Leonardova děvka | Kapitola 9 - Cesta

14. září 2015 v 18:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Moji drazí milí, včerejšním dnem moje drahá maličkost navštívila Řím. (Už ani ne tolik včerejším dnem, když už jsem zas doma). Je to nádherné město a u Kolossea mě napadlo, že bych mohla věnovat pár řádků zase tomu příběhu s Leonardem a Eziem. Musím se přiznat, že během toho chození na Forum Romanum a v okolí Kolossea jsem si to představovala bez budov. Jako to bylo ztvárněné v AC: Brotherhood. Nemám na ntb příliš velkou výdrž baterie, takže to asi omluvte, že to pro jednou bude nějaká z těch kratších kapitolek. Přece jenom už jsem za polovinou a vlastně mám otevřený jenom iternet a napsala jsem lidem, kterým jsem chtěla.
Kdo nebyl v Itálii... je nádherná. Řím a i teď Neapol, kde se vlastně nacházím... Bylo by hrozně jednoduché se nechat unést zdejší atmosférou a prostě "zmizet". Zůstat na kouzelném místě s úžanou historií a spoustou antických památek. Pět dní zde skutečně nestačí, doufám že v budoucnu Itálii navštívím ještě hodněkrát. Přece jenom, kdo by nechtěl mít vilu na ostrově Capri :D
Mám takový dojem, že kdyby mi z učitelů zabavil jeden můj univerzální sešit, tak by si asi slušně početl a moc by se mu to nelíbilo, lol (zpracovávám tam kapitolovku a příležitostně jednorázovky :D)
Pairing: Leonardo x Ezio
Warning: Nic se zrovna neděje, plkání a omáčka mimo


Eziův stav se během několika dní příliš nezlepšil. Horečky měl neustále vysoké a bylo třeba opustit Florencii, jelikož do ní proudilo více a více borgiovských vojáků. Všude po stěnách už i visely plakáty právě s podobiznou Ezia a tučnou odměnou za jeho hlavu.
Když se zrovna vousatý umělec nestaral o blouznícího assassina, za jehož horší zdravotní stav mohl i on sám, tak se snažil vymyslet plán, jak se dostat nepozorovaně bez kontroly pryč. Ze zamyšlení jej vytrhl hluk zvenčí, přičemž jeho pohled upoutal dřevěný povoz. Natřený rudou barvou a ověšený různými šklebícími se maskami. Leonardo se přiblížil více k mléčně bílému průsvitnému oknum aby si to představení v ulici lépe prohlédl. Přimhouřil oči, když zjistil, že se lidé tomuto povozu vyhýbali. Dokonce v okolí tohoto zvláštního kočáru jel kdosi na muži též oděn do rudé barvy s maskou na obličeji a několika dalšími, které měl rozvěšené na sedlových brašnách.
"Malomocní," Vydechl, když si konečně uvědomil, proč jsou tak výrazní a upozorňují na sebe a řinčením zvonu.
"Nicco! Nicco!" Rozkřičel se nadšeně, přičemž se naklonil, aby si ještě vůz prohlédl. Nemocní mu pro jednou dali tolik chtěnou odpověď.

Pozoroval celé své okolí pouze ve vyřezaných průzorech narychlo udělané masky. Jindy by si se vším vyhrával několik dní, ale čas už nebyl. Tahle malá improvizace prostě musela zabrat. Šaty taktéž nebyly nic moc. Pouze na rudo přebarvená dlouhá prostěradla, která tak tvořila jakousi tógu. Pobídl opratěmi Eziova bělouše k rychlejšímu tempu a spokojeně se pod maskou usmíval. Lidé se jim obloukem vyhýbali, kdo mohl, přešel do jiné ulice, aby snad nebyl nakažen leprou, jelikož na sebe podobně jako skuteční malomocní upozorňovali zvonem. Ohlédl se za sebe, aby zkontroloval Ezia, který ležel v přítomnosti Nicca na provizorním lehátku skrytý pod tenkou dekou. Pod plachtou vezli ty nejdůležitější věci - Eziovy zbraně a majetek, Leonardovy nástroje a potřebné plány společně s kodexovými stránkami a nějakým tím zlatem.
Leonardo svíral otěže pevněji, než předtím a stisk ještě zesílil, až se mu kůže zařezávala do dlaní, přičemž byl napnutý jako struna, jestli jim to skutečně vyjde. Díval se upřeně před sebe, když projížděli městskou bránou a v duchu si oddychl, když jim stráže věnovaly otrávený pohled a uvěřily tak ubohému maskování.
Práskl otěžemi, jakmile byli za branou a pobídl tím bělouše ke cvalu, aby byl Ezio opět, co nejdříve v teplé posteli a dostalo se mu řádné lékařské péče. Kůň samozřejmě ihned zareagoval a na chvíli se pokusil vzepřít proti řemenům, které jej nutily, aby měl hlavu krásně prohnutou do oblouku, za to mu Leonardo věnoval jednu výchovnou přes prdel, než se zvíře uklidnilo.

Jakmile byli daleko od města a jakéhokoliv příbytku, tak Nicco v podobných šatech jako Leonardo sňal sobě i Eziovi bílo-rudou dřevěnou masku, kterou by jindy využili třeba na proslavený benátský karneval. Sáhl po připraveném studeném obkladu, který nemocnému muži položil na hořící čelo. Ezio jej zastřeným pohledem pouze pozoroval a mělce oddychoval. Bylo na něm vidět, že se snažil sám sebe udržet při vědomí.
"Měl byste odpočívat." Promluvil po chvíli Nicco, když to nevypadalo, že by si chtěl assassin odpočinout během svého stonání. "Lépe pak naberete sílu…"
"Nemohu. Měl bych se vzchopit a bojovat proti Cesaremu a Rodrigovi. Nesmím je zklamat," Zachraptěl tiše, až musel Nicco natahovat uši, jak jej málem přes rachot povozu neslyšel. Klid bude mít jedině, až odpraví ty dva vlastníma rukama. Nicco se jenom tiše zasmál, ale zároveň si i povzdychl. Chápal Eziovu zapálenost pro tuto věc. Jeho snahu sloužit památce otce a dvou zesnulých bratrů. Chránit matku se sestrou a do toho ještě pomstít i strýce Maria. I tak by tím neměl být tolik posedlý. Měl by dát odpočinek sám sobě. Zregenerovat se, a poté pokračovat v odkazu po svém otci.
"Stav vám stejně nedovolí cokoliv udělat." Namítl dost hlasitě, aby ho slyšel i Leonardo a pochopil, o čem si povídají. Natáhl ruku, aby mu prohrábl tmavé vlasy, které mu lezly do obličeje, ale jakmile ho překvapivě střelhbitě zarazila právě assassinova ruka, tak se zarazil.
"Ach… omlouvám se," Vymanil si ji z Eziova slabého sevření a ponechal jeho vlasy, tak jak byly. Pohlédl na svého mistra, který se soustředil na cestu, alespoň to tak působilo. Chvílemi se cestě skutečně Leonardo věnoval, přes úzké průzory pozoroval cestu před sebou, ale myšlenkami se ubíral právě k Eziovi a cítil vinu na tom, že ublížil, jak jeho tělu, tak i hrdosti. Začínal být moc sobecký, nárokovat si ho… Ale přece si to slíbili ne? Sakra! Zaklel v duchu a zamračil se. Ezio byl a bude jenom jeho! Žádná žena na něj už ani nesáhne, získá si jej pro sebe. Určitě.

"Konečně usnul," Zašeptal si pro sebe Nicco a zahleděl se do dálky. Prohlížel si nebe, které se pomalu oblékalo do tmavě modrého kabátu se zlatým prošíváním, kterým byly nádherné rozsvěcující se hvězdy. Natočil hlavu, aby pohlédl na Maestra a poznal na něm, že už byl značně unavený ze sezení a hlídání koně.
"Mistře." Ozval se po chvíli, až sebou muž cuknul a zastavil koně, který už místo cvalu pomalu klusal.
"děje se něco?" Ohlédl se na Nicca, kterého už docela špatně viděl, jak se docela rychle stmívalo.
"jenom jsem myslel, že byste si rád odpočinul. Mohl bych teď být chvíli vozka já," Nabídl se, aby se mohl Leonardo trochu prospat, protože se mu už několik dní řádného spánku kvůli stavu spícího muže nedostávalo. Dlouhou chvíli jenom Leonardo mlčel, než tiše přikývl a sundal si masku z obličeje. Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu, jak se pod tím dřevem nedalo pořádně dýchat a otvory pro nozdry tomu příliš nepomáhaly. Sám Nicco si nasadil tu svou a slezl z vozu, který obešel a vyškrábal se nahoru za Leonardem, který mu předal otěže. Počkal, až mu mistr dal znamení, že mohl opět vyrazit, a tak zarazil pochodeň do držadla u levého sloupku vozu, aby si alespoň nějak svítil na cestu a pobídl koně, aby vyrazil směrem k Římu. Sám Leonardo se už bez masky stulil k Eziovi, protože cítil potřebu jej hřát. I když by se mu lépe zahřívalo mužovo spící tělo, kdyby byli oba dva nazí… Snažil se nemyslet zrovna na takovéhle myšlenky. I tak se neubránil tomu, aby jej políbil na ústa. Opatrně a jemně, přičemž se po něm spící tělo ohnalo rukou v domnění, že je to pouze nějaký hmyz.
"Ti amo… Ezio…" Šeptl do jeho ucha a hladil si tvář, kde přistála Eziova dlaň. "Doufám, že se těch slov jednou dočkám i od tebe,"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | E-mail | Web | 15. září 2015 v 17:23 | Reagovat

Krásná kapitolka! Už dlouho jsem čekala až něco přidáš a konečně na to došlo! :D
Ezia mi je líto a jeho reflexy jsou oprávněné, navíc jsem ráda, že jsi je tam užila. Kdyby, přestože nevědomky, se neohnal po Niccovi a poté Leonardovi, asi by to nebylo tak záživné :D
Jsem ráda, že jsi si to v Itálii užila. Pět dní je opravdu málo, ale i tak ti to závidím. Taky bych se tam chtěla podívat a projít si ta místa, kde "byl" i Ezio :-D  :-)

2 Enqila Enqila | 15. září 2015 v 19:19 | Reagovat

Tak po pravdě Řím je neskutečně krásný, i ty postranní renesanční uličky a nejenom ty antické památky :D Opravdu se mi domů nechtělo, a tak aby tam tak trochu bylo té akce ne? :D Když už je to taková méně záživná kapitola :D Třeba se jednoho dne dohrabu ke zdárnému happy big love endu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama