Leonardova děvka | Kapitola 13 - Neúspěch

7. března 2016 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Takže... Máme to tady. Děkuju vám holky za nějakou tu jakože komentátorskou podporu. Přece jenom to dává nějakou tu energii do psaní, a tak. :D Takže bych tuhle další kapitolu chtěla věnovat Azano s Rain.


"Slavný… Leonardo… da… Vinci!" Rozezněl se místností hluboký hlas, který se odrážel od jejích čtyř stěn. Muž spoutaný na židli pouze slabě zasténal bolestí. Nesmírně ho třeštila hlava a pravý spánek mu zatraceně tepal bolestí jako by do něj dostával ránu jilcem dýky opakovaně.
"Jsem velice rád, že jste přijal naši pozvánku." Vysmíval se mu muž prozatím skrytý ve stínech, přestože si Leonardo byl jistý, že ho takhle přišel přivítat Eziův zarytý nepřítel.
"Divné, že mi nikdy nic nepřišlo." Odvážil se promluvit Leonardo a lehce sebou pohnul, čehož zalitoval, jak ho rozbolela hlava ještě více.
"Opravdu ne? Vincent vám nic nevyřídil?" Vystoupil konečně černovlasý muž ze stínů ve společnosti snědého tmavovláska. Leonarda zvláštně bodlo v hrudníku, když pochopil, že celou dobu u něj Vincent vyzvídal a nikdy mu na umělci nezáleželo. Cítil se zrazen člověkem, kterého si sám pustil příliš blízko sobě.
"Ne." Odpověděl tiše a uhnul pohledem před tím Vincentovým. Srazilo ho ještě víc na dno, když ten zmetek ani nevypadal, že by té zrady litoval. Byl plně loajální Cesaremu a podle jeho letmých pohledů k vousatému muži, Leonardovi došlo, že za tou věrností stálo i něco víc.
"Jak ses mohl tak přetvařovat. Ulehal jsi se mnou do lože. Šeptal mi sladká slůvka…" Kousl se do rtu, aby zadržel nějaký slabý projev citů. "Svedl jsi mne… Jako to udělal had v Ráji s Evou. Já ti věřil, Vincente." Tmavovlásek jenom pokrčil rameny, protože na ničem, než byla Cesareho vůle ani nezáleželo. Byl mu plně oddán a očekával, že bude odměněn. Cesare se pouze pobaveně smál, přičemž natáhl ruku k Vincentovi a sevřel mu v prstech bradu. Tmavovlásek vyčkávavě pootevřel ústa, než byl krátce políben na ústa.
"Byl a bude můj. Běž připravit stráže. Určitě se ho pokusí osvobodit a já tady musím ještě něco probrat s naším drahocenným hostem," Vincent poslušně přikývl a odešel z místnosti, která se ukázala být jendou z mnoha ložnic zde na Andělském hradu.
"Můj otec o vás už dlouho měl zájem, ale vy jste ho ignoroval."
"Žádné výzvy jsem od něj nedostával a nikdy bych nevstoupil do služeb Templářů!" Odmítal slabě jakékoliv lži z Cesareho úst a zmohl se na praktickou ukázku svého vzdoru, když černovlasému muži plivl do tváře.
"Dobrá tedy," Věnoval mu Cesare pouze široký úsměv, když si stíral sliny z tváře. "Chtěl jsem to s vámi zkusit po dobrém. Otec mi řekl, ať nechám vaše zlaté ručičky na pokoji. Bylo by přece smutné, kdybyste už nikdy nemohl vynalézat, že? Ovšem o zbytku těla… od pasu dolů nic neříkal."

"Bude v pořádku. Jenom si umíchal moc silný čaj na spaní," Prohlásil dottore, když se Machiavelli začal konečně pomalu probírat.
"Bude potřebovat řádný odpočinek a už ho nikdy nepouštějte k bylinám. To ať mu raději udělá odvar babka kořenářka." Přeletěl pohledem Ezia a Nicca, kteří pouze horlivě přikyvovali.
"Kdyby se vyskytly nějaké potíže… Samozřejmě mě sem přiveďte, ale řekl bych, že to byla spíše ztráta času. Probral by se sám za pár hodin." Ezio si povzdychl a zalovil v měšci, aby přidal dottoremu pár mincí navíc.
"Máte lidem pomáhat, tak nedělejte, jako by vás to obtěžovalo!" Osočil se na muže mladší Nicco, který byl moc impulsivní na to, aby dokázal držet jazyk za zuby. Muž celý v černém na něj vrhl zlý pohled a ještě se zaškaredil.
"A co když právě teď kvůli vašemu hloupému příteli umírá někdo ve strašlivých bolestech? Kdybych ho měl sešívat, neřeknu ani půl slova." Zasyčel a vzal si od Ezia peníze. Poté si sundal klobouk, aby si mohl nasadit svou ptačí masku a opět si dal pokrývku na hlavu.
"Zkus přemýšlet, než cokoliv řekneš, chlapče." Otočil se k odchodu, zatímco Ezio nalil ještě pár kapek do Machiavelliho hrdla, aby se muž rychleji probral.
"Božínku…" Zamrkal očima tmavovlásek. "Trošku jsem si dáchnul," Usmál se výmluvně na Ezia, který pouze přikývl. Počkal, až se Niccolo trošku více dal do pořádku a poslal blonďatého učně, aby donesl Machiavellimu čistou vodu.
"Leonarda unesli. Je pravděpodobně v Andělském hradu. Nemůžu tam vyrazit sám a taky ne bez plánu." Niccolo zaraženě koukal na Ezia, než s povděkem přijal zlatou číši plnou vody od Nicca.
"Jak se to mohlo stát? Leonardo přece poslední týdny nevycházel z pokoje."
"Vincent."
"Já to věděl. Nelíbil se mi už od začátku," Vyprázdnil obsah číše do sebe na jeden lok a otřel si ústa od vlhkosti. "Ale myslel jsem si, že bude v pohodě, když trávil čas jenom s Leem a nečmuchal okolo."
"No… zdá se, že nebyl." Ušklíbl se Ezio. "Měli bychom ho odtamtud dostat ještě dnes večer. Nedělalo by dobrotu, kdyby Lea donutili, aby jim otevřel tu kovovou skříňku. Navrhl nové zbraně. Tohle bude naše finální střetnutí s Cesarem. Vykořeníme templáře odtud." Pokračoval Ezio a tvářil se smrtelně vážně. Niccolo pouze přikyvoval, zatímco Nicco neposeděl na místě a musel stále něco dělat. Momentálně si něco škrábal na papír, tudíž neposlouchal, o čem právě Machiavelli s Eziem konverzovali. Vlastně začali probírat nezáživné věci ohledně nadcházejícího boje. Počet připravených assassinů. Dokonce se poměrně rychle přesunuli i k plánování útoku.

"Vždycky jsem přenechával své vězně mučitelům. Nikdy jsem nechápal, co je na tom tolik baví… Teď už to možná vím," Šklebil se zlomyslně vousatý muž a prohlížel si do půli těla obnaženého Leonarda. Možná zvolil až moc jednoduchou a obyčejnou techniku mučení, ale když mu nemohl nijak zvlášť pochroumat tělo, tak se rozhodl mu alespoň pocuchat nervy. Držel blonďáka za vlhké vlasy a jenom se mu díval do tváře, po které umělci stékala v tenkých pramíncích voda.
"Bohužel ti nesmím ublížit, tak… co kdybychom se konečně dohodli, nebo mám snad přejít k donucovacím prostředkům?" Zašeptal a v očích se mu pouze nebezpečně zablesklo. Když na něj Leonardo nereagoval, tak mu bez varování strčil hlavu do lavoru s vodou, která začala bublat, jak se vynálezce začal topit. Jenom tak pro zábavu mu tam tu hlavu držel o něco déle, než předtím a pak mu ji opět vytáhl. Leonardo zoufale popadal dech a prskal vodu.
"Co kdybych ti řekl… že tam dole máme Ezia a právě si užívá v rukou mých katů?" Zkusil to na dezorientovaného muže trochu jinak a očividně to zabralo. Pak mu ale úsměv zvadl, když ze sebe Leonardo dostal, že by se Ezio tak snadno nenechal chytit. Vysloužil si za to další ponoření hlavy do vody.

"Ezio, nesmíš tolik tlačit na pilu. Pořádný plán se jen tak nevytvoří sám." Odehnal tmavovlásek druhého muže od sebe, aby mu přestal nakukovat přes rameno. Právě si pročítal plány Andělského hradu a snažil se vymyslet nejrychlejší a nejjednodušší cestu do hradu.
"Stejně musíme počkat, až náš kontakt půjde po výměně stráží domů a řekne nám, kde se přesně Leonardo nachází. Přece bys tam nevletěl jen tak a běžel do úplně špatné části hradu. Je to velice rozlehlé místo s největší koncentrací Borgiovských sil. Tohle potřebuje opravdu plán dotažený do sebemenších detailů a ne zbrklost mládí!:
"Co?" Otočil se zamračeně Ezio na křenícího se Machiavelliho.
"No co. Musel jsem to říct, abych trošku odlehčil situaci." Pokrčil rameny a opět sklopil pohled k mapě na stole.
"Jsme starší než ty. Tak si tu nehraj… grrr." Otočil se na podpatku a vyrazil z kanceláře. Nedokázal jen tak stát za Niccolovými zády a čekat, až vymyslí nějaký plán. Vždycky si dokázal poradit sám ne? Přesně věděl, kam jít, aby si zjistil důležité informace.

Jako vždy byl Řím plný nejrůznějších lidí, a tak mu nedělalo problém se díky davům lidí dostat tam, kam potřeboval. I tak mu to zabralo trošku delší čas, než stanul před celkem zchátralou velkou budovou s vývěsním štítem otlučené dřevěné lišky, jejíž oranžová barva už dávno vybledla. Vzal za kliku, aby vstoupil dovnitř, ale instinkty ho v tom zastavily. Otočil se za sebe a snažil se skrýt úsměv, který se mu v tenhle nečas dral na rty.
"Volpe…" Vydechl jméno muže v béžové kápi, který mu vysekl malou úklonu, až se jeho pláštík zavlnil.
"Ezio, čekal jsem, kdy přijdeš." Rozpřáhl náruč a vyrazil k assassinovi.
"Koukám, že starý Lišák ví, i když neví." Nechal se obejmout a opět se od něj odtáhl, byl si více jistý ve svém osobním prostoru bez nějakého narušitele.
"Inu… mí zloději vidí a slyší všechno a nepřišel bys za mnou jen tak no ne?" Povytáhl hnědé obočí muž pod kápí a assassin mu to pouze kývnutím potvrdil.
"Pojďme raději dovnitř," Prošel okolo Ezia Volpe a zmizel uvnitř budovy. Zvenčí to vypadalo opravdu žalostně, ale vevnitř to bylo něco jiného. Udržovaná krčma přeplněná bavícími se zlodějíčky. Volpe se usadil na stoličce u šenku a objednal každému korbel piva.
"Takže… z toho co víme, byl ten tvůj florentský přítel unesen do Andělského hradu. Dneska je tvůj šťastný den. Máme tady kompletní plány s vyznačenými místy, kde stojí stráže a…" Teatrálně zvedl ukazováček, zatímco se k nim prosmýkl jeden muž s šátkem okolo hlavy, aby před ně rozvinul mapu.
"..že jsi to ty. Tak jednu slušivou kapitánskou uniformu těch Borgia psů." Mávl rukou, aby zloděje odehnal pryč, zatímco pravou stranu mapy zatížil svým korbelem piva.
"Máš dvě možnosti. Buďto to jako falešný kapitán riskneš přes hlavní bránu, nebo vylezeš na jeden z balkónů a budeš vypadat, že jenom kontroluješ své vojáky. Řekl bych, že ta druhá možnost je elegantnější a hlavně se tě nikdo nebude vyptávat. Mají tajné heslo, i když to znám, tak stejně…" Samozřejmě se mu hruď nadmula pýchou, jelikož byl oči i uši celého Říma a kolikrát i Florencie.

Hlava mu přetékala různými informacemi, zatímco si nasazoval ocelovou postříbřenou helmu s rudým chocholem z žíní. Snažil se pamatovat si všechno, co mu Volpe řekl. Hlavně místnost, kde drželi Leonarda. Zadíval se na sebe v leštěném stříbře a snažil se nedávat najevo jakýkoliv odpor k tomuto hroznému oblečení, či slabost ohledně umělce. Cítil se zvláštně, hrozně provinile od té doby, co ho jenom zneužil a odešel. Ale zasloužil si to ne? Vždyť on mu to taky dělal… Zapřel se jednou rukou o zeď, zatímco druhou naštvaně praštil do zrcadla. Bolely ho vzpomínky na to, co mu udělal Leo, ale i na to jak mu ublížil on. Jak ho vynálezce prosil a on se zachoval jako bezcitná zrůda a bez nějakých výčitek se ho zmocnil. Cítil zároveň obrovský strach o Leonarda jako by mu srdce svírala ledová ruka. Kousl se do spodního rtu a znovu bezmocně praštil do leštěného stříbra. Všechny tyhle pocity se v něm tak hrozně míchaly a on nechápal sám sebe. Zamiloval se snad do staršího umělce, nebo si to jenom ze své viny namlouval?
"Leo…"

Pomalu kráčel ulicí a vnímal na sobě pohledy všech lidí okolo. I kdyby se snažil splynout s davem, tak by se mu to v tomto oblečení nepodařilo. Čtyřčlenné hlídky jej ze zdvořilosti zdravily a on jim to oplácel pouze kývnutím a sebejistým krokem mířil do jámy lvové. Cestou mohl promýšlet, jakou cestu zvolí a nakonec se rozhodl pro Volpeho elegantnější řešení, i když v tomhle nepohodlném brnění to bude možná trošku těžší. Snažil se vklínit ruku pod hrudní pancíř, aby se poškrábal na břiše, jak ho ta zatracená krvavě rudá látka kousala na kůži. Vůbec to nebylo pohodlné už jenom kvůli té příšerné látce, z které byla tunika, by se k Borgiům nepřidal. Zašklebil se a zastavil se před vstupem na most, jež vedl k hradu. Přemítal, jak se dostat přes vodu, aniž by na sebe upoutal pozornost a musel přejít ten most. Opřel se o kamenné zábradlí a pohled mu padl na loďky, co kotvily nedaleko a on s nimi mohl nepozorovaně připlout k budově. Jenom se pro sebe pousmál a kývnutím si to odsouhlasil. Odrazil se rukama od zábradlí a vydal se k nedalekým dokům, nebo spíše kotvišti pro těch pár dřevěných veslic. Odvázal nejbližší od dřevěného kůlu a odrazil se nohou od okraje mola, když na ní držel pevně balanc druhou nohou. Věřil svému maskování a přesvědčení, že dokud si nezačne ostatních všímat on, zůstane nepovšimnut. Uchopil do rukou vesla a udělal pár temp, než nechal loďku hladce plout po hladině Tibery. Ohlédl se za sebe, jestli plul dobře a taky, aby nenarazil cíle za sebou. Zhluboka se nadechl, jelikož pro něj byla premiéra použít něco tak ubohého jako lano. Vždycky spoléhal na svůj lezecký um, ale momentálně na sobě neměl svou flexibilní zbroj a musel se snížit k něčemu tak málo nápaditému. Nechal lodičku ještě chvíli volně plout, než ji pomocí vesel zastavil a vylovil lano s malou kotvou. Postavil se a chvíli mu trvalo, než byl schopný udržet balance, poté hodil kotvu na laně vzhůru a jenom se modlil, aby se zachytila a měl štěstí! Loď se pod ním nebezpečně zakymácela, a tak neztrácel čas, aby náhodou neskončil ve vodě. Začal pomalu stoupat kolmo vzhůru ke stěně.

Oddychl si, když na balkón vylezl nepovšimnut. Přelezl zábradlí a vylovil z pouzder na vysokých kožených botách dva vrhací nože, které neomylně vrhl po dvou strážcích. Ani se nestihli ohlédnout a už leželi mrtví obličejem k zemi. Rozhlédl se pro jistotu okolo, ale jeho čin zůstal bez povšimnutí, a tak pouze z mrtvol vylovil své dýky. Krev si otřel o oblečení jednoho z vojáků a vrátil je na své místo v pouzdře. Pronikl nepovšimnut na nepřátelské území, ale ještě nemohl jásat. Vklouzl do Andělského hradu díky otevřenému oknu na terase, kam vylezl. V pokoji kam se dostal, díky bohu nikdo nebyl. Štěstí mu dneska opravdu přálo… Vytáhl z hrudního pancíře značně pomuchlanou mapu a rozložil ji, aby se podíval, kde se nacházel a jak daleko byl od Leonarda. Drželi ho v nějaké místnosti na tomto podlaží, což mu značně usnadňovalo práci s hledáním. Schoval si zase mapu pod pancíř a vyrazil tedy na průzkum. Snažil se tvářit, jakože je pouze na nějaké obyčejné pochůzce. Obyčejní vojáci ho zdvořile zdravili, ale jinak si ho nikdo nevšímal, alespoň si to myslel. Nakonec byl sám sebou a svým úspěchem tolik zaslepen, aniž by si všiml snědého tmavovláska, který jej sledoval. Tolik toužil nalézt Leonarda a za vše se mu omluvit, že zcela ignoroval varovné signály, které by jinak svým ostrým sluchem zachytil.
"Ještě krok a podříznu tě jako podsvinče." Ozvalo se, když byla Eziovi přitisknuta chladná čepel nože na hrdlo. V duchu si okamžitě zanadával, že nedával pozor. Dotyčný mu sundal helmici, aby se přesvědčil, že chytil správného muže.
"Dobrý plán, ale nevyšel. Volpe by si měl sám udělat pořádek mezi zloději. Běhá mu tam pár krys." Zašeptal muž za Eziovými zády, než ho se zlým úsměvem dobře mířenou ranou do spánku poslal do bezvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rain Rain | 7. března 2016 v 20:54 | Reagovat

*ječí, piští, kope kolem sebe a vlastně ani neví, co dělá..*
BOŽE! Připadám si jako dítě na Vánoce, které dostalo buď auto na baterky nebo poníka! O můj bože to je můj šťastný den!
Ezio! Leonardo! Guys! *hug* Bože vy jste úžasní na to, dostat se do problému!
Děkuji za brzký díl, moc si toho vážím *3* Snad bude co nejdříve další! c:

2 Enqila Enqila | 7. března 2016 v 22:34 | Reagovat

S tím moc nepočítej :D Příští týden se budu nacházet mimo, takže spíš vyhlížej další díl Antiky :D Koukám, že asi budeš ít Vánoce každý den, co přidám kousek do konce xD :D ALe jsem ráda, že se líbí a vzbuzuje to nadšení :D

3 Azano Azano | E-mail | Web | 8. března 2016 v 20:06 | Reagovat

OMG já se tak těším na další kapitolu! Bude brzy? :D

4 Enqila Enqila | 8. března 2016 v 20:16 | Reagovat

No nevím, nevím broučku :D Uvidíme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama