Maturitní ples

10. června 2016 v 10:00 | Enqila |  Moje tvorba
Tak jsem tady s něčím oddychovějším :) Prázdniny se kvapem blíží, já mám konečně svoji první výplatu doma, která půjde samozřejmě zase rychle pryč :D Je tady kratší povídka, sepsala jsem ji za jeden den. Podle toho asi je taky ten děj docela naprd, i když spousta aoi povídek je klasicky totálně bez dějě a jde tam vlastně o velký nic.
Warning: +15



Smích, hudba, ve vzduchu samé drahé parfémy určené jen pro tento večer. Vypadal jako jeden z mnoha ve svém stříbrně šedivém obleku s kravatou stejné barvy. V ruce držel sklenku a postával u jednoho z podpěrných sloupů sálů. Nikdy tyhle akce neměl rád, ale musel sem jít už jenom kvůli své sestře. Pohledem přelétl všechny přítomné, než ho zastavil na jednom z mnoha mužů. Obyčejný černý oblek a nádherné zelené oči skryté za obroučky brýlí. Ani si pohledu svého bývalého studenta nevšímal a věnoval se roztomilé malé blondýnce po svém boku. O něčem si povídali, než všichni opět ztichli a pozorovali další maturantku v nádherných půlnočně modrých šatech, jak si šla pro svou šerpu. Mladík ve stříbrném obleku se pro sebe pousmál a projel si prsty neupravené hnědé vlasy. Tohle sice byla předčasná oslava maturity, ale on věděl, že jeho sestřička to zvládne. Kopnul do sebe šampaňské ve skleničce, když se dívka vracela na své místo a odložil ji na blízký stolek. Jako všichni jí zatleskal, než se vypařil ven.

Opřel se o stěnu budovy, kde se celá ta paráda konala a vylovil z kapsy pomačkanou krabičku cigaret společně se zapalovačem. Vložil si ji filtrem do úst, poté se snažil vykřesat oheň. Chvilku to trvalo, nejspíš bude muset doplnit benzín, ale nakonec se objevil u jeho Zippa malý plamínek a on si zapálil.
"Kouření není zdravé." Ozval se vedle něj hluboký, smyslný mužský hlas, až mladíkovi ve stříbrném obleku zatrnulo v podbřišku. Nepotřeboval se podívat, aby věděl, kdo na něj promluvil.
"Už dávno nejsem váš student a nejsem pod zákonem." Odvětil, když si zhluboka potáhl a vypustil kouř ze svých úst. Konečně pohlédl na brýlatého muže, který se na něj usmíval a sám si vkládal cigaretu z tabatěrky do úst. Cha, kouření není zdravé! Zaškaredil se v duchu hnědovlásek a pozoroval každičký jeho pohyb. Jak do sebe vtáhne kouř a po chvíli jej vypustí z úst ven.
"To je možná pravda, ale v mých očích pořád budeš tím z nejlepších." Založil si tabatěrku zpátky do skryté kapsy u svého černého saka. Kvůli tomuhle mladíkovi by se vzdal všeho, a proto se raději zbaběle oženil s Alicí, než aby si přiznal, že se do svého žáka zamiloval. A pravděpodobně to z něj ani za těch pár let nevyprchalo. Koneckonců se spolu pořád setkávali, protože rád pomáhal s projekty svých oblíbenců. Zvláště pak rád pomáhal Danielovi.
"Jak vůbec dopadla obhajoba tvé diplomové práce. Použil jsi něco z toho, co jsem ti poradil, nebo sis vypracoval jiný plán?" Zeptal se, aby řeč jen tak nestála a po vzoru Daniela se opřel o budovu tanečního sálu, odkud se stále ozývala hudba. Začala volná zábava, měl by tam být s Alicí a tančit, ale věřil tomu, že Marian ji spolehlivě zabaví a on si bude moct dělat, co chce. Momentálně si chtěl povídat s Danielem. Rozhodně by do něj nikdy neřekl, že by začal kouřit. Pít alkohol ho už viděl. Dokonce ho jednou opilého potkal a neskončilo to zrovna dobře, díky bohu si to Daniel nepamatoval a hrozně se divil, když se ráno probudil v bytě svého profesora biologie. Ten večer spolu podrobně rozebrali prakticky anatomii muže a víckrát už se to nestalo. Dával si na to pozor.
"Něco jsem použil a něco si trochu pozměnil, aby to nebylo tolik odborné a vypadalo to dělané mnou." Odpověděl konečně Daniel a díval se do dálky. Vyhýbal se černovláskovu pohledu. "Dopadlo to dobře. Prošel jsem," doplnil sotva slyšitelně. Muž vedle něj pozoroval svůj kouř a zároveň Daniela.
"Na svém maturiťáku jsi nebyl, tak proč jsi tady?" Změnil téma a snažil se s ním konverzovat, aby řeč nestála, i když Daniel z toho nevypadal zrovna dvakrát odvázaně.
"Sestra mě donutila, abych se tu ukázal. Tak jsem jí chtěl udělat radost a ukázal jsem se tu, takže vlastně už můžu jít domů." Odhodil nedopalek a na chvíli zavřel oči, když z úst vypouštěl svoje poslední potažení.
"Rád jsem vás viděl a nejspíš už to bylo naposledy. Však víte… brzy dostanu titul a budu si hledat nějakou práci."
"Od nás bude odcházet jedna učitelka historie na konci školního roku…" Vyhrkl hned černovlásek, až se zarazil. Proč mu to vlastně říkal? Daniel pohlédl na svého idola, a i když ho nevídal každý den, tak ho to ještě nepustilo.
"Heh. Nebuďte vtipný, učitelem bych být nemohl a je to pitomé vrátit se učit na svoji školu. Jako bych snad neměl na víc." Poslední větu spíš zamumlal sám pro sebe. "Půjdu. Dík za příjemné zpestření mé kuřácké chvilky." Vyrazil směrem od taneční haly, ale muž ho zarazil. Chytil ho za paži a opatrně se na něj usmál.
"Tohle bys přece sestře neudělal ne? Měl bys tam pobýt delší dobu. Pojď, pozvu tě na panáka."
"Od jisté události už nepiju." Odmítl ho Daniel, až v černovlasém muži hrklo, ale nedal to znát. Od jisté události? Pamatoval si to snad?
"Ale když tolik naléháte, tak bych tam chvíli ještě mohl být…" Obešel jej a zmizel uvnitř budovy mezi spoustou bavících se lidí. Černovlásek ho zaraženě pozoroval, než mu úplně zmizel z dohledu.
"Branne, drahoušku." Ozval se jemný ženský hlásek, přičemž do mužova zorného pole vešla malá blondýnka.
"Co kdyby ses vrátil dovnitř za mnou? Marian už mne unavuje. Chci taky chvíli tančit se svým mužem." Rudé rty široce roztáhla od sebe a natáhla k němu drobnou ručku.
"Ale jistě, Alice." Vrátil jí nuceně úsměv Brann a uchopil ji za dlaň. Přitáhl si ji k sobě a předtím jako Daniel i on se nechal pohltit vírem přítomných lidí.

Stál opět u sloupu jako, když předtím pozoroval šerpování své sestry. Očima byl přilepený pouze k jednomu páru a to svému bývalému učiteli. Uvažoval nad jeho nevyslovenou nabídkou, že by se z nich mohli stát kolegové. Ale on nechce, aby byli kolegové! Chtěl by něco úplně jiného, nejspíš by na něj nedokázal koukat každý den s vědomím, že v noci ulehá se svou manželkou. Kdyby mohl být, tak se tou manželkou stane on. S povzdychem uhnul pohledem a nevšiml si, že se na něj Brann zadíval, když předal svou ženu do rukou jiného tanečníka. Pomalu se začal prodírat lidmi ke svému bývalému studentovi.
"Nemáš tady snad doprovod?" Zeptal se ho a rozhlédl se okolo sebe. Daniel se ušklíbl.
"Vypadám snad na to, že by okolo mě běhaly holky?"
"Ani bych se tomu nedivil." Zasmál se tiše Brann a snažil se nevšímat si Danielovy spíše podrážděné nálady. Nudil se tu a v podstatě i Brann. Musel se přetvařovat před Alicí, jak ho to moc baví, ale zas tak úžasné to tu nebylo. Společenské akce mu nic neříkaly.
"Co vůbec chcete?" Zeptal se ho Daniel a zadíval se do těch zrádných zelených očí. Odstín zelené jako kdesi v Amazonii, kde by na vás mohl vyskočit jedovatý had a uštknout.
"Vypadal jsi tady tak opuštěně. Chtěl jsem ti dělat společnost…" Odmlčel se, než Daniela se zadrženým dechem uchopil nenápadne za dlaň.
"Vzpomínáš si na ten večer?"
"Jaký?" Pokusil se vymanit svou ruku z jeho sevření. Jsou přeci mezi lidmi!
"Moc dobře víš, o čem mluvím."
"Nevím a nechte mě!" Začínal hysterčit, ale Brann ho nepustil. Ohlédl se za sebe, než zatáhl Daniela pryč od sloupu a mířil ven.

Přirazil ho ke stěně a zuřivě políbil na ústa. Najednou toužil po tom, aby se Daniel rozpomenul na jejich první a poslední noc plnou vášně. Možná za to mohl alkohol, který v sobě měl, ale opět po svém pohledném studentovi zatoužil. Daniel se snažil bránit, ale nakonec se mu podvolil. Přece jenom ho líbal jeho nedosažitelný cíl! Vjel do Brannových černých vlasů a více prohloubil polibek, než se od sebe odtáhli.
"Už?" Zeptal se Brann zuřivě oddechujíc. Daniel zavrtěl hlavou, i když se mu něco málo vybavilo. Ale myslel si, že to byl jenom hloupý sen. Hra jeho mysli pod oparem alkoholu. Opravdu měl se svým profesorem sex, když ještě byl na škole? Brann se od Daniela odtáhl a rozhlédl se okolo sebe, nakonec vylovil z kapsy telefon. Poslal připravenou zprávu svému nejlepšímu příteli.
"Půjdeme někam do hotelu…" Danielovi tělem projelo vzrušení. Hotel?
"To nesmíme…" Namítl chabě Daniel a vymanil si ruku z jeho sevření. "Jste ženatý…"
"To ale není nemoc."

Prsty vjel do jeho vlasů. Už zase byl natisknutý u stěny, ale teď mu to nějak nevadilo. Plně se oddal touze po jediném z mnoha mužů. Jistě, snažil se najít si někoho, ale nedokázal se od Branna odtrhnout. Pořád se snažil hledat záminky a tou největší bylo jeho studium na vysoké škole. Přestože studoval historii a Brann vyučoval biologii, tak mu ochotně pomáhal, i když to Daniel nepotřeboval. Z úst mu unikl sten, jak pomalu starší klesal na kolena a rozepínal mu košili. Prudce mu ji stáhl společně i se sakem a obojí odletělo někam za ně. Seznamoval se s Danielovým tělem rty, musel si někdy najít čas na posilování, jelikož tehdy žádné svaly neměl. Neměl porovnávat čas tehdy a dnešek. I tak jako předtím to bylo zakázané ovoce, protože on provázal život s Alicí. Sklouzl rukama k jeho kalhotům a jenom se pousmál, když na něj vykoukl vzrušený Danielův úd, až jej uhodil do brady, jak se chtěl vztyčit a ukázat v plné připravenosti. Krátce mrkl pohledem vzhůru, zatímco jej uchopil u kořene. Ani se nepozastavil nad tím, jak má Daniel krásně vyholený klín, až je nádherně přístupný. Jemně dlaní pohnul na jeho délce, než jej začal uspokojovat ústy. Přejížděl jazykem přes jeho vlhký žalud, zatímco se Daniel snažil sténat tiše do svých dlaní, než to vzdal a opět chytil Brannovy vlasy a pevně sevřel u kořínků. S hrdla se mu vydral sten, měl pocit, že brzy exploduje v té nádherné rozkoši. Rozhodně tohle byla lepší kuřba, než mu kdy kdo z těch náhradníků za jeho profesora biologie dal. Mírně se začal chvět, když se blížil jeho vrchol, až s prudkým výkřikem vyvrcholil do Brannových úst. Ten mu věnoval nestydatý úsměv a ani se neostýchal s polknutím jeho Danielova semene. Mladík vyčerpaně klesl na zem a zhluboka oddychoval. Skrze přivřená víčka pozoroval, jak se jeho idol svlékal.
"Ještě nekončíme." Uslyšel, než ho vzal starší do náruče a přenesl na obrovskou manželskou postel. Daniel nic nenamítal, ještě se vzpamatovával ze svého nádherného vrcholu. Tentokrát to sen nebyl. Vlastně ani minule. Všechno to byla realita…
"Pane… uč…"
"Branne," přerušil ho černovlásek a opět ho políbil na ústa.

Zamyšleně pozoroval klidnou tvář spícího Daniela. Nádherné červené rty, měl mírně pootevřené a klidně oddychoval. Nic špatného se mu nezdálo, ale když ucítil, jak se kdosi zvedl z postele, tak se neklidně zavrtěl a zamračil.
"Ještě nemám odcházet?" Zeptal se spícího těla Brann. Daniel se překulil na místo, kde ještě před chvílí jeho milovaný profesor ležel.
"Ale já musím. Alice si bude říkat, kde to jsem, Dane. Pokud ji Marian pořádně nezabavil, tak už něco tuší. Není hloupá." Mluvil k němu dál, zatímco mladík ve spánku neklidně objímal deku. Někdo vedle něj byl a najednou ne. Spát ve dvou mu bylo mnohem příjemnější, než být osamocen.
"Ale slibuju ti, Danieli. Až přijde čas, tak se s ní rozvedu. Už jenom kvůli tobě." Šeptal a jemně se dotkl jeho tváře. Ztuhl, když si všiml, že má Daniel otevřené tmavé oči.
"Myslíte to vážně?" Zeptal se ho tiše a vztáhl k němu ruku.
"Vzdáte se své ženy kvůli mně?" Pravděpodobně to jenom hrál, že tak klidně spal. Brann ho jemně uchopil za dlaň a políbil ho na hřbet ruky.
"Jistě. Nevzal jsem si ji z lásky, i když jsem se ji naučil mít rád. Pořád jsi tady byl ten důležitější pro mě ty, Danieli." Pustil jeho ruku a mírně se pousmál. Mladík moc vesele nevypadal.
"Slibujete mi, že se s ní rozvedete a teď se za ní jako srab se staženým ocasem vrátíte. Políbíte ji na přivítanou, a když se zeptá, tak odpovíte, že jste to včera moc přehnal a spal u některého ze svých kamarádů. Znám vás ubohé ženáče, nic nepřiznáte. Jenom svoje milence lakujete, a pak je pošlete k šípku, až vás omrzí." Jestli nebyl předtím probuzený, tak teď byl plně.
"Myslel jsem si, že vy jste jiný, ale asi jsem se spletl že? Dal jsem vám a to vám vystačí na těch pár let dopředu. Nebo jste mi řekl o tom místu, protože s vámi manželka nechce spát? Měl jsem být náhrada? Díra, v který smočíte?" Prudce vstal a bylo mu jedno, že je nahý. Nedal Brannovi možnost obhajoby, protože už něco podobného za ta léta měl. Jenom nevěděl, že je ženatý a pořád mu říkal o své těžké práci. Napřáhl se, aby mu vrazil facku.
"Zmizte! Nechci vás vidět!"
"Danieli…" Pokusil se něco říct, ale byl umlčen další fackou, a tak se rychle oblékl. Ohlédl se za rozzlobeným tmavovláskem. Promluví si s ním, až zchladne. Ten ho vyprovázel zlým pohledem, než se posadil na postel a nakonec složil tvář do dlaní. Takhle to přece být nemělo. Může si za to sám. Že se vzdá ženy, pche! Tomu se pokusil uvěřit už jednou, a jak se spálil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 10. června 2016 v 19:34 | Reagovat

Já se Danielovi ani trochu nedivím. Jestli má špatné zkušenosti, tak tomu určitě neuvěří podruhé. :-? :D

2 Enqila Enqila | Web | 12. června 2016 v 16:07 | Reagovat

Hehe, Brann si to zasloužil! :D

3 Azano Azano | Web | 12. června 2016 v 19:28 | Reagovat

[2]: :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama