Bouře

24. června 2016 v 10:00 | Enqila |  Hetalia
Tak máme tady povídku na přání. Kamarádka mě poprosila a já vyhověla. Jsme v Hetalia Universe, nebo spíš pracuju zde s Hetalia postavami. Akorát to nebude na můj oblíbený germancest, jak by se dalo čekat, ale na jiný takový jakože incest /pokud se to tak dá nazývat/. Doufám, že se to Sofince bude líbit a nebude mě hejtovat :D
(HUps menší time skip. Dopsala jsem to včera 30. ve čtvrtek, ale uložilo se mi datum, kdy to mělo vyjít minulý týden, ale nepodařilo se mi to napsat xD)
Warning: 18+, omegaverse
Pairing: UsUk - Hetalia


Další vyčerpávající světová konference byla za ním a jako vždycky mohl jenom kroutit hlavou nad blbostí svého mladšího bratra. Jak se takový idiot mohl stát jednou ze světových velmocí, když kdysi dávno v dobách královny Viktorie byl on tím nejmocnějším! A to se ještě s tím pitomým vinařem hádal o to, kdo si toho kluka vezme do opatrovnictví. Možná mu měl radši ustoupit, ale kdo mohl vědět, že z něj vyroste takový imbecil? Věčně řve, má blbé nápady, žere hamburgery a pije Colu! S povzdychem se zastavil venku před budovou a přitáhl si kabát těsně k tělu. Venku bylo poměrně dost chladno a slunce už dávno zapadlo, jak se konference protáhla. Pomalu vyšel směrem ke svému auto a říkal si, jak se krásně posadí ke svému čajíčku. Začalo sněžit a do zlatých vlasů se zaplétaly vločky. Během chvíle se poklidné padání vloček změnilo v bouřlivou vánici. Aha, tak dnes asi nikam neodjede.
"Blizzard, Arture! Pojď dovnitř za mnou a s Tonym tě vezmeme k nám. Je tam místo. Dneska už asi stejně nebudeš moct jet na letiště a odletět." Ozvalo se vedle něj nadšeně doprovázeno srkáním. Zlatovlasý muž menšího vzrůstu a s huňatým obočím pohlédl otráveně na usměvavého blonďáka. Tomu za brýlemi nadšením jiskřily oči.
"Zeptám se někoho jiného, aby mě vzal. Neměl jsem tam zůstávat tak pozdě." Snažil se ho odmítnout, ovšem byl temperamentním mladíkem chytnut za ruku a táhnut do nejbližšího obrovského baráku. Ano, to se dalo čekat. Přece by Alfred na světové konference někam dojížděl. Prostě si nechal postavit sídlo vedle budovy, nebo snad budovu vedle svého domu?
"Budeme se dívat na filmy. Nebo mi můžeš povědět o nějakých příhodách z mého dětství. Jako to bylo předtím…" Usmíval se dál blonďák a pustil Arturovu ruku, až když byli uvnitř sídla.
"Takový nepořádek!" Vyhrkl Artur první, co ho při pohledu v chodbě napadlo. A pokud tady to vypadalo takhle, nechtěl vědět, jak to vypadá v ostatních pokojích.
"Zařídím si třeba hotel," Odmítl rázně po chvíli, když ho Alfred se smíchem zval dál, aby si udělal pohodlí jako doma.
"Ale zůstaň tu. Trávíme spolu málo času od té doby, co…" Zmlkl a ve tváři se mu zcela výjimečně promítl smutek. I Artur se zarazil ve svých protestech. Válka o nezávislost byla jednou stinnou stránkou v jejich společné historii a taky zde tímto bodem končila. I tak Arturovi přišlo, že nemohl Alfreda odmítnout. Na rozdíl od toho pubertálně smýšlejícího idiota moc dobře věděl proč ne. Bylo to tak zatraceně nefér. Ten jeho dokonalý odér všude okolo a pokaždé, pokud zrovna nemluvil o hamburgerech, dokázal ve svém starším bratrovi rozechvět snad všechny struny… Zhluboka se nadechl a odvrátil od něj pohled. Hledal svého společníka a mezi lidmi by ho těžké našel. Potřebuje někoho, kdo žije věčně a… Zarazil se a konečně si sundal kabát, z jehož vnitřní kapsy vylovil tabletky. Už to na něj zase šlo.
"Potřebuju vodu." Oznámil Alfredovi, kterému zazářily nadšeně oči.
"Takže zůstáváš?" Vydal se ihned do kuchyně a zakopl on pohozený kus zničeného nábytku. To tady měl teroristy?
"Uvidíme."

Večer výrazně pokročil a Artur si uvědomoval, že jeho prášky moc nezabíraly. Snažil se potlačit pudy svého těla, které tak nastavila z krutého žertu příroda, ale začínal proti nim být imunní. Tedy spíše jeho tělo je přestávalo využívat v potlačení nepříjemných projevech jeho přirozenosti. Rozhodně díky tomu litoval skutečné ženy, protože mě v podstatě podobné problémy.
"Kámo, jsi v pořádku?"
"Artur." Zavrčel nepříjemně blondýn se zelenýma očima a upřeně se díval na hladinu toho nejodpornějšího čaje, který mu kdy kdo nabídl. Nic ho snad nenaučil, když ještě trávili celé dny spolu?
"Tak teda… Arture, jsi v pořádku?" Zopakoval svou otázku Alfred a zvědavě ho pozoroval svýma azurově modrýma očima.
"Hm, jo." Odvětil Artur stručně a zvedl si k ústům čaj, aby zapil malý kulatý prášek. Dnešní den už minimálně desátý. Měl by zajít k doktorovi a nechal si předepsat jiné. Jenomže nikdo s novými a účinnějšími ještě na trh nepřišel. Zoufale si povzdychl, jelikož na něj začínala působit Alfredova přirozená vůně. Jeho slova najednou začínala znít jako ta nejlákavější a nejkrásnější hudba na světě. Dokázal by ho poslouchat celé dny, i když jenom blábolil o hloupých věcech. Ale ty Arturovi najendou připadaly víc a víc zajímavé. Jeho obrana začínala být chatrná. Kéž by nebyl omega! Co se stalo, že jemu bylo do vínku dáno býti vlastně ženou?
"Opravdu?" Ptal se ho dál vytrvale Alfred, přičemž se obličejem přiblížil těsně k tomu jeho a díval se mu do těch nádherně zelených očí.
"Jdi ode mě! Chci domů! Nebo spát!" Vykřikl zoufale Artur a praštil Alfreda dlaní do obličeje, až mladšímu blonďákovi upadly brýle na zem.
"Auu…" Zamumlal Alfred a natáhl se po svých brýlích, aby si je zase nandal. Tvář ho bolela, ale rty se mu zkroutily do zlomyslného úšklebku.
"Arture… ty tak… voníš." Zašeptal, když si konečně po tolika letech povšiml toho sladkého odéru okolo jeho staršího bratra. Zelenooký muž se okamžitě zhrozil. Ani léky nedokázaly zabránit tvorbě feromonů, jak se k sobě snažil nalákat nějakého alfa samce, aby mu porodil děti a stal se jeho životním partnerem. Děti… s támhle idiotem?! Nikdy! A kdo jiný by byl vhodný alfa? Ivan? Povzdychl si a postavil se, aby si od něj udržel nějakou bezpečnou vzdálenost.
"Já a vonět? Nesmysl." Zasmál se poměrně dost nervózně a rozhlížel se, kudy by případně utekl. S mírně se třesoucí rukou vytáhl pikslu s léky a opět si jeden vložil do úst! Alfred nasál vzduch do nozder a vypadal u toho jako nějaký vlk.
"Arture… co to s tebou je, Nikdy ses tak nechoval."
To možná protože ještě tehdy ty léky fungovaly! Vykřikl blondýn zoufale v hlavě a zastrčil si léky zpátky do kapsy tmavě zelené uniformy.
"Jdu spát. Kdes mi připravil pokoj?" Snažil se to takto nepřímo svést na únavu.
"Mohl jsi říct hned, že jsi unavený a nedělat okolo toho takové cavyky." Usmál se na něj modroočko a vstal, aby ho odvedl do připraveného a překvapivě uklizeného pokoje pro hosty.
"Můžeš tu zůstat, jak dlouho chceš." Zubil se dál na něj se svým typicky idiotským širokým úsměvem.
"To tak." Zabručel Artur a práskl mu dveřmi před očima. Okamžitě ho uklidnilo, že je dělily dveře, avšak skoro ihned byl sklácen příznaky své říje. Prohrábl si vlasy a snažil se odolávat, zatímco jím proudilo vzrušení a cítil se neskutečně nadržený. Chtěl sex… a hrozně moc, až z toho vlhnul. Zatraceně! Proč zrovna musí být ta prokletá sněhová bouře? Ten pitomý vinař by mu pomohl. Je sice jenom obyčejný a ne tak dokonalý jako třeba Alfred, ale dokázal mu pomoct, aby celý týden přetrpěl svou nadrženost.
"Sex…" Zasténal, když sebou plácnul do postele a rukou si vklouznul do kalhot. Chce sex!

"Artur se dneska choval fakt divně." Pronesl zamyšlená Alfred se sluchátky na uších do mikrofonu. Na obrazovce počítače před ním byla další blonďatá hlava.
"A víš, co to způsobilo?" Optal se ho medovým hláskem muž na druhém konci světa a nejbližší soused Artura. Natáčel si své lehce vlnité vlasy na prsty a uvažoval nad tím, jestli byl někdy Alfred poučen o hierarchickém dělení všech bytostí.
"Ne. Ale pořád bral prášky a strašně sladce voněl." Odpověděl Alfred a poupravil si sluchátka na uších, přičemž začal do mikrofonu srkat, když si vzal do ruky Colu a pil ji brčkem.
"Aha. To jsi opravdu takový tupec? Nevšiml sis na sobě ničeho jiného?" Alfred jenom zavrtěl hlavou.
"Třeba jako týdenní stavy zvláštního chování? Kdy jsi neuvěřitelně… ehm…" Zrudnul, protože to nikdy nikomu nevysvětloval. Mladík s brčkem v puse, ho však dál nechápavě pozoroval a očividně mu nic nedocházelo.
"Máš přece stavy, kdy se cítíš neskutečně… řekněme živý a energický. Moc vitální…" Snažil se mu to dál nějak vysvětlit, ale nechápavý výraz ho ujistil, že se mu to příliš nedaří.
"Prostě máš určitě jednou za měsíc období, kdy bys nejradši všechno ojel." Blonďákovy světlé oči se rozzářily prozřením. Konečně, napadlo druhého muže na drátě a oddychl si.
"No jo. Ale myslel jsem si, že je to normální." Francouz se při těch slovech zaškaredil a začal Američanovi pomalu a po lopatě vysvětlovat, co že byl vlastně zač. Avšak mladík se spíš věnoval nějaké hře, než aby poslouchal zdlouhavé kecy o nějakých alfa lidech a omega lidech…
"Koneckonců Arthur si myslí, že možná ty máš být jeho partner a snaží se tomu předejít. Alfy začaly najednou vymírat, zatímco Omeg nám tady docela dost nabylo. Je čím dál tím méně párů a spousta z nich nenajde ani svého..- Hej ty mě neposloucháš!" Přešel rozhořčeně Francouz do svého rodného jazyka a pořádně si zanadával.
"Cože? Promiň. Musel jsem dát šedesátý level, už tě budu poslouchat, jenom jim tam napíšu, že musím jít." Zazubil se na něj, načež mužova odpověď byl jenom zoufalý skoro pláč. Nakonec se mu to pokusil blondýn vysvětlit znovu, tentokrát trochu úspěšněji, i když mu do toho Alfred pořád srkal s pitím a blbě se vyptával, jestli všechno tohle nejde spravit hamburgrem, že by si ho dala nějaká Beta a stala by se z ní Alfa. Na se snažil muž na druhém konci světa co nejméně reagovat a po chvíli se s ním konečně rozloučil a položil hovor. Bože, jemu něco vysvětlovat… to je opravdu očistec.

Tohle není dostatečné, Zakňoural nahý muž se zelenýma očima v posteli, zatímco v sobě pohyboval už třemi prsty. Rozhodně nepočítal s tím, že by někde skončil, a tak si ani nevzal žádné pomůcky na uvolnění a mohl si jenom zoufale nadávat. Tolik to chtěl, chtěl zatraceně někoho do sebe! Aby z něj vymrdal duši a všechnu tu touhu, aby ho osvobodil ze zajetí toho chtíče. Nesnášel svá období říje. Čím déle byl bez svého partnera, tím více se to zhoršovalo a on býval nadrženější. Ani Beta už ho nedokázala uspokojit. Toužil po Alfě a k jeho smůle v tomhle domě byla ta nejblbější Alfa světa. Jemu si říct nemohl, hlavně... nebylo by to divné? Vždyť si pořád myslí, že jsou bratři. Zasténal, když si zakroužil bříšky prstů na svém citlivém místečku, zatímco rukou zuřivě pohyboval po svém údu. Na čele mu perlil pot a snažil se sténat, jak nejtišeji to šlo. Avšak to se mu moc nedařilo, když po nějaké chvíli do jeho pokoje nakukovalo azurově modré okolo skrze klíčovou dírku.

Viděl dobře? Skutečně si tam Artur dělal dobře? Blonďák si jenom olízl rty a zavětřil tu lahodnou vůni Arturových feromonů. Lákal ho k sobě, aniž by si to uvědomoval a Alfred po něm najendou sám zatoužil! Veškerá racionalita mu odešla za jeho mozkem do Země Nezemě a nechala ho napospas jeho zvířecím pudům. Přes jakékoliv vychování, které mu bylo přímo tím sténajícím Britem na posteli dáno, sáhl na kliku a otevřel dveře.

Artur sebou škubnul, někdo je uvnitř! Ale on nemohl přestat. Teď ne, když cítil, že konečně vyvrcholí a na chvíli tak zkrotí své tělo toužící po pořádném muži… Skelný pohled upřel na toho největšího idiota pod sluncem. Ruku na jeho vzrušení nahradila jiná a prsty mu též byly násilím vyjmuty z otvoru, aby tam vzápětí pocítil zatraceně hbitý a rychlý jazýček.
"Uhm…" Škubnul sebou ve slastné křeči. Už dlouho neměl možnost pocítit, jaké je to s někým být a mysl mu natolik zatemnil chtíč, že mu bylo ukradené, že ten kdo ho lízal, byl vlastně Alfred. Ten nasával Arturovu neodolatelnou vůni a žíznil po dalším. Chtěl víc. Jednu z mála věcí si z toho dlouhého výkladu pamatoval. Pokud si Artura označí, navždycky bude jeho…. Ucítil zatepání mužství v jeho dlani, Artur se prohnul v zádech a s táhlým zasténáním si vyvrcholil na břicho. V tomto pocitu opojení mohl Alfred udeřit! Prsty vklouznul do už poměrně uvolněného a roztaženého Artura, zatímco jej začal líbat pod ouškem a pomalu postupoval ke krku.
"Ne!" Vykřikl Artur, ale bylo už moc pozdě. Alfredovy rty instinktivně našly to správné místečko a zuby jej označil a prohlásil za svého….

"Al… Al… ach… Alf-rede…" Prohýbal se pod jeho přírazy a věděl, že není cesta zpět. Zajel do něj bez nějakých delších příprav až na doraz a teď si ho podroboval. Rozrážel jeho svaly znovu a znovu od sebe a nutil Artura, aby se pod ním slastí svíjel. Nemohl se mu bránit, když si ho označil, mohl se jejnom oddat tomu šílenému vzrušení, které směřovalo ke společnému sladkému zakončení. I tak věděl, že jemu to stačit nebude. Touží po dítěti a ve svém období říje bude Alfreda nutit, aby s ním byl v posteli, dokud nezadělají na malé krásné dítko. Sevřel pevně v dlaních prostěradlo, zatímco Alfred pevně držel jeho boky a bral si ho z tak hříšné pozice, jako byla na pejska. A taky ho mohl cítit tak zatraceně hluboko… ten jeho mužný velký penis s rozšířeným kořenem a spoustou preejakulátu, že snad ani nebylo třeba se lubrikovat. Inu… Artur sám se během vzrušení dokázal nalubrikovat sám. Fungoval prostě jako žena, byl uzpůsoben k tomu, aby mu vládl nějaký pán. Oba zaslepení chtíčem jenom surově prahli po svých nejniternějších potřebách. Uspokojení rovná se krátké vykoupení z říje…
"Ach… ano… Alfrede!" S výkřikem vyvrcholil Artur do své ruky. Tedy částečně a zbytek dopadl na Alfredovu tmavou peřinu. Avšak mladík to nějak neřešil, nakolik byl teď sám zaujatý do svého úkonu.
"Arture…" Vzdychl sám a znovu se mu zahryzl do krku, kde mu udělal další viditelnou stopu po svých zubech. Po dlouhé době se z něj konečně všechno vyplavilo, a když se od Artura odtáhl, tak mohl s uspokojením pozorovat, jak mu po stehnech stékaly dvě tenké stružky jeho semene.
"Mmmm…" Zamručel spokojeně Alfred a povalil Artura na záda. Políbil ho divoce na ústa.
"A příště té tvé nadrženosti zkusíme předejít pořádným hamburgrem." Rozhodl, až se Artur zděsil, avšak Alfredův pobavený smích ho ubezpečil, že pro jednou to nemyslel vážně. Schoulil se do jeho náruče a instinktivně si položil ruku na bříško. Toužil po dítku. Chtěl se o někoho starat… Matěřství pro něj bylo jako pro Omegu přímo stvořené. Budou spolu moct mít dítě? Zeptal se sám sebe tiše v duchu, zatímco se mu klížily oči. V dálce slyšel přání dobré noci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám zde? :3

Yes sir!
Aye sir.
Nope sir.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 1. července 2016 v 12:54 | Reagovat

Já myslela, že v hetalii tohle není, ale i tak to bylo fajné :D  :D Hlavně idiot USA :D

2 Enqila Enqila | Web | 1. července 2016 v 14:32 | Reagovat

Tak omegaverse tam není xD Jenom jsem si na to chtěla něco napsat a zkusit si to, jestli bych to aspoň trošku zvládla :D

3 Azano Azano | Web | 3. července 2016 v 12:11 | Reagovat

[2]: Jo tak :D Ale je to hezký :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama