Antika | Kapitola 5 - Oslava

19. února 2016 v 10:00 | Enqila |  Antika
Pátá kapitola, nějak mě omrzelo k tomu psát malé shrnutí, přece jenom je to takové spoilování dopředu, třeba časem až za sebou budu míc více kapitolovek, tak to bude lepší a jendodušší k tomu připsat nějakou tu kratičkou charakteristiku. Možná ale časem :D


Zavřel oči, zatímco mu po těle kroužily ruce nějakých žen. Pomalu mu roztíraly stříbrnou barvu na kůži, když znovu otevřel oči, tak se domníval, že v leštěném stříbře viděl jednu ze soch ve svatostáncích v životní velikosti.
"Chvíli prosím buďte v klidu. Barva musí zaschnout." Řekla žena s dlouhými tmavými vlasy a strohým oblečením. Vlastně před Acteonem stála nahoře bez, ale mladíka takový pohled na ni nijak nevzrušoval. Pohlédl stranou k Hektorovi, který se naopak měnil ve zlatou sochu.
"Můžete mi dát masku?" Požádal tmavovlasou ženu, jež si umývala ruce.
"Ale jistě." Usmála se na něj, a jakmile si osušila dlaně, tak vzala mladíkovu masku a upevnila mu ji na obličeji díky zlaté stuze. Znova se prohlížel v zrcadle, než k němu došel Hektor celý zlatý už též s maskou na obličeji.
"Tady." Sklonil se, aby uvázal na mladíkově zápěstí černý šátek.
"Jsi připravený?" Snažil se Acteona zatím příliš nedotýkat, aby se jejich barvy nesetřely o pokožku druhého.
"Nevím." Odpověděl Acteon po pravdě, protože byl nejistý a bál se toho, co jej mělo čekat. Bylo to něco neznámého.
"Nemusíš mít strach. Budu tam s tebou já." Snažil se Hektor povzbudit svého milence a vyrazil chodbou, která je zavedla do obrovské místnosti plné podobně pomalovaných mužů, jako byli Hektor s Acteonem. Díky tomu i pochopil, proč byli barevně rozlišeni.

"Ach tak vidím, že jsme konečně všichni tady. Vítám vás moji milí a zároveň tak naše oslava může začít. Jezte! Pijte, co hrdlo ráčí. Všeho je tu dost a nemusíte se bát ničeho." Přelétl pohledem všechny přítomné a jenom se tiše zasmál. Luskl prsty a místností se rozezněla tichá hudba, která měla navodit tu správnou atmosféru. Acteon pohlédl překvapeně na Hektora. Ten hlas muže, zahaleného ve zlatém šatu, poznával, přestože byl zkreslen celo obličejovou maskou.
"To je…?" Ani tu větu nedokončil a Hektor mu to už potvrzoval.
"Ano. Castor Dareios." Acteon pouze zalapal po dechu. Skutečně tuhle párty pořádal jeden z předních myslitelů Athén? Byl také jedním z mála filozofů, kteří si udrželi svou štíhlou figuru, avšak neměl tolik svalové hmoty jako například Hektor, který se živil válčením. Jeho pohled padl na několik zlatých mužů, kteří se nijak za své tlusté tělo nestyděli a ještě se jím pyšnili. A rozhodně se neostýchali osahávat i jiné stříbrné štíhlé chlapce, kteří nebyli jejich chráněnci. Acteon se otřásl a prohlížel si okolí, zatímco Castor se uvelebil na svém místě a obměnil celo-obličejovou masku za škrabošku, jakou měli jeho hosté. Zlatý šat už však neodložil, ale to nijak nepřekáželo chlapci, jehož věk Acteon odhadoval tak pod dvacet let, aby se dostal k Castorovým choulostivým partiím. Tmavovlásek raději odvrátil pohled, který mu padl na hudebníky, jež pomáhali hosty dostat do nálady, i když to ani nebylo potřeba. Nikdy by si nemyslel, že mezi elitou probíhají takové orgie. Melodie, která se místností rozléhala, byla pomalá a sladká, podbízivá k jistým aktivitám. Celou atmosféru doplnilo náhlé přítmí, když služebníci zhasli několik pochodní.
"Dáš si něco k jídlu, pití?" Zeptal se Hektor, přičemž přejížděl své okolí bedlivě pohledem. Snažil se zjistit, jestli někoho náhodou pozná a samozřejmě tím vytrhnul Acteona z přemýšlení. Mladík pouze přikývl a svůj pohled zaměřil na svého nádherného zlatého přítele.

"To jsi tady sám?" Využil hned příležitosti jeden z elitářů, jelikož se jeho chráněnec mazlil s jiným. Sice to byla hezká podívaná, ale on si chtěl užít taky. Dotkl se pozadí tmavovláska, který se jen otřásl nechutí, jak mu ten muž byl odporný.
"Ne. Můj patron nám šel pro pití." Ustoupil o krok od muže a snažil se zakrýt svůj zhnusený výraz, i když jej zčásti schovávala stříbrná maska. Ten chlap byl tlustý a nechutný! Ani zlatá barva ani ta škraboška nedokázala zakrýt, jak měl nevzhledný obličej a dvě brady. No i jeho dech nevoněl příliš vábně. Kam se poděli štíhlí a vznešení myslitelé Athén, ne zvrhlíci jako tihle tady…
"Nemusíš se bát. Tady se to jako nevěra nebere. Každý si užívá s každým. Ty jsi tady poprvé co?" Nenechal se odradit i přes Acteonova zkřivená ústa odporem. Mladík před mužem ustupoval, až ho na zádech zastudila kamenná zeď. Vyjekl, jakmile se mu tlusťoch začal dobývat rukou pod stříbrnou látku roušky.
"Nech mě být. Nemám o tebe zájem." Zasyčel a udeřil muže do předloktí, ten se však nenechal jen tak odbýt, až Acteon zoufale pohlédl na Hektorova zlatá záda. Nejspíš ho sem neměl brát, protože nevěděl, jak se zachovat v takovém případě.

Ozval se bolestivý výkřik, který zastavil i hudbu v pozadí a všichni pohlédli od své "práce" k místu, kde stál tlustý muž a stříbrný tmavovlásek. Tlusťoch se držel za spodní ret, z kterého mu odkapávala krev. Se vztekem pohlédl na vyděšeného Acteona.
"Ty! Nemáš nejmenší právo mne odmítat!" Nejprve na něj ukázal, než ho chytil za zápěstí, až Acteon zkroutil tvář do bolestivé grimasy, jaký měl muž nečekaně silný stisk. Trhl jeho rukou směrem k sobě s úmyslem ho odvést z očí ostatních, aby ho mohl za tu troufalost potrestat.
"Julie! Nějaký problém?" Ozval se Hektor za mužovými zády. "Pokud vím, tak v pravidlech je dáno, že se musíš dohodnout s jeho chráněncem, a když oba odmítnou…"
"Ale no tak! Na tohle tady nikdo nehraje!" Mračil se oslovený muž a neochotně Acteona pustil, jakmile se do toho vložil i Castor.
"Avšak v pravidlech je to tak dáno! A přestaň nám kazit zábavu, Julie! Vždycky jsou tady s tebou samé problémy. Upozornil jsem tě už minule, že ještě jednou tohle uděláš a vykážeme tě odtud." Pohlédl na chlapce, který se na něm přestal hýbat a sám zvědavě obrátil pohled k jádru problému, než opět pohlédl na svého patrona, jakmile ucítil dotyk na stehnech.
"Že řeším cizí problémy, přece není znamení toho, abys přestal s tím, co děláš," Zašeptal, zatímco dlaní pomalu vyjel vzhůru po jeho hrudi, aby jej chytil za vlasy na zátylku a stáhl jeho obličej k sobě. Dál se k problému nevyjadřoval, své si řekl a teď se zase potřeboval věnovat tomu, co jej tady nejvíc bavilo.
"Hudba!" Zvolal, jakmile se odtáhl od mladíčka na sobě, který posléze s prvními tóny nové písně skončil zády v polštářích.

"Řekl ti ne. Tak ho nech na pokoji." Přitáhl si Hektor Acteona k sobě. Ten jenom pohlédl na svého válečníka a cítil neuvěřitelnou úlevu. Ještě teď se klepal z toho, jaké nejspíš bude mít problémy, že si dovolil odmítnout někoho tak vysoko postaveného.
"Odteď se drž u mě, jestli teda netoužíš i po někom jiném." Vtiskl mu číši s vínem do ruky a jenom podotkl, že toto bylo víno neředěné vodou, a že by to měl pít opatrně.
"Pomůže ti zbavit se zábran," Dodal ještě, přičemž se napil svého vína. "A kdybys tady někoho chtěl, tak tě stejně nikomu nepůjčím. Jsi jenom můj a můj zůstaneš," Vzal mladíka za ruku a odvedl si jej k jedné z volných lenošek, které se nacházely dál od ostatních ve větším přítmí a nemohli být tak příliš sledování dalšími zvědavými účastníky. Stejně každý měl svou vlastní zábavu, které se věnoval, a hudbu přehlušovalo sténání ostatních chlapců. Zvláštní to zábava elit, která jako by jim nestačila mezi čtyřmi stěnami u nich doma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | E-mail | 19. února 2016 v 16:25 | Reagovat

Sladké :D

2 Enqila Enqila | 20. února 2016 v 13:28 | Reagovat

Není to sladké! :D Jsou to orgie v Athénách :D

3 Rain Rain | 26. února 2016 v 12:20 | Reagovat

*Ustupuje s křížem v ruce* Vím, že to tak doopravdy bylo, ale stejně tomu nikdy nemůžu uvěřit :'D
Každopádně chudák Acteon! Být na jeho místě, tak okamžitě zdrhnu, schovám se nebo vylezu na nejbližší sloup a už by mě nikdy nikdo nesundal! xD

4 Enqila Enqila | 26. února 2016 v 14:05 | Reagovat

Ve starověkým Římě to bylo ještě horší :D :D To byly tak prasácký orgie, že to nebylo ani možný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama