Msta

24. srpna 2015 v 10:00 | Enqila |  Hetalia
Takže je tu nějaký random den. K smůle nás školáků se prázdniny chýlí ke konci a já zase budu spíše psát ve škole během hodin, když se mi bude chtít a budu se nudit (určitě). Samozřejmě je to opět na gemrnacest, já ty dva spolu mám hrozně ráda. Taky se chystám, že asi napíšu i něco během jejich let za druhé světové války, jelikož mi ti dva v nacistických uniformách připadají neskutečně sexy. Přece jenom uniformy mají vytvářet dojem síly a pořádku. Myslím si, že u těchto dvou to vytváří nejen tento dojem, mhehehe. Někteří si asi řeknou, že je to ZASE germancest, no co už nadělám. Píšu na to, co mám ráda, na ty dva bratříčky se mi píše dobře. Možná jsem tak trošku poblázněná do incestu, kdo ví :D Našla jsem jeho peprnější obrázek, ale ten si zas necháme na příště, až se mi bude chtít napsat s bdsm tématem :D
Pairing: Prussia x Germany
Warning: +18




Tklivé tóny starého klavíru se rozléhaly místností. S jistou naléhavostí právě do světa křičely rozpoložení samotného skladatele. Smutné vzpomínky se mu míhaly hlavou, zatímco jeho prsty tvořily spontánně novou a zcela neznámou melodii pro ostatní. Muž, který byl původcem těchto tónu, se do svého hraní naprosto ponořil a nevnímal svět okolo sebe. Modré oči, které byly za sklíčky brýlí, právě skrýval za víčky. Záda měl jako pravítko, zatímco jeho prsty právě stvořily několik dalších tónů, které se změnily v příjemnou houpavou melodii. Možná by si to měl zapisovat, ovšem dobré skladby se pamatují i bez nějakého zápisu not, no ne? Pousmál se sám nad sebou, cítil, že se dostává do slavného vrcholu. Pomalé tempo ještě zpomalil, až onu skladbu zakončil třemi hlubokými bručivými tóny. Klavír ještě díky sešlápnutému pedálu ještě dlouhou chvíli zněl, než z něj dotyčný nohu stáhl. Hraní pro něj bylo tak uvolňující. Prsty si prohrábl tmavě hnědé vlasy a ohlédl se ke dveřím, jelikož mu přišlo, že vycítil přítomnost někoho dalšího.
"Co tu děláš?" Zasyčel, jakmile zaostřil na muže se sivými vlasy, který stál ve dveřích. Ramenem se opíral o futra, zatímco měl paže překřížené na prsou a podobně i nohy, kdy měl váhu těla jenom na jedné. V ležérně zapnuté bledě modré košili. Jenom se ušklíbl, když si ho konečně ten nafoukanec všiml.
"Co si myslíš, že dělám? Poslouchám to tvé směšné hraní. Možná by ses měl dát na něco jiného. Třeba látání spoďárů by ti šlo líp," Rýpl si do něj muž s krvavýma očima jako dva rubíny. Konečně přesunul váhu svého těla na obě dvě nohy, ale paže ponechal překřížené na hrudi.
"Jestli jsi do mě přišel jenom rýt, tak můžeš zase vypadnout." Poslal ho slušně řečeno do prdele a ještě si na tím odfrkl.
"Haaa? Tohle je můj dům a Ludwigův! Ty bys měl vypadnout!" Nesnášel ho, jak mu tady kazil vzduch a ještě jistě rozladil jeho bratrovi klavír.
"Já jsem to nevymyslel. Taky nejsem šťastný z toho, že jsi tu ty." Pohlédl k němu znovu, než zahrál opatrně několik tónů, avšak jako by mu naschvál prsty přeskočily a zaznělo to naprosto příšerně.
"Jdi pryč. Rušíš moji múzu, která mi napovídá,"
"Ty! To vůbec není pravda! Jsi jenom nemohlo. Aristokrat, co nás tady jenom vyžírá a chodí i ve věcech, co jsou tisíc let starý!" Nechal se hned vyprovokovat muž s rudýma očima a zle se zašklebil.
"Jenom závidíš, jak se starám o své věci, nic víc."
Na tohle už opravdu neměl náladu. Zlostně kopl do dveří, které tak zavřel, až to prásklo a mumlal si něco pod vousy. Ten… jak se vůbec opovažuje! Měl by být rád, že je Ludwig tak shovívavý… Měl by se nám klanět k nohám. No to by teda měl! O to víc ho naštvalo, že se opět domem i přes zavřené dveře začaly rozléhat tóny klavíru.
"Co si o sobě vůbec ten náfuka myslí?!" Zabrblal poměrně nahlas, až ho zarazil hlas dalšího muže. Vysoký s většími svaly, než měl Gilbert sám.
"Západe," Otočil se, jelikož ten stisk moc dobře znal.
"Už zase v konfliktu s Roderikem?" Povytáhl druhý světlé obočí a stáhl ruku z Gilbertova ramene. Ten se zatvářil až skoro jako dítě, co něco špatného udělalo a právě se jej někdo chystal klepnout přes prsty.
"Měl by ti být vděčný a on… on nás tu vyžírá!" Mračil se na svého bratra, který byl až moc klidný.
"Roderikův šéf nemá zas rád mého šéfa, ale musíme ho tady mít, kvůli krizi, která u něj nastala. Možná jste byli nepřátelé, ale snaž se teď chovat více jako přítel." Natáhl ruku, aby svého drahého brášku poplácal po tváři, načež Gilbert v reakci jenom nafoukl líce.
"Zkusím to," Zabručel nakonec.
"Tak pojď. Půjdeme na pivo, to spláchne veškerou špatnou náladu hm?"

Pití s Ludwigem vždycky dokázalo odvést pozornost od toho hlupáka Roderika. Samozřejmě si z těch dvou přítomných v hospodě dal více piv právě Gilbert.
"Je to takovej debil…" Mumlal, zatímco na konci věty škytl a skelným pohledem rudých očí se zadíval na svého mladšího bratra, který se jeho nenávisti smál. Neměl mezi ostatními nikoho jako právě Gilbert. Nepřítele, kterého musel mít pod střechou. A co když v tom bylo něco jiného? Napadalo jej, přičemž jej bodl osten žárlivosti. Mírně se zamračil na svého skoro spícího bratra, že by tenhle cítil něco zrovna k tomu vyžírkovi. Prohrábl si plavé vlasy, aby je ještě chvíli udržel na svém místě z čela.
"Myslím, že půjdeme domů." Drkl do Gilberta, který sebou cukl a vyjukaně koukal okolo sebe, než jeho pohled zakotvil na půl litru s pivem.
"Měls dost," Zasáhl ihned Ludwig, když se ho Gilbert snažil vypít a hodil na bar nějakou hotovost. Vzal toho ožralu za ruku a podepřel jej, i když věděl, že toho Gilbert zase tolik v sobě neměl.
"Mě se ještě nechce…" Snažil se stříbrnovlasý muž namítat, ale Ludwig mu nedal jakoukoliv možnost odtáhnout. Když se dostali ven, tak se Gilbert znovu pokusil blonďákovi vzepřít, až skončil na zemi a ten vážnější ze dvou - Ludwig, se mu snažil nesmát. Když on byl ale vždycky tak vtipný, když se opil.

Gilbert padl do postele, jakmile zmizela opora paží jeho mladšího, ale mužnějšího bratra.
"Měl bys jít spát," Podotkl tiše Ludwig, načež mu Gilbert ihned opáčil, že je ještě moc brzo a přece toho ani nevypil tolik, aby si nemohl dát něco doma.
"Žádné pití," Držel ho silou na posteli Ludwig a snažil se mu vnutit představu, že je bělovlásek nesmírně unavený a má potřebu spát. A po chvíli skutečně jeho drahý bratříček usíná, i když se tomu celou dobu naprosto vzpíral a odmítal připustit, že by byl snad unavený. Ovšem Ludwig věděl, že nebude spát příliš dlouho, jelikož po svých opileckých nocích obvykle v polovině noci chodil všude po baráku, až nakonec celé osazenstvo uvnitř probudil…. Na rtech se mu objevil málo vídaný úsměv, jelikož z těch dvou byl více vážný on sám.

Pomalu se začal probouzet, jako vždy je šíleně bolela hlava, a tak to dával najevo hlasitým mručením, než se mu konečně podařilo odlepit víčka od sebe. Zmateně zamrkal, když v jeho pokoji překvapivě svítilo světlo, asi jej sem přinesl Ludwig, ale už zapomněl zhasnout…
"Vypnu to světlo," Řekl sám sobě nahlas a chtěl se zvednout z postele, ovšem jeho pohyb byl zastaven už jenom tím, že nedokázal pohnout rukama od sebe. Zaklonil hlavu, aby zjistil, že je připoutaný k posteli…
"He?" Zmateně zamrkal, když se otevřely dveře pokoje a do nich vešel s malým úsměvem plavovlasý muž.
"Ach, koukám, že už ses probudil." Usmál se na něj a užíval si Gilbertův vyjevený pohled. Měl totiž na sobě něco, co už dlouho ne. Rudýma očima nevěřícně pozoroval muže v černé SS vlněné uniformě. Se vším všudy… s výložkami i několika vyznamenáními a samozřejmě nárameníky. Ale aby jeho uniforma samozřejmě nebyla přeplácaná, tak nad pravou prsní kapsou měl i hodnostní prýmek. Tedy spíše na sobě měl pouze její sako, zatímco kalhoty byly kdovíkde a zpod uniformy se občas ukázalo, že na sobě má jenom šedivé boxerky.
"Sluší mi to?" Zeptal se jej, zatímco si na hlavě poupravil černou brigadýrku s insigniemi, které k ní patřily - orlice společně s lebkou.
"Proč… to máš na sobě? A vůbec neměl ses toho zbavit, když… když nás spojenci dostali?" Zeptal se Gilbert, zatímco znovu zkusil pevnost provazu, který mu poutal ruce k čelu postele.
"No… řekl jsem si, že bych tě možná měl trochu disciplinovat a na to není nic lepšího, než tohle." Zatahal se za uniformu u krku, překvapivě si dal i tu práci, aby měl na rukou černé kožené rukavice. Přiblížil se k Gilbertovi, který sebou mírně začal cukat, protože se mu nějak tohle disciplinování nepozdávalo.
"A nechtěl by sis to nechat na jindy?"
"A proč? Furt jenom otravuješ toho Rakušana místo toho, abys byl se mnou. Dokonce jsi o něm mluvil i jako ožralý. Furt jenom: Roderik tohle… Roderik tamto… měl bych ti toho Roderika vytřískat z hlavy, abys tam měl jenom Ludwig. Aby sis říkal můj milovaný Ludwig…" Sklonil se těsně k němu a mírně pootevřel ústa jako by se jej chystal políbit, na což Gilbert reagoval podobně, ale místo polibku mu do úst vstrčil černou kuličku od roubíku, který mu cvaknutím zapnul na temeni hlavy, tudíž se Gilbert snažil ohánět alespoň nějakým hmkáním a cucáním gumové kuličky v ústech. Byl poměrně vyděšený jednáním Západu, a taky ho šíleně třeštila hlava, přesto ho Ludwigova slova přesvědčovala o tom, že jeho bratříček jenom žárlil na Roderika. Přece jenom jemu jako nepříteli věnoval Gilbert trošku více pozornost, než svému drahocennému protějšku.
"Když budeš hodný, tak dostaneš svoji odměnu," Zašeptal plavovlasý muž, zatímco se mu rty zkřivily do krutého úšklebku a v očích se mu jenom zlomyslně lesklo, když si vzpomněl, jak si občas užívali drsněji, než bylo zdrávo.

Gilbert se jenom zoufale snažil osvobodit z pout, ale kvůli tomu, že by to snad bylo nepříjemné. Ludwigova zkušená ústa moc dobře věděla, co jeho vztyčený úd chtěl, ale Gilbert toužil po tom se svého drahocenného bratříčka dotknout. Hladit jeho tváře, pevně svírat ten nádherný vypracovaný zadek… Snažil se dýchat nosem a zároveň se z jeho úst ozývaly steny tlumené gumovou kuličkou. Tohle měl být trest za něco, co si on sám neuvědomoval. Zanedbával svůj drahocenný protějšek. Zanedbával toho, o koho se ta dlouhá století staral jenom kvůli už dávno vyhaslému sporu. Ale to Slezsko mělo být jeho!! A teď se mu to Ludwig chystal dát pořádně sežrat. Chtěl jej pořádně potrestat už jenom kvůli tomu, jak jej bratr zanedbával, jak jej ignoroval a všímal si jej jenom, když on sám něco chtěl. Plavovlasý muž se odtáhl od Gilbertova vztyčeného kopí a vylovil cosi z náprsní kapsy. Velký prsten buď z chirurgické oceli, či ze stříbra, jelikož byl ozdobený několika kameny. Jenom se na Gilberta pousmál, zatímco mu jej navlékl na mužství a znovu se o něj začal starat, aby bělovlásek pocítil moc takhle bezvýznamně vypadajícího předmětu, který působil klamným dojmem, že je pouhá ozdoba na mužství.

Ludwig jenom pobaveně sledoval, jak se jeho bratr snažil osvobodit z provazu, který jej poutal k posteli. Sledoval, jak se mu napínají svaly. Natáhl prsty, aby jej pohladil po levé paži, kde se Gilbertovi dokonce rýsovala naběhlá žíla, která stejně jako bratrovo mužství divoce pulsovala. Gilbert se snažil něco říct, nejspíš by ho prosil, aby sejmul ten prsten z jeho délky, ale Ludwig si to hodlal užít. Bratříček už jistě dávno odhalil, jak pěkně zlý ten prsten dokázal být, když mu už jednou znemožnil vyvrcholit po pečlivé práci Ludwigových úst.
"Víš, co by mě zajímalo?" Zahleděl se do krvavých očí Východu mladší a jenom se naoko mile usmíval, než sjel pohledem dolů k jeho napínajícím se svalům. Ponechal jeho vztyčený úd být a začal mu dlaní jemně masírovat pravý prsní sval, po kterém vlastně roztíral Gilbertův preejakulát, který byl jediným znamením, jak moc jeho starší bratr byl vzrušený, když nemohl vyvrcholit.
"Jak dlouho ještě budeš Roderika kvůli tehdejším sporům nenávidět." Přemýšlivě sešpulil ústa, zatímco se mu vklínil jednou nohou mezi ty jeho, aby se na něj mohl položit a jeho bratříček cítil erekci v boxerkách na svém stehnu.
"V6dyť už je to tak dávno, tak proč se s tím zatěžovat. Že by za tím bylo nic?" Nakrčil světlé obočí a hleděl mu do očí, než sklouzl pohledem na jeho hrudník. Natiskl se ústy k jeho horké pokožce, aby jej vzápětí hryzl v okolí levé bradavky. Gilbert ze sebe vydal jenom přidušený křik, jak jej teď místo, kam jej bratr kousl, bolelo. A mělo toho přijít ještě více… Nejprve Ludwig surově označkoval bratrův krk na místech, které nešly zakrýt. Tedy spíše v to doufal, aby je Roderik viděl, i když ten by na Gilberta nejspíš neměl ani pomyšlení a vůbec! Proč přemýšlel nad svým sokem, když měl svého drahého přímo u sebe. Nijak nevyslyšel ty němé prosby, aby s tím přestal a nechal se třeba obejmout, teď měl chuť Gilberta potrestat a nevypadalo, že by jej to mělo brzy přejít.

S úsměvem pozoroval svoje dílo, které bude mít možnost vidět jen a jen on, pokud nepočítal ty horní kousance…
"Ach, bráško… ty pláčeš. To to tolik bolelo?" Natáhl ruku, aby mu setřel slzičky alespoň od pravého oka, zatímco druhou stružku slané vody z Gilbertových očí slízl jazykem.
"Nemohlo to tak bolet, ne?" Sjel mu dlaní k rozkroku, kde zatlačil v okolí třísla do jednoho zvláště ošklivého zranění po zubech, jak se snažil, co nejvíce stisknout. Věděl, že někde bude mít jeho ubohý bratříček i modřinu, ale bylo mu to jedno, líbilo se mu, jak trpěl.
"Moc jsi mě zanedbával, víš. Možná jsem tak trošku zvlčel." S tichým smíchem se zvedl v pokleku nad něj, aby si z hlavy sňal černou brigadýrku a položil ji bratrovi přes obličej.
" Nesmíš se koukat, protože konečně přejdeme k tomu krásnému… Musíš to vnímat veškerými smysly a zrak… ahn… Tě o to ochuzuje." Gilbert sebou jenom nespokojeně zavrtěl, až se mu podařilo tu otravnou čepici z očí dostat, aby vzápětí viděl Ludwigovu tvář staženou slastí. Z mírně pootevřených úst mladšího se draly steny, zatímco si na čtyřech nad Gilbertem pomalu uvolňoval svěrače svými dlouhými štíhlými prsty.
"Ach… ty bys věděl, kam zatlačit… já… nedosáhnu tam, Gilberte…" Mírně se prohnul v zádech, když se mu snad podařilo narazit na citlivé místečko, kde se snažil, alespoň jedním ze tří prstů zakroužit. Vlastně tak pečlivá příprava nebyla třeba, ale šlo tady o vytrestání Gilberta a to si náramně užíval.
"Kéž bys mi tak mohl pomoct." Viděl v bratrových očích bezmoc, protože ten už by si jej dávno bral a pomalu z něj vyšukával duši. Určitě si to později za tohle trápení pořádně slízne, protože Gilbert je stejně pomstychtivý jako Ludwig. Ovšem ten mu to podá za studena. Zatřepal hlavou, aby nepřemýšlel nad takovými blbostmi, zatímco se přestal roztahovat prsty a mírně se vyklonil do strany, aby něco sebral ze země. Jenom Gilbertovi věnoval úsměv, protože ten nemohl mluvit a tohle se mu nijak nelíbilo. Ústa už měl celá od slin, jak furt mohl cumlat jenom tu kuličku, a že tu teď před něj bratr vytáhl vibrátor, o kterém vůbec neměl zdání!
"Byl jsem tak hrozně sám, když ty se furt hádáš s Roderikem, a tak jsem musel dělat tohle…" Šeptal Ludwig, zatímco si špičku silikonové hračky přitiskl ke rtům a po chvíli umělou náhražku obalil svými stříbřitými slinami, aby jej posléze zavedl do sebe, což už Gilbert nemohl vidět, když byl Ludwig k němu čelem.
"A vždycky jsem si představoval, že jsi to… ahn ty, víš. Zatímco jsi měl plné ruce práce s vytahováním starých sporů, tak já si to dělal nad tvými fotkami. Neuvěříš, kolikrát jsem tu naši společnou postříkal." Zasmál se, protože si užíval to překvapení v jeho tváři a taky, jak moc rád by ten vibrátor ovládal on. Ano, nemohl si vybrat lepší formu trestu.
Na chvíli Ludwig zastavil pohyby své ruky, aby se ozvalo cvaknutí a po něm mohl slyšet Gilbert tiché vrnění motorku přístroje, který si do sebe jeho drahocenný bratříček zavedl. Položil se na něj částečně svou hrudí, aby do úst vzal na chvíli suchou část černé kuličky jako by jej vlastně chtěl líbat, jak se jejich rty letmo dotkly.
"Gilberte…" Zavzdychal mu přímo do obličeje a překvapivě bez potřebné stimulace ztopořeného údu, potřísnil stříbrnovlasému muži podbřišek horkým semenem.
"Ahahah… promiň, nějak jsem to neudržel, ale koukám, že tobě se pořád nechce vyvrcholit. Musíme ti pomoct…" Odhodil stále vrnící vibrátor na zem. Vzal do ruky tubu s gelem, který aplikoval na Gilbertův úd a po chvíli se na něj i začal spouštět, zatímco si rozepínal sako od své SS uniformy.
"Jsem v tom sexy? Chtěl bys mě takhle šukat i normálně?" Pokládal mu otázky, protože věděl, že mu nemůže bratr odpovědět.

Tolik toužil mít volné ruce! Tu zatracenou věc z pusy venku, což pak byl nějaký čokl? A co mu to tady Západ předváděl? No, že to bylo do háje tak žhavý představení! Několikrát cukl rukama v poslední protest, ale Ludwig to zatraceně utáhl pevně, parchant. Už cítil, jak mu provaz řeže do kůže, zítra tam bude mít nehezké otlaky a stopy. Stejně jako po jeho zubech, kde se tohle v něm vůbec bralo? A co to pořád mlel o tom, že se zajímá o Roderika… Bože, tolik by chtěl svírat tu jeho prdel, když se na něm takhle projížděl a vzdychal mu do tváře. Ale mohl jenom koukat jako nějaký divák a mlčet. Upíral přímo prosebný pohled na Ludwiga, aby mu alespoň sňal tu věc z mužství. Cítil totiž, jak moc se chtěl udělat. Vystříkat Ludwigovo nitro, a pak mu pomoct očistit se ve sprše. Dokonce už měl ten pocit, že se vrchol blíží, jak se mu stáhl podbřišek, ale nic nevyšlo ven. Něco tomu zabraňovalo! A to byl ten proklatý prsten! Dokázal se tak soustředit jenom na tento nepříjemný fakt, že nedokáže vyvrcholit a už si ani tolik neužíval tohle představení jeho bratříčka. Nevnímal jeho otázky, celé tělo teď toužilo po jendom obrovském uvolnění! Pohlédl na svůj podbřišek, kde ucítil další horkou dávku bílé smetany od Ludwiga a svraštil stříbrné obočí. Tak on si to užil a já ne?
"Ach… copak?" Vzal Gilberta plavovlasý muž za tvář a zubil se na něj. "Chtěl bys? A je to dostatečné ponaučení? Už se budeš věnovat mě a nebude to muset obstarávat ten vibrátor?" Gilbert mu jenom zíral do očí, z jeho pohledu jasně vyzařovalo, že až tohle skončí, tak jej snad zabije. Uslyšel lupnutí, kdesi na temeni jeho hlavy a vzápětí mu byl vyjmut roubík z úst.
"Hah…. Gah… sundej to!" Zachrčel, ale poměrně rázně, aby to znělo jako příkaz, zatímco Ludwig stále seděl na jeho vztyčeném mužství a mírně pohyboval boky, aby jej snad ještě provokoval.
"Gilberte, jsi ve mně taaak…. Hluboko." Olíznul si rty a naprosto ignoroval ten rádoby příkaz, než uslyšel úplně tichoučké 'prosím'. Ještě jednou se pohnul proti jeho mužství, než z něj tedy sesedl.
"Tobě se to snad nelíbilo?" Uchopil prsty stříbrný kroužek, který pomalu svlékl z jeho délky, a vzápětí přišla pro Gilbertovo tělo osvobozující sprška bílé tekutiny. Ludwig se na něj jenom zazubil, když byl víceméně celý od semene a natáhl se po provazu, aby mu uvolnil ruce. Pozoroval svého bratra, jak prudce oddychoval a bylo na něm vidět, že toto byl jeden z těch intenzivnějších orgasmů… Po chvíli však Východ prudce vstal a začal si mnout ruce. Sebral ze země těch svých pár věcí a ohlédl se na Ludwiga až ve dveřích.
"Tohle si vyřídíme a tobě se to líbit nebude." Zašklebil se na něj.
"Moc se těším," Odvětil medovým hláskem Západ a položil se na záda, když se mohl rozplácnout na Gilbertově posteli, než pohlédl na brigadýrku obrácenou vzhůru. Tolik špatných vzpomínek, a přece si to dokázal vzít pro potěchu Gilbertova oka na sebe, i když ten to nijak zvlášť neocenil. Znovu se zachichotal, těšil se, jakou pomstu na něj Gilbert vymyslí… Představa, že by mu měl snad i lízat boty, nebyla zas tak špatná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Torry Torry | 25. srpna 2015 v 12:57 | Reagovat

Další zajímavý díl od tebe, tihle dva se mi hodně líbí :-D jen tak dál ;-)

2 Azano Azano | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 11:01 | Reagovat

Ti dva jsou vážně velmi dobrý pár :D Těším se, co na něj Gilbert vymyslí :-D  :-D Každopádně hezky napsané, jako vždycky ;-)

3 Enqila Enqila | 27. srpna 2015 v 15:57 | Reagovat

Ách :3 Děkuji za pochvaly xD Jsou dobrý pár, ale co jsem se takhle pak poptávala cosplayerů Hetalistů, tak nemaj Gilberta moc rádi a s Ludwigem už vůbec ne :( Takže budu neoblíbený charakter, ale Gilber má prostě dokonalou osobnost, která mi sedne :D

4 Hentai no Kame Hentai no Kame | Web | 14. září 2015 v 20:43 | Reagovat

*poslintala si tričko* O_O To bolo nenormálne sexy!

5 Enqila Enqila | 14. září 2015 v 21:35 | Reagovat

Ehehehe :D Takovou reakci mám kdykoliv, když se mi podaří najít nějaký neuvěřitelně sexy obrázek s nima a nakopne mě k napsání něčeho takového :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama