Leonardova děvka | Kapitola 16 - Záchrana

1. dubna 2016 v 10:00 | Enqila |  Leonardova děvka
Tak jsem tady bohužel ne s Antikou, ale Děvkou. Máme tady šestnáctou kapitolku, ke které jsem se tak nějak přemluvila, protože jsme sice měla čas, ale nějak rychle mi protekl mezi prsty a najednou byl už čtvrtek. Do Antiky se mi popravdě tolik nechtělo, takže čekejte, že vyjde (doufám) příští pátek. Taky bych mohla zase po dlouhé době přidat nějakou šhit jednorázovku, opravdu se zasnažím! :D Pomalu ale jistě se mi tu začínají objevovat věci, materiály na cosplay, takže pak nevím jak na tom budu s časem, pokud se tomu budu opravdu věnovat a nebudu nad tím jenom nadávat :D Omlouvám se, je to takové kratší. Asi už chápete, že příští kapitola bude ta poslední ;3.

Cesare x Leonardo by Promemoria


Znaveně si utřel pot z čela, až na vlhké kůži rozmázl černou šmouhu od sazí. Od časného rána pilně pracoval na zrealizování svého nápadu, který k jeho nelibosti měl mít v rukou Cesare. Chtěl něco nového pro své vojáky, přestože to bude jistě užito proti Eziovým mužům, tak Leonardo musel… Samozřejmě si v tom naplánoval, kde udělá chybu, aby to neublížilo nikomu a on mohl pracovat na vylepšení. I tak však bude brzy donucen dát Cesaremu něco skutečně funkčního jinak by na jeho taktiku mohl doplatit i Ezio, jemuž se stále nezhojily rány po biči. Na rozdíl od Leonarda zůstával celé dny zavřený v jejich společném pokoji, aby se snad nepokusil utéct, kdyby byl s umělcem v dílně. Zde byl zase Leonardo pod přísným dohledem několika stráží a hlavně Vincenta, který mu obstarával vše, co bylo třeba. Kolikrát měl plavovlasý muž vzít cokoliv, co měl po ruce, aby Vincenta praštil a pomstil se mu za to všechno. Stále se cítil zraněn tou zradou, zatímco Vincent vypadal zcela bez výčitek a snažil se s ním bavit, jako by mezi nimi nikdy nic nebylo. Ano, pro něj existoval jenom Cesare… Muž, který stál za vraždou Eziova strýce a vypleněním Monteriggioni. Leonardo si povzdychl, než opět poklepal železnou tyčí do hlavně připravovaného děla. Zdálo se, že by vše mělo být v pořádku. Podle zvuku dokázal určit, čeho se použilo moc a čeho zase málo, i když nevidomý žebrák by ho v tom jistě předčil. Doufal, že se hlaveň děla během zkoušky rozerve a on pro sebe opět získá čas. Přece jenom se snažil experimentovat s lehkým kovem, aby obléhání nebylo tak časově náročnou záležitostí. Přešel k pracovnímu stolu, aby překontroloval, čeho použil slitinu a kolik tam nechal dát síry. Rozhodně by to mělo být nefunkční. Zlomyslně se usmál a ohlédl se za sebe na Vincenta. Třeba by ho šrapnely z rozervaného děla mohly zabít.
"Můžeš oznámit Cesaremu, že si to smí přebrat na zkoušku. Musím ještě něco propočítat…" Pohlédl na své spolupracovníky, kteří seděli na zemi a spokojeně se pustili do svých svačin. Na rozdíl od něj byli svobodní a mysleli si, že tohle se celé dělá pouze v nejvyšším zájmu Itálie. Takhle tomu věřili… Zavrtěl hlavou a přitáhl si k sobě jiné poznámky. Bylo na nich několik náčrtů nových typů pušek. Hlavně se snažil přijít na nápad, aby se nemusely po výstřelu tak zdlouhavě opět nabíjet.
"Hmmm…" Zamručel Vincent a byly slyšet jeho vzdalující se kroky.

Už tady byl zase sám. Mnohem radši by pozoroval Leonarda ve svých myšlenkách, ale ten byl odveden do své dílny a Ezio se tak mohl nudit jenom sám se sebou. Kdyby ho aspoň tolik nebolela ta záda a on mohl vymýšlet, jak se odtud dostat, ale na nějaký útěk díky tomu rozhodně neměl pomyšlení. Opatrně vstal, aby si protáhl nohy, i když prostor pokoje byl poměrně omezený. Pouze obrovská postel a malé místo vyhrazené pro Leonardovy noční plány. Překonal tu malou vzdálenost mezi stolem a postelí, přičemž se s bolestivým vyheknutím usadil na dřevěnou židli. Jeho pohled zaujal nejdřív talíř s přikrytým jídlem. Když zvedl stříbrný poklop, tak se na něj vyvalila ta lákavá přenádherná vůně vepřové pečínky, ale on odmítal pozřít jakékoliv sousto. Mohlo v tom lákavě vypadajícím jídle být něco špatné. Drogy nebo jed. Tolik by si dal… až mu z toho zakručelo v břiše. Ale od té doby, co ho Cesare zmrskal jako psa, tak mu vlastně nic neudělal, protože Leonardo přistoupil na jeho podmínky ohledně vynalézání. Mohl by udělat tedy výjimku a dát si ne? Po dlouhé době dopřát svému žaludku teplou stravu. Opatrně se dotkl masa, než sáhl po chlebu a namočil jej do sosu. Zakousl se, a jakmile sousto rozžvýkal a polkl, tak pouze blaženě přivřel oči. Rozhlédl se po Leonardově stole a sáhl po nějakém malém bločku. Opatrně jej rozevřel, aby ho neumastil a prohlížel si ilustrace uvnitř. Nejdřív tam byly nějaké náčrty ptáků, poté různé létající konstrukce, až narazil na sebe. Eziův obličej vyvedený do dokonalých detailů. Z profilu… zepředu, částečně natočený. Se širokým úsměvem, svádivým výrazem. Všude byly vykresleny jeho exprese, ale žádné smutné. Pouze ty dobré, dokonce tam narazil na sebe samého, jak přemýšlí. Opravdu se tvářil během myšlení tak pitomě? Odložil raději notes, protože tam už nebyly jeho tváře. Leonardo ho tam vyvedl v jeho nejtrapnějších situacích. Uvzlykaného během sexu. Schoval celé to jídlo opět pod pokličku. Tenhle chleba mu bude muset stačit. Opět se přesunul na své stanoviště na posteli, kde dojedl, a poté si lehl na břicho. Obejmul polštář a zadíval se ven ze zamřížovaného okna. Podmračeně nakrčil obočí. Skoro jako by se teď okolo mléčně zbarveného skla objevil Volpeho béžový plášť.

"Odvedl jsi pěknou práci. Škoda, že byla líbivá pouze na pohled, a pak… Zabilo to dva z mých mužů!" Vykřikl naštvaně černovlasý muž ve zbroji. Rudý plášť za ním jenom vlál, jak rozhořčeně pochodoval po pokoji, zatímco umělec pouze mlčky naslouchal jeho lamentování.
"Udělal jsi to schválně, viď?" Zastavil se a otočil se na podpatcích, aby zamířil k plavovláskovi.
"Aby ses pomstil. Určitě! Jak by takový maestro jako ty mohl přece udělat chybu!" Zvyšoval hlas a jenom naštvaně zíral do Leonardových světlých očí.
"Nemůžu za to, že mé výpočty byly špatné." Pokrčil pouze rameny, i když ho hřálo na srdci, že pořád mohl nějakým způsobem škodit Cesaremu.
"Zabil jsi Vincenta. To ti neodpustím." Sykl a chytil ho za zelenou košili, co měl Leonardo na sobě. Mírně ho vyzvedl do vzduchu.
"Neodpustíš? Stejně pro tebe byl úplný hovno." Zavrčel Leonardo zpátky, to však byla chyba. Dostal silnou facku, než ho Cesare pustil.
"Koukám, že potřebuješ naučit poslušnosti. Ta tvoje scéna v koupelně, asi byla jenom pouhou přetvářkou…" Zle se na Leonarda usmál, zatímco mu v tmavých očích jiskřilo.
"Trest na tobě by však nic nezmohl… Pohodlně se u nás usaď Leonardo. Pak možná přijdeš na řadu i ty." Pokynul rukou ke dveřím, které rozevřely stráže a dovnitř byl strčen zmatený Ezio s rukama v železných okovech.
"Proč… Leonardo." Pohlédl z Cesareho na svého přítele, který vstal okamžitě z postele.
"To mu nemůžeš udělat! Máš mě! Jeho nech na pokoji." Chytil Cesareho za paži, ten ho však setřásl a uzemnil o dost silnější fackou, až se musel Leonardo zapřít o okraj postele.
"Svažte ho a dejte mu roubík, aby nedělal potíže." Přikázal jednomu z vojáků a druhého poslal za dveře s tím, aby sem nevpouštěl Lukrécii, kdyby snad přišla.
"Doufám, že ses dostatečně posilnil. Tohle nebude trvat jenom chvíli." Přešel k Eziovi, kterého chytil za řetěz mezi okovy a dotáhl jej k posteli, zatímco sebou Leonardo házel a všemožně se bránil vojákovi. Jeho síla však nebyla ve svalech, nýbrž v mysli, a tak nakonec skončil zpacifikovaný na polstrované židli a s vyděšením pozoroval Cesareho počínání. Jako by se Eziovi nestalo už tolik špatných věcí… Assassin věnoval ustrašený pohled Leonardovi, když ho Cesare začal svlékat a on proti tomu nemohl dělat vlastně nic. Jeden prudší pohyb a zatraceně by ho to bolelo.

"Haha… Kdo by to byl řekl, že náš Cesare má takový zvrhlý choutky." Ozval se hlas odnikud a k němu se přidal i další. Vysmívali se Cesaremu a podivovali se nad tím, že mu tohle všechno otec toleroval. Ezio s Leonardem sebou škubli, jelikož oba dva hlasy poznávali i Cesare se zarazil ve svém pohybu, kdy ze sebe chtěl sundat hrudní pancíř a kalhoty. Ohlédl se za sebe, protože nevěděl, jestli e mu vysmívá jeho vlastní hlava, nebo tady skutečně byl někdo další s nimi?
"nech mě být…" Zašeptal slabě Ezio jako by ty dva posměváčky ani neslyšel. U dveří e mihnul stín a po chvíli se s chroptěním zhroutil na zem ten, který svazoval Leonarda k židli. Držel se za hrdlo, zatímco z něj poměrně rychle utíkal život a po útočníkovi nebylo vidu ani slechu. Cesare se zamračil a nechal Ezia Eziem. Natáhl se po svém meči, který odložil a tasil jej.
"Stráže!" Zakřičel a jedním z hlasů mu bylo oznámeno, že nikdo mu na pomoc nepřijde.
"Převzali jsme celý hrad. Odpor je zbytečný…" Smál se ten více staře znějící a konečně se někdo ukázal.
"Je mi ctí, Cesare." Vysekl ironickou poklonu černovlasému muži, zatímco za jeho zády se objevil druhý muž.
"La Volpe…" Vydechl a překvapením rozšířil oči, když se jeho hrdla dotkla chladná čepel ocelové dýky.
"Och… ty mě znáš." Zasmál se pobaveně vůdce římských zlodějů a pomalým krokem vyrazil ke svému spoutanému příteli.
"Zahrajeme si takovou hru. Zkus poznat, kdo teď má tvůj život v rukou." Zubil se pobaveně zloděj, zatímco rozvazoval Leonarda a vyňal mu roubík z úst. Umělec se okamžitě přesunul ke chvějícímu se Eziovi, aby ho utišil. Mladík se k němu okamžitě přitiskl a nechal, aby skryl jeho nahotu dekou.
"To vážně nevím." Mračil se Cesare na staršího muže, který si mnul bradu a dál se pobaveně usmíval.
"No ták. Přece s tebou nebude nuda jako s tamtím…" Zakroutil zápěstím, jak se snažil rozpomenout.
"Jo… Vincentem…"
"Ty...!" Chtěl křičet, ale hlas se mu okamžitě ztišil, jakmile ucítil silnější tlak na hrdle.
"Ahahaha… ty sis myslel, že za to mohl ten Leonardův kanón? Ale jdi ty. Měl to vymyšlené dobře, ale někdo tomu ještě musel trošilinku pomoct. Ale… moc si tady povídáme. Fabio! Je tvůj." Do místnosti pár sekund na to vstoupil muž v těžkém plátovém brnění.
"Orsini, co to má znamenat?" Vykřikl Cesare, když mu dotyčný za ním přestal držet dýku na krku.
"Cesare, jménem papeže Julia druhého, tě zatýkám." Stráže mu šly v patách a než se mohl pokusit Borgia o útěk, byla mu nasazena kovová klepeta.
"Vy…!" Sjel pohledem všechny přítomné v místnosti. "Takhle to nejde! Takhle to neskončí! Nemůže mě nikdo zabít, žádný člověk! Já se vrátím…" S těmi slovy byl odvlečen z Andělského hradu pryč. Volpe s Machiavellim pohlédli na Ezia a Leonarda.
"Maestro!" Vykřikl nadšeně mladík s blond vlasy a rozeběhl se ke svému mistrovi.
"Ach, Nicco… Doufám, že jsi nezlenivěl za tu dobu, co jsem u tebe nebyl." Hladil Ezia ve vlasech a tiskl si ho k sobě. Podivoval se nad tím, že se Ezio nechal, když ho předtím tolik nenáviděl, ale za těch několik dní možná i týdnů se spolu zase sblížili.
"Nezlenivěl, maestro…" Usmíval se klučina od ucha k uchu, zatímco Volpe opatrně sňal Eziova pouta.
"Musím říct, že mu pořádně pocuchal nervy." Podotkl tak všeobecně, kdy Machiavelli souhlasně kývnul hlavou.
"Ale pokud se nedá dohromady, tak kdo se pak postará o rekonstrukci Monteriggioni? S těmi poklady, co si tu nahrabal Cesare… by to šlo." Mrkl na Leonarda Volpe, než kývl na Machiavelliho s Niccem, aby je tady nechali o samotě.

Ezio dlouho ležel přitisknutý k Leonardovi i po odchodu Volpeho, Machiavelliho a Nicca. Trvalo mu, než sebou vůbec pohnul, natož aby ze sebe vydal hlásku. Leonardo přestal projíždět prsty jeho vlasy, když mu něco Ezio huhlal do boku.
"Promiň, ale takhle ti nerozumím, jak mluvíš potichu a navíc do mýho oblečení." Čekal, jestli Ezio tedy po tomhle upozornění odtáhne svou hlavu od Lea, ale když to neudělal, tak mu jemně zatáhl za vlasy, aby pohlédl do Eziových uslzených očí.
"Já… t-ti… ti amo, Leonardo." Vzlykl Ezio, jako by se snad za takovou lásku měl stydět. Řekl mu tolik hrozných věcí, křičel, že ho nenávidí a přitom to celé směřovalo jenom k těmto "sladkým" slůvkům. Leonardo strnul, protože si nebyl jistý, jestli mu vůbec správně rozuměl. Avšak nedokázal odolat tomu upřímnému pohledu, který ještě podtrhávaly slzy.
"Ezio… já taky." Sklonil svou tvář k té jeho. "Celou dobu…" Jemně mu setřel slzy z tváří, přičemž jej zlehka políbil na ústa.
"Zotavíš se a spolu vrátíme Monteriggioni jeho původní lesk a slávu. Uctíme tím památku tvého strýce, tvého otce a bratrů. Spolu budeme usilovat o lepší zítřky Itálie."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 1. dubna 2016 v 21:20 | Reagovat

Jé! Happy end! Tedy skoro :D Hádám, že to brzy skončí, že? No nevadí, já to nějak přežiju :D Každopádně to je jako vždy úžasná kapitolka :D  :-D  :-)

2 Enqila Enqila | Web | 1. dubna 2016 v 21:31 | Reagovat

Skončí to de facto příští kapitolkou a přijdou na řadu jiné projekty :3 Děkuju a ty co nejdřív přidej challenge! :D

3 Rain Rain | 2. dubna 2016 v 11:37 | Reagovat

AMG! To bylo tak... tak.. aaaw! Nemůžu se k tomu vyjádřit, nemohu najít vhodná slova k poslednímu odstavci! :D
Každopádně, i když to příští kapitolou končí, jsem strašně ráda, že jsem to mohla číst a že jsi se za poslední měsíce zlepšila ohledně přidávání kapitol! :D
Už se těším na další díl a další projekty! c:

4 Enqila Enqila | Web | 2. dubna 2016 v 13:28 | Reagovat

Děkuji xD To bylo asi tím elánem a snahou udělat radost svým čtenářům a tím pádem radost i sama sobě za odezvy. Jsem za tebe i za Azano hrozně ráda :3 Akorát se stále nemůžu rozhodnout, který z budoucích projektů začít psát, jestli z prostředí nazi Německa nebo vampýrské monarchie :D

5 Rain Rain | 3. dubna 2016 v 12:20 | Reagovat

oh.. zkus vylosovat.. když já nevím, co psát, seberu papírky, napíšu si na ně jména projektů a podle toho, co vylosuju, to píšu :D Každopádně se budu na oba projekty nesmírně těšit >:D

6 Enqila Enqila | Web | 3. dubna 2016 v 15:24 | Reagovat

Nebo spíš budu psát to, co mě bude bavit víc :D Pro jedno sice už podklady mám, ale nemám žádnou motivaci to převést do wordu, kvůli nejmenované osobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama