Antika | Kapitola 10 - Neveselé noviny

25. března 2016 v 10:00 | Enqila |  Antika
Tak jsem tu s další kapitolkou. Už mi to jde hůře a hůře, ale školní rok se nám pomalu blíží ke konci. Pokud nepočítám ten zbytek března, tak už za 2 měsíce a nazdar bazar :D Chtěla jsem napsat nějakou jednorázovku, ale nedostala jsem se k tomu. Ani ke kapitolce pro Leo/Ezio - místo toho jsem zírala na písemku z matiky, z který jsem vykouzlila 2. Naprosto neuvěřitelný, když jsem z nedopočítanýho příkladu vykouzlila dvojku, prostě... Omfg budu muset obětovat kozu Satanovi. Taky se chci pomalu začít i věnovat shánění materiálů pro cosplay a to taky sežere nějaký čas, takže uvidíme, jak to bude s dalšími kapitolkami. Zároveň ode mě asi přes Velikonoce nic nečekejte, protože se v sobotu hodlám zmastit na svoje narozky :D



"Pohodlně se u nás usaď," pokynul rukou Hektor směrem k jednomu z dvou křesel ve společenské místnosti. Acteon stál za jeho zády a vyhlížel Helenin nepříjemný obličej, který se mezi korálky však neobjevil. Vlastně se tam neobjeví nikdy.
"Prve bych…" Odmlčel se posel a odepnul z opasku čutoru, aby svlažil své hrdlo studenou vodou.
"Prve bych ti rád…" Začal opět, ale nervózně těkal pohledem ze strany na stranu po místnosti.
"Ztráta ženy a syna musela být velkou ránou. Proto chci, abys věděl, že za tebou všichni stojíme." Hrál si s korkovým víkem čutory, než se opět napil.
"Jistě, jistě. Teď k těm novinkám." Odmávl to rukou Hektor, tvářil se neoblomně, ale pořád ho Leonidova smrt bolela a možná se mu trochu stýskalo po Heleně. Tmavovlásek jenom lapnul po dechu. Helena zemřela?
Šťastná to novina, pomyslel si, když do sebe vstřebával zjištění o Helenině smrti, ale snažil se tvářit smutně.
"Ach… ano. Castor byl zavražděn." Oznámil konečně posel a přestal si hrát s nádobou na pití.
"Jak se to stalo? Co všechno víme?" Zachoval si světlovlasý muž klidnou tvář, i když pro Athény to byla nesmírná ztráta. Jeho samotného to uvnitř rozrušilo. Mladík tedy na Hektorovu pobídku všechno převyprávěl. O otravě ctěného Castora a domnělém vrahovi, kterým byl označen myslitelův mladý milenec.
"Dorean od té doby nebyl nikde k vidění. Objevil se pouze na pálení hranice, kde byly vzneseny Castorovy poslední žádosti. Dostal veškeré dědictví a na manželku se syny zůstal pouze dům. Spousta lidí si myslí, že Castora zabil kvůli těm penězům. Někdo má dokonce šílenou domněnku, že byl špeh." Posel takto poměrně dramaticky ukončil svou řeč. Hektor se musel napít vína, které přinesl sluha během tohoto proslovu, a hodnotil v duchu veškeré informace.
"Takže jsi mi přišel oznámit, že strategický mozek Athén zemřel." Řekl, co si z toho vyvodil, přičemž si začal pohrávat se zdobeným koncem opasku na své tunice. Posel souhlasně přikývl.
"A dál?"
"Jeho přáním bylo, abys zastoupil jeho místo na poli strategickém a válečném. Jmenoval tě generálem a hlavním taktikem." Prohrábl si mladík vlasy a pozoroval Hektora, který takovou náhlou odpovědnost musel zapít dalším douškem vína.
"Proč?" Zeptal se se slabostí v hlase, což donutilo poslouchajícího Acteona, aby se posadil vedle svého patrona na zem a chytil ho za ruku.
"Jsi stvořen k vedení." Zašeptal a políbil Hektora na hřbet ruky.
"Nebylo mi povoleno nahlédnout do dokumentů, ale spousta členů Rady Castorovo posmrtné přání podporuje, a proto na tebe padá i úkol vypátrat jeho vraha. Zhostíš se svých povinností se ctí, máš bohaté zkušenosti." Hektor pohlédl na Acteona. V ocelově modrých očích i ve tváři měl naprostou bezradnost. Tmavovláska těšilo, že starší hledal podporu právě u něj, a tak lehce přikývl.
"Přijmi to." Dodal ještě šeptem, když se mužův pohled vracel k poslovi.
"Dobrá tedy."
"Vyřídím tuto novinu ostatním členům!" Vstal hned mladík, než se zarazil.
"A ještě Hektore… Mám ti vyřídit, že musíš jít vzorem pro Athéňany. Tvá žena zemřela. Musíš se přes to přehoupnout a najít si novou. Rada to zadala jako podmínku pro tvé přijetí." Acteon vrhl na posla zlý pohled. Ten si ho však nevšímal a s rozloučením opustil Hektorovo sídlo.

"Kdo jsou, aby ti říkali, že si máš najít ženu!" Rozzlobil se Acteon, protože doufal, že Hektor bude už jenom jeho.
"Rada má pravdu. Toužím po synovi, Acteone. Je to krutá zkouška od bohů, ale… chci mít nositele své krve. Dřív než vypukne něco špatného. Smrt Castora je varováním. Musíme Doreana dopadnout dřív, než opustí město." Mladík se chtěl rozkřičet, ale ovládl hněv uvnitř sebe. Místo toho jenom poslušně přikývl a následoval Hektora ven do parného odpoledne.

Athény byly přeplněné nejrůznějšími stánkaři, co se snažili udat své zboží. Acteon natáhl ruku k Hektorovi, aby se mu válečník neztratil mezi tolika lidmi a po očku pozoroval všechny ty obchodníky. Hledal Hyperiona, protože na něj měl spoustu otázek. Nedokázal si pořádně vybavit, co se stalo, než odešel. Pamatoval si pouze, jak dostal ten vak, ale proč by mu dával zbroj? Hektor se zastavil a Acteon do něj úspěšně vinou své nepozornosti narazil.
"Támhle je." Ukázal na mladíka, který právě skryl svou tvář po uzavřeném obchodu zpátky pod kápi.
"Co? Kdo?" Zeptal se mladík zmateně, protože každý se díval po někom jiném. On hledal Hyperiona a Hektor našel Doreana. Pustil mužovu ruku, protože mu přišlo, že hromotluka zahlédl a dokonce jej k sobě máváním ruky vybízel.
"Hektore… Já se tu poohlédnu po něčem." Starší zmateně koukl na svého milence, ale pochopil to tak, že by si Acteon udělal rád radost, a tak mu dal svůj měšec a začal se prodírat davem od něj. Překvapeně v dlani sevřel peníze, ale nestěžoval si a zamířil na úplně opačnou stranu.

"Myslel jsem si, že jsi jenom přelud. Říkal jsem, že se opět setkáme." Usmíval se Acteon, sotva došel k vysokému černovlasému muži s jizvou ve tváři. Oči jako bouřné mraky společně s povadlými rty jasně ukazovaly v jaké náladě hromotluk byl.
"Mám pouze omezený čas, Acteone." Věnoval mladíkovi posmutnělý úsměv a natáhl ruce, aby jej mohl obejmout.
"Proč tady nic nenabízíš? Nejsi obchodník? Omezený čas?" Sám mu objetí opětoval a mírně zakláněl hlavu, aby Hyperionovi viděl do obličeje. Ten potřásl nesouhlasně tou svou.
"Napadlo mě, jestli bys nechtěl něco objasnit." Odtáhl mladíka od sebe a vyrazil směrem pryč od centra přeplněného města.
"Proč jsi mi dal tu zbroj? Nikdo jen tak někomu neznámému nedá rodinné dědictví."
"Možná to tedy znamená, že jsme jistým způsobem příbuzní?" Nadhodil nejistě Hyperion, přičemž mával svou rukou ve vzduchu.
"Ale než cokoliv ehm… řekneš. Nedělám to s žádným ze svých příbuzných… takto." Acteon pouze šokovaně lapal po dechu.
"Takže já… ty jsi můj strýc? Otec se o bratrovi nikdy nezmínil." Cítil se tímto mužem zrazen. Vlastně zneužil jeho nevědomosti a dostal ho do postele!
No, strýc není tak přesné. Jsem tvůj skutečný otec, Acteone." Mladíkovy oči se rozšířily vyděšením. Vyspal se s vlastním otcem?! Nechutné!
"Jak je to možné a proč.. Ty lháři!" Mísily se v něm různé pocity. Jak ten člověk mohl tvrdit, že je jeho otcem, když ten zemřel už skoro před rokem.
"Nechci tě už nikdy vidět! Hrát si s ostatními tě baví, viď? Jsi pomatený. Jsi šílenec! Nevěřím ani jednomu slovu." Otočil se zády k němu a pohledem hledal ulici, kterou by se vrátil zpátky do centra. Ono vlastně bylo jedno, kterou by si zvolil. Všechny totiž vedly tam, kam chtěl. Vykročil pryč od Hyperiona a po chvíli zjistil, že utíká.
"Acteone počkej! Musím ti toho hodně vysvětlit!" Křičel za ním Hyperion a pokoušel se ho doběhnout. Ovšem mladík mu rychle zmizel mezi ostatními lidmi.
"Zatraceně!" Zařval naštvaně a bouchl pěstí do nejbližšího domu, až se otřásl v základech. Nebyl naštvaný na Acteona, ale že to tak všechno on sám zvládl pokazit.

"Plánoval jsi opustit město nějak brzy ne?" Ptal se Hektor mladíka zahaleného v plášti. Ten se mu snažil vymanit a po čele mu z nervozitý stékal pot. Pohledem těkal ze strany na stranu a snažil se najít únikový východ, než mu došlo, že z této situace se jen tak nedostane. A tak pozvedl pohled k Hektorovi a konečně se mu přímo podíval do očí.
"Já nic nevím. Prostě jsem se vzbudil vedle mrtvého Castora. Byla to vůle bohů!" Vyhrkl ihned, hlas se mu třásl. Odhalili ho snad a teď poslali Hektora, aby si s ním zle hrál a dostal z něj přiznání?
"Vážně?" Povytáhl světlé obočí Hektor. Na vůli bohů ohledně mrtvých vlivných mužů nevěřil. Někdo za tím stál. Vzal mladíčka za ruku, aby jej odvedl do "soukromí".

Athény byly kultivované město, to jistě. Kolébkou největších řeckých myslitelů, ovšem se zrádci nemělo slitování. Ať to bylo sebevíc barbarské, tak se muselo dát ostatním obyvatelům najevo, co se stane zrádcům. Tělo mladíka, který sotva dovršil šestnáctého roku života, bylo přitlučeno ke kříži. S prázdným pohledem shlížel na náměstí a na těle měl černou barvou napsána samá hanlivá slova. Přes hruď mu napsali špeh a na čele stálo zrádce. Zbytek netřeba zmiňovat.
"Ukázalo se, že tu špicloval ze Sparty." Šeptaly si mezi sebou procházející ženy, když míjely tělo mrtvého.
"Tak mladý. Opravdu byl nasazený?" Překryla si žena ústa dlaní. Nemohla uvěřit tomu, že by takový mladý kluk sbíral informace pro jiný městský stát a měl na svědomí Castorovu smrt.
"Rada tak rozhodla. Jsou neomylní."
"Máš pravdu," přitakala druhá žena a zmlkla, když okolo nich prošla ozbrojená hlídka. Město se pomalu ale jistě začalo připravovat na hrozící válku. Nalezení špeha, bylo dostatečným podmětem.

Acteon s Hektorem se vrátili ke své každodenní rutině. Brzy vstávali a trénovali, aby se z mladšího stal řádný bojovník, než musel odejít Hektor za Radou, aby s nimi projednával důležité věci ohledně dalšího postupu proti případným špehům z řad Sparty. Mezi Athénami a Spartou ve vzduchu viselo jisté napětí, které houstlo. Sami už se podle toho zařídili a jednali se svým jediným informátorem ve Spartě. Obchodníky nikdo nepodezíral, jelikož se pohybovali po celé zemi, proto byl jejich špeh velice dobře maskován.
" Z Aiakových zpráv je patrné, že Sparta zpřísnila výcviky a ve velkém skupuje zbraně… Připravují se na válku. Pravděpodobně nás chtějí napadnout, nečekaně. To se spartské morálce příliš nepodobá." Postarší muž s prošedivělými vlasy a orlím nosem opět sedl na dřevěné sedátko s rákosovým výpletem, jakmile domluvil. Všechny přítomné přejel svým jestřábím pohledem.
"Zaútočil bych dřív, než to plánují oni!" Vykřikl jeden z mužů, a aby dodal důležitost vému návrhu, tak udeřil dlaní do dlouhého dřevěného stolu.
"Nemyslím si." Oponoval ihned další člen obtloustlému malému mužíkovi, který by vše řešil jenom násilím.
"Naše síla tkví v myslích a loďstvu. Nejsme takoví barbaři jako Sparťané. Šel bych se o dalších krocích poradit s orákulem." Ostatní začali ihned souhlasně přikyvovat a zvažovat jeho návrh. Pokud ho Castor chtěl dosadit na své místo, musel v něm vidět potenciál.
"To zní rozumně. Zeptat se bohů, co si o tom myslí. Třeba vybrat někoho, kdo by se tam vydal." Podpořil Hektorův návrh muž s orlím nosem. Mezi zbylými sedmi členy Rady proběhla žhavá výměna názorů. Většina z nich na tak prestižní výpravu chtěli poslat právě svého chráněnce, aby tím získali slávu pro sebe a pro něj. Sám Hektor dlouhou chvíli mlčel, než se zachoval jako ostatní a snažil se prosadit Acteona.

Ten zrovna seděl zrovna v trávě za Hektorovým sídlem, když za ním přišel jeho patron ze schůze.Posadil se vedle něj do měkké zeleně a podal mu měch s nějakou tekutinou. Acteon ho s kývnutím přijal a po napití tekutinu uvnitř identifikoval jako víno. Moc dobré víno. Chvíli mlčeli, než se mladík o svého milence opřel a vrátil mu měch. Hektor si ovinul paži okolo jeho pasu a něžně mu lípl polibek do vlasů.
"Odhlasovalo se, že se vydáš do Delf vyslechnout proroctví. Zítra za úsvitu musíš vyrazit."
"Kvůli tomu špehovi? Je tady spousta jiných, kteří by se na místo posla hrnuli. Co když si proroctví nezapamatuji?" Šeptal nejistě a takto vlastně nepřímo odmítal tuto roli.
"Zaručil jsem se za tebe." Namítl na jeho hloupé dotazy Hektor.
"Tak proč nejdeš se mnou?"
"Do Delf smí vstoupit pouze jeden žadatel."
"Hektore…" Pohlédl Acteon zoufale na patrona. Nechtěl jít od něj.
"Získáš si tím slávu. TO snad nechceš?"
"Ne! Raději bych byl s tebou." Jít do Delf kolikrát znamenalo čekat i dlouhé dny, než jej orákulum přijalo a cesta samotná… Nechtěl to absolvovat a už vůbec ne sám. Co když ho tam někdo po cestě přepadne a on zahyne?
"Jsi snad strašpytel? Půjdeš tam, i kdybys nechtěl. Je to tvá povinnost vůči Athénám!" Rozhořčil se Hektor.
"Možná jsem, ale ty se na mě vůbec neohlížíš. Ještě před měsícem jsi mi tvrdil, jak jsi rád, že jsem se probral a teď mě od sebe odháníš takovým úkolem." Odtáhl se od něj a prudce vstal. Byl rozzlobený. Hektor pouze překvapeně koukal na Actoenova záda, která mu nakonec zmizela za rohem sídla. Neohlížel se na něj?" Vždyť mu na schůzi zařídil tu nejlepší možnou výpravu! Lidé, kteří se setkali s orákulem nebyli bráni na lehkou váhu. Mírně potřásl hlavou a vyprázdnil celý měch, než vstal, aby se šel s Acteonem udobřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rain Rain | 25. března 2016 v 12:17 | Reagovat

Ohohoho! Bude válka nebo ne? D: Jsem zvědavá, jak to vyhrotíš, co orákulum Acteonovi řekne a jak to vlastně všechno bude! Řeknu ti.. ty to umíš pěkně zamotat xD
A gratuluji dvojce z matematiky! xD
Btw, když sháníš materiál pro cosplay, bude možné tě potkat na AF? Ráda bych ti osobně řekla, jak žeru tvoje povídky :DD

2 Enqila Enqila | Web | 25. března 2016 v 12:31 | Reagovat

Děkuji a děkuji xD :D No budu na AF :D Je to con na který se vždycky těším a organizovaný od Advíku, co je totální chaos a kvalita přednášek většinou na nule. Celej víkend tam ale asi budu chodit jako nacista Gilbert (Jestli mi dorazí objednávka z armyshopu), protože to na co sháním materiál si ještě dlouhou chvíli bude muset počkat :D

3 Rain Rain | 26. března 2016 v 13:36 | Reagovat

OMG! Tak to jsme dvě! Jinak jsem ráda, že bude možnost tě tam spatřit plus když už vím, za koho půjdeš.. Takže jestli uvidíš nějakou redhead holku v assassinské mikině se skrytou čepelí na ruce, tak to budu pravděpodobně já :D

4 Azano Azano | Web | 27. března 2016 v 9:56 | Reagovat

Zajímavé ^^

5 Enqila Enqila | Web | 27. března 2016 v 11:20 | Reagovat

Tam bude spousta holek v assassinských mikinách :D Já si říkala, jak hrozně cool budu se svojí bundou a pak když jsme koukala před minulej rok okolo sebe, tak to bylo jenom "okay, tak to tady má každej druhej" :D :D

Taky si říkám, že je to zajímavé, a pak vlastně, když to dávám se strachem na blog, že vůbec :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama