Antika | Kapitola 1 - Šťastná novina

19. ledna 2016 v 17:00 | Enqila |  Antika
Tak tedy dobrá. Rozhodla jsem se to tady tedy pomalu uveřejnit, když už jsem ve svých sešitech víceméně skoro u konce. Jenom bude záležet na tom, jak a v kolik se mi povedete to uveřejňovat. Původně jsem to chtěla dát až v pátek, ale když mám dneska trošku toho času. Čili spíš s dalším kouskem počítejte až v pátek, přece jenom dbám na své určité pravidelnosti, ale německou povahu byste u mě hledali asi těžko - jsem nehorázný bordelář. Pár kapitol sem přiletí, pak už bude záležet na mém času, jestli budu schopná si upravit překlepy.

Přeneseme se tedy do nějakého toho roku před Kristem. Píše se doba dneškem datovaná mezi řecko-perskými válkami a Peloponéskou válkou, tudíž pozadím je nádherná krajina antického Řecka, jak jste jistě už mohli odhadnout. Bylo takovým "módním" hitem a víceméně povinností každého muže, aby si zvolil svého chráněnce. Zde nám tedy začíná příběh slavného válečníka Hektora s prosťáčkem Acteonem.


"Nebe nad hornatou řeckou krajinou je oslnivě modré a podobá se širé hladině blízkého moře. I tehdy, před pětadvaceti stoletími, měla obloha nad touto krajinou stejnou barvu jako dnes, ale pod oblohou žili jiní lidé s jinými starostmi a radostmi. Zde byla za starověku místa, kde ožívaly postavy hrdinů a bohů..."

Stál daleko od svého rodného města na vysokém útesu, přímo na jeho okraji. Tolik zbožňoval ten zvuk divokého narážení vln o ostré pobřežní skály. Slunce pražilo a nebe bylo, ostatně jako každý den, bez mráčku. Nejvyšší bůh Zeus musel být v tento den neskutečně šťasten, když nedovolil ničemu, aby zastínilo jeho pohled na tento svět. Muž přiložil pěst k srdci a sklonil mírně hlavu, než poodstoupil od okraje skalního útesu a posadil se na kámen rozpálený od paprsků mladého boha Apollóna, který vystřídal předchozího, již zesláblého Hélia. Nastavil svou ostře řezanou tvář slunci a přivřel šedivé oči, nevnímajíc své okolí. Nechával se pomalu unášet svými myšlenkami a sem tam mu lehký větřík prohrábl světlé vlasy,které už delší dobu nezkracoval a nyní je měl dlouhé po bradu. Tu mu pokrývalo světlé strniště, muž byl celkem pohledný. Především jeho hlavním rysem byla urostlost, která šla ruku v ruce s vypracovanými svaly. Občas se na jeho bronzové pokožce objevila nějaká ta jizva z boje, až si kolikrát jej lidé pomýlili s bohem, jenž sestoupil na zem.
"Už jsi zase tady," Ozval se kdosi za jeho zády a muž k němu natočil hlavu. Nejdřív se tvářil nevrle, ale vzápětí jeho zamračení vystřídal úsměv.
"Ach, Acteone. Myslel jsem, že dnes nebudeš mít čas se na mě ani podívat." Vstal a oklepal si tógu, i když zbroj by mu padla mnohem lépe.
"Na tebe si vždycky udělám čas, Hektore." Usmál se na něj mladík s tmavými vlasy a zkrátil vzdálenost mezi nimi, přičemž uchopil muže za tvář a vyhoupl se na špičky, aby jej mohl polaskat svými ústy na těch jeho. Byl tolik rád, že si jej pod křídla vzal právě sám velký Hektor a ne některý z těch tlustých filozofů. Měl všechno, co chtěl - byl hýčkán, učen i vzděláván. Výměnou za to se Hektorovi podroboval jakkoliv a kdykoliv potřeboval.
"Omlouvám se, že ti možná zkazím náladu, ale vlastně jsem za tebou přišel na žádost tvé ženy. Shání se po tobě. Má pro tebe šťastnou novinu." Na chvíli sklopil pohled a odtáhl se od staršího, jelikož Hektorova žena mu mohla dát, co Acteon nemohl - dědice Hektorova slavného jména.
"Co může být tak šťastné, že mě vlastně ruší z rozjímání?"
"Tvrdí, že čeká potomka." Pohledný mladík, který už dávno přesáhl věk dvaceti let, pozvedl svou hlavu k Hektorovi, když ucítil Hektorovu dlaň pod bradou.
"Když to má být šťastná novina, tak proč mi jen připadá, že ty šťasten nejsi? Jsi součástí mé rodiny, jako brzy bude i to malé dítě." Usmál se blondýn a sklonil se, aby opět okusil Acteonova měkká a rozpálená ústa od jejich předešlého polibku.

Hektor svou ženu nikdy neměl rád. Do manželského svazku ho nahnal otec s tím, že to jsou formality, které si prostě každý vlivnější muž musel a musí vytrpět. A přesně to Hektor dělal, trpěl svou ženu a její rozmary. Dopřával jí cokoliv, na co si ukázala, a oba věděli, že jejich manželství je pouze formální. Žádná láska v tom rozhodně nebyla.
Acteon se cítil velmi nesvůj v přítomnosti ženy, s kterou byl Hektorův život svázán. Všichni v tomto domě věděli, že Hektor miluje pouze svého mladičkého přítele, zatímco jeho žena se stala tou, jež se stále snažila Acteona jakkoliv očernit. Vymýšlela si různé pomluvy, aby jej odtud dostala a konečně měla manželství takové, jaké by mělo být.
"Prý čekáš dítě?" Zamračil se na ni Hektor, protože jí v těchto věcech už ani nevěřil. A kdyby přece jenom čekala dítě, byl by to jeho potomek? Moc často s ní do lože neulehal. Dokonce měli každý svou ložnici a v Hektorově většinu času trávil právě mladý tmavovlasý Řek.
"Bohové nám seslali tohle požehnání, Hektore." Usmála se na něj a pohladila se zatím přes ploché břicho, které by mělo v příštích měsících narůst. Vskutku, jeho žena byla v přetvářce opravdu dokonalá.
"Jsi si jistá, že je to moje?" Měřil si ji nedůvěřivým pohledem.
"Na rozdíl od tebe jsem ti věrná, Hektore." Bylo to jako by přímo zabodla Hektorovi do hlavy šipku s nápisem nevěrník a Acteonovi naopak svůdník.
"Ach, skutečně." Přešel tuhle její narážku bez špetky většího vzrušení, jenom otráveně nadzvedl obočí a založil si ruce na prsou. "Zajímat mě to začne, až se potvrdí, že je to pravda. Nic dalšího po mě nechceš? Vytáhla jsi mě kvůli takové zbytečnosti z mého rozjímání?" Jenom se na něj mračila a žárlivě pohlédla na tmavovlasého Řeka, když Hektor mladíka uchopil za ruku.
"Ale když už jsme tady," Pohlédl na druhého muže a mírně se pousmál, zatímco se nad ním mírně sklonil. Prsty mu jemně přejel po líci, než jej za tvář uchopil a vtiskl mu polibek. Acteon nijak neváhal a Hektorovi jej s chutí oplácel. Podvoloval se mu, jakmile se mu starší snažil vnutit jazyk do úst.
"Tak já ti tady sdělím tuhle šťastnou novinu a ty… Co uděláš ty?!" Rozkřičela se na něj, když chvíli pozorovala, jak jí tady muž přímo před očima dokazoval, že k ní vůbec neměl žádné vazby.
"Copak? Vadí ti to? Pouze to chci s mě nejbližším člověkem oslavit," Moc dobře věděl, že po tomhle se Helena urazí. A taky že ano. Jenom si odfrkla a tlesknutím povolala služebné k sobě. Jednomu zadala, aby pozval její přátele, zatímco druhý dostal za úkol přípravu občerstvení. Už ani Hektorovi nevěnovala pohled.
"Ah… Hektore…" Vzdychl tiše Acteon, když jím byl natisknut ke zdi. "A…až… večer." Snažil se ze sebe dostat, když jeho milenec zahájil frontální útok dlaní na jeho rozkrok. "Měl bys být, ach… se ženou." Snažil se jej od sebe odstrčit, ale válečník se nenechal. Byl schopen ho klidně ke styku přinutit, nechtěl-li by to Acteon dobrovolně.
"Večer si dáme druhé kolo," Zasmál se tiše, když zachytil mladíka do druhé paže, jak se mu podlomila kolena. Teď už se mu poddá.

"Proč jsi na ni takhle zlý? Přijde mi, že se aspoň trochu snaží, abys ji měl rád." Acteon ležel na břiše a do jednoho z polštářů ryl prstem a vytvářel na něm neviditelné kroužky. Hektor svraštil obočí a natočil hlavu k němu.
"Víš, že ji nesnáším a to se nezmění, ani když mi porodí syna. Když to bude dcera, tak jí budu opovrhovat ještě víc." Odvětil a přetočil se, aby se jemně přitiskl k Acteonovi, jehož právě ta slova potěšila. Věřil v to, že je žádné otravné děcko nerozdělí a Hektor mu to svými slovy potvrzoval. Natočil k němu hlavu, když ucítil částečnou váhu těla plavovlasého muže na svém.
"A co když to bude syn?" Nedalo mu to a musel se zeptat. Samozřejmě se snažil skrýt případný podtón žárlivosti. Hektor si musel myslet, že mu to malé "štěstí" přál.
"Tak se o něj budu starat stejně, jako jsem se staral o tebe. Jenom s tím rozdílem, že s ním nebudu spát." Uchechtl se a vtiskl Acteonovi na rty polibek a ten se k němu natočil zbytkem těla.
"Takže na mě budeš mít méně času?" Pokládal mu dál otázky, ale Hektor už mu neodpověděl, protože mu Acteon zpřístupnil další plochy, které mohl obtěžovat svými ústy. A to také dělal.
"Hektore, to lechtá…" Snažil se ho od sebe odstrčit, když ho šimral strništěm na opálené pokožce.
"Jako by ti to snad jindy vadilo," Odtáhl se od něj, přičemž se položil opět na záda vedle něj a zamyšleně pozoroval kamenný strop svého sídla, zatímco Acteon se naklonil, aby se podíval z okna na polohu slunce. "Ach, Hektore. Zdržel jsem se. Musím jít na trénink."
"Kolikrát jsem ti nabízel, že tě budu trénovat sám." Zamračil se na něj, protože si chtěl alespoň ještě na chvíli užít jeho vůně a přítomnosti poblíž sebe. Zase tak často tyto příjemné chvilky nemívají.
"Víš, že mě kdykoliv můžou povolat do služby. Měl bys být rád, že spolu trávíme tyto chvíle. Taky se nemusím z bojů už nikdy vrátit." Zachmuřil se ještě víc a pozoroval mladíka, jak se oblékal do tuniky.
"Jsi silný muž, Hektore, a výtečný válečník. Tebe jen tak nic neskolí. Spousta z tvých spolubojovníků si myslí, že jsi chrabrý a nezranitelný jako sám Achilles." Sklonil se, aby svého drahého ještě políbil na ústa, a poté s rozloučením zmizel dveřmi.
"Bohové s tebou," Zamumlal tiše Hektor a přivřel své modré oči. Rád se s Acteonem po sexu mazlil. Hýčkal si ho, dokud mohl. Protože jednou nastane doba, že si Acteon bude hledat svého chlapce, kterého bude vést, jako jej vedl Hektor. Zavrtěl hlavou, když si uvědomil, že nechtěl, aby se něco takového stalo.

"Ach, Heleno, bohové ti konečně požehnali." Usmívala se mladá žena s dlouhými plavými vlasy, které měla spletené do složitě vypadajícího culíku, který byl obtočen jako drdol a zachycen zlatým hřebínkem, jenž v sobě měl několik drobných tmavě zelených smaragdů. Pozorovala svou přítelkyni, která se na ni zářivě usmívala.
"A kde máš muže, aby ti stál po boku?" Zeptala se další s povytaženým tmavým obočím a číší vína v rukou. Helenina nálada okamžitě padla na bod mrazu, jakmile se jí zeptala zrovna na tohle.
"Hektor se zase peleší s tím klukem." Odvětila nepříliš nadšena se samolibým úsměvem jedné ze svých kamarádek.
"Netráví s ním nějak moc času?" Začala pokládat otázky další a natáhla se po hroznovém vínu, které bylo na stříbrném podnosu společně s dalším ovocem.
"To je pravda. Ani můj manžel není tak často se svým učedníkem."
"Pozvala jsem vás snad, abychom tohle řešily? Ilithie, doufám, že se zdržíš dalších podobných dotazů. Není mi příjemné, když mi připomínáš, že mě Hektor…" Odkašlala si a snažila se opět jejich teorie a dotazy utišit, aby se vrátily k jejímu předchozímu tématu.
"Omlouvám se. Jsem jenom příliš zvědavá." Zasmála se jmenovaná možná až příliš falešným smíchem. Všechny ženy v Helenině pokoji sebou cukly, jakmile se ozvalo zachřestění korálků, a mezi ně vstoupil další návštěvník.
"Dámy," Kývl všem Hektor na pozdrav a veškeré dámské osazenstvo vyjma své ženy uchvátil malým úsměvem, kterým na chvíli odkryl horní řadu svých zubů. Posadil se vedle Heleny na polštáře, které mu velkoryse uvolnila.
"Hektore, nemyslely jsme si, že nás poctíš svou přítomností." Ozvala se právě Ilithie a překryla si ústa číší, z které se napila, zatímco Hektor přímo ukázkově a hraně objal ženu prve okolo ramen jednou rukou, než ji sklouzl dlaní na bok.
"Také jsem váhal, protože mi přišlo, že mě tady u toho žena chtít nebude."
"Ale drahý, víš, že jsi vždycky zvaný." Nelíbilo se jí, jak všechny její kamarádky hladově zíraly na jejího manžela, o kterého se už tak dělila s tím klukem. Vlastně ji utěšovalo vědomí, že Hektor by stejně dal přednost přede všemi těmito vysoko postavenými ženami právě svému Acteonovi.Potlačila úšklebek a opřela se o Hektorovu rozložitou hruď. Všechny samozřejmě přejela pohledem 'ten je můj', ale každá z přítomných si myslela své.
"Právě jsme se chystaly probírat, jestli tě bohové poctili dědicem nebo dědičkou." Ozvala se blondýnka se zlatým hřebínkem ve vlasech.
"Všichni víme, že každý by byl rád nejdříve za dědice a až později by chtěl krásnou dceru…" Všechny opět odzbrojil svým úsměvem. Omotat si ženské okolo prstu bylo pro nějzatraceně jednoduché, avšak sdílet s kafrajícími ženami jednu místnost bylo přímo utrpením. I přesto se Hektor dokázal tvářit jako by se nesmírně bavil. Odpovídal na hloupé otázky a nehnul ani brvou, kdykoliv mu některá z žen nenápadnými signály dávat najevo svou přístupnost, i přes svazek s jiným mužem. To, že vedle něj přímo seděla jeho žena, žádné nijak nevadilo.
"Už jste přemýšleli nad jmény?" Vznesla další dotaz právě pro Hektora nesmírně otravná Ilithie.
"Pokud to bude chlapec, měl by se jmenovat po svém otci, či po někom velikém." Odpověděla hned obratem Helena, a vzpomněla si na časem vybledlé události války s Perskou říší.
"Třeba podle krále Leonidanebo jiného hrdiny, který padl v pro naši klidnou budoucnost." Dodala nakonec, až to způsobilo vzrušené švitoření mezi jejími kamarádkami.
"A co dívka?" Ozvala se jiná žena s úsměvem, jenž byl zvýrazněn temně rudou barvou.
"To bych nechal na matce." Odpověděl tentokrát Hektor s nepřílišným zájmem, jelikož si dívku vůbec nepřál. Měl to být dědic jeho jména. Musel být.

"Konečně odešly," Ozval se Hektor, když se s nimi rozloučila Helenina poslední přítelkynině - Ilithie. Žena se na něj podmračeně ohlédla a položila si dlaň na břicho.
"Tohle si říkám po každé, když je tu ten tvůj… učeň."
"Acteon je něco jiného. Není tak otravný! Je slušný a vůbec, co si ho bereš do úst." Ze začátku mluvil klidně, ale ke konci věty už mu pomalu nabíhala žíla na krku a už spíše křičel. Vadilo mu, jak žena upozorňovala na jeho intimní poměr s mladíkem. Helena ho jenom zamračeně pozorovala. I tak si nemohla odpustit další slova.
"Upřednostňuješ ho přede mnou! Ale já jsem přece tvoje žena. Mohu ti dát, co ten kluk ne! A taky dám. Hektore, bohové nás poctili darem života!" V jejím hlase se odráželo zoufalství. Přece chtěla, aby se jí muž více věnoval, aby ji konečně taky miloval.
"Jsi strašně otravná." Odvětil na její slova. Začínalo ho to už štvát, jak se snažila své těhotenství nějak zužitkovat a využít, aby si Hektora omotala kolem prstu. Ale také to, že to na něj mohla hrát a to dítě ani nemuselo být jeho. Po Hektorových slovech, že je otravná, rezignovala. Se slzami v očích odešla okolo něj. Nechal ji projít, protože mu byla ukradená. Jeho zájmy se točily okolo Acteona, tak ať se jde vycpat.

Sám Acteon na rozdíl od slavného Hektora prožil svůj den poměrně klidněji, bez nějakých manželských rozepří a přetvářek. Alespoň část tohoto dne. Když mu skončil trénink s mečem, tak se věnoval výpomoci doma. Hlavně se rodině snažil dodávat nějaké ty peníze na živobytí a chod domácnosti. Momentálně se věnoval celkem nudné činnosti, kdy pomáhal otci s oráním jejich malého políčka u skromného domku, aby měla jeho rodina něco do úst. Na rozdíl od něj byl vydržován bohatým a vlivným mužem, tak o základní věci pro život neměl nouzi. Byl zaúkolován, aby pomohl se zavlaženým několika zelených trsů, které neuschly pod několikadenním pražícím sluncem, jež příliš letošní úrodě nepřálo.
"Budu se snažit přinést nějaké peníze. Požádám Hektora o půjčku." Řekl ihned, jakmile se vrátil do skromného přístřešku jeho vcelku chudé rodiny. Koneckonců žili na okraji města.
"A jak si myslíš, že mu to vrátíme? Jsme rádi, že máme něco pro sebe a ještě, aby nám na dveře klepali nějací vymahači." Ozvala se nepříliš příjemným hlasem za Acteonovými zády jeho matka. Nikdo z rodiny mu očividně nepřál to štěstí, kterým pro Acteona Hektor byl. Ten válečník v nejlepších letech se mu líbil, už když ho několikrát navštívil při výcviku. Po nějaké době se dozvěděl, že si tam chodil prohlížet chlapce, aby si zvolil učně, kterého by vzdělával a předal mu své zkušenosti.
"Navíc jsi říkal, že jeho žena je těhotná. Dítě budou taky velké výdaje a ty si konečně najdeš práci, abys pomohl své rodině." Přidal se další hlas, který patřil jeho starší sestře.
"Vy mi prostě nepřejete, že jsem chráněnec váženého řeckého občana. Hektor není špatný člověk."
"Nechal ses jím příliš zaslepit. Ty si také už musíš hledat ženu. Musíš se odpoutat od svého mistra a postavit se na vlastní nohy. Přece chceš mít ženu a dětí, ne?" Acteon svraštil obočí a opřel motyku o zeď bílého domku. Přesně toho se bál, že ho rodina začne tlačit ke sňatku.
"Já… ale Hektora miluju. Nemůžete po mě chtít, abych se oženil s nějakou ženou bez lásky. Bylo by to k ní přeci nefér a já takový nejsem. Raději budu bez dědice, než někomu tímto ubližovat." Odmítal se něčeho takového účastnit. Jenom si prohlížel tváře matky i sestry. Stará žena se tvářila smířeně, přece jenom tady tyto případy nebyly neobvyklé.
"Kassandro." Objala Acteonovu sestru okolo ramen. "Musí si sám nabít hubu, aby pochopil, že sňatek je nejlepší možnost, jak si vytvořit alespoň iluzi štěstí."
"Nemůžeš být s ním! Má přece ženu. A svobodných žen čeká na své muže…" Vykřikla rozhořčeně Kassandra na bratrova slova o lásce a snažila se zadržet pláč. Styděla se za něj. Že miluje nějakého chlípníka. Byl mezi nimi minimálně desetiletý rozdíl!
"Až tě odkopne kvůli mladšímu, tak to třeba pochopíš." Dodala po chvíli ticha, které bylo přerušováno jejími vzlyky.
"Hektor by nic takového neudělal a vůbec… tohle já tady nebudu poslouchat!" Nevydržel to Acteon. Ještě že mu Hektor kdysi nabízel u sebe kdykoliv útočiště, kdyby se něco doma stalo. Odešel do místnosti, kterou celý svůj život sdílel se sestrou.
"Ty mě ani nezkoušej zastavit." Zasyčel na Kassandru, když se mu postavila do cesty ve dveřích. Zatínal nehty do plátěného vaku, kam si naházel své věci a vlastně je ani skoro nevybaloval, jak tu moc často nepobývala snažil se potlačit chuť jí jednu vrazit. I tak se neudržel a surově do ní strčil, aby mohl projít ven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 19. ledna 2016 v 21:36 | Reagovat

Krásné! Já si nejsem jistá, jestli jsem ti to už říkala, ale líbí se mi tento námět i styl, jakým to je napsané :) Už jsem to sice jednou četla když jsi mi to posílala, ale i tak mě to pořád baví, klidně si to přečtu i napotřetí :D

2 Enqila Enqila | 20. ledna 2016 v 10:20 | Reagovat

Ach děkuji a vůbec jsi mi nic takovýho nenapsala :D myslela jsem si, žes zapomněla xD Opravdu mě to potěšilo :)

3 Rain Rain | 21. ledna 2016 v 17:25 | Reagovat

Omg omg omg! Já tě snad miluju~
Ten tvůj styl psaní, námět, místo a doba, kdy se děj odehrává! Starověké Řecko je jedno z mých oblíbených! Ty mi snad mluvíš z duše! *3*
Každopádně je to luxusní! Jsem ráda, že jsi něco přidala a já si po dlouhé době mohla něco od tebe přečíst! A to čekání stálo za to! Je to úžasné~

4 Enqila Enqila | 22. ledna 2016 v 7:54 | Reagovat

Och to je tak rozkošný komentář :3 Děkuji :33 Já starověké Řecko miluji, společně s Římem a potom pozdějším nacisty ovládaným Německem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama