Antika | Kapitola 3 - Trénink

5. února 2016 v 10:00 | Enqila |  Antika
Máme tady v pořadí už třetí kapitolku. Občas přidám nějaký ten krátký útržek k uvedení do dějě. Momentálně se mi to nechce udělat, tak si takové malé shrnutí můžete udělat sami. Zajímalo by mě, jaký máte prozatím názor na Hektora, podle mých kamarádů, co to četli předběžně je to hrozný zmetek :'D



Tak tak stihl uskočit stranou před mečem svého protivníka. Nastavil dřevěný štít proti cvičnému meči a vyhekl z překvapení, jakou ránu štít absorboval, až se mu rozvibrovala ruka. Ještě dlouhou chvíli ho paže brněla, ale na bojišti nikdo nepočká, až bude opět schopen boje. Setřel si předloktím pot z čela a zaměřil se na svého protivníka. Ale bylo to těžké se soustředit, když proti němu stál Hektor. Pokusil se vyrazit proti němu, ale zkušený válečník jeho slabý pokus o útok odrazil s naprostým nadhledem. Během toho ukročil do strany a jenom Acteonovi nastavil nohu. Samozřejmě o ni boje nezkušený mladíček zakopl a skončil obličejem v hlíně doprovázen oblakem prachu, který se zase během chvíle usadil na zem. Zvedl ke svému mentorovi pohled a znovu vstal s námahou na nohy. Oprášil si bílou tuniku a opět rozkročil nohy do bojového postavení.
"Dávej pozor!" Štěkl naštvaně Hektor, protože mu mladík za celý trénink neuštědřil žádnou pořádnou ránu.
"Nepřítel se s tebou mazat nebude! Co vás to sakra Kyriakos učí, jak nepříteli vyprat spodky?!" Zhluboka se nadechl a uchopil kořen nosu mezi ukazováček a palec.
"Musíme se přece vyrovnat Sparťanům." Takoví slaboši přece proti nim nemohl vyhrát válku, kdyby někdy začala.
"Budu si s Kyriakem muset promluvit. Aby zpřísnil tréninky. Takhle vás jednoho dne pošlou na smrt. A ty…" Pohlédl na splaveného Acteona. "Budeš trénovat se mnou. S nikým jiným. Můžu ti toho předat ze svých zkušeností hodně." Během Hektorova mluvení mladíkova pozornost jakožto bojovníka celkem rychle opadla, tudíž byl okamžitě zbaven zbraně a opět se válel v prachu, když došlo na boj.
"A ty se musíš polepšit. Nenechám tě zemřít v bitvě, ale na bojišti na tebe nemohu dohlížet neustále." Mluvil a zároveň u toho přemýšlel, nemohl dovolit.
"Každý den už z rána budeš trénovat. Zlepšovat se, abys hned nepadl v prvním okamžiku střetu. Nerad bych tě pohřbíval tak mladého." Pomalu k němu kráčel.
"Ano… Budu trénovat, abych dosáhl tvé úrovně." Automaticky přitakal Acteon a vyhoupl se na špičky sandálí, aby něžně staršího políbil na ústa.
"Na veřejnosti bychom moc neměli." Namítl tiše Hektor, nicméně polibku se nijak nebránil. Přece jenom to u nich bylo tolerováno a nebyla žádná hanba být Hektorovou "ženou".
Hektorovi rodiče byli naopak velice nadšeni, když jim představil, dle jejich slov: Tak roztomilého hřebečka. Na rozdíl od Acteonovy rodiny byl Hektor podporován, hlavně ze strany otce. Ještě si pamatoval jeho slova, aby přijal lásku v jakékoliv podobě mu ji osud v budoucnu měl předložit. Mírně se nad tím pousmál, zatímco na něj Acteon cosi promlouval, než ho luskáním prstů před obličejem přivedl z myšlenek minulého času do současnosti.
"Nenavštívil bys svatostánek naší drahé bohyně?" Zopakoval svou otázku po druhé Acteon a očekával samozřejmě už ze zvyku kladnou odpověď, které se vzápětí dočkal.

Chrám zasvěcený Pallas Athéně - patronce města, byl velkolepý. Tyčil se majestátně vzhůru, skoro se dotýkal samotných nebes. Nejsvětější budova Athén, kterou se nikdo neodvážil vykrást, i přes bohatou výzdobu. Koneckonců to bylo bráno jako zločin přímo vůči samotné bohyni! Zlaté sošky symbolizující samotnou Pallas Athénu. Stříbrné stojany s mělkými mísami, na kterých v noci plály ohně. Vždy, když sem Acteon vstoupil, tak se snažil působit neokouzleně. Kolem nich prošla žena s dlouhými černými vlasy a zlatou čelenkou,jež je držela z čela. Okolo krku měla stříbrný řetízek se sovou, vykládanou křišťály. S největší pravděpodobností patřila ke kněžkám, zaslíbeným patronce města. Hektor touto výzdobou nebyl tolik vzrušen jako právě Acteon, měl svůj Athénin svatostánek doma. Prohlížel si záda svého pohledného milence, který si klekl před mramorový oltář a položil svůj dar bohyni k ostatním od jiných občanů. Sice to byl skromný dar, ale daný s láskou a úctou k bohyni. Přál si pouze, aby jim Athéna byla ve špatných dnech příznivě nakloněna, stejně jako Afrodita bdila nad Acteonovou náklonností a láskou k Hektorovi. Kdyby si to bohové nepřáli, tak by přece spolu nebyli, ne? Dlouhou chvíli setrvával tmavovlásek na kolenou s tváří zakloněnou vzhůru, jako by se snažil prohlédnout skrze bílý mramor střechy k samotným bohům. Ze svého rozjímání byl vytržen tichým oslovením, že by si měl pospíšit opět domů.
"Jistě tě zdržuju, že?" Vstal ihned po výzvě, kdy se chytil Hektorovy paže a tu už ani nepustil.
"Ale to vůbec ne. Jestli bude třeba tak svou návštěvu za Kyriakem odložím. Příliš to nespěchá, zažíváme klidné období míru." Usmál se uvolněně starší a na chvíli se sám zahleděl vzhůru k nebi, jak krásně modré a bez jediné bílé chybičky na sobě.
"Víš... Hektore... Až se ti narodí dítě. Budeš o mě ještě stát?" Převedl náhle řeč Acteon na úplně jiné téma, přičemž se dál držel Hektorovy svalnaté paže, přímo ji objímal oběma rukama. Cestou městem střetli spoustu podobných párů, jako byli oni sami. Hektorovi trvalo dlouho, než si promyslel, jak nejlépe svému milenci odpovědět a nezranit ho tím.
"Acteone, sám nevím, co bude. Když se narodí dívka, tak bych donutil Helenu, aby ji přislíbila Artemidiným lovkyním. Stojím o dědice svého jména. Ne o starost navíc doma." Mladší nevěděl, co si o tomto myslet. Vůbec tím totiž neodpověděl na jeho otázku. Měl si tak myslet, že pro Hektora na prvním místě bude, když Helena porodí dívku?
"Aha. To je moudré rozhodnutí, Hektore. Když bude v Artemidině družině, tak bude alespoň nějakým způsobem válečnice." Rozhodl se podpořit Hektorovo rozhodnutí ohledně osudu nenarozeného dítěte.
"Jako její otec. Už teď myslím na její dobro. Nebo snad jeho?" Zazubil se do prázdna, než pohlédl do Acteonovy tváře. Taky se usmíval a své smaragdově zelené oči upíral před sebe. Jaká nádherná barva to byla…
"Acteone…" Zastavil Hektor, aby si jej přitáhl do objetí. "Vždycky pro mne budeš na prvním místě, nestrachuj se, ano?"
"Ano…" Opět se rozešli směrem k Hektorově vile a Acteon cestou přemýšlel nad tím, že si kolikrát připadal jako nějaký doplněk. I když se k němu Hektor choval lépe, než zkorumpovaní filozofové k mladším chlapcům. Kolikrát z toho, co slýchával, byli nuceni podřídit se takovým zvláštním choutkám a sám Acteon byl rád, že se nezalíbil žádnému z nich.
"Trápí tě snad něco?" Nedalo to Hektorovi, když si všiml, že měl Acteon nakrčené obočí a už se tolik neusmíval. Dokonce měl na čele malou vrásku. O které Hektor věděl, že nad něčím Acteon přemýšlel. Možná by ji mohl nazývat vráskou myšlení?
"Ach, co?" Cukl hlavou směrem ke staršímu a jenom se na něj výmluvně usmál, čímž jenom potvrdil, že skutečně nad něčím možná důležitým přemýšlel.
"Ptal jsem se, jestli tě něco trápí."
"Ne. Jenom jsem přemýšlel, jaké mám štěstí oproti jiným. Zvolil sis mě ty a ne žádný z těch…" Rozhlédl se okolo sebe, i když procházeli prázdnou ulicí. Byli už daleko od ruchu obyčejných občanů, jelikož Hektorovo sídlo se nacházelo dále od centra města. "…těch. Vždyť víš, koho myslím." Hektor pouze přikývl. Sám měl možnost párkrát být účastníkem oslav smetánky města. Heslo carpe diem filozofové se svými chráněnci více, než dobře plnili. Ani to nebyly oslavy, jako spíše sexuální orgie.
"To bys měl být rád. Možná tě někdy vezmu jako doprovod, až bude nějaká oslava. To bys pak viděl, o kolik jsem lepší." Přemýšlel nahlas Hektor, i když si nebyl jistý, jestli by se o Acteona dokázal podělit s ostatními.
"Jenom abys věděl, že jsou horší věci, než být milenec válečníka." Dodal ještě Hektor.
"Ale já to vím," Namítl tiše Acteon a zamyšleně už poněkolikáté za tento den vzhlédl k nebi. "Nechtěl bys se mnou trénovat?" Položil mu otázku, protože mladičký bůh Apollón před sebou měl ještě dlouhou cestu k tomu, aby uvolnil místo měsíci. Hektor se jenom usmál, protože to byl dobrý nápad na zabití času a zároveň by nebyl s vlastní ženou.
"Ano. Klidně," Přikývl a pustil Acteona, aby přešel k malé dřevěné chatce za svým sídlem, kde se nacházelo i Hektorovo osobní bohatství z předchozích bojů. Do očí jej praštil jeden nádherný zlatý či stříbrný kyrys, v jehož okolí ležely ze stejného drahého kovu doplňky. Samozřejmě zde bylo i pár otlučených ocelových zbrojí, které by se hodily už leda tak na překutání v něco jiného. Acteon přestal svému milenci nakukovat přes rameno a jenom vyčkával. Hektor mu po chvíli podal plát na ochranu hrudi, jež byl z tvrdé tvrzené kůže, a sám si jeden nasadil. Poté mladšímu předal dva krátké cvičné meče a štíty opřel o dřevěnou stěnu tohoto skladiště. Sáhl ještě po dvou kožených helmách s černými chocholy. Nevěděl, jestli ta jedna nebude Acteonovi větší, ale už se v mysli rozhodl, že mu poté pořídí zbroj přímo na míru. Náholenice v tomhle případě nebyly potřeba. Zavřel dveře od dřevěného skladu a otočil se čelem k Acteonovi. Jednu mladíkovi helmu nasadil na hlavu.
"Zítra mi připomeň, abych s tebou šel ke kováři. Žádnou zbroj ještě nemáš." Prohlížel si ho pečlivě, a skutečně mu ta helma byla o trochu větší. Ještě ho napůl obešel, aby zkontroloval, jestli si Acteon pořádně utáhl přezky u kyrysu.
"Ach, ale to jistě bude drahé. Škoda, že nemám žádnou po…" Zmlkl, protože po otci žádnou zbroj ani podědit nemohl, jelikož jeho rodina se věnovala farmaření. Ani děd, praděd nebyli bojovníci. Vždycky se věnovali zemědělství a Acteon se to snažil bojkotovat. Nebyl stavěný pro pole. Chtěl válčit a získat si tak slávu jako jeho milenec. Zemřít po Hektorově boku by pro něj bylo snem.
"Nevadí mi za tebe utrácet." Upravil mu jeden z řemínků, aby padla zbroj na mladíkovo tělo lépe.
"Nechceš přece v bitvě padnout kvůli křehké staré zbroji od Kyriaka."
"Kdyby to bylo po tvém boku…"
"Ani o tom nemluv." Odvrátil zrak Hektor od Acteonovy tváře z profilu. "Tak pojďme. Ještě se toho musíš hodně naučit." Vyzval Acteona a vzal si jeden z dřevěných mečů společně se štítem.

Poodešel jenom pár kroků od malého skladu, kde se nacházelo jeho osobní a soukromé cvičiště.
"Jistě." Následoval jej ihned poslušně tmavovlásek do prostoru obehnaného dřevěným hrazením. Zamyšleně přeletěl svým pohledem tento prostor. Tady už jako malý Hektor společně s otcem trénoval, stejně tak s Hektorovým otcem zase jeho otec. Takhle to šlo hluboko do slavné historie jeho rodiny.
"Zbroj ti skutečně padne lépe, než obyčejné tuniky," Podotkl Acteon, protože mu Hektor v tuto chvíli připadal jako krvežíznivý bůh války - Áres. A jak musel vypadat ve svém skutečném brnění a ne tomhle obyčejném? Nadpozemsky nádherný… Už mu jenom chyběla krásná Afrodité, za kterou se možná bláhově považoval právě Acteon sám. Nebylo to však ohledně vzhledu, ale tím že Afrodité byla Áreovou milenkou.
"O čem tam zase sníš? Chtěli jsme bojovat!" Vytrhl Acteona z myšlenek Hektor a nijak nereagoval na to, že mu zbroje padnou lépe, než tuniky. Přece to věděl. Přimhouřil světlé oči, protože se mu nelíbilo, že měl mladík pořád hlavu v oblacích. Na bojišti by za to mohl pěkně draze zaplatit svým životem.
"Děláš obrovské chyby. Kdykoliv mácháš mečem, tak se i přes ochranu štítu hodně nabízíš nepříteli. Brnění sice ochrání tvé tělo, ale nevydrží věčně. Nejlépe bych tě zvládl učit, kdybys měl k ruce ještě někoho ze své skupiny. Takhle tě můžu jenom trápit a řvát na tebe." Odmlčel se, zatímco vítr se prohnal černým chocholem z koňských žíní.
"A každý den budeš vstávat za úsvitu. Během souboje moc dlouho nevydržíš a naše vášnivé noci ti na fyzické kondici moc nepřilepší." Jenom se zasmál, když Acteon při poslední větě zrudl.
"Rozuměno?" Udeřil dřevěným mečem do štítu a ani nepočkal, jestli mu to mladík potvrdí a už se rozeběhl proti němu. Musel mu vypilovat ostražitost, protože nepřítel se přece taky bude snažit útočit ze zálohy, pokud by proti němu nestál Sparťan. Acteon potřeboval tvrdý výcvik a pevné vedení. Hektor by se vsadil, že si všichni mladíci z válečného veterána Kyriaka dělali spíš legraci, než aby ho poslouchali.
"To bylo zákeřné!" Vykřikl ihned pohoršeně Acteon, když se mu jenom stěží podařilo odvrátit Hektorův útok a byl rád, že mu při té ráně neodletěl meč z ruky.
"Nepřátelé jsou kolikrát horší, než já." Máchl pravou rukou, aby zasadil Acteonovi další ránu a snažil se odhadnout, co udělá. Vůbec na něj nešel lehce, žil v přesvědčení, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Souboj netrval příliš dlouho, protože se Acteon tolik soustředil na rychle pohybující se dřevěný meč, až si nevšiml, že ho Hektor navedl k pískem pokrytému kameni, o který mladíček zakopl a dnes už poněkolikáté líbal zem.
"Vůbec na mě nejdeš lehce." Začal si Acteon opět stěžovat a vyšvihl se alespoň do sedu, kdy si začal třít bolavou nohu.
"Během boje musíš mít oči i uši všude. Takhle na tebe jdu ještě lehce."
"Musíš mi vše vysvětlit. Alespoň poradit." Dál si masíroval prsty u nohou, protože ho zatraceně bolely prsty po pádu na zem kvůli kameni.
"Neboj se. Udělám z tebe dokonalého válečníka. Předám ti své schopnosti jako bys byl můj syn." Zmlkl, jak perverzně to zaznělo, i když na své dítě by nepohlédl tím způsobem, jako se díval na mladičkého Acteona. Dobrá, mladý zas tolik nebyl, přesto jej tak Hektor považoval. Sice z mladého kluka vyrostl v nádherného muže, tak úplné předpoklady pro boj neměl, když se jeho rodina věnovala zemědělství. Acteonův zkroušený výraz se rozzářil, když tohle řekl.
"V tom případě budu trénovat o to tvrději." Řekl rozhodně tmavovlásek a mírně zaklonil hlavu, aby pohlédl k nebi.
"Tak vstávej, ať můžeme dál pokračovat s tvou výukou," Vybídl Hektor svého mladíčka. "Večer ti tu nohu pro jistotu ošetříme, ale mělo by to být jenom naražené." Zhodnotil a tmavovlásek jenom přikývl a za pomoci dřevěného meče se postavil na nohy. Ozkoušel nohu, jestli byl na ní vůbec schopen stát. Když na Hektorův dotaz o připravenosti souhlasně přikývl, tak už si později nemohl na případnou bolest nohy stěžovat.
"Tak dobrá," Rozkročil se do bojového postavení a jenom vyčkával na Hektorův útok, který vzápětí přišel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rain Rain | 10. února 2016 v 20:51 | Reagovat

Uwuuu~ Pardon za pozdní komentář! ALe pořád tu jsem, stále čtu a taky stále komentuju! :'D
A jak říkají tví kamarádi, tak mají i celkem pravdu.. ale co už, je to jeho charakter a on jiný nebude.. mehehehe.. snad ne >:D
Jinak super, prosím další díl, už se moc těším~ c:

2 Enqila Enqila | 10. února 2016 v 23:40 | Reagovat

Ach, děkuji za podporu xD Momentálně i pracuju na jedný fanfic, takže přidám i něco před pátkem, když to dopíšu (bohužel to není na AC, takže asi zklamu :D)

3 theuser-world theuser-world | 10. února 2016 v 23:55 | Reagovat

S tím jejich názorem na Hektora docela souhlasím, ale je fajn, když jeden v tom páru není úplný svatoušek :D
Těším se na pokračování, protože si to už vážně, ale vážně nepamatuji :D  :-D

4 theuser-world theuser-world | 10. února 2016 v 23:55 | Reagovat

[3]: LOL Azi se zapomněla podepsat :D

5 Enqila Enqila | 11. února 2016 v 0:00 | Reagovat

Theuser world :D To vůbec nezní nafoukaně :D :D :D Mě by to došlo podle mailu, kdo mi to tak hezky okomentoval :D mnooo pokud nemažeš maily, tak si to asi můžeš přečíst tam ale nevím, kolik jsem ti toho posílala

6 theuser-world theuser-world | 11. února 2016 v 13:26 | Reagovat

[5]: Já to mám někde v dokumentech, ale těch dokumentů je tolik, že se to tam ztratí :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama