Antika | Kapitola 2 - Nový domov

29. ledna 2016 v 10:00 | Enqila |  Antika
Další kapitolka. Přijde mi, že to jako blbost, kdykoliv to čtu moc častokrát po sobě a musím se přemáhat, abych to nakonec nesmazala :D

Acteon se stěhuje k Hektorovi, ovšem jeho přijetí nebude příliš vlídné. Jak by také mohlo.


Bohužel mu nepřišel otevřít Hektor, na to měl až moc malé štěstí. Místo něj ve dveřích stála jeho žena a upírala nevěřícně pohled na Acteona, než jí zrak padl k vaku přes jeho rameno.
"Hektor mi nabídl, že mi poskytne útočiště, když budu potřebovat." Řekl Acteon jako by jí tím vysvětlil všechno.
"To snad nemyslíš vážně…" Vydechla Helena a bylo na ní vidět, jak moc se jí manželův nápad nezamlouval.
"Ale myslím. Pusť mě dovnitř. Nemůžu za to, že nejsem pochopen vlastní rodinou."Jindy by se jejím zhrozením bavil, ale dnes neměl tu náladu. Prostě přišel, protože vlastně neměl jiné místo, kam jít.
"Čekám s ním dítě, co kdyby ses mezi nás přestal vrážet jako klín!" Přešla z prvotního šoku do útoku. Snažila se Acteona jakkoliv vypudit od tohoto prahu, než se vrátí Hektor. Mladík se jenom mračil, protože když se Hektor občas rozmluvil, tak se o ženě nevyjadřoval nejlépe. Ani teď, když s ním čekala jeho dědice.Bylo třeba ji odstranit a možná i to dítě. Zhluboka se nadechl, když pomyslel na vraždu novorozeného společně s matkou.
"Neprskej tu na mě. Stejně jsem víc Hektorovi po chuti já. S tebou ulehne do lože jenom kvůli vroucnému přání mít potomka." Odvětil na její útok s ledovým klidem. Spokojeně se usmál, když jí to vlastně vzalo slova z úst, a než se na cokoliv zmohla, tak ucítil Acteon pevný stisk dlaně na rameni.
"Co se tu děje?"
"Má rodina nedokáže pochopit, jaká čest pro ně je, že sis mě zvolil jako svého chráněnce. Přišel jsem tedy k tobě prosit o útočiště, ale tvá žena mě chtěla vyhnat jako žebráka." Přivřel oči, když Hektor sjel svou dlaní z ramene na jeho paži. Ten dotyk byl příjemně teplý. Odložil vak se svými věcmi na zem, aby se přitiskl tělem k Hektorovu. Ten počastovalženu několika nadávkami, že se vůbec odvážila říct Acteonovi ne.
"Ale… myslela jsem… Hektore, přece spolu čekáme dítě. Nemůžeš..."
"Ty," Ukázal na ni prstem. "Mně nebudeš říkat, co můžu nebo ne!" Rozkřičel se na ni, až se podvědomě nahrbila jako by ji snad chtěl i udeřit.
"Nech si připravit ložnici pro sebe. Nechám Acteona spát u sebe." Nijak nereagoval na to, že se mu tam manželka už ze zoufalství rozplakala. S tím i raději odešla.
"Hektore." Oslovil staršího muže mladík a zvedl k němu svou pohlednou tvář. "Omlouvám se. Víš, že bych ti nerad přidělával starosti," Snažil se tvářit kajícně, ale už delší dobu plánoval se nastěhovat do jeho sídla a trávit tím tak Hektorem více času.
"To je v pořádku. Jsem rád, žes přišel za mnou prosit o přístřeší a zbytečně nedával peníze za ubytování u jiných." Držel si jej u sebe, než ho po chvíli pustil, aby se sklonil pro vak s jeho věcmi.
"To nemusíš." Ozval se ihned mladík a natáhl ruce, aby si věci vzal sám, ale Hektor jej nenechal. Přehodil si vak přes rameno a zamířil pomalu do útrob svého přepychového sídla.
"Nemáš hlad?" Zajímal se ihned Hektor. Acteon pouze zavrtěl hlavou a požádal o něco k pití. Automaticky prošel vstupní halou do přijímacího salonku, jenž byl zároveň místností pro jakési odpočívání. Došel k jednomu z křesel a posadil se do něj.
"Můžeš tady zůstat, jak dlouho budeš chtít. Už předtím jsem říkal, že jsi vítán." Dodal Hektor, když předal Acteonovy věci do rukou služebníků a sám si udělal pohodlí v křesle naproti svému příteli. Někde v koutku duše mu bylo líto, že se Acteon rozhádal s vlastní rodinou, ale na druhou stranu mohl svého chráněnce naprosto kontrolovat. Mít přehled o všem, co dělá. Jenom se pousmál sám pro sebe a pokynul rukou Acteonovi, aby se uvelebil na jeho klíně. Mladík poslušně na jeho výzvu vstal, překročil malý dřevěný konferenční stolek, kde obvykle bývala rozložená šachovnice či podobná desková hra. Obkročmo čelem k Hektorovi se usadil na jeho klín a zahleděl se mu do očí. Starší pouze zvedl ruku, aby vjel prsty do tmavých vlasů Acteona a přitáhl si tak jeho tvář těsně k té své. Jemně se otřel rty o ty jeho, přičemž přenechal na Acteonovi, jestli jejich polibek prohloubí nebo ne. A tak i Acteon udělal. Mladíkovi zrudly tváře, jakmile ucítil Hektorovu mozolnatou dlaň pod svou bederní rouškou.
"Ahn, Hektore…" Vzdychl tiše do úst staršího a cítil, že s každým jemným dotykem dlaně tohoto válečníka jeho vzrušení narůstalo. Stačilo mu skutečně pouze pár dotyků a už byl tvrdý jako kámen. Tiše zasténal, přičemž ovinul své paže okolo Hektorova krku a hlavu si opřel o jeho levé rameno. Celé tělo šílelo po Hektorových dotycích, třáslo se jenom na to, aby ho plavovlasý muž pohladil, kdekoliv. A jak moc byl chtivý, jenom potvrzovala čirá tekutina, která vytékala z Acteonova žaludu a ("kterou") již starší roztíral od kořene po vrcholek tmavovláskovi pýchy. Ten se soustředil jenom na svého milence, kterým byl jako vždy veden a skoro by přehlédl, že je pozorovala právě Helena. Věnoval jí zlý úsměv, než začal úmyslně nahlas sténat.
"Hektore, ahn… já." Snažil se jej slabým hláskem upozornit, na svůj vrchol, i tak to bylo dostatečně hlasité, aby jej slyšela přihlížející Helena. Věnoval jí ještě jeden zlý úsměv, než se mu tvář zkřivila slastí. Natiskl se tváří k Hektorovu krku, zatímco z jeho mužství se vyřinula bílá mazlavá tekutina. Přitiskl své rty k plavovláskově krku a udělal mu tam výrazný rudý otisk. Dlouhou chvíli setrvával na klíně staršího a odpočíval po svém vrcholu, než byl upozorněn nepatrným šťouchnutím, že Hektor též potřebuje své uvolnění.
"Ach, Nechal jsem tě čekat," Zašeptal Acteon do Hektorova ucha, které vzápětí políbil na okraj.
"Vezmi si mě a ukoj svůj hlad." Dlaní se mu opatrně otřel o naditý rozkrok pod tunikou s pohledem upřeným do Hektorových očí.
"Když se na mě tak nestoudně vrtíš a nabízíš se. Nedokážu ti odporovat." Jiskřilo blondýnovi v modrých očích, když mluvil a sám Acteon se cítil povinen se mu nabízet. Koneckonců to bylo jediné, co mohl Hektorovi dát výměnou za azyl. Ucítil dlaně na bocích a vzápětí byl břichem natisknut k dřevěnému stolku mezi křesly. Znovu pohlédl k místu, kde je špehovala Helena, ale ta už byla dávno pryč.

"Opravdu ti nebude vadit, když tu budu na dobu neurčitou?" Ujišťoval se tiše Acteon a nechával se hýčkat v teplém objetí Hektora. Nijak se neobtěžoval s tím se jít nějak opláchnout, i když se mu lepila stehna k sobě díky spermatu. Jenom se zatetelil blahem, jakmile ucítil ve vlasech dlouhé štíhlé prsty staršího.
"Ne. Už předtím jsem ti přece něco podobného nabízel. Jsem rád, že tu se mnou budeš zůstávat i během nocí." Donutil Hektor Acteona mírným tahem vlasů vzad, aby na něj mladík pohlédl.
"Vždycky jsi mi utíkal. A já si pak během dlouhých nocí o samotě představoval, že se spolu po milování ještě mazlíme." Hleděl Hektor při mluvě do Acteonovy tváře.
"Kdybys mě požádal, tak bych přece zůstal. Jsi mi přednější, než ostatní věci," Zamumlal Acteon v odpověď. Mladší byl Hektorovými slovy překvapen, i když mu to mohlo během jejich několikaletého vztahu dojít. Přece jenom se s ním Hektor většinou dlouze a něžně miloval, pokud zrovna nebyl jako pes v chtíči. Hlavně se soustředil na to, aby Acteon došel vrcholu dříve, než jeho patron. Jenom se vybídl proti mužnému tělu válečníka, když ucítil, že si jej Hektor za pas k sobě snažil přitáhnout ještě více. Až byli na sobě úplněnatisknutí. Tmavovlásek hleděl do Hektorových očí a viděl v nich jisté zklamání. Doufal, že jej Acteon bral, jako něco více a ne jenom jako patrona. Možná to chtěl slyšet jinak? Přemýšlel tak zuřivě, až úplně opustil své tělo, jelikož nijak nereagoval na Hektorovy jemné polibky. Dotyky, kterými zkoumal pro něj tak dobře známé tělo bronzově opáleného mladíka.
Vlastně svým přemýšlením tak trochu Hektora urazil, když se nedočkal žádné odezvy z jeho strany. Odtáhl tudíž svého chráněnce od sebe.
"Měla by se podávat večeře," Vstal plavovlasý muž a shýbl se ke svým věcem na zemi.
"Až přestaneš snít, tak by ses mohl k nám připojit." Mladík jen po jeho slovech zmateně zamrkal. Hektor byl naštvaný. To nebylo dobré a on stále nemohl přijít na to, co udělal špatně.
"H-Hektore. Já… miluju tě." Vyhrkl tak neuváženě, než si po chvíli zakryl dlaní ústa. Starší ho jenom pozoroval. Snažil se tedy vypadat překvapeně, protože sám k Acteonovi už od začátku jejich vztahu cítil něco víc a nebral jeho zvolení jako chráněnce jako povinnost. Bral to trochu vážněji. Pro něj Acteon nebyl jenom věc na ukrácení dlouhé chvíle, aby vypadl od své otravné ženy a vzdělával jej či pomáhal s vylepšením bojové techniky. S Acteonem se mnohem raději oddával té odvrácené části tohoto paktu. Toužil se v mladíčkovi ztratit.
"Já…" Načal a toužil říct, že on je na tom úplně stejně, ale nemohl. Acteon byl jeho chráněnec a už brzy měl přesáhnout věk, v kterém byl pouze chráněnec. Sám se měl stát patronem a hledat si vlastního mladíčka. Bylo by tedy společensky nepřístupné, aby s ním tmavovlásek zůstal po zbytek života.
"Měli bychom se jít najíst," Zadržel nakonec svá slova, kterými by potvrdil, že k Acteonovi lásku cítil též. Mladík jenom zklamaně sklopil pohled a zamumlal slova omluvy, že vůbec něco takového řekl. Sám se zvedl z křesla, aby si posbíral věci na sebe. Položil je na opěradlo a začal se sám pomalu zahalovat do vlastního oblečení. Na koupel bude čas později. Hektor na něj během jeho oblékání koukal a trochu jej trápilo, že možná Acteonovi ublížil, ale taktéž se mohlo stát, že později by právě mladík ublížil jemu.

Během večeře bylo nepříjemné dusno. Koneckonců tři lidé u jídla pojeni k sobě mužem, jenž seděl v čele stolu a významnější místo po pravé straně získal právě Acteon. Tudíž na něj Helena během jídla neustále vražedně zírala. Mladík to ovšem bravurně ignoroval a věnoval se bohaté hostině na svém talíři. Koneckonců maso doma neměl tak často, jako si ho mohl Hektor dovolit.
Ten je po očku oba dva pozoroval, než se rozhodl uvést věci na pravou míru, aby snad trochu toho nepřátelství odstranil.
"Měli byste si na sebe zvyknout, jestliže Acteonova rodina nedokáže pochopit, jaká čest je pro jejich syna být se mnou." Žena se při jeho slovech zamračila.
"Ale jsem přece tvá manželka. Neměla bych po tvé pravé ruce sedět já?" Okamžitě se jí dostalo nepříjemného pohledu.
"Kdy už konečně pochopíš, že mě je absolutně ukradené, že jsi má žena. Přestaň se s tím ohánět a najdi si pořádné argumenty." Acteon se cítil příšerně, protože byl právě on hlavním tématem tohoto konfliktu.
"Můžu požádat některého ze svých přátel." Navrhl, aby trochu odlehčil dusnou atmosféru, ale ve většině manželství s tím byly ženy smířené. Bohatí manželé si vydržují své mladé chlapce, takový už byl nepsaný zákon a úděl vyšších bohatých vrstev. Koneckonců to v této době bylo i módou. Doma mít zavřenou ženu a na veřejnosti se ukazovat s pohledným mladíčkem.
"Žádný z nich by tě nenechal žít u sebe zadarmo. Helena tě musí akceptovat, jelikož jsi můj chráněnec a je-li to třeba, tak ti mám poskytnout i azyl. Jako tvůj patron bych měl být první osoba, ke které bys o něj přišel prosit." Usmál se, když Acteon odvětil, že Hektor byl skutečně prvním, kam přišel žádat.


Stále se s tím nemohla smířit. Snažila se Hektora strhnout na svou stranu, ovšem ten její pokusy ignoroval, a proti pohlednému mladíkovi vlastně neměla žádnou šanci. I tak se stále snažila vetřít do Hektorovy přízně, jelikož ji štvalo, že noc co noc slyšela ty dva, jak si spolu užívali. V posteli, kde měla mít to privilegium být ona a ulehat po boku svého manžela. Proč prostě Hektor nemohl svého chráněnce brát jako módní doplněk a ne jako něco víc? A sám stát proti tomu nic nedělal.

Jenom si zakryla uši, jelikož se sídlem vše rozléhalo a ona netoužila poslouchat tyto jejich radovánky. Mírně sklonila hlavu, aby promluvila na rostoucí plod uvnitř sebe. Přála si, aby to byl chlapec, protože dívka. Dívkou by Hektor opovrhoval a zažila by si strasti dospělé ženy už jako dítě.
"Vidíš. Ani ty tátu nezajímáš, dokud si nebude jistý tím, že jsi jako on." Zašeptala smutně k dítku uvnitř sebe. Zavřela své tmavé oči a snažila se v tomto hluku usnout. Na rozdíl od Hektora ona mu byla věrná, zatím.

Ve světle měsíce, který do místnosti pronikal oknem, šly rozeznat dvě postavy. Pro neslyšícího stínové divadlo a pro jiné přímo erotické radovánky mezi dvěma muži.
"Ahn, Hektore…" Vzdychal mladík pod válečníkovým svalnatým tělem. Prohýbal svá záda už dobrou chvíli do luku, ale zlomyslnost staršího mu nedovolila přehoupnout se přes hranici se sladkou odměnou. Ruce mu byly pevně tisknuty do polštářů, které tvořily společně s průsvitnými závěsy visícími ze stropu postel.
"Prosím. Prosím… nech mne…" Škemral mladší, který kvůli utaženému řemínku okolo tepajícího mužství nemohl dostát svého vrcholu. Hektor se na něj jenom pobaveně zašklebil, zatímco své ruce přemístil pomalu z Acteonových dlaní a uchopil jej pod koleny. Roztáhl mu nohy více do praku, když mu je pomalu přitiskl koleny k polštářům v okolí ramen.Acteon ze sebe vydal jenom zoufalé zasténání, jak se tím prohloubil průnik a on svého milence cítil o to více uvnitř sebe.
"Prosím…" Zakňoural opět a upíral na něj pohled svých vodnatých oček, jaké to pro něj bylo týrání. A Hektor si tu absolutní kontrolu nad ním naprosto užíval. Zubil se na svého učence, zatímco mu přirážel do té jeho uzoučké dírky.
"O co prosíš?" Rozhodl se dál hrát svoji hru na naštvaného Hektora, jelikož se s ženou opět pohádali. Vlastně od té doby, co zde zůstával Acteon se s ním hádala neustále.
"Vrchol… prosím! Chci vyvrcholit!" Žádal ho o uvolnění koženého řemínku, který byl pevně utažený u kořene jeho vzrušeného štíhlého údu. Už to nedokázal vydržet, když se mu s každým pohybem otíral Hektor o prostatu a jeho vztyčený úd sebou už nějakou dobu jenom cukal. Na břiše se mu tvořila maličké jezírko od preejakulátu. I když měl uvolněné ruce, tak je poslušně držel na svém místě nad hlavou v několika polštářích. Jeho stény se rozléhaly sídlem jeho patrona společně s prosbami. A sám starší se nad ním smiloval, když mu tak roztomile kníkal v posteli.
S notnou dávkou sebeovládání mu pěkně pomalu povoloval řemínek, než ho zcela uvolnil a vzápětí byl svědkem Acteonova mohutného vrcholu, který se vyřinul z mladíkova napnutého údu. Hektor se jenom usmíval a po chvíli sám táhle zasténal, když cítil, jak pevně ho uvnitř sebe mladíček sevřel, což mu jenom prohloubilo požitek z přírazů. Upřeně hleděl do Acteonových očí, zatímco sám vrcholil a rozevíral němě ústa, aby slyšel vzdechy svého milence a ne vlastní. Nakonec po svém vrcholu klesl právě na Acteonův vypracovaný hrudník, jakým se pyšnil Hektor sám. Ten zasypal několika skoro omluvnými polibky za svůj tvrdý přístup.
"Už se nebudeš plést do hádky, když tě pošlu pryč, že?" Nemohl se za něj starší bít neustále za něj. Chtěl se aktivně zapojit. Jenom přivřel své smaragdově zelené oči a přikývl. Na slovní odpověď byl ještě moc zadýchaný z prožitého orgasmu.
"Tak se mi to líbí." Zabručel si pochvalně sám pro sebe Hektor, i když jej Acteon slyšel a připadal si v tu chvíli jako nějaké zdomestikované zvíře. Pohlédl na staršího, když ucítil další polibek na své hrudi. Jenom se pousmál a prsty mu vjel do plavých vlasů, kdy se jeho pohled setkal s tím Hektorovým.
"Miluju tě, víš to?" Zašeptal, jako by se snad bál narušit to ticho, které po jejich vášnivém milování nastalo. Přerušované občasným hlasitým nádechem i výdechem a nyní i Hektorovým nejspíše úlevným smíchem.
"Jo. To teda vím," Přisál se ihned k Acteonovým sladkým rtíkům, které mu připadaly v tom váhavém úsměvu tak opuštěné. Mladík mu s radostí vyšel vstříc a jenom mu oplácel ono políbení, než se od svého mentora neochotně odtrhl. Opřel se hlavou do jeho mužné hrudi a zhluboka se nadechl. Hektorova aroma pro něj bylo jako pro jiné lahodná vůně parfému.
"Jsem unavený." Ozval se po chvíli a přitiskl se obličejem k vášnivě tepajícímu srdci uvnitř Hektorova těla.
"Tak tedy dobrou noc." Popřál Acteonovi dobrý spánek, i když při pohledu z okna mu bylo jasné, že toho ani jeden z nich příliš nenaspí, neboť pomalu, ale jistě ztrácelo okolí svůj temný inkoustový nádech noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rain Rain | 29. ledna 2016 v 11:18 | Reagovat

Yaaay, další kapitola! Yaay~
Já ti nevím, je mi Heleny trochu líto, ale zase na druhou stranu bych ji někdy hodila z okna :'D
Jsem zvědavá, co kuješ za plány... Nevím jestli ti mám věřit nebo ne (Co to melu, samo sebou, že ti věřím, ale bojím se, co tam v další kapitole uděláš :'D)
Každopádně, nemusela jsem na kapitolu čekat další uherský rok, což potřebuje potlesk! Jinak super, super, moc se těším na další a doufám, že bude zas a opět brzy! c:

2 Enqila Enqila | 29. ledna 2016 v 21:48 | Reagovat

Uvidíš další pátek, co bude následovat :'D
Toho si važ :D protože pak bude záležet na mé rychlosti psaní a třeba to bude až za uherský rok

3 Azano Azano | Web | 2. února 2016 v 16:23 | Reagovat

Helena je mrška :D Tedy asi se to dá chápat, ale na druhou stranu by jim mohlo být přáno :-D
Těším se na další kapitolku, protože už si ani nepamatuji jak to bylo dál, navíc jsem ten soubor někde zatratila :D  :D

4 Enqila Enqila | 2. února 2016 v 19:25 | Reagovat

Ty jsi trubka! :D
Pft, všichni víme, že Helena je tam na okrasu. Moc s ní nesouciťte :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama