Návštěva

5. srpna 2016 v 10:00 | Enqila |  Moje tvorba
Ahoj! Poslušně hlásím, že dneska vychází povídka pro moji milou Azano, tudíž druhá kapitola Rodinných pout přijde až příští pátek, jelikož jsem v práci a musím s přiznat, že psát dvě věci najendou nějak nestíhám. Pokud byste byli nějak zmatení, tak to není na ničí motivy, ale z naší hry a trošku tam něco pro nezasvěcené může být matoucí :) So this is for u, babe :3
- Obrázek jenom tak, jelikož kreslit zas tak neumím a vlastně na to ani čas nebyl, že bych se pokusila ty dva vystihnout i kresbou.
Warning: mpreg, twincest, svazování, znásilnění


"Dvojčata…" Vydechl překvapeně černovlasý snědý mladík se zlatýma očima a pohlédl na druhého tmavovlasého muže, který už měl poměrně narostlé těhotenské bříško. V tváři s vousem se mu objevil malý úsměv, přičemž odložil fotku ultrazvuku a zvedl se, aby přešel ke svému milenci.
"Těším se na ně. Je to požehnání mít dva kloučky," Zašeptal, přičemž k němu tmavovlásek zvedl pohled svých tmavých očí.
"Já také, Christiane." Položil si ruku na břicho, zatímco druhou zvedl k Arabovi, aby jej pohladil po jemně vousaté tváři. Připomínal spíš nádherného Itala, než Araba. "Už jsi přemýšlel nad jmény?" Sklonil si jeho tvář k sobě, aby jej políbil a Christian mu polibek s radostí oplatil.
"Jeden by mohl být Deni junior, ale Deni je jenom jeden a to jsi ty." Posadil se vedle tmavovláska a sám mu položil ruku na narostlé bříško. Ucítil nečekané kopnutí, až sebou překvapeně škubnul.
"Ach… začínají být moc čilí. Brzy se budu muset změnit v ženu, abych to měl jednodušší." Christian svou ruku stáhl z Deniho břicha a usmál se na něj. Přemýšlel nad jmény, jaké by se mu mohlo líbit? Deni v sobě měl kus anděla…
"Gabriel, líbilo by se mi něco jako Gabriel." Navrhl po chvíli a upřel svůj zlatý pohled na Deniho.
"To zní hezky," Usmál se muž, který měl být budoucí matkou a ztěžka vydechl. Lépe se zády opřel o opěrku, přičemž se mu pozvolna začaly prodlužovat vlasy a zjemňovat rysy.
"A ten druhý?" Zeptal se Deni jemným ženským hlasem a opět si položil dlaň na břicho. V jeho ženské verzi na něm těhotenství bylo o dost více vidět.
"Tak navrhni něco i ty. Jsi budoucí rodička, máš právo říct ne mým výmyslům." Odvětil Christian a pohladil ji po tváři. Víc se k ní přisunul, aby ji objal a položil si dlaň na její rameno.
"Ale Gabriel je hezké, tak co třeba k němu Castiela?" Nadhodila tedy Deni sama, aby si Christian nestěžoval, že se nevyjádřila.
"Ano to je hezké. Gabriel a Castiel,"
O několik let později
"Rostou jako z vody." Podotkl o pár let starší černovlásek se zlatýma očima. U očí se mu objevilo pár vrásek, přestože byl polobůh a částečně démon, stále tělo měl smrtelné a nemohl žít věčně, jelikož ho nikdo neočaroval. Nebyl jako jeho muž, který si po zemi kráčel celá staletí ve společnosti svých drahých v sídle. Jediné místo, kde se snad čas zastavil, ale tady nebyli v Česku. Nacházeli se v Emirátech u Christianovy matky, která svá drahá vnoučata chtěla vidět.
"Byl jsem těhotný čtyři měsíce. Je jasné, že se vyvíjejí rychle." Podotkl klidně Deni a pohledem sjel okouzlené dva puberťáky, kteří svou pozornost měli upřenou na luxusní vnitřek domu Christianovy matky. Ponechali své kufry v předsíni a Christian je zavedl s úsměvem do obrovského draze vybaveného obýváku. Tam na ně čekala žena v dlouhých černých šatech, které zvýrazňovaly její velká prsa i zadek, se složitým účesem svých černých vlasů. Rudě zvýrazněné rty se v její dokonalé tváři roztáhly do úsměvu a zlaté oči upřela na svého drahého prvorozeného. Vstala z koženého gauče.
"Synáčku…" Rozpřáhla teatrálně ruce od sebe, zatímco za ní Christian div neutíkal, aby se nechal zahrnout její mateřskou láskou. A taky mu byla dána.
"Přivezl jsi svého… muže a mé roztomilé vnoučky." Při slově muže byla ještě stále zřetelná nevraživost, jelikož nikdy nechtěla, aby její nejdražší syn skončil jako podřadný milenec Vyvoleného, jedním z mnoha. A teď tady před ní stál jako manžel Vyvoleného a přece tomu druhému muži nevěřila. Odtáhla se od Christiana a pohlédla na dvojčata.
"Moji drazí vnoučci. Zavřete ty brady, když se divíte." Usmála se ještě víc široce, když její křivky hltali pohledem, div jim brada neukradla. Roztomilá dvojčátka a přece s malou chybičkou. Jeden měl oči pro Christianovi a druhý po své matce? Jak by vlastně měl být Deni nazýván, když je porodil?
"Babička je tak mladá?" Ohlédli se oba dva nevěřícně po otci, až se sama démonka musela zasmát. Kdyby měla vějíř, tak by si jím překryla svá rudá ústa.
"Ale jděte broučci. Mně už je tolik let… A.. tady máme dědečka." Natočila se lehce ke svému manželovi, který na sobě měl tradiční arabský oblek společně s pokrývkou hlavy. Na rozdíl od Christiana se snažil udržovat tradici obyčejné bílé barvy a nenosil žádná hedvábná saka a harémové kalhoty.
"Vítejte… u nás." Nevypadal příliš nadšeně, že tady má někoho z nich. Muž, co porodil děti? Divné a jeho syn, který se tahá s takovým mužem? Ještě divnější?
"Nemůžeš alespoň dělat, že máš radost?" Sykla mu manželka do ucha, až se muž otřásl. Mráz mu přejel po zádech, protože věděl, že tohle si vyžere. Odstoupil od ní a raději zase odešel, aby nepřekážel v jejich důležitém vykecávání nad ničím. V podstatě celkem rychle přešel do části vily, která patřila jen jemu a žena tam za ním nechodila, pokud se zrovna nezlobila nebo nepotřebovala něco koupit. Kdyby ho tak viděl otec, jistě by ho pořádně srovnal, aby si manželku podřídil sobě. Tak mu přece káže Korán, aby ji měl pevně pod kontrolou a v tomhle domě se to nějak vymykalo. Jak by se mu ostatní posmívali, kdyby to věděli. Vstoupil do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Ve vzduchu se vznášela vůně vonných tyčinek a mezi průsvitnými závěsy u jeho postele se rýsovala ženská silueta.
"Ach… Azro," Pousmál se, když na něj nádherná Arabka vykoukla. "Pozvala si Christiana a jeho děti." Povzdychl si a přešel k usmívající se tmavovlásce, s kterou po chvíli skončil v posteli.

Stále se usmívala, přestože jediným kazem na téhle nádherné chvilce byl právě ten, který její roztomilá vnoučátka porodil.
"Gabriel a Castiel," Zašeptala jejich jména a poplácala na volná místa vedle sebe, kam oba dva mladíci ihned usedli. Castiel z prostého důvodu, aby byl blíž jejímu dekoltu a Gabriel, protože to chtěla babička.
"Moji broučci. Vy jste vyrostli. Naposledy jste byli takhle malí, když mi Christian posílal vaše fotky a konečně jste tady." Christian se jenom spokojeně usmíval, zatímco Deni se tady jako jediný cítil nepříjemně a hlavně nechtěně. Věnoval krátký pohled Arabovi s černým šátkem na hlavě a křečovitě mu stiskl ruku. Němě se ho zeptal, jak dlouho tady chce být. Christian jenom pokrčil rameny a dál se věnoval své matce v obležení jejich synů.
"Takže… vy jste takoví rozkošní hybridi. Víte to?" Mluvila žena už ke vnukům, a tak Christian vybídl Deniho, aby si šli promluvit jinam a nerušili babičku s dětmi. Inu… děti už to nebyli dlouho.
"Hmm… táta se o něčem takovém zmiňoval, ale nikdy jsme se v tom nerýpali." Odpověděl Gabriel za Castiela, který div neslintal.
"Castieli drahoušku, když mi budeš zírat na můj dekolt, tak ti ty oči třeba brzy opravdu vypadnou." Poznamenala s tichým smíchem démonka, až Castiel zrudnul.
"To nemáte ani jeden nějakou dívku co? Nebo snad chlapce?" Zavrněla zase směrem ke Gabrielovi, který uhnul před jejím intenzivním pohledem.
"No co. Táta s tátou… jsou taky chlapi a…" Pokrčil rameny, přestože cítil potřebu se obhájit, nevěděl, co by řekl. Zatím si jenom zkoušel, co ho víc přitahuje. V sídle na to má ubožáků více než dost.
"Táta nás nikam nepouští. Nestýkáme se s lidmi zvenčí." Řekl zase Castiel. "Christian ho hodně přemlouval, abychom jeli sem a stejně táta trval na tom, že tady budou s námi a v domě moc holek není. Jsou tam spíš kluci, víš. A já nejsem jako tátové nebo Gabriel." Opřel si hlavu o démončino rameno a upřel na ni smutný pohled.
"Ty bys chtěl, abych tě s někým snad seznámila?" Zasmála se pobaveně a pohladila ho po dokonalé tvářičce. Její syn a Vyvolený spolu vytvořili dokonalou kombinaci, alespoň co se vzhledu týče. Gabriel se při té otázce jenom zamračil, když jí to Castiel přikývnutím potvrdil.

"Christiane, necítím se tady dobře. Tvá matka mě stále neakceptovala." Arab jenom útrpně zamručel.
"To už je ale mezi vámi. Já s tím nic moc neudělám a přece si nezkazíme naši týdenní dovolenou tímhle. Máma se o kluky postará. Pohlídá je, aby jim nikdo neublížil. Můžeme klidně jít na pláž, na večeře. Být tu jako turisti bez zátěže."
"Takhle bys o svých dětech neměl mluvit." Ozval se ženský hlas ve dveřích kuchyně a černovláska se lstivým úsměvem vplula dovnitř. "Poslala jsem kluky do pokojů. Castiel mi div neposlintal šaty." Smetla si neviditelné smítko z ramene a zahleděla se stejným zlatým pohledem, jako měl Christian na Deniho. "A teď k vaší přítomnosti…" Začala pomalu, až sebou tmavovláska nechtěně cuknul. Teď ho určitě vyhodí.
"Doufám, že neproběhnou žádné komplikace. Najít klidné místo mi trvalo dlouho a vy jste jako světlo pro můru. Jestli mi jediný démon nebo anděl něco tady zničí. Začne se tu ochomýtat, tak se pakujete pryč. Je vám to doufám jasné, Vyvolený." Poslední slovo div nevyprskla.
"Matko, Deni je můj manžel…"
"Může být klidně i pán světa a mně je to takhle volný." Naznačila rukama a její úsměvné rty se mračily. "A kde vůbec máš svého druhého manžílka?" Už se zase usmívala a dívala se s láskou na synáčka.
"Jak to víš?" Zeptal se Christian překvapeně a vrhl po Denim nejistý pohled. "Dante nemohl přijet. Je… těhotný a cesta letadlem by pro něj nemusela být bezpečná."
"Jsi napůl démon. Netvrď mi, že bys ho nepřenesl skrze Podsvětí." Založila si ruce na prsou a povytáhla obočí. "Danteho bych tu uvítala raději, než jeho."
"Matko! Strč si tu nevraživost na týden někam a chovej se mile. Deniho miluju a i Danta, proto jsem ho nechtěl tahat sem. Ani letadlem ani Podsvětím." Něco by řekla, ale nakonec vrhla zlý pohled na Deniho, který celou dobu raději mlčel a svou poznámku spolkla.
"Dobře, pokusím se." Zaševelila příliš falešně. "Jdu za vnuky. Večer budeme doma, chtějí vidět Dubaj." Odešla tedy za doprovodu klapotu podpatků pryč.
"Naštval jsi ji." Podotkl Deni a povzdychl si.
"A co? Jsi můj manžel a bude se k tobě chovat stejně hezky jako k našim dětem."
"Neměl jsem jezdit a všechno by bylo v pořádku." Christian se při těch slovech zamračil.
"Potřebuje jenom čas." Přitáhl si Deniho k sobě a lehce se otřel o jeho rty, než se políbili pořádně.
"Tak dobře…" Zamumlal tmavovlásek, když se od sebe odtáhli. "Půjdeme si teda užít Dubaj jako turisti." Christian se na něj jenom široce zazubil a přikývl. Vzal Deniho za ruku, a aniž by navštívili jeho pokoj, tak vyrazili mezi davy turistů v Dubaji.

Den pomalu ubíhal a Christianova matka zjišťovala o svých vnoučatech spoustu věcí, i když k jim mohla nahlédnout do jejich rozkošných myslí a sama si zjistit potřebné věci. Ale ráda je poslouchala, oba dva měli příjemné hlásky.
"Drahoušci moji." Políbila je oba dva postupně na čelo a pomalu vstala z gauče. "Co kdybyste si teď šli vybalit věci?" Navrhla klidně a pohledem střelila ke svému manželovi, který okolo ní, jak na jehlách prošel. Vydala se za ním do kuchyně.
"Myslíš si, že smrad tý tvý coury necítím?" Vyjela po něm a přirazila ho rozzlobeně na ledničku. Muž sebou jenom vyděšeně cuknul.
"Ty máš teda zatraceně pevné nervy, Karime. Nejdřív se tváříš nešťastně, když ti přijede tvé jediné dítě, a pak… si vlezeš do postele s ní. Co bych jí tak mohla udělat? Stáhnout ji z kůže, co myslíš?" Mlčky se na ni díval, než se nadechl k odpovědi.
"Nech ji být. Je moje… milenka, a co? Taky se ti neseru do života a tvých milenců. Nechala jsi mě sáhnout na tebe jenom, když jsi chtěla počít Christiana a z něj je zasranej gay. Mám právo na lepší život, Azra… Azra mi dá určitě nádherné dítě…" Škubl sebou opět pod jejím sevřením, jak jí zlověstně zazářily oči.
"Tak ona čeká dítě? To mi nějak uniklo, viď? Asi nedávám na tebe pozor a trochu jsem ti povolila otěže." Sevřela v dlani látku jeho hábitu a táhla ho do jeho křídla. Vrazila do ložnice, kde odpočívala Arabka a dívala se z okna.
"Tak co s tím teď uděláme? Manžel, co mě podvádí! A neumí přivítat své nejmilejší dítě. Asi bych ten plod z tebe mohla vyrvat, čubko." Hodila svým mužem proti zemi a zamířila k Arabce, která nechápavě zírala na Karimovu rozzlobenou manželku.
"Karime, co to je?" Vyjekla, když ji druhá žena chytila za vlasy a ruku napřáhla, aby jí mohla Arabce vrazit do břicha.
"Nech ji být! Já… já… přijmu svůj trest! Jenom ji nech být…" Vykřikl Karim a zvedl se na nohy. Černovláska se jenom vražedně zazubila a zase Azru pustila.
"Opravdu?" Otočila se ke Karimovi, který už zase stál. "Ach, co s lidmi udělá láska že? Jak tragické." Zavrtěla hlavou a naoko soucitně ho pozorovala.
"Možná jsem tě měla vykastrovat, abys na tohle nemyslel po našem Christianovi, byla jsem moc měkká, a jak to dopadlo. Budeš mít bastarda s děvkou ze služebnictva. To není hodné jednání mého muže." Pomalu se vracela zase k němu, zatímco Azra k sobě tiskla peřinu a vyjeveně ty dva pozorovala. Co to mělo znamenat? Žena, co řídí muže?

Převaloval se na posteli a nemohl usnout. Táta Christian se je snažil připravit na vše, ale nedokázal je připravit na vedro, které bylo v Dubaji všudypřítomné i během noci. Přestože většinou byly chladné, tak dnes… Zívl a pomalu vklouznul chodidly do svých měkkých pantoflů. Chvíli seděl na posteli a rozkoukával se, i když vidění v noci měl překvapivě perfektní. Nakonec vstal a zamířil do kuchyně, aby se ochladil vodou, ale něco ho zastavilo. V jiné chodbě světlo a něco z ní slyšel. Paprsek ho přitáhl jako můru, a tak našlapoval, jak nejtišeji mohl, aby nahlédl dovnitř. Stála tam jeho babička a viditelně rozzlobená. Vypadala jako samotná bohyně pomsty - Nemesis. Přikradl se blíž, když si pro něco žena poodešla a ukázal se tak jinak za jejími šaty skrytý svázaný Karim. S roubíkem v ústech a očima vykulenýma strachem. Nevěděl, co ho čeká, ale tušil, že se pár dní nepohne. Gabriel za dveřmi jenom zatajil dech, když přistála jedna z mnoha ran devítiocasou liškou na dědečkova záda. Automaticky ho to zrádně vzrušilo. Utrpení někoho jiného… Dotkl se sám sebe a pohled měl upřený k trpícímu Karimovi. Představil si tak Castiela. Jak by mu provazy slušely a ten roubík… Olízl si rty a s každou další ránou byl blíž svému vrcholu, až se udělal. Vylovil ruku z kalhot a chvíli na svou dlaň zíral, než se zvedl ze země, aby rychle utekl a nebyl odhalen.

Vrátili se úspěšně domů. Christian s Denim byli za ten týden dvě cvrlikající hrdličky a dávali to jasně všem okolo najevo, zatímco Gabriel se uzavřel do sebe a podezřele se při každém pohledu na svého bratra usmíval. Cítil, že to musí udělat ale až doma. Až budou spolu sami a nikdo nebude poblíž… Zavřel oči a opřel se hlavou o polštářek, který dostal od letušky. Ani moc nevnímal, že se nacházeli v první třídě, i když luxus mu nic moc neříkal, přestože otcové byli oba bohatí. Z nějakého důvodu své děti v otázce peněz drželi zkrátka, možná aby moc kluci nezpychli? Taková blbost. Zavřel své zlaté oči, aby většinu letu prospal. Stejně tak ho napodobil Castiel, který seděl za ním. Deni se jenom pobaveně na své děti otočil a přitulil se ke Christianovi. Ten ho ochranářsky objal a v tiché řeči, kterou spolu vedli, letěli zpátky domů.
Vyděšeně zíral na svou přesnou kopii vyjma těch očí, když se o něj Gabriel chtivě otíral. Co se to právě teď dělo? Proč nemohl pohnout rukama?
"Zajímalo tě někdy, jak to dělá táta s tátou?" Zeptalo se ho dvojče lehce pobaveně. Ten ksicht by si možná měl vyfotit, byl tak rozkošný… Sjel pohledem po jeho svázaném těle, a že mu to dalo práci, aby to bylo takhle nádherné, tak zkurveně vzrušující!
"To fakt ne, Gabe. Nejsem… homo. A nějak nechápu tuhle tvoji divnou hru." Pomalu začínal panikařit, když mu bratrovy další pohyby naznačily, co se asi chystal dělat. "Gabe, nech toho. Tohle není sranda."
"Vypadám snad, že to má sranda být?" Zamračil se Gabriel a pohladil ho po bradavkách, přičemž prsty zahákl o rudý provaz a vyzkoušel jeho pevnost.
"Gabrieli, jestli nepřestaneš a ihned mě nerozvážeš, tak začnu řvát. V sídle je spousta lidí!" Tmavovlásek se prve natahoval po telefonu, než změnil trasu své paže a vzal do ruky podezřelý kus kůže.
"Udělej á…" Narval mu roubík do pusy, i když se bránil a teď už rozhodně panikařil. Cukal sebou, škubal, zatímco si Gabriel vzal telefon do ruky, aby si ho takhle nafotil.
"A ještě malý detail, abys nebyl zlobivý kluk…" Odložil mobil a vzal do ruky něco silikonového. A proč to sakra bylo růžové? "Říká ti něco tohle?" Strčil mu tu věc před nos, než chytil jeho úd. "Rád bych to viděl ztopořený, ale ty bys mi pak chodil za holkama a to přece nemůžeme dopustit. Je to… pás cudnosti." S největší opatrností ho Castielovi nasadil, a pak zamkl. "Sundám ti ho, až si budu jistý, že mě miluješ tolik jako já tebe bráško." Schoval klíček do kapsy svých kalhot a objal ho, zatímco Castiel sebou dál škubal. Gabriel zmagořil, jinak si to nedokázal vysvětlit. Zavřel strachem oči, když mu přiletěla facka.
"Začni se chovat slušně, sakra!" Vykřikl Gabriel, než se zase utišil a prohlížel si Castiela. "Chtěl jsem, aby se ti to líbilo, ale… bráníš se tomu, aby sis přiznal, že jsi jako já. Jako my s tátou a já ti ukážu, jak to táta s tátou dělají." Zle se na něj zazubil, než ho otočil zády k sobě, a přece na jeho obličej viděl, jelikož si nechal takhle šikovně dát do pokoje zrcadlo. "Nejdřív bych tě měl naučit poslušnosti." Tělem mu projelo vzrušení, když bral do ruky přesně takovou devítiocasou lišku, kterou týrala babička svého muže. Napřáhl se a se slastným zasténáním svému bratrovi uštědřil první ránu. Ihned následovala další a další. Vnímal, že z něj vytéká preejakulát a měl, co dělat, aby se sám neudělal z Castielových bolestivých skřeků, z toho zoufalého výrazu. Nechápal svého o dvě minuty staršího bratra, proč mu tohle dělal? Napnul se, jak mu to provazy dovolily při další ráně, až nakonec Gabriel přestal, když viděl, jak krásně rudá jako provazy jsou bráškova záda.

Zadíval se do jeho tváře zmáčené slzičkami, proč ho to jenom vzrušovalo, když to bylo tak špatné? Jenom chvilku ho trápily takové myšlenky, když svou délku rval do milovaného bratříčka, kterého dostatečně vytrestal. Už jenom to, že mu zabránil ve vrcholu pásem cudnosti byl dostatečně velký trest. Slastně zavzdychal, když pronikal hlouběji, až v něm byl po kořen, přičemž se položil na jeho záda a jenom mu do ouška šeptal, že když bude hodný, tak ho časem taky nechá vyvrcholit.
"Ale nesmíš myslet na holky. Musíš myslet jenom na mě…" Naklonil se, aby mu mohl slíznout jeden pramínek slz, zatímco do něj začal pomalu přirážet. Bylo to úžasné… Už chápal, proč se táta s tátou střídali, když on si to zkoušel jako ten dole, tak ho to moc neokouzlilo a zkurveně to bolelo! Taky ten blonďák dostal ihned po držce a za trest si ho vzal on sám.
"Castieli…" Zapřel se rukama do polštáře, a i když pod ním byl bráška jako zmučená mrtvola, tak mu to nevadilo. Hlavně že byl v něm. Netrvalo mu to moc dlouho, aby se udělal, protože byl skutečně vzrušený na nejvyšší míru už jenom z toho, jak ho předtím bil. Naprosto ho ovládal a ukázal mu, kdo je tady jeho pánem. Odtáhl se od něj, když naplnil jeho horké nitro svým spermatem. Špičku žaludu si úmyslně otřel ještě do jeho rýhy a položil se vedle něj.
"Castieli…" Natočil si jeho uplakanou tvář k sobě. "Miluju tě, broučku." Vyjmul mu roubík z úst.
"Nesnáším tě" Jsi normální! Ty…Gabrieli, rozvaž mě!" Zmlkne, než zoufale začne křičet o pomoc, až ho zase Gabriel umlčí a vrazí mu facku.
"Chovej se slušně. Cestu si k sobě určitě najdeme." Řekl sebejistě zlatooký mladík a vylovil zpod polštáře vibrátor, který koupil jenom pro svého brášku. "Zatím tě tady pár hodin nechám s tvým novým nejlepším kamarádem…" Zasmál se zle, když do něj vibrátor zasouval a zajistil, aby ho ze sebe Castiel nedostal. Poté přes něj přehodil peřinu, aby vypadal, že odpočívá ale stejně. Usmíval se, když odcházel a ponechával Castiela svázaného ve svém pokoji, kde ho i zamknul, jak míval ve zvyku, aby mu ostatní nelezli do soukromí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 5. srpna 2016 v 14:26 | Reagovat

Wow, fakt nevím, proč jsem to přečetla jedním dechem ale píšeš úžasně! :O

2 Azano Azano | Web | 5. srpna 2016 v 14:38 | Reagovat

To je tak zvrhlý! Chudáček Castiel :( Jestli mi ho takhle budeš týrat i ve hře, tak mě asi jebne :D :/

3 Enqila Enqila | Web | 5. srpna 2016 v 15:18 | Reagovat

Awww děkuju :D

Copak? Nechceš, aby měl Castielek pás cudnosti? Hehe, neboj xD :D

4 Azano Azano | Web | 5. srpna 2016 v 16:20 | Reagovat

[3]: Ale děkuju moc :3

5 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. prosince 2016 v 22:41 | Reagovat

krása
Spřátelíš?

6 Enqila Enqila | 28. prosince 2016 v 17:37 | Reagovat

Děkuju a nevím, co tí myslíš? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama