Antika | Kapitola 11 - Nový člen "rodiny"

8. dubna 2016 v 10:00 | Enqila |  Antika
Zdravím vás s jedenáctou kapitolkou, konečně! ;3 Měla jsem chuť napsat něco na Hetalii, ale nakonec jsem se k tomu nedostala :D
Kapitolovka se nám konečně i pomaloučku dostává do té nepříjemné části s válkou, i když tady je jenom lehký nástin, so... enjoy readin' ;3
Warning: +18



Cesta mu i s jednodenní přestávkou trvala celkem tři dny. Nevracel se s nejlepšími zprávami, vlastně s žádnými, jelikož jej orákulum odmítlo přijmout stejně jako spoustu dalších před ním. Celý čas cesty nazpět horečnatě uvažoval nad tím, jestli by si nějaké proroctví neměl radši vymyslet. Jakmile se mu na dohled objevilo jeho milované město, tak automaticky zamířil za svým patronem, kterému nešťastnou novinu o žádném proroctví sdělil. Hektor tomu prve nechtěl věřit. Co by se mohlo dít tak špatného, aby věštírna odmítala žadatele o výklad? Nebo jenom Acteon zkoušel zatajit něco opravdu hrozného?
"Zklamal jsem tě, Hektore." Zašeptal Acteon sotva slyšitelně a uhnul pohledem do strany, když jej Hektor konejšivě pohladil po tváři, již si pozvedl k sobě. Přitáhl si mladíka k sobě, aby mu věnoval polibek na ústa.
"Mě ne. To orákulum zklamalo lid Athén." Odvětil klidně a svíral Acteona pevně ve svých pažích, než jej od sebe odtáhl a vyzvedl si Acteona se značnými protesty do náruče.
"Měl bych to jít oznámit…"
"Nebyl jsi tady jenom tři dny a mě přijde, jako by to byly tři roky." Vydechl překvapenému tmavovláskovi Hektor do ouška, zatímco jej odnášel do ložnice.
"Myslím to vážně… Pusť mě na zem, abych to šel sdělit Radě."
"Já jsem taky Rada." Uchechtl se a položil svého nádherného svěřence do polštářů. Nejspíš by Acteon něco namítl, ale jeho námitky utlumily Hektorovy rty. Konečně se zase po dlouhé době cítil někde bezpečně, přespávání mimo teplou měkkou postel ho příliš neokouzlilo.

Nechával se divoce líbat a jenom slabě pod Hektorem sténal. Cítil každý jeho dotyk, vnímal každičkou nepatrnou změnu jeho polohy, zatímco mu byla vyhrnována tmavě modrá tunika. Hektor se na chvíli od jeho rtů odtáhl, aby z něj mohl stáhnout ten přebytečný kus oblečení. Jeho černá tunika už se dávno válela někde za jeho zády. Acteon si prohlížel jeho tělo jako by ho viděl poprvé, než se opatrně dotkl jeho hrudníku. Jemně sjel dlaní mezi jeho vypracovanými prsními svaly a zastavil se na břiše, zatímco byl opět hladově líbán. Neuvědomoval si, jakou moc nyní měl nad Hektorem… Kdyby mu řekl "Ne.", co by tak mohl udělat? Musel by jej respektovat.Zalapal po dechu, když byl laškovně kousnut do spodního rtu, snad upozornění, aby přestal tolik přemýšlet. A tak se oddal své touze po těle staršího. Sám zkoumal jeho tělo prsty jako tolikrát předtím.
"Ahn…" Uniklo mu z úst, když se od něj Hektor odtáhl, aby jej mohl začít líbat na krku. Sám právě putoval dlaněmi dolů po jeho zádech, aby se dotkl toho úžasného vypracovaného zadku. Zaryl náhle nehty do Hektorovy pokožky, jelikož si jej starší začal značit. Zuby mu otisknul do hrdla a nejednou na jeho krku zanechal krvavý cucflek. Bolest ani tolik Acteon nevnímal, spíš ho to jenom více navnadilo. Sám na zádech staršího právě zanechával stopy po svých nehtech.
"Hektore…" Vydechl tak trošku tmavovlásek zoufale, protože se touhou po dalších jemných kousancích pod klíční kostí jenom třásl. Hektor mu věnoval jenom krátký a rozhodně pobavený pohled, kdy pravou rukou pomalu sjížděl po Acteonově břichu, až ucítil pod bříšky prstů chloupky. Sjel o něco níž, až v ruce sevřel Acteonovo pulzující vzrušení. Pohnul dlaní směrem dolů ke kořeni, přičemž si přestal značit jeho tělo a začal opět okupovat jeho ústa. Acteon se tak zmohl celý ochromený rozkoší na kopírování pohybů Hektorova jazyka. Přestal tak osahávat jeho zadek a jednu z paží si ovinul okolo jeho krku, aby jej k sobě natiskl ještě více a Hektor mu už nikam neutíkal. Občas se zastyděl, když uslyšel, jak jejich ústa mlasknula, i když by na to měl být za to dlouholeté partnerství zvyklý. Sám se s notnou dávkou váhání začal věnovat Hektorovu ztopořenému údu. Byl tak horký a mocný. Připravený proniknout do Acteona a prohlásit jeho tělo za dobyté území, jako to udělal už tolikrát předtím.
"Uhm…" Škubl sebou Acteon a přivřel své smaragdově zelené oči, zatímco se začal klínem nestydatě vybízet proti Hektorovu, aby sobecky dosáhl svého klimaxu dříve.

Přerývaně oddychoval, zatímco pozoroval Hektora, který slízával poslední zbytky jejich společného vrcholu z Acteonova vypracovaného břicha. Byl to tak neskutečný pohled…
"Hektore…" Zasténal, když se jeho patron začal věnovat jeho právě vyšťavenému údu, aby se znovu vztyčil do plné síly.
"Uhm… Hah…" Zavřel oči a snažil se uvolnit, zatímco do něj starší pomalu proniknul prstem navlhčeným olejem. Stáhl se okolo něj, než se jeho svěrače povolily, jakmile byl cíleně drážděn na svém sladkém místečku. Díky této neustálé stimulaci se Acteonovu mužství podařilo celkem rychle vzpamatovat, ale Hektor nehodlal dneska nechat přípravu jen takhle ledabylou. Proniknul do něj druhým i třetím prstem… Škádlil jeho citlivou uzlinku a zpracovával svalstvo, aby bylo připravené i na jeho vstup. Celou dobu se díval do Acteonovy rozkošné tváře.
"Jsi tak roztomilý…" Zašeptal, když se k němu sklonil, aby na chvíli umlčel Acteonovy steny. Bylo krásné je poslouchat, pro něj byla ta nejkrásnější hudba, kterou by rád slýchával v Elysiu. Vnímal, jak se pod ním Acteon začal třást a svaly se mu v krátkých intervalech stahovaly.
"Už budeš? Měl bys počkat na mě," Zasmál se Hektor, ovšem nijak se nesnažil zabránit Acteonovu dalšímu bouřlivému vyvrcholení. Jakmile se okolo něj stáhl nejvíce a opět roztáhl kvůli prstům uvnitř nitra, tak je vyjmul, aby sám namazal svou délku olejem. Uchopil Acteonova stehna a pevně je držel roztažené od sebe, zatímco do něj pomalu pronikal údem. Co jiného mohl Acteon dělat, než pod ním jenom roztouženě skuhrat. Ani tři prsty mu nestačily, potřeboval Hektorovu zbraň! u nejmocnější, kterou mu mohl jeho válečník dát.

"Připadá ti to dostatečné co?" Smál se mu tiše Hektor do ucha, zatímco jej nutil zaklánět hlavu. Oba dva si byli moc dobře vědomi toho, že pouze jedno kolo by nestačilo ani jednomu. Hektor lačnil po Acteonovi a tak to bylo i naopak.
"Ahn… ano… ano…" Odvětil vzdychavě Acteon a více se prohnul v zádech, aby v sobě Hektora cítil ještě intenzivněji. Tohle byl ten nejvyšší stupeň spojení jejich bytostí, žádný další už se ani konat nemohl. Acteon se cítil celý zpustošený a přece nechával Hektora, aby si jej dál bral. Celkem litoval toho, kdo jim pak bude prát polštáře a peřiny.
"Hektore… Hektore… už…" Kníkl Acteon a zakňoural, když jeho vrchol Hektor zlomyslně zadržel.
"Ne. Ještě ne. Teď jsem na řadě já." Chechtal se Acteonovi do ouška, které zlehka olízl. Pustil jeho vlasy a donutil jej, aby se vyzvedl do kleku a vytočil hlavu do strany. Přitiskl se k jeho ústům a nepřestával pevně svírat Acteonovů úd pevně u kořene, aby nebyl dřív než Hektor sám. Prudce oddychoval, přičemž mu po celém těle stékal pot. Třetí kolo by už mu mohlo stačit. Už ani nevkládal tolik vášně do svých polibků jako spíše do přírazů, kterými si Acteona bral. Znovu a znovu vjížděl do jeho vyplundrovaného nitra. Hodlal si ho označit i zevnitř. Všude, kde to bylo možné. Pustil Acteona, který vyčerpáním padl do polštářů. Chtěl vyvrcholit, cítil, jak se jeho mužství bolestivě napínalo a on tiše trpěl s ním, když mu Hektor dráždil prostatu. Otíral se o ni a vyvolával v jeho těle pocity rozkoše.
"Prosím… Hek… ach u všech bohů…" Zabořil hlavu do polštářů, když mu bylo umožněno vyvrcholit. Vnímal i Hektorův klimax uvnitř sebe, jak jím ještě prokluzoval, co do něj pumpoval svůj sekret. On sám se snažil vlastní sperma zachytit do dlaně, ale příliš tomu nepomohl.

Tiskl se spokojeně ke svému svalnatému milenci a částečně na něm odpočíval. Patron se ho snažil držet vzhůru povídáním, konkrétně s ním probíral cestu do Delf, ale Acteon se cítil skutečně unavený. Rozhodně se mu nechtělo chodit ještě někam, aby oznámil Radě páprdů, že žádné proroctví nebylo vyřčeno a tím pádem budoucnost Athén se stala nejistou.
"Hektore… vzhledem k tomu, že jsi mne nenechal, abych nejprve došel za Radou, tak bys to měl oznámit ty." Zamumlal Acteon, když došlo na téma proroctví. Vyčítavě hleděl na Hektora, že nemohl počkat těch pár hodin do západu slunce a ještě si ho nevzal pouze jednou, protože jedno kolo bylo moc málo pro hladového válečníka. Cítil v sobě, že jeho plamínek touhy nebyl uhašen a chtěl Acteona znovu, ten zas naopak myslel jenom na pořádný spánek.
"Představ si, že nám hrozí válka. Na bitevním poli tě taky nepřítel nebude šetřit a nezabije tě, když mu řekneš, že jsi zrovna toho moc na tvrdé zemi nenaspal."
"Dovolával ses na to, že jsi Rada. Takže jsem jim to vlastně oznámil." Použil Hektorova slova proti němu a jenom se vítězně zazubil, trošku se od něj odtáhl, aby mu udělal místo, pokud se Hektor skutečně uráčí vstát, aby to oznámil za něj.
"To…" Zamračil se, ale nakonec kývnul, když viděl, že se Acteonovi skutečně klížily oči a cestou do centra města by nejspíš někde omdlel a byl okraden. Myšlenky mu běhaly okolo Hektora, jak přemítal nad jeho slovy, že by nepřítel nepočkal. Kdyby Hektor potřeboval pořádně spát, tak by i bohové museli posečkat s vyhlazením lidstva! Slyšel, jak jeho patron chodil po místnosti a sbíral si své rozházené oblečení. Poté se usadil ještě k Acteonovi, aby se oblékl. Ten pouze pootevřel oči, aby viděl, jak si Hektor okolo pasu utahoval kožený opasek, kde mu obvykle visela i pochva s mečem.
Ohlédl se za sebe a jenom se lehce pousmál, když viděl svého unaveného učně, jak skoro usíná. Byl tak roztomilý s rozcuchanými vlasy a přivřenýma smaragdově zelenýma očima. Jeho opálená pokožka lákala Hektora, aby jej pohladil a ta ležérní pozice na boku v něm pouze rozdmýchávala další touhu si ho vzít. Prsty hrábl do jeho vlasů a zhluboka se nadechl. Nemohl si vybrat krásnějšího chráněnce… Rozhodně by s ním nedokázal zůstat pouze ve vztahu učitele a ani tomu nepomáhal fakt, že Acteon už mu několikrát řekl o své citové vazbě k němu. Byl svým zvoleným chlapcem milován a on mu to pomalu ale jistě oplácel.
"Tak hezky odpočívej… Až se probereš, tak ti někoho představím." Přestal si hrát s jeho delšími tmavě hnědými vlasy, které by potřebovaly trochu zkrátit. Acteon jenom zamručel a zavřel své oči úplně, když Hektor vstal a opustil místnost. Ani nevnímal pohled třetí osoby, která celou dobu pozorovala jeho milostný akt s Hektorem. Tvrdě usnul.

Do místnosti po špičkách vstoupila žena s dlouhými černými vlasy. Neměla je nijak upravené a oděná byla pouze do prosté bílé dlouhé tógy. Zamyšleně se posadila ke spícímu mladíkovi a prohlížela si ho. Dokonce do něj i opatrně šťouchla, až Acteon nesouhlasně zamručel, jak ho někdo rušil v jeho spánku.
"Neměl bys zůstávat bez cizího dozoru, víš. Mohlo by se ti to vymstít… Synu Dia." Zašeptala, přičemž se k němu sklonila a rozevřela svá ústa ve zlém úšklebku.
"Tolik mě mrzí, že nejsi Athénino dítě. Stíhám je ráda, protože mohu pozorovat její žal nad smrtí jejích oblíbenců… Žárlila na mě a na mé tapisérie. Ale… nejsem tu kvůli tomuhle." Prohlížela si mladíkovu pohlednou tvář. Bylo mu líto, že by měl zemřít takový mladý a pěkný hoch.
"Slíbila mi tolik Athéniných dětí, abych se jí pomstila, že ta nabídka nešla odmítnout…" Mluvila si spíš sama pro sebe, protože neměla za to, že by ji Acteon vůbec vnímal. Vycenila zuby, z kterých jí místo slin odkapávala hnusná zelená tekutina, jež rozežírala hedvábné povlečení polštářů. Tak příjemně voněl… Jeho smrt na chvíli uspokojí její hlad. Pohltí jeho sílu a… Chystala se zakousnout do mladíkova hrdla, aby mu do těla vpravila jed, ale místo toho ji proklál skrz na skrz bronzový meč s elektronickými výboji.
"Co?" Rozšířila oči žena vyděšením a nevěřícně pohlédla na meč zabodnutý ve svém hrudníku. Jak? Jak mohl být tak rychlý, vždyť spal ne? Tóga se jí změnila v osm ohavných dlouhých pavoučích nožek, přičemž i zadní část těla se jí zcela změnila a před Acteonem byla zrůda, kterou znal pouze z mytologických bájí. Pokusila se zakřičet, ale nevydala ze sebe ani hlásku, protože se začala rozpadat ve zlatý prach. Jak nenáviděla znovuzrození! Mohlo trvat i roky, než se opět bude moci mstít na Athéniných dětech… Ještě naposled před svým kompletním dočasným vymazáním z povrchu zemského pohlédla na mladíka.
"Proklínám tě, Die! Míchat se…." Její slova byla umlčena, zatímco Acteon pokojně spal a ani nevěděl, že před chvílí zabil nestvůru pomocí meče od svého otce. Hrmotluk se zjevil v místnosti, aby zkontroloval, jestli se skutečně jeho synovi nic nestalo, a pak spravil to málo, co Arachné poničila svým jedem, mávnutím ruky. Proč se tolik jeho manželka snažila zabít právě Acteona? Nic neudělal… Přece měl i chrabřejší syny i dcery. Jeden z nich dokonce vstoupil na nebesa jako jedním z nesmrtelných.
"Odpočívej dobře, synu… Nesmíš se nechat zabít. Nemůžu nad tebou pořád držet stráž."

Rada nebyla příliš nadšena z chmurných zpráv o delfské věštírně. Nezůstal tam příliš dlouho, jelikož bylo jednání po pár minutách neustálého dohadování rozpuštěno a každý se vydal svou cestou. Hektor uvažoval nad tím, jestli byl správný čas, aby Acteonovi představil svou zvolenou ženu. Samozřejmě s tím přicházela i povinnost s ní ulehat do lože a doufat v milost nejvyššího vládce, aby jim požehnal. Aby se Hektor dočkal svého vytouženého dítěte. Vešel do svého sídla, aniž by si zul sandále a zamířil za Acteonem. Ten se rozhodně za ten kratičký čas, co byl pryč, nestihl vyspat, a tak se rozhodl zkontrolovat svou nastávající choť. Žena seděla s malým nepatrným úsměvem u stavu a pracovala s vlnou. Když uslyšela kroky nově příchozího, tak se pouze otočila a na chvíli ustala ve své vlastní zábavě.
"Hektore, ještě to nemám hotové. Neměl by ses ještě dívat." Vstala od tkalcovského stavu, aby se přivítala se svým budoucím mužem. Ten ji odbyl letmým polibkem na tvář a prohlížel si prozatím malý začátek pravděpodobně nějaké tapiserie.
"Zatím na tom nic nedokážu poznat, tak se nemusíš bát. Je od tebe velkorysé, že tvoříš dar pro nás oba dva, na který se budeme moci dívat o klidných večerech. Nejsi jako Helena. Ta patřila k rozmazlené smetánce, ty jsi žena, kterou jsem si měl najít dřív, Aldaro." Aldara se pouze červenala a uhýbala pohledem před Hektorem, když jí takhle pochleboval.
"I ty lichotníku." Zasmála se tiše a zvedla k němu pohled, když ji světlovlasý válečník uchopil za boky.
"Slyšela jsem tě, jak… s Acteonem. To ti to nestačilo?" Špitla tázavě, ale nijak se nebránila tomu, když ji povolil sňůrku vzadu u šatů, které jí tak sklouzly ke kotníkům a odhalily její nádherné ženské křivky. Ty moc Hektor nedokázal ocenit.
"Nesmím zapomínat na své povinnosti. Nemůžeš se přece cítit opomíjená," Zabručel v mnohem hlubší tónině, když ji vedl za ruku k polštářům, aby s ní mohl ulehnout a věnovat se svému snu. Snu o dokonalém dědici jeho jména.

Probral se, až někdy k večeru, kdy ho ze spánku vytrhla vůně právě upečeného masa, která se z kuchyně linula přes celé sídlo. Byl čas večeře, a stejně se Acteonovi příliš vstávat nechtělo. Po vášnivém a divokém sexu s Hektorem byl nezvykle rozbolavělý. Hlavně oblast beder a zadku jej pobolívala při každém pohybu, a tak se rozhodl ležet a čekat, jestli za ním někdo s tím jídlem třeba nepřijde. Někdo skutečně přišel, ovšem nevypadalo to, že by mu nesl jídlo.
"Acteone, to je dobře, že jste vzhůru. Hektor pro vás poslal. Byl by rád, kdybyste se s ním navečeřel."
"Proč nepřijde on za mnou?" Zeptal se tiše a s povzdychem se opatrně natáhl po tunice. Bylo těžké pro něj sedět během oblékání, natož pak jít do jídelny. Musel se opírat o zdi, než se jeho bolavé pozadí opět usadilo na tvrdé dřevo. Hektor svého chráněnce starostlivě pozoroval a dokonce vstal, aby jej odvedl k židli.
"Jsi tak galantní." Zašklebil se Acteon, když se Hektor vrátil na své místo a jenom ho sledoval.
"Vskutku… Ale nevolal bych tě sem, kdyby to nebylo důležité, nechal bych tě večeřet v posteli." Acteon povytáhl tmavé obočí, co mohlo být tak důležitého, že musel kvůli tomu vstávat z postele a jít poměrně legračně až do druhého křídla sídla. Hektor si odkašlal a pohlédl za sebe, když do dveří vešla žena s dvěma talíři v ruce. Před Hektorem už dávno jeden byl, takže tohle bylo pravděpodobně pro Acteona a pro ni… Mladík se zamračil. Hektor neměl žádné ženské služebnictvo, tohle mohlo znamenat pouze jediné.
"Našel sis ženu." Plavovlasý muž pouze kývnutím potvrdil Acteonova slova. Pohlédl na tmavovlásku, která se usmívala od ucha k uchu. Acteon ji v duchu srovnával s předchozí překážkou mezi ním a Hektorem. Byla o dost odlišnější než Helena. Vůbec nepůsobila dojmem rozmazlené slečinky a práce se očividně nebála, když jim právě teď naservírovala večeři.
"Acteone, tohle je Aldara. Jak už jsi sám zmínil, má nová žena."
"Uhm… těší mě. Jsem Acteon." Zamumlal mladík a připadal si, jako by mu právě Hektor vrazil svou ruku do hrudi a vyrval mu tak srdce. Co když to bude jako s Helenou? Jakmile porodí syna, tak Acteon bude opět znamenat nic? Rozhodně tenhle fakt nevítal nijak příznivě, spíš ji viděl jako někoho, koho bude třeba později odstranit.
"Mě také…" Odvětila s milým úsměvem a vstala i s talířem jídla, aby věnovala prve obětinu bohům ze svého přídělu, a až poté začala jíst. Hektor ji napodobil a s malou nevolí to udělal nakonec i Acteon. Zajímalo ho, jak bohové mohli něco jíst, když to všechno házeli do ohně.
"Aldara je Helenina nevlastní sestra. Ovšem jak můžeš vidět, tak je od ní zcela odlišná. Práce se neleká a to mi na ní velice imponuje…" Žena se začervenala a raději mlčela, pokud nebyla zrovna vyzvána, aby Hektora doplnila. Podle toho, jak o ní plavovlásek mluvil, tak bylo Acteonovi jasné, že ji nakonec nemusel vidět jako konkurenci. Aldara zde byla, aby Hektorovi odnosila potomka a nic víc. Ulevilo se mu, i když to vůči ženě bylo velice sobecké. Co kdyby se do něj zamilovala? Potřásl hlavou.
"Mohl jsi mi ji představit v ložnici, ještě pořád se nemůžu pořádně hýbat…"
"Myslel jsem si, že by ti to mohlo být nepříjemné,"
"No to už je stejně jedno." Zmlkl opět, když si zacpal ústa dalším kouskem masa. Vařil to kuchař, nebo to dělala Aldara sama? Tak jako tak, to maso bylo vynikající.
...

"To je přímo provokace ze strany Megary!" Vykřikl rozhořčeně hnědovlasý muž s vousy a korunou na hlavě, přičemž uhodil zlatým pohárem do stolu, až víno v něm vyšplíchlo ven.
"Výsosti, říkal jsem, že zabití Castora je pouze vyprovokuje. Lákají naše spojence k sobě." Odvětil jeden z králových rádců. Hnědovlasý muž mu věnoval pouze krátký pohled. Horečnatě přemýšlel. Athény už se poslední dobou nějak moc rozpínaly a to jim nemohl dovolit. Nakonec by se mohli zmocnit i spartského území!
"Musíme sově přistřihnout křídla. Vypleníme Attiku a společně s ní Athény padnou!" Mezi jeho rádci se okamžitě ozval vzrušený šum. Tohle znamenalo vlastně přímé vyhlášení války, přestože u toho nebyl přítomen nikdo z druhé strany. Nebo snad ano? Okolo stráží se prosmýkl ven z budovy jeden z potulných obchodníků. Rozhlédl se po životaplném městě, než vyrazil s pár věcmi, co se mu nepodařilo prodat pryč ze Sparty. Za sebou slyšel nadšený řev celého lidu, když vystoupil král s návrhem ven. Jako by jim nestačil masakr s Peršany, teď hodlali pozvednout ostří proti vlastním bratřím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 9. dubna 2016 v 13:10 | Reagovat

Velmi poutavé a zajímavé :D  :-D Acteon má další rivalku, ale zatím to nevypadá, že by ho nějak ohrožovala ^^

2 Enqila Enqila | Web | 9. dubna 2016 v 16:44 | Reagovat

Díky xD Inu... mě zas zajímá, jak se to dál vyvine s Darwem a Erikem (i když ho nemám ráda xD) takže! :D Jako rivalka by se ani tolik považovat nedala :D

3 Azano Azano | Web | 10. dubna 2016 v 13:25 | Reagovat

[2]: :D  :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama