Moderní doba a Vánoce

24. prosince 2015 v 10:00 | Enqila |  Assassin's Creed
Tak jsem se rozhodla vám k Vánocům nadělit takový dáreček. Už dlouho jsem nepřidala žádnou povídku na AC téma. Takže se přesouváme do moderní doby společně se všemi figurujícími hlavními postavami z dílů po dvojku, protože AC pro mne skončilo třetím dílem a ten jsem ani nehrála, takže bych nemohla psát na něco, co neznám (s Connorem). Sice jsem četla Hayathamův deník a pobrečela si u smrti Johna nebo jak se jmenoval, ale celkově AC pro mne umřelo společně se smrtí Demosnda. Teď už jim tam nejde o příběh jako spíš o ždímání peněz. Takový můj osobní názor :) Enjoy readin'.
Takže krásné prožití vánočních svátků a snad něco hezkého pod tím stromečkem ;3 :D
Warning: Všehosměs, blbost, asi +18?
Pairing: Malik x Altaïr, Ezio x Leonardo


Moderní… Co si člověk představí pod takovým slovem? Tehdy to pro ně byl snad nějaký obyčejný vůz tažený koněm a teď? Moderní doba byla zvláštní. Lidé už neměli žádnou úctu k přírodě. Ten nový věk se mu příliš nezamlouval, byl až tolik neosobní. Lidé se spolu ani nebavili, i když bydleli v sousedství. Každý jenom mluvil na jiného, když něco potřeboval. Ano, učinil se obrovský pokrok, jak mu to ukazovaly vize z té věci… Věc, která je dostala i sem. Do téhle doby, kdyby někdo o nich věděl skutečnou pravdou, tak by je nejspíš nazval vykopávkami. Ty přístroje stěží dokázali chápat, natož ovládat. Teď vlastně jeli v nějaké zvláštní krabici pro spoustu lidí. Slyšel, jak tomu někteří říkají autobus. Pohlédl na černovlasého muže se snědou pokožkou, který seděl vedle něj a mírně se pousmál.
"Koukám, že jsi ještě stále vedle z té ruky…" Podotkl hnědovlásek, když k němu spolusedící obrátil zrak.
"Jo… je to zvláštní. Je to moje ruka a zároveň není. Koukej, můžu s tím normálně hýbat. Třeba chytím tohle…" Pokrčil končetinu v lokti a uchopil cíp černého svetru.
"A přitom si to na noc musím sundávat. Je přece nemožný, aby se to hýbalo jenom díky myšlenkám," Dořekl nadšeně a pohlédl na hnědovláska, který se na něj jenom usmíval. Takovou dětskou radost v očích svého přítele už dlouho neviděl. Naposledy snad, když si spolu hrávali na nádvoří Masyafu a křičeli po sobě, kdo zabil více imaginárních nepřátel.
"Maliku…" Oslovil hnědovlásek s jantarovýma očima druhého muže a bradě jej po tváři, kde si muž nechával růst bradku. Jmenovaný na něj upřel jenom pohled tmavě hnědých očí a jeho úsměv lehce klesl, když vycítil, co se druhý chystal udělat. Jenom přivřel oči, bylo to zvláštní, ale lidé okolo tohle neřešili. Byli až moc nezaujatí vůči těmto věcem. Nechal se políbit na ústa, a poté se opět na svého drahého usmíval jako malé dítě na hračku, kterou chtělo a dostalo ji. Alespoň někomu tenhle pokrok pomohl…
"Blé… Co kdybyste si to nechali na soukromí pokoje, kde nebudu já?" Ozval se hlas za nimi a vykoukl na ně Malikovi podobný mladík, který byl ale o pár let mladší s azurově modrýma očima.
"Brzy budeme vystupovat," Podotkl hnědovlásek a opět odvrátil svou tvář k oknu a ignoroval Malikova bratra, aby si mohl prohlížet obrovské betonové kvádry se skleněnými okny, kterým se říkalo mrakodrapy? Měly by v nich být kanceláře, ale on sám nikdy v podobné budově nebyl, tak to z vlastní zkušenosti nemohl potvrdit.
"Kadare… tohle bys neměl říkat. Taky si jednou najdeš holku a my na tebe nebudeme říkat blé, když si s ní dáš pusu," Snažil se svého bratra umírnit, než obrátil pozornost opět k Altaïrovi a budovám okolo.
"Je to takové zvláštní viď?" Ozval se Malik a sám nakukoval přes mladíkovo rameno a prohlížel si, jak moc se ten svět změnil. Kdyby spolu navštívili Masyaf, nejspíš by ho už nepoznali. Místo toho se vydali, kam ji ta věc určila. Organizace se o ně přece postará… Když Malikovi opatřili tu umělou končetinu, kterou spousta lidí zaměňovala za skutečnou… Ta ruka měla všechno, jenom ne tělesnou teplotu zbytku Malikova těla.
"To je. Spousta zastavěného prostoru. Vzpomínáš, že jsi třeba kolikrát musel jet několik dní, abys vůbec narazil na vesnici, a teď jedeš několik dní takovým městem?" Souhlasil s Malikem hnědovlásek, zatímco se ta pojízdná krabice na kolech zastavila.
"Tak pojď, Altaïre." Vyzval Malik hnědovláska, když lidé začali vystupovat a zdálo se, že cesta zde končí a autobus už ani nemá v plánu jet dál, než do garáže. Oslovený jenom vzal svůj batoh, který si přehodil přes rameno a vylezl z autobusu ven, za ním v těsném závěsu šel Malik s taškou přes rameno pro laptop.

"Gaaah… vážně nechci dělat chůvu nějakým dvěma idiotům z krajiny, kterou dávno zavrhlo světlo pokroku a techniky," Ozval se znuděně zrzavý muž s černými obroučky a založil si ruce na prsou. Jako vždy v bílé nažehlené košili s černými kalhotami, pozoroval lidi, kteří vylezli z autobusu, a snažil se odhadnout, kteří dva z nich to byli.
"Shaune! Nech toho! Jeden z nich je můj příbuzný a ty se budeš chovat slušně a vysvětlíš všechno, když to bude potřeba." Reagoval na toho bručouna muž s krátkými hnědými vlasy a tetováním na pravém předloktí, které bylo momentálně vidět díky tomu, že měl vyhrnuté rukávy své tmavě modré mikiny. Vedle něj postával další muž, který se těm dvěma jenom v duchu smál. Delší tmavé vlasy měl sepnuté do culíku a spíš vypadal jako nějaký manekýn, než že by skutečně chodil na tuhle školu.
"Jo. Desmond má pravdu, že profesore Vinci. Shaun by měl přestat být příjemný jako prdel, jinak je mu hodíme na krk a budeme se bavit bez něj," Zahihňal se a pohlédl na blonďatého muže v tvídovém saku. Ten měl jako vždy hlavu v oblacích, a tak pouze manekýnovi přitakal.
"Myslíš, že to jsou oni." Ukázal na dvojici tmavovlásek s delšími vlasy, která se držela za ruce a jenom se zašklebil.
"A to Rebecca s Lucy doufaly, že taky zbyde nějaký chlap na ně."
"Co? A když jsem se nabízel já, tak mě ani jedna nechtěla, to jsou mi věci." Ozval se hned zrzek s podmračeným výrazem a koukal na ty dva, než strčil do Desmonda a poslal ho pro ně.
"A kdo by chtěl tebe? Jsi idiot a stojíš podle Kate za prd." Zasmál se tmavovlásek a jenom zběžně si prohlédl nehty. Na rozdíl od ostatních si zakládal na svém dokonalém vzhledu, proto po něm toužily všechny holky na škole, alespoň to si myslel.

"Neměl by pro nás někdo přijít? A proč mě tak držíš za ruku?" Ozval se po chvíli nervózně černovlásek a Altaïr se jenom pobaveně usmál.
"Vždyť je to jedno, tady to přece nikdo neřeší, ne?"
"No jo… ale co můj brácha?" Ohlédl se po nejmladším členovi z jejich výpravy, který stál těsně za svým bratrem a jenom na staršího upíral vystrašené azurové oči.
"Někdo sem jde," Upozornila je mladší verze Malika s jinou barvou očí a kývl směrem k muži s tetováním na předloktí.
"Vy musíte být… A… Altaïr a…?" Tázavě pohlédl na snědého muže, za kterým se skrýval ještě jeho bratr.
"Malik. Malik Al-Sayf a tohle je můj mladší bratr Kadar," Uchopil bratra za kapuci mikiny svou náhradní končetinou a popostrčil ho dopředu, aby na něj taky bylo trochu vidět.
"Jsem Desmond Miles…" Natáhl ruku, aby si potřásl se všemi, přičemž si postěžoval, že Malikova ruka byla hodně studená.
"Je umělá. Přišel jsem o ni během jednoho souboje," Obeznámil ho rovnou Malik, aby se ho pak ostatní hloupě neptali. "Netřeba dál rozebírat. Víc bych ti toho stejně neřekl. Tak jdeme k ostatním?" Uchopil otěže téhle situace do ruky právě černovlásek a Desmond pouze přikývl.

"Tenhle věčně se tvářící jako prdel je Shaun… Příjmení je nepodstatné, protože si ho stejně nepamatuju." Začal jednoho po druhém představovat Desmond, přičemž mu během mluvení do řeči rozhořčený Shaun blekotal.
"Ezio Auditore… A profesor Vinci, vyučuje historii a výtvarné umění. Je tady, protože… hm… Je něco jako ty a Malik," Pokusil se jim to vysvětlit jednoduše a po chvíli dodal, že zde nebyly přítomny ještě další dvě členky jejich týmu.
"A jak je to v téhle době s Templáři?" Zajímal se Altaïr a prohlížel si právě Ezia. Ze všech tady byl snad nejmenší on sám, doufal, že alespoň ty holky budou menší, než on. Ezio mu chvíli pohled zvědavě opětoval, než se otočil k plavovlasému muži a chytil se jeho paže.
"Nepůjdeme se najíst? Už jsme se představili." Usmál se široce na profesora a ten mu samozřejmě nedokázal odolat, když se takhle sladce usmíval.
"Ale jistě… budeš chtít dneska zase do té italské restaurace?" Vyhrnul si rukáv, aby se podíval na čas, vydržovat si Ezia bylo sice trošku finančně náročné, ale dokud jim zde studium a životní výdaje hradila Organizace, tak to šlo.
"Vždycky se ukážou, a pak zase zmizí. Když jsou spolu tak si žijí svým světem, ale jinak je Ezio v pohodě, když není poblíž profesor Vinci," Prohodil Desmond, když se koukal na odcházející páreček a vlastně tím zazdil Altaïrovu otázku.
"Hmm… není to nezákonné? Slyšel jsem během cesty rozmlouvat holky, které říkaly, že vztahy s profesory jsou nechutné a zakázané." Ozval se nejmladší ze všech - Kadar a nikdo mu na to nedokázal odpovědět. Jenom krčili rameny, zvlášť když svůj vztah takhle veřejně už přes pár měsíců Vinci s Eziem ukazovali veřejnosti.
"Svět je někdy podivné místo. Pojďte se raději ubytovat." Změnil raději téma Desmond a nabídl se, že vezme Malikovi zavazadlo, když měl jenom jednu funkční končetinu. Kadar mu v tom chvíli bránil, že by to zvládl sám, ale nakonec se nechal přemluvit.
"Budete s námi na pokoji, máme tři volná místa a je poměrně prostorný. Ezio tam věčně není, protože dost často přespává v profesorově soukromém pokoji, takže vlastně čtyři," Rozmluvil se ihned Desmond, zatímco Shaun mlčel a všechny si měřil pohledem za sklíčky brýlí.

"A odkud vlastně pocházíte?" Otočil se na trojici nových Desmond a všichni tři si mezi sebou vyměnili pohledy, když se jich zeptal.
"Sýrie…" Odpověděl černovlásek s bradkou a došel k jedné z volných postelí, na kterou se posadil.
"Ah… konkrétně?" Zkoušel o nich něco Desmond zjistit, zatímco Shaun se jenom ušklíbl a bez jakéhokoliv zájmu okolí se jednoduše vypařil pryč.
"To není důležité ne?" Usmál se hnědovlásek s jizvou přes pravou stranu rtů, jako měl právě Desmond a usadil se vedle svého snědého přítele.
"Stejně bys nám to nevěřil, kdybysme ti to řekli," Ozval se ještě ten nejmladší a chvíli přemítal, kam by si hodil kufr, než si ho dal k posteli, jež byla nejblíž Malikově a nejspíš neobsazená. Doufal, že právě zamezil možnost Altaïrovi, aby spal vedle jeho bratra on.
"Ale no tak. Nemůžete být trošku otevřenější, když teď spolu budeme všichni spolupracovat?" Pozoroval všechny tři Araby Desmond a ti jenom zavrtěli hlavou se slovy, že není potřeba, aby něco tak nepodstatného věděl. Hnědovlásek si povzdychl, s nimi to asi bude ještě těžké…
"Pojďte, musíte se zapsat na předměty, které chcete studovat. A taky vám musím ukázat komplex školy a seznámit vás ještě s dalšími lidmi." Všichni tři naráz kývli hlavami a bez nějakých otázek vstali. Bylo to tu nové, nejdřív museli zjistit vše o svém okolí, poté se podle toho mohli začít chovat.

Univerzita byla skutečně rozsáhlá. Dělila se na několik různých spolků, podle čehož se dělilo i místo, kde byli dotyční ubytováni. A ta spousta předmětů, co byla na výběr ke studiu! Z toho všeho byl nejvíce nadšený právě Malik, který byl víc tím studijním typem, než Altaïr s Kadarem dohromady. Samozřejmě se zapsal na něco, co ho skutečně zajímalo a ne jako Altaïr, který si nechal doporučit, co bylo podle Desmonda nejjednodušší. Stejně to i udělal Kadar, tudíž Malik jako jediný z nich zvolil úplně jiný plán výuky.
"Nechceš si to ještě rozmyslet? Co já budu bez tebe na těch hodinách dělat? Už takhle mi moderní doba připadá moc temná, kdykoliv tě nemám poblíž sebe." Snažil se Altaïr přemluvit svého přítele, protože jedinými hodinami, kde by se s ním měl setkávat, byl tělocvik a většinu aktivit stejně Malik moc neprováděl už kvůli snaze neponičit si svou umělou končetinu.
"Ne. Na rozdíl od tebe mě to, na co jsem se zapsal, skutečně zajímá." Altaïr si povzdychl, a tak se aspoň postavil na špičky, aby si ukradl polibek od svého staršího a pravděpodobně rozumnějšího přítele.
"Takže teď jdeme zpátky na pokoj?" Zeptal se Kadar, který si tak nějak mezi nimi připadal jako páté kolo u vozu a pohlédl na Desmonda.
"Jo. Jasně. Hrdličky se tu můžou poohlédnout samy, kdyby je ještě něco zajímalo," Musel si do nich prostě rýpnout a v duchu se smál nad těmi vražednými pohledy. Vyrazil společně s nejmladším členem týmu zpátky na jejich kolej.


Pokojem se rozléhalo pravidelné klidné oddechování několika mladíků. Den se pomalu změnil v noc, ale na jednoho z nich to ještě stále bylo brzo. Stále v něm přežíval zvyk, že býval vzhůru dlouho do noci. Klidně i během nocí a regeneroval své tělo jenom během pár hodin ve dne, když si našel stinné místečko a teď mu to v tomhle reálném světě bylo zcela k ničemu. Odvažoval se odhadovat, že během několika měsíců se jeho smysly otupí a on už nebude vnímat tolik drobností, co kdysi. Pohlédl vzhůru k černému závoji, skrze který se propalovaly žhavé uhlíky. On věřil tomu, že to nad nimi bděli jejich zemřelí a vedli je, ale lidé téhle doby měli zcela jiný názor. Říkali jim hvězdy. Koule plné různých hořlavých plynů. Jakási vesmírná tělesa. Tiše si povzdychl a natáhl ruku k největšímu tělesu, které se na obloze dalo spatřit pouhým okem. Měsíci, který mu tolikrát pomohl při jeho nočních vyjížďkách. Jemu se tenhle věk nezamlouval, ale Malik z něj byl naprosto nadšený. Vždyť kdo by nebyl, když felčaři pokročili natolik, že byli schopni nahradit ztracenou končetinu.
"Nemůžeš spát?" Ozval se šeptem jemu dobře známý hlas a muž sedící v okně pohlédl k ležícímu černovláskovi, který si protíral oči. Muž na posteli se opatrně vzepřel v ruce, a než ho stačil druhý šeptem zarazit, aby zůstal ležet, tak už stál u něj.
"Zítra brzy vstáváme. Měl bys jít spát…" Zašeptal tiše a sklonil se k němu. Hnědovlásek pouze zaklonil mírně hlavu, aby mohl hledět do očí svého starostlivého Malika.
"Jsem zvyklý na jiný režim. Pořád to ze mě nevyprchalo. Ani nechci, aby mě opustilo všechno, co jsem se naučil, Maliku. Nechci být jako ti moderní lidé. Nemít žádný životní cíl a utápět se v depresi kvůli věcem, co nikdy nebudou. Nejraději bych se vrátil zpátky." Malik si jenom povzdychl. To tady byl jediný, koho tahle éra uchvátila?
"Ale nech toho. To nevidíš, jaké možnosti tady máme? Nikdo nás nesoudí. Můžeme poznávat něco, o čem jsme si mysleli, že je to vůle někoho shůry… Přitom není. Shaun mi vysvětloval, že spousta v našem okolí je spíš ateistická. Nikdo už nevěří ve fiktivní věci a nikdo nás neukamenuje, když přestaneme věřit taky. Vezmi si, jak moc byli naši lidé ochuzováni o informace, když jim bylo vnucováno jenom jedno…" Mluvil o tom tak nadšeně, a přece Altaïrovi se tohle nějak nezamlouvalo. Bylo to tu, až moc svobodné. Volné.
"Potřebuješ se z toho vyspat. Myslím, že se zvládneme nacpat na tu jednu, když si Kadar ukořistil tu mezi námi," Nepovolil Malik Altaïrovi žádné námitky a opatrně jej stáhl z okna. Hnědovlásek se nechal, ale ještě naposledy se ohlédl po vesmírných tělesech, jako by u nich hledal oporu. Bez Malika by pro něj asi ani nemělo cenu tady žít. Zkoušel by se vrátit, ale když viděl, jak on je nadšený… Nemohl mu to udělat, nemohl se sobecky pokoušet dostat zpátky a zanechat ho tu samotného. Jenom se přitiskl k jeho hrudi a zavřel oči, jak snadno se usínalo v náruči milovaného.
...

V dalších dnech opravdu nastal opravdový blázinec. Většina lidí šílela z nějakého zvláštního svátku, který třem nováčkům nějak nic neříkal. I tak se hrdinně snažili pochopit od zbytku svého týmu, proč každý poslední týden před těmi Vánoci řešil komu, jaký koupil dárek. Tohle slyšel snad poprvé. Lidé se obdarovávali i v jiný den, než při slavení narozenin? Ano, věděl, že se dostávaly i dary i v jiné dny, ale o Vánocích rozhodně nikdy neslyšel. Až později mu Malik řekl, že Vánoce jsou vlastně dnem narození nějakého proroka.
"Když je teda většina populace plná ateistů. Proč tolik všichni řeší Vánoce? Nemají to teda slavit a dávat si dárky jenom ti… křesťané?" Pohlédl na všechny u stolu zamyšleně Altaïr, přičemž si do úst strčil kus hovězího masa. Ostatní jenom pokrčili rameny.
"Možná to bude tím, že Vánoce jsou natolik zažitým svátkem, že si nikdo nedokáže představit, že by nebyly. Řekni mi. Zrušil bys den, v který můžeš dostat hromadu věcí, co si přeješ? Určitě ne." Odpověděla mu jako jediná zamyšleně Lucy a během svého mluvení mávala vidličkou, až přistála omáčka na Shaunových brýlích.
"Hej nesedíš tu sama," Zabručel hned podrážděně a sundal si brýle, aby si je očistil. Desmond se vedle zrzka jenom pobaveně ušklíbl a Rebecca se snažila nesmát.
"Máš pravdu," Zamumlal tiše Altaïr a pohlédl na Malika. Co by asi tak k Vánocům chtěl on? A co ostatní? Vždyť nikoho kromě Malika neznal tak dlouho, aby věděl, co jim dát.
"Co vůbec lidi dělají s něčím, co se jim nelíbí?" Napadla ho ihned další otázka, kterou mu opět zodpověděla Lucy. Tentokrát bez máchání vidličky.
"Buď to dají někomu jinému, a nebo na ně nechají sedat prach."
"Aha… A vy je teda všichni slavíte?" Připadal si trochu už blbě, že se furt ptal, ale potřeboval to nějak objasnit. Koneckonců se seznamoval s novou kulturou.
"Jo. Ale Shaunovi se nikdy nic nelíbí. Tak mu asi letos dám ponožky, protože už je potřebuje jako sůl." Zasmála se Lucy a Rebecca se k ní jenom pobaveně přidala.
"To teda jo. Kdo má pořád koukat na ty díry v patách." Zrzek opět nevrle zabručel, protože kdyby jim na to něco řekl, tak by to bylo něco pěkně ostrého.
"Hej, bereš mi můj nápad na Shaunův dárek." Přidal se samozřejmě i Desmond. Shaunova odpověď byla jednoduchá. Prostě se zvedl a ponechal na stole své nedojedené jídlo, nakolik jej tohle naštvalo.
"A kolikátýho se to vůbec slaví?"
"No… dárky se rozbalují okolo dvacátého pátého. Ale slyšela jsem, že jinde to dělají už dvacátého čtvrtého, takže…" Lucy jenom pokrčila rameny a Altaïr znovu pohlédl na Malika, který mu věnoval úsměv, když si toho pohledu všiml.
"Nemusíš mi nic kupovat. Co chci, už mám," Podotkl, jako by přímo věděl, nad čím Altaïr celou dobu přemýšlel a položil si svou mechanickou dlaň na jeho stehno.
"Někteří lidé to neslaví. Proto není nutnost někomu něco dávat," Přidala svůj díl do konverzace i Rebecca, když se přestala smát, protože dennodenní nasírání Shauna tady bylo to jediné, co ji bavilo.
"Takže vlastně to je za… ech… už zítra?"

Odpolední vyučování uteklo všem opravdu rychle. Přece jenom učitelům se tolik nechtělo vyučovat, a tak během většiny hodin jim pouštěli nějaká rádoby tematická videa, nebo si prostě se svými studenty povídali a ptali se jich na plány během krátkých vánočních prázdnin. Jakmile se všichni sešli na pokoji, tak se rozhodli, že by se mohli někam jít napít a pojíst štědrovečerní večeři, i když najít správnou restauraci se zdálo být zhola nemožné, jak najednou lidé zešíleli a skoro nikde nebylo volné místo. Až na třetí pokus se jim podařilo najít restauraci se stolem dostatečně velkým pro deset lidí.
"Opravdu s námi musí jít profesor Da Vinci?" Zamumlal Kadar celý nesvůj a pozoroval, jak se Ezio se svým učitelem umění cukruje. To už i Malik s Altaïrem byli diskrétnější a nedávali svou vzájemnou náklonnost k sobě tolik světu na odiv.
"No. Bohužel asi musí," Usmál se na bratra Malik a usadil se vedle Altaïra.
"Už jste někdy pili?" Zeptal se Desmond všech třech, aby jim případně objednal něco, v čem by tolik ten alkohol nebyl cítit.
"No jako… pijeme furt. Jinak bysme umřeli." Nepochopil to samozřejmě nejmladší a uchechtl se. Desmond mu jenom věnoval polovičatý úsměv.
"Jasný. Ale já myslel alkohol."
"Ne," Odpověděl mu společně se zavrtěním hlavy Malik, načež se Kadar jenom zakabonil, že to nepochopil úplně správně.

Během chvíle před sebou měl každý sklenici s nějakým nápojem. Desmond se rozhodl pro klasiku, kterou pro něj bylo dobré pivko, zatímco Ezio s Leonardem se shodli na červeném vínu. Shaun se rozhodl raději sušit hubu, a tak si dal Colu, zatímco Rebecca s Lucy zvolily nějaký ten drink. Drinky dle Desmondova výběru dostali i tři nejnovější členové týmu, přičemž se jim Desmond snažil vybrat ty, v níž nebyl tolik cítit alkohol, protože hořké pivo by jim nemuselo hned chutnat.
"Pamatuju si, že jsme občas měli víno." Šeptl Altaïr k Malikovi, který jenom přikývl a zamyšleně se zahleděl na oranžovo červený nápoj. Bylo to vůbec poživatelné? Uchopil sklenici do ruky a opatrně se z ní napil. Překvapivě sladké… a vůbec to nechutnalo tak hrozně, jak se bál.
"Ukaž," Natáhl se po Altaïrově pití, který zase na oplátku okusil to Malikovo. Skutečně v tom vůbec nebylo cítit něco navíc. Jako by pil jenom nějaký namíchaný džus s jiným džusem.
S dalšími sklenkami alkoholu se pomalu rozjížděla i zábava. Jenom jediný, kdo se pořád mračil a byl samozřejmě Shaun. Možná kdyby si i on dal něco k pití, tak by se na jeho tváři objevil úsměv. On však vytrvale odmítal, a tak se stal opět zábavou pro děvčata. Mezitím se neznámo kam vytratil profesor Da Vinci ve společnosti Ezia pryč a na stole po nich pouze zůstalo několik bankovek s tím, že by měly pokrýt jejich dnešní útratu. I Altaïr toho už měl v sobě dneska moc, jak nebyl vůbec na alkohol zvyklý a na rozdíl od Malika si objednával jeden koktejl za druhým. Až se s ním po chvíli motal svět…
"No, myslím si, že my už taky půjdeme," Věnoval celému osazenstvu Malik úsměv a pomohl Altaïrovi na nohy.
"Tak se dobře bavte," Musel si rýpnout Desmond a všichni se zasmáli.
"Tak to tedy nevím," Nepřestával se Malik usmívat, zatímco Altaïr věnoval druhému hnědovláskovi vztyčený prostředníček.
"Jenom závidíš," Zabručel s opileckým podtónem a věnoval mu pohled svých přivřených jantarových očí.
"Radši pojď,"

"Co bys chtěl k Vánocům?" Ptal se Altaïr tiše a snažil se neklopýtat, aby ze sebe nedělal ještě větší zátěž, než kterou pro Malika už nejspíš byl.
"Nic nepotřebuju." Řekl ihned Malik a doufal, že hnědovláska ta jeho opilost brzy přejde, protože to byla sice skvělá záminka, jak se dostat na pokoj jako první, ovšem s Altaïrem v tomhle stavu by mohl dělat tak leda velký prd.
"Ale já ti něco chci dát!" Vykřikl muž menší postavy, až moc zbytečně nahlas, přičemž se mu podařilo spadnout.
"Co kdyby ses soustředil na chůzi a ne na to, co mi dát k něčemu, co jsme nikdy neslavili?" Zamumlal Malik tak trošku podrážděně, protože od Altaïra skutečně nic nechtěl.
"Promiň…" Špitl ihned omluvně a snažil se tedy opět sledovat cestu svým "ostřížím" zrakem. S takovouhle jim trvalo dostat se na kolej dvakrát déle, než cesta do krčmy, či restaurace, jak se tomu říkalo teď. Během toho se podařilo Altaïrovi ještě několikrát zakopnout, ale díky bohu už nespadl na zem, i když jednou měl na mále společně s ním i černovlásek, jak to nečekal. Dokonce se zdálo, že hnědovláska trošku ta poblouzněnost tím pitím opustila, jelikož už se tolik o Malika neopíral.
"Už mě napadlo, co bych ti mohl dát.." Ozval se Altaïr, když se úspěšně dostali zpátky do pokoje a Malik se ujal toho, aby jej vysvlékl a uložil do postele.
"Skutečně? A co?" Povzdychl si, protože když si hnědovlásek postavil hlavu, tak byl nesmysl mu něco rozmlouvat. Altaïr chytil Malikovu živou ruku a pevně ji sevřel u zápěstí, přičemž se mu zahleděl do očí svými lehce zakalenými.
"Sebe, Maliku. A příslib mé nekonečné lásky k tobě…" Černovláskovy tváře mírně po těchto slovech ztmavly.
"Skutečně?" Pípl, jako by se právě přeslechl a raději uhnul pohledem. Ten však přesunul zpátky k Altaïrovi, když ucítil dotyk jeho ruky na své tváři.
"Ano… Můžeš mi slíbit to samé?" Malik pouze přikývl, protože se skláněl pro polibek a nějak netoužil po dalších slovech. Altaïr byl jako ožrala, až moc ukecaný.

Pot mu perlil na čele, zatímco se opatrně pohyboval proti tělu druhého muže, jehož dlaně cítil na svých bocích. Mnohem více by preferoval polohu na zádech, ale na to se mu hnědovlásek zdál až příliš mimo… Z úst se mu vydral sten, jak se jedna z hnědovláskových rukou přesunula z boku na jeho vzrušený úd. Takhle se to ihned stalo o dost lepší, přestože se stimuloval za pomoci Altaïrova údu uvnitř sebe. Zapřel se mu oběma rukama do hrudníku. Zrychlil své tempo přírazů a nepřerušoval svůj oční kontakt s ním. Musel vidět jeho prožívání a hlavně tu nádhernou barvu očí. Tohle byl sice předčasný vánoční dárek, ale kdy jindy by se jim poštěstilo mít celý pokoj jenom pro sebe a dopřát si tak podobnou intimní chvilku. Altaïr se jenom pousmál a z boku přejel pomalu na Malikovu mužnou hruď. Prohlížel si jeho tělo, protože se ho ani po milionkráte nedokázal nabažit. Byl tak nádherný, když se na něm projížděl, vlastně nádherný byl snad ve všech polohách… Opatrně se přizvedl, protože zatoužil být tím víc aktivnějším. Tělo se mu s alkoholem překvapivě vypořádalo celkem rychle. Už ani nevnímal ten točící se svět okolo sebe. Pro něj teď existoval jenom Malik, který se nad ním svíjel ve slasti. Sklonil se, aby věnoval Altaïrovi dlouhý polibek na ústa, zatímco uvnitř sebe ucítil dobře známé teplo, když se vyplnil kondom, jež měl hnědovlásek navlečený na svém údu.
"Dáme nový…" Oznamoval a ptal se zároveň Malik bez dechu, protože mu rozhodně tohle jedno kolo nemohlo stačit. Altaïr se na něj jenom zazubil.
"Jenom když si tady uklidíš tenhle nepořádek." Poukázal na svůj postříkaný hrudník.
"Zase děláš dámičku?" Musel si Malik říct své, ale sesedl z Altaïra, aby tedy mohl očistit jeho hruď a už si jej začít pomalu rozdělávat. Přerušilo ho, až otevření dveří, kdy se zrovna chystal na své druhé kolo. Jeho mladý bratříček se něčemu smál, jeho mích by poznal i jako hluchý. S povzdychem se natáhl po dece a snažil se schovat svůj zrudlý obličej, protože Kadar rozsvítil a načapl jeho s Altaïrem docela v trapné situaci.
"Ehm… asi jsme přišli nevhod." Otočil se Kadar k ostatním a rozpačitě se podrbal ve vlasech.
"Ale prdlajz." Ozval se někde zezadu Desmond a prošel okolo černovláska, než se otočil zády k těma dvěma.
"Fajn. Možná jo." Dal za pravdu Kadarovi a popohnal Malika s Altaïrem slovy, jestli by byli tak laskavia alespoň se oblékli.
"Máme přes sebe deku. To vám musí stačit. Nebudu si brát pyžamo, když mám trenky," Ozval se podrážděně Altaïr a schoulil se do Malikovy náruče. Ten mu pouze věnoval smířený polibek s tím, že si to vynahradí snad ještě během noci, když budou maximálně obezřetní. Poté si sňal z ramene svou mechanickou ruku a opatrně ji odložil stranou, aby mu na ni nikdo nešlápl. Altaïr se jenom bolestně zadíval na pahýl té ruky. Nerad ho viděl, vyvolával ty špatné vzpomínky…
"Tak dobrou," Popřál těm třem kazišukům Malik a svého milence ještě dodatečně políbil na ústa.
"Veselé Vánoce," Zabručel Altaïr tiše, jak se jim to moc nevyvedlo. Nemohli snad pít o nějakou tu hodinku déle? Zítra, ať mu raději nikdo z nich neleze na oči…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 16:32 | Reagovat

Cute :D  :D  :D :-P  :-P  :-P To je tak krásný :-P

2 Enqila Enqila | 24. prosince 2015 v 20:25 | Reagovat

Cute? :D

3 Rain Rain | 25. prosince 2015 v 11:00 | Reagovat

*v* amg, ti dva spolu jsou tak úžasní~
Nemám slov, dost se ti to povedlo! Hlavně bych si přála vidět ožralého Altaira, nemálo bych se asi smála :'D

4 Enqila Enqila | 26. prosince 2015 v 14:01 | Reagovat

Já vím :D Proto je můj primární pár, na který jsem napsala nejvíc věcí AltMal :D Tak nebyl tak hrozně ožralej, ale měl naváto :'D To si dokážeš představit ne? :D

5 Rain Rain | 26. prosince 2015 v 20:05 | Reagovat

Samozřejmě že si to dokážu představit.. jednoduše.. s nalitými lidmi je vždycky největší sranda ;DD

6 Azano Azano | E-mail | Web | 2. ledna 2016 v 15:11 | Reagovat

[2]: jistě :3

7 Rain Rain | 13. ledna 2016 v 19:54 | Reagovat

Každý den tu čekám na nějakou povídku a stále nikde nic.. Nechtěla by jsi v nejbližší době něco přidat?
Oddaná čtenářka~ ;D

8 Enqila Enqila | 14. ledna 2016 v 19:09 | Reagovat

Enqi se snažím! :D Ale mám dojem, že bys ráda něco s AC :D Ovšem to nepíšu, zatím :D Je to hezké, že tu čekáš :3 Ale zatím tě budu muset odkázat na starší kousky a dřív nebo později se tu objeví nějaká povídka :D

9 Rain Rain | 14. ledna 2016 v 19:46 | Reagovat

I kdyby to nemělo být AC, je mi to jedno! Potřebuju něco číst! Něco, co je dobře napsané! Takže prosím, mysli na nás! Na ty, kteří tu věrně čekají! c: xD

10 Enqila Enqila | 16. ledna 2016 v 11:44 | Reagovat

Ach, to je tak cute odpoved :D Snazim se na tech par svych ctenarumyslet ale taky musim myslet na skolu. Neflakam se nekde na ucnaku jako zbytek moji byvale tridy :D I kdyz neco mam. Nerada bych to sem davala kdyz to jeste nemam dopsane, i kdyz mam velky naskok kdybych to davala pravidelne kazdy patek a motivovalo by me to k hejbnuti prdeli

11 Rain Rain | 16. ledna 2016 v 14:52 | Reagovat

Neboj, s tou školou to velmi dobře chápu.. Mám to podobně jako ty, teď jsem dokonce v maturitním ročníku :'D
A kdybys něco přidala, možná by tě to vážně motivovalo, i když škola dost zabíjí.. Ale přeji ti hodně štěstí a držím ti pěsti!~

12 Enqila Enqila | 16. ledna 2016 v 16:17 | Reagovat

Jooo maturita mě čeká příští rok :D Ještě si letos musím přibrat další cizí jazyk, protože to chtějí tam, kam chci :D Myšlenky se mi stáčí k tomu, kam budu mířit, ale neboj :) Myslím na to, protože psaní mě baví a mám rozepsaných hodně povídek, ale moc dokončených ne :D

13 Arista Arista | 1. února 2016 v 20:48 | Reagovat

Nechtěla by jsi napsat zase něco na Cesara a Ezia? Mohl by to být dobrý psací materiál, protože tady na internetu zrovna nic moc není na tenhle pár... *-*"

14 Enqila Enqila | 1. února 2016 v 21:04 | Reagovat

Když bude nápad, tak třeba časem :) Momentálně se soustředím na svoji kapitolovku Antiku, samozřejmě se snažím během toho psát i jiné věci, ale nápadů na fanfikce je méně a méně, abych si zachovala nějakou originalitu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama