Leonardova děvka | Kapitola 14 - Andělský hrad

13. března 2016 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Wohoo... nějak jsme se dala do sebe a řekla si, že bych mohla dokončit, co jsme si rozdělala. Tak tu máme další kapitolu, pls neukamenujte mě :D Prostě jsem si to tam chtěla napsat, mno... Taky bych s emohla dokopat k tomu a připravit si něco speciálního pro vás na moje narozeniny, i když bych správně měla dostat dárky já... Ale chci odměnit své věrné čtenáře, kterým se moje tvorba líbí a oficiálně už budu bohužel... dospělou. Kou by se chtělo, mohl by si do komentářů napsat, co by rád... a já bych se to pokusila dodat za cenu toho, že bych vynechala jednu dvě kapitoly, i když... Jak se dávám do sebe, tak toho nějak zvládám hodně :D. Mohla jsem ji napsat ještě rozvitější, ovšem byla jsem už unavena z věčného lyžování. Ale furt lepší než škola! ;3
Warning: +18
Paring: Cesare x Leonardo


Vítězně se usmíval na tmavovlasého muže s vousy a jizvou na rtech. Nedokázal uvěřit tomu, že zrovna takový holomek by mu překazil tolik plánů… A on se teď mohl pomstít. Jeho úsměv odkryl rovné a celkem udržované zuby. Shýbl se pro dřevěný kýbl, kdy na spícího chudáka vychrstl ledovou vodu, aby se probral, přičemž lusknul prsty.
"Přiveďte ho," Ani se za sebe na stráže neohlédl, protože měl moc práce s probíráním toho zmetka. Prostě mu na jeho mokrou tvář bez nějakého ostychu vrazil facku, a když to nezabralo, tak na něj vylil další, až se spoutaný muž začal konečně s prskáním vody všude okolo sebe probírat. První, co jeho smysly zachytily, byly jeho spoutané ruce za zády a nohy pevně k sobě. Podmračeně sebou cuknul, než se mu rozšířily oči vyděšením, když byl dovnitř přitáhnut v řetězech další muž.
"No… nevěřil jsi mi, že ho máme. Asi jsi chtěl důkaz… Mohl bych mu uříznout třeba ucho, nebo prsty… Cokoliv jiného, ale já se s ním chci pobavit, než ho předhodím do rukou svých katů." Plavovlásek pouze chvíli vrtěl hlavou, jak tomu nemohl uvěřit, než se mu modré oči zalily slzami.
"To není možné, jak tě mohli tak rychle chytit? Ezio…" Chtěl k němu jít, aby se usjitil, že se mu to pouze nezd a Ezioe je skutečný, ovšem v tom ho zarazil Cesare po prvním kroku, kdy zatahal za řetěz a přitáhl si ho k sobě.
"To by teda nešlo. Bratříčkování vězňů, tse… Hezky se posaď. Budeš tady mít podívanou." Jakmile to dořekl, přesunuli se k Eziovi dva strážci, aby ho vytáhli z postele. Assassin se začal cukat a pokusil se dokonce jednoho z nich udeřit, ale ztratil se svázanýma nohama rovnováhu a za svou vzdorovitost schytal pár kopanců.
"Leo…! Nic jim neříkej! Ani nedělej!" Vykřikl a vzápětí zaskučel bolestí, když si vysloužil další kopanec do břicha. Strážcům na pomoc přišli další dva, aby Ezia mohli připoutat k připraveným manžetám pout, které visely ze stropu. Muž se snažil bránit, když mu byly uvolněny ruce z provazů, ale čtyři strážci na něj byli moc. Kdyby měl alespoň na své straně nějaký moment překvapení, ale s nohama u sebe toho taky moc udělat nemohl. Cesare odvolal své muže za dveře a upevnil Leonarda pro jistotu na židli provazem a řetězem. Dokonce mu zajistil krk tak, aby měl co nejlepší výhled a nemohl nijak uhýbat hlavou do strany. Třeba ho utrpení někoho jiného donutí, se podvolit.
"Vincente… Usaď se prosím vedle našeho jediného diváka. Bude to moje premiéra, pak mi musíš říct, jaký jsem byl." Usmíval se od ucha k uchu vousatý černovlásek a přešel k Eziovi. Chytil jeho tvář, aby mu pohlédl do těch jantarových očí, které byly naplněné neskutečně obrovskou nenávistí. Kdyby tak jen mohl! Bezmocně cukl pouty nad svou hlavou a dál upřeně zíral na Cesareho, protože ani nic jiného dělat nemohl. Pokusil se na něj otočit, aby věděl, co dělá, ale bylo mu to marné. A přece jenom odpověď na jeho otázku v duchu přišla poměrně rychle. Povědomě známý svist, a pak už jenom prásknutí bičem o jeho záda. Bolestí se prohnul, přičemž mu rána roztrhla látku lněné košile a otevřela na zádech ošklivý velký šrám z, kterého se okamžitě začala řinout krev. Ezio se snažil, aby byl zticha, ale nedokázal to. Bolestí vyhekl a po čase přestal vnímat svět okolo sebe. Slyšel jenom něčí nadšený tleskot, který se mísil se zoufalým křikem někoho dalšího. Leonardo… Pomyslel si, když na chvíli procitl do jasného myšlení. Byl stavěný na ledacos, ale systematické bití v tom nebylo.

"Napiš si seznam a my ti to všechno seženeme," Leonardo pouze nenávistně pohlédl na Vincenta, který se opíral o dřevěný zaprášený stůl a prohlížel si špínu pod nehty, než pohlédl zpátky ze svých prstů na vynálezce.
"Co tak čumíš? Chceš, abych ti ukázal tvého milovaného assassina, co se mu stalo jenom kvůli tobě? Můžeš být rád, že se ho Cesare nerozhodl…" Pokrčil rameny, protože jeho fantazie nebyla příliš obrovská. "Třeba vykastrovat. To by bylo možná ještě horší, než smrt." Dodal nakonec po chvíli, Leonardo mu na to nic neřekl. Naškrábal pár slov na papír.
"Vypadni. Nechci tě tady už nikdy vidět."
"Ach…" Vzal do ruky lístek a přejel pohledem po slovech, než si ho spokojeně zastrčil do váčku. "To je mi líto. Mám tě na starosti." S těmi slovy se obrátil a odešel, nezapomněl za sebou zamknout. Leonardo pouze vzteky pěnil, ale nemohl udělat nic! Byl bezmocný. Vztekem vstal ze židle a podebral stůl dlaněmi a ovládán zlostí jej převrhl. Ozvala se hlasitá rána a veškeré jeho náčrty se rozletěly po pokoji. Nechtěl pro ně nic dělat, ale měli ho v šachu! Tvář se mu zkřivila zoufalstvím. Mohl se jenom schoulit do klubíčka a doufat, že tohle byla pouze hra jeho mysli a on se zotavoval z těžkého zranění. A tak vzal židli, kterou si přitáhl k zamřížovanému oknu a čekal. Čekal, až se konečně probere z tohohle šílenství…

Ovšem plány na procitnutí mu překazil nějaký voják, který vešel bez nějakého zaklepání dovnitř. Pouze na něj upozornil zvuk klíče, který zamyšlený umělec nevnímal. Byl až moc zabrán do své činnosti, kterou ale nebylo vymýšlení nějakého smrtonosného stroje. Čmáral si na kus pergamenu drobného vrabčáka, co přistál na jeho okně a kloval po několika drobcích chleba, co tam Leonardo nechal. Kéž by mohl být stejně svobodný jako pták… Létat a nestarat se o nic jiného. Hledat potravu.
"Artisto!" Kopl mu voják do židle, aby ho probral z hloupého snění.
"Máš vynalézat, ne si tady kreslit ptáky. Kšá!" Leonardo klidně natočil hlavu k muži, který přetrhl proud myšlenek a pouze se usmál, nepořádek v jeho pokoji s převráceným stolem radši strážce nekomentoval.
"Nápady nepadají jen tak ze země, hlupáku. O tom samozřejmě nemůžeš nic ty vědět, protože jediné co děláš… Je mlátit, zabít, vyhrožovat." Svinul ten kousek pergamenů a zastrčil si ho do vaku k dalším a náhradním uhlům.
"Ty jeden!" Vzal ho prudce muž za lněnou bílou košili a vypadal, že by mu nejradši dal pěstí, pak se ale uklidnil.
"Cesare tě chce vidět. Ta tvoje dobrá nálada na urážení tě přejde." Leonardo odevzdaně pozvedl své ruce, když viděl, že voják stáhl z opasku namotané lano. Nechal si svázat ruce lanem, a poté byl vzat za paži a veden chodbami Andělského hradu. Byl si jistý, že se nacházel v nejvyšším patře, jelikož s vojákem pouze šli směrem dolů. A tak se snažil si představit v hlavě konstrukci tohoto sídla, nalézt jeho slabá místa. To už si spíš dokázal snáze představit, jak by se dostal do papežových lázní.
"Co se šklebíš?!" Vyjel po něm voják zle a Leonardo na něj pouze nesměle pohlédl ještě s nevěřícným výrazem.
"Já, že se šklebím? Neviděls sám sebe v nějakém zrcadle?" Sám pro sebe se zachichotal a dostal facku.
"Hej, nic jsem neudělal. Za co to bylo?" Otázal se dotčeně, ale to už byl strčen do velkých dvoukřídlých dveří, za kterými se nacházela místnost osvícená pouze pár svícemi. Dovedl ho snad do mučírny?
"Leo… tak rád tě vidím," Ozval se až moc přátelsky Cesare a dokonce rozpřáhl náruč, jako by se s ním chtěl obejmout. Vynálezce pouze o krok ustoupil dozadu, jelikož se nehodlal bratříčkovat s někým, kdo ho tak škaredým způsobem donutil, aby nakonec souhlasil s vynalézáním pro něj. Úsměv okamžitě muži zvadl, jak Leonardo ucouvl a světlo svíček se odráželo v jeho tmavých očích.
"Jistě… Myslel jsem, že by ses rád pobavil, než ti ho ostatní zmrzačí. Každý něco proti tvému milovanému má…" Pomalu se k němu blížil, i když před ním Leonardo stále ustupoval, až narazil zády do nějakého obrovského obrazu.
"Ale když budeš ukázněný… Dám ti ho na hraní a já zase budu mít tebe na hraní. Taková malá službička za to, že ho budu držet naživu daleko od nenechavých rukou mých katů. Způsobil mi koneckonců tolik problémů." Zapřel se mu dlaní do hrudníku. Až teď si Leo všiml, že na sobě Cesare dnes neměl svou obvyklou zbroj… Vlastně neměl skoro nic. Pouze kalhoty. Snažil se dohlédnout k sotva osvětlené posteli, kde se v bolestech svíjel Ezio.
"Cos mu udělal?" Zeptal se umělec a snažil se potlačit slzy, jestli mu ještě víc přitížil.
"Nic, co by se mu nelíbilo." Zasmál se zle Cesare a pozvedl Leonardovu tvář k té své.
"Nechceš si snad hrát? Máme na to celou noc." Přitiskl své rty k těm jeho a nezastavilo ho ani kousnutí do spodního rtu. Rozhodl se, že si s umělcem užije… a on měl aspoň čas na rozmyšlenou, jestli bude toho sráče chránit nebo ne.

Otřásl se odporem, když se jeho nahého těla dotkly černovláskovy ruce. I tak byl zrazen svými smysly, když hleděl na Ezia a představoval si, že se ho právě dotýkal on, přestože byl ve svém světě plném bolesti. Přece jenom se mu jeho rány na zádech sotva zhojily a on byl nucen podstoupit další tvrdou zkoušku, kdy opět utrpěla jeho hrdost. Plavovlásek pouze slabě zasténal, jak ucítil Cesareho nenechavé ruce na svých bradavkách. Poté mířil níž… a níž… Nikdy by nenechal svého nepřítele, aby se dotkl největší pýchy jeho těla, a přesto se teď vlastně neverbálně zavázal být děvkou, aby chránil svého milovaného. Poměrně rychle pozapomněl, že ho Ezio znásilnil… Rána po Vincentově zradě se ještě hojila a on svému assassinovi provedl spoustu horších věcí.
"Ezio…" Sklonil se k němu i za cenu toho, že vlastně nabídl svůj zadek templáři, který měl na hraní spoustu jiných lidí a přece své řady hraček neustále rozšiřoval.
"Ezio…" Vydechl znovu Leonardo a uchopil mužovu tvář do dlaní. Chtěl, aby se na něj aspoň podíval, aby ho vnímal… "Pomůžu ti, nemusíš se ničeho bát. Jenom to prosím překousni." Šeptal prosebně, zatímco Cesare přeskočil nějakou hloupou předehru. Asi o to umělec nestál, když se mu vůbec nevěnoval! Hrábl mu do blond vlasů a donutil jej zaklonit hlavu, zatímco si proti němu nastavoval svůj ztopořený úd.
"Leo…" Zašeptal znaveně Ezio a sotva pohnul hlavou, víčka měl přivřená, že muže nad sebou nerozeznával, přesto si byl nějakým způsobem jistý, že to byl právě Leonardo. Jeho Leonardo, ten který ho přece miloval a snažil se ho chránit.
"Ti amo, Leonardo…" Zašeptal Ezio a pokusil se zvednout ruce, aby si ho přitáhl k sobě. Nechápal, proč se ho nepokoušel alespoň objímat, a pak mu to došlo. Ta ostrá bolest v zádech, Cesare si s ním před chvílí užil a teď… V očích se mu zaleskly slzy, než odvrátil hlavu do strany. Jeho Leonardo… Nebyl tak docela jeho.

Natáhl ruku k Eziově tváři, dojalo ho, jak mu vyznal svou lásku a zároveň se musel soustředit, aby s ním byl Cesare spokojený… Toužil slyšet ta slova, ale ne v takové situaci…Pohladil assassina po tváři, než se nechal vyzvednout do kleku. Těsně se zády natiskl k Cesaremu, který si jej přidržoval pravou paží, aby mu nikam umělec neutíkal a funěl mu přímo do ucha. Leonardo se snažil nějak tenhle akt prožívat, ale tolik se mu hnusilo, kdo si ho právě bral a ještě tak hrubým způsobem. Byl donucen, aby natočil krkolomně tvář směrem k černovláskovi, a poté mu vlepil dlouhý a vášnivý polibek. Podřídil se a nechával slzy, aby mu stékaly po tvářích. Proč jenom Vincentovi věřil? Odtáhl se, aby se zhluboka nadechl a projela jím další vlna odporu, když ucítil to teplo uvnitř sebe. Byl vyplněn… Cesareho semenem. Kdyby byl žena a otěhotněl z toho, tak by to dítě pravděpodobně ze sebe jakkoliv vypudil. Takhle se jenom svalil na postel a snažil se skrýt přes trpícím Eziem. Opět mu bylo ze sebe samého na zvracení.
"No… ještě jsme neskončili, broučku." Ozval se u jeho ucha Cesareho, během čehož lusknul prsty a opět se od Leonarda odtáhl.
"Nemusíte se stydět. Nikdo se to nedozví, koneckonců… se svými ženami jste se viděli, kdo ví kdy… Tak si to tady užij s celou posádkou," Zasmál se Cesare a vstal z postele.
"Jenom jeho… ten druhý je rád, že je rád." Oznámil ještě strážím, aby se nijak nedotkly Ezia.

Byl rád, že se vůbec mohl pohnout… a jestli mu před chvílí bylo ze sebe na zvracení? Teď by se nejradši nějak vypařil. Myslel si, že bude trpět pouze Cesareho rozmary a on jej předhodil hladovým vojákům, křivák jeden. Za tohle se mu jistojistě pomstí! Pohlédl vedle k Eziovi, který během jeho hromadného ponižování vyčerpáním usnul. Možná to bylo dobře… Opatrně se zvedl z postele, ale podlomila se mu kolena, a tak upadl na dřevěné parkety. Zasyčel bolestí, a tak se ke dveřím musel dostat po čtyřech. Zabušil na ně a ony se otevřely. Dovnitř nakoukl usměvavý Cesare, asi tohle celé představení poslouchal zvenčí nebo to přímo pozoroval ve stínech. "Potřebuju koupel… a odvést Ezia k sobě nahoru! Slíbil jsi, že mi ho dáš, když… když…" Cesare mávl rukou jako by na tom nezáleželo, ale přikývl.
"Tak pojď, děvko." Drapl Leonardovu ruku a vytáhl jej na nohy. Nějak mu nevadilo, že ji měl postříkanou od některého z vojáků.
"Postarají se o něj a odnesou ti ho nahoru… Nemusíš se bát." Opět si hrál na největšího Leonardova přítele, než jej vhodil do koupelny.
"Musíš se spokojit se studenou vodou. Takový luxus jiní vězni nemají, tak dělej." Nechal otevřené dveře a pozoroval Leonarda, který se posadil na dřevěnou stoličkou a na dlouhou chvíli si jenom složil tvář do dlaní. Proč se tohle dělo zrovna jemu? Proč prostě nemohl být obyčejný občan Florencie?
"Nevzal jsem tě sem, abys brečel. Tak dělej!" Cesareho hlas se rozlehl snad celým hradem, a tak se plavovlásek natáhl po studené vodě ve vědru a nějakém hadru. Snažil se ze sebe dostat ten pocit zhnusení a špíny, i když už byl brzy díky vodě čistý jako lilie. Možná tak jenom jeho schránka…
"Zítra si to zopakujeme, co ty na to?" Přešel k němu černovlásek a sklonil se. Líbil se mu ten pocit bezmoci v Leonardově tváři.
"Na něco jsem se tě ptal!" Sevřel mu tvář v prstech. Leonardo se pouze zmohl na malý souhlasný pohyb hlavou.
"Ale chci být jenom s vámi…. Ne s nimi." Pokusil se diktovat si podmínky, načež se Cesare výsměšně zasmál.
"A co pro to uděláš? Nemáš mi, co nabídnout kromě svých nápadů a zatím se nic neuskutečnilo, tak nevím… Myslím, že se ti to líbilo ne?" Leonardovy oči už se za tu chvíli opět zalily slzami, což byla dostatečně negativní odpověď. Vymanil si tvář z Cesareho prstů a věděl, že za to, co se chystal udělat, se bude nenávidět… I tak… Spolknul svoji pýchu, jestli mu ještě nějaká zbyla a sklonil se k jeho nohám. Pažemi objal jeho levou koženou nohu, než s notnou dávkou sebezapření políbil jeho botu.
"No… možná si to rozmyslím. Ale v tom případě mi do týdne dodáš nějaký nový vynález, nebo… Mám spoustu vojáků, všude po Itálii." Po tváři se mu rozlil široký úsměv, měl ho ve své moci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | E-mail | Web | 13. března 2016 v 11:15 | Reagovat

To je tak zvrhlé! O_O  :D Chudáček můj malý Ezio. :-(  :-D Je mi ho tak líto. :( V mých povídkách se má tedy svým způsobem lépe, jak vidím :D Ale tak to nevadí, každý musí někdy trpět, ale za celou tuhle povídku už to protrpěl nějak moc, nemyslíš? :D  :-D

2 Rain Rain | 13. března 2016 v 12:59 | Reagovat

D: O můj bože, co jsi jim to provedla?! Chudáčci moji, tolik trápení, co jim tady píšeš! (Alespoň je co číst, a je to náhodou super počtení c:)
Každopádně, zase super další díl, jsem nehorázně ráda, že jsi se k tomu tak brzo dokopala, mám znovu další Vánoce, takže se těším zase na další! YAY!
A jinak, všechno nejlepší k tvým blížícím se narozeninám! Kdybych věděla, co ti dát nebo udělat, tak to s velkou radostí klidně udělám! xD

3 Enqila Enqila | Web | 13. března 2016 v 19:12 | Reagovat

Je ti ho líto? A stejně se ti to líbí! :D Ale máš pravdu, asi si protrpěl moc... Ale podle mě i ve své sáze si toho protrpěl moc :/

Och děkuji za předčasné přáníčko xD Myslela jsem, že bych spíš obdarovala vás nějakou spešl povídkou, ale... uvidíme jaký bude čas :D Je hezké, že bys něco chtěla dát neznámému člověku xD Vůbec by mi nevadilo, kdybys mi třeba koupila tlustou EVA foam nebo worblu na cosplay :DDD a třeba mi s ním rovnou píchla :D
Neboj... určitě bude další díl příští týden, pokud nám písemky nenaserou hned po prázdninách :D A Antika je přece jenom přednější... takže uvidíme :)

4 Rain Rain | 13. března 2016 v 22:10 | Reagovat

Promiň, ale jsem chudý student před maturitou, takže ti tvoje přání nesplním a ani ti s tím nepomůžu, ale klidně ti na oplátku něco nakreslím! *3*
Jinak tě s písemkami chápu a taky chápu, že antika je ti přednější, taky to tak mám se svými psanými miláčky xD Ale aspoň se mám na co těšit celý týden a mám důvod to vše přežít! xD

5 Enqila Enqila | Web | 14. března 2016 v 16:04 | Reagovat

Takže mi nechceš ani pomoct? :( :D Mohla bys kreslit stíování brnění, až se dohrabu k tomu, abych ho udělala :DDD
Tak hlavně je to můj dlouho v hlavě uskutečňovaný projekt, s Leem a Eziem jsme začala pro rozptýlení :D

6 Rain Rain | 14. března 2016 v 17:31 | Reagovat

Klidně pomůžu, nějak zázračně se u tebe zjevím a budeme makat! xD
Jasně, vždycky je mít lepší bokovku (wat, teď to zní trochu jinak než jsem si myslela.. shit :'D No každopádně je prostě lepší se někam i uchýlit, když na své miláčky třeba nemáš čas nebo náladu a máš chuť tvořit něco jiného xD

7 Enqila Enqila | Web | 14. března 2016 v 19:15 | Reagovat

Jestli jsi z Prahy, tak to není problém :D Na víkend bych tě naverbovala k sobě :DDD a furt se snažím najít něco od tebe, ale google mi moc nepomáhá, hoď mi sem odkaz :D

8 Tereki Tereki | 16. března 2016 v 20:38 | Reagovat

Wohou... Z Prahy bohužel nejsem, jsem poblíž Ostravy :DD
Btw, žádnou takovou fandom stránku či odkaz nemám, svoje věci už moc na veřejnost nedávám, na to jsem moc líný lemp a jediné, co bys našla, tak jsou staré povídky, za které bych se fakt musela stydět :D A taky Rain je jen jedna z přezdívek, odkud všechny stalkeruju aby mě nepoznali xD má další "známější" (známější asi jako nějaká africká vesnička od domorodců) je Tereki ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama