Rodinná pouta | Kapitola 3 - Setkání

19. srpna 2016 v 10:00 | Enqila |  Rodinná pouta
Ahoj lidičky, máme tady další dílek. Dnes to nebudu moc okecávat, jsme unavená xD :D Byli jsme v Brně na výletě a moc jsem si to užila, i když to bylo spíš jedno velký nakupování a konečně mám nový telefon, yeeey! Jenom by mě tak zajímalo, zatím se vám to líbí, nebo incestu moc neholdujete? ;3




Probral se a jakmile jeho oči zaostřily, tak už nad ním byla lehce zamračená tvář jeho biologického otce.
"Nabourals mi auto, ale jsem rád, že jsi v pořádku. Začínali jsme si včera tak rozumět." Při posledních slovech se usmál, očividně si nepamatoval na to, že ho vlastně vyhnal z postele, jinak by teď spíš leželi vedle sebe.
"Bolí mě hlava." Zamrmlal na oplátku Gabriel a zase zavřel oči, nakolik byl ještě stále unavený. Taky cítil divný pocit na své pravé noze,a když se na ni po chvíli podíval, tak zjistil, že ji má zlomenou.
"Měl jsi štěstí. To auto vypadá opravdu nehezky a vyvázl jsi jenom se zlomenou nohou a bolavou hlavou." Uslyšel opět otcův hlas, a tak na něj upřel svůj pohled.
"Byl jsem v nemocnici i dřív a tak ses nestaral. Jenom jsi matce poslal peníze za můj pobyt tady a tím celá péče o mě pro tebe končila." Podotkl nepříliš nadšeně Gabriel.
"To už jsem ti ale přece včera řekla, proč to tak bylo." Namítl ihned Christopher a posadil se na židli. "Jsem tady s tebou od chvíle, co jsem se dozvěděl, že jsi tady. Zařídil jsem ti nejlepší péči…" Sevřel rty k sobě a prohlížel si Gabrielovo sešité zranění na spánku. Nevypadalo hezky, ale vlasy jej pravděpodobně zakryjí.
"Zařídím ti řidiče, aby tě vozil do práce, než se uzdravíš." Pokračoval dál a nevypadal, že by chtěl Gabriela pustit ke slovu. "Taky jsem byl u tebe doma. Máš to tam útulné, ale myslím si, že teď bys měl být na čas u nás, kde se o tebe postará služebnictvo, když ty žádné nemáš. Potom je tady problém s tvým staromládenectvím. Je ti třicet tři, ale… o to se taky postarám, nemusíš se bát." Usmál se a konečně jej pohladil s jistou opatrností ve vlasech. Gabriela natolik bolela hlava, že jeho slova moc nevnímal, až mu dopnul význam těch posledních.
"Cože? Ty… mě chceš oženit?"
"Od všech svých synů očekávám, že mi dají vnoučata, do kterých budu moct vložit naději, pokud mě zklamou. Stejně jako Cedrik mě zklamal, ale alespoň má to dítě. Patrik se myslím jmenuje."
"Ale…" Potom se zarazil a sklopil pohled na své ruce spojené na břiše. "Asi máš pravdu. Jako prvorozený bych se měl oženit a dělat čest tvému jménu." Christopher jenom pochvalně přikývl a pohlédl ke dveřím, v kterých se objevil Marcus. "Půjdu nastartovat auto, do pěti minut, ať to máš vyřízené." Zvedl se a zamířil z nemocničního pokoje. Hnědovlásek se hlédl a zavřel za otcem dveře, než se vrhl Gabrielovi okolo krku.
"Bál jsem se o tebe, ty tupče!" Skoro vykřikl, ale bránilo mu v tom, že nebyli u něj doma a taky tichý ubrečený hlásek. Gabriel mu jenom zajel prsty do vlasů a přitáhl si jeho obličej vzhůru k sobě, aby ho políbil. "Kdo by tě pak ve jménu otce šukal co?" Neodpustil si poznámku.
"To není pravda." Zakňoural Marcus. "Když mi to táta řekl, tak jsem se o tebe fakt bál."
"To je tak rozkošné." Zavrkal pobavený Gabriel, až se od něj Marcus uraženě odtáhl a vrazil mu facku.
"Baví tě hrát si s mými city?" Gabriel se chytil za tvář a v duchu se litoval, ovšem jeho výraz ztvrdl.
"Takhle se chová poslušný synáček?" Začal na něj s perfektně chladným výrazem, který odkoukal od Christophera. "Nadává a mlátí svého otce, co?" Chytil ho hrubě za světle hnědé vlasy. "Už dlouho jsi mě neměl v hubě co? Možná bychom se mohli pobavit, když ti tu prdel nemůžu zmalovat a ojet, to by se ti líbilo. Pěkně rychle a tvrdě co?" Mluvil přísně a nutil Marcuse, aby si kleknul u jeho postele poblíž rozkroku, avšak mladík se tomu snažil bránit, přestože by se mu přesně to, co říkal, líbilo.
"Jsme v nemocnici, tady nemůžeme, ot…če." Přistoupil jako vždycky na Gabrielovu hru, během sexu mu snad ani jinak neřekl.
"Opravdu ne jo?" Zasmál se tiše pobaveně a přestal ho hladit ve vlasech. "Máš štěstí, ale příště… Mmm, budeš mi muset vynahradit, jak tady teď ležím a nemůžu nic dělat…" Zbytečně se vzrušil představou, že by ho snad Marcus hezky a rychle vykouřil, a tak pokrčil nohu, co neměl v sádře, aby jeho ztopořený úd nebyl tolik vidět pod dekou.
"Už jde." Usmál se a zamával oběma na rozloučenou. Marcus se po Gabrielovi ohlédl a jenom se s ním slovně rozloučil, než urychleně odešel z pokoje, zatímco Christopher stál dobrou chvíli ve dveřích.
"Zítra si pro tebe přijedu, napiš mi na mobil adresu, abych ti vyzvedl věci a taky tvého dárce převezl k nám, alespoň bude ve společnosti." S těmi slovy se otočil a odešel.

Hleděl vyčkávavě na skleněné dveře, ale pokaždé byl zklamán, když mu do pokoje přišla sestra a ne otec. "Pane Soyere, ani jste se té snídaně nedotkl…" Podotkla při pohledu na plný tác jídla a vychladnutý čaj. Gabriel na ni pouze upřel pohled svých azurově modrých očí, při kterém sestřička začala pomalu tát a dokonale se na ni usmál. "Nemám hlad, čekám na svůj odvoz." Odvětil a přestal se usmívat, jakmile sestřička odnesla ten tác s podezřele vypadajícím jídlem, div se tam z něj nesesypala. Přece jenom byl v lidské nemocnici a mezi lidmi bylo jeho jméno poměrně známé. Také by mohl být problém s jeho odvozem, jelikož otec bude nucen si pro něj přijet během slunečného dne. Na chvíli zavřel oči a okolní ruch ho překvapivě spíše ukolébával ke spánku, než aby vydržel vzhůru, a tak jej probudil někdo jemným šťouchnutím do ramene.
"Vstávej, odjíždíme." Ozval se na levé straně místnosti hlas jeho otce. Jenom rozespale odlepil víčka od sebe a pohlédl do jeho stoické tváře. "Někdo se o tebe už musí postarat, když nemáš služebnictvo." Strhl z něj deku, což bylo pro rozespalého Gabriela možná moc brutální, jak mu najednou byla zima. Chtě nechtě se opatrně zvedl do sedu s nohama nataženýma před sebou a ještě se rozkoukával, zatímco už jej otec tahal za nemocniční košili, aby se konečně převléknul, a tak také udělal s velkou pomocí svého stvořitele. Opravdu si nic z té noci nepamatoval a Gabriel musel tajit dech při každém bližším pohledu na jeho rty. Hlavně když mu klečel před nohama a zapínal krátké kalhoty. Jak moc by chtěl, aby si ho bez řečí vzal a pořádně mu ho vykouřil. Omámeně svého otce pozoroval a bylo vidět, že měl naspěch, jelikož už mu do rukou strkal berle.
"Tak šup, spát můžeš i doma." Vzal ho za ruku a donutil ho postavit na levou nohu, až Gabriel bez nějakých podpěr kromě svého otce zavrávoral. Vzal si od něj kovové berle a opřel se do plastového držadla a vydal se pomalu za otcem v dlouhém kabátě. I když bylo venku teplo, tak se tomu nedivil. Sám bude rád, pokud se moc nespálí.

"Budeš tu, než se ti tvoje noha zase spraví. Můžeme být rádi, že jsi to přežil. Ten druhý blázen zemřel." Řekl Christopher, když dopomohl Gabrielovi konečně nahoru do pokoje, který byl přímo naproti němu.
"A taky se spolu můžeme lépe poznat. Z našeho večera si nic nepamatuju. Vím, že jsi se mě ptal na mou ženu. A pak už mám okno." Mladík jenom svého o několik let staršího otce pozoroval. Chtěl ho svést, ale vůbec nevěděl jak. Čím déle s ním byl v jedné místnosti, tím více cítil, že ho k sobě Christopher přitahoval a fakt, že je jeho otcem mu v té zvrácené rodící se lásce nevadil.
"Otče… Jenom jsme si tak povídali a ty jsi pak hodně přebral. Vezl jsem tě domů, a pak jel domů. Jsem z toho pořád v šoku." Ledový výraz v otcově tváři se rozněžnil, přičemž se posadil k němu.
"Nejsem zvyklý pít. Hlavní j, že máš jenom zlomenou nohu… Taky ti v příštích dnech představím tvou nastávající manželku. Bude se ti určitě líbit." Gabriel se napnul, za pár dní? To bylo nějak moc náhlé ne?
"Ach… Chápu, že bys rád měl asi spoustu vnoučat."
"O to mi nejde," Přerušil ho ihned Christopher. "Chci, aby všichni mí synové měli své vlastní rodiny a občas se jim k tomu musí pomoct. Nesmějí skončit jako Cedrik. Jediný Cedrik se mi nepovedl, pán bůh mi to snad odpustí. Nevychovávali jsme ho takhle." Zavrtěl hlavou, zatímco si Gabriel položil ruku na jeho koleno.
"Nezklamu tě."

Čekal na otce, který ho měl odvést na místo určení k ženě, kterou by si měl asi i podle jeho slov vzít. Upravil si své lehce nagelované vlasy a zkontroloval se v zrcadle. Byl sexy a taky se tak cítil, ale ta sádra celý ten dojem kazila. Povzdychl si a svěsil hlavu, když do pokoje vešel jeho otec, který s ním v posledních několika dnech trávil hodně času. Zrovna neměl přidělený případ, a tak svého syna poznával, když na něj třicet tři let kašlal a Gabrielovi to nevadilo. Povídalo se mu se seniorem dobře, byl to velice příjemný muž, tudíž nechápal, proč se mu služebnictvo tolik vyhýbalo a utíkalo před ním.
"Vypadáš dobře. Určitě uděláš dojem." Řekl, když došel k němu a podal mu berle, které si Gabriel vzal.
"Vypadám jako kripl. Bez sádry by to bylo lepší." Namítl Gabriel při dalším pohledu do zrcadla a jenom potřásl hlavou. "Nechci tě zklamat." Pohlédl do otcovy až moc podobné tváře. Byl vlastně svým způsobem narcis, když se do svého stvořitele zamilovával? A to si myslel, že ho pouze svede a vrzne si s ním dřív než Marcus, který se o něj tolik nezajímal, když byl v sídle. Hlavně začal být lehce odtažitý, jakmile byl Gabriel představen jako jeho nemanželský syn. Nejstarší to nemohl překousnout, protože najednou jeho místo nahradil někdo jiný. Otec se s ním smál a povídal si, tohle s žádným z nich nedělal, jakmile matka odešla. Všechny je cepoval, až na Gabriela, kterému dle jeho slov vyhrožoval těch třicet tři let. Otcův dotyk okolo ramen ho vytrhl z myšlenek.
"Tak pojďme." Pustil ho zase a zamířil pryč, a tak když se Gabriel nasoukal a zase vysoukal z auta, čekala tam na něj pohledná brunetka s úsměvem ve tváři.
"Jeanette, jsem Jeanette." Natáhla ke Gabrielovi ruku, aby ji políbil, ale když uviděla berle, tak jí zase stáhla a vyrazila k restauraci. Gabriel se jenom pohlédl k otci, ale beze slova vyrazil za ní.
"Jsem Gabriel, omlouvám se, ž dnes nemohu být jako skutečný gentleman, když mi musíte držet dveře vy. Ale vězte, že při dalších schůzkách vám to dostatečně vynahradím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 21. srpna 2016 v 15:45 | Reagovat

Zajímavé :D

2 Enqila Enqila | 22. srpna 2016 v 12:18 | Reagovat

Awww myslis?:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama