Flétna

28. října 2016 v 10:00 | Enqila |  Moje tvorba
Ahoj, tak po menší pauze se nehlásím s kapitolou, ale s něčím jiným. Ono to je asi většině úplně jedno, co píšu, dokud to nebude nějaká sick fanfikce na assassiny, asi.
Warning: 18+


Jemná a klidná melodie pomalu vyplňovala ticho místnosti. Chvílemi ustávala, když si její stvořitel dělal poznámky do notových papírů a znovu dokola si své jemné tóny přehrával. Hraní ho naplňovalo štěstím. Znovu přiložil ústa ke kovové flétně a zmáčkl klapky, zavřel oči a nechal své prsty, aby hladce klouzaly po záklopkách. Byl natolik zabrán do hudby, že neslyšel klapnutí dveří. Stál v nich postarší muž a viditelně rozzlobený. Se zuřivým výrazem došel k mladíkovi u not a smetl jeho stojan na zem. Papíry se rozletěly a rachot vyvedl mladého virtuosa z míry. Vzápětí mu muž vyrval z rukou flétnu a mrskl s ní o zem. Nástroj společně s jeho majitelem hlasitě zaprotestoval.
"Proč to děláš?!" Vykřikl naštvaně mladík, ale byl uzemněn tvrdou fackou na zem.
"Tohle správný voják nedělá. Už několik měsíců se vyhýbáš svým povinnostem korunního prince. Zanedbáváš tréninky! Je ti osmnáct!" Křičel rozlíceně na mladíka s hnědými vlasy, který se jenom krčil na zemi. Čekal, kdy přiletí další rána a raději si chránil hlavu, kdyby jeho otce chytil zase amok a začal do něj kopat.
"Nech mě být!" Odvětil na jeho bláboly o vojácích. Jenom protože nezdědil žádné magické schopnosti, alespoň tak si to otec myslel. A kdyby mu ukázal, že ovládá oheň, čím by pro něj byl? Nástroj, nemohl by nic a byl by ještě svázanější než teď. Do očí se mu nahrnuly slzy, ale snažil se je potlačit. Otec ho tak rád ponižoval před ostatními. Moc dobře vnímal pohledy vojáků, i když dělali, že nic nevidí.
"Nejsi kouzelník, ale jsi moje jediné dítě! Kdybych mohl, dám tě pryč, ale následovníka potřebuji. Moc dobře víš, že jsi matku připravil o život, když ona ti ho dávala!" Hnědovlásek na zemi sebou škubnul a vzápětí zaskučel bolestí, když ho kopnul. Skoro jako by v něm něco křuplo. Kousl se do jazyka, aby nezakřičel bolestí a taky aby nic neodsekl, ale neudržel se a rozplakal se, čím víc do něj starší kopal a častoval ho nadávkami.
"Už jenom chybí, aby ses pochcal, ty parchante!" Dostal poslední kopanec a vypadalo to, že se starší uklidnil. Upravil si bílou paruku na svých vlasech a nechal tam svého syna ležet. Bez dalšího otálení se zase odešel věnovat svým povinnostem. Jenom nenáviděl ten zvuk tý flétny. Vždycky na ni hrála ona a on ji poslouchal. Uměla tak líbezné tóny, ale teď mu jenom tou hrou připomínal, že ji připravil o život.

Pokusil se zvednout, ale ošklivě ho píchlo v hrudníku, a tak se nepokoušel ani zvednout. Pravděpodobně mu ten magor skutečně zlomil žebro. Ležel tak na zemi a díval se na místy potrhané a pošlapané noty. Tolik práce mu dalo stvořit tu sonátu, už skoro byl na konci, a pak přijde on a zničí veškerou jeho práci. Auriel tak ji pojmenoval, protože měla být na počest jeho zemřelé matky, ale teď ji nemohl ani prezentovat. To bylo jméno jeho stvořitelky, kterou nikdy nemohl poznat. Zemřela při porodu, to jenom prohloubilo jeho smutek. Otec ho nenáviděl za to, že nebyl jako on. Neuznával násilí, neměl podle jeho slov ani žádný talent. Ten se snažil zatajovat, protože nechtěl být něčím sluhou. Zabil dle něj matku, ale on za to nemohl. To felčaři to dopustili, i když zde na dvoře byli mistři léčitelství, nejlepší z nejlepších. Uslyšel kroky a zatrnulo v něm. Otec se snad vrací, aby mu dal další čočku?
"Genne, proč tady tak ležíš?" Ozval se jemu dobře známý hlas. Jediný člověk, kterému tady mohl věřit. S největší opatrností na něj obrátil svou hlavu.
"Otec." Vydechl hnědovlásek a zahleděl se do zelených očí černovláska. Arothi, jeho přítel z útlého dětství.
"Ach. Zase ti něco udělal, viď? Zničil práci, na které jsi dělal tolik měsíců." Podotkl s lítostivým pohledem, než se sklonil, aby opatrně prohmatal Gennova poranění. Jakmile došel k žebrům, tak už jenom za jemného dotyku Genn zasykl.
"Zlomil ti žebra. Hmph, nebude to pro mě lehké. Teprve se učím." Opatrně přetočil hnědovláska na záda a rukama se skoro dotýkal jeho drahého potrhaného kabátu. Chvíli to trvalo, ale z jeho dlaní se začala linout jemně nazelenalá záře. Arothi zasyčel bolestí, kterou sdílel se svým přítelem do okamžiku, než mu zlomené žebro zhojil. Celý se orosil a ztěžka se posadil vedle Genna.
"Modřiny jsou pro m nic, ale promiň na to už nemám sílu."
"To je v pohodě." Usmál se smutně hnědovlásek a pohlédl na přítelovo tetování. Byly to ornamenty, které mu na levé tváři tvořily velký strom veškerého života, od kterého pocházela moc mistrů léčitelů. On sám měl také tetování na tváři, ale pečlivě ho zakrýval, aby o něm nikdo nevěděl.
"Díky." Zašeptal a opatrně se zvedl, pohled šedivých očí mu padl opět na místy roztrhané části jeho sonáty. Celá země bude příštích pár dní jako v každém roce truchlit nad smrtí jeho matky a on chtěl uctít její památku. Dnes už byl plnoletým, jistě by na něj byla hrdá. Bolestivě zasyčel, když se shýbl, aby posbíral noty. Zvedl stojan, zatímco Arothi došel k němu a starostlivě ho pozoroval, než mu podal matřinu flétnu, která jako zázrakem už tolikrát přežila otcovu nešetrnost.
"Jednou se ji pokusil vyhodit. Nechal stráže, aby mi ji odervali od úst a odvezl ji někam daleko. Zakopal ji a ona se ke mně stejně vrátila. Určitě je v ní matčin duch. Je to moje jediné dědictví po ní," zašeptal Genn a prohrábl si delší vlasy. Přestože otec po něm chtěl, aby si udržoval striktní krátký účes vojáka, on se tomu nepodvoloval. Stejně jako Arothi i on měl ve vlasech vpletené copánky.
"Je to nádherné dědictví." Přikývl černovlásek a usmál se na něj. "Pomůžu ti do postele, musíš odpočívat." Chytil ho okolo pasu, až se Genn napnul. Všude po těle se mu ozývala bolestivá místa.
"Otec už mi vybral i nějakou nevěstu a chce po mě, abych se s ní už teď oženil." Arothi se zamračil.
"Skutečně? To ti bude rozkazovat, i když bude na smrtelné posteli? Neměl by sis ji brát! Pokud ji nemiluješ…" Po tváři černovláskovi přeběhl stín, ale odvrátil tvář, dřív než si Genn něčeho mohl všimnout.

Honosná chodba je dovedla ke dveřím do Gennových komnat. Kdysi je měl vybavené přepychově, ale teď byl rád, že tam vůbec měl postel, mycí potřeby a tím to tak haslo. Když otec zjistil, že nemá žádné nadání a nechce být vojákem, tak se rozhodl z něj tvrdou sparťanskou výchovou udělat krále, jako je on sám. Byl to pro jemného a hudebně nadaného prince spíše trest a hlavně trpěl, protože ve svém okolí měl pouze barbarské burany, kteří věděli, jak uchopit svůj kyj, někoho majznout po hlavě a jít od toho. Jediný Arothi tady byl světýlkem v nekonečné beznaději.
"Děkuju," zamumlal Genn a pozoroval Arothino mužnou tvář. Byl o pár let starší než on, ale znali se od dětství. Kdysi nevadilo, když si spolu princ a chuďas hráli a oni zůstali přáteli už napořád. Alespoň to ukazovalo, že královská rodina neopovrhovala chudými poddanými, přestože jeho otec je nenáviděl, když nemohli zaplatit daně. Kvůli tomu nemohl posílit svou armádu, které si cenil nade vše. Když jeho syn nezískal nadání ohnivé magie po matce, tak musel vystavět silnou armádu. Snažil se platit i kouzelníky, ale většinou to byli podvodníci, kteří nic neuměli. Chtěl svému nicotnému synovi předat nějaký odkaz dál. Proto nesměl hrát na flétnu, ale musel se učit o bitvách, strategiích a boji.
"Genne…" Jmenovaný se odtrhl od myšlenek na otce a zadíval se na Arothiho. Vnímal jeho prsty na své tváři, jak mu stíraly líčidlo. "Proč to skrýváš? Musíš trénovat, nebo to s tebou nedopadne dobře."
"Je to trest, Arothi. Trest za to, jak se on ke mně chová. Nestojím o to být něčím nástrojem." Můadík se s povzdychem posadil na tvrdou postel, kde byl nucen Genn spát.
"A stojí ti to za to?" Zeptal se s povzdychem a utřel si barvu do rukávu. Poté chytil mladíka za ruku a pevně ji sevřel.
"Stojí, zaslouží si to."
"Ale moc dobře víš, že mne to zraňuje, když ti takhle ubližuje." Smířený úsměv zmizel z Gennovy tváře. Lehce se napnul.
"Arothi, už jsem ti několikrát říkal, že je to tady zakázané. Musíš si najít ženu a ne se užírat něčím, co ti nevyplní."
"Tak spolu utečeme. V Letrenii na tohle nehledí. Nikomu by to nevadilo." Zašeptal černovlásek. "Nemohu mít manželku, když jsem připoutaný k tobě. Byl jsi ke mně tak laskavý a já…" Sklonil se k němu a trošku zoufale hleděl do mladíkových šedivých očí.
"Taky bych rád utekl, ale tohle mi přijde jako hloupý důvod." Arothi sevřel rty k sobě.
"Záleží ti na mě stejně jako mě na tobě. I když to popíráš."

"Utečeme do Letrenie," zašeptal tiše mladík s hnědými vlasy, zatímco jej druhý svlékal.
"Jsem rád, že souhlasíš." Odvětil černovlásek, který s největší jemností zasypával jeho tělo polibky. Otec už se na něm opět vyřádil a tentokrát mu flétnu vyhodil z okna. Jeden by tvrdil, že snad korunního prince zneužívá, ale on se z něj tímhle brutálním chováním snažil udělat vojáka. Kdyby tak věděl, že jeho nástupce trůnu dělal další věc, kterou on opovrhoval a striktně trestal. Genn vzrušeně zasténal, když Arothi doputoval po břiše k jeho podbřišku. Vnímal, jak je tvrdý a jeho mužství se snažilo prodrat přes kalhoty. Černovlásek se pro sebe jenom zasmál. Věděl, že tohle následovník trůnu v sobě má, nebo to mohl dělat už jenom natruc otci, ale když reagoval takhle na jeho dotyky? Stáhl mu kožené kalhoty společně se spodním prádlem a vzápětí na něj vykoukl plně připravený Gennův úd. V tom mdlém světle svíčky se tou krásou pokochat nemohl, ale v Letrenii budou mít dost času. Budou tam spolu spokojeně žít daleko od ostatních… Rozevřel ústa, aby ho do nich vzal a jemně začal sát. Genn sebou škubnul, až toho zalitoval, jak ho rozbolely svaly. I tak se jemně prohnul, aby ho Arothi vzal celého do úst. A to černovlásek taky udělal, když konečně měl tu možnost. Snažil se Genna uspokojit, zatímco se prsty věnoval sám sebe a roztahoval se. Nemohl přece po něm chtít, aby mu v tomhle stavu roztáhl ještě nohy. Třeba jindy…
"Uhm…" Zavzdychal, zatímco ve vlasech vnímal jeho prsty. Jak si s nimi hrál, ale zároveň ho více nutil, aby ho měl celého v ústech, dokud zdárně nevyvrcholil do jeho úst. Arothi sebou cuknul. Na tohle připravený nebyl, i když mu tam Genn stále vzdychal. Snažili se být spolu v tichosti, koneckonců na chodbách chodily stráže. S velkým sebezapřením polkl Gennovo sperma a natáhl se po masti, kterou si pro tenhle případ přinesl. Oba dva byli mladí a rozhodně jeden vrchol nemohl Gennův úd nijak oslabit… Ucítil na tváři pohlazení, přičemž se na hnědovláskovo přání sklonil, aby ho políbil, zatímco naslepo mazal jeho úd mastí. Necítil se připravený, ale věděl, že to chce. Ještě než utečou znesvětit tohle místo! Se strachem se pomalu posadil na Gennovo mužství. Cítil bolest, přestože se roztáhl. Do očí mu vhrknuly slzy, až se ho pokusil princ zarazit, ale Arothi se nenechal.
"Chci to… Jenom si musím zvyknout," Zašeptal ztěžka, zatímco se ho snažil hnědovlásek alespoň hlazením na bocích ukonejšit, nakolik by ho zatraceně bolelo, kdyby se přizvedl. Připadal si trochu jako mrtvola, ale Arothimu to asi nevadilo, když se nad ním sklonil, aby si byli blíž. Mírně přizvedl hlavu, aby se mohli políbit na ústa, zatímco se Arothi opatrně začal pohybovat na Gennovi. Hnědovlásek pod ním sténal, bylo to pro něj nepoznané. Nikdy se mu nestalo, že by se vzrušil natolik, až by to potřebovalo ošetřit rukou a Arothi ho teď přímo rozpaloval. Tím teplem uvnitř něj, jak na něj znovu a znovu dosedal. Jak byli jedna bytost… Vjel mu rukou do vlasů.
"Při úsvitu… se střídají stráže." Vydechl ztěžka Arothi, načež Genn pouze přikývl a zatnul prsty v pěst v jeho vlasech. Nedovoloval mu, aby se od něj byť jenom centimetr oddálil. Cítil jeho dlaně na svých prsou a společně sténali. Občas se místnost ponořila do ticha, když se líbali, než se s bolestivým zaskučením kvůli vlasů, Arothi od Genna prudce odtáhl. Už dávno neměl ruce na jeho hrudníku, ale hrál si se sebou. A teď mu vrcholil na břicho. Stahoval se okolo princova údu a stále se snažil pohybovat, než opět strnul, jak ucítil, že ho vyplňuje svým horkým sekretem.
"Za úsvitu…" Potvrdil mu tiše udýchaný Genn a stáhl si ho k sobě. Nedbal na bolest, která teď ustoupila do pozadí. "Všechno je připravené…"

Nikdy by nečekal, že se to takhle ošklivě zvrtne. Ten, který jim měl předčasně ráno otevřít bránu, je zradil, protože tam na ně čekal otec s celou svou královskou gardou. Oba dva je uvrhl do vězení, ale daleko od sebe. Genn si strachy hlodal zuby, protože měl být předveden před válečný soud a sám moc dobře věděl, že ho tohle možná bude stát život, jak na něj otec vzteky řval, že ho nechá odsoudit k trestu smrti. Ovšem když před soudem stanul, lidé ho odmítli odsoudit, protože byl dalším vládcem. Ovšem Arothi si měl doživotně odpykávat trest ve vězení. Na jednu stranu si Genn oddychl, mohl ho tam navštěvovat, ale zasáhl otec a hned na místě Arothiho rozsudek změnil.
"Proč?!" Křičel rozlícený Genn a bránil se strážím, které ho táhly zpátky do žaláře. "Arothi! Arothi!" Snažil se s nimi rvát, ale proti dvěma profesionálním vojákům neměl šanci. Zuřivě se snažil dostat z jejich sevření, než to nevydržel. Magie uvnitř něj se bouřila a chtěla, aby ji vypustil a on tomu sladkému příslibu záchrany života Arothimu uvěřil. Nechal vytrysknout oheň ze svého těla, až od něj strážci odskočili. Plameny z něj šlehaly, zatímco se za ním tvořila bytost z čistého ohně.
"Propusť Aorthiho, nech nás odejít a nic se tady nestane," Promlouval dunivým hlasem Genn a ukazoval na svého překvapeného otce. Oheň mu líčidlo z tváře smazal a ukázaly se ornamenty ve tvaru ohně. Takže jeho syn nadání měl" Na tohle ale nebyl připravený.
"G-genne!" Vykřikl překvapeně Arothi. "Okamžitě to uhas, ten elementál z tebe vysává životní sílu! Vidím to!" Křičel na něj černovlásek, pokud by se ohnivá bytost dostatečně nakrmila došlo by ke katastrofě. Celá země by byla zpustošena ohněm. Mladík se zoufale díval na svého milence. Ani jeden nechtěl přijít o druhého, ale všechno překazil otec. Vzal si od jednoho z vojáků meč a zamířil k Arothimu. Chytil ho za vlasy a donutil jej pokleknout.
"Jak se vůbec opovažuješ tajit, že jsi čaroděj!" Vykřikl. "Tohle bude pro tebe trest za to, že ses vůbec odvážil něco takového…!" Arothi vykřikl, Genn společně s ním. Meč se zakousl do mladíkova ramene a projel mu přesně do srdce, načež se Genn zhroutil a ohnivá bytost se uvolnila z jeho pout…

Pomalu procházel ohořelými ruinami, které už dávno zarostla příroda. Nedíval se na nic, jenom šel a hrál. Tklivá něžná melodie rozechvívala samotnou zemi, aby lkala zármutkem stejně jako muž, který se sem rok co rok vracel. Jeho milovaný zde zemřel a otce zabil ohnivý elementál. Už před několika let usedl na trůn a provedl spoustu změn. Rozhodl se adoptovat sirotka, než aby svého zesnulého milence podvedl. Odtáhl flétnu od svých úst a posadil se na jeden z velkých nezarostlých kamenů. V dálce na něj čekala královská garda společně s jeho koněm. Znovu si přiložil chladný kov ke rtům a pokračoval ve stejné písni. Upřeně se díval před sebe, zatímco cítil, že se ho někdo jemně dotýkal. Nepřestával hrát, protože věděl, že pouze flétna ho probudí z jeho věčného spánku v tento den.
"Genne…" Uslyšel něžně své jméno a ruce putující po ramenou dolů na boky. "Ach můj drahý Genne." Šeptal vítr, který se proháněl místem neštěstí. Mladík přestal hrát a ohlédl se za sebe. Na malý okamžik směl zahlédnout průsvitného mladíka s černými vlasy. Usmíval se na něj, než se pomalu rozplynul a opět zmizel v Podsvětí. Genn mlčky vstal a zamířil zpátky. Flétnu vložil do obalu a bez dalších slov nasedl na svého hřebce. Zanechal gardu za sebou a vyrazil cvalem na své sídlo. Plášť za ním vlál a vítr mu stíral slzy.
"Ach Arothi…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | Web | 28. října 2016 v 10:20 | Reagovat

To je tak smutný a hezký :D  :-)  :-(  :-(  :-(

2 Kaikyo Kaikyo | 28. října 2016 v 19:35 | Reagovat

Proč je to tak smutný...chjoo....ale moc pěkný ^^
(Btw: Já bych si klidně nějakou, jak ty říkáš, "sick fanfikci na assassíny" od tebe znovu přečetl...ehm...:D )

3 Enqila Enqila | 29. října 2016 v 8:21 | Reagovat

[1]: Awww diky. Taky jsem u toho psani brecela. Asi mam PMS :-D  :-D

[2]: Puvodne jsem chtela napsat ff na Vanoce ale nakonec je to z jineho soudku :'D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama