Leonardova děvka | Kapitola 15 - Plány

26. března 2016 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Hej guys.. Máme tady další kapitolku. Chtěla jsem původně napsat nějakou jendorázovku, překvapivě jich mám pár rozepsaných v počítači, ale nějak... nějak mi to nešlo. Ani si nejsem jistá, jestli vyjde příští pátek Antika, protože jsem nějak ve skluzu poslední týden a nemám ani nic napsanýho v počítači, takže jestli se mi podaří to vydat, tak to bude hodně natěsno :D Přinejhorším budu mít týden odpočinek, abych se dala "do sebe".
Warning: 18+
Pairing: Volpe x Machiavelli


Vrátil se za doprovodu jednoho strážce do svého vězení, kde na něj čekal spící Ezio. Ležel na obrovské posteli na břiše, aby zbytečně nenamáhal záda, i když v jeho unaveném stavu mu to mohlo být úplně jedno. Bolel ho celý člověk, a tak okamžitě usnul, jakmile lehnul na měkkou postel. Umělec si pouze povzdychl, když uslyšel, jak byly dveře zamčeny zvenčí. Noc výrazně pokročila a jediné město mu poskytoval stydlivě nakukující měsíc. Zběžně prohlédl, jak to tu vypadalo. Stůl i věci, které ve zlosti převrhl, byly na svém místě, jak se zdálo a dokonce tu byl svícen a křesadlo, aby aspoň lépe viděl. Musel se postarat o Eziovy rány, aby alespoň pro něj něco udělal, když už se nechal assassin kvůli němu zajmout. Vykřesal tedy oheň a sundal si lněné tričko. Z něj začal dělat provizorní obvazy, když jej trhal na pruhy. Většinu látky namazal zbytkem mastí, co mu nechali jako jednu z mála věcí. Poté se přesunul ke spícímu válečníkovi. Nejprve ho zkoušel probudit. Jindy by se Ezio probral hned, ale dnes měl po tolika událostech tvrdý spánek, a tak se o něj Leonardo musel postarat ve ztížených podmínkách. Trvalo mu to dlouho, a když konečně skončil, tak zjistil, že se pomalu rozednívalo. Byl vzhůru celou noc a teď už se potřeboval jenom vyspat. Vstal, aby sfouknul svíčku a váhavě sledoval pohledem své pomačkané náčrty. Touha po odpočinku však byla silnější, a tak s opatnrostí lehnul vedle spícího assassina.

Bohužel toho moc nenaspal, jelikož ve spánku ho pronásledoval ten Cesareho vítězný úsměv a jeho vlastní já, jak se mu lísal k botám. A tak raději, aby unikl těmto snům, se pustil do snahy o realizování některého ze svých vynálezů. Zatím svůj nápad rozkresloval pouze na papír a na jeden pergamenový útržek načmáral věci, co na to budou potřeba. Samozřejmě to je jeho metoda pokus omyl a doufal, že to spíš těm vojákům ublíží. Mohli být nevinní a pracovat u Cesareho kvůli uživení rodiny, ale stejně. Stáli holt na špatné straně. Nevnímal moc čas okolo sebe a ani nereagoval na Vincenta, který se mu přišel vysmívat a zároveň zjišťoval, jestli pracuje. Uvědomil si jeho přítomnost až tehdy, když do něj Vincent šťouchl.
"Hej… ptal jsem se tě, jestli něco chceš." Mračil se na něj snědý muž, načež Leonardo k němu mlčky přistrčil ten kousek pergamenu.
"Všechno tam je napsané. Potřebuju dílnu a pomocníky. Sám to v tolik kusech nedokážu vyrobit. Nejdřív si udělám experimentální kousek a uvidí se, co dál." Natáhl ruku po jablku. Chtě nechtě byl Vincent jmenován jeho chůvou, a tak se musel starat o to, jestli měl Leonardo aspoň něco k jídlu. Zakousl se do šťavnatého rudého ovoce a věnoval Vincentovi krátký pohled.
"No tak jdi. Nebo budeš ty ten, kdo zdržuje mé vynalézání." Hněv ve Vincentově tváři byl pro Leonarda dostatečným uspokojením. Černovlásek si naštvaně zval kus toho pergamenu se seznamem a práskl za sebou dveřmi, až tím probudil odpočívajícího Ezia. Tmavovlásek vydechl zmatené:
"Co?" Leonardo se k němu otočil.
"To nic. Spi dál. Potřebuješ nabrat sílu. Už jsem začal vymýšlet, jak se odtud dostaneme, ale dokud jsi v tomhle stavu, tak nic udělat nemůžu." Mírně se zachvěl, když na něj byl upřen pohled znavených jantarově žlutých očí.
"Útěk…" Zašeptal Ezio, že mu sotva bylo rozumět. "Měl jsem tě zachránit a místo toho jsem zklamal. Je mi to tak líto…. Překvapil mě. Někdo z Volpeho lidí mu to prozradil…" Leonardo vstal a posadil se na okraj postele.
"Šššt… Měl bys opravdu odpočívat." Přiložil Eziovi ke rtům ukazováček, aby mlčel. Tmavovlásek se mu neochotně podvolil, ale oči nezavřel. Jenom mlčel, ležel na břiše a pozoroval ho, jak se vracel ke stolu a začal opět črtat.

Cítil jeho pohled na svých zádech, ale nic jiného dělat nemohl. Musel něco pro Cesareho udělat, aby uchránil sebe i Ezia. Ani nevěděl, o koho měl větší strach, jestli o sebe nebo o něj, ale byl rád, že si Ezio nevšiml té spousty kousanců, které pokrývaly hlavně jeho krk.
"Leonardo…" Oslovil ho nakonec Ezio a bolestivě sykal, jak se pokoušel zvednout do sedu.
"Co se včera stalo?" Všiml si, jak se Leonardo při té otázce napnul a dával si honě dlouho na čas s odpovědí. Poté se k němu obrátil s malým úsměvem.
"Nic se nestalo Ezio. Cesare tě jenom… Sám to na sobě cítíš ne? Tvoje záda o tom můžou povídat sama. Proto potřebuju, aby ses dal rychle do pořádku." Ezio Leonarda nedůvěřivě pozoroval. Včerejšek si pořádně nedokázal vybavit, protože ho měl opravdu jako ve snách po svém zbití. Malátně si vzpomínal na Cesareho posměch, zneužil ho? Měl takový špatný pocit, že ano…
"Opravdu nic? Chováš se divně."
"Mám o tebe strach." Ezio touto odpovědí příliš nebyl uspokojen, ale co by před ním Leonardo asi tak mohl skrývat? "Tak mi prosím udělej radost a ještě odpočívej, dobře?" Tmavovlásek si povzdychl a s námahou se opět položil na postel. Co jiného taky mohl dělat? Leonardo ho ani moc v pohybu nepodporoval, a tak se snažil skutečně odpočívat a usnout, ale moc mu to nešlo. A tak pozoroval Leonardova záda a přemýšlel.

"Není možné, že ho zajali." Podivoval se nad těmito špatnými novinkami Niccolo, zatímco něco zapisoval do tlusté knihy, než odložil brk a zadíval se muže v béžové kápi. Volpe přecházel po kanceláři sem a tam, div si nehryzal nehty.
"Prozradil ho jeden z mých zlodějů. Neodkážu uvěřit, že mezi mými muži byla krysa a ne jedna!" Černovlásek pouze pokýval zamyšleně hlavou. Zrada z vlastních řad bolela nejvíce.
"Doufám, že ten zloděj už byl…" Volpe pouze přikývnutím potvrdil Niccolovu nedokončenou větu a opřel se o zeď. Založil si ruce na prsou a dlouhou chvíli se díval z okna.
"Mají Ezia i Leonarda. Hádám, že Eziovi nezbývá už moc dní života, protože je trnem v oku Borgiům. Musíme ho, co nejdříve zachránit. Kolik tady vlastně máme mužů k dispozici?" Založil do té knihy kus pergamenu a odložil ji stranou, aby sáhl po jednom ze spousty spisů.
"Pět… z toho tři jsou úplní nováčci a ti zbylí dva stěží dosahují Eziovy úrovně." Volpe pohlédl na Machiavelliho, když si takhle mluvil nahlas pro sebe.
"Započítej do toho mě i mé zloděje. Můžu postrašit vojáky," Pobaveně se mu zalesklo v očích skrytých pod kápí. Sám Machiavelli se na staršího muže usmál. Moc dobře věděl, co kolovalo za historky o Volpem mezi obyčejnými lidmi. Taková pověst se vždy dala využít ve vlastní prospěch.
"I tak bude těžké se tam dostat. Nechali se zajmout a byli odvedeni do toho nejhoršího možného místa."
"Ezio byl prozrazen zrádcem. Jinak by mu to určitě vyšlo." Upozornil Niccola pro jistotu Volpe a černovlásek jenom mávnul rukou, že to bral na vědomí.
"Potřebujeme, aby se nám vrátilo více učňů. Nejlépe ti, co by měli brzy skládat slib." Vstal od stolu, aby se sám zahleděl z okna.
"Musíme na něco přijít." Ohlédl se nakonec k muži v béžové kápi, který opět přikývnul.
"Tak na něco přijdeme. Můžu ti zatím rozpracovat stráže. Valná většina z nich jsou prosťáčci, co si fakt myslí ty kraviny o mně." Machiavelli se pouze zasmál.
"Místo strašení bys mi spíš mohl pomoct taktizovat."
"Nebo bych ti mohl pomoct ještě s něčím jiným." Zašklebil se muž zpod kápě, až vždy naprosto klidný Machiavelli, který nedával najevo jedinou emoci, zrudnul.
"No to je mi… Ezio je v ohrožení života a ty zvládneš myslet na jediné?" Lišák výmluvně pokrčil rameny a odrazil se lehce ode zdi, aby se přesunul k Niccolovi.
"Slyšel jsem, že se při tom lépe přemýšlí."

Jeho horké rty se dotkly těch Niccolových… Že to byla zatraceně doba, co takhle mohli být o samotě, i když čas na tohle byl vlastně vždycky, ať už jste byli v čele zlodějů nebo vyřizovali papírování a během toho tvořili svá největší literární díla. Ucítil pod svými zády měkké polštáře, jak byl položen na postel a ani se tomu nebránil. Oplácel Volpeho vášnivé polibky a nechal se jím vést. Odhaloval s emu kousek po kousku, zatímco tělo druhého muže před ním zůstávalo skryto, dokud se od něj neodtáhl, aby se pokochal krásou svého mladšího milence a zbavil se přebytečných látek na sobě.
"Proč jenom tohle neděláme častěji." Zašeptal Volpe.
"Protože mě tím zdržuješ od mých povinností…"
"Papíry může dělat i někdo jiný. Tohle není pozice pro tebe. Ty si zasloužíš mnohem víc…" Sklonil se ke spisovateli a dlaní se opřel do jeho kolene. Pomalu postupoval směrem vzhůru k jeho tříslu, s čímž i jeho nohu lehce nadzvedával. Niccolo ho pouze pozoroval tmavým pohledem svých očí.
"Mám všechno. Nebýt Ezia, tak by mě Lorenzo dal zabít. Jsem nedoceněný Volpe a to je pravděpodobně mým životním údělem. Tak mi tu neslibuj hory doly, kdybych udělal tohle a tamto." Přivřel víčka, když ucítil, jak se ho Volpe dotknul v rozkroku. Toužil po slávě, ale to mu nebylo přáno, mohl se pouze oddávat těmhle zvrácenostem.
"Gilberto…" Vydechl slabě Machiavelli, když si začal starší muž pohrávat s jeho údem plným života. Oslovený se pouze usmál a shýbl se, aby mohl svého drahého políbit na ústa.
"Jsi tak rozkošný…" Zašeptal ještě, než se zmocnil jeho úst stejně tak jako se údem zmocnil jeho nitra. Na chvíli Niccolo ani nedýchal, když do něj tak náhle Volpe pronikl.

Tak trochu se za sebe styděl, když nechal své pudy, aby zvítězily nad rozumem. Věnoval jenom krátký pohled druhému muži, co se široce usmíval a pozoroval, jak si černovlásek utahoval opasek s mečem.
"Co kdyby ses taky oblékl? Vážně teď musíme plánovat Leonardovu a Eziovu záchranu." Lišák se převalil na druhý bok, aby se natáhl po svém oblečení.
"Moc se mi nechce. Radši bych to plánoval takhle v posteli." Zamručel a po očku sledoval Mahciavelliho, který opět jako na povel zrudl. V duchu se nad tím zasmál.
"To tak. Už ti na to neskočím. Moc dobře jsi věděl, že jsem pracoval na knize a stejně jsi mne zdržoval, až jsem propásnul dodání. Zákazník to naštěstí pochopil." Uhladil si své krátké černé vlasy a zamířil z provizorní ložnice zpátky do své kanceláře. Tam na stůl rozložil mapu Andělského hradu a prohlížel si ji. Nikdy neměl možnost to místo navštívit, a tak mohl pouze hádat, kudy by bylo nejlepší tam vniknout. Volpe příliš dlouho neotálel s oblékáním, když se jako smrt objevil za Niccolovými zády.
"Tady něco máš." Dotkl se Machiavelliho hrdla. Ten se po jeho ruce ohnal.
"Ty jsi tak chladný, hlavně že je to vždycky…" Začal ho s chichotáním parodovat. Občas se choval jako malý, i když ze všech v Bratrstvu byl nejstarší. Niccolo samozřejmě zrudl, když ze sebe začal vydávat Volpe steny, kdy volal svoje jméno.
"Blbečku… Co kdyby ses soustředil."
"Já už mám cestu rozhodnutou. Není to tak složité. Ezia s Leonardem můžeme osvobodit ještě do večera."
"Myslíš?" Pochybovačně se na něj ohlédl, ale když mu Volpe vysvětlil stejnou cestu, jako poradil Eziovi, tak pouze přikyvoval. Vlastně tam ani žádná jiná možnost nebyla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 27. března 2016 v 9:47 | Reagovat

Velmi zajímavé. Jen asi není vhodné Eziovi lhát o tom, že ho Cesare jen zbičoval. Každopádně Volpe je srandovní :D

2 Enqila Enqila | Web | 27. března 2016 v 11:18 | Reagovat

Hrát na nedospělého Volpeho mě baví, i když je to absolutně opak a ve hře je naprosto vážněj, až běda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama