Touha

17. října 2015 v 18:30 | Enqila |  Moje tvorba
Jak snadno se dá změnit z původní romantické linky k něčemu úplně jinému. Měla jsem v plánu, že to bude jednodílná povídka, nějak se mi vysmeklo a nejspíš bude mít ještě jeden kousek, jestli se k tomu někdy rozhoupu. Tentokrát to máme ze školního prostředí. Už dlouho jsme si říkala, že bych mohla napsat něco na vztah mezi studentem s profesorem. Asi příliš rozvité charaktery nečekejte, protože v posledních dnech se učitelé dohodli, že nám naserou písemky do jednoho dne, protože asi nemáme co na práci. So enjoy readin' ;3
Warning: +18, vydírání, žádná romantika


Někdy bychom chtěli, aby příběhy končily jinak. Zamyšleně tužkou poklepával o papír, kde stála právě tato věta, a snažil se naslouchat výkladu, přestože ho tohle téma nezajímalo. Trapná historie některé ze sousedských zemí. Mnohem více ho to táhlo na jih, k dějinám Řecka a Itálie. Antika… Renesance a oni měli celý rok probírat ty ubohé nudné dějiny. Jediné, co na tom bylo dobré… byl on. Mladý profesor, jehož oni byli první třídou. Samozřejmě se ještě nenaučil pořádně zjednávat si respekt, ale pozornost všech si získával právě svým otevřeným přístupem pro debaty. Neseděli jenom celou hodinu na zadcích a neposlouchali informace, jak to do nich hustila stará generace učitelů. Hlavně to mívali v oblibě profesoři přírodních věd, jako byla chemie, fyzika. Něco na vás vyprskli, skoro jako by vás zaklínali…
Béžová vestička, bílá košile s vyhrnutými rukávy po lokty. Též světlé béžové kalhoty a nádherně vyleštěné černé kožené polobotky. Škrábal na papír místo toho, aby se věnoval žhavé diskusi na téma, jak vznikla různá jména států Evropy. Toužil mě snad svým dokonalým vzhledem svést? Za sklíčky brýlí nádherné zelené kočičí oči a ve tváři vždy úsměv. Vždy rozcuchané černé vlasy…
"Ach… Co si to tu sepisujete pro sebe, pane Krausi?" Mladík strnul a věnoval trochu vyděšený pohled svému spolužákovi. Ten se mu samozřejmě chechtal, zatímco po osloveném bylo požadováno, aby předal vyučujícímu papír. Docela neochotně a s rudými tvářemi mu předal značně otrhaný kus papíru.
"Možná si to přečtu později," Zamumlal muž, když zachytil už ta první slova, která popisovala, co měl právě na sobě.
"Ale no tak. Pane profesore, přečtěte nám to!" Ozval se otravný ženský hlas, který nepatřil nikomu jinému, než Lise Olesenové. Třídní drbně, která musela vědět vše a roznést po celé škole vše. Mladík upřel na svého profesora prosebný pohled.
"Příště až si budete čmárat obrázky pro sebe, tak se zkuste věnovat či přispět do diskuze, pane Krausi." Vrátil mu papír zpátky a mladík si jej okamžitě schoval do tašky k sešitům. Nebylo to poprvé, co si psal, jaké oblečení měl na sobě. Mohl mu připadat jako podivín, hlavně pokud si to přečetl celé a nějak mu tam nemohlo sedět "Toužil mě snad svým dokonalým vzhledem svést?". Celý zbytek hodiny dokázal cítit na svém těle jeho ostříží zrak. Avšak ani jednou se na něj nepodíval, protože se sám za sebe styděl.
"Jdeš domů, Tome?" Zeptal se spolužák stále zamyšleného mladíka a drkl do něj, aby ho to pako vnímalo.
"Hm, dneska… Jo. Měl bych jít…" Odvážil se zvednout pohled, aby si ještě před sbalením věcí prohlédl svého nejspíše idola. Možná k němu cítil jenom platonickou lásku, protože se mu ještě nestalo, že by ho tolik přitahoval muž.
"Pokud mě nebude chtít zjebat za to, že dělám jiný věci, než bych měl…" Odmlčel se, zatímco si balil věci.
"Pane Krausi, mohl byste na chviličku?" Ozval se chvíli na to profesor Svůdník, jak ho začal ve svých myšlenkách přezdívat Thomas a jenom věnoval kámošovi útrpný pohled, i když v duchu se radoval, že s ním stráví o trochu déle času, i kdyby jenom pět minut poslouchat pitomé kázání o tom, jak by se měl věnovat dějepisu.

Profesor Svůdník si taktně počkal, až poslední člověk opustil místnost a zůstal tam pouze s maličkým blondýnem, který jistě musel mít napoleonský komplex ze své výšky, když to ani nemohl dohánět jako malé dívky podpatky.
"Příště byste se měl věnovat vypisování zápisků a ne hodnocení mého vzhledu," Odkašlal si a podařilo se mu potlačit jakousi růž ve tvářích. Sundal si brýle, čímž vynikly ty nádherné mechově zelené oči o to více a vložil je do pouzdra, které jenom klaplo.
"Pokud mi netoužíte nic dalšího říci, tak můžete opustit místnost." Ještě před chvílí byl rozhodnutý, že by na něj možná udělal nějaký ten krok. Nebo ho vytrestal, ale nakonec jej zarazila už jenom myšlenka toho, že to byl jeho žák. Ještě bylo příliš brzy, aby si zadělával na problémy. Přece kvůli tomu odešel odtamtud…

"Víš, je to trošku složité," Prázdná sklenička dopadla opět na vyleštěný barový pult a muž, který už značně přebral, se jenom zadíval na svého dávného přítele. "Nechci se opět dostat do problémů. Přece si pamatuješ, jak to bylo. Spousta rodičů, pak na ředitele naléhala. Nechtěli, aby gay vyučoval jejich děti." Sevřel rty k sobě a požádal o další whisky, i když mu prve barman odmítal dát, tak si ji nakonec podrážděně vyřval a nechal si u sebe rovnou celou tu láhev.
"Chápeš to? Jak hrozně mě pak kromě těch děcek šikanovali i jejich rodiče! A nejhorší je, že se mu asi líbím. Dneska si zas dělal nějaký čmaryky mimo zápis. Když jsem mu to vzal, tak sám sobě pokládal otázku, jestli se ho svým dokonalým vzhledem snažím svést…" Pořádně si přihnul z láhve a jeho společník si pouze povzdychl. V obou rukou svíral skleničku se svým stále nedopitým drinkem. Na poslouchání jeho problémů tady byl, ale že by třeba Joe otevřel oči? Vždycky se mu snažil naznačit, že tady pro něj byl i jinak a on to prostě ignoroval!
"Tak bys měl konečně přestat být na zajíčky, a poohlédnout se po nějakém trvalejším vztahu s vrstevníkem." Radil mu jako už tolikrát předtím a v duchu vždy dodával, že by se měl Joe podívat před sebe. Zvolit si jeho…
"Ahahaha… ty víš, že mám pro mladíčky slabost. Jako tehdy," Zamumlal tiše a lehce se u toho i usmíval, i když události následujícího dne by nejraději vymazal ze záznamů ve své hlavě. Vzpomínek ostatních, kteří to ale nejspíš zapomněli, jaká doba uplynula. Jednu noc měl všechno a vzápětí byl o to obrán právě jím. Tvář premianta třídy už pro něj byla dávno ve stínech. Vídával pouze ten sadistický úsměv, když se ten kluk krmil Joeovou bezmocí.
"Bylo to nudné, pane profesore… Po pravdě jsem to čekal lepší, když jste na mě zíral s tak toužebným výrazem." Bylo jisté, že ho prozradil, a tak byl po několika stížnostech rodičů, že si nepřejí, aby jejich děti učil homosexuál, vyhozen ze školy. Přestěhoval se daleko od svých problémů, nedokázal se dívat do těch vinících tváří vlastní rodiny. Jaké zklamání to bylo, když se jejich syn nikdy neožení, nikdy jim nedá tolik chtěná vnoučata. Minulost ve svých vzpomínkách smazat nemohl, ale tady v tomhle zapadlém městečku ho nikdo neznal.
"Joe… hej Joe!" Strčil muž vedle něj do kravaťákova ramene a zašklebil se.
"Už zase nad tím přemýšlíš? Není to už dávno za tebou? Přece jsi to říkal." Jenom zavrtěl hlavou, když se jeho přítel plnými doušky napil whisky, která mu zmizela v hrdle.
"Měli bychom jít, než to přeženeš, chlape." Zalovil muž v kapse a vytáhl na stůl pár pomačkaných bankovek, které tam dal za oba dva a vzal Joa za ruku. Ten se nehodlal pustit své whisky, a tak ji cestou ven z baru vyprázdnil a hodil venku s ní o zem. Až se rána ozvala celou prázdnou ulicí a kdesi v dálce jako reakci na tento zvuk zaštěkal pes.
"Zvládneš jít domů?"
"Jo. Jasně, Richarde." Odstrkoval od sebe kamaráda a ten si jenom povzdychl. I tak černovlasého muže obdivoval, že po tolika panácích whisky a polovině láhve zvládl stát na nohou.
"Aspoň že zítra je už neděle," Povzdychl si a projel Joemu jeho krátké černé vlasy. Nejradši by ho políbil, ale k tomu neměl odvahu. Byl rád, alespoň za toto přátelství. Navedl Joa správným směrem a chvíli ho pozoroval, jak mizel v dálce a skutečně se mu dařilo jít docela. Ovšem jakmile se dostal do parku, tak se posadil na lavičku, na které se mu nakonec podařilo usnout.

Pomalu ale jistě se mu dařilo rozlepit oči od sebe. Hlava ho neuvěřitelně bolela po včerejším pití s Richardem. Opatrně se zvedl do polosedu, aby zjistil, že rozhodně nebyl ve své ložnici. Plakáty, které byly nalepené na stěně, kde se nacházel on v posteli. Různé metalové skupiny, dokonce i pár filmových postav. Z nich mu něco říkal ten chlapík v tom červeném obleku a svítícím diskem v hrudníku. Potom ještě možná ten blonďatý maník…
"Kde?" Sevřel rty k sobě, zatímco se snažil očima mžourat na knihovnu u druhé stěny. Neodvažoval se vstát, ale kdyby tam alespoň dohlédl, došlo by mu, kde byl. Spousta knih o renesanci a antice. Takovým nejvýraznějším bláznem na škole byl právě jeden z jeho studentů. Konkrétně Thomas, který se objevil ve dveřích a s jídlem na tácu.
"Uhm…" Vydal ze sebe a trochu váhavě vzbuzeného profesora pozdravil, zatímco došel ke stolu s počítačem a odložil tam jídlo, co si přinesl.
"A…hoj…" Vydal ze sebe zaraženě Joe a hned Thomasovi položil otázku, co tady vlastně dělá?
"Válel jste se na lavičce v nedalekým parku. Chodím tam se psem. Vy si to asi nepamatujete co?" Zašklebil se a snažil se nesmát tomu vyděšenému výrazu dějepisáře. Proboha… určitě musel kecat kraviny z opilosti a vůbec si to nepamatoval.
"Odvedl jsem vás k sobě domů, protože jste nebyl schopnej jít sám." Vzal do ruky myš, zatímco na vidličku nabodl bramboru a vložil si ji do úst. Něco naťukal na klávesnici a zamyšleně zíral do monitoru, než opět zaměřil svou pozornost na zmateného profesora.
"Nemáte hlad nebo tak něco? Rodiče se vrátí až někdy v noci. Šli na večeři."
"Cože? To jsem prospal celý den?" Položil se otřeseně Joe opět do postele, která celá voněla Thomasovou přirozenou vůní. Schoval se až po nos pod deku a jenom na nezletilého koukal. Zároveň takto zakryl i červeň ve tvářích, protože se samozřejmě zcela nechtěně (!) vzrušil.
"No… obvykle to tak bývá, když dospělej pije a neumí to ne?"
"Co? Kdo říká, že neumím pít!" Obořil se ihned, ale zpod deky to znělo spíš jako šeptání. Thomas se zahleděl na svého profesora dějepisu a široce se usmál. Avšak v tom úsměvu nebylo nic veselého, spíše to odráželo jeho nadřazenost vůči staršímu, které si byl vědom.
"No… pít asi neumíte, když se mě pak pokoušíte líbat a vyznáváte mi lásku. Co by si asi na škole pomysleli, kdyby zjistili, že tam děti učí homosexuál, který se nestydí vyjet po svých studentech…" Nechal tu větu viset ve vzduchu, zatímco se Joe celou dobu jeho mluvení kousal do spodního rtu a v těch nádherných mechově zelených očích se mu odráželo zoufalství. Ne. Všechno si to zažije znova, peklo ze strany dětí. Terorizován rodiči, až bude nakonec donucen podat výpověď.
"A nelíbím se ti náhodou? Přece bys to neudělal někomu… kdo se ti líbí," Pokusil se proti Thomasovi vzdorovat. Ten se na něj jenom usmíval.
"Tak… taky že už jsem vymyslel, jak si pojistíte mé mlčení. Něco za něco. A to něco bude, že teď vstaneš z tý postele a pro začátek mě třeba vykouříš." Přešel do tykání a dál se široce usmíval. Tvář andílka, azurově modré oči a bledá kůže. Nikdy by neodhadoval, že za jeho bledým bílým čelem by se honily tak černé myšlenky.

Vlastně nečekal, že by se profesor Svůdník zvedl a skutečně tak vyplnil jeho příkaz. Ovšem když před něj s tou svojí krásnou tváří poklekl a začal mu rozepínat kalhoty, tak věděl, že si s ním užije ještě spoustu srandy.
"Určitě jsi to už dělal svým předchozím studentům, že?" Užíval si, jaká bolest se zračila ve tváři staršího, kdykoliv ryl do starých stále neuzavřených jizev na duši. Vlastně si nikdy nemyslel, že by v sobě dokázal odkrýt tu svoji sadistickou část. Vždycky se považoval za křehkého Thomase, vůči kterému měli spíš všichni ochranářské sklony, než aby jej šikanovali.
"Malý andílek… ve skutečnosti ďábel." Unikla Joemu myšlenka z hlavy, když ji vyslovil vlastně nahlas. To donutilo malého blondýna, aby se jenom zasmál.
"Drž hubu a konej, co ti bylo nařízeno!" Nabral do hrsti černé vlasy staršího, zatímco nártem mu začal tlačit do rozkroku. Joeoho tváře pouze nabraly červenější odstín. Nevěděl, jestli se cítit roztrpčeně nebo se za sebe stydět, že takhle zbaběle a bez protestů přijal tuto Thomasovu nabídku o nevyzrazení toho, co se stalo v parku. "Ale jestli budeš stát za hovno…" Upozornil ho ještě jeho "vzorný" studentík a jenom se opřel zády do koženého křesla na kolečkám a přivřel své modré oči. Slabě vydechl, jakmile ucítil profesorovy rty u kořene svého zatím nevzrušeného údu, který se však pomalu zvedal do pozoru, jak byl pečlivě hlazen a stimulován.

Byl rád, že se na něj nedíval. Možná si představoval nějakou holku a to celé, co si kolikrát psal na útržky papíru byla spíše inspirace k tomu, jak by se měl oblékat do společnosti. Přece jenom… teenager jako on ještě asi neměl tak vytříbený smysl pro módu jako měl právě Joe. Dívky na střední škole ho obdivovaly pro jeho vždy pečlivě upravený vzhled, zatímco on zase obdivoval chlapecká těla v šatnách během tělocviku. Zhluboka se nadechl, když se před jeho obličejem tyčil Thomasův dlouhý štíhlý úd, který se i lehce střásl vzrušením. Na špičce už bylo několik kapiček touhy, jež Joe s notnou dávkou sebezapření slízl. Slíbil si, že si se studentem už nikdy nezačne, ale tady šlo o jeho kariéru. Už by nejspíš neměl kam na jinou školu jít… A tak se podřídil zvrácené touze svého žáka mít někoho v moci. Jazykem obkroužil celý obvod jeho žaludu a chvíli si s ním takhle vyhrával. Sám se snažil potlačit své vzrušení, jelikož ho Thomas dráždil stále nohou v rozkroku a on z toho měl pak zbytečně plné kalhoty. Snažil se nevnímat ty Thomasovy narážky, že by se měl za sebe skutečně stydět a věnoval se jenom tomu, aby podal dobrý výkon svými ústy. Jemně rozhrnul svým nosem i ústy blonďáčkův kožíšek, když se ústy přitiskl ke kořeni jeho mužství a vyloženě si s ním hrál, i když k tomu byl donucen. Špičkou jazyka se otřel o horkou kůži a vyjel jím pomalu opět vzhůru, aby v ústech požužlal Thomasův žalud. Z úst se mu vydral další sten utlumený díky bohu kuřbou, když mu blondýn začal chodidlem v rozkroku kroužit. Ucítil i tlak na hlavu, jak se ho snažil donutit, aby jej Joe pobral, co nejhlouběji do svých úst. Chtěl si připadat jako by byl úplně jinde, uvnitř nitra svého profesora dějepisu.
"Heh, moc ti to nejde!" Odtáhl po chvíli černovláskovu hlavu od svého údu a zaklonil mu ji, zatímco se nad ním skláněl a hleděl mu do očí. Joe moc dobře věděl, jaký požadavek měl přijít.
"Vstaň a opři se rukama o stůl. Když ty stojíš za prd, tak možná jiná část tebe nebude." Skoro jako by svému studentovi četl myšlenky… Dlouhou chvíli váhal, než skutečně udělal, co po něm droboučký Thomas chtěl. Vlastně nevěděl, jestli se cítit poníženě, nebo šťastně. Sympatie toho kluka možná byly hrané… Ale pořád to byl někdo, koho měl Joe sám rád. Možná by ho měl raději nenávidět, protože se ho v příštích letech chystal vydírat, dokud by neudělal maturitu.
"Víš, jak se to s mužem dělá?" Musel se raději Joe optat a ohlédl se po blonďákovi.
"Hm? Jistěže vím, ale proč bych měl dělat ohledy na někoho, kdo nad svými studenty přemýšlel v tom špatném smyslu? Perverzáku!" Černovlasý muž jenom bolestí vykřikl, když se do jeho nitra začal drát Thomasův úd bez jakékoliv lubrikace.
"Bože… Thomasi… Vyndej ho… ze mě. Kurva, to… bolí!" Snažil se po něm ohnat a možná by měl i větší sílu, než jeho student. Na druhou stranu nechtěl skončit na krku s žalobou, a tak jenom ve zhaslém monitoru počítače sledoval svou tvář zkřivenou bolestí.

"Domů zvládnete dojít, nebo snad ne?" Usmíval se Thomas na svého profesora jako by se právě nic nestalo. Ten ležel v chlapcově posteli a mlčky ho pozoroval. Zadek ho neuvěřitelně bolel, a jak během sprchy zjistil, tak ho ten kluk natrhl, jak se ani neobtěžoval namazat.
"Pochybuju. Asi tady budu do zítra přítěží, než se mi to zlepší?
"Ach vy jste chudáček… Já vás zranil?" Vstal s od počítače a zamířil k němu. Vlezl si bez optání do vlastní postele a natiskl se k černovlasému muži. Dlaní ho chytil v rozkroku a zle se zašklebil.
"Líbilo se ti to, ty děvko. A neříkej, že ne. Třásl ses a vzdychal si. Možná, že kdybych tě podvázal, tak ještě žadoníš o to, abych tě nechal se vycákat. Už si nepamatuješ, jaký jsi udělal bordel na podlaze u počítače?" Joe jenom zasykl, když cítil jeho horkou dlaň na svých intimních partiích a snažil se ho od sebe odtáhnout. Jistě, že si na ten nepořádek po svém vrcholu vzpomínal, když ho to donutil Thomas uklidit vlastními ústy a ještě pořád cítil pachuť vlastního semene na jazyku. Stejně jako pocit vyplnění po Thomasově prudkém vpádu. Otočil se k vlastnímu studentovi zády a schoval se pod deku.
"No, možná by sis měl zvykat. Maturuju až za dva roky, miláčku." Zašeptal Thomas pod dekou do černovláskova ouška, zatímco mu dlaní přejížděl po nahém stehně.
"Dva roky?" Ozval se hloupě a vyděšeně Joe.
"Ano… Zítra už zvládneš jít domů viď? Máma s tátou by se hodně divili, kdyby tě tady viděli v mém pokoji a v mý posteli. A abych nebyl nezdvořák… Dobrou noc, Joe."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 17. října 2015 v 20:18 | Reagovat

Jujky ^^
Už se těším na pokračování ^^ :3

2 Enqila Enqila | 18. října 2015 v 19:29 | Reagovat

[1]: Já se taky na to pokračování těším :D V hlavě se mi zrodilo pár nápadů :D Tudíž njdřív po dlouhé době přidám jednu fanfic (možná dvě) a pak až se pověnuju pokračování :D
Jsme ráda, že jsi alespoň ty mojí první a jedinou stálou čtenářkou, která se ničeho ode mě nebojí :D

3 Azano Azano | Web | 19. října 2015 v 17:05 | Reagovat

[2]: Já se nikdy ničeho nebojím :D Už se těším na tvé jednu (dvě) fanfikce :D  :D Od tebe se mi to čte hezky a jsi dobrá :-)

4 Enqila Enqila | 22. října 2015 v 19:55 | Reagovat

[3]: Awhm... díky :3 Ráda píšu, když o to má alespoň jeden člověk zájem :) Vícmeéně tenhle blog beru jako psaní do šuplíčku a co chci. Nepotřebuju se prezentovat na Haaru.cz, kde mi přijdou až moc arogantní ti admini, co nastavili pravidla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama