Rodinná pouta | Kapitola 2 - Bar

12. srpna 2016 v 18:00 | Enqila |  Rodinná pouta
Omlouvám se, že to nevyšlo v 10,00, jak jste ejspíš někteří očekávali, ale musím se přiznat, že jsem neměla čas psát, takže jsem tak nějak ve spěchu plácala a plácala a snad to bude aspoň trochu dávat smysl. Vím, že tam asi budou přepisy, ale tak... Někomu se to může líbit, jako zbytky mých blábolů :)



Upřel pohled do čočky draze vypadajícího foťáku a na chvíli zatajil dech, aby vypadal dokonale pro další fotku. Byl celý odhalený, až na spodní prádlo s nápisem Calvin Klein na gumě.
"Prohrábni si vlasy a usmívej se," Řekl muž za foťákem a udělal další snímek, když se na něj Gabriel usmál svým dokonalým vypilovaným úsměvem právě pro fotografy.
"Příště půjdeme fotit kolekci plavek s ostatními," Oznámil muž v obleku Gabrielovi, který jenom přikývnul a vstal z načechraných připravených polštářů a zamířil ke svým věcem.
"Ale čas si určuju já a myslím si, že by bylo fajn to nafotit někdy v podvečer." Rozvíjel manažerovo oznámení. "Víš, že jinak fotit nechodím a pod přímé slunce nemohu."
"Já to chápu, Gabrieli, ale ostatní takoví být nemusí." Odvětil kravaťák a pomohl mu do kožené bundy.
"Příště, Steve." Rozloučil se s fotografem Gabriel a podíval se na svého manažera.
"Louisi, magazíny se o mě perou. Jestli chtějí, abych někomu nafotil kolekci plavek, tak to bude v podvečer, a nebo ve studiu. Studio mi nedělá problém, ale přímé slunce prostě ano. Musíš to zařídit." Prohrábl si plavé vlasy, načež černovlásek jenom přikývl.
"Probereme to ještě zítra u večeře, přinesu ti tam smlouvu a případně se tam něco ještě dopíše."
"Fajn." Usmál se nuceně Gabriel a vylovil z kapsy klíčky od auta, které si odemkl. "Takže zítra." Muž v obleku přikývl a pozoroval, jak jeho svěřenec odjíždí domů. Poté se sám posadil do auta se tónovanými skly a šel si po svém.

Blonďatého modela doma přivítal rozjařený James, který ho na přivítanou objal a dychtivě ho pozoroval. Nehnul se od Gabriela od jeho příchodu ani na krok a lísal se k němu, protože chtěl jediné. Naposledy mu Gabriel dal ochutnat opravdu hodně z té slasti, kterou upír dokáže poskytnout své oběti. Samozřejmě se mu Gabriel snažil jemně říct, že z něj dnes pít nebude a ještě si dlouho počká, s čímž se James nějak nedokázal smířit.
"A co vůbec děláš tak brzy vzhůru?" Zeptal se ho, když vylezl z koupelny, kde si napouštěl obrovskou vanu. Mladík se na něj jenom zazubil.
"Nemohl jsem dospat rána. Čekal jsem pak už na tebe a ty nikde, Gabrieli… prosím." Stáhl si lehce límeček od košile, kde měl moc drobných jizviček právě od Gabrielových tesáků. Blondýn se zamračil.
"Ještě se ti nezahojil můj poslední zásah do těla." Namítl, když si všiml dvou sotva viditelných stroupků.
"To nevadí. Mně to nevadí." Vyhrkl ihned James se zoufalým výrazem, div se mu tam nesložil. "Prosím, smutně koukám." Chytil Gabriela za ruku a přitiskl si jeho prsty k tepně na krku, aby pod nimi cítil jeho teplou krev. Gabriel povytáhl světlé obočí. Lidé jsou pořád stále děti, stačí jim poskytnou příjemné pocity a budou za vámi běhat, jako když před dítětem držíte cukrátko. Odkryl své tesáky v úsměvu nad Jamesovou zoufalostí. Ten k němu obrátil dech a srdce mu poskočilo, když viděl ty dva dlouhé špičáky, které jindy Gabriel pečlivě skrýval.
"Kdy budu nesmrtelný?" Zeptal se ho, jako tolikrát předtím, když se k němu Gabriel skláněl.
"Nikdo z nás není nesmrtelný, taky umíráme na stáří. To je jenom váš hloupý lidský výmysl." Odsekl Gabriel, proč by mu měl říkat o těch druhých? O těch, kteří porušují jejich nastavené normy, vraždí lidi a žijí jako zvířata. Jsou z těch starých knih a na rozdíl od nich… žijí věčně. James zasténal, když ho Gabriel pevně sevřel okolo boků, aby mu tentokrát neupadl.
"Měsíc, počkáš si měsíc a můžeš si za to sám." Řekl nakonec Gabriel, když se z něj dostatečně nakrmil, ale jeho slova k Jamesovi pravděpodobně nedorazila, jak se usmíval.
"Jdi do svého pokoje a odpočiň si, připravím ti pak jídlo." Poslal ho pryč a vešel do koupelny. Vypnul vodu, když jí ve vaně byl dostatek a svlékl ze sebe veškeré oblečení. Ještě se před vstupem do koupele prohlédl v zrcadle, ano byl nádherný. Pochválil sám sebe při pohledu na těžce vydřené svalnaté tělo. Spokojeně přivřel oči, když celý zaplul do horké vody. Moc dlouho nerozjímal, jelikož ho vyrušil zvuk zprávy v telefonu. Natáhl se po ručníku, aby si utřel ruce, a poté vzal černý Blueberry do dlaní. Odemkl jej, očekával zprávu od Marcuse, ale místo toho tam byla od neznámého čísla, avšak jméno na konci ho překvapilo, i když to nějak vnitřně tušil. Uběhlo pár dní od jeho krátkého povídání s otcem a on už mu psal, že by dnes večer mohli zajít někam na skleničku. Uculil se na text a olízl si rty. Chudáčku Marcusi, dneska zaboduju. Řekl si v hlavě a obratem odepsal, kam by se měl dostavit a zase mobil odložil, aby se konečně pořádně opláchl. Pobývání na sluníčku mu moc neprospívalo, i když se mu manažer snažil sjednávat zakázky ve studiu a během zamračených dní, ovšem občas to nevyšlo, jak mělo. Opatrně si pohladil pravou paži, která pouštěla ve vodě make-up. Vzal do ruky houbu a dal na ni trochu mýdla, aby konečně dostal tu patlaninu ze své ruky. Po chvilce se na jeho paži objevil majestátní drak, jehož hlava končila u Gabrielovy klíční kosti. Většina s jeho tetováním nesouhlasila, tudíž jej byl během focení nucen zakrývat. Několikrát si prsty vjel do vlasů, než usoudil, že by si je taky mohl lehce očistit. Nakonec vylez celý voňavý z vany a znovu se prohlédl v zrcadle.
"Čas navštívit salon," Řekl při pohledu do svých intimních partií. Sebral si věci i s telefonem a nahý zamířil do ložnice, kde moc dlouho nevybíral a rovnou se do něčeho oblékl. V mobilu už mu blikalo upozornění na další zprávu, očividně otec vstává pěkně brzy, když mu napsal tak brzy, ale teď ho tohle nezajímalo. Vjel do kontaktů a přiložil si telefon k uchu.
"Ahoj Amando, víš, jak rád chodím neohlášený?" Zazubil se do telefonu, když si žena na druhé straně jenom povzdychla a řekla její oblíbená slova, kterých stejně nikdy nedostála.

7,00 U Černého orla, bud tam prosim presne na cas. Ch.V.
"Černý orel." Řekl nahlas Gabriel, jelikož se moc často venku nepotloukal, pokud nebylo potřeba, aby byl na vernisážích, nebo jiných společenských akcích, případně když si hledal někoho do postele. Na mapě mu vyjel jenom jeden podnik, a jak očekával, tak poměrně draze vypadající bar. Peníze pro něj nebyly problém a pro jeho otce už vůbec ne… Zašklebil se, dneska by mohl otec zaplatit útratu a rovnou se nechat svést. Nevěděl, jak se ustrojit, ale v obleku tam rozhodně neplánoval jít. Nakonec se tam objevil v černé košili s vyhrnutými rukávy po lokty a džínách. Pohled mu padl na drahé černé auto, ze kterého vylezl otec se spokojeným výrazem.
"Gabrieli," Pokývnul mu na pozdrav a syn mu to pouze oplatil a usmál se. Následoval jej dovnitř baru. Do nosu jej udeřil zápach drahého tabáků z doutníků. Spousta mužů seděla u stolů a povídali si mezi sebou, bavili se a smáli, někteří jenom seděli sami a upírali pohled k jazzové kapele na pódiu. Christopher se posadil k volnému stolu, který působil nejdál od ostatních a pohlédl z okna, kde byl nádherný výhled na blízké moře.
"Je to tu celkem hezké…" Řekl Gabriel, když se posadil naproti otci a sáhl do kapsy, aby si taky zapálil, ovšem od toho jej nějak odradil Christopherův přísný výraz. Ani se syna nezeptal a automaticky jim objednal pití.
"Takže… co vlastně vůbec děláš?" Začal Christopher a svůj ledový výraz lehce prozářil sotva viditelným úsměvem. Gabriel odpověděl a zároveň se lehce otřásl, jak si postupem času připadal jako při nějakém křížovém výslechu, než přátelském hovoru mezi synem a otcem. I tak… čím déle s ním byl, tím více cítil, že ho musí dostat. Musí se mu Christopher podvolit, ale teď už to nebylo z čisté pomsty k Marcusovi, ale protože to chtěl. Jeho otec byl vskutku impozantní muž, přestože to kazila jeho homofobie a katolicismus. A s dalšími sklenkami té nejdražší skotské se taky rozzářil a rozpovídal lehce o sobě. Svých případech a zároveň litoval toho, že Gabriela odvrhl a nikdy ho nepřijal.
"Byl jsem srab tehdy. Bál jsem se té zodpovědnosti mít syna a tvou matku jsem si nevzal. O pár let později jsem se zamiloval a po vysoké s mojí milovanou založil rodinu, ale ona." Povzdychl si a zadíval se na dno skleničky. "Ona odešla, když se narodil Josh s Jamesem. Dvojčata, oba dva studují vysokou a tráví spolu hodně času." Gabriel cítil, že při slově odešla jeho otec značně zaváhal, ale nechtěl se v tom rýpat, když Christopher zněl tak smutně.
"To je mi líto. Proto sis nenašel žádnou jinou ženu?" Zeptal se ho, zatímco se prsty lehce dotýkal těch Christopherových, který to tolik pod oparem alkoholu nevnímal.
"Ona se vrátí, jo?! Jenom si potřebovala odpočinout!" Řekl přesvědčeně, načež Gabriel jenom povytáhl obočí.
"Kolik je dvojčatům?"
"Dvacet tři."
"A ty tomu věříš?" Starší si nadiktoval další skleničku a tentokrát dvojitou, přičemž Gabriel cítil šanci. Byl už značně opilý a dvojitá skotská ho dorazila.
"Jseš tu autem?" Zeptal se a starší se skleničkou u úst jenom přikývl. "Tak tě odvezu, zaplať." Řekl Gabriel a potutelně se usmál, když Christopher skutečně vytáhl peněženku a položil sto eur pod skleničku.

Pomohl mu do auta a opatrně mu sáhl do kapsy, kde měl Christopher klíčky. Ten se na něj jenom rozverně usmíval. Ten jeho úsměv… Gabriel přivřel oči, nemohl to udělat, rozhodně ne teď před barem.
"A budu si tvoje auto muset půjčit, až pojedu domů." Oznámil mu, když se posadil na místo řidiče. Senior se na něj jenom zadíval a tupě přikývl. Na rozdíl od něj sotva vypil skleničku, snažil se vypadat, že pije, ale spíš pozoroval seniora, jak do sebe lije jednu sklenku za druhou, a pak takhle dopadl. Rozkošně bezbranný… Jakmile se dostali domů, tak se jím nechal navigovat, ale spíš po domě bloudili, avšak nemohl nalézt žádného sloužícího, jakoby se všichni Christopherovi radši vyhýbali a on se nedivil. Rozhodně nebyl tak veselý a rozverný jako v tomhle opitém stavu. Konečně dorazili do jeho obrovské ložnice. Byla rozhodně větší, než Gabrielova ložnice a koupelna dohromady, až by ho tolik prostoru snad i děsilo. Zavřel za nimi a konečně se mohl přestat držet z uzdy.
"Christophere…" Vydechl jméno muže, který ho stvořil a pohladil jej jemně po tváři. Otec se mu ani nebránil a usmíval se na něj. Nechal se do konce i políbit, i když mu to sotva oplácel.
"Rozdáme si to…?" Zeptal se Gabriel, když začal otci rozepínat kalhoty a líbat jej na rtech.
"To bys nejdřív musel mít kozy." Zasmál se Christopher, když svého syna od sebe lehce odstrčil, aby se ho dotkl na hrudníku. "A ty jsi plochý, protože vypracovaný pánský kozy se nepočítaj." Zubil se na něj otec, přestože byl zrádně vzrušený Gabrielovými dotyky. Gabriela to samozřejmě zarazilo a postupně, čím déle otec blábolil o tom proč je nepravděpodobné se s ním vyspat, i když se Gabriel snažil ho umlčit , se naštval.
"Tak fajn! Jedu domů!" Christopher se na něj jenom usmíval.
"Nebuď naštvaný, že nejsi pěkný prsatá brunetka… taková přesně byla máma kluků, ne jako ta tvoje." Zasnil se, což Gabriela jenom víc naštvalo. Vlastně se ani nestihl svléknout, protože si chtěl nejdřív vychutnat to překrásné tělíčko, které se překvapivě skrývalo pod tím elegantním oblečením. Prohrábl si frustrovaně vlasy, koupí si děvku, ano.
"Půjčím si auto, myslel jsem, že tady přespí." Zamumlal a vzal si otcovy klíčky od auta a vyrazil z jeho ložnice. Ani si nevšiml Marcuse, který na něj překvapeně volal, že se ukázal v sídle a nebyl za ním. Nasedl do otcova auta a prudce sešlápl plyn, jakmile naskočil. Nedával pozor a jel jako šílenec. Byl na otce naštvaný, možná ho neopil dostatečně? Ale on chtěl, aby vnímal a sténal jeho jméno. Ano! Chtěl, aby sténal jeho jméno a teď… Pevněji sevřel volant v dlaních, až mu zbělely klouby a více šlapal na plyn. Ani si to neuvědomoval, až pozdě mu došlo, že právě projíždí křižovatkou až moc rychle a k jeho smůla ho podobný šílenec nabral do boku auta. Rána byla obrovská a on necítil nic, než šílenou bolest v noze a po tváři mu tekla krev, všechno okolo něj bylo v mlze. Nevnímal někoho, kdo se ho ptal na jeho stav, upadnul do bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 13. srpna 2016 v 13:38 | Reagovat

Velmi zajímavé :) Chudák Gabe se vyboural, ale tak snad to nebude tak vážné :O Jinak Christopher s ním dobře vytřel :D

2 Enqila Enqila | Web | 13. srpna 2016 v 15:32 | Reagovat

Tak Christopher s ním ještě vytře tolikrát, haha :D :D

3 Azano Azano | Web | 13. srpna 2016 v 18:35 | Reagovat

[2]: na to se tedy budu těšit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama