Antika | Kapitola 14 - Konec

3. června 2016 v 10:00 | Enqila |  Antika
Vítejte ti, kdož sem zabloudíte. Po menší odmlce tady máme definitivní konec za Antikou. Blíží se nám konečně prázdniny a učitelé šílí, protože jsou to kreténi, co nechávají vše na poslední chvíli. Moje slohovka, kterou jsem odevzdávala dostala 1 a dlouhou poznámku: "Prosím, příště mě ušetři takových HRŮZ! Bylo to nechutné." Inu... nechtělo se mi nic psát a dala jsem jí fanfikci na Outlast s tím, že je to horor. (Kdyby si někdo chtěl přečíst, tak tady). Shodou okolností moje kamarádka taky odevzdávala slohovku a dostala pod ní titulek, že je to příliš morbidní :D. Užijte si poslední dílek Antiky, uvidím jak na tom budu s psaním. Konečně budu mít materiál na cosplay a... to sežere hodně času. I tak se budu snažit dodávat povídky. Jenom musí přijít spásná myšlenka, abyste nečekali moc dlouho. *grin* Samozřejmě můj další větší projekt bude zařazen opět do historie, ale víc toho asi neprozradím ;3. Enjoy.

Tohle je sice obrázek Achillea s Patroklem, ale tematicky se nám to hodí a chtěla jsem k poslední kapitole dát nějaký pěkný obrázek :)



Uplynulo několik let, než je konečně válka propustila ze svých spárů. Všichni se vraceli zcela jiní, než odcházeli. Někteří dokonce ani nenalezli své rodiny a příbytky. Spolubojovníci ho pomalu opouštěli, až sám stanul přede dveřmi Hektorova sídla. Píchlo ho u srdce. Vlastně Nevěděl, jestli je tady vůbec vítán, ale doufal, že jej Aldara přijme. Neměl, kam by jinam šel. Zabušil na dřevěné dveře a čekal, než se otevřely. Vykoukl tam na něj asi čtyřletý blonďatý chlapec s divokým úsměvem ve tváři.
"Mami, mami! Je tady nějaký pán." Rozeběhl se pryč a křikem se sháněl po matce. Acteon trpělivě vyčkával, než se v chodbě objevila černovláska.
"Aldaro…" Usmál se na ni, jelikož se skoro vůbec za ta léta nezměnila. Žena se na něj nejprve šťastně usmála, ale radost ze znovushledání přebila smutná novina o Hektorově hrdinné smrti. Černovláska ho poslouchala, než své rudé rty sevřela pevně k sobě a očí jí zeskelnatěly.
"Je mi to tak líto. Položil svůj život za můj." Sklopil pohled ke svým sandálům, zatímco zpod matčiny sukně na něj vykouklo to malé dítko. Už takhle malý měl v obličeji některé Hektorovy rysy, ovšem ten divoký úsměv nezdědil po něm.
"Táta?" Zeptal se a zatahal matku za bílou róbu. Aldara na něj pohlédla, zatímco chlapec svou myšlenku rozvinul dál.
"Tohle je táta, Byl jsi v bitvě, že jo? Můj táta je válečník!" Výskl nadšeně a azurově modrá očka mu svítila vzrušením, než se osmělil a objal Acteona tam, kam dosáhl. Tedy okolo stehna.
"Já…" Chtěl už namítnout, že je někdo úplně jiný a jeho skutečný otec zemřel za svobodu Athén, ovšem Aldařin pohled ho zadržel. Viděl na ní, že potřebuje muže, který by se o ni a chlapce postaral.
"Snažili jsme se, ale nakonec jsme stejně prohráli." Prsty zabrousil do chlapcových světlých vlasů, poté jej od sebe jemně odtáhl, aby si mohl sundat z ramene velký kožený vak. Zachrastily na něm připevněné části bohaté zbroje. Vzal za bronzově zbarvenou helmu s černými žíněmi a zápolil s jejími řemínky.
"Táta ti přivezl… dárek,"
"Jé!" Vyjekl nadšeně klučina a vzal si bronzovou helmu do ruček. Schoval pod ní své zlaté delší vlásky a rozeběhl se nadšeně do domu. Jakmile osaměli, tak Aldara načnula svou myšlenku: "Myslím, že by bylo dobré ho nechat v domnění, že jsi jeho otec. Jsi dobrý člověk a lepší než úplný cizinec. Navíc, kdo by chtěl ženu s dítětem na krku?" Acteon váhal a nevěděl, jestli tenhle nepřímý návrh k sňatku přijmout. Nebo by spolu prostě jenom žili na hromádce? Je vůbec možné být s někým a neprovázat s ním svůj život?
"Asi máš pravdu. Hektor by to tak chtěl." Ve tváři mu přeběhl bolestný výraz. "Prohráli jsme válku, Aldaro. Dřív než sem Sparťané přijdou splnit své požadavky, se přestěhujeme do Théb." Černovláska váhala a pozorovala Acteona, než pouze souhlasně přikývla a otočila se, aby mohla udělit rozkazy. Sám Acteon se posadil na schody před vchodem a pohled začal nepřítomně upírat do dálky. Položil si dlaň na obnažený hrudník a zatnul si do kůže nehty. Bolest, kterou cítil nebyla ta fyzická způsobená od nehtů. Vlastně ji ani nevnímal, ale trýznila ho ztráta Hektora. Už byl natolik otupělý, že ani nedokázal pro svého milovaného prolévat slzy.
"Lidé přicházejí a zase odcházejí. Jenom jejich činy jsou věčné," ozval se vedle něj hromový hlas. Ani se nepotřeboval na druhého muže podívat, aby věděl, že se vedle něj zhmotnil otec.
"Jsi bůh. Proč ho nemůžeš přivést zpátky k životu?" Zeptal se sotva slyšitelně Acteon. Válka ho snad ve všem změnila. Už nevypadal jako dřív, jeho pokožka se pyšnila několika jizvami. Tvář mu pokrývaly vousy, které si pravidelně zkracoval a do očí se mu vtiskla neskutečná muka a utrpění ostatních. Člověk v nich mohl vyčíst konec jeho slavného příběhu s Hektorem. Smutný… a neskutečně zoufalý, tak by se dal Acteon popsat. Hromotluk vedle něj se jenom sklesle usmál a položil mu ruku na rameno. Jeho nejmilejší sn už několik let truchlil pro svého druha.
"Podsvětí bohužel není mou doménou a tvůj Hektor si stejně za své činy zvolil znovuzrození. Ještě jednou bude mít možnost kráčet po tomto světě a vykonat velké činy, které jej učiní nesmrtelným." Ucítil jeho objetí. I bohové tedy měli nějaké city, když se tu poměrně necitlivě snažil Acteona uchlácholit. "Raději bych se s ním zrodil znovu též."
"To by mi ale bylo líto. Jsi mé nejoblíbenější dítě, ale ostatní mi nedovolí, abych tě učinil nesmrtelným jako už je Herakles."
"Neudělal jsem nic závratného, Die." Oslovil otce poprvé jeho jménem a zmlkl, když si Zeus natočil jeho obličej k sobě, aby ho políbil na ústa.
"Co děláš?!" Odstrčil ho od sebe, přičemž vstal a poodešel, aby měl od boha dostatečnou vzdálenost.
"Co bych jako měl dělat?" Usmíval se na něj s lišáckým úsměvem Zeus, který vzápětí zmizel, když se Acteon napřáhl, aby mu vrazil facku. "Teď děláš drahoty a předtím se ti to líbilo." Tvářil se naoko dotčeně a hleděl na své neposedné dítě. Mohl by jej magií přinutit, aby se mu podvolil, ale to on nechtěl.
"Předtím jsem nevěděl, že jsem tvé krve! Nevím, jestli tou hlavou přemýšlíš, nebo ji máš jenom na okrasu," přišlo mu, že se Zeus spíš bavil, než aby jeho slova bral vážně.
"Kdyby ses zajímal o to, jestli někdo nepotřebuje tvou pomoc. Lidé se k tobě denně modlí a ty jako bys je neslyšel. Nemusíš tady ani být, když nechceš Hektora přivést zpátky mezi živé." Zeus protočil očima šedivýma a temnýma jako dva bouřné mraky. Cožpak mu neřekl, že si Hektor zvolil znovuzrození?
"Nechám přenést vaše věci a vás do Théb. Budete tam mít tenhle krásný dům, na který jste zvyklí." Vstal a přešel k synovi.
"Budeš skvělý náhradní otec." Špitnul za doprovodu lusknutí prstů a všechno se okolo Acteona zbarvilo do zlaté. Zmateně zamrkal a na chvíli se mu udělalo neskutečně nevolno, až málem vyzvrátil svůj skromný oběd.
"Ne každému dělá cestování dobře. Možná někdy přijdu, ale nyní… Nyní mě prosím omluvte." Pohledem přeletěl Aldaru s posvátným výrazem ve tváři.
"Sbohem, otče…"

Od té chvíle okolo Acteona Aldara procházela pomalu jako po špičkách a s posvátnou úctou. Měla to štěstí, že jí pomáhal syna vychovávat polobůh. Moc často s ním nemluvila, jelikož se Acteon rok po roku více a více soukal do své ulity a nikomu se nedařilo jej vytáhnout ven. Jenom pro malý rošťácký poklad, který vyrostl v nádherného muže, měl Acteon svůj speciální veselý úsměv. Jinak byl pro své okolí ten zapšklý a nudný chlap, co o něm vlastně nic nevěděli. Pracoval jako učitel v bojové škole a byl velice přísný. Každý den chodil učit a zase se vracel domů, nikdy ze své rutiny nevypadl a to bylo tak zhruba vše, co o něm mohli vědět.
"Darie, nemáš se v tuto hodinu učit hrát na lyru?" Ozval se Acteonův lehce káravý tón, když spatřil nádherného mladíka, jak si před domem šermoval společně s jedním ze svých přátel ze školy.
"Ale otče, víš, že mne hudba nudí. Nebyl jsem k ní stvořený." Sňal si z hlavy bronzovou helmu, kterou od něj kdysi dostal, když se Acteon vrátil z války a konečně do ní dorostl.
"Zdravím, pane." Pozdravil jej slušně Dariův kamarád, ale Acteon ho pouze odmávl rukou. Jeho plnou pozornost měl ten poklad s polodlouhými lehce vlnitými vlasy. Možná by si je měl nechat zkrátit, jelikož to zjemňovalo jeho ostré rysy, které zdědil po svém otci. Skutečném.
"I vzdělání hudbou je důležité." Namítl klidně Acteon. "Co jsi zase svému lektorovi navykládal?"
"Nic jsem nemusel. Pospíchal domů, že je jeho drahoušek nemocný. Vsadím se, že to ten zmetek zase hraje, protože nemá tě nemá rád a způsob, jakým učíš ve škole už je zastaralý…" Přešel k otci a uculil se, když zjistil, že ho lehce přerostl. Acteona píchlo u srdce, jak moc se podobá Hektorovi, snad i voní jako on!
"Možná mám zastaralé způsoby, ale jsou účinné a neříkej, že ne!" Vztyčil ukazováček a pohlédl na snědého mladíka s černými vlasy, který je celou dobu poslouchal a nic neříkal. Pozoroval svého učitele v bojové škole s posvátnou úctou, jelikož o něm mezi ostatními kolovaly zvěsti, že jeho otcem je snad samotný nejvyšší bůh a čas od času se na svého syna přichází podívat, aby zjistil, jak se mu daří.
"Dnes s tebou musím něco probrat, Darie. Možná teď hned, když to tvému kamarádovi nebude vadit,"
"Ale jistěže ne! Uvidíme se zítra," Vzal si svoje věci a mávnul Dariovi na rozloučenou dřevěným mečem.
"Ach… ahoj." Odvětil blondýn. "Všichni se tě bojí a nechápu proč. Asi nepoznali, že jsi dobrý člověk."
"Znají mě jenom jako válečného veterána. A mně to takhle vyhovuje, alespoň nikdo neotravuje." Věnoval adoptivnímu dítěti křivý úsměv. Kéž by to tak mohl vidět Hektor… Vzal Daria za paži a zatáhl ho dovnitř sídla.

"Před časem ses mi hrabal ve věcech.. a mlč, nech mě domluvit. Možná jsi četl něco, cos neměl, ale ulehčilo by mi to práci." V hlase Darius slyšel výčitky, ale jinak byl Acteonův výraz úplně bez jakékoliv exprese.
"Je pro mě pořád těžké o tom mluvit. Říká ti něco jméno Hektor?"
"To je ten chlap, o kterém si pořád… ehm…" Lehce zrudnul mladík, když na peprné texty vzpomínal a vybavoval si je. "Píšeš a fantazíruješ?" V Acteonově obličeji se objevil rozněžnělý úsměv, až se zasmál. Je tak roztomilý…
"Hektor byl ve skutečnosti tvůj otec. Myslel jsem si, že ti to nikdy neřeknu, ale myslím si, že jsi dostatečně starý na to, abys to věděl. Já byl… jeho milenec a hodně mi na něm záleželo, a tak jsem se rozhodl, že splním jeho nevyřčené přání a postarám se o tebe i Aldaru." Divil se, že jeho hlas se zatím nelámal, jak mluvil o Hektorovi. Stále to bylo dost citlivé téma, alespoň pro něj.
"Takže… ale to přece není možné. Jsi se mnou odjakživa, toho druhého muže ani neznám." Odmítal přijmout pravdu Darius.
"Hektor zemřel během rozmíšky mezi Spartou a Athénami. Položil život během bojů na Sfakterii, nedokázal jsem nic udělat. Byl jsem tehdy hrozně mladý a hloupý. Neuměl jsem pořádně bojovat a je mi to… hrozně mi je to líto. Okradl jsem tě o otce…" Hlas mu přecházel do šepotu, až poslední slova skoro spolkl, když mu po tvářích sklouzly první slzy. Ach, Hektore. Darius vstal z křesla a přesunul se ke svému otci, aby jej objal. Ještě nikdy ho neviděl pořádně projevit jakoukoliv emoci a teď mu tady plakal jako malé děcko.
"Možná je to dobře, žes mi to řekl…" Acteon k Dariovi nevěřícně zvedl hlavu. "Pak bych totiž nemohl udělat tohle," Sklonil se k ústům svého adoptivního otce a jemně se o ně otřel těmi svými.
"Darie," vydal ze sebe sotva slyšitelně zaražený Acteon, ale byl políben ještě zuřivěji.
"Je ti sedmnáct, jsi ještě tolik mladý na takové věci… a já jsem starý dědek jednou nohou v hrobě." Darius však vrtěl hlavou.
"Ty máš do hrobu ještě daleko, otče…" Nějak to z jeho úst vyznělo zvrhle, až to svým způsobem Acteona vzrušilo. Jak si mohl nevšimnout toho, že k němu syn cítil něco víc, než jenom obyčejnou synovskou lásku? Odtáhl blonďáka od sebe a prohlížel si jeho nádherné ocelově modré oči po otci s drobnými tmavými skvrnkami, které šly vidět pouze při bližším pohledu. Tahle malá nedokonalost však neubírala na jeho kráse.
"Budu jako můj otec. Budu tvůj milenec… A ty se konečně začneš usmívat a budeš šťastný."
"Měl by sis najít pohlednou dívku a ne se snažit zachraňovat osamělého vlka." Darius se mu usadil na klín a hlavu si položil na jeho rameno, zatímco jej objímal. Acteon pohlédl vzhůru, že by nějaká nová zábavná hra ze strany otce? Nechat zamilovat nevlastního syna do otce, protože on jej tehdy a stále odmítal? Přimhouřil oči, jelikož mu přišlo, jakoby nad sebou viděl sotva viditelnou postavu jemu dobře známého muže. Usmíval se, než se rozplynul a usedl opět na svůj zlatý trůn na hoře Olymp. Jemu se nepoštěstilo, aby si z něj udělal milence, ale třeba to takhle je pro Acteona lepší… Ta malá kopie Hektora by ho mohla udělat šťastným, ach jak by ho chtěl držet v náručí…
"Pořád myslíš na toho svého poloboha?" Ozval se ženský hlas, Zeus ucítil na ramenou příjemné štíhlé prsty, které mu začaly masírovat ramena.
"Mohu zařídit, aby zaplanul láskou k tobě. Eros by to zvládl…" Nechala větu viset ve vzduchu, avšak Zeus její velkorysou nabídku zavrhl.
"Bude šťastný s ním a ne se mnou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se vám Antika?

Ano ;3 100% (8)
Ani ne :| 0% (0)
Ne :v 0% (0)

Komentáře

1 from-dead-world from-dead-world | Web | 3. června 2016 v 10:49 | Reagovat

Jé :3

2 Enqila Enqila | Web | 3. června 2016 v 20:26 | Reagovat

Já u toho spíš trošku brečela, než říkala jé :D

3 Azano Azano | Web | 3. června 2016 v 21:30 | Reagovat

[2]: tak jasně, ale já říkám "jé", protože se nakonec Hektor stejně převtělil do svého synka

4 Enqila Enqila | 4. června 2016 v 6:22 | Reagovat

Tak uplne se do neho nereinkarnoval, ale neco z Heltora v Dariovi urcite je :D ;3

5 Azano Azano | Web | 4. června 2016 v 14:24 | Reagovat
6 Izzy Izzy | 4. června 2016 v 23:48 | Reagovat

Nádhera...přiznávám, že jsem i brečel :D ale jsem rád za tenhle konec ^^

7 Enqila Enqila | Web | 5. června 2016 v 11:48 | Reagovat

Aww... já skoro brečela během psaní :D Člověk si k těm postavám vypěstuje nějaký vztah, a pak skutečně přemýšlí nad tím, jestli v historii nějaký Acteon a Hektor byli (Nepočítám Achillea s Patroklem)

8 Izzy Izzy | 5. června 2016 v 23:47 | Reagovat

Naprosto tě chápu....:D

9 crazyhunters crazyhunters | 20. června 2016 v 14:51 | Reagovat

Strašně moc povedené. Líbí se mi jak píšeš. Občas čtu nějaké povídky a nemůžu uvěřit co někteří dokáží splácat a proto mě těší, že jsem našla někoho, kdo píše takhle dobře. Chtěla bych se zeptat, zda bychom sem mohly dát odkaz na náš web a popřípadě, jestli byste nám napsali recenzi, co si o něm myslíte.
Moc děkujeme

10 Enqila Enqila | Web | 22. června 2016 v 14:15 | Reagovat

Tak já taky nemám zrovna nejlepší věci :D Tohle vypadá povedeně, jenom protože je to snad největší z mých děl tady zveřejněných :D Ale děkuju ;3 Můžu se na to podívat, přece jenom tady jsem de facto já. Yuu hodila psaní na hřebík.

11 crazyhunters crazyhunters | 24. června 2016 v 8:49 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama