Leonardova děvka | Kapitola 8 - Stěhování

8. července 2015 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Vyvěste fanfáry chytila mě nějaká tvořivá nálada. I když s čokoládou by se mi možná psalo ještě o trošku lépe ;3 Máme tady další kousek k příběhu o Leonardovi s Eziem. No... doufám že v několika příštích dílech se snad Ezio do Leonarda zamiluje stejně jako je milován umělcem. Možná až moc přehnaná ta láska z Leonardovy strany je, kdo ví :D. Vzhledem k tomu, že jsou prázdniny, tak si moc nemůžu stěžovat na školu a jaká je nuda. Vlastně nevím, na co bych si mohla stěžovat kromě nehorázného vedra. Nicméně se možná osmělím a do příštích Enqiliných výkeců hodím svojí trapnou fotku v uniformě :D Přece jenom, kdo by nechtěl vědět, jak zhruba vypadá ta příšera, co tady píše ty nesmysly že? :D Poslední dobou nějak nejsou obrázky, ale tak co. Obrázky snad nejsou nijak podstatnou částí povídek :D
Pairing: Leonardo x Ezio
Warning: +18, i když jsem se s popisem teda moc nenadřela



Místností se už poněkolikáté ozvalo zoufale zakňourání mladého muže s jizvou na rtech. Přijet do Florencie a rovnou jít za starším vynálezcem byl skutečně špatný nápad. Ani si nenechal pořádně vysvětlit, nakolik byl zaneprázdněn povinnostmi.
"Ahn… Prosím… už dost…" Vydal ze sebe ztěžka a snažil se natočit hlavu k Leonardovi. Nejspíš se mu tak povedlo, ale stěží něco mohl vidět, když mu byly jantarově žluté oči převázány tmavým šátkem.
"A když tohle děláš ženským, tak se ti to líbí co?" Zasyčel těsně u jeho ucha zhrublý mužský hlas, než jej blondýn, přirážející do jeho útrob chytil za vlasy. Hnědovlásek pod ním jenom bolestivě zanaříkal. Celý se chvěl a obnažená záda mu pokrývaly pomalu vybarvující se šrámy od biče.
"Nelíbí se ti snad, že mě cítíš úplně všude? Kdybys nesmilnil s ženami…. Jak já hlupák doufal, že se spolu sblížíme a navážeme romantický vztah. Co myslíš teď? Ezio… Všechno jsi zničil! Jsi moc a moc zlobivý." Eziovi však tato slova zněla pěkně směšně. Dobrá, uvolil se vyhovět požadavku, že nějak splatí své služby Leonardovi. Že mu vyjde snad i vstříc, když si začal nárokovat jeho tělo… Ale toto? Nedostal ani šanci se obhájit! Všechny jeho řeči byly brány jako výmluvy a teď tady klečel na posteli. S rukama přivázanýma provazem k čelu, který mu tvořil bolestivé otisky a modlil se, aby tohle všechno měl za sebou. Dokázal by on snad někdy vzplanout láskou k jinému muži? Ne. On přece není jako Leonardo…
"Vždyť to sakra bo-bolí!" Pokusil se vznést proti řečem druhého námitky, ale odpovědí mu bylo jenom zacpání úst dlaní, aby nemohl mluvit a mnohem hrubější přírazy.
"Jo? A proto mě svíráš celým svým nitrem, jak nejvíc to jde? Skoro se až bojím, že mě už nepustíš ven…" Zasyčel vousatý muž u jeho ucha a lehce se mu jazykem o něj otřel, než sjel na krk, kde ho kousl, až assassín bolestí zakřičel tlumeně do dlaně. Uslyšel jenom smích, zatímco se slzy bolesti vpíjely do šátku na očích.
"Leonardo…. Prosím… ahn… prosím… odpusť mi t-to." Vydal ze sebe ztěžklým dechem, než mu tělo kleslo na slaměnou postel. Bylo toho na něj příliš a psychicky nejspíš neunesl své už v pořadí druhé ponížení.
Muž nad ním se zarazil a svraštil obočí. "Ezio…" Jemně mu zatřásl ramenem, zatímco z něj samozřejmě vystoupil svým údem. Nevnímal vlhko na něm, jelikož nečekal, že by snad s druhým milovaním mohl být nějaký problém. Až po chvíli, když mu ležící muž neodpovídal na snahu jej nějak probrat, pohlédl o trochu níže a zhrozil se. Bílé prostěradlo pod Eziovými stehny bylo plné rudých kapek, které mladíkovi stékaly po stehnech. Leonardo se samozřejmě zachmuřil, vždyť se snažil předejít jakémukoliv zranění. I když Ezio si zasloužil trpět! Stejně jako trpěl Leonardo, kdykoliv si užíval se ženami. Pche!


Nakonec však nad pomstychtivou částí zvítězila ta ustaraná a milující. Přece jenom miloval toho proutníka, který mu neustále šlapal po srdci a musel se o Ezia postarat. Přece jenom… dottoreho k tomuto delikátnímu zranění skutečně zavolat nemohl, a tak díky svým znalostem anatomie, se o Ezia postaral sám. Pravidelně mu během noci měnil studené obklady na čelo, jelikož assassin trpěl i horečkou, jak toho na jeho tělo bylo moc. Možná…. By měl zkusit s ním začít od znova? Ne! Teď už musel dotáhnout do konce, co si začal. On si potřeboval zapamatovat, že jediný s kým stráví zbytek života nebude žádná upištěná ženština, ale vlastně milý a milující Leonardo. Jemně otřel hnědovláskovi pot z čela a opět vyměnil obklad. Skutečně celou noc nezamhouřil oka, což se výrazně odrazilo na jeho touze vynalézat. Neměl žádnou, a tak Niccovi zadal pouze, aby ještě dodělal maličké detaily na obraze, pro které si měl dnes přijít majitel.

Samozřejmě zvědavý žák neustále nakukoval do obytné části dílny, konkrétněji viděl přímo do Maestrovy ložnice, kde se zachmuřený Leonardo nadále staral o stále spícího Ezia. Nejspíše toho assassina zranili při nějaké bitvě, napadalo mladíka s blonďatými kudrlinami, zatímco štětcem přejížděl po plátně, které už bylo vsazeno do honosného dřevěného rámu. Zamyšleně se zahleděl na zářivé barvy a pousmál se. Jednoho dne jistě bude stejně chtěný malíř jako jeho mentor. Odložil paletu společně se štětcem. Zmazané prsty si utřel do flekatých kalhot, které na sobě míval právě během tvoření či míchání barev. Samozřejmě chtěl uvědomit mistra, že dokončil, co bylo třeba. Ovšem když vešel do Leonardovy ložnice, tak se jenom zašklebil. Naskytl se mu pohled na spícího Leonarda, který se tiskl k druhému muži, jenž byl s největší pravděpodobností stále mimo svět.
"Dobře, když jste se o něj staral i přes noc… Tak mi snad nebudete mít za zlé, že váš obraz předám, aniž byste ho zkontroloval." Zamumlal do ticha ložnice a opět vycouval ze dveří. Samozřejmě za sebou nezapomněl zavřít dveře. Jenomže nyní neměl do čeho píchnout, a tak se snažil zabavit nějakým modelováním, než se ozvalo zaklepání na dveře.
"Konečně!"

Otevřel dveře, ale nestál v nich žádný florentský zbohatlík, který si přišel vyzvednout obraz, nýbrž kapitán stráže. S černým kloboukem na hlavě a knírkem, který měl navoskovaný, jinak by mu perfektně nedržel stálý tvar. Ustoupil stranou, když z Nicca vypadla otázka, co se děje. Do popředí vystoupil muž v červeném oblečení s černým baretem na hlavě, který byl typický právě pro Cesareho vojáky.
"Prohledáváme domy ve Florencii kvůli tomuto muži." Vytáhl z boty srolovaný a značně pomačkaný pergamen, který rozvinul a na něm byla podobizna právě Ezia, který zrovna zraněný vyspával v Leonardově ložnici.
"Nikdo takový tu není," Zaváhal na okamžíček Nicco, když viděl, jakou sumu za něj nabízejí a pohlédl do tváře vojákovi.
"Rád bych vám věřil, ale povinnost mi stejně velí, abych tento dům nechal pročesat." Hrubě odstrčil Nicca, kdy za ním napochodovalo minimálně deset dalších vojáků. Začali prohlédávat Leonardovu dílnu tím způsobem, že ji pustošili.
"To přece nesmíte!" Vykřikl Nicco a vrhl se k čerstvě domalovanému obrazu, který zde čekal na svého majitele. Kapitán florentské stráže pouze přihlížel zvenčí, a když u něj Nicco hledal nějakou pomoc, tak uhnul pohledem. Cesareho vojáci ničili malé modely létajících strojů. Ze zdí strhávali pověšené nákresy nejrůznějších vynálezů. Nicco byl rád, že Maestro zajistil, aby se do obytné části nedalo tak snadno dostat. Respektive když zde začal Ezia ukrývat a poskytl mu přístřeší, tak musel zakrýt dveře do dílny. Vyřešil to šikovným způsobem, že tam prostě přesunul jeden z regálů s modýlky a různými krámy, který byl vlastně posuvný.
"Kde je vynálezce?" Zeptal se podmračeně ten chlap, který do této dílny přinesl pouze zkázu.
"Šel si vyřídit nějakou zakázku," Zalhal Nicco a pozoroval mužovu tvář s ošklivou rozšklebenou jizvou.
"Kam?" Ptal se dál a Nicco bezradně pokrčil rameny.
"Neřekl mi nic. Dal mi jenom instrukce, ať dokončím obraz," Zapíral dál a snažil se nedívat na regály, do kterých by stačilo jenom strčit, a ukázaly by se dveře.
"Máme podezření, že tady ukrývá toho muže." Muž se rozhlížel okolo sebe, jelikož se mu na tom všem něco nezdálo.
"Giovanni ještě nás čeká nespočet domů tady ve Florencii. Měli bychom jít. Na rozdíl od vás se chci ještě večer ohřát v klíně své ženy a nevyslýchat občany." Zasáhl kapitán, když viděl, jakou spoušť natropili zrovna tady. Taky toho umělce, kterému to patřilo, neměl příliš v lásce už kvůli tomu, jaké míval pletky s muži a rád by ho viděl, jak by jej vedli v železech, ale on tady fakt nic neviděl. Jmenovaný se na něj podíval jako na hlupáka, než svoji smečku ničících buranů odvolal ven.
"Možná na něj narazíme venku," Nevěnoval Niccovi ani pohled. Ani se nerozloučil, prostě odešel a zanechal po sobě spoustu nepořádku, který jistě probudil Leonarda, jelikož se pohnuly dveře za regálem. Nicco s povzdychem odložil obraz na stůl plný zničených modelů.

"Skutečně je na Ezia vypsaná, až taková odměna?!" Vykřikl nevěřícně Leonardo, když mu učedník převyprávěl všechno, co se událo během jeho spánku.
"Ještě že jsi byl prozíravý a dveře skryl. Kdo mohl čekat, že by se ho vojáci pokoušeli hledat zrovna zde." Podmračeně si prohlédl tu spoušť, kterou se snažil Nicco už dobrou hodinu uklidit. Prsty si mnul světlé vousy a nevypadal příliš zasažen tím, co se stalo jeho milovaným věcem. Modely opět vytvoří znova. Horší to bylo s plány, které vojáci roztrhali. Avšak to nejdůležitější bylo ukryto v kovové skříňce - Kodexové stránky.
"Toto je skutečně nemilé…" Zabrblal vynálezce a pohlédl ke skrytým dveřím.
"Nicco… běž odevzdat obraz. Chtěl ho po mě…" Začal luskat prsty, aby si dokázal vzpomenout na jméno, než ho mladíkovi řekl.
"Musíme se vytratit z Florencie dřív, než se sem vojáci znovu přijdou podívat. Nerad to říkám, ale Ezio bude v bezpečí na Tiberském ostrově, kde má základnu."
"Maestro… to je ale až v Římě, co když nás cestou někdo přepadne?" Leonardovi se ve tváři objevil malý úsměv.
"Nemusíš se bát. Se mnou je cestování vždycky bezpečné," Věnoval Niccovi tajuplný výraz a shýbl se, aby vzal zašpiněné plátno. Přešel k obrazu, který přehodil přes část, kde se nacházely barvy.
"Tak už jdi. Musíme vyrazit, co nejdříve!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | E-mail | Web | 8. července 2015 v 10:33 | Reagovat

Chudák Ezio, ale ještě že ho nenašli... Přijde mi, že Leonardo začíná být vážně posedlý a hlavně mu nezáleží na tom, co si Ezio myslí. Možná by bylo fajn, kdyby se do něj Ezio zamiloval, ale přece by mu nemohl odpustit tohle všechno ne? Hm... To je ale dilema :-?  :-D
Každopádně hezky napsané jako vždycky. ;-)

2 Enqila Enqila | 8. července 2015 v 12:42 | Reagovat

[1]: Však víme, že Leo když se pro něco "nadchnul" tak tím začal být až nezdravě posedlý jako snahou stvořit funkční létající stroj :D Ono se to asi nějak vyvrbí :D Sice mám tak nějak naplánované, co a jak ale stejně příběh se mění a tvoří nakonec sám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama