sám jsem si zajel dlaní do slabin a sevřel svou chloubu, kterou jsem po chvíli začal uspokojovat a to mi poskytovalo ještě větší potěšení z tohohle rychlo-sexu. Jeho krátké a tvrdé přírazy mě pomalu doháněly na pomyslnou hranici a už stačilo jenom málo, abych se přes ni přehoupl… Na krátkou chvíli jsem zavřel oči a obličej se mi stahoval do slastné grimasy, než jsem je těsně před svým vrcholem otevřel, abych si vyžádal polibek, ale místo toho jen zahlédl u dveří stát svého mladšího brášku… Okamžitě jako na povel jsem zrudl a celá tahle situace… Cítil jsem se neskutečně trapně, když bráška viděl,co viděl… Tohle... proboha… Skoro jsem z toho propásl svůj vlastní vrchol, ale k myšlenkám na sex mě navrátil Damien, když mi hlasitě vzdychal a funěl do ucha, kam mi i oznamoval svůj brzký vrchol. Nemohl jsem jinak a nechal se strhnout svým milencem, kdy jsem byl zcela hrudníkem namáčknut ke stěně a ve snaze si nepostříkat stěnu, jsem držel dlaň před svým mužstvím, z kterého proudilo moje sémě, zatímco do mého nitra stříkal Damien, který se ani neobtěžoval nijak tišit.

U večeře bylo možná až trochu nepříjemné ticho a můj mladší bráška všemožně uhýbal před mými pohledy a tvářil se, jako kdyby viděl ducha. No… vidět mě s Damienem v sobě taky nemohlo být pro něj štěstí, to leda tak pro ty trošku pošahaný holky, kterým se gayové líbí.
"A co vůbec škola?" Zkoušel jsem ho rozmluvit a zároveň s ním i zbytek rodiny. Odpověď zakuňkal, takže jsem ani nevěděl, pořádně co mi odpověděl. Matka mírně svraštila obočí a prohlédla si své nejmladší dítě. "Není ti špatně?" Ozvala se ihned a jako starostlivá kvočna se natáhla přes stůl, aby zkusila jeho teplotu. Tom mírně zavrčel a uhnul z jejího dosahu.
"Není," Zamumlal a dál se rýpal v jídle.

Vlastně jsem byl rád, že večeře byla poměrně rychle za námi a celá rodina se přesunula do obýváku, kde si každý našel místo na sezení. Sestra se usadila na klín svého přítele a Damien měl v plánu, že si mě taky přitáhne na kolena, přece jenom jsem byl drobnější než on a kdyby mě zasedl on, tak by to vypadalo asi blbě. Ale než si mě stačil přitáhnout na svůj klín, zasedl mě Tom a vyplázl na něj dětinsky jazyk. "Ty jsi s ním pořád, taky si ho chceme užít." Řekl mu a všichni se tak nějak zasmáli jisté rivalitě mezi těmi dvěma. Pokrčil jsem nad tím rameny a objal jsem tedy svého brášku, aby mi nesjel z kolen. To nepříjemné ticho ještě chvíli po této větě trvalo i tam, než otec začal s jednou ze svých historek z mládí a všichni napjatě naslouchali, co z něj vyleze. Obvykle vyprávěl o svých létech na vojně, jindy zas co se mu povedlo pokazit a dnes vyprávěl o svých lumpárnách. Po jeho historce se strhla bouřlivá debata a celkově nálada se konečně uvolnila a povídali jsme si jako jedna velká rodina.
Další den uběhl poměrně rychle, většinu jsme ho strávili venku, kde jsme s Tomem stavěli sněhuláka a dělali andělíčky do sněhu, přičemž jsem sem tam pohlédl k oknu a viděl Damiena, jak si pokuřoval u okna a pozoroval nás oba dva, než mi výhled zakryl Tom a vrhl se na mě. Z tohoto nevinného kočkování se strhla divoká koulovačka, kdy jsem se snažil postavit si pevnost a nadělat munici, ale Tom mě jednoduše zválcoval. No jo… asi jsem se stal už víc otupělým dospělákem, než snícím dítětem jako byl můj mladší brácha. Zbytek rodiny ho strávil uvnitř domu a nejspíše si povídali, nebo pomáhali matce připravovat štědrovečerní večeři, jelikož nastal den D. Tom už sice nevěřil, že dárky nosí Santa nebo chcete-li Ježíšek, ale i přesto vždycky rád viděl hromadu dárků pod stromečkem jako překvapení. Zamyšleně jsem pohlédl opět k oknu a to byla chyba, protože jsem schytal ránu přímo do obličeje koulí a tím zahlásil, že vyhrál! Což jsem mu ani neupřel, protože mě trefil o několikrát víc, než já jeho. Moje koule obvykle letěly mimo, a jestli se ho vůbec dotkly tak jej jenom tak lehce lízly. Chtěl jsem mu to alespoň oplatit, ale zjistil jsem, že munici už jsem si vystřílel, tak jsem chytil Toma, aby mě už nemohl dál koulovat a trefovat do obličeje. Studený a tak trochu tvrdý sníh není příliš příjemný, když vás práskne do ksichtu, taky se mi tam začíná objevovat v místě rány červená barva, jak je pokožka podrážděná a pobolívá to. Tom na mě pohlédne s nafouknutou pusou, když mu nejde se vymanit z mého sevření a zvedne pohled k mému obličeji.
"Ughm…" Vydá ze sebe a zrudnou mu líce, což mě donutí ho škádlit a vyptávat se proč je takový, než z něj vypadlo, že nás s Damienem včera viděl. To mi doslova zmrzl úsměv na rtech a zmlkl jsem, protože jsem nevěděl, co říct. Ještě horší bylo, když dodal, že od toho nemohl odtrhnout pohled… a nakonec se v tichosti svěřil, že nejspíš bude gay jako já. No tak to bude otec doslova nadšený, napadlo mě v tu chvíli a zavrtěl jsem nad tím hlavou, že je jenom zvídavý a ještě mladý na to, aby to o sobě mohl s určitostí říct, alespoň v to doufám, jelikož by otec dalšího homosexuála v rodině asi už nepřežil.

Raději jsem poslal bráchu domů a sám se usadil na terase v jednom ze dvou křesílek u malého stolku. Chvíli jsem tam seděl jenom sám a lehce se pohupoval, než se ke mně připojil další člověk. Ani jsem se nemusel koukat, protože ho prozradil odér tabáku v dlouhém černém kabátu.
"Baví tě mě vždycky u všeho pozorovat?" Optal jsem se ho, jelikož i občas připadám jako by mě neustále všude sledoval i v práci, kde se mnou nebyl. On si vždycky našel nějaký způsob.
"Že jsem si zakouřil z okna, neznamená, že jsem tě hned sledoval," Odfrkl jsem si. Jistě… Na jednu stranu jsme mohli vypadat jako dokonalý pár, ale stejně tam byly nějaké chyby, které si ani jeden nepřipouštěl. Uslyšel jsem škrtání zapalovače, a pak jenom spokojený výdech, s kterým se vznesl do ovzduší dým od Damienových úst.
"Co otec? Nezkoušel se s tebou bavit?" Pohlédl jsem na něj a povzdechl si. Neměl jsem rád, když kouřil v mojí přítomnosti. Vůbec… nelíbilo se mi, že kouřil a ničil si zdraví.
"Ne, mám spíš pocit, že se mi vyhýbá a snaží se se mnou mluvit, co nejmíň."
"Hmm… takže se s tím pořád nesmířil," To mě donutilo k dalšímu povzdechu. Jeden by řekl, že by se alespoň zkusil přetvařovat. Už jenom kvůli tomu, že jsou Vánoce…
"Přece si tím nezkazíš svátky se svojí rodinou. Prostě ho… ignoruj," Mrkl na mě a natáhl se přes stolek, jenom aby mi mohl vlepit drobný polibek na tvář, což mě donutilo se usmát a pohlédnout na něj. "Máš pravdu," Přikývl jsem a stejně mu vytkl, že by mě neměl pusinkovat s odérem tabáku okolo sebe.

Společná večeře proběhla stejně jako roky předtím, když jsem byl já sám malý a kočkoval se u stolu se sestrou. Každý dostal kus z kapra a všichni se v něm nimrali kvůli kostem, aby náhodou někdo na Štědrý večer neskončil na pohotovosti. Tak nějak jsme si všichni u stolu celkem uvolněně povídali a Tom mě pořád šikanoval svýma nohama, že do mě neustále kopal, což mi ani nevadilo, protože jsme si to vlastně vzájemně opláceli a já se zase jako při koulovačce choval jako dítě Tomova věku. Jakmile všichni dojedli, tak jsme se po umytí nádobí samozřejmě celá rodina sešli u stromečku a usadili se tam. Ten Tomův výraz nadšeného dítěte… byl jednoduše roztomilý. Hodil po mě nějaký balíček, což očividně byl dárek pro mě. Samozřejmě jsem nadšeně roztrhl balící papír a trochu jsem se zarazil, když se pod ním vyloupl balík s kondomy? Co? Tázavě mi vystřelilo obočí vzhůru a rozhlédl jsem se po místnosti, abych odhalil "štědrého" Santu, který za to dal peníze. Samozřejmě se nedalo přehlédnout tátovo lehce poškubávající obočí a nakonec i poznámky, že bychom měli myslet s Damienem na ochranu. Za to si samozřejmě vysloužil pleskanec od své manželky. Damien mi vzal krabičku z rukou a prohlédl si ji, než odpověděl otci, že my kondomy nepoužíváme a nepotřebujeme to. Ale když byl tak velkorysý… tak by se dala udělat výjimka. Zrudl jsem, když tak klidně začal mluvit o něčem takovém i před mým mladším bratrem, který se díky bohu věnoval dárkům a hledal hlavně ty velké.

Abych pravdu řekl, tak mi tím táta pokazil hezký večer, protože mi to přišlo spíš jako výsměch nebo urážka z jeho strany vůči mně a Damienovi. Ten si tím na rozdíl ode mě nijak večer nenechal pokazit a bavil se s ostatními uvolněně, dokonce i žertoval, i když jsem vnímal jeho pohledy směrem ke mně. Snažil jsem se zaměstnat alespoň tím, že jsem "záviděl" Tomovy nové věci a po pravdě. Ten jeho nový počítač! Taky jsem si mohl koupit, ale když si vezmu, že něco takového jsem v dětství pod stromečkem určitě neměl.
"Co s ním budeš dělat?" Brácha na mě koukl s úsměvem a odvětil, že na tom bude hrát hry. Jak jinak že. Tak jsme se spolu dali do debaty na téma videoher dnešní doby, a tak nějak mi to pomohlo e zase uvolnit a bavit se i se zbytkem rodiny hlavně otcem. U krbu bylo příjemné teplo a samozřejmě jako měšťák jsem u něj byl nalezlý nejblíž, i když by mě jistě s radostí zahřál Damien. Ale neměl jsem chuť vidět otcovy pohledy směrem k němu a mě, že bychom se snad nedej bože odvážili mít k sobě blízko před celou rodinou. Celý večer víceméně proběhl v uvolněné a klidné atmosféře. Podobně jako včera… i dneska nám táta vyprávěl nějakou historku ze svého mládí. Zhruba po desáté hodině se rodinný kruh začal rozpouštět.

Nejprve odešel Tom ve společnosti mamky, aby si odnesl své nové věci, pak nás opustila i sestra s přítelem a já se zvedl a naznačil Damienovi, že by byl vhodný čas taktéž zmizet. Ten pouze přikývl a pohledem zelených očí věnoval mému tátovi jeden z jeho výstražných pohledů, než se postavil na nohy a vykročil směrem pryč. Chtěl jsem ho následovat, ale zarazila mě tátova slova, jestli odcházím tak brzy. Samozřejmě zdvořile požádal Damiena, aby mě a jeho nechal o samotě. Nebyl jsem z toho příliš nadšený a o to více mě překvapilo, když i řekl, že mě má rád. Ať jsem jakýkoliv… tak že mě má rád a dokonce mě objal! Na to, jak se zdráhal ze začátku, to vlastně bylo milé překvapení od něj, až mi to vehnalo slzy dojetí do očí. Skutečně mě tímhle právě akceptoval, nebo to jenom udělal v rámci vánočních svátků? Zrovna v tu chvíli mi to bylo jedno, a tak jsem se po propuštění z jeho přítomnosti odebral nahoru do svého pokoje.

Ani jsem nepostřehl jak, ale už jsem ležel napůl svlečený na posteli pod Damienovým tělem a jenom se mu oddával. Rukama jsem bloudil v jeho tmavých vlasech a nechával jej, aby si pohrával s mým hrudníkem, který křižoval svými rty. Až se zastavil u pravé bradavky, kterou začal škádlit a já se snažil být tiše už jenom kvůli zbytku domu, ale… s ním jsem nedokázal, a tak jsem přestal projíždět jeho vlasy a chytil deku, kterou jsem si zakryl ústa. A stejně jsem přes ni byl stále slyšet, jak jsem vzdychal. V očích se mi objevovaly drobouličké slzičky a neznačily, že bych byl z něčeho smutný nebo tak… Celé tělo jsem měl v ohni a už opět jenom toužilo po Damienovi, což prozrazovalo i týpí v mých boxerkách, když mi svlékl kalhoty. Měl ten svůj samolibý úsměv, kterým skoro říkal, že pánem tvorstva je on a nikdo jiný. A stále se stejným pohledem se i postupně svlékal, až odhalil své dokonale vypracové a božské tělo, které by mu mohla závidět nejedna filmová hvězda.
"Tak když už se otec obtěžoval nám koupit ochranu... Tak bychom měli myslet víc na bezpečnost ne..?" Optal se s pobaveným leskem v očích, zatímco se zcela obnažil a mezi prsty se mu kdo ví odkud objevil plastikový balíček. Samozřejmě mi ihned v reakci na to zrudly líce a můj pohled naznačoval, jestli to myslí skutečně vážně. Damien s naoko vážným výrazem přikývl a dodal, že se pak nebudu muet jít vyčistit a budu moct odložit sprchu, až na zítřejší ráno. Nic jsem mu na to neříka hlavně proto, že kdybych si stáhl deku z úst, tak by mě začal zpracovávat, abych pohoršil barák svým sténáním. Jenom jsem zavrtěl hlavou, že kondom není potřeba. A stejně, když si mě dostatečně připravil, tak si ho nasadil na svou délku... Ústa se mi pod dekou zkroutila do úšklebku, ale byla to jenom volba...
Zavřel jsem oči a mírně se nahrbil, zatímco si Damien vyzvedl mírně do vzduchu moje stehno a pro jednou se rozhodl pro tuhle, dle mého celkem nepohodlnou polohu, alespoň pro toho co šuká...

Během sexu jsem se snažil krkolomně natočit hlavu k Damienovi, protože jsem chtěl prostě políbit, vychutnat si jeho rty, zatímco mi svými boky drtil ty moje. Samozřejmě jsem se snažil být tiše, ale stejně při každém tvrdším přírazu, mi z úst doslova vyrazil sten, a tak jsem se vzdal deky pro vyšší cíle a tím bylo dohnat sám sebe k vrcholu. Cítil jsem, že už ani není příliš daleko... Mírně jsem se prohnul v zádech a zcela rozevřel oči, když se konečně Damien začal otírat o to správné místečko, tudíž vrchol na sebe nenechal ani dlouho čekat, jelikož už to pro mě začínalo být neúnositelné. Blahem jsem se třásl a trhaně jsem ze sebe dostal jméno svého staršího milence, zatímco z mého mužství se vyvalila mazlavá bílá tekutina. Téměř okamžitě jsem se okolo Damienova mužství stáhl a tím mu dopomohl též k vrcholu, ale cítil jsem pouze uvnitř sebe jenom teplo, jakousi napodobeninu toho pocitu, když mě vyplnil. Byl mi věnován kousavý polibek pod ucho, než se ode mě odtáhl a s hlasitým výdechem si stáhl ze své délky kondom, který zauzloval. Položil jsem se na záda a zamyšleně zíral do stropu než jsem se zvedl, abych našel nějaké kapesníky. Bylo to trošku nepohodlné hned vstávat po sexu i za těch několik let, co jsem takhle 'aktivní!' Jakmile jsem si utřel prsty do papírového kapesníku, tak jsem se zase vrátil do postele a zachumlal se do deky. Damien se ke mě přitulil, i když ta postel byla jenom pro jednoho, dokázali jsme se sem spolu nacpat.
"Nejsi na mě naštvaný že ne?" Zeptal se mě po chvíli, zatímco mě hladil po hrudníku, než vyjel k mojí tváři. Natočil jsme k němu obličej s mírně zamyšleným výrazem.
"Možná ano. Říkal jsem ti... že kvůli bráškovi spolu nebudeme nic dělat a tys už mě tady zvládl během jednoho dne dvakrát ošustit." Tiše se tomu zasmál, přičemž dodal, že bych se na něj přece nemohl zlobit, když jsem tak atraktivní a on si prostě nemohl pomoci. Jistě že mě takováhle sladká slůvka z jeho úst potěšila, i když důvodem spíš bylo to, že on je nenasytný, a když může tak si vezme, co chce.
"Půjdeme spát," Zamumlal jsem, aniž bych mu na to nějak reagoval jinak než úsměvem. Jindy bych možná ještě trval na mazlení, ale dneska jsem byl vážně utahaný... A tak jsem mu popřál dobrou noc a zavřel jsem oči, abych nechal zaplout svou mysl do černočerné říše snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama