Leonardova děvka | Kapitola 12 - Prozření

20. února 2016 v 15:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Bubny, prosím... Ano... Po delší době tady máme kousek do fanfikce Leonarda a Ezia, v pořadí 12. kapitolu. Asi k tomu nic moc neřeknu. Snad jenom někoho potěším, někoho ne. Snažím se hlavně pracovat na Antice a doufám, že se vám to aspoň trochu líbí, sem tam to proložím nějakým vedlejším projektem, či jednorázovkou.
This is for you darlin' ;3


Odešel z Leonardova pokoje, ani mu nevěnoval žádná slova útěchy či lítostivý pohled. Něco, co si vždycky umělec představoval jako vrchol jejich lásky, když konečně Ezio dokázal uznat, že je stejný jako Leonardo, dopadlo naprosto katastrofálně. Cítil se být pošpiněným, připadal si stejně, jako muselo být Eziovi, když se jej poprvé ze žárlivosti zmocnil. Jenom se převalil ke kraji postele a vyzvracel se na dřevěnou podlahu, jak sám sobě připadal odporný. Zavřel své bledě modré oči, zatímco si otíral ústa, než vstal, aby si sehnal vodu a nějak to po sobě umyl. Nohy ho sotva poslouchaly, jak se cítil slabě. Jakmile vyšel ven na chodbu, tak věnoval dlouhý pohled dveřím od Eziova pokoje, okolo kterých procházel. Cestou narazil na Vincenta, a tak jej upozornil na tu spoušť v pokoji. Tmavovlásek se pouze zamračil a donutil Leonarda, aby se vrátil do pokoje, lehnul si do postele a odpočinul si.
"Uklidím to po tobě, to mi nedělá problém. Ty se potřebuješ do zítřka opět cítit dobře," Řekl Vincent a dál jemně tlačil Leonarda do postele, když se vynálezce pokoušel alespoň posadit. Světlovlásek se mu nakonec s povzdychnutím podvolil a jenom na něj zmučeně koukal.
"Stalo se něco?" Zeptal se vážně tmavovlásek a položil si ruku na umělcovo čelo, aby ozkoušel jeho teplotu.
"Asi jsem snědl jenom něco špatného," Zalhal Leo, přičemž se mu začal mírně klepat spodní ret z toho, jak se jej Vincent vlastně celou dobu dotýkal a stal se tak nositelem Leonardovy špíny.
"Nechám ti udělat odvar z bylinek, třeba se to zlepší." Leonardo pouze souhlasně přikývl a jenom těžko sebou pohnul na bok, aby se mu lépe usínalo. Potřeboval se ošetřit a musel se umýt, ale teď na to rozhodně neměl sílu ani chuť něco dělat. I ta koupel mu přišla neskutečně namáhavou činností. Uslyšel pouze pomalu vzdalující se Vincentovy kroky, když vyšel na chodbu, aby se poptal po bylinkách.

Ráno na tom nebyl o moc lépe. Jak se pomalu pohnul, tak jej ihned zabolel spodek těla. Vincent v jeho blízkosti nebyl, ovšem místnost ještě včera poklidil a ponechal mu studený odvar z bylinek na nočním stolku. Leonardo si povzdychl a raději se opět položil do postele. Přišlo mu, že kdyby se pohnul, nebo pokusil vstát, tak se snad zraní ještě více, i když nechtěně. Zíral dlouho upřeně do stropu, než se pokusil opět usnout, protože co jiného by asi tak mohl dělat v tomhle stavu. Hlavně se snažil nad včerejším děním vůbec nepřemýšlet.
Když můžeš ty, tak já taky… Nikdy dřív v Eziově tváři neviděl tolik nenávisti, ale hlavně se v těch jeho nádherných očích zračila taková obrovská spousta bolesti. Zmučeně si povzdychl a překryl si tvář dlaněmi, snažil se tohle zase potlačit zpátky do nepříjemných vzpomínek, které by nikdy neměly být otevřeny. Přetočil se ze zad na bok a skrze mezery v prstech pozoroval dřevěné dveře. Možná by měl vstát a jít prosit Ezia o odpuštění za to všechno. Požádat jej, aby spolu zkusili začít od znova. Až teď mu konečně docházelo, jaké hrozné věci dělal člověku, kterého miluje a to bez výčitek.
"Ezio…" Zašeptal tiše jeho jméno a vůbec si nevšiml podmračeného Vincenta, který celou dobu bděl nad Leonardovým spánkem z okna. Nejspíš by se v něm správně měl vzedmout vztek po tolika týdnech, které s ním Leonardo strávil a ještě pořád myslel na toho assassina… Ale on tady přece nebyl od toho, aby se do něj umělec zamiloval. Měl něco jiného na práci.

Slezl z okna a jenom se o něj opřel. Založil si ruce na prsou a dál pozoroval vynálezce, který ležel na boku a stále zíral na dřevěné dveře.
"Myslíš si, že se otevřou? Tam přijde on a řekne, že tě miluje?" Ušklíbl se Vincent a zamířil pomalu k Leonardovi. V jedné ruce držel krátkou dýku, kterou však nehodlal použít k zabití Leonarda.
"Ach… Vincente," Vydechl nadšeně Leo a natočil hlavu k tmavovláskovi, než se zarazil, když uviděl tu dýku. "Chceš mě zabít?"
"Pánovy příkazy jasně říkají, že ne… Je to škoda. Třeba by ti pak bylo líp a ty ses nemusel trápit idiotem, co tě nikdy nebude milovat. Ale na druhou stranu je zábava koukat, jak se trápíš a snažíš." Zastavil se u umělcovy postele a mírně se k němu sklonil. V tmavě hnědých očích se mu nebezpečně zalesklo, jakmile zvedl dýku, aby vzápětí dal pořádnou ránu jilcem do Leonardova spánku.
"Možná bych si to víc užil, kdybych tě mohl aspoň mučit," Pronesl nad nehybným umělcem, který neměl ani šanci, aby se bránil. Zastrčil si zbraň zpátky do boty a vzal Leonarda zabaleného v dece do náruče. Veškeré osazenstvo tady po své okořeněné snídani buď spalo, a nebo mrtví. Sám Vincent totiž nevěděl, jestli jim do vody dal bolehlav, nebo jenom uspávací byliny.

Nikdo se ho nepokusil zastavit, když odcházel s nejdůležitějším člověkem Bratrstva, jelikož Leonardovy plánky nových zbraní a nejrůznějších věciček byly velice přínosnými pro boj proti Borgiům. Předal umělce do rukou vojáků, jelikož musel ještě zabavit spoustu věcí z jeho pokoje. Hlavně náčrty nejnovějších zbraní a jeho zápisník… Vklouzl zpátky dovnitř a vyběhl po schodech do Leonardova pokoje, který se mu během chvíle podařilo převrátit naruby. Podmračeně si prohlížel převrácený nábytek a snažil se nalézt něco, co by se aspoň trochu podobalo pokresleným papírům, ale nic nenašel. Až jeho pozornost zaujala kovová skříňka, která vypadala, že je na nějaké heslo, že by to měl tam? Určitě, přece by nenechával důležité věci jen tak se povalovat po místnosti, i když s obrazy to klidně praktikoval. Natáhl se po ní a vyhekl, jak byla překvapivě těžká, jemně se dotkl skládačky na víku skříňky. Pokusil se s jedním tvarem pohnout, když ho ve dveřích zarazil hlas.
"Tohle bych být tebou nedělal," Vincent se otočil a pohlédl na assassina v plné zbroji.
"Proč se hrabeš v Leonardových věcech?" Tmavovlásek nakrčil obočí, než se na Ezia úlisně usmál.
"Požádal mě, abych mu přinesl tohle k jeho nejnovějšímu… ehm…" Pohled mu utekl k oknu, přičemž ho Ezio vybídl, aby to dopověděl.
"Pracuje v pronajaté dílně. Nemohl jsem to najít, tak jsem tady udělal… Jak vidíš obrovský nepořádek," Nervózně se zasmál Vincent, přičemž Ezio povytáhl obočí a pomalu vykročil k Vincentovi, který se rozeběhl k otevřenému oknu. Ezio se jej pokusil zadržet, ale muž mu vyklouzl o setinu sekundy. Stačil zachytit jenom cíp jeho tuniky.
"Sláva Borgiům!" Vykřikl zvenčí Vincent a utíkal ulicí. Ezio se jej pokusil následovat, ovšem cestu mu zahradili Borgiovi vojáci. Nedělalo mu problém se jimi probít, ale i tak už měl Vincent moc velký náskok a pravděpodobně mířil k nejlépe hlídanému místu v Římě - Andělskému hradu.

Měl obrovský vztek! Nechal dopustit, aby se k nim infiltroval Cesareho špeh! Ne, on za nic nemohl. To Leonardo sem přitáhl toho Vincenta, Leonardo za to mohl!
"Machiavelli!" Vrazil do Niccolovy kanceláře Ezio a zarazil se, když jeho přítel sedící na židli spal v poměrně nepohodlné poloze. Spal? Přešel k němu a jemně s černovláskem zatřásl.
"Machiavelli! Stalo se něco hrozného… Hej, vstávej." Zamračil se, to snad neměl dost spánku v noci? Ten zatracený Vincent!
"Fajn… Dottore. Musím sehnat Dottoreho…" Vydal se opět ven ze skrýše. Byl si jistý, že Machiavelli pouze spal, alespoň v to doufal.
"Ach… pane Ezio!" Vyjekl nadšeně venku blonďatý mladík, když na něj Ezio venku tak trochu nechtěně narazil.
"Nicco, kde je Leonarda?" Zeptal se ihned, když už na sebe takhle Maestrův učeň upozornil.
"Spí přece ve svém pokoji," Odpověděl mu mladík a zamával se seznamem v ruce. "Tohle mi napsal, abych koupil, než se pořádně vyspí,"
"To snad…" Zhrozil se Ezio a rozhlédl se okolo sebe. Měl chuť si to k Cesaremu nakráčet a všechny tam postřílet Leonardovým nejnovějším výmyslem, se kterým to ještě tak dobře neuměl. A taky by to byla holá sebevražda.
"Nicco… Leonarda unesli. Viděl jsem Vincenta, jak krade tu jeho skříňku s Kodexovými stránkami a veškerými jeho myšlenkami…"
"To není možné." Zakroutil hlavou překvapeně Nicco, jelikož se mu Vincent zdál jako velice milý člověk, který pomáhal Maestrovi se dostat z nešťastné lásky.
"Bohužel. Je to tak. Musíme okamžitě vymyslet plán na Leonardovu záchranu, než ho Cesare donutí pro něj něco udělat… a já… Udělal jsem něco neodpustitelného."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | E-mail | 20. února 2016 v 17:31 | Reagovat

OMG... O_O Konečně něco, co mi zvedlo náladu! :D Děkuju moc, že jsi přidala další část, protože jinak nevím, co bych četla!

2 Enqila Enqila | 22. února 2016 v 7:05 | Reagovat

Tak to jsem rada. :D ;3

3 Tamara Tamara | E-mail | Web | 23. února 2016 v 16:54 | Reagovat

jsem ráda, že jsi napsala další díl xD chudák Leonardo, jsem zvědavá co se bude dít dál :)

4 Enqila Enqila | 23. února 2016 v 20:45 | Reagovat

Já jsem taky zvědavá, co se bude dít dál :D Nebo spíš co se mi podaří vymyslet, ale myslím, že je to předvídatelné :D

5 Rain Rain | 26. února 2016 v 13:21 | Reagovat

*Připadá si jako malé dítě, kterému přišli předčasně vánoční dárky*
OMG! Tohle mi nemůžeš dělat! Čtu, jsem zabraná do příběhu, hltám každé slovo a najednou konec? Cože?! Já potřebuju k přežití další díl! Prosím, buď na nás tak hodná a přidej ho co nejdříve! A Antiku taky!
Miluju tvé povídky, doufám, že se brzy dočkám dalších pokračovaní!

6 Enqila Enqila | 26. února 2016 v 14:40 | Reagovat

Vážně? xD Pokusím se neboj broučku xD A jestli sis všimla, tak Antika pravidelně vychází v pátek xD

7 Rain Rain | 26. února 2016 v 21:40 | Reagovat

Ano, ano, toho jsem si všimla, ale já to prostě musela napsat :'D Bylo to silné nutkání xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama