Jiný zrak

30. září 2015 v 10:00 | Enqila |  Moje tvorba
Když tu byla menší zmínka o tom, že násilného sexu je u mě až až :D. Tak jsem se rozhodla napsat něco takového na odlehčení. Šlo mi to podle mého docela od ruky, možná je to kratší, než obvyklá délka mých povídek, ale whatever. Zasnažila jsem se, víceméně je to něco z mé hlavy. Uuu, žádná fanfikce, jak jste asi čekali :D Holt se musíte smířit s tím, že ty fanfikce se budu snažit více a více eliminovat. Konec konců každý jsme na nich začínali, asi. Já určitě.
Warning: +18


V rukou pevně svíral kožené otěže a nechával se vést pouze zvukem přehrávače, který byl položen na jedné stěně obdélníkové kryté jízdárně. Čas od času zafrkal kůň, se kterým pracoval a snažil se nacvičit drezúru, i když přímo nevěděl, jestli to dělá správně. Možná to vše dělal obráceně, pokud mu přehrávač položili na opačnou stranu, než byl zvyklý. Kolena měl pevně zaražená do anglického sedla a záda rovná jako pravítko. Byl to přímo ukázkový sed, jako vystřižený z nějakého módního časopisu. Vnímal, jak se napínaly jeho zvířecímu společníkovi svaly během pracovního cvalu, než si kůň s hlavou prohnutou do oblouku opět odfrkl. Sem tam štěkl pes, který na muže dohlížel, sedíc ve středu jízdárny.
"Pane…" Ozvalo se kdesi a jezdec na koni obrátil hlavu k člověku. Tedy směrem, kde si myslel, že dotyčný byl. Přitáhl otěže k sobě, aby koně zpomalil do kroku a vzápětí mu je povolil, tudíž si nádherný vraník, který se lesknul potem, mohl protáhnout svou hlavu.
"Co potřebuješ?" Zeptal se muž, který byl natočen úplně jinam, než se nacházel dotyčný. Ten vypl přehrávač a zamířil za koněm s jezdcem společně s ním se k nim rozeběhl i pes, který hravě štěkl.
"Přišel jsem se podívat, jestli jste v pořádku. A taky vám říct, že už je to přes hodinu, co jste tu s Goldfingerem." Natáhl ruku, abych chytil zvíře u udidla a věnoval jezdci obdivný pohled. Přestože muž na koni díky skleněným mrtvým očím, nebyl schopen vnímat prostor zrakem. Naučil se perfektně pomocí přehrávače orientovat v prostoru jízdárny.
"Vedeš ho?" Optal se pro jistotu mladík, když si stáhl z levé ruky koženou rukavici a jemně přejel po krku svého drahocenného zvířete, které to s ním nevzdalo. Goldfinger mu pomohl se vyrovnat se ztrátou zraku a společně s ním ještě jedna osoba.
"Jistě… Můžete si odpočinout." Reagoval ihned muž a věnoval pohled levému tmavě hnědému koňskému oku. Občas ho děsilo, jaké ohýnky inteligence uvnitř těch očí plály.
"Odveď nás prosím do boxu a postarej se o něj. Měl bych se vrátit a vyčkávat jeho příchodu." Požádal muže, kterého nikdy nespatřil a mohl si pouze podle hlasu domýšlet, jak vypadal jeden z pobočníků osoby, která mu ublížila. A on jej přesto neustále miloval… Pevně sevřel v dlani hrubou černou hřívou a podle vůně a chroupání jiných koní poznal, že vešli do stáje. Položil se zcela na Goldfingerův krk, aby se nepraštil do hlavy, když vcházeli do boxu.
"Pomohu vám dolů." Ucítil, jak si dotyčný položil ruku na jeho stehno a vykopnul obě dvě nohy ze třmenů, aby vzápětí elegantně sesedl ze svého koně. Po hmatu jej ještě poplácal po plecích, než byl vyveden z boxu, kde se zastavil, protože si nebyl jistý, jestli s nimi šel i Lucky.
"Lucky?" Rozhlédl se okolo sebe, přestože nic neviděl, slyšel ťapkání drápků o zem a vzápětí se mu velký zlatý retrívr otřel hlavou o nohy. Muž se shýbl, aby jej uchopil za madlo, připevněné na obojku a usmál se. Další jeho věrný zvířecí pomocník, který mu pomáhal orientovat se v prostoru.
"Myslíš, že dneska přijede konečně domů?" Zeptal se a odpovědí mu bylo souhlasné štěknutí. To zvíře mu pomáhalo tady přežít v této zlaté kleci bez něj… Nahmatal přezku na helmě, kterou si rozepl. I přes své zvířecí přátele se zde cítil neuvěřitelně osamělý. Sám v té temnotě okolo sebe, za kterou mohl právě muž, bez něhož se cítil tolik sám. Na chvíli se zastavil, aby nastavil tvář více a více slábnoucímu slunci, které se největší pravděpodobností pomalu zapadlo.
"Je tady nádherně viď? Kdybys mohl mluvit… Jistě bys mi popsal tohle místo Lucky." Šeptal tiše do zvedajícího se větru, který mu pročísl k sobě slepené tmavé vlasy. Oči, které mu už nic nenavrátí. Nikdo, jenom ve snech vídal svět, jaký kdysi zrakem znal…
"Když je tady i jízdárna a lesy pro hony. Škoda, že spolu nemůžeme nikam ven, Lucky. Třeba na některý z těch honů." Smutně se usmíval a jenom popotáhl. Avšak z jeho mrtvých skleněných očí netekly žádné slzy, protože neměly z čeho.
"Nemůže si udělat ani chvilku pro mě. Ale já ho potřebuju Lucky. Potřebuju ho k životu, jinak brzy nebudu žít, víš. Umřu na samotu. Je něco takového vůbec možného?" Vlastně promlouval sám k sobě, protože zvíře jenom trpělivě čekalo, než se jeho pán opět rozejde.

Jakmile stanul ve vstupní hale, tak okamžitě přišel někdo, kdo by se mu mohl věnovat a vyjít vstříc všemu, co si přál.
"Nějaké informace o panu Laurenovi? Nevolal?" Odpovědí mu bylo tiché ne jako by snad žena soucítila s jeho osaměním. Spousta dam ze služebnictva si na něj brousila zuby a jenom čekala, kdy některou z nich vyzve, aby s ní utekl společně od té samoty.
"Tak mi prosím připravte koupel…" Natáhl ruku, aby ženě položil ruku na rameno, přičemž pak nejistě dodal jméno.
"Lepšíte se." Pochválila jej dáma a jenom si prohlížela jeho tělo, které v jezdeckém oblečení pouze vyniklo. Hlavně jeho vypracované pozadí společně se svalnatými stehny. Ujala se přípravy koupele, až když muž zmizel ve svém pokoji, kde pustil svého psího společníka. Sundal retrívrovi obojek, protože v domě se vyznal i za pomoci své slepecké hole, tudíž mu dával jakousi svobodu. I když pes setrvával v jeho přítomnosti, aby jej případně upozornil na kohokoliv, kdo mířil k jeho pokoji. Sundal ze sebe oblečení, okolo kterého se vznášela vůně vraníka, jehož jezdil a chvíli jenom seděl na posteli nahý v celé své kráse. Spousta žen by takového pohledu nejspíš využila, kdyby měla možnost, ale skrze zavřené dveře nikdo nemohl vidět, jak své nádherné tělo obnažil. I přes handicap se zrakem se pořád snažil udržet ve formě. Bylo to vlastně jediné, co zde mohl dělat, pokud si zrovna nevolal s Jamesem… Vstal, aby si našel něco na sebe, kdy ze skříně vylovil nějaké tričko s dávno už sepraným textem a volné dlouhé tepláky. Čekal, dokud si pro něj nepřišla žena, že koupel pro něj byla připravena.
"K večeři budete chtít co?" Dotázala se, jelikož pán obvykle večeřel později. Pro jednou přijal její pomoc, aby byl odveden hned do vedlejší místnosti.
"Nechám to na vás Beatrice. Vím, že vaříte skvěle." Odmítl si říct o cokoliv, protože jej ani nenapadalo, na co by mohl mít chuť. Poděkoval za spolupráci a zastavil se v luxusní dlaždičkové koupelně. Celou místnost provoněla levandulová sůl do vody, a tak k ní muž pomalu vyrazil s rukama před sebou, aby do vany nenarazil. Jakmile dosáhl jejího okraje, tak ze sebe začal svlékat oblečení, přičemž do ní opatrně vklouzl a jenom požitkářsky vydechl, zatímco byl pozorován Luckym, který se od něj odmítal hnout na krok.

"Ach jistě. Udělejte večeři pro dva a nezmiňujte se Aaronovi, že mám v plánu přijet. Chci ho překvapit. Ano, vím, že je vždycky rád, když to ví. Ale... Prostě to tak udělejte. Do hodiny možná více jsem tam." S těmi slovy zavěsil a zahleděl se z tónovaného skla ven. Projížděl právě městem, které brzy opustil. Zrádce v organizaci už dávno našli a on jako šéf byl naprosto spokojený. Teď bylo třeba rozdrtit konkurenci a to nemohlo být s jejich plánem tak těžké. Zamyšleně si opřel tvář o ruku a dál pozoroval okolní krajinu. Nikdo neznal jeho jedinou slabinu. Nikdo nevěděl o Aaronovi, protože byl považován za mrtvého… Šéf chtěl jako důkaz jeho oči a dostal je. Tak nádhernou zelenou barvu už nebylo možné vystihnout umělými náhražkami, ale přece… jedině takhle mohl jejich vztah fungovat, pokud si mysleli, že byl mrtvý. Hned na to se svého šéfa samozřejmě zbavil a stanul na jeho místě jako oficiální nástupce. Tak to v téhle branži chodilo. Zabij, nebo budeš zabit. V pohledné tváři s pečlivě udržovanou bradkou se objevil krutý úšklebek. Byl rychlejší… Zamyšleně pohlédl na Blackberry, které držel v ruce a rozklikl si menu. Najel do galerie a zkoumal těch pár fotek, které kdysi dávno udělal Aarona, když se nedíval. Morbidně se uchechtl, on se vlastně už pár let nedíval vůbec. Zamyšleně zkoumal jeho krásnou tvář a divil se, že vždy na něj tak oddaně čekal, i když možná si něco začal s nějakou ze služek? Takhle ho mohl překvapit při činu, a pak ho potrestat. Jo… Přivřel oči, když přestal studovat tu nádhernou tvář. Jako by ji vytesali andělé… A pěkné tělo už bylo jenom bonusem. Přejel na další fotku, kde měl možnost pohlédnout na Aaronovu erotickou tvář během sexu. Ucítil záškub v podbřišku, jak ho to nabudilo. Možná by mu měl volat častěji a poslouchat, jak roztomile mu heká do telefonu a žadoní o to, aby za ním přijel. Hýčkal si ho… Kousl se do spodního rtu, jak začal cítit nepříjemný tlak v slabinách, který značil, že se mu z těch myšlenek postavil. Byl celkem zvědav, jak ho Aaron přivítá…

Nechal si pomoci do hedvábného županu, který byl příjemný a jemný. Neviděl důvod se příliš oblékat, jelikož zde většinu času pobýval sám obklopen zvířaty. Chytil se jedné z žen, aby jej odvedla do honosné jídelny, kterou nikdy nebude mít možnost spatřit vlastním zrakem. Mohl si leda tak představovat, jak to zde vypadalo. Usadil se za stůl, kdy se Lucky položil v blízkosti jeho nohou.
"Děkuji," Pustil ženu a opatrně nahmatal příbory. Chvíli po nich jenom klouzal prsty, než je uchopil do rukou. Po chvíli je však položil zpět na stůl, protože mu přišlo jako by zde cítil dvě jídla.
"Beatrice?" Zmateně se rozhlížel okolo sebe jako by ji hledal.
"Někoho čekáme?" Zeptal se ihned, co ucítil, jak byl uchopen za dlaně a snažil se nepůsobit příliš rozrušeně, protože druhý talíř mohl znamenat jedinou věc.
"James… Přijede James?" Upíral svou tvář směrem k té ženině, zatímco Lucky výstražně štěkl, že přišel někdo další.
"Kdo?" Zmlkl a snažil se naslouchat krokům, přičemž pustil postarší ženu, která se zde starala o celé sídlo a byla jakousi vrchní komornicí.
"Proč jsi mi nezavolal?" Vykročil podle sluchu proti krokům, které se k němu blížily, a ruce měl natažené do prostoru, než se něčeho dotkl. Přímo se svým hmatem díval, když prsty přejížděl po látce drahého obleku a do nosu vsál dobře známou drahou kolínskou, která byla výrazná jenom pro něho.
"Přišel sis pro mě," Zašeptal tiše a objal muže, jehož tvář se snad jako jediná nevytrácela ze vzpomínek a nebledla. Dotyčný se spokojeně usmál a vjel mu prsty do vlhkých vlasů.
"Víš, že se mnou nikam nemůžeš. Nechci tě vystavovat nebezpečí. Musíš tady poslušně na mě čekat…" Políbil jej do vlasů a odvolal ostatní, aby je nechali o samotě. Místnost se ihned na jeho rozkaz vyklidila a on si stále slepého muže držel u sebe.
"Kéž bych ti mohl navrátit zrak…" Trochu zrudnul, když uslyšel, jak hlasitě se Aaron nadechoval. Přímo ho očuchával jako pes, než si tvář položil na levé rameno a políbil jej na krk.
"Jsi to opravdu ty." Potvrdil si ještě letmými dotyky na tvář a zastavil se u jeho pečlivě upravované bradky.
"Necháváš si narůst vousy?" Přemístil bříška vzhůru po čelisti k pravému uchu, kde ani strniště necítil.
"Aha… Určitě ti to sluší." James se jenom spokojeně pousmál a odtáhl Aarona jemně od sebe, aby ho konečně mohl políbit na přivítanou. Nevidomý mu jenom vyšel vstříc, než byl poté odveden ke stolu.
"Chceš nakrmit?" Nabídl mu James, i když si byl vědom Aaronovy samostatnosti a nechtěl jej tímto nijak urážet.
"Ano. Od tebe vždycky." Přikývl s malým úsměvem druhý muž a jenom si položil ruce do klína, aby pořád Jamese neosahával, i když to byl jediný způsob, jak jej mohl vidět.

Příliš dlouho se nedokázal ovládat. Vlastně by to nezvládl Aaron, ale nechtěl se ztrapnit tím, že by nějak třeba spadl, a tak musel dočkat času jako husa klasu. Mírně mu zrůžověly tváře, když ucítil tah za hedvábný lesklý opasek županu a vzápětí už ho nic před světem neskrývalo. Z náhlého chladna v nepoužívané manželské ložnici vyskočila Aaronovi husí kůži, se kterou mu ztvrdly i bradavky na vypracovaném hrudníku.
"Pojď ke mně. Zahřeju tě," Vybídl jej tiše James a přitáhl si Aarona k sobě. Druhou ruku, kterou nesvíral tu černovláskovu si ovinul okolo jeho pasu a jenom se rty přitiskl k pravé zduřelé bradavce. Aaron jenom tiše lapnul po dechu, jak jeho tělo bylo přecitlivělé. Sklouzl dlaněmi z Jamesových vlasů na jeho ramena a lehce se do nich zapřel.
"Zahřej mě víc. To mi nestačí." Zakňoural tichounce a vzápětí už na zádech cítil jemný materiál flanelového ložního prádla, jehož barvu po hmatu nemohl poznat a vlastně to byl nezajímavý údaj, když měl možnost opět cítit jeho. Náležitě si to užíval a nechával se hýčkat drobnými motýlími polibky, které rozehřívaly jeho tělo.
"Jamesi…" Zašeptal tiše, když na něj najednou nedosáhl a nemohl se na něj dívat skrze svůj hmat.
"Chci tě svléknout…" Zašeptal do ticha místnosti, načež se oslovený pouze zasmál.
"Později. Teď je důležité se postarat o tohle…" Řekl, zatímco do dlaně uchopil Aaronovo vzrušení a pevně jej sevřel v dlani. Odpovědí mu bylo jenom další zasténání a toužebné vybídnutí se boky proti němu.
"Musím uznat, že dezert po večeři jistě bude chutný…" Nemohl vynechat právě tuto poznámku, když se chystal po dlouhé době okusit mužství svého drahého. Inu… sice okusil i jiné muže během té doby odloučení, ale to nemohl Aaronovi říct, jinak by si u něj ani neškrtl. Ale pro něj přece byl mazlíčkem číslo jedna, a tak si ho musel rozmazlovat, když se častokrát viděli jednou za několik měsíců. Ústy obemkl jeho délku a pomalu pohlcoval, co největší část jeho délky do svých úst. Naprosto spokojený byl, až když uslyšel tiché vzdychání z jeho úst a prsty ve vlasech.
"Nemusíš se do toho nutit… Tak dlouho jsme se neviděli. Přeskočíme předehru…" Snažil se ho Aaron tichounce přemluvit. A nakonec mu to vyšlo… koneckonců proč se trápit s předehrou, když i on sám toužil po něčem tisíckrát lepším.

"Teď to možná trošku zabolí…" Upozornil Aarona, i když ten byl na bolest více, než zvyklý. A pokud si hrál sám se sebou, tak mu to ani bolestivé přijít nemohlo… Pevně sevřel prsty prostěradlo, zatímco měl doširoka otevřená ústa. Celými svými smysly vnímal, jak do něj pomalu pronikal James svou délkou, než se skoro až úlevně usmál, když v něm byl jeho drahý až po kořen. Pevně si ovinul paže okolo jeho krku a natiskl si jej ke svému tělu. Necítil na něm žádné změny, možná tak že on James sám zapracoval na sebe a jeho tělo muselo být na pohled ještě přitažlivější, než předtím. A on to směl cítit svým vlastním způsobem, zatímco se v něm začal muž pomalu hýbat. Zároveň se svými pohyby se otíral o Aaronovu erekci, která se tísnila mezi jejich těly. Dlouhou chvíli byl James hypnotizován jenom Aaronovým obličejem, kde se mísilo všechno - slast, bolest, radost i láska. Spousta emocí, které mu neukazoval nikdo jiný, ale jenom on, když vnímal pouze svým tělem a nepozoroval svět očima. Sám zavřel oči a snažil se pocítit to samé jako Aaron. Vnímat jej ostřeji svým hmatem a čichem, ale nedařilo s emu to, jelikož byl příliš rozmazlený svýma očima. Možností vidět, kterou muž vybízející se proti němu už dávno neměl. Přitiskl se svými ústy k těm jeho, aby na chvíli umlčel ty nádherné sladké steny. Nadzvedl se nad Aarona, kdy si jej podebral pod koleny, aby se mu lépe přiráželo a posteskl si, jak příjemná by bylo si ho brát i zezadu… Och… koneckonců na tohle měli celou noc ne? Potlačil tichý smích, zatímco Aaron pod ním už dávno vrcholil a to ani pořádně nezačali…

Ráno pro něj mohlo být kouzelné, ale jakmile se alespoň trošku probral a chtěl se natisknout k osobě, která by správně měla spát vedle něj, tak tam bylo prázdno… Že by Aaron po tak živé noci vstával brzy? Jenom mu lehce cuklo obočí, ale i tak mu to nedalo, aby si zvonečkem nezavolal jednu ze služebných. Do ložnice přišla postarší dáma, která asi jako jediná ze sloužících zvládala být svým pánům ihned po ruce.
"Beatrice… Kde je prosím vás Aaron?"
"Vydal se na svoji ranní vycházku s Luckym. Snaží se udržet v kondici, když tu nejste s ním, aby byl stále přitažlivý." Odpověděla ihned žena a upravila si své krátké šedivé vlasy.
"Budete si přát snídani? Jistě bude do deseti minut zpátky. Nemusíte se o něj bát." Snažila se svého pána uklidnit, že se zde přece nemůže nevidomému muži nic stát. James jenom přikývl, že snídani by si dal a vstal z postele, aby si urovnal poházené věci a oblékl se do nového čistého prádla, jelikož, jak zjistil, tak jeho spodní včera nedopadlo moc dobře. Očividně ho využili jako ručník, pro který se Jamesovi nechtělo, když se tak skvěle bavili. Jenom se spokojeně pousmál a opět se položil na postel, aby trošku zavzpomínal na dění včerejšího večera. Mírně sebou cukl, když byl ze snění vytržen zabzučením zprávy telefonu, kterou si ihned v dobré náladě hodlal přečíst. Jakmile ji rozklikl, tak jej zamrazilo, když si prohlédl přílohu. Byla tam fotografie Aarona s kamenným výrazem, zatímco mu ke spánku kdosi tiskl hlaveň. Překvapivě Aaron nevypadal příliš vyděšeně, možná tohle čekal, když si fotografii lépe prohlížel, tak si všiml několika šrámů na tváři. Že vůbec někdo dokázal vztáhnout ruku na člověka, který se řádně nedokázal bránit.
Tvoji slabinu jsme konečně našli. Jestli ho chceš vidět ještě živého, tak se setkáš s naším bossem, kde se bude vyjednávat o kapitulaci tvé organizace….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 30. září 2015 v 12:39 | Reagovat

No páni, tak tohle je opravdu jiný šálek čaje :D Je to velmi zajímavé a tak se ptám, bude pokračování???? Protože to by bylo boží! :-D Konec mě opravdu hodně překvapil, navíc když se jedná o nevidomého. Jen tak dál :-)

2 Enqila Enqila | 30. září 2015 v 14:56 | Reagovat

Myah... jsem ráda, že mě povzbuzuješ v psaní :D Připadá mi pak, že jsou mé povídky aspoň někým chtěné :D Nevím, jestli bude pokračovaní, říkala jsem si, že by mohlo být už včera, když jsem to napsala (bacha na mě, trhám osobní rekord) za včerejší den :D Tudíž mi to opravdu šlo dobře od ruky. Možná to pokračování napíšu už jenom kvůli tomu, že ty bys ho ráda, tak bych ho mohla věnovat tobě :P :D

3 Azano Azano | E-mail | Web | 30. září 2015 v 15:27 | Reagovat

[2]: To by bylo velmi milé :3
Mě se tvé povídky líbí, jsou hezky napsané a nejedná se tam o bludy, což se u mě říct nedá :D

4 Enqila Enqila | 30. září 2015 v 18:47 | Reagovat

[3]: No o bludy... Záleží na situaci :D SNažím se psát, tak nějak podle fyzikálních zákonů. Ovšem fantasy se taky nebráním :D Jenom na něj zatím moc nápadů není :D
A když mě tak povzbuzuješ, tak taky potřebuješ odměnu ;33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama