Leonardova děvka | Kapitola 10 - Zotavování

29. listopadu 2015 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Po delší době jsem se rozhoupala a napsala malý kousek k příběhu mezi Leem a Eziem. Nijak zvlášť to komentovat nebudu, ani se mi nechce :D Je tam nějaký ten "seksík", i když to nijak zvlášť nepopisuju, tak tam pro jistotu dávám hranici. Už jenom ze zvyku.
Warning: +18
Pairing: Leonardo x ???



Řím byl jako vždy rušný a plný života. Už dávno před ním museli zahodit masky malomocných, jinak by je tam nevpustili. Vždycky vozy s nemocnými vyjížděly z města, ale už se tam nevraceli. Eziův stav se během cesty mírně zlepšil. Čelo přestal mít rozpálené, i tak stále musel ležet na provizorním lůžku ve voze. Nemohl nic udělat, cítil se neskutečně slabým, aby něco udělal. Nicco se ho snažil krmit, ale tmavovlásek jakékoliv jídlo momentálně odmítal, protože se necítil na to, že by byl vůbec schopen něco pozřít.
"Musíte nabrat sílu…" Snažil se mu vnutit sušené maso s kouskem chleba, protože nic lepšího ani neměli. Nesměli se zdržovat přestávkami ve vesnicích, protože je tlačil čas. Leonarda neskutečně sžíralo, do jakého stavu svého drahého assassina dostal, že nebyl schopen se ani pořádně pohnout. Ještě horší to pro něj bylo, kvůli tomu, že se na něj Ezio od svého zlepšení ani jednou nepodíval. Nepromluvil na něj a rozhodně by se tedy nenechal od něj ani opečovávat. Komunikoval pouze s Niccem, který mu dál nekompromisně vnutil jídlo.
"Dobrá, dobrá… ale jestli se pozvracím." Začal Ezio vyhrožovat a natáhl ruku k jídlu, aby si ho vzal sám.
"Jak dlouho jsme na cestě?" Zeptal se a zvědavě se rozhlédl okolo sebe. Sice mu ve výhledu kolikrát překážely různé Leonardovy krámy, ale i tak dokázal rozpoznat, že brzy budou u bran Říma.
"Okolo tří, čtyř dní." Odpověděl nejistě Nicco a sám si vzal svůj chléb s masem.
"Takže pak rovnou na Tiberský ostrov? Žádná jiná možnost asi ani není. Budete si tam moct udělat nové zázemí." Ukousl si z masa a chvíli ho žvýkal, než polkl. Jeho žaludek to překvapivě uvítal, než aby mu maso poslal zpátky nahoru.
"Tady voda." Přišoupl nohou Nicco kožený měch k Eziovi, ten se lépe opřel zády do stěny vozu. Mlčky přikývl a nechával se unášet drkotáním vozu. Znělo to jako nějaká hrubá písnička společně s klapotem kopyt jeho věrného koňského druha. Neodvažoval se za sebe pohlédnout, protože by jistojistě viděl záda svého trapitele. Doufal, že mu v Římě dá pokoj. Bude se muset zotavit a vrátit se zpátky do akce, už takhle ztratil mnoho dní nic neděláním…

Do základny na Tiberském ostrově se dostali až se soumrakem. Ezio se opatrně snažil slézt z povozu, ale nakonec musel přijmout Niccovu pomoc. Navigoval jej, aby ho odvedl nahoru do patra, kde bylo ještě pár volných pokojů. Přece jenom stavy jejich řádu se zase tak rychle nerozrůstaly. Ani příliš nevnímal pozdravy těch několika členů, protože vynakládal obrovskou snahu, aby se vůbec udržel na nohou a nebyl pro slaboučkého Nicca přítěží. Koneckonců blondýnek byl učněm malíře a ne válečníka.
"Děkuju," Zamumlal, když se mu nakonec podařilo ulehnout do postele. "Dojdi pro dottoreho, potřebuju něco, co by mi pomohlo se zlepšením stavu."
"Nemůžeme kontaktovat osoby zvenčí. Požádám Maestra, aby vám něco připravil. Vyzná se v bylinných odvarech jako babka kořenářka." Usmál se mladík na znaveného tmavovláska, který přikývl, i když z toho nebyl příliš nadšen.
"Dobrá tedy. Teď jestli ti to nebude vadit, tak bych si rád odpočinul." Nikdy by si nemyslel, že by vůbec vyslovil taková slabošská slova, ale jeho tělo už přesáhlo své limity. Tím si byl jistý.

"Ezio, potřebuju tě prohlédnout! Prosím uklidni se." Snažil se udržet v klidu už celý zoufalý Leonardo, protože ho neskutečně trápilo, když viděl ten děs v Eziových očích.
"Prosím… Slibuju, že ti nic neudělám! Vzhledem k tvé kondici bych stejně nemohl… A můžeš si za to sám!" Bránil sám sebe, zatímco se s assassinem přetahoval o deku, protože bylo jasné, kde musel aplikovat mastičku, kterou přinesl. Bylinný čaj už do něj díky bohu nacpal.
"Žárlil jsem, protože… tys… pořád je okolo tebe spousta ženských, a když jsi se zaslíbil mě. Jak jsi mohl spát s tamtou zlodějkou?! A určitě jsi tady měl nějakou nevěstku! Nemohl jsem jinak…"
"Kdybys mne vyslechl, tak bys zjistil, že to nebyla pravda. Nemohl jsem ti psát dopisy, protože jsem byl prostě moc zaneprázdněný a nebylo to překvapivě kvůli ženské." Držel pevně deku u sebe tmavovlásek a nedůvěřivě umělce pozoroval.
"Dej mi to. Zvládnu si to namazat sám!" Natáhl ruku zpod deky k mističce, kde se nacházela mast.
"Ale já tam lépe uvidím…" Namítl Leonardo, ale tu nádobku mu podal.
"No a co? Víš, jak moc jsi mi tím vším ublížil? Šeredně se tě bojím! Myslel jsem si, že to bude v pořádku, když jsi mi slíbil, že na mě nebudeš nijak tlačit. A najednou naprostý šok a dvakrát mě znásilníš, aniž bych chtěl." Hrál si Ezio na oběť, i když si uvědomoval, že poprvé to bylo kvůli Rose. Podruhé to asi bylo spíše kvůli Leonardově frustraci.
"Nemohl jsem si pomoct. Už jednou jsi mne podvedl se ženou, přestože že ses mi prostě… Bral jsem to, jakože nikdo mezi námi nebude. Jenom já a ty! A mohl bych to zopakovat, protože odmítáš být poslušný!" Pozoroval Ezia, jak sebou kroutil pod dekou a nehodlal se mu ukázat, jestli se vůbec mazal na správném místě. Assassin bolestivě zasyčel, když se dotkl svého zranění na choulostivém místě a opatrně tam rozetřel mast.
"Tvrdíš mi, jak moc mne miluješ, a pak mi provedeš něco tak hnusnýho. Měl by ses za sebe stydět Leonardo." Zasyčel bolestí ještě podruhé, když proces mazání zopakoval, než mu vrátil mističku s mastí zpátky do rukou.
"Chci odpočívat, tak mě tu prosím nech." Požádal Leonarda, který ztratil slova. Ano, Ezia miloval a moc…
"Co mám udělat, abys ke mně cítil to samé?" Zeptal se nakonec tiše plavovlásek se skloněným pohledem ke svým koženým botám.
"Pro začátek bys mohl vypadnout z tohohle pokoje."

Dny se střídaly s nocí. Prve jich uplynulo pár, poté z nich byl už měsíc a za tu dobu nevpustil Ezio k sobě do pokoje Leonarda, jestliže to nebylo nutné. A vzhledem k tomu, že se jeho stav zlepšoval, to nutné nebylo, a tak umělec trávil svůj volný čas zpytováním svědomí, pozorujíc řeku Tiberu. S malířským stojanem před sebou vypadal jako jeden z mnoha umělců, tudíž ani nebudil tolik podezření. Snažil se své myšlenky od Leonarda odvést, ale kdykoliv vzal do ruky štětec, tak si vzpomněl, jak jím pomalovával Eziovo tělo. Nakonec malování nechal být a vydal se do ulic Říma. Už dlouho neměl možnost se procházet v tak živém městě, ale kroky ho vedly do vykřičené čtvrti. Nebyl si jistý, co přesně ho sem zavedlo, ale nijak nepospíchal s tím, aby odtud zmizel. Prohlížel si různé dívky ve strohém oblečení a přemítal nad tím, co se na nich Eziovi tak líbilo. Zastaví se, aby si zamyšleně prohlédl jednu rudovlásku, která se ovívala vějířem. Mrkla na Leonarda a věnovala mu široký úsměv, ale když kolem ní jenom prošel a neprojevil zájem, tak ho probodla pohledem a v hlavě víceméně vraždila. Zašel do nitra této čtvrti, prohlížel si domy, poté ženy stojící u nich, než ho zaujal osamělý muž. S tmavými delšími vlasy a snědou pletí. Byl tady, protože odcházel od nějaké děvky, nebo se sám nabízel? Mužovy tmavé oči na plavovláskovi spočinuly jako by přímo věděl na, co Leonardo myslí. Pomalu k němu došel, aby se vzápětí letmo dotkl mladíkovy vypracované hrudi.
"Hledám… modela. Jsi krásný, tvé tělo bych rád převedl na papír." A možná i polaskal v posteli, sám se potřeboval už konečně vybouřit, jak ho ta Eziova blízkost a odmítavost ubíjela! Mladík se jenom pousmál a shrnul své delší skoro černé vlasy do hrsti, kdy je sepnul jehlicí dohromady.
"Deset zlatých na hodinu," Nadiktoval si cenu, Leonardo mírně strnul.
"Není to trošku moc za pouhé pózování?" Zašeptal tiše, ale z mužova pohledu mu zatrnulo v podbřišku.
"Myslím si, že jenom pózováním to neskončí. Ber nebo nech být. Jsem tady široko daleko jediný, co může ukojit tvoje potřeby. Nemusíš se stydět za to, co jsi. Ale musíš to skrývat a kupovat si jiné co?" Sklonil se k Leonardově oušku, protože byl oproti němu o hlavu vyšší.
"Oblékni se a půjdeme. Uvidím s tou cenou, podle tvých kvalit." Rozhodl se nakonec světlovlasý muž a prsty si hrábl do vousů, jak se snažil udržet v klidu. Všechno ho na tomhle muži přitahovalo. Ta jeho přirozená vůně, sebevědomé vystupování, krásné tělo. To všechno v něm probudilo touhu svírat tohoto muže v náručí, šeptat mu do ouška sladká slůvka, milovat se s ním jako by to byl Ezio.
"Jak se… jmenuješ?" Položil mu otázku, když spolu vyrazili k Leonardovi, tedy konkrétně do Eziovy skrýše.
"Budu se jmenovat, jak jenom chceš ty."

Místností se ozývalo tiché sténání doprovázené škrábáním uhlu o papír.
"Dej tu ruku pryč. Chci tě vidět v celé tvé kráse. Opři si ji o stehno." Instruoval Leonardo černovlasého muže před sebou a polkl při pohledu na jeho dlouhý vztyčený úd. Prozatím přemáhal svou touhu, aby se jej dotkl a sám zkusil, jak mu padne do dlaně, ale věděl, že jakmile dokončí svou kresbu, tak mu nakonec těch deset zlatých dá.
"Kreslíš takhle všechny, co si pozveš domů?" Nedalo to muži, aby se nezeptal a věnoval Leonardovi rozpustilý úsměv. Ten zavrtěl hlavou a soustředěně si prohlížel prostitutovy intimní partie.
"Většinou nemám možnost kreslit živé lidi, když jsem na cestách. Ani nevím, co mě zavedlo do vykřičené čtvrti, když ženám příliš holdu nevzdávám." Mluvil a zároveň u toho se věnoval kresbě, byl celý netrpělivý, až z toho udělal pouze hrubý náčrt.
"Tys nedostal tip od nějakého přítele? Třeba tě tam přivedlo moje charisma." Zavtipkoval a opět si začal přejíždět po mužství dlaní, aby ho udržel vztyčené. Leonardo sundal ze stojanu jeden papír, aby jej nahradil dalším.
"Udělej se. Chci vidět tvůj výraz během vrcholu. Jestli jsi stejně tak krásný jako teď…" Černovlásek se jenom ušklíbl, ale vyhověl přání svého klienta, i když to bylo poněkud zvláštní. Pohled upíral kamsi za Leonarda, zatímco se jeho dlaň naléhavě pohybovala po chvějící se délce údu. Leonardo zuřivě vykresloval jeho nádherné tělo, ale nyní se více soustředil skutečně na ten výraz, i když si ho dokázal představit, až moc dobře. Odložil uhel, aby se přemístil k muži na posteli. Ten k němu pouze s úsměvem natáhl ruku. Chytil Leonardovo zápěstí a mírně táhl k sobě, přičemž pokračoval vzhůru k jeho rameni, které sevřel. Plavovlásek se nechával a poddával se mu. Stiskl černovláskovu ruku, kterou se uspokojoval a začal ji ovládat on sám. Zavřel své oči, když se jeho ústa setkala s černovláskovými a to v něm zcela zapudilo jakékoliv výčitky vůči Eziovi. Ten tohle též udělal! A jistě ne jednou, nevěřil mu… Jazykem se otřel o ten děvky, zatímco se mu do ramene zarývaly černovláskovy nehty. Táhle mu vzdychl do úst a s tím i vyvrcholil.
"Tak jaké mi dáš jméno…" Odtáhl se černovlásek od Leonardových úst, aby se mohl vydýchat.
"Ezio… Budu ti říkat Ezio…" Odvětil Leonardo a natáhl se po nádobce s léčivou mastí, která se dala využít i k jiným účelům.
"Zvláštní jméno. Je to někdo koho máš... rád?" Snažil se černovlásek vyzvídat, zatímco do něj plavovlásek pronikl prvním prstem, slabě zasténal.
"Klidně ti o něm povyprávím, když budeš mít čas. Ale teď máme důležitější věci na práci." Přidal do něj další prst, ale protože už byl za několik let druhý muž uvyklý na cokoliv, tak se ani příliš nemusel zdržovat s přípravou. Pokryl tedy svůj úd množstvím masti a pomalu vnikal do mužova těla, který se jenom usmíval.
"Ezio..." Špitl do černovláskových stenů a políbil jej na ústa. Společně s tím, jak vyslovil jméno svého milovaného před mužem, který se prodával, mu došlo, jak hodně hluboko klesl. Láska k Eziovi ho ničila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 18:04 | Reagovat

So cute :3 Prostě nádhera :D Určitě si se nechala inspirovat tím dárkem pro mě že? ^^ :D

2 Enqila Enqila | 30. listopadu 2015 v 20:01 | Reagovat

Maybe :P Přiznám se, že jsem na to tak nemyslela, prostě jsem vedla svoje prsty xD

3 Rain Rain | 20. prosince 2015 v 23:13 | Reagovat

Omg omg omg! Super povídka, strašně se mi líbí, jak válcuješ s dějem a mícháš tam všelijaké zápletky, člověk se nenudí, čte a čte a najednou je konec kapitoly! A navíc je to ještě rozepsaná povídka! Bože, asi umřu nedočkavostí! xD
Prosím, prosím, smutně koukám, přidej co nejdříve další díl~
PS: K tvému výletu do Itálie: Itálie je prostě boží, zkus si zajet i do Florencie, padne to na tebe tak rychle, že už odtamtud nebudeš chtít odejít, krásné město! c:

4 Enqila Enqila | 21. prosince 2015 v 17:08 | Reagovat

[3]: Tak do Florencie bych ráda. Už takhle se mi nechtělo z Říma a stýskalo se mi i po tý špíně v Neapoli. Itálie celkově má svoje osobité kouzlo :D
Ááá... nevím, já vím, že smutně koukáš :D Ale já se teď už jenom konečně válím, protože v minulých týdnech, jsme jako pičusové psali ze všeho možnýho a na psaní nějak nebyla chuť.

5 Rain Rain | 22. prosince 2015 v 0:13 | Reagovat

To věřím, sama jsem to poslední dobou měla strašně těžké a skoro se nedotkla svých příběhů.. :'D
Tak doufám, že mi alespoň brzo vyplníš mé přání a co nejdříve ti dojde inspirace a nálada~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama