Aféra

25. července 2015 v 10:00 | Enqila |  Assassin's Creed
Dobrá tedy. V předchozím článku jsme slibovala povídku na AC, tak tady je.
Očekávám, že zas na chvilku tak stoupne návštěvnost xD. ne, doufám, že se bude líbit. Proč zase Altair s Malikem? No, víceméně ti dva jsou můj nejoblíbenější pairing z celé této herní série, takže asi tak. Jako nejspíše se v těch sexuálních scénách opakuji a jak jste si jistě všimli, tak jsem je tak nějak přestala popisovat, až zatraceně do detailů. S dnešním back story jsem se až zas tak hrozně nenamohla, slibuju, že příště to bude asi lepší. teď se hlavně snažím dát volný průchod své vlastní tvorbě, ale moje múza se obvykle cpe a mlaská u toho tak, že jí při napovídání nerozumím... Jsem ráda, že em tam někdo navštíví tenhle blog. Asi jste tu hlavně všichni kvůli AC povídkám a říkáte si, že starší kousky jsou lepší. některé ano, některé ne. Kdo je můj pravidelný čtěnář, tak si tak mohl všimnout jisté změny v mém psaní. nevím, jestli je to tolik změna k lepšímu, že bych na ni musela poukazovat, ale tak stejně :) Někdy obdivuji moji kamarádku, která píše také, jaké mívá nápady a poměrně dost obdivuju jednu blogerku, která už píše zatraceně dlouho a já na ni přišla až teprve v těchto měsících. Víceméně jem si dala za cíl, že bych mohla být jako ona. Psát tak krásné a promyšlené kapitolovky, ona prostě musí mít všechny Apollónovy múzy, co jí radí, protože jinak není možné, aby vytvářela tak neskutečná díla. Možná bych taky mohla zkusit něco pořádného, ale vidím, že se leda tak vytáhnu na další fanfikci a zadupu zas svoji snahu o kreativitu :D Někdy mi připadá, že to co píšu, jsou jenom bullshity. ok enough of these craps. Enjoy reading ;3
Warning: +18
Pairing: Altaïr x Malik



Rozespale zamžoural očima a pohnul se. Trochu prudce se zvedl do sedu, když zjistil, že v posteli nebyl sám. Zmateně se rozhlédl po místnosti ani ji pořádně nepoznával, než se podíval okolo sebe. Na polštářích zakryté dekou s ním sdílely tuto "postel" celkem tři ženy. Rudé závěsy a nevkusná výzdoba na něj společně s ostrou bolestí hlavy křičely, že strávil noc v bordelu. "Sakra…" Zamumlal sám pro sebe a vysoukal se nahý z postele. Sklonil se k jednotlivým kusům svého oblečení a všechny je posbíral, přičemž jeho pohled padl na obrovské leštěné stříbrné zrcadlo. Mírně se na sebe usmál, jo stále ještě pořád byl sexy… Přišel k němu ještě blíže a prohlížel sám sebe, přičemž si prsty jemně pohladil jizvu přes pravou část rtů. Už si ani pomalu nevzpomínal, jak k ní přišel. Jantarově žluté oči si prohlížely jemně zarostlou tvář, která by už možná potřebovala pomoci dýky. Ale to až později… Začal se navlékat do svého oblečení a doufal, že je ještě stále brzy na některé lidi, protože kdyby jej někdo viděl, jak vychází z bordelu. No, možná to vezme oknem. Přetáhne si přes hlavu černou kapuci, jelikož už dávno vystřídal svůj bílý oblek plnohodnotného člena řádu za ne mentorský, ale rovnou velmistrovský. Vytáhl z měšce nějaké zlaté dináry a položil je na stůl, než se v tichosti odporoučel oknem do horského ranního vzduchu. Ten se mu poměrně zařezával svou ledovostí do tváře. A těžko se mu držela rovnováha po jeho včerejším flámu. Možná to neměl přehánět a oslavit svou pozici sám se sebou a svojí rukou. Seskočil a vysekl ukázkový kotrmelec, z kterého se opět vyhoupl na nohy a vydal se do mírného kopečka vzhůru k tvrzi, která se tyčila nad touto horskou vesničkou. Masyaf… nádherné a celkem klidné místo.
"Tak takhle tráví velmistr své noci?" Ozval se za mužovými zády hluboký hlas, podle kterého osobu ihned poznal. Otočil se čelem k černovlasému muži a zazubil se na něj. I když ho při pohledu na pahýl pravé paže píchlo svědomí.
"Copak? Žárlíš snad, Maliku?" Zeptal se, přičemž v rámci provokace k druhému přistoupil. Pro jednou nebyl nucen stát na špičkách díky tomu, že stáli na mírném svahu nedaleko brány. Jmenovaný zrudl a strčil do skrčka, který se nad ním vytahoval.
"Ale jdi ty! Hlupáku, proč já bych měl žárlit…!" Kdyby mohl, něco by po něm mrštil. Místo toho si začal rozhozeně pomumlávat pod vousy.
"Jsi hňup Altaire. Co kdyby se to dozvěděla Marie?" Zadíval se na něj, a kdyby mohl, tak by si založil ruce na prsou.
"Věřím v diskrétnost žen tam a v tvoji." Odvětil obratem mladší z těch dvou a už opět stál na nohou.
"Maria potřebuje klid a já mám svoje touhy tak co…" Pokrčil rameny jako by tím všechno vysvětlil a tiše si povzdychl. Možná už bylo trochu pozdě na to slavit své neoficiální jmenování. Přece jenom už to byl pomalu rok, co zabil svého mentora pro dobro řádu… Malik samozřejmě mlčel. Tuhle Altairovu povahu stále nedokázal pochopit. On kdyby mohl být s člověkem, kterého miluje, tak by jej jistojistě nepodvedl jako tady Altair.
"Copak… žárlíš snad i na ni?" Vyplázl na něj ten skrček jazyk jako nějaké dítě, i když jemu táhlo na třicet.
"A co když jo?" Snažil se mu nějak vrátit to věčné přátelské popichování. Samozřejmě mohl očekávat jenom smích, a ten se z Altairových úst dostavil.
"Skutečně?" Postavil se těsně ke snědému muži a zadíval se mu do očí, které byly výjimečně ve stejné výšce.
"A jak moc? Chtěl bys být místo ní po mém boku?" Teď už spíše šeptal, zatímco se Malikovi tajil dech, když mu tam víceméně velmistr začal nepřímo dělat návrhy.
"Víš, že to nemůžeme… a navíc… sakra táhni do háje!" Vykřikl a věnoval mu nevrlý pohled, než se skoro rozeběhl k bráně pevnosti, aby své černé myšlenky mohl utišit v archivech při studiu knih. Začít si s ním? Být jeho milenec? Dokázal by unést tu váhu, že by se před Mariou musel tvářit jako že nic? Sám si vyhuboval, když přemýšlel nad tímhle.

Tiše si povzdychl. Zítra se bude vracet do Jeruzaléma a všechno bude zase ve starých kolejích. Nehodlal se zaprodat kvůli jedné noci. Nejspíše by tu vinu neunesl. Laciným děvám je to jedno, ale on měl svou čest a nedokázal by být dalším zářezem velmistra. A to si všichni říkali jaký to ohleduplný manžel je. Tiše se ušklíbl, jako jediný snad o něm znal pravdu, a přece… ho i on sám svým způsobem miloval. A nebyly to zrovna věci, které by o něm nějak toužil vědět. Ale až se jim narodí malý, tak se jistě usadí a zklidní své hormony. Ach, takovéhle problémy on víceméně dlouho neměl. Jeho tělo prahlo po jediném člověku, a ač se snažil sebevíce, tak stále nakonec skončil v posteli sám s rukou od oleje… Vzal několik svitků, aby je mohl raději prostudovat přímo ve své komnatě, protože zde v Masyafu ani nic jiného neměl. Kancelář pro něj byla nepotřebná, jelikož byl rafiqem v Jeruzalémě a sem si víceméně udělal krátkodobý výlet, aby si od hluku velkého města oddychl. Ohlédl se za sebe, když stoupal po schodech do tvrze, kde byly ubikace nemajetných členů. Stále jedny a ty samé dveře, které se za ten čas jeho nepřítomnosti nezměnily. Možná tak někteří majitelé, ale kdo ví proč… právě jeho komnaty držel Altair vyklizené, kdyby se kdykoliv Malik chtěl vrátit, či by zažádal o převelení sem. Byl donucen odložit svitky na zem, aby si mohl otevřít dveře. Inu s tou jednou rukou byl jeho život o dost těžší, ale naučil se s tím handicapem rychle žít. Neměl ani jinou možnost. Vlastně ani nedokázal Altaira příliš za to, co mu kdysi provedl nenávidět. A tenhle "nový" Altair byl úctýhodný muž, i když s ním mlátily hormony jako by si nezažil své rebelské období v mládí, než nastoupil do služeb řádu.

Tiše si povzdychl a usadil se ke stolu. Rozvinul první ze svitků a pustil se do studování. Vložil se do toho natolik, že nebe v oknu za ním pomalu zčernalo a on byl nucen rozžhnout olejovou lampu, aby mohl dál pokračovat. Bylo to smutné, ale příliš bojovat nemohl, i když se svou druhou paží byl pořád obstojný. A tak alespoň trénoval svůj mozek a hustil si do hlavy nové a nové informace. Snažil se toho hlavně, co nejvíce zjistit o cizí civilizaci a Jablku. O věcech, které mu Altair psával do dopisů, a přistály společně s rozkazy na nohou poštovních holubů. Avšak zmínek o vyspělé civilizaci, co tu byla před námi, bylo zatraceně málo. Dokonce kolikrát byl nucen luštit klínové písmo, které se naprosto lišilo od arabštiny. Znaveně vydechl, když se mu z textu podařilo jenom vysoukat, že ti z předchozí civilizace byli viděni jako božstvo. Opět tedy svitek svinul do sebe a odložil jej stranou. Možná by se pustil do dalšího, ale olej v lampě mu došel, tudíž byl nucen dostat se po tmě do postele. Svlékl ze sebe pouze černý mentorský plášť a zbytek věcí si nechal na sobě, když chtěl vyrazit za svítání. Zbytečně by se pak zdržoval oblékáním. I přestože byl znaven vlastně nudným čtením o ničem, tak se nedokázal zbavit po celou dobu myšlenek na Altaira. A to nakonec vyústilo v to, že jakmile se Malik uvelebil na boku pod dekou v klubíčku, tak se místností začalo ozývat tichounké vzdychání, jak úpěnlivě jeho ruka zpracovávala nezkrotnou touhu.

"Vážně nás chceš opustit takhle brzy?" Ozval se za Malikovými zády hlas, když vracel na své místo svitky. Snědý černovlásek se otočil za sebe a věnoval druhé osobě křivý úsměv.
"Povinnosti volají. Ty to víš, sám nejlépe." Upravil si popruh brašny přes ramena a naklonil mírně hlavu ke straně. Muž s jantarově žlutýma očima se na něj jenom usmál a rozhlédl se. Archiv byl ještě stále prázdný, jelikož byla teprve hodina po úsvitu, kdy se teprve assassini probouzeli. Kolikrát některé učně museli z postelí tahat jejich mentorové, protože mladíci ještě nebyli naučení vstávat v tak brzkou hodinu, jestliže nepomáhali na poli.
"Nebo tady nechceš spíš zůstávat kvůli mně? Víš, přece že v Jeruzalémě může být i někdo jiný." Udělal k němu pár kroků, až mu byl nebezpečně blízko.
"Čeho se bojíš, Maliku?" Pohledem se vpíjel do černovláskových oříškově hnědých očí a ten mu jej pouze se zatajeným dechem oplácel.
"Ničeho. Leda tak toho, že nás jednoho dne templáři dostanou." Nervózně se zasmál a cítil, jak moc nebezpečné pro něj je mít osobu svých nočních představ u sebe.
"Ach, skutečně a co tě tedy trápí? Pojďme zjistit… jak moc žárlivý jsi, i když to netvrdíš." Zašeptal Altair, kdy se jeho úsměv jenom o něco rozšířil, a přivření jantarových očí mohlo znamenat jediné… Podvolil se tomu krátkému dotyku jejich rtů, i když by nejradši Altaira odstrčil. Jedna jeho část by to udělala, ale ta druhá ho nutila si to spíše užívat. Přece něco podobného si včera představoval…
"A co Maria?" Odtáhl se od něj, až zády vrazil do regálu s knihami. Dech měl rozrušený, tohle bylo od Altaira tak kruté! Určitě si s ním jenom hrál.
"Maria? Nic se nedozví. Přece jenom svých starostí má dost." Ucítil Altairovu ruku na svém zápěstí, a pak už ho jenom nový velmistr řádu táhl do kanceláře.

"Altaire, tohle není správné…" Namítal Malik, a možná kdyby si tohle skutečně myslel, tak by jej od sebe odtáhl. I se svou jednou rukou stále trénoval, aby nevyšel z formy a nejspíš by se zvládl ubránit tomu, že byl svým dlouholetým přítelem právě svlékán do naha. Zapíral se samozřejmě o stůl, protože na něj byl natlačen, a který byl kupodivu vymetený a bez obvyklého bordelu, na jaký si u něj zvykl.
"Opravdu? Není to správné? Proto se nebráníš?" Musel si rýpnout velmistr a zlomyslně se na něj zašklebil. Sám zatím nespěchal s tím, aby vysvlékl sám sebe. Důležitější bylo, že mohl vidět černovláskovo vypracované snědé tělo. Dlaněmi mu jemně přejel po stehnech, než ho uchopil za pozadí a víceméně ho vysadil na svůj obvykle papíry pokrytý pracovní stůl. Nemohlo se Malikovi upřít, že neměl krásné tělo.
"Pořád na sobě tak tvrdě makáš? Hmm… je to atraktivní. Škoda, že ti není vidět pod tu tuniku," Zamumlal, jelikož neočekával odpověď na jeho otázku a pro jistotu ještě spojil opět jejich rty v jedno. S jistou něhou si dobýval jeho ústa svým jazykem, zatímco Malik neměl jinou možnost, než aby mu to oplácel. A to celkem horečnatě, až z toho zapomněl dýchat nosem a musel se od něj odtáhnout, aby popadl dech. To už však Altair pomalu mířil něžnými motýlími polibky po Malikově krku směrem dolů. Mazlil se s jeho snědou kůží, až skončil v podřepu a rty si potykal s vrcholkem černovláskova ztopořeného údu. Že by to už snad někdy dělal, když se ani příliš nezdráhal?

"Je mi opravdu líto, co jsem ti způsobil." Zavzdychal tiše Altair, když donutil Malika, aby se zapřel břichem o stůl a ukázal mu své vypracované pozadí, přičemž u toho ještě věnoval pozornost už dávno zhojenému pahýlu. I když byla Malikova levá ruka obvázaná, tak kůže byla stále poměrně citlivá a on sebou cuknul.
"Už jsi to někdy s mužem dělal?" Položil mu velmistr otázku, když černovlásek nijak nereagoval na jeho předchozí větu. Malik se po něm ohlédl s mírnou bázlivostí v očích a zavrtěl hlavou. To donutilo velmistr, aby se zasmál. Bylo to vtipné, takový atraktivní muž a pořád byl panic.
"Schovával sis to pro mě? No tak to je dneska tvůj šťastný den." Smočil prsty v nějaké masti, kdy do Malika nejprve protlačil prostředníček. Už jenom ten stisk prstýnku svalů okolo něj byl úplně jiný, než když si hrávali Mariou.
"Možná bych tě mohl jet do Jeruzaléma navštívit. S Mariou plánujeme vyrazit na Kypr…" Začal mluvit jako by se pod ním Malik netřásl a nevzdychal. Ten chudáček snad ani pořádně nevěděl o světě, tudíž nijak nereagoval na jeho slova. Hlavně, když jeho úzkou dírku zaplnil další Altairový prst. On už snad někdy s mužem byl, nebo jenom improvizoval.
"Ahn…" Vydal ze sebe s průnikem třetího prstu. Zaryl si nehty do dlaně a snažil se být tak nějak potichu, protože už před kanceláří mohly stát stráže. Co kdyby to někdo běžel honem rychle říct Marie? Po čele mu stékal pot a jeho snaha být tichý se zdála být nemožná.
"Chceme tam navštívit archiv. Templáři tam prý schraňují velká tajemství. Zabereme jim to tam…" Mluvil dál s klidem Altair a usmíval se. Sklonil se, aby mohl věnovat Malikovi několik polibků pod pravou lopatku, než se rukou zapřel u jeho pahýlu a druhou si potřel mastí své mužství.
"Mělo by to bolet jenom chviličku…" Začal do něj pomaloučku pronikat, přičemž se snažil Malikovu náhlou bolest utišit polibky, nakonec si natočil jeho hlavu tak, aby jej přímo mohl líbat na ústa…
"Maliku, miluješ mě?" Zeptal se s tichým zavzdycháním. Byl to tak skvělý pocit… A u vstupu jej přímo těmi svaly tiskl jako by se jej snažil snad vykastrovat. V duchu se uchechtl nad tou myšlenkou. Maria by ho vykastrovala, kdyby to zjistila.
"A-ano…. Ahn…" Vydal ze sebe starší kňouravě a po tvářích mu stékaly slzy od bolesti.
"Ššššt… přece neplakej. Už to bude jen a jen příjemné…" Utěšoval jej Altair, zatímco zakroužil boky, aby si Malikovo nitro pořádně zapamatovalo tvar a délku právě jeho penisu.
"Chceš mě… o-opustit…" Zanaříkal znova Malik, tudíž se fyzická bolest slévala v jednu i s psychickou. Altair se jenom tiše zasmál, takže ho nakonec jen poslouchal?
"Ale vrátím se. A ty na mě budeš čekat jako můj věrný druh." Znovu jej políbil na ústa, zatímco rozhýbal své boky. Vzpřímil se za Malikovými zády, a aby druhého utišil, tak jej donutil žužlat své prsty.

Jenom se po něm vyčerpaně ohlédl. Cítil se hrozně, i když jeho tělo pořád zalévaly příjemné pocity… Byl si vědom, že co mu stéká po stehně, byla právě Altairova esence života.
"Proč?" Zeptal se jej tiše, když viděl, jak si velmistr otírá ruku od Malikova spermatu. Pomalu se začal vzpřimovat a rukou se u toho zapíral o dřevěný velký stůl.
"A proč ne?" Usmál se na něj jenom Altair a pokrčil rameny. Odhodil kus hadru na zem a přešel k Malikovi, kterého uchopil za bradu a něžně políbil na ústa.
"Nemusíš se bát. Pár měsíců na Mariu nemusíš vůbec žárlit. Přece jenom ona čeká potomka a to je tabu…" Šeptal přímo do černovláskových rtů, zatímco si prsty hrál s jeho udržovanou bradkou.
"Můžu se o tebe postarat. Vynahradit ti tvé promarněné roky čekáním na mě. Než odjedu tak tě s někým seznámím. Zasloužíš si mít svého syna a ne tady slepě čekat na mě a doufat, že až se vrátím…" Zavrtěl hlavou a prsty mu jemně přejel po rtech.
"Pomůžu ti se obléknout. Vím, že to nechceš, ale nechám někoho, aby tě do Jeruzaléma doprovodil. Možná bych to mohl být já sám." Věnoval mu dlouhý pohled, když sbíral jeho oblečení ze země.
"Nesmíš to být ty, protože pak bys už nadobro zatratil Mariu." Odmítl jeho rádoby dobrosrdečnost starší a setřel si z tváří zaschlé potůčky od slz, které mu tekly během jejich milování.
"Tohle bylo moje sbohem tobě. Poddal jsem se ti a ty mě teď musíš nechat jít. Starej se o svou ženu a přestaň procházet nevěstince." Řekl, jakmile se oblékl a sebral ještě tašku přes rameno s věcmi na cestu.
"Buď vzorný otec pro vašeho potomka. Neztěžuj to více ani jednomu z nás." Smutně se na něj usmál a mírně se sklonil, aby mu věnoval polibek. S tímhle už se vlastně smířil. Vždycky byl ta druhá možnost a teď si za ním Altair došel a vlastně ho zneužil, aby někam zasunul. Ale on mu to nezazlíval… Možná za to byl rád, protože on sám by pak nedokázal čelit tomu, že se opět jejich cesty rozcházejí, kdyby si to během jejich sexu neurovnal v hlavě.
"Vždycky jsem pro tebe byl přítel a nic víc. Ty sis vyzkoušel nové," Přešel ke dveřím a ohlédl se po něm. "Ale víš, že to není pro tebe. Ty takový nejsi. Miluješ Mariu a já se s bolestí musím vyrovnat po svém." Divil se, že se ještě usmíval, ale jakmile za sebou zavřel dveře, tak jeho tváře skrápěly další slzy… Musel jít a rozbít pouto lásky, co ho vázalo k velmistrovi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | E-mail | Web | 25. července 2015 v 14:06 | Reagovat

To je hezké :-P  :D :-) Přestože ho Malik miloval a na sex nepřistoupil z části dobrovolně, tak i přesto všechno odešel a nechal to být. Malik je prostě bezvadný :-D
Krásně napsané, jako vždycky ;-)

2 Ennie Ennie | 25. července 2015 v 14:56 | Reagovat

Přiznám se, že jsem tuhle povídku četla dvakrát :D je prostě dokonalá :)
Jinak si myslím, že by nebyl špatný nápad zkusit i jiné díly AC, tam se taky najde spoustu postav, které by stály za napsání :D

3 Enqila Enqila | 26. července 2015 v 12:29 | Reagovat

Tesi me vase prizen alespon ohledne AC povidek i kdyz to tu asi zahltim spis jinou tematikou a budu doufat v prizen xD Ennie kdyz zabrousis do archivu a prokouses se tou neprehlednosti tak ve starych kouscich jsou jine pairingy nektere jsem neopomenula ;3 ;)

4 Ennie Ennie | 28. července 2015 v 22:14 | Reagovat

[3]: Děkuju moc, určitě pohledám :) A nechtěla bys někdy třeba napsat povídku Haytham/Shay?

5 Enqila Enqila | 29. července 2015 v 22:02 | Reagovat

Haha, bohužel... AC 3 jsem nehrála. jenom jsem četla Hayathamův deník, takže to asi nebude možné, jelikož nechci psát úplné nesmysly a vím o AC 3 velké prd :)

6 Sharia Sharia | 1. srpna 2015 v 23:18 | Reagovat

Miluji tuto dvojici ♥w♥ jsem ráda že zrovna ty na ně píšeš,obdivuji tvou tvorbu - já bych nikdy nic takového nenapsala :-D
úžasné jako vždy! :-D :D

7 Enqila Enqila | 3. srpna 2015 v 20:31 | Reagovat

Meh, díky za pochvalu :D Ale nejspíš AC tvorbu omezím, abych taky uhm... napsala něco jinýho... Asi, někdy, možná... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama