Stejný vzhled, jiný člověk <3/3>

22. dubna 2016 v 10:00 | Enqila |  Hetalia
Tak po týdenní odmlce se tu ozývám s třetím dílkem. Antika snad možná vyjde příští týden, pokud se poštěstí. Zkouškové období je fakt hrozná doba :D Ale většina z vás asi stejně bude na Animefestu, takže... pokud tam uvidíte blázna v nacistické uniformě, co má vlajku Pruska a vůbec jako Prusko nevypadá, tak jste asi narazili na mě a radši se mi obloukem vyhněte, pokud nechcete vědět, co za debila v RL jsem :D. Stále se seznamuji se svým pořítačemm stahuju na něj hry a chystám se pomalu ale jistě k dělání cosplaye. I kdyby to bylo sebevíc sux tak na sebe budu hrdá a budu si moct říkat, že jsem to zkusila. Nikoho asi nezajímá můj nový komp, ale cpu to snad i všem, takže i vám :D. HD rozlišení monitoru na hraní je neskutečně boží a Prototype... AC... HoTS a další hry, co si později stáhnu prostě jedou suprově na full detailech. Kolikrát z toho mám orgasmus jenom zapn hru :'D, takže asi chápete to zpoždění kromě zkoušek a písemek.
Warning: +18
Pairing: Prussia (dvojník) x Germany


Co měl přinést za lepší podklady? On si přece jenom nic podobného jako Gilbert nepsal, tak jak by mohl Fridricha přesvědčit. Měl jenom pár kreseb a pozdějších hrozně špatných fotek. Jak se ta dnešní technologie posunula daleko. Opatrně vzal do ruky těch několik kreseb. Malý Ludwig v černých kraťasech s kšandami, uniformovaný mladý muž během Napoleonských válek… Sklonil smutně pohled, když pod všemi jeho podobiznami bylo bratrovo jméno. Měl nadání snad na všechno. Ludwig po něm podědil pouze schopnost hrát na kterýkoliv hudební nástroj, přestože ho třeba viděl poprvé v životě a nevěděl, co to vlastně je. Prohrábl se těmi pár fotkami. Na jedné byl v dlouhém černém fraku s houslemi, společně s ním by tam měl být i Gilbert, ale… Zmizel a ponechal tam po sobě jenom osamocené violoncello. Čas ubíhal, a tak se nakonec Ludwig s těmi smutnými vzpomínkami musel vypravit ven za Frideichem, aby ho přesvědčil. Aby si o něm nemyslel, že je blázen a… Co vlastně Ludwig chtěl? Doufal, že konečně s Fridrichem ulehne do lože? Pomilují se a on se konečně bude cítit tak jako před několika měsíci s Gilbertem? Viděl ho jenom jako náhradu za bratra?

5. 3. 1998

Stále tomu nevěřím. Probouzím se vedle Ludwiga a stejně mi to přijde jako včera, když jsem procházel podél Zdi a přemýšlel nad tím, co Západ dělá. Nevím, jestli tohle někdy bude číst, ale možná by mohl vynechat tu část, kdy jsme od sebe byli odděleni. Nejsem na tu dobu vůbec pyšný. Ivan mě zotročil a zlomil moji mysl. Obral mě o hrdost, o něj. Snažím se pořád usmívat, povzbuzovat svého milovaného bratra. Když vidím, jak on se dostal tak daleko a kde jsem já? Lidé mě nemají rádi, stěhují se spíš do míst, kde vládne Západ. Je mi to líto a zároveň to bratrovi přeju, já už se svého vrcholu dotkl. Teď už bylo všechno na něm, stal jsem se stínem minulosti. Německo se znovu sjednotilo, měl bych správně odejít. Nedokážu to, jsem slaboch. Svého bratra neopustím, dokud nebudu muset. Nikdy ho neopustím. Bůh mi v tom pomáhej.

Jedno tomuhle všemu musel nechat. Byly to velice emotivní vzpomínky, ať už byly vymyšlené nebo ne. Během čtení se mu svíralo hrdlo i žaludek, jako kdyby to celé on prožil on sám. Ta jediná fotka, kde byl Ludwig s tím druhým nacistou, ho donutila přemýšlet. Nebyl tedy jenom náhradou za toho údajného bratra? Vzhledově se mu neskutečně moc podobal. Naštvaně praštil do stolu. Klidně by téhle hloupé teorii uvěřil, kdyby to neznamenalo, že bude jenom náhrada za zesnulého muže. Pokud chová city Ludwig k němu a ne k jeho tváři, tak si vzpomínky uzamkne hluboko a už se k nim nikdy nepodívá. Jistě o tohle by mohl požádat. Chtělo se mu smát sobě samému, jak se nejdřív snažil od Ludwiga dát ruce pryč, ale svým způsobem si cestu k tomu vysokému pohlednému blondýnovi našel. Nechtěl o něj teď přijít. Zvonek ho vyrušil, a tak se na posilněnou napil rozdělaného vína, přičemž jeho husky pouze zvedl hlavu a pohlédl ke dveřím. Koho asi tak mohl páníček očekávat?


"Promiň. Možná jsem přišel později…" Omlouval se hned ve dveřích Ludwig a nejistě se na Fridricha usmíval.
"Ale kdeže. Jsi tu o pár minut dřív," ustoupil Fridrich a nastavil tvář, když se k němu plavovlásek mírně sehnul, aby jej políbil.
"Příště už to ale bude na rty." Zamumlal vyčítavě Ludwig a sundal si svůj dlouhý kabát. Byl jeden z těch, co mu zbyly po Gilbertovi a bratrova vůně se z nich už dávno ztratila. Zalovil v kapse kabátu a vytáhl těch několik fotek a kreseb. Nevěděl, jestli to bude stačit k přesvědčení. Nejistě se ohlédl po Fridrichovi, který sledoval jeho každý pohyb.
"Nechci být náhrada za něj Ludwigu. Vlastně mi ta celá teorie může být ukradená. Jenom nechci být milován pro můj vzhled." Přešel k němu, aby si od něj vzal ty věci a zamířil do obýváku. Tam ho přivítal zvědavým pohledem husky, než pes vstal, aby se přivítal s Ludwigem.
"Proč si myslíš, že bys měl být náhrada?" Následoval ho Ludwig. Divil se, že se mu při mluvení netřásl hlas.
"Vypadá jako já. Tak proč asi," Odpověděl s protočením očí Fridrich a posadil se na gauč. Opatrně rozevřel pár papírů z nejrůznějších materiálů. Na jednom byl malý Ludwig, moc roztomilý a s ofinkou.
"Nejsi náhrada a ani nebudeš."
"Co je tohle?" Zeptal se tak trochu otřeseně a ukázal Ludwigovi jeho fotku a levitující šavle.
"Gilbert zmizel ze všeho, čím byl zachycen. Není ani na svém oblíbeném obrazu s panovníkem Fridrichem II. Velikým." Odvětil, když už byl donucen zvednout zrak od psa válejícího se na zádech. Fridrich podmračeně otočil fotografii, aby se podíval na rok. 1870. V té době asi nebyl photoshop… Zasmál se své hloupé myšlence a pokračoval v prohlížení dál. Sice mu to celé přišlo jako nesmysl, ale tohle to asi neoficiálně potvrzovalo. Ludwig se přestal věnovat huskymu a posadil se vedle něj.
"Co pro mě znamená, že jsi stát?" Hlesl nakonec a pohlédl na Ludwigův profil.
"Že mě neuvidíš stárnout, zatímco já se budu koukat na to, jak mi umíráš." Odvětil na rovinu Ludwig. Státy přetrvávají, ale lidé v nich ne.
"To je docela optimistický." Zašklebil se a ucítil, jak ho chytil Ludwig za bradu. Vzhlédl k němu a očima vyhledal ty jeho.
"Nechci být náhrada." Zašeptal, když se k němu Ludwig skláněl pro polibek.
"Nebudeš."

Po pravdě se nějakého delšího intimního kontaktu s Ludwigem bál, ale mohl sám sebe poplácat po rameni, když byl schopný se vzrušit, přestože blondýn nebyl krásná prsatá blondýnka. Oplácen Ludwigovy hladové polibky, ale stále se nepřesunuli z gauče, a tak spíš jeden druhého jenom škádlili a vzájemně si dělali dobře. Otěže měl v rukou každopádně Ludwig, jelikož si Fridrich nebyl jistý, jak by zareagoval na jeho mužství ve své dlani. Opatrně plavovláska od sebe odtáhl, když ho začal svlékat.
"Počkej… přesuneme se do ložnice, tohle Jackie nemusí vidět." Ludwig se pobaveně zasmál a věnoval mu ještě vlhký polibek na ústa, než tedy vstal z gauče, aby se přemístil do ložnice.

Představoval si, že Fridrich bude mít stejné nádherné svaly jako jeho bratr, ale tak trochu se spletl. Sice měl pěknou atletickou postavu, byl štíhlý, ale tělu zoufale chyběly alespoň ty malé nákresy jakýchkoliv svalů. To Ludwig byl samozřejmě jeho naprostý opak, kam se Fridrich podíval, či sáhnul, tak mohl nahmatat pevné pletence. Plavovlásek byl o tolik mužnější, než on sám a to v něm tak trochu probudilo žárlivost, přestože by bylo nesmyslné soutěžit s někým, kdo je vlastně jeho partner… Jemně se dotkl jedné z šesti buchtiček na jeho břiše a zahleděl se mu hluboko do azurově modrých očí.
"Cítíš se na to?" Zeptal se okamžitě starostlivě Ludwig, když mu přišlo, že Fridrich váhá, jestli se dotýkat jeho nahého těla. Bělovlásek mu jenom věnoval nejistý úsměv.
"Zašli jsme tak, smál by ses, kdybych teď utekl…" Stoupal prsty jemně po liniích jeho svalů, až se dostal k jeho nádherným prsním svalům. Ludwig ho chytil za tvář, aby jeho pohled přitáhl k sobě.
"Nechci tě nutit, doufám, že si to uvědomuješ." Fridrich pouze přikývl, ale sám si sobě řekl, že teď už nestáhne ocas mezi nohy, když se dostali tak daleko. Sevřel Ludwigovu bradavku, plavovlásek slabě zasténal a vnutil svá ústa i s jazykem Fridrichovi. Začaly se ozývat mlaskavé zvuky, jak se spolu líbali promísené občasným vzdechnutím Ludwiga. Plavovlásek se ho snažil k ničemu nenutit, ale byl celý natěšený a jenom polibky a osahání mu rozhodně nestačilo. Položil si ruku na Fridrichův lehce vyboulený rozkrok a sevřel ho v dlani ještě stále skrytého v kalhotách, než se odvážil mu je opatrně sundat a dotknout se jeho horkého vzrušení. Fridrich nebyl zcela vzrušený, a tak tomu Ludwig několika pohyby dopomohl. Bělovlásek se od Ludwiga odtáhl a konečně se i on odvážil dotknout plavovláskova údu, i když byl stále schovaný v trenkách. Zadíval se mu hluboce do očí, než se opět těsně přiblížil k jeho rtům.
"Budeš mě vést? Řekneš, kdyby to bylo nepříjemné?" Zeptal se šeptem, protože mu přišlo, že plným hlasem by narušil to příjemné ticho okolo nich. Plavovlásek sotva znatelně přikývl a přivřel své azurově modré oči.

Prohnul tělo do luku ve slastné křeči, nehty pevně zarýval do bělovláskových paží a oči měl doširoka rozevřené, aby viděl jeho tvář… Jeho, Gilberte, Gilberte… Proč jsi mne jen opustil? Zmateně odvrátil hlavu do strany a snažil se potlačit příval slz. Konečně se cítil kompletní a přece to nebylo ono. Chybělo mu to důvěrně známé tělo, tohle byl prostě cizinec, co vypadal jako Gilbert. Fridrich se sklonil, aby Ludwiga políbil na tvář, než si ho jemně natočil zpátky. Nevěděl, co se druhému muži honilo hlavou, ale podle ztrápeného pohledu v jeho očích to nebylo nic příjemného.
"Tak na to přece nemysli," Snažil se ho konejšit, i když během sexu mu to přišlo takové celkem trapné. Ludwig konečně přestal rýt nehty do jeho kůže a pevně Fridricha objal okolo krku.
"Vyšukej mi mozek z hlavy, abych necítil nic jiného, než jenom tebe." Hlas měl vyzývavý, zatímco jazykem se lehce otřel o jeho ouško a začal mu žužlat lalůček. Po těch letech byl na přetvařování a maskování skutečných pocitů mistr. Fridrich se v něm konečně pohnul a on zasténal. Prsty zabořil do jeho se stříbrnými odlesky bílých vlasů a nechal se jím dobývat. Boky se mu vybízel, zatímco Fridrich měl zabořenou tvář do jeho ramene a pravděpodobně si představoval nějakou ženu, alespoň to si Ludwig myslel. A vlastně mu to nemohl ani zazlívat… Možná by se už nikdy neměl po tomhle všem znovu ukázat. Měl by se s bolestí vyrovnat po svém. Sténal, cítil se úžasně alespoň fyzicky, zatímco mu po tvářích tekly slzy smutku. Gilbert pro něj znamenal tak moc, vzhled nedokázal nahradit jeho mnohdy vytáčející arogantní charakter.
"G… Fri-Fridrichu…" Zasténal Ludwig, toho málem přeřeku si člověk ani nevšiml a dál pokračovat ve svých prudkých a rychlých pohybech. Plavovlásek se mírně přizvedl, aby mu dráždil prostatu, ale i tak se ještě stimuloval na údu. Přejížděl si po své mocné délce a snažil se nebrečet. I tak se mu brada třásla, kdykoliv rozevřel ústa, aby zasténal. Kolikrát z něj vyšel takový pazvuk stenu smíšeného s pláčem. Fridrich jenom zrychlil své tempo, když si konečně povšiml Ludwigova rozpoložení. Bylo mu přece řečeno, aby z něj vyšukal mozek a to se mu teda moc nedařilo.
"Ludwigu…" Vydechl jeho jméno a zakousl se mu do ramene, aby si ho označkoval. "Mysli jenom na mě!" Postupoval pomalu dál, až se dostal k jeho hrdlu. Byl surový, necítil se být úplně v právu, aby druhému muži takhle svými zuby ubližoval. Sám cítil, jak už se dotýká své hranice. A Ludwig stále myslel na někoho jiného! Kdesi uvnitř něj zaplála žárlivost. Měl by myslet jenom na něj ne! Mocně a tvrdě přirazil v rychlém sledu po sobě, přičemž vyvrcholil do plavovláskových útrob. Ludwig se udělal jenom krátkou chvíli po něm. Bělovlásek se na něj položil skoro celou svou vahou a namáhavě vydechoval. Ludwig mu tedy začal jemně přejíždět po zádech, přestože myšlenkami byl kdesi jinde.
"Tohle byla chyba, Fridrichu…" Bělovlásek k němu udiveně zvedl svůj pohled.
"Proč si to myslíš?"
"Rodina, určitě bys chtěl v budoucnu rodinu," Použil jako chabou výmluvu Ludwig. Najednou nevěděl, jestli by s Fridrichem dokázal být, přestože díky němu na Gilberta vůbec nemyslel až doteď.
"Tak budeš moje rodina ty. To mi bohatě stačí, moji rodiče to pochopí…" Usmál se na plavovláska, přičemž Ludwig uhnul provinile pohledem.
"Nechtěl jsem tě… nijak změnit, co když jsi takový nikdy nebyl?" Snažil se dál.
"Jaký? Určitě jsem bisexuální, jinak bych se tu teď s tebou nevyspal." Opatrně se od plavovlasého muže odlepil, jelikož Ludwigovo sémě už mezi jejich těly zaschlo.
"Pojďme se vysprchovat, můžeme debatovat tam o našem vztahu. Navezl jsi mě do něj ty a teď se chceš vykroutit." Vstal z postele a hrábl po svých trenkách, poté zmizel z pokoje. Ludwig se za ním skoro ihned vydal. Nebyl si totiž ničím jistý, jak dlouho bude Fridrich žít? A taky bude stárnout, zatímco Ludwig vůbec. Najednou v jejich vztahu viděl tolik proti, nebo se je jenom pokoušel vyhledávat?
...
Vykračoval si dobře známou chodbou a letmo se usmíval, i když věděl, že ho za tohle Ludwig bude spíš nenávidět, ale když dostal povolení, musel toho využít. Nechtěl nic jiného, než navštívit svého bratříčka, protože do něj vložil veškeré své naděje a chtěl vidět, nakolik se změnil. Určitě zůstal stejný se svým ulíznutým účesem. I tak přišel v celkem nevhodnou dobu, jelikož Ludwig jej vlastně neuvidí, protože nabírá síly do nového dne, jak byl roztomilý, když spal. Kéž by tam, kde je teď mohl mít nějaké své fotky s Ludwigem. Zůstaly mu po něm jenom kresby, zastavil se u dveří a už se chystal je více pootevřít, ale zarazily ho zvuky vcházející z pokoje. Tak to byl teda gól! Ludwig se tam určitě sebeuspokojoval nad Gilbertem… Tvář mu rozřízl zlý úsměv, a tak lehce pootevřel dveře, aby mohl nahlédnout dovnitř. Rudé oči se rozšířily údivem i zděšením, když zjistil, že jeho bratříček ukazuje svoji děvkařskou povahu nějakému muži, na kterém se projížděl. Rozzlobilo ho to přímo do nepříčetnosti, to na něj tak rychle zapomněl?! Snažil se však uklidnit, a tak tam nevletěl a neztropil scénu, smířeně pohlédl na špičky svých naleštěných holínek. Možná to takhle bylo pro Ludwiga lepší, když se vyléčil ze svého smutku asi celkem rychle. Překvapeně si sáhl na tvář, už se mu dlouho nestalo, že by plakal. Asi mu něco muselo spadnout do oka, nějaké smítko. Jedno takové neviditelné si smetl z ramene a otočil se k odchodu. Tady už neměl co dělat, vrátí se tedy k ostatním a bude dělat, jakoby nic. Stejně tam zapomínal na strasti svého tehdejšího života, jenom občas vzpomínal na Ludwiga, ale ani jednou kvůli tomu neprolil slzu. To místo bylo takové… Asi očarované. Koneckonců komu by se líbilo být ve společnosti uřvaných, co lkají nad svým zmizením. Že na ně lidi zapomněli… Ohlédl se za sebe ke dveřím od bratrova pokoje. Lehce si sáhl na rty, než mu poslal vzdušný polibek, přestože ho nemohl vidět. Přímo před ním se v chodbě sídla otevřel zářivý kulatý portál a on do něj bez váhání vstoupil. Zajistí si jiný způsob, jak se s Ludwigem ještě setkat, jak mu vykouzlit ještě úsměv na tváři.

"Už jsi někdy uvažoval o adopci?" Zeptal se Fridrich a jenom se zasmál, když se na něj Ludwig překvapeně otočil.
"Adopce?" Zopakoval po něm nejistě a zase se začal věnovat vaření. Fridrich jenom přikývl a odložil noviny. Ludwig horečnatě přemýšlel. Od doby, kdy spolu začali chodit, už uběhlo pár let, ale nebylo to stále příliš brzy? Už takhle byl pro Ludwiga velký pokrok, když přistoupil na návrh o registrovaném partnerství, kdyby se Fridrichovi náhodou něco stalo. Ludwig netrpěl ničím a vyzařovalo z něj mládí, zatímco Fridrichovi za těch pár let na tváři přibylo několik vrásek. Stáří a strach z něj, to bylo něco, co Ludwig nikdy nemohl poznat.
"Je spousta opuštěných dětí, co by si zasloužila rodinu." Rozváděl svůj návrh dál Fridrich a pozoroval plavovláskova záda. Už se smířil s tím, že jeho přítel byl nesmrtelný a občas mu to i záviděl, vypadal pořád tak perfektně. Vstal od stolu, aby přešel k Ludwigovi u kuchyňské linky.
"Co myslíš?" Opřel se dlaní o linku hned vedle dřevěného prkýnka. Ludwig celkem ostýchavě zvedl pohled k jeho očím.
"Já nevím. Ty bys se mnou chtěl vychovávat dítě? Jak mu pak vysvětlíme, že jeden tatínek je starý a druhý vypadá pořád stejně?" Tímhle ho Ludwig očividně zaskočil.
"Můžeme si něco vymyslet během jeho výchovy. No tak… Můj život je o dost kratší, než tvůj." Chytil plavovláska za tvář a políbil ho. Ludwig se mu celkem neochotně podvolil.
"Já ti nevím." Odvrátil zase zrak od Fridricha a koukal na nakrájenou papriku. "Umřeš ty, pak umře i on. Kdybych mohl něco dělat, tak ti dopomůžu k nesmrtelnosti." Fridrich jenom potřásl hlavou, už zase mluvil tím smutným tónem. Přitáhl si svého partnera k sobě a jemně ho pohladil ve vlasech.
"Každá bolest nakonec přebolí. Jsi silný Ludwigu, ty si nakonec i beze mě poradíš. Najdeš si jiného muže a budeš dál kráčet tak lehce životem jako doteď." Tohle asi plavovlásek slyšet nechtěl, jelikož popotáhl a rozbrečel se. Na chlapa jako hora, byl celkem dost citlivý.
"Tak jo." Souhlasil nakonec a utíral si slzy.

A tak nakonec po pár týdnech přišel domů Fridrich s malým chlapcem, co se mu stydlivě schovával za nohy, když ho přišel přivítat Luwdig.
"Ale přece se ho nebudeš bát, to je tvůj druhý tatínek." Popostrčil opatrně chlapce před sebe, aby se s ním Ludwig mohl seznámit. Mužovu tvář okamžitě naplnil soucit, když viděl chlapcovo otrhané oblečení, byl vůbec z dětského domova?
"Jak se jmenuješ," Usmíval se na něj mile Ludwig, zatímco dítko k němu zvedlo pohled svých krvavě rudých očí. To Ludwiga samozřejmě zarazilo, až teď si všiml, že klučina měl stejně bílé vlasy jako Fridrich.
"Erich… Beilschmidt." Odpověděl nejistě a překvapivě mu bylo rozumět.
"Erich? To je ale krásné jméno." Ludwig si dřepl, aby chlapce pohladil po tvářičce. "Chceš vidět svůj nový pokojíček?" Chlapec přikývl a Ludwig ho poslal napřed ke schodům.
"To nemyslíš vážně," Sykl, jakmile byl Erich mimo doslech. Fridrich se zarazil a překvapeně koukal na Ludwiga. Takovou reakci opravdu nečekal.
"Myslel jsem, že ti udělá radost, když bude takový." Ludwigova tvář se zkřivila bolestí.
"No tys tomu dal. Víš, jak to bolí, když vypadá jako Gilbert? Sakra vždyť má i stejné příjmení! Tohle… je… Naschvál. Osud si se mnou ošklivě hraje." Zhluboka se nadechl, protože mu přišlo, jakoby ztrácel půdu pod nohama. Dokonce ho Fridrich musel podepřít, zatímco chlapec na ně zvědavě vykoukl z ohybu chodby, jestli se něco neděje.
"Omlouvám se, tak… ho můžeme vrátit a vzít si jiného." Navrhl něco, co Ludwiga šokovalo.
"Fridrichu, tohle je člověk, ne nějaký zvíře ze zverimexu. Nemůžeš ho adoptovat a nakonec říct, že ho nechceš. Prostě…" Odmávl to rukou a odtáhl se od svého partnera. Byl naštvaný, protože mu tím otevřel starý šrám v hrudi. Měl by být šťastný, ale nějak to nedokázal. Vykročil za klučinou, který se na něj nesměle usmíval a vyzvedl si ho k sobě nahoru. Bodlo ho u srdce. Dokonce voněl jako on, byla tohle jenom krutá hra osudu?
"Bude se ti tady líbit Erichu, máme čtyři pejsky…" Chlapec Ludwiga objal okolo krku, ale neposlouchal ho. Pozoroval Fridricha, který byl očividně konkurence ohledně pozornosti. Věnoval bělovláskovi na dítě až moc vychytralý a zlý úsměv. Ludwig se stane jeho, to jenom tohle hloupé tělo dospívalo moc pomalu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 22. dubna 2016 v 11:52 | Reagovat

To je tak moc hezký. :O Gilbert se prevtélil do Ericha aby se zbavil Fridricha a měl ho jen pro sebe že jo? :-D

2 Enqila Enqila | Web | 22. dubna 2016 v 15:53 | Reagovat

Možná xD Třeba se pak Fridrich s Erichem o Ludwiga jednoho dne budou dělit :D

3 Azano Azano | Web | 22. dubna 2016 v 16:44 | Reagovat

[2]: Tak to by bylo šílený, ale asi dost pravděpodobný :D

4 Enqila Enqila | Web | 23. dubna 2016 v 11:59 | Reagovat

Threesome s dvěma rádoby Prusky, yáááy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama