Leonardova děvka | Kapitola 6 - Trest

19. dubna 2015 v 14:02 | Enqila |  Leonardova děvka
Okay lidi :D Další kousek z projektu, co jsem si rozpracovala a asi bych ho jako měla dotáhnout do konce, když už nic. Víceméně jsem se nechala inspirovat jednou malbou. Ti co intenzivně hledají fanarty na AC yaoi, tak ji jistě budou znát. I když dle mýho jim ta(ten) malíř/ka dělá zbytečně skobovitý nosy. Takže... něco se tu děje takže warning potřeba (už jsme ho pozapomněla dávat k povídkám, jak jsem zjistila) Pardon za chyby, jak jsem zjistila tak to sem kolikrát fláknu bez kontroly. A asi bych si to měla někdy pročíst všechno a upravit přepisy a gramatické chyby.
Taky bych tenhle dílek chtěla věnovat holčině, co se tu poptávala před dlouhou dobou, jestli bude pokračování. Well tady ho máš :D (For jů báj Enkví xD)
Warning: +18
Pairing: Leonardo x Ezio



Do Florencie se vrátil se zasněným výrazem, což se mu jednou dvakrát málem vymstilo. Prve se jej na cestě pokoušeli okrást lapkové, a pak málem neprošel skrze stráže u brány, jak se ani nesnažil maskovat v davu. Vůně nedávného milování jako by se za ním táhla. Samotnému Eziovi připadalo jako by stále cítil Rosino útlé tělo ve svém náručí. Její omamnou vůni… která se linula z šátku, jenž mu byl darován k tomu, aby zakryl jeho krk. Na něm by se jinak ukázalo pár rudých skvrn od vášně, která mezi nimi jako pokaždé zahořela.
Nyní už bez koně kráčel pomalu k Leonardově dílně se stále zasněným výrazem a s ním i zaklepal. Přišel mu otevřít Leonardův roztržitý pomocník Nicco, který se na Ezia zazubil.
"Konečně jste zpátky. Maestrovi už se stýskalo… Neměl ani chuť tvořit! Chápete to?! On?!" Dramaticky se odmlčel, než dodal, že Leonarda nalezne v obytné části dílny. Ustoupil mu z cesty, aby mohl vejít. Ezio si jen povzdychl, když si vzpomněl, co slíbil Leonardovi. Stáhl si kápi z hlavy a prošel tím nepořádkem v dílně, který se nezměnil. Možná tak, že pár věcí změnilo polohu.

Trochu váhavě nakoukl do ložnice a potlačoval stud, když si vzpomněl, co tady s ním Leonardo prováděl. Sice se ho jenom dotýkal a k ničemu dalšímu nedošlo, přesto… Zatřepal hlavou, aby zamezil takovým myšlenkám a s klepáním vešel dovnitř.
"Leo…" Oslovil muže sedícího na posteli, který byl zjevně ztracený ve svých myšlenkách, jelikož ve vzduchu poklepával prsty jako by přímo před sebou tvořil nějaký ten vynález, a přitom pouze z okna pozoroval sedícího špačka na nedaleké třešni zahrady přilehlé k dílně.
"Leo…?" Zkusil to opatrně a znovu Ezio, když už stál přímo u něj. To staršího již vytrhlo z myšlenek a svůj obličej obrátil k narušiteli. "Ach… Ezio!" V jeho vousaté tváři se okamžitě objevil úsměv a zvedl se společně s nataženýma rukama, aby jej objal. Při objetí se však zarazil. Cítil z něj poměrně silnou ženskou vůni, a tak se zase odtáhl a stiskl rty k sobě, až vytvořily přísnou linku a v jeho světlých vousech se pomalu ztrácely.
"Děje se něco?" Zeptal se Ezio, jelikož nepochopil, jak rychle z nadšení mohl přejít do neurčité nálady. Na to Leonardo neodpověděl jako by tu otázku snad ignoroval a tentokrát se strojeným úsměvem mu řekl, ať si udělá pohodlí a svlékne ze sebe svou zbroj.
"Jistě tě žádná další mise teď nečeká ne? Měl by sis odpočinout…" S těmi slovy se vytratil ze své ložnice jako by mu chtěl dát soukromí a z dílny se začínaly ozývat zvuky třískání a bouchání. Leonardo se očividně snažil udělat si pořádek, a tak si Ezio podle jeho slov udělal pohodlí a zbavil se zbroje, kterou už pomalu považoval jako svou druhou kůži. Vše si pečlivě složil a prozatím nechal položené na Leonardově posteli. Zůstal tak pouze ve lněné bílé košili a hnědých plátěných kalhotách společně s vysokými koženými botami.

Vrátil se za tím prostopášníkem a prohlížel si jeho tvář, poté sklouzl pohledem na tenkou košili, skrze kterou díky sluníčku prosvítalo vypracované tělo člověka, po kterém tolik toužil. Ten, který dával přednost ženám ve své posteli, než jednomu věrnému milovníkovi. Zamračil se na ten zelený šátek na jeho krku, protože se mu nelíbil, ale nechal to prozatím být. Vyzval Ezia, aby jej následoval do dílny. Assassin se podivil, jak rychle tam bylo všechno sklizeno a volné místo pro několik stojanů. Byly tam celkem tři z toho jeden byl postaven více vepředu, než ty zbylé dva. Leonardo se otočil k Eziovi s malým úsměvem. Natáhl ruku, aby mu prstem přejel po horním rtu, než se jeho výraz v obličeji změnil a on uštědří Eziovi tvrdou facku.
"Že se nestydíš! Věrně tady na tebe čekám, chráním tě! Máš u mě zázemí, můžu ti dát všechno a ty… Co uděláš ty?! Ulehneš s první ženou, která se ti nabídne!" Chytil Ezia za košili a dotáhl jej k přednímu stojanu, kde ho nakopl ze strany do kolene. Což sakramensky bolelo a Eziovi se s bolestivým vyheknutím podlomila noha. Nečekal, že by Leonardo reagoval zrovna takhle na jeho dostaveníčko s Rosou a byl tímhle příliš omámen, než aby si uvědomil, že Leonardo svázal jeho zápěstí k sobě a upevnil je k malířskému stojanu. Tak byl Ezio donucen klečet… a vzápětí mu bylo právě Rosiným šátkem znemožněno vidět své okolí. Tohle se mu nějak nelíbilo. Slyšel, jak Leonardo očividně ty zbylé dva malířské stojany uklízel, a ozývalo se cinkání něčeho. Než Leonardo chytil Ezia za košili, kterou mu vzápětí rozpáral nožem a odhodil zbylé cáry někam ke straně.
"Leo… Co to děláš?" Zeptal se poměrně vyděšeně Ezio svého blonďatého přítele, který však mlčel a pracoval na jeho oblečení. Až se mu podařilo assassina zcela vysvléknout i z kalhot společně s botami. Ale byla to sakra fuška… Postavil se stranou, aby si ho prohlédl.
"Měl by ses naučit, čí jsi… S tvým kurvením už je konec. Teď jsi jen a jen můj, rozumíš tomu?" Zašeptal nebezpečně blízko jeho ucha, které vzápětí olízl jazykem a dlaní mu hrábl do obnaženého rozkroku, než se odtáhl. Tmavovlásek se samozřejmě nechutí otřásl, jelikož… na něj prostě sahal muž. Ani jej příliš netrápilo, kam najednou zmizel Nicco.

Vzal do ruky paletu s barvami, kterou užíval samozřejmě ke kreslení k čemu jinému že? Smočil ji v první barvě, kterou byla fialová. Uvažoval, kam by jí táhl. Pozoroval třesoucího se Ezia jako by to byl nějaký kus jeho plátna. Chvíli jí poklepával jen tak naprázdno v ruce, než se sklonil, aby obtáhl jednu z jeho bradavek. Pomalu tak střídal barvy a pokrýval jimi Eziovo tělo, ale pravý bok ponechal prázdný, zatímco zbytek Eziova těla byl pokryt barevnými šmouhami. Pokaždé když ucítil štětec se studenou barvou, tak sebou jenom cukl. Bylo to ledové a nebylo to příjemné, když na něm ta barva zasychala. Vůbec se mu tohle nelíbilo, to měl být snad trest? Vnímal, jak se štětec pohybuje po jeho pravém boku jako by tam Leonardo něco psal a vzápětí byl na chvíli uvolněn, aby ho ihned vynálezce přehnul přes vyklizený stůl a ruce mu zajistil ve dvou připravených provazech v rozích. Jak si tohohle mohl Ezio nevšimnout? Spíš proč mu tohle Leonardo dělá? Přece nejsou partneři že? Jenom… jenom mu slíbil něco na, co si nepřipadal a nepřipadá připravený.
"Leo… n-nech toho…" Pokusil se promluvit na druhého, než pod šátkem vytřeštil oči. Co to Leonardo dělal? Tohle snad znamenalo být s mužem jako...?
"N…ne… prosím... Přestaň." Škemral řekněme o odpuštění u Leonarda a hlavně, aby přestal s tím, co dělal… Ale Leonardo se nenechal obměkčit.
"Jsou to jenom prsty Ezio…" Sklonil se nad ním, aby mu to mohl sdělit přímo šeptem do ouška. "Takhle si značím, komu patříš…" Zakmital jimi uvnitř jeho nitra a snažil se nalézt to citlivé a sladké místečko, které by donutilo uvolnit Ezia to těsné sevření okolo jeho štíhlých prstů. Věděl, že tohle je spíš už znásilnění, protože se to Eziovi nelíbilo, ale začínal být zoufalý. Hlavně, když si v poklidu někde támhle v Benátkách rozpřáhl tmavovlásek náruč některé z žen tam.
"Nebraň se tomu. Bude se ti to líbit." Přesvědčoval ho Leonardo, zatímco vytáhl prsty z jeho nitra a zhluboka se nadechl. "Musíš si zapamatovat, komu patříš…" Přejel prsty levé ruky po nápisu na jeho boku, který brzy zmizí, jakmile se assassin umyje. 'Mé tělo patří jen Leonardovi…' Napsal tam škrabopisem malíř a mírně se pousmál, zatímco potřel své mužství množstvím oleje, aby lehce prokluzoval. Uchopil assassina za jeho polodlouhé vlasy a donutil jej zaklonit hlavu, zatímco konečně dosáhl toho, po čem tak dlouho toužil. "Ach Ezio…" Vzdychl jeho jméno, zatímco se druhý pokoušel bránit, stále prosil, než jeho hlas utichl a z jeho úst se pouze ozývalo bolestivé kňourání. Jak mohl být tak snadno a rychle ponížen? Ani nevnímal vynálezcovu dlaň na svém povadlém mužství, které ihned reagovalo, jakmile se jej někdo dotýkal. A tak po celou dobu jejich vynuceného aktu se z jeho úst ozývaly bolestné i slastné steny, než byl konečně propuštěn.

Ani se nedokázal pořádně udržet na nohou, ale odmítal Leonardovu pomoc. Kdykoliv se k němu přiblížil, aby mu pomohl do připravené koupele, tak se jen odplazil o něco dál od něj, až se celý vyděšený krčil v rohu a pozoroval smutně tvářícího se Leonarda. Ovšem toto bylo nutné, aby si uvědomil své místo. Chlácholil sám sebe v myšlenkách malíř a vzdal se. Posadil se do křesla a pozoroval muže, jehož hrdost před několika málo okamžiky úplně rozcupoval. A tak musel pokračovat v tom, co načal. Prohlédl si krk, kam připojil několik svých kousanců a nepřestával dokud nebyl Ezio pokryt Leonardovou vůní…
"Příště to bude horší…" Načal s hlubokým nádechem Leonardo a pokoušel se tváři jako by mu vůbec nezáleželo na tom, že z něj má assassin leda tak hrůzu. "Proto se drž od žen dál, můj milý…" Postavil se, když viděl, že tmavovlásek stojí na nohou. Snažil se nedát najevo, jak líto mu je, že před ním skutečně Ezio utíká. Nebo se snaží, ale nakonec jej chytil za tvář, jelikož se assassin opět zkoušel namáčknout do rohu a zmizet ve zdech této dílny. Vynálezce se napil z číše vína a pohlédl do tmavých očí Ezia. "To si pamatuj. Tvé tělo patří jen a jen mě,"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 23. května 2015 v 13:20 | Reagovat

Chudáček Ezio O_O Jaj mě ho je tak líto, ale tak neměl si začínat se ženami :D Povídka se ti moc povedla! Je vážně krásně napsaná, navíc většinou vídám, že to je naopak a tohle je celkem příjemná změna :-D  ;-) Bude další pokračování? :-D  :-D

2 Enqila Enqila | 24. května 2015 v 14:52 | Reagovat

[1]: Tak já mám naopak v hlavě zajetý, že Leonardo je ten nahoře a Ezio se od něj nechává, dokud je mladíček. A pak se to víceméně obrací no :D Pokračování bude, ale nemůžu slíbit přesný datum kdy, protože... nemám zas toliko času pro psaní. A povětšinu času se věnuju spíše hraní rpg a to taky stojí nějakou tu sílu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama