Rodinná pouta | Kapitola 1 - Začátek

29. července 2016 v 10:00 | Enqila |  Rodinná pouta
Well, well, well, look who's there. :D Háh, tak ehm po delší řekněme nechtěné pauze jsem tady. Původně jsem chtěla začít psát jinou kapitolovku, taky ji rozepsanou mám, ale nakonec... jsem začala psát jinou. Mno tak uvidíme, jak se bude líbit. Tamta měla být zaměřená na druhou světovou, tahle je zase zaměřená incest v současnosti mezi vampýry. Takže taková menší fantasy sranda, who knows. So... nechávám tu první kapču a uvidím, jestli další pátek vyjde i druhá, jelikož mě čeká práce, práce a zase práce.(kurva práce a nikdo neokomentuje, že tam píšu hnusný chyby :D už jenom v popisku, no to je přesně díky brigádě, už to opravuju)


Zamyšleně z postele pozoroval svého pohledného přítele, který zrovna kontroloval zprávy v telefonu.
"Táta by měl přijet večer, měl bys už jít, Gabrieli." Řekl a zvedl k němu své modré oči od displeje telefonu. Blondýn se jenom se zklamaným výrazem přetočil na druhý bok, aby sáhl po svých věcech a vstal.
"To není fér, Marcusi. Vždycky mě vyháníš, když ti má přijet tatínek." Hnědovlásek se na něj zamračil.
"A co jako? Vadí ti něco na tom, že s otcem trávím rád čas, když je to zaneprázdněný právník? Navíc bych měl jít brzy spát, protože jdu zítra do školy." Gabriel jenom protočil svýma podobně modrýma očima a přece s jiným lehce odlišným odstínem.
"Už vím, proč se mnou chodíš, protože vypadám jako tvůj otec. Viděl jsem ho párkrát…" Úsměv se mu rozšířil, až odhalil své tesáky. Věděl, že se trefil do černého, když hnědovlásek strnul.
"Co to meleš za nesmysly!" Vykřikl, než se zase ztišil a přetáhl si přes hlavu mikinu.
"Víš moc dobře, že táta nemá rád homosexuály. Kdyby věděl, že jeho třetí syn je gay, tak tady končím." Gabriel jenom potřásl hlavou.
"Mohl bys mě mu představit jako kámoše. Vždyť už mě tady párkrát viděl a známe se…" Prstem zakroužil zamyšleně ve vzduchu, než přešel k Marcusovi. Byl vyšší, než třetí syn z pěti a věděl něco, co zbytek tohohle domu kromě dalšího muže ne.
"Podívej se na Cedrika, ten se s tím netají a chodí s tím děvkařem Erikem a mám důvodné podezření, že Chris je taky gay. Není ti ten jeho kamarád divný, co s ním přijel z Ameriky? Nechodí od něj ani na krok." Naklonil hlavu ke straně, než chytil mlčícího Marcuse pod bradou, aby jej políbil.
"Tak si užij tatínka a zavolej mi, až si budeš chtít zašukat, když už ti na nic jinýho nejsem dobrej. Oh… ano, tatínku, víc." Poškádlil ho slovy Gabriel, přičemž Marcus okamžitě zrudnul a odstrčil ho od sebe.
"Ty jseš zkurvenej hajzl, Gabrieli." Zatnul pěsti, kdyby mohl, tak mu jednu vrazí, ale Gabriel byl o tolik silnější, že by nezmohl nic. Leda by na něj poštval svého bodyguarda Aarona.
"Hajzl k službám, s touhle tvářičkou plním sny, nezapomínej." Zasmál se pobaveně a prošel okolo něj. Otevřel dveře, kde narazil na muže s kamennou tváří. "Nazdar, Aarone," Zaškaredil se pobavený Gabriel, když uslyšel rachot z Marcusova pokoje. Chudáčka ho asi zase naštval, no nic. Pokrčil rameny a pomalu procházel jednou z mnoha chodeb tohoto sídla. Bylo tak obrovské a rozlehlé, inu patřilo jedné z královských rodin, jak by také nemohlo být rozlehlé? Ale on jako bastard by sem nikdy nezapadl. A otec o něj stejně nestál, dělal by mu tady ostudu. Zastavil se v předsíni, aby si obul boty, když se otevřely obrovské dvoukřídlé dveře. Dovnitř vešel jemu zcela podobný muž s dvěma bodyguardy po boku. Zastavil se pohledem na Gabrielovi a oba dva muže propustil.
"Co tady zas děláš?" Zeptal se ho celkem ostře a mračil se, než ho chytil pod krkem.
"Tohle dělá táta svému nejoblíbenějšímu dítěti?" Zažertoval pobaveně, Gabriel. "Byl jsem za Marcusem. Pomáhám mu s projektem." Modré oči identické jako Gabrielovy se stáhly do úzkých zorniček, než ho muž pustil.
"Fajn, ale i tak by ses tu měl ukazovat, co nejméně častěji."
"Čekal bych teda větší péči ze strany otce, když je máma pod drnem." Promnul si Gabriel krk a natáhl se po bundě.
"Tvoje máma byla jenom… nechtěná odchylka. Nikdy jsem jí neměl rád, byli jsme prostě na střední…" Odvětil bez jakéhokoliv projevu emoce muž, až se Gabriel nevědomky otřásl, nakolik byl ledový.
"Fakt jo? Toho jsem si nevšiml, když jsi za mnou celej život nepřišel a neřekl bů." Zamumlal kysele mladší ze stejně vypadajících mužů.
"Možná bych tě mohl lépe poznat, ale pro kluky by to byl šok, kdyby zjistili, že jsi moje šesté a zároveň prvorozené dítě. Můj manželský prvorozený bude přebírat královský trůn. Jsem na něj tak hrdý… Snad i z ostatních něco bude." Rozmluvil se trochu, ale z hlasu bylo zjevné, že to spíš říká jen tak.
"Hm, to bys mohl. I když Josh se snažil, aby mi byl dostatečným otcem."
"Někdy… se půjdeme napít a probereme spolu spoustu věcí, dobře? Teď nemám čas. Řeším důležitý případ a už jsem celkem unavený z práce." Řekl nakonec starší a sundal si rukavice, které strčil do kapsy kabátu a ten pověsil na věšák, kde byla předtím Gabrielova kožená bunda.
"Měl bych tě konečně po třiceti třech letech přijmout mezi nás." Pohladil syna po paži a věnoval mu sotva viditelný úsměv, než ho tam nechal v předsíni samotného, nakolik ho tímhle prohlášením šokoval.

Vylovil z kožené bundy klíčky od auta a ještě se ohlédl po obrovském Vallotonově sídle. Otec byl velice vážený, jak v nočním světě, tak i tom denním, přestože svou tvář tolik ostatním během slunných dnů neukazoval. On sám byl jenom velice známý jako model pro spodní prádlo Calvin Klein mezi lidmi a to jediné mu dělalo jméno. Gabriel Soyer, nikdo by do něj nikdy neřekl, že by snad mohl mít něco společného se zámožnou rodinou Valloton plnou právníků. Na chvíli zavřel oči, když se posadil do svého auta a strčil klíčky do zapalování. Sevřel v rukou volant a zase své azurově modré oči otevřel, začínalo svítat, měl by už vyrazit domů. Nebýt Marcusovy posedlosti otcem a snahy být mu blíž, možná by se nikdy on sám nedostal k tomu, aby se s vlastním stvořitelem setkal. Sešlápnul plyn, když mu naskočil motor a spokojeně zapředl. Vydal se na poměrně dlouhou cestu domů, jelikož sídlo Valloton stálo daleko od jakékoliv civilizace. Přece jenom boháči si vždycky vystačili sami se sebou.

Pomalu procházel sídlem, než se zastavil už Marcusových dveří a zaklepal na ně. Poté otevřel dveře, bylo mu divné, že ho ještě jeho nejoblíbenější syn nepřišel přivítat, ale když viděl, jak sedí u stolu a snaží se pravděpodobně něco naučit, tak ho v duchu pochválil. Jaké skvělé děti to má. Jeden je budoucí král, druhý doktor, třetí bude určitě právníkem a jeho nejmladší dva synové - dvojčata, se učí doktořině jako druhý, Cedrik. Ovšem… co Gabriel dělá za práci?
"Marcusi…" Oslovil hnědovláska, který na něj natočil svou hlavu a zářivě se usmál.
"Otče, vítej konečně doma. Dneska jsi měl dlouhý den?" Vstal od svých učebnic, aby k němu přešel. Nejradši by ho objal, ale otec nikdy na takové věci nebyl. Vlastně jim jenom málokdy dával znát, že je má opravdu rád.
"Ani ne. Pročítal jsem si své nastávající případy a snažil jsem se svého klienta vysekat z problému. Ono je poměrně těžké stát na jeho straně, když mi s klidem řekl, že svoji manželku ubodal, protože ho podváděla." Prohrábl si své blond vlasy.
"Nechceš se jít posadit do studovny? Můžeš mi o tom třeba vyprávět. Rád poslouchám, když… mluvíš." Starší jenom povytáhl obočí, ale souhlasil. Dneska toho nachodil docela dost, i když se to nemuselo zdát.
"Tak pojď, ale pak se zase půjdeš učit. Víš, že vstáváš brzy ráno, abys šel na lidskou školu. I tak si myslím, že ti to neprospívá a měl bych tě poslat někam na internát." Marcus se ušklíbl a následoval otce na jeho nejoblíbenější místo - do studovny. Sám v duchu argumentoval, že by v životě nevlezl na internát, protože pak by nemohl být nablízku jemu. Usadil se vedle otce do křesla a začal naslouchat jeho příjemnému klidnému hlasu. Pro něj hlavně smyslnému… Ach, jak by s ním chtěl dělat tolik nepřístojností, ale od matčiny smrti otec nikdy na nic takového nepomyslel a vlastně svého druhého syna odsoudil za to, že mu přiznal svou orientaci. Asi by pro něj bylo velké zklamání, kdyby zjistil, že i třetí syn je buzerant a spí s jeho de facto kopií. Natáhl ruku, aby se dotkl otcovy paže a usmál se na něj, když pravděpodobně pronesl nějaký vtip, kterému se smál. Senior se pouze podíval na synovu ruku, ale nechal ho být. Marcus byl vždycky takový a i ve svých dvaceti tří letech pořád stejný, že by ho objímal a obskakoval jako malé pětileté dítě.

Vylezl z auta a zkontroloval telefon, agent mu nevolal, takže žádná práce ho minimálně týden nečeká. To je super, týden volna. Usmál se a naťukal kód, aby se otevřela velká železná brána. Nebyl úplný boháč, ale menší vilku si pořídit mohl a taky to udělal, proč by se neobklopoval luxusem, když se o něj magazíny přímo rvaly? Slyšel, jak brána za ním cvakla a on zamířil po malé vydlážděné cestičce k bílým dveřím. Opět naťukal další kód a dveře se s cvaknutím otevřely a jeho objalo příjemné teplo vlastního domova. Tady by se mohlo Marcusovi líbit, ale ten se zuby nehty držel v sídle otce. Ušklíbl se. Chodil s ním jenom, protože vypadal jako Christopher, nic jiného v tom nebylo. Jak by asi Marcus zareagoval, kdyby zjistil, že je jeho poloviční bratr? Zamyslel se nad slovy, co mu nejstarší Valloton řekl, možná by si mohli někam zajít na pití a co by bylo pak? Povytáhl zlomyslně obočí. Co když seniora, křesťanského homofoba dostane do postele dřív než Marcus? Jak moc by mu záviděl, ubožáček zamilovaný? Sundal si bundu a pověsil ji na věšák, boty ponechal rozhozené v předsíni a zamířil do vzdáleného levého křídla. Už několik dní cítil, že by si měl dát krev, ale pořád mu přišlo, že to nepotřebuje a odkládal to, ale teď ho hlad přepadl. Díky bohu, že doma a ne na nějaké hloupé vernisáži některého z jeho fotografů. To by pravděpodobně pak přibyl policii další spis do nevyřešených záhad lidí s rozsápanými hrdly.
"Jamesi, kde jsi?" Křikl na celé sídlo. "Potřebuju tě u sebe a hned!" Pokračoval dál a rozhlížel se, pravděpodobně by mohl být u televize, jako to normální lidi dělají. Mladík na něj vykoukl právě z místnosti s televizí, která sloužila jako jeden z mnoha jeho pokojů v sídle a na tváři se mu objevil úsměv, když viděl Gabrielův hladový výraz.
"Už to byla taky doba," Oči mu zazářily očekáváním a zamířil ke svému zaměstnavateli. Gabriel ho chytil a přitáhl nadlidskou silou k sobě. Přitiskl svá ústa k jeho hrdlu, aby se konečně dočkal té lahodné a nádherné krve. James slastně zasténal, když ho zabolel krk a napnul se celý očekáváním. Konečně do něj zase po týdnu Gabriel vpouští své slastné endorfiny. Hlavu měl natolik v oblacích, že ho nějaká hloupá ztráta krve nezajímala a tentokrát toho Gabriel skutečně využívá, jelikož měl mimořádný hlad. Konečně se od Jamese odtrhl a pustil jej, až se mladík se zfetovaným výrazem ve tváři svezl po zádech na zem. Zvedl pohled hnědých zakalených očí ke Gabrielovi a jenom se zachichotal.
"Víc mi dneska už nedáš?" Ptal se ho sotva slyšitelně, načež se Gabriel ušklíbl a chytil ho za ruku.
"Běž odpočívat a hodně pij," Poradil mu, když ho vedl k luxusní obrovské manželské posteli, kam ho položil. James jenom zamrkal, ale nevzpíral se, sám by se sem asi nedostal.
"Chtěl bych víc…" Zašeptal s povzdychem. "Udělej mě nesmrtelným, Gabrieli…"
"Jamesi, takhle to opravdu nefunguje… Už jsem ti to přece vysvětloval." Muž se zatvářil pouze zklamaně, ale dál na Gabriela nenaléhal. Byl si jistý, že určitě jednoho dne… a pokud ne, tak mu alespoň mohl dávat jeho nejoblíbenější drogu. Jeho endorfiny. Gabriel ho přikryl alespoň dekou a vrátil se zpátky do svého křídla vilky. Zapnul televizi, ale měl ji spíše jako kulisu k počítači, který si společně s plechovkou piva přinesl. Zapnul jej a odložil na konferenční stolek, aby se šel převléknout do pohodlnějších hadrů. Jakmile se mu zapnul počítač společně s prohlížečem, tak do vyhledávače napsal: Christopher Valloton. O otci toho věděl dost od matky, ale stejně. Potřeboval si nějaké informace sám dohledat, případně si je ověřit. Jeho máma byla psychicky narušená a nikdy se nesmířila s tím, že byla jenom Christopherův románek na střední škole. Proto také nakonec svůj ubohý život ukončila ona sama. Tvář mu lehce posmutněla při myšlence na mámu. Měla ho nejprve ráda a zahrnovala ho láskou, ale čím více rostl, tím více jí připomínal vzhledem Christophera. I když si našla Joshe, tak pořád myslela na svou lásku ze střední školy. Ani nevnímal, že mu najednou začaly slzet oči. Ještě než se zabila, tak ho bila a křičela na něj, ve svých depresivních stavech mu zase brečela na klíně a ptala se, proč ji musel opustit. Začala být šílená a nakonec… Zhluboka se nadechl a utřel si slzy. Nad tímhle by opravdu přemýšlet neměl. Své myšlenky by spíš měl zaměřit na to, jak se mu podaří ulovit silně založeného katolíka. Bude to výzva.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 30. července 2016 v 18:39 | Reagovat

To je opravdu hezký začátek ^^ Jen se neopovažuj tam zamíchat nějakou vraždu! Po Hektorovi už bych to asi nerozdýchala :D  :D

2 Enqila Enqila | Web | 30. července 2016 v 19:20 | Reagovat

Uvidíme, uvidíme :3 Ale děkuju :) A neser na mě! xD :D

3 Azano Azano | Web | 30. července 2016 v 22:42 | Reagovat

[2]: Neseru na tebe :( Nebyl čas :(
Není zač :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama