Antika | Kapitola 8 - Zachránce

11. března 2016 v 10:00 | Enqila |  Antika
Týden uběhl a máme tady další díl do Antiky. Přece byste si nemysleli, že bych zabila hlavního hrdinu, možná později :D Každopádně už jsem se k tomu musela tlačit, abych to vůbec uveřejnila, nevím, jak to bude s další kapitolou, protože začínám být lehce ve skluzu a tenhle týden ještě jsem mimo ČR. takže jak na tom budu s časem, jestli se mi vůbec bude chtít... možná mi horský vzduch prospěje, kdo ví :D
Pro jednou tu dávám hranici 18+


Pomalu se začal probírat. Cítil se neskutečně překvapivě lehce a překvapivě šťastný, z nějakého důvody byl veselý. Rozevřel víčka, aby zjistil, že se nachází na příjemně měkké obrovské posteli. Mírně nadzvedl hlavu a rozhlédl se po místnosti, než se odvážil vylézt z postele. Zachvěl se, jakmile ho mramorová podlaha zastudila do chodidel a po celém těle mu naskočila husí kůže. Natáhl se tedy po dece, jelikož na teplotě místnosti příliš nepřidával průvan mezi oknem a dveřmi. Zabalil se do přikrývky a vyrazil na průzkum tohoto sídla. Všechno tu bylo z mramoru a ten byl poměrně drahou stavební komoditou, což značilo, že majitel musel být velice bohatý. Široké chodby, ve výklencích sochy patronů - nejčastěji se zde objevovala zlatá miniatura Dia a spousta místností, velice se to vnitřkem podobalo Hektorovu sídlu. Odněkud se ozval hlasitý smích a Acteon okamžitě zamířil k jeho zdroji. Nechal se vést zvukem, jež se nesl chodbami. Rozhlížel se okolo sebe, jelikož zatím nenarazil na žádného obyvatele této stavby, ani na sloužícího. Ohlédl se za sebe, ale už ani nevěděl, z kterého pokoje to vlastně odešel a ozvěna smíchu jej dovedla k obrovské místnosti bez závěsu ve dveřích. Když nakoukl dovnitř, tak si povšiml bohaté obrazové výzdoby. Fresky symbolizující slavné Diovy činy - jak svrhl svého otce Khrona do Tartaru. Celá tato freska zabírala celou jednu stěnu a byla vyvedená zářivými živými barvami. Přišlo mu jako by se snad ta malba na zdi i hýbala a Zeus na něj snad i chvilkově hleděl, zatímco držel vítězně nad Tartarem titánovu ohyzdnou hlavu. Pohled přesunul k muži, který k němu byl zády. Očima jezdil po mužových rozložitých ramenech, tohle určitě musel být jeden z těch obrovský ranařů, co v hospodách pouze vyvolávají bitky.
"Je slušnost pozdravit, i když pouze ze zvědavosti nakukuješ a zkoumáš můj domov." Ozval se mužův hlas, který zněl jako samotný hrom, kdykoliv se Zeus zlobil a vrhal blesky na svět pod sebou. Poté se natočil k překvapenému Acteonovi, jež se ze sebe snažil vysoukat omluvu a pozdrav.
"Tak je to lepší," Vstal od velkého mramorového stolu a věnoval Acteonovi široký úsměv.
"A protože vypadáš už o hodně lépe, tak bych byl hulvát, tě nepohostit." Tleskl svými dlaněmi, až to v celé místnosti zadunělo a sluhové se jako by odnikud začali objevovat. Proudili do místnosti a pokládali na ten drahý mramorový stůl samé vybrané a lahodně vonící pokrmy.
"Přijdou ještě další lidé, nebo proč je to tak velké?" Zeptal se tiše Acteon, jelikož věděl, že sotva sní pořádnou porci od Hektora, nemohl spustit svůj pohled z toho hromotluka, a tak na něj stále hleděl. Měl pronikavé šedé oči, krátké černé vlasy, dobrosrdečný úsměv a jizvu táhnoucí se po levé lícní kosti. Dost vynikala, jelikož byl dotyčný výrazně opálený. Hromotluk se jenom zasmál a mrkl na Acteona.
"Ale já toho sním hodně, proto je tu tolik jídla." Vybídl Acteona, aby se usadil. Ten tak učinil a povšiml si, že opět zůstali v místnosti jenom oni dva. Po sloužících nebylo vidu ani slechu. Jako kdyby se tam všechno jídlo najednou objevilo samo.
"Kde to jsem?" Položil další otázku Acteon a zamyšleně studoval mramor, který se snad pod náporem té spousty talířů s pečeným masem prohýbal.
"U mě doma," Odpověděl s úšklebkem hromotluk a s vydechnutím se posadil na dřevěnou židli.
"Jsem obchodník a našel jsem tě na pláži u mého domu." Pokusil se to trochu přiblížit Acteonovi, když jej zřejmě jeho předchozí odpověď neuspokojila.
"Jsem Hyperion a teď… už jez." Představil se a mávl velkou tlapou, aby se na nic mladík už neptal a pouze hodoval. Acteon si tedy pomalu začal na svůj stříbrný talíř nakládat nějakou tu krmi. Pár kusů masa z pečeného ptáka, nějak nedokázal odhadnout, co přesně to bylo. Poté se většina talíře skládala z nejrůznějšího ovoce. Jakmile se dostatečně nasytil masem, tak mlčky zkoumal pohledem všechno, co bylo na stole, a do úst si vkládal sladké nakrájené jablko.

Jeho pozornost upoutalo oranžové a z části i červené ovoce. Větší, než jablko či pomeranč a šišaté, poměrně se to i pomeranči podobalo. Ale na rozdíl od citrusu to mělo na dotyk hladký povrch.
"Mango. Přivezl mi ho jeden obchodník z Orientu. Je to hodně dobré a u nás vzácné, zkus to." K Acteonovi se hned donesla sladká podmanivá vůně, jakmile jedno rozřízl napůl.
"A… jak se vám odvděčím za takové pohostinství, Hyperione?" Připadal si, že se tady pouze ptá a to se ještě omezoval, aby celou dobu u jídla jenom nemluvil. Hromotluk se na něj široce usmál se zbytkem slupky manga mezi zuby.
"Třeba něco vymyslím, ale zatím bys mi mohl alespoň do zítřka dělat společnost. Stejně musíš ještě nabrat dostatek síly, a poté tě doprovodím domů." Acteona ten úsměv nějak zvláštně zahřál u srdce a to jej donutilo, aby jej muži oplatil. Dělat mu jeden den navíc společnost výměnou za záchranu života? Až směšně malá cena oproti lidskému bytí.
"To… zní dobře," Souhlasil Acteon, i když měl pocit, že po vyslovení svého požadavku, to bral Hyperion už za domluvené.

Hyperiono sídlo bylo skutečně rozlehlé. Podle obchodníkových slov Acteon viděl sotva zlomek budovy, kde se nacházel. Tmavovlasý mladík zamyšleně pozoroval blízké moře z okna a sundal si z jednoho ramene plátno, aby si prohlédl, co mu ta zrůda udělala. Ke svému překvapení tam měl pouze zacelené růžové jizvy, které byly poměrně výrazné na jeho bronzové pokožce. Sundal si i druhé plátno, jelikož mu přišlo zbytečné mít zakryté zhojené rány. Opět se vrátil ke svému pozorování venku. Hladina blízké vody se klidně vlnila a vlnky omývaly písečnou pláž. Až na občasné mořské ptactvo však nezaznamenal jedinou živou duši. To měli všichni dneska volno? Nebo snad sídlil Hyperion daleko od veškerého ruchu, aby měl klid? Na chvilku mu přišlo jako by se celé okolí zamihotalo a on viděl pouze nekonečnou oblohu. Mírně potřásl hlavou, poodstoupil od okna a rozhlédl se. Bylo to tu až nepřirozeně tiché. On by rozhodně v takovém rozlehlém domě nevydržel být sám. Vlastně by ani nechtěl, ale s Hektorem by se tu jistě cítil dobře. Na tváři se mu objevil zasněný úsměv. Plánování různých věcí s jeho patronem, i když pouze v hlavě, mu vždycky zlepšilo náladu.
"Mám ti nechat připravit koupel?" Vstoupil do Acteonových myšlenek Hyperion svým hlubokým hlasem. Mladík se k hromotlukovi ohlédl a pouze zdvořile přikývl, i když mu připadalo, že na koupel je moc brzy.
"Ach…" Byl překvapen tím, jak rychle Apollónův sluneční vůz dorazil za obzor a pomalu se skrýval. Bůh slunce se ukládal ke spánku a společně s ním i okolní příroda.
"Nezapadá nějak moc brzy?" Zeptal se zmatený Acteon a opět se natočil trupem ke dveřím, kde však Hyperion už dávno nebyl.

Acteon byl tím vším velmi zmaten. Něco mu tady snad unikalo, nebo se ocitl někde na druhé straně světa a ten obchodník mu to odmítal říci? Závěsy se zavlnily, když jimi procházela černovlasá žena zahalená do bílé tógy. Mladík sebou vyděšeně trhl, když byl osloven přicházející ženou, jelikož byl příliš zahloubaný do svých myšlenek.
"Nechte mě vás zavést k připravené koupeli. Můj pán vás již očekává." Ani jednou se na Acteona nepodívala. Hlavu měla sklopenou ke svým bosým nohám.
"Dobrá tedy." Hyperion jej snad očekává v koupeli? Vstal a služebná vyrazila směrem z pokoje. Acteon ji ihned následoval. Snažil se zapamatovat si cestu, ale po třech odbočkách už nevěděl, kde se právě nacházeli a odkud přišli. Žena se po chvíli zastavila a ustoupila do strany, rukou pokynula směrem k černé neprůhledné látce mezi dveřmi. Váhal, jestli vstoupit, než nakonec odhrnul závěs a vešel tedy dovnitř.

"Vítej… Není třeba žádného zbytečného oděvu," Usmíval se široce Hyperion, zatímco Acteon před ním stál poměrně v šoku. Jak se ten hromotluk mohl chovat tak otevřeně a dokonce chtít s Acteonem sdílet koupel, když se vlastně vůbec neznali? Tohle tedy znamenalo dělat mu společnost za záchranu života? Snažil se dívat do Hyperionovy tváře, ale pohled mu chtě nechtě sklouzl k mužovým intimním partiím, na které bylo nádherně vidět přes čistou hladinu horké vody. Okamžitě zrudl a uhnul pohledem. Vždycky si myslel, že byl tak nějak Hektor jedním z mála hodně obdařen bohy, hlavně poté když si to potvrdil během své návštěvy prvních orgií a teď mu Hyperion nevědomky dokazoval, že i on musel být miláček bohů.
"Ehm…" Koutkem oka opět zabloudil na Hyperiona, který se jenom smál, až se mu svaly na hrudníku napínaly, jak se prohýbal v zádech. Pomalu se začal svlékat, i když cítil neustále stud a byl rudý ještě z toho, jak okukoval Hyperiona. Po chvíli konečně vstoupil do vody a snažil se tak skrýt před mužovým intenzivním pohledem jeho šedivých očí. I tak s emu to příliš nedařilo, protože v průzračně čisté vodě se nic skrýt nedalo.
"Stydíš se přede mnou, i přes vědomí, že jsem taky muž?" Zeptal se, když po jeho kratším záchvatu smíchu Acteon mlčel a jenom se díval na svůj odraz ve vodě.
"Je to roztomilé…" Hladina se zčeřila, když se černovlásek pohnul a nakonec vstal, aby se přesunul k Acteonovi. Voda mu byla po pás, i tak Acteon značně znervózněl.
"Ty jsi roztomilý…" Usadil se na dno prohlubně vedle Acteona a skoro mu to šeptal do ucha. Jednu paži si opřel o okraj a druhou dal na stehno ztuhlého tmavovláska.
"A taky jsi krásný." V tuhle chvíli už šeptal, a přesto jeho hlas zněl stále pořád drsně. Acteon sklopil pohled k hladině vody a sotva slyšitelně poděkoval za tuto lichotku. Jeho cena za záchranu života byla očividně úplně jiná, než býti společníkem. Odpustil by mu Hektor, kdyby se to dozvěděl? Avšak když odmítne Hyperiona, bude se moct vůbec vrátit domů? Jeho myšlenky byly plné nejrůznějšími otázkami, než je všechny přerušil hromotlukův dech v blízkosti Acteonova krku. Políbil jej na hrdlo a mladík slabě vydechl, zatímco Hyperion dlaní vyjel k jeho tříslu, odkud se velice snadno dostal do Acteonova rozkroku a ten se mu pouze poddal. Chtěl se totiž znovu shledat s Hektorem a pravděpodobně žádná jiná cesta, než přes postel, nevedla.

Pevně svíral v dlaních hrubé plátno, které plnilo svou povinnost jako prostěradlo. Hlavu měl zabořenou do polštáře, zatímco celým tělem otřásaly Hyperionovy mocné přírazy. Tlumeně vzdychal do bílé látky polštáře a oči měl pevně zavřené. Představoval si Hektora a šlo mu to úspěšně, protože hromotluk se ho nijak nesnažil škádlit slovy, jak to dělával jeho patron. Ztěžka vydechl, když mu Hyperion zaryl nehty do boků a po chvíli byl donucen se přetočit na záda. Oči měl vodnaté, jak ho to bolelo. Poprvé od jejich styku pohlédl tmavovlásek do tváře černovlasého muže. Hyperion se tvářil soustředěně a příliš mu nešlo o Acteonovo blaho jako spíš o svoje. Mladík k němu natáhl paže, zatímco se jeho tělo propínalo a vycházelo vstříc svému dobyvateli. Hyperion se sklonil, aby splnil nevyřčený Acteonův požadavek o objetí a zároveň opatrně přitiskl svá ústa k těm tmavovláskovým. Ten už měl oči opět zavřené a soustředil se pouze na své představy.
Něžně jej pohladil po tváři a se starostlivým výrazem se jej tázal, jestli se cítil dobře a nic mu nebylo nepříjemné. Tehdy bylo Acteonovi šestnáct, když začal poznávat své tělo ve společnosti jiného muže. Už předtím se kolikrát budil se zvláštními pocity a hlavně ztvrdlým údem, avšak plně to nechápal. Potřeboval totiž někoho, aby mu pomohl pochopit vlastní tělo a tou osobou rozhodně nemohl být jeho otec. Té role se ujal on, když si ho vybral.
Jemně pohnul boky proti Acteonovým, který sebou škubl jako by se snažil před tou zbraní v sobě utéct. On se o něj však staral hezky, nejprve uspokojil jeho potřeby a až pak své. Ještě teď si na své poprvé s bouřlivým vrcholem vzpomínal… Křičel během toho všeho jeho jméno… Hektore, ach Hektore… Ano… Já… Hektore!
Nevěděl proč, si zrovna vzpomněl na tohle, ale z úst se mu ozvalo hlasité zasténání společně s provolání jeho jména. Musel to slyšet snad celý dům, přičemž se Acteonovo nitro stahovalo kolem Hyperionova mocného údu, který ještě musel posečkat, než dosáhl svého vrcholu a přidal na Acteonovo vypracované břicho další dávku semene.

"Tak nakonec budeš muset znovu do koupele, aby ses tohohle zbavil." Podotkl s tichým smíchem Hyperion, který zněl jako tiché hřmění a uvolněně se položil za doprovodu funění na záda vedle Acteona. Tvářil se nadmíru spokojeně, protože tohle už delší dobu potřeboval. Poddajného hřebečka.
"Bude mi stačit nějaký vlhký kus látky," Zavrtěl zamítavě hlavou ohledně koupele tmavovlásek, protože už zbytečně nechtěl nikomu ze sluhů přidělávat další práci.
"Slyšelas, Calliope? Mladý pán si přeje vlhký hadr, aby se očistil. A dones nám nějaké víno. Mám zatracenou žízeň!" Zaburácel Hyperionův rozkaz na služku, které si ani Acteon nevšiml při příchodu do místnosti. Zrudl, když ho napadlo, že je snad celou dobu během jejich aktu pozorovala?

"Ty žiješ sám nebo se ženou?" Začal se o Hyperiona trošku Acteon zajímat, když se dostatečně očistil. Hromotluk mu věnoval další ze svých širokých úsměvů.
"Jo a je hrozně žárlivá. Někdy si říkám, jestli v otcově břiše neměla zůstat." Mladík se okamžitě zatvářil znehcuceně a zároveň ho tahle věta zmátla. Jeho ženu porodil muž? Je to vůbec možné? Raději se napil vína a utěšoval se tím, že se možná jenom přeslechl.
"Závidím tvému muži, nebo už jsi ženatý?" Zajímal se o to samé na oplátku Hyperion. Acteon pouze zavrtěl hlavou, až po chvíli i dodal, že není ženatý.
"Mám milence a musím se o něj dělit… Tohle je snad poprvé, co jsem byl i s jiným mužem." Přiznal se po chvíli a zadíval se na ruce, svírající z křišťálu broušený pohár s rudým vínem.
"Cítíš se provinile, když ses mi podřídil? Ty jsi pro něj stejně jenom na okrasu.." Naklonil se k němu, aby mu dal konejšivou pusu na tvář.
"To vůbec není pravda!" Chtěl bránit ihned Hektora Acteon, ale Hyperion mu skočil do řeči.
"Nic špatného jsi neudělal. A co oči nevidí, uši neslyší, tak se ani nemusí dozvědět." Snažil se ho Hyperion nějak uchlácholit, protože on sám toho příliš nelituje. Má totiž tolik potomků, že je mu nějaký úlet s mužem úplně ukradený.
"Ale i tak… Pyšnil jsem se tím, že jsem byl Hektorovi věrný. Jak rád bych teď byl zase u něj. Potřebuje mě." Odložil pohár s vínem na blízký dřevěný stolek a nerozhodně postával u postele, kde ležel Hyperion. Ten nakonec odložil svou číši a mladíka si stáhl k sobě do kožešin a hedvábných látek.
"Nejsi unavený?" Zavrněl mu zhrublým hlasem do ouška, zatímco rozkrokem se natiskl k tomu Acteonovu a tím vlastně plynule vybruslil z té podivné debaty o věrnosti. Hyperion byl v plné síle připraven na dobývání a to Acteon jasně cítil, jak ho černovlásek k sobě pevně tiskl. Nestihl ani nic namítnout a už byl břichem přitisknut na postel. Do dlaní nabral ovčí kůži a slabě zasténal, když nitrem opět přijímal "lásku" cizího muže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 from-dead-world from-dead-world | Web | 12. března 2016 v 6:29 | Reagovat

Velmi zajímavá kapitoka :D  :D Hyperion možná není jemný jako Hektor ale je určitě hezčí a pro Acteona lepší i když má jizvu. :-D  ;-)  :-)

2 Enqila Enqila | 12. března 2016 v 11:28 | Reagovat

Tak to si pockej na dalsi kousek. Je hezke ze  ti prijde lepsi ale bohuzel... :D

3 Rain Rain | 13. března 2016 v 13:18 | Reagovat

Tak teď upřímně nevím, co si mám o tom všem myslet.. xD
Uwuwuwu~ Ale super, super! Nevím sice, jaké zrádné plány se ukrývají v tvojí hlavě a mysli, ale každopádně je strašně luxusní, jak dokážeš překvapit! Už se nemůžu dočkat další kapitoly! c:

4 Enqila Enqila | Web | 13. března 2016 v 19:02 | Reagovat

To buď ráada, že to nevíš xD Ale děkuji za pochvalu :3 doufám, že se takhle budou líbit i další kapitoly :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama