Rodinná pouta | Kapitola 4 - U otce

15. září 2016 v 10:00 | Enqila |  Rodinná pouta
Ahoj lidi. Moc vám toho neřeknu, jenom snad, že tento ročník bude lehce náročný na čas. Musím se připravovat, musím se přemáhat k nějaké akci, nic se mi nechce. Nicméně další dílek do kapitolky tu máme, tak snad se bude líbit :) Jenom by mě zajímalo, jestli se vám vůbec takové téma líbí, meh :D
Warning: incest, 15+



"Tak jak to šlo?" Zeptal se Christopher poměrně dychtivě, když Gabrielovi pomáhal z auta. Podal mu berle a Gabriel děkovně přikývl, přičemž se zhluboka nadechl.
"No… asi dobře." Odpověděl poměrně vyhýbavě, jelikož se s otcem nechtěl bavit o něčem, co blo dopředu domluvené a už se s tím počítalo. Christopher při této odpovědi jenom nespokojeně nakrčil obočí.
"Jeanette se ti nelíbila? Ještě má mladší sestru…" Začal senior, ale Gabriel ho přerušil.
"Ne. Ona je hezká a milá… Jenom je vidět, že to prostě dělá z domluvy mezi tebou a jejím otcem." Odvětil a opřel berle o zeď ve vstupní hale, aby si sundal kabát. Senior pouze chápavě přikývl a zamyšleně ho pozoroval. Svým způsobem ho vnitřně uspokojilo, že úplně s Jeanette nechce být.
"Nechal jsem nám připravit malé občerstvení na terase. Popovídáme si o Jeanette tam." Zamířil dlouhou chodbou od Gabriela, který jej loudavě následoval a prohlížel si obrazy portrétů, jež visely na stěnách okolo něj. Na chvíli se zastavil u jedné z novějších maleb, kde byl vyobrazen jeho otec a vedle něj jeho mladší bratr. Ten se svému otci moc nepodobal. Oproti tvrdé nekompromisní tváři věčně chladného otce s lehce vystouplými lícními kostmi měl nově korunovaný král obličej jemný a spíše po matce. Moc něžný na muže, stačilo by, aby měl lehce dlouhé vlasy a už by si ho zaměňovali za ženu.
"Gabrieli," ozval se senior přímo za ním, až sebou mladší škubl.
"Promiň. Nejste si s Chrisem moc podobní." Otec na ně chvíli mlčky zíral, než upřel svůj pohled na manželského prvorozeného. Nakonec pokrčil rameny a nevypadal, že by ho to příliš zajímalo. Vyzval Gabriela, aby ho následoval a o pár kroků později stáli u velkého francouzského okna, které Christopher otevřel a nechal syna, aby si vybral místo. Na stole mezi proutěnými křesly stály dvě sklenice vína a láhev mezi nimi. Gabriel spokojeně vydechl, když se posadil, zatímco senior přišel dveře.
"Tak povídej." Pobídl jej opět, zatímco mu nohu v sádře podepřel taburetem. Gabriel si povzdychl, ale nakonec začal vyprávět o jeho první z mnoha budoucích schůzek s Jeanette. Senior naslouchal a pouze přikyvoval a pomalu v něm mizelo víno, zatímco to Gabrielovo zůstávalo netknuté, dokud nedomluvil.
"Takže se ti líbí? Budeš si ji chtít vzít?" Položil Christopher pro Gabriela poměrně nepříjemnou otázku. Mladší vyhýbavě pokrčil rameny a natáhl se po vínu. Napil se a oči se mu rozšířily překvapením a zároveň potěšením. Víno lehce přikořeněné krví?
"Chutná ti?" Gabriel přikývl a skoro do sebe sklenku rudé tekutiny hodil, nakolik se v něm probudila ta zvířecí část, jinak kultivovaného vampýra. Senior mu s radostí dolil a začal mluvit na mnohem příjemnější téma, než byl Gabrielův dohodnutý sňatek. Ani to nepostřehli a obloha se už pomalu rozjasňovala a slunce opatrně stoupalo směrem vzhůru.
"Pojďme dovnitř," navrhl Gabriel a opatrně se postavil. Hlava se mu zatočila, jak mu víno vstoupilo vzhůru celkem rychle. Opřel se do berlí a pomalu zamířil ke dveřím, nebo to spíš plánoval, když skoro spadl, jak se mu tyč zamotala pod nohy.
"Opatrně." Napomenul ho mírně senior, když Gabriel skončil v jeho náruči. Mladší zatajil dech a podíval se do Christopherovy překvapivě rozesmáté tváře, než seniorův úsměv ztuhl.
"Půjdeme." Odtáhl Gabriela od sebe a opět mu otevřel. Ten se pomalu kulhavě rozešel dovnitř a snažil se nemyslet na to, že se málem pokusil políbit svého stále střízlivého otce.
"Normálně jdi, jak jsme přišli. Po cestě by měla být odbočka doprava před vstupem do haly a tam mám knihovnu a pracovnu." Ozvalo se za Gabrielem, který vypadal, jako by se snažil utéct pryč. Pozoroval synovo pozadí, než odvrátil pohled a nakonec zakřičel pomalu na celý dům, aby se mu někdo ze sluhů věnoval. Přiběhla celkem ustrašená žena, které nařídil, aby donesla to víno k němu do knihovny, poté vyrazil za Gabrielem a snažil se zadupat jakékoliv smýšlení o něm v jiném světle. Zastavil se u králova portrétu. Chris… Zamyšleně si prohlížel jeho namalovaný obličej, než potřásl hlavou. Opravdu právě zvažoval, jestli Gabriela políbí? Možná jenom vypil moc vína, není přece na muže!

Dveře v pokoji vrzly a on uviděl v perfektní umělé tmě, že se k němu vkradl hnědovlásek. Marcus za sebou opatrně zavřel a zamkl, než se s cupitáním přesunul ke Gabrielovi do postele, celý dům už spal.
"Gabrieli…" Vydechl jméno svého milence, když ho k sobě plavovlásek přitiskl. Hladově ho políbil, nakolik ho otec ve studovně roztoužil, když ho skoro dostal, ale hrubě byl odmítnut. Opět, napadlo ho hořce, zatímco Marcus se ho snažil pomalu obšťastnit. Svlékal z Gabrielova mužného těla vypůjčené pyžamo, až se dostal k jeho hladce vyholenému klínu. Pousmál se, když Gabriel slabě vydechl, přestože na něm cítil, že byl myšlenkami jinde. Nevadilo mu to, sám potřeboval ukojit svou touhu. I tak mu to nedalo.
"Ale věnuj mi pozornost!" Plácl Gabriela do hrudníku, až sebou druhý překvapeně škubl.
"Mám ti věnovat pozornost jo?" Zavrčel hrubě a hrábl mu do vlasů. Přitáhl si jeho obličej k sobě a zmáčkl ho v rozkroku, načež mu odpovědí bylo jenom bolestivé zasténání.
"Otče…" Vydal ze sebe Marcus, přičemž se Gabriel jenom pousmál. Donutil Marcuse, aby si na něj částečně lehl a přitiskl se k jeho rtům. Hnědovlásek mu odpověděl a podbízivě pohnul svými boky proti Gabrielově ruce. Znovu zasténal, jakmile mu Gabriel jazykem vnikl do úst. Položil ruku na plavovláskům rozkrok, když mu ji tam nasměroval a sám chytil jeho vzrušení do dlaně. Oběma cloumala touha, bohužel ale k úplně odlišným osobám. Gabriel v Marcusovi viděl svého otce, přestože bude spíš on poslouchat, že je otcem a Marcus zase toužil po svém bodyguardovi Aaronovi. Ani nevěděl, kdy jeho platonická láska k otci skončila, ale bylo to jako by si sundal klapky z očí a řádně prozřel…
"Teď nevnímáš ty mě." Zavrčel podrážděně Gabriel a kousl Marcuse do spodního rtu, než jeho ho vsál do úst a dopřál si trošku té jeho delikátní krve. Marcus mu zatnul nehty do hrudníku a pevněji sevřel jeho mužství, zatímco Gabriel pomalu přesouval působiště své ruky k jeho pozadí.
"V nemocnici jsem ti říkal, že bys rád, abych tě zmlátil, a pak ojel… Dneska si budeš muset vystačit sám a ukázat mi, jak moc svého tatínka chceš," Olízl si mlsně rty a zle se na něj usmál, až odkryl své tesáky, které se celý život učil mít schované před zraky ostatních. Tlumeně zasténal, když mu Gabriel bříškem prstu přejel přes otvor. Lehce se prohnul v zádech, jakmile do něj starší zkusmo pronikl.
"Chci tě." Zavzdychal Marcus, když do něj Gabriel těmi prsty přirážel.
"Tak to by ses měl snažit." Zasmál se tiše Gabriel, zatímco roztahoval hnědovláskovo nitro. Marcus se pouze zmohl na tiché vzdechy, když si ho Gabriel takhle rozdělával, než přijal tubu s gelem a rovnou jím za neutuchajícího sténání, polil Gabrielův úd a celkem štědrou dávkou. Ten zatím zkoušet najít pohodlnější polohu, když z něj vystoupil prsty. Marcus se nad ním rozkročil a vzápětí ucítil teplo jeho nitra. Pevně ho svými svaly objímal a hlavně u kořene. Pomalu se na něm začal pohybovat. Zapíral se mu do hrudníku, zatímco cítil Gabrielovy dlaně na svém pozadí. Zarýval mu nehty do jemné pokožky, až tam zanechával krvavé půlměsíčky. Netrvalo to dlouho, než se Marcus zhroutil s němým výkřikem vrcholu na Gabrielovo tělo a zhluboka oddychoval. Cítil, jak ho hladil starší pozádech a jemně ho políbil na lehce zpocený hrudník. Nádherný s vypracovanými svaly… Zavrtěl se a pohlédl na nedočkavého Gabriela, nemohl ho přece ochudit o vrchol, když si ho nemohl kvůli té noze chtít… Tak by se mu to líbilo, kdyby ho prostě povalil pod sebe a vyšukal mu mozek z hlavy.
"Otče…" Vydechl s rozpustilým úsměvem na rtech a opět začal hýbat svými boky rytmickými pohyby jako předtím.

Jako zloděj vyklouzl z Gabrielova pokoje a po špičkách šel ke svému. Byl napjatý, ale jakmile byl dostatečně daleko od otcovy ložnice, tak se viditelně uvolnil. Nevěnoval ani pohled starostlivému bodyguardovi a rovnou zmizel ve svém pokoji. Vklouzl pod peřinu, přičemž si připadal provinile. Jako kdyby Gabriela jenom zneužil, už pro něj byl jenom objektem touhy nic jiného… Aaron si přede dveřmi povzdychl. Jistě byl za tím blonďatým mužem, který je až moc nápadně podobný pánovi sídla. Setrvával u Marcusových dveří, dokud si nebyl jistý, že už nikam z pokoje neodejde. Poté se přesunul do svého pokoje, který měl přímo naproti. Dnes a zítra by měli mít volno, a poté musel společně s Marcusem opět naskočit na ten šílený lidský denní režim. Příliš jeho svěřenci neprospíval, což se také odráželo na Marcusově jednání s ním. Zvedl si ruku před oči a prohlížel si čerstvě převázanou dlaň. Marcus svou nenávist k němu dotáhl, až k tomu že pod ním nechal svou magií ztrouchnivět židli a on si díky tomu zabodl většinu velkých třísek nebo kousků dřeva do ruky. Všude byla spousta krve a Marcus vypadal nadmíru otřeseně, když Aaron nečitelně hleděl na pěkně nechutné zranění. Od té doby se k němu Marcus nechoval jako ke kusu hadru, ale stále s ním odmítal mluvit. Asi se za své původní jednání styděl. Opatrně zaťal dlaň v pěst, než ji rozevřel, jak ho zranění zabolelo. Na obvazu se také objevilo několik drobných kapiček krve. Položil se na bok a zamyšleně pozoroval stažené žaluzie, které zde v pokoji tvořily dokonalou tmu, i když venku bylo přesně poledne. Přesto perfektně viděl, protože byl špinavým míšencem, co podědil většinu skvělých schopností ze strany otce. Míšenec… Pokládali za vampýry životy a oni s nimi jednali zle, jako s nechutnými objekty. Přitom za ně bojovali válku s těmi druhými. Ti, kteří neměli žádnou morálku, vraždili lidi, jeho druh i vampýry. Často se stávalo, že speciálně vyškolení lidé nacházeli napůl přeměněné lidi, kteří trpěli neskutečnými bolestmi z neúplné přeměny, a nezbylo ničeho jiného, než aby je proměnili jiní. Vampýři, přivřel oči, to slovo v něm vyvolávalo spoustu nevyplněných tužeb. Od malička se je učil chránit, vtloukali mu do hlavy, že žije pouze pro svého svěřence. Neměl tak žádný svůj osobní život, maminka mu zemřela ve službě. Její svěřenec sice projevil soustrast, ale tím to končilo, přidělili mu jiného míšence a bylo to. Vlastně ani neměli daný přesný název rasy a nijak se nenazývali, brali se jako vylepšení lidé. Otce nikdy nepoznal, až někdy se mu podařilo zjistit, že byl pěkně drzým sukničkářem z elitní vrstvy těchto vampýrů. Musel mít život, o kterém se mohl Aaron nechat jenom zdát. Peníze, zábava, pořádné studium, vlastní intimní život. Nemohl nic, ten jeho život byl jasně nalajnovaný - zemřeš pro svého vampýra. Trpce se usmál a zavřel oči, aby zadržel slzy bezmoci. Mohl utéct a žít mezi lidmi, ale po tolika letech služby, se to ani nedalo. Mohl jenom fantazírovat. Kéž by ho alespoň nebral Marcus jako nicku. Nebyl sluha, jenom ho měl chránit. Popotáhl a utřel si slzy. Rád by někoho měl, ale tady v téhle zlaté kleci byl oddělený od ostatních, protože Marcus odmítal internáty a trávil hodně času s otcem. Ve škole si také nemohl dovolit románky, protože on nějak netoužil navazovat vztahy s lidskými ženami. Nebral je jako nižší formu bytí, ale nechtěl je ohrozit. Být nesmrtelným možná lákalo nalomené existence, ale jejich svět je příliš tajemný a složitý pro obyčejné. Sotva by novodobý človíček dokázal pochopit, že stále měli vládu královské ruky. Určitou elitu, která by se dala zaměnit slovem šlechta, jejich hodnoty by asi také těžko chápali. Zhluboka se nadechl, proč musel přemýšlet nad takovými věcmi vždycky, když se snažil usnout? Převalil se a perfektně ostrý zrak mu padl na dveře. Dlouhou chvíli na ně zíral, než se mu začaly klížit oči. Zítra měl volný den, pokud Marcuse nenapadne jít ven, ale on nebyl tak marnivý jako jiné šlechtické děti.

Marcusova noční návštěva pro něj byla velice vítaným osvěžením. Celý zářil a od rána se spokojeně uculoval, když ho zbytečně brzy probudilo služebnictvo na společnou snídani. Zde prohodil pár slov s Marcusem, přičemž je u toho bedlivě pozoroval otec, který nad něčím asi usilovně přemýšlel. Jakmile se s ním Marcus rozloučil, tak pohled začal být Gabrielovi dokonce i nepříjemný, tak se zvedl a dopajdal zpátky do pokoje. Ta sádra byla k zlosti! Musel kvůli tomu odmítnout spoustu zakázek. Zrovna mu zvonil telefon, když se vyškrábal zpátky do prvního patra. Sedl si na postel a vzal mobil do ruky.
"Víš, že minimálně měsíc tu nohu budu mít v sádře a ještě neuplynuly ani dva týdny." Řekl ihned, jelikož to byl jeho agent.
"Buď v klidu. Chtějí s tebou dělat rozhovor a vyšťourat možná i nějakou pikantnost." Odvětil pobaveně muž na druhé straně.
"To znamená, že to bude za dne co?" Reagoval ihned Gabriel. "Tak mi sjednej schůzku někde v kavárně nebo pod střechou od sluníčka prostě."
"Já vím, máš svoje potřeby, ale dávej si sakra pozor na jazyk. Nesmíš nás prořeknou. Určitě se bude ptát proč tolik nefotíš venkovní akty." Gabriel jenom protočil očima.
"Neboj se, nejsem idiot, ježiš." Z druhé strany se ozval smích.
"Textnu ti čas a datum." Řekl agent, a poté zavěsil. Spokojeně se usmíval a hladil si na dotek příjemně jemnou kravatu. Zamyšleně koukal z okna, než si přisunul notebook blíže k sobě a dal se do odepisování na email té novinářky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 15. září 2016 v 17:38 | Reagovat

Konečně :3

2 Enqila Enqila | Web | 17. září 2016 v 0:45 | Reagovat

Awww :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama