Příjemný večer

3. listopadu 2015 v 11:00 | Enqila |  Hetalia
Tak Enqi je tu s další povídkou. Částečně psaná ve škole, částečně ve wordu doma. Možná bych se měla pověnovat řecké romanci, kterou píšu do sešitu během školy. Doufám, že to nebude úplný bullshit a snad se to bude líbit, až to konečně dopíšu. Koneckonců mě od toho tak trochu odvádí ty jednorázovky a nejspíš bych měla zabrat na jednom projektu, a poté se věnovat dalším rozdělaným. Povídka je opět na téma Hetalie a můj velice oblíbený pairing: germancest. Snažila jsem se pro jednou trochu lépe rozepsat sex, ale přijde mi, že se někde více pověnuju backstory a jinde sexu. V připravované kapitolovce spíše počítejte s nějakým tím dějem, než hromadou sexu :D
Pairing: Germancest
Warning: +18


Takzvané meetingy dnešní doby se mu moc nezamlouvaly. Byly až moc klidné a stejně kolikrát neprojednali, co bylo tím palčivým problémem. Kdyby tady ještě byla impéria a království se svými silnými armádami, tak by se většina věcí řešila skrze válečné konflikty. Jak nádherný byl pohled na poraženého, jenž musel podepsat mírovou smlouvu a v lepším případě s dodatkem, že část území připadla vítězi. Znuděně si položil tvář na dlouhý leštěný stůl, v němž by mohl obdivovat krásu sebe samého. Jenom na chvíli zavřel oči a už byl okřiknut plavovlasým mužem, aby se na důležité schůzi neválel po stole, který vyplňoval celou místnost a poskytoval tím místo k sezení minimálně dvaceti dalším lidem. Okřiknutý jenom protočil krvavě rudýma očima, ale opět se vzpřímil a zavrtěl sebou. Přelétl pohledem místnost a jenom sám sebe utvrdil, že dneska se rozhodně taky nic nevyřeší. Artur pod všemožnými záminkami odmítal Alfredovy pitomé návrhy.
"Je snad tvůj koníček říkat na cokoliv, co vypustím z úst?!" Křičel celý rozhořčený čtyřočko s tmavšími ale stále blond vlasy, než měl Západ.
"Počkej, promyslím si to … Ne!" Odvětil klidně druhý blondýn se zvláštně huňatým obočím a šálkem čaje v pravé ruce.
"Zase!" Ukázal prstem čtyřočko na Artura. Gilbert se jenom uchechtl a pohlédl na druhou stranu stolu, jelikož s bratrem seděli v jeho čele. Hned první mu padl do oka muž s hnědými vlasy a jedním na vršku hlavy zkrouceným vlasem do dvou skoro kruhů. Ten to se svou společnicí na klíně, mourovatou kočkou, vyřešil úplně úžasně. Prostě tam spal a nechal si zdát o tom, jaké by to bylo býti kočkou. Stejně jako on i zvíře na jeho klíně odpočívalo. Alfred s Arturem už zase na sebe křičeli, kdy se brejlounovi podařilo mávnutím ruky rozbít šálek Arturova čaje a to se ještě mezi ně přidal další blondýn, který se je snažil od sebe odtrhnout. Přece tam nepřišli řešit jejich spory, ale vážné problémy světa.
"Drž hubu ty… vinaři!" Vykřikli oba dva zároveň a zase se pustili do sebe.
Ludwig se snažil udržet v klidu, ale bylo na něm vidět, že ještě chvíli bude tohle pokračovat a bouchne jako přetlakovaný papiňák.

Nejspíš by skutečně vyletěl, ale dveře se prudce rozrazily a v místnosti všechno náhle utichlo, jenom mourovatá kočka na hnědovláskově klíně se protáhla a sám muž otevřel své mechově zelené oči, aby se podíval, co vyrušilo jeho sladký spánek.
V rozevřených dveřích stál vysoký muž v dlouhém béžovém kabátě, bílou šálou okolo krku a rozpustilým úsměvem na tváři. Všichni by asi jeho pozdní příchod přešli mávnutím ruky a dál se handrkovali, kdyby však neměl část kabátu od krve společně s trubkou, z které ještě stále odkapávala.
"Hups… Trochu jsem se zpozdil," Rozhlédl se po zaražených tvářích ostatních a jenom se dál usmíval jako mílius.
"Ach…" Pohlédl na trubku, kterou skryl za záda a přešel k volnému místu, kde odmítalo několik dalších menších státečků poblíž Ivana sedět, protože kromě chladu vyzařoval i svou zabijáckou auru.
Dokonce Artur s Alfredem zmlkli a jenom se nuceně usmívali na nově příchozího. Po chvíli, když už to ticho začalo být trapné, jej prolomil Artur. "Ahoj Ivane… to je… ehm… v pohodě," Nechtěl skončit s roztřískanou hlavou od zbraně, kterou měl Ivan momentálně po ruce a ještě stále s důkazem, že byla vražedná. Bůh ví, co měl dalšího v tom svém dlouhém kabátu. Sám Gilbert spíš upíral na Ivana jako jeden z mála nenávistný pohled, protože ho právě tenhle muž odtrhl od jeho drahého bratříčka a trvalo několik desítek let, než se s Ludwigem opět mohl vidět. Tuhle konferenci mu byl čert dlužný. Jenom pohlédl na Západ pod své pravici, který vypadal, že se díky tomuto náhlému tichu stihl uklidnit.
"Dobrá tedy…" Urovnal si papíry, na kterých měl připravené různá řešení problému.
"Navrhuji, abych to jako hrdina vyřešil já! Stvoříme superhrdinu, který všechno zvládne!" Přerušil Alfred nezdvořile Ludwiga a vytáhl z kapsy kožené letecké bundy hamburger, který si rozbalil.
"Nemůžu souhlasit s něčím tak nelogickým!" Zamítl ten stupidní nápad Artur.
"Co? Zase ty?!" Odložil jídlo Alfred na papíry s nákresy svého superhrdiny, zvedl se, aby se mohl pustit zase do křížku s Arturem. Sám Ivan se přesunul a hledal svou oběť, když Alfred začal terorizovat bratra. Trubku díky bohu nechal u svého křesla, ale ostatní se před ním všemožně schovávali, jestliže je už někdy trápil. A on rád trápil všechny. Nějak se stalo, že skončil stát u stříbrovlasého muže, který se jenom znuděně ksichtil.
"Chci tě vidět utrápeného," Sklonil se ke Gilbertovi, který tady byl dnes pouze jako Ludwigův doprovod. Ještě si pamatoval, že před několika lety tady býval právě jako Ivanův doprovod. Ten hajzl se vyžíval v tom, když viděl Gilbertovy zoufalé pohledy směřující k Západu.
"Není zvaný, že jo?" Ignoroval vysokého Rusa a mladší bratr z těch dvou si pouze povzdychl.
"Zvaný? Kam? My nejsme kamarádi?" Ludwig si jenom promnul kořen nosu a pohlédl na Ivana, ani se nenutil k úsměvu.
"Ale jistě, že jsi dneska ke mně zvaný." Nasadil svůj obvyklý výraz, jenž míval během diplomatických sezení, jestliže se prosadil jiný názor, než právě jeho.
"Ach… tak to jsem rád. Jenom… neřekli jste mi to trošku pozdě?" Ludwig měl chuť dát Gilbertovi za tak hloupou otázku facku.
"Můžeš si za to sám," Sykl Ludwig směrem k bratrovi, jelikož se na této oslavě měla objevit už druhá osoba, kterou Gilbert nemohl vystát. Tato poznámka jenom podnítila chuť pomstít se Ludwigovi. Ještě mu to dlužil z minula, jak ho Západ zneužil. I když nutno podotknout, že si to nakonec taktéž užil.
"To si vypiješ," Zašeptal směrem k Ludwigovi, který nad tou výhružkou jenom zavrtěl hlavou. Na rozdíl od Gilberta měl se všemi relativně dobré vztahy, i když po dvou velkých válkách už k němu nebyli všichni tak přátelští jako kdysi, proto mu bylo nařízeno, aby čas od času u sebe doma uspořádal nějakou oslavu a naklonil si ostatní tímto k sobě. Zhluboka si povzdychl, když se rozhlédl po místnosti. Dneska jim taky nebylo přáno, aby něco vyřešili.

"Vážně jsi ho pozval? Vždyť s sebou vezme ji a všichni hosti ti zdrhnou!" Ptal se rozrušeně Feliciano, jindy s úsměvem a hloupým výrazem ve tváři, se nyní opravdu mračil. Gilbert pouze přikyvoval, že bratr musel ztratit asi rozum, protože určitě s Ivanem přijde ONA! A to měl na mysli jeho mladší sestru, která byla ještě děsivější, než ten otravný Rus.
"Bojím se Ivana, víš," Koukal Feliciano na Ludwiga, který s povzdychem protočil oči.
"Není se čeho bát. Dá si pár panáků něčeho lepšího a bude v pohodě," Snažil se bratra i Itala uklidnit Ludwig a jenom si uhladil vlasy sčesané z čela.
"Proboha vždyť je to Rus! Ten tam pije vodku jako Artur čaj!" Ozval se zhrozen Gilbert a podával Ludwigovi mobil, že by třeba mohl Ivanovi zavolat, že se nakonec oslava bude konat jindy. Plavovlasý muž jenom protočil očima a telefon odmítl.
"Prostě jsem ho pozval, tak se to oba dva pokusíte přežít. O jeho sestrách jsem se nezmínil, že by měly přijít a navíc ty bys zase čuměl po té Ukrajince, že má velká prsa." Rýpl si Ludwig do bratra.
"Co to plácáš? Vždyť…" Znachověly mu tváře, že svého drahého bratříčka miloval, přece neznamenalo, že se čas od času nemohl podívat na nějakou pěknou babu ne?
"Ha! A mám tě."
"Ale sestřička Jekatěrina má krásný a velký prsa." Přidal se hned zasněně Feliciano a jenom se usmíval. "Takhle bych do nich zabořil obličej a jenom na ní ležel veee~." Naznačil pažemi objetí a po tváři se mu rozlil blažený úsměv.
"Proboha… Běžte radši oba dva připravit pohoštění." Vyhnal Ludwig oba dva a celkem ho naštvalo, že vůbec Gilbert přemýšlel nad křivkami někoho jiného. O to horší pro něj bylo, že Jekatěrina byla žena a on ne. Zachmuřeně stál u předsíně, než ho z podobných myšlenek vytrhl zvuk zvonku. Vydal se tedy ke dveřím, aby uvítal jejich první hosty.


Oslava byla v plném proudu, ale sám Gilbert se stále nemohl uvolnit. Vysílal vražedné pohledy, jak k Roderikovi, tak i k Ivanovi, který se na něj jenom mile usmíval, kdykoliv takový pohled zaregistroval. Asi byl jedinou osobou, která si to zde neužívala, protože i Ludwig se bavil v jednom hloučku s pivem v ruce a celkem uvolněně se usmíval. Ten výraz v jeho tváři bylo velice vzácné vidět, nakolik se snažil udržet si svou masku striktního státu. Vlastně bylo zvláštní ho celkově vidět v přítomnosti Alfreda a Artura a několika dalších, když i za válek spolu udělali tolik špatných věcí. A teď se tady smáli…
"No jo… doba se mění," Řekl si sám pro sebe Gilbert a napil se vodky, kterou přinesl Ivan. Nebyla špatná, byla přímo úžasná a pomáhala mu, aby se taky trochu začal bavit. I když tady měl dva kaziče zábavy, kteří díky bohu stáli ve svém vlastním hloučku, a tak se po chvíli připotácel ke svému mladšímu bratrovi s vodkou v ruce.
"Ochutnej," Vnutil ji Ludwigovi a vzal mu z ruky pivo, které bratr popíjel.
"Hej… Není trochu moc brzy na to?" Svraštil světlé obočí Západ a Gilbert se na něj jenom zašklebil.
"Tak ji ochutnej, když už jsi ho pozval, aby nám tady kazil vzduch." Pobízel dál mladšího bratra, zatímco stihl dopít zbytek piva, které měl natočené v půllitru. Přejel pohledem ostatní, kteří stáli s bratrem v kroužku, než se rozhodl jít si pro něco dalšího k pití a asi i k zakousnutí. Musel nějak zredukovat tekutiny v těle, pít na lačno se příliš nevyplácelo.


Příjemný večer se pomalu přeléval do noci a většina hostů už byla pěkně rozdělaných, aby si nikdo nevšiml, že dva hlavní hostitelé zmizeli neznámo kam. Hluk smíchu ostatních se ozýval nahoru do patra, avšak to Gilberta příliš netrápilo, když dole pro jistotu ještě hrála hudba, která by mohla případné podezřelé zvuky ze shora zcela utlumit.
"Gilberte… Měli bychom se věnovat hostům," Mračil se Ludwig na svého staršího bratra, který se jenom zlomyslně zubil a úsměv se mu rozšířil, jakmile se ozval zvuk cvaknutí zámku.
"Něco ti přece dlužím od minula, drahoušku. Byl jsi tak osamělý, tak ti nesmím dovolit, aby ses tak cítil znova. Hosti mi jsou momentálně u prdele."
"Och, vážně?" Založil si Ludwig ruce na prsou a ostražitě pozoroval rudookého muže. "Myslíš si, že mě dokážeš přeprat a pomstít se?"
"Hmmm… budeš se mi vzpírat a nakonec stejně budeš prosit o další nášup, co?" Moc dobře věděl, že pokud se plavovlasý muž tvářil takhle samolibě, tak se jen tak nenechá spoutat a potrestat za minule.
"Tak pojď a zkus," Vyzval Gilberta Ludwig a rozkročil nohy, aby měl pevné těžiště a nemohl s ním bratr jen tak hodit o zem.
"A já doufal, že když do tebe budu lít tu vodku, tak se tvůj bojový duch trochu stáhne,"
"Pchm… Moc dobře víš, že můj bojový duch se nestáhne nikdy," Stál na místě a jenom vyčkával na Gilbertovy kroky. Snažil se odhadnout, co by starší mohl podniknout. Koneckonců se spolu znali už nějaký ten pátek, a i když se Gilbert nikdy nepral s ním tak měl čas nastudovat veškeré bratrovy pohyby během různých potyček. I tak se hodlal držet v obraně, protože během let se styly souboje mění… Gilbert se jenom pousmál a rozeběhl se proti mladšímu bratrovi, avšak o dost mužnějšímu než byl stříbrovlasý muž sám. Pevně sevřel Ludwigovo levé zápěstí, protože si byl jistý, že tato ruka nebyla dominantní. A jeho domněnka se ukázala být pravdou, jak velice rychle tento souboj skončil. Vlastně ani nezačal a Ludwig už se svíjel v kleče u postele, kdy mu nepříliš hezky ruku zkroutil Gilbert za záda.
"Myslel sis, že mě přepereš jako tehdy?" Zašeptal do bratrova ucha, vlastně se ani nezadýchal, i když se jeho drahý snažil bránit.
"Dole jsou hosti!" Cukal se a doufal, že by nějak uvolnil Gilbert sevření jeho ruky, ale starší jej pouze zesílil, až Západ bolestivě vykřikl.
"Nejsou důležití… Ale ty musíš být tiše!" Tiše se zasmál do jeho ouška, které následně políbil. "Když budeš hodný, dostaneš odměnu…"
"Gilberte tohle není sranda!"


"Ale právě tohle sranda je," Zašeptal stříbrovlasý muž s úsměvem po dlouhé chvíli, zatímco si prohlížel tělo svého nádherného bratra. Nikdy si pořádně nevšímal, jak krásné vyrýsované svaly měl, ale teď… Líbilo se mu, jak se napínal a snažil osvobodit z kožených pout. Byl nucen klečet na posteli s kotníky spoutanými na řetězech k čelu postele. Ruce měl též spoutané a celkem nepříjemným způsobem. Připevněné k černému koženému obojku, jenž byl utažen pevně okolo Ludwigova krku.
"Víš… předtím jsi chtěl vytrestat ty mě. Já ti slíbil, že ti to vrátím, ale musíš být potichu, nebo nás někdo uslyší." Usmíval se na bratříčka a posadil se k němu, aby si ho mohl prohlédnout.
"Tohle jsou tvoje věci… Chtěls je taky použít na mě co?" Natáhnu ruku za sebe, aby vzápětí ukázal Ludwigovi krátký bičík, kterým ho mladší týral chvíli předtím.
"Užíval sis to a teď si to budu užívat zase já. Měls u sebe spoustu věcí, co kterými bych tě rád potrestal…" Jemně zatlačil měkkým koncem bičíku do jeho levé růžové bradavky, než ho přímo švihl přes ni, až zrudla společně s okolím. Ludwig jenom na bratra upřel zmatený pohled a zhluboka oddychoval, jak se snažil udržet jakýkoliv bolesti uvnitř sebe.
"Bojíš se, že tě někdo uslyší? Možná by ti pomohlo tohle?" Do druhé ruky hned vedle sebe měl položený gumový roubík, ovšem ne tu kuličku, kterou Ludwig umlčel jeho. Tohle by se dalo považovat jako koupené z nějakých jezdeckých potřeb, jelikož to vypadalo jako gumové udidlo.
"Hezky otevři pusinku a buď hodný chlapec, pak se třeba běž věnovat svým hostům…" Uchechtl se, jelikož věděl, že po tomhle si leda tak Ludwig půjde lehnout a pořádně se vyspat.
"Dělej!" Znovu mu uštědřil ránu bičíkem, tentokrát do druhé bradavky, která též zrudla, a plavovlasý muž bolestivě zasyčel. Kdyby pohledy mohly vraždit, tak by Gilbert neexistoval ani v této své podobě, kterou si uchoval jako jeden z mála zaniknutých států a neodešel za ostatními.
"Tak bude to?" Švihl Západ tentokrát přes jedno z jeho nádherných svalnatých stehen, až se mu tam během chvíle objevila rudá čára, a až teprve teď Ludwig skutečně rozevřel ústa, aby mu tam Gilbert mohl nacpat něco, co si původně koupil on na bratříčka. Že se nestydí mu prohrabávat věci!
"Myslel sis snad, že ti projde tvoje pomsta bez nějakého postihu? Ach bratříčku… jaký jsi…" Pohledem rudých očí sjel dolů mezi Ludwigova stehna a jenom se zasmál, když se bratrova vztyčená chlouba třásla jenom vzrušením.
"Je to pravda… Tělo je vždycky upřímnější, než ústa, viď?" Odložil bičík, aby mu ukázal, co roztomilého ještě vyhrabal z jeho věcí. A vylekaný pohled Ludwigových očí mu jenom potvrdil, že tohle je ta správná věc na potrestání.
"Bude ti slušet…" Zašeptal a naklonil se k němu, aby mu hleděl do očí, zatímco uvěznil Ludwigův úd do koženého postroje. "Hm? Používal jsi ho, když jsem na tebe kašlal? To bych do tebe neřekl… Všichni se tě bojí a mají tě za sadistu a přitom jsi tak gigantický masochistický perverzák," Kdyby mohl mluvit, tak by vmetl Gilbertovi do tváře, že bez něj by nejspíš nikdy takový ani nebyl. Působil by jako sadista, který se nebál poslat na kohokoliv své vlčáky…


Všechnu mu oplácel, co udělal on jemu, mu Gilbert vrátil dvojnásobně. Ach jaký sladký pocit to byl, když měl absolutní kontrolu nad jeho tělem. Prohlížel si své dílo, rudé pruhy zdobící Ludwigova záda. Sice k němu nebyl Západ tak krutý, ale Gilbert chtěl! Olízl si mlsně rty, zatímco se pokojem ozvalo další rázné švihnutí a tlumený bolestivý sten díky roubíku, který do úst plavovlasého muže přímo pasoval.
"Jsi tak rozkošný…" Vydechl celý vzrušený Gilbert a jenom přiložil podrážku okovaných bot k Ludwigovým rozpáleným zádům od biče. Nemusel ani vyvinout obrovskou sílu, aby svého mladšího bratra donutil pomalu líbat zem.
"Tak co? Jak se ti to líbí?" Převalil Ludwiga na záda, zatímco mu obličej zdobil sadistický úsměv, který se jenom rozšířil od ucha k uchu, když viděl v bratrových světlých očích slzy. Přesto se to jisté části Ludwigova těla líbilo a to konkrétně jemně třesoucímu se vzpřímenému údu, který ze sebe zoufale produkoval preejakulát. Mladší pouze poníženě přivřel oči, protože věděl, že za tohle si vyslechne spoustu posměšků, a taky že se tak stalo. Gilbert se do své role nějak vžil, poháněla ho pomsta oplatit to Ludwigovi, ale též… ten roky potlačovaný dominant uvnitř něj. Přiklekl si k ležícímu bratrovi v řetězech a jenom jej uchopil za tvář, aby se mu opět vysmál.
"Jindy bych se tvým ponížením bavil déle, ale máš pravdu. Máme dole hosty, měl bych se jim jít věnovat." Bez větších problémů vytáhl spoutaného Ludwiga na postel a obojek mu opět připnul společně s pažemi k čelu postele.
"Ale aby ses tady nenudil," Strčil mu před nos jeden z větších vibrátorů, který u něj našel. Ani se neobtěžoval s přípravou, jenom na silikonovou plochu hračky aplikoval velké množství lubrikačního gelu a vnikl jím do bratrova staženého nitra.
"Ach… možná jsem měl zvolit menší?" Sešpulil ústa k sobě, když se Ludwigova tvář zkřivila bolestí. "Nebo jsi snad chtěl mě?" Jenom do něj při mluvení vibrátor zarazil, jak nejvíce to šlo, až z Ludwiga koukal jenom malý kousek s ovládacími tlačítky. Gilbert se neobtěžoval s nějakým rozjezdem a mazlením, aby se mu to líbilo. Prostě spustil hračku ihned na nejvyšší intenzitu a zajistil ji na místě šedivou kobercovkou. Věděl, že za tohle ho možná bude Ludwig pár let nesnášet, ale vážně si chtěl vychutnat tu absolutní moc nad ním.
"A teď," Povolil si kravatu, kterou posléze stáhl a zajistil jí bratrovy modré oči ve tmě. "Užij si to tady sám se sebou, můj malý bratříčku," Věnoval mu polibek přes roubík a zvedl se. Jelikož mohl Ludwig slyšet, tak skutečně odešel, ale zastavil se před dveřmi pokoje. Jo, tohle bude dokonalá pomsta, šklebil se sám pro sebe a naklonil hlavu do strany. Vyhrnul si rukáv, aby si odměřil čas zhruba deseti patnácti minut, kdy se plánoval vrátit do pokoje a vytrestat Ludwiga tak trochu i psychicky, jelikož se zavázanýma očima nebude mít ponětí, kdo do pokoje přišel.

Vážně ho tady nechal? Pomalu vzdalující se kroky a vrnící vibrátor uvnitř něj… Tohle bylo naprosté mučení! Ještě horší, než když jenom toužil po Gilbertově pozornosti, možná ne tolik. Pokusil se vymanit z pout, ale kdykoliv se pohnul, tak jej ochromila síla vrnícího přístroje uvnitř něj, který cíleně dráždil i jeho prostatu. Bože… Proč ho tady nechal? Co když sem někdo přijde? Soustředil se na tyto myšlenky, ale zároveň jeho pozornost spolehlivě poutalo i napnuté mužství uvnitř toho postroje. Když ho využil na někoho jiného, bylo to dobré. Ale vyzkoušet si to přímo na vlastní kůži? Nevěděl, jak dlouho mu to trvalo, ale najednou se ozvalo cvaknutí dveří. Ach… konečně byl zpátky. Ucítil pohlazení po tváři, ale ihned ho zarazila látka, z které ta rukavice byla. To není kůže… Cukl sebou, a kdyby mohl tak by se ptal, jestli je Gilbert. Proboha, on sem nechal přijít někoho jiného?! Pozval je, aby ho skupinově zneužili? Byl tohle Ivan?
"Uhn…!" Snažil se bránit proti neznámému různým cukáním, ale ihned ho uzemnila tvrdá facka a následné nešetrné strhnutí izolepy, aby z něj dotyčný vyňal vibrátor. Jenom to ne! Přes bolavou tvář, která mu přímo hořela, se dál cukal, i když cítil, že ho ta osoba pokládala na záda. Nohy mu roztáhl od sebe… Gilberte! Křičel němě v duchu vyděšený Ludwig, přece by nedopustil, aby si ho vzal někdo jiný, ne? Díky svému vyděšení se poměrně rychle stáhl, i když ho přístroj trápil okolo patnácti minut. Ucítil, že se mu podařilo jednou nohou dotyčného kopnout, ale přesto ze sebe nevydal ani hlásku. Ludwig ucítil pořádnou a bolavou ránu od biče na svém stehnu jako varování. Do očí mu vhrkly slzy, jak neuvěřitelně to pálilo a nejspíš si z toho další den odnese krvavé jelito. Gilberte! Vykřikl znovu v hlavě jako by snad sdíleli s bratrem myšlenky, než se vzdal, jakmile ucítil neznámého žalud u svého vstupu. Pomalu do něj pronikal, až se ozvalo spokojené vydechnutí. Jak tohle mohl Gilbert dopu-… Z očí mu byla stržena kravata a před sebou viděl šklebícího se stříbrovláska.
"Málem sis nadělal do postele, kesesese." Chechtá se mu, zatímco jednou rukou konečně uvolní roubík, který ihned Ludwig vyplivl z úst.
"Ty pitomče!" Zasyčel a zhluboka se nadechl, aby to vstřebal. Jenom ho trápil, takhle zlý vůči němu nebyl ani on sám.
"Ale, ale. Ty toho pitomce miluješ," Sklonil se ke svému drahému bratříčkovi a jediné skutečné rodině, aby jej mohl políbit na ústa. Chvíli je měl Ludwig nafouklá, ale nakonec se podvolil.
"Sundej mi to…"
"Nebuď směšný, nejdřív já, a pak ty." Zamítl ihned myšlenku toho, že by mu snad sundal postroj z mužství.
"Jsi na mě tak zlý…"
"Jenom ti oplácím tvou laskavost z minula a tobě se to ještě líbí," Pomalu začal pohybovat boky bez optání proti těm Ludwigovým. Plavovlásek svého staršího bratra pevně objal stehny, jelikož nohy neměl řetězy nikde zajištěné.
"Bože… Tohle už mi stejně nedělej," Prohnul se Ludwig v zádech a ihned toho zalitoval, jelikož z něj adrenalin celkem rychle zase vyprchal a záda ho nehorázně bolela. Zítra se jistojistě nepohne, to už věděl předem. Vymohl si na Gilbertovi další polibek a jenom s jistou opatrností hýbal tělem proti bratrovu.
"Odpusť mi to… všechno…" Šeptal, zatímco bratr zrychloval tempo a dobýval jej rázněji. Čím byl tvrdší, tím více chtěl Ludwig dosáhnout svého vrcholu.
"Prosím… nech mne… vyvrcholit." Kňoural plavovlásek pod stříbrnovlasým mužem, kterému jenom jiskřily rudé oči pobavením.
"Jak jsi hned upřímný," Nemohl si odpustit zlou poznámku, přesto se nad ním slitoval a ještě před svým vrcholem umožnil Ludwigovi, aby se uvolnil. Ten na to téměř okamžitě odpověděl, stažením svalů okolo Gilbertova údu a mocným bílým proudem spermatu, kterým si potřísnil pomalu až bradu.
"Až takhle moc jsi to chtěl?" Nemohl si odpustit poznámku Gilbert, zatímco nad ním funěl s přivřenýma očima a dál dorážel na Ludwigovo nitro. Taky toužil dojít svého vrcholu, možná si ho měl vzít zezadu. Ano, to byla ještě více submisivnější pozice…
"Lud…wigu…" Vydechl jméno svého mladšího bratříčka a jenom se skoro zastavil v pohybech boků. Zlehka prokluzoval dovnitř a ven, když blonďáka plnil semenem a pomalými přírazy si tento vlastní orgasmus jenom vychutnával.
"Už nikdy mě nebudeš zlobit, viď?" Ujišťoval se rudooký muž.
"Už nikdy více, slibuji," Šeptal zadýchaný Ludwig a věnoval bratrovi pokřivený úsměv. Byli jako stvořeni jeden pro druhého. Dva perverzáci s podobnými návyky a názory. Bylo už jenom třeba vyřešit otázku toho, kdo byl čím pánem…



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 3. listopadu 2015 v 17:47 | Reagovat

Chudák Ludwig! :D  :D :D Já už si opravdu myslela, že se Ivan přišel podívat :D  :D  :D Hezké :3

2 Enqila Enqila | 3. listopadu 2015 v 23:17 | Reagovat

Ehehe :D Ivan by leda tak přišel na Gilbertíka xD

3 Azano Azano | Web | 4. listopadu 2015 v 16:32 | Reagovat

[2]: Taky pravda :D  :D Ale stejně, Ivan by určitě využil příležitosti :D Třeba by pak mohl vydírat i Gilberta :D A to třeba jen proto, co našel a viděl :-D  :-D  :-D  :-D

4 Enqila Enqila | 4. listopadu 2015 v 16:55 | Reagovat

Daaamn guuurl :D Dáváš mi nápad snad na další povídku? Ale taky se musím pověnovat jedné, co si chci připravit a potěšit milovníky AC, protože jsem dlouho o mých zlatíčkách nic nepřidala, ale uvidím :D SPíš to bude takový vánoční darčik

5 Azano Azano | Web | 7. listopadu 2015 v 14:06 | Reagovat

[4]: Jů! Tak to se těším :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama