O jako konec | Kapitola 2 - Prohlídka

4. srpna 2017 v 10:00 | Enqila |  O jako konec
Tak jsem se k něčemu donutila, cheers. Snad se bude líbit. I když mám pocit, že to tu čte jenom jeden člověk. Původně jsem chtěla napsat nějakou fanfikci, ale pak jsem se přemluvila k druhé kapitole mé nově se rozjíždějící povídce.



Znepokojeně se rozhlížel po tvářích všech vězňů. Většina z nich měla zoufalý výraz, další už pouze smutný a smířený. Snažil se naslouchat slovům svého mladého průvodce, ale spíš to ignoroval a díval se v čem tady jsou nuceni žít. Rozhodně to bylo lepší, než prvotní nákresy, které měl možnost si prohlédnout, když mu byla představena kancelář. Nakoukl dovnitř jednoho z betonových baráků. Rozhodně ten tábor byl svým vlastním městečkem, jelikož byl opravdu rozlehlý a rozdělený na několik menších ploch, aby se lépe kontroloval. Během parních dnů tady rozhodně bylo dobře, na dřevěných pryčnách dokonce ležely slušně vypadající deky. Několik vězňů znaveně na budoucího velitele pohlédlo. Nejspíš by ho ignorovali, kdyby je doprovod neseřval, kdyby je Victor nezadržel, tak by je už jenom z čistého potěšení asi zmlátili.
"Jdeme dál," zamručel nespokojeně nad jednáním dozorců. Upravil si kšilt brigadýrky, aby mu slunce nesvítilo do očí.
"Tamta budova, co to je?" Zeptal se, když procházeli okolo několikapatrové ošetřovny. Voják se na Victora nepříliš nadšeně podíval.
"Ošetřovna, ale tam bych vám nedoporučoval chodit, pane." Odpověděl a sundal si ze zad vak. "Alespoň ne bez tohohle." Podal mu koženou masku, která se podobala vranímu zobáku. Blondýnovi znepokojeně cuklo obočí vzhůru, hlavně když ucítil ten sladký lákavý odér, když se k nim jenom na chviličku obrátil vítr. Mladík zachytil svého nadřízeného za ruku a donutil ho, aby si masku oblékl. Poté ho pustil a vydal se s ním pomalu k ošetřovně.
"Zde ponecháváme omegy, když mají své dny. Nejsou schopní pracovat...A jsou nebezpeční pro vás, pane. Vznešená krev, jakou máte vy, by se neměla smíchat se špínou, která tady leží." Otevřel dřevěné dveře a nechal ho, aby vešel dovnitř první. Victor se rozhlédl skrze tónovaná sklíčka v masce. Nebyly tu žádné pokoje, pouze jedna velká místnost plná kovových postelí a sténajících mužů i žen.
"Nemáme medikamenty. Každý reaguje úplně jinak. Co pomůže jednomu, může zabít jiného." Začal pomalu vysvětlovat voják a provedl ho i do dalších pater, kde to bylo vcelku to samé.
"Dole už jsou většinou ti, jejichž hárání končí. Výš už vás nepovedu. Nevím, jestli je ta maska taková, aby zadržela feromony v prvních dnech."
"Spousta z nich je spoutaná." Podotkl nespokojeně, když si toho konečně všimnul a přešel k posteli jedné z omeg. Dotkl se ruky připoutané k posteli a vzápětí ucuknul, když průvodce neslušně vykřikl. Mladý muž se zoufale díval na děsivou osobu, která na něj sáhla. Škubal sebou ve snaze se k němu dostat blíž. Cítil z něj alfu, toužil se s ním spojit….
"Myslím, že je čas odejít, pane." Vzal blondýna v masce okolo ramen a vedl ho ke schodišti, zatímco ošetřovatelé se seskupili okolo postele vyvádějícího muže a umlčeli ho štědrou dávkou sedativ, těch měli dostatek.


Venku si koženou masku sejmul a zamyšleně ji žmoulal mezi prsty. Na chvíli ucítil ten sladký odér, který vycházel z budovy, ale průvodce ho okamžitě vedl pryč, aby nedošlo k nechtěnému kontaktu jejich nového velitele s nejnižší vrstvou společnosti. "Kdykoliv budete v blízkosti sto metrů, měl byste nosit nasazenou masku." Řekl a po očku se na blondýna podíval, rozhodně nepůsobil jako někdo, kdo by si zasloužil zastupovat velitele tábora, ale rozhodnutí z vyšších míst by neměl zpochybňovat.
"Většina příslušníků, kteří hlídají pracovníky, jsou bety. Díky tomu nehrozí, že by náhodou hárající omegu našel někdo z vás." Odmlčel a zastavil se, aby počkal na Victora, který kulhal o jeden krok za ním.
"Máte… nějaké otázky?" Pokusil se ho trochu pošťouchnout do vzájemné interakce. Nerad mluvil do zdi a teď mu to připadalo, jelikož s ním Victor skoro nekomunikoval.
"Jak často musím dělat obchůzky?" Upřel na něj své modré oči Victor, přičemž mu odpovědí byl úhyb těch mladíkových do strany.
"Ve vaší kondici, bych zvolil jenom jednu denně. Tábor je rozlehlý a asi budete sepisovat hlavně zprávy pro velitelství v našem hlavním městě. Panu Mengskovi se tohle dělat nechce." Victor si povzdychl. Chtěl se účastnit bitev a ne smrdět odsouzený k papírování v kanceláři.
"Je něco důležitého, co bys mi ještě měl ukázat? Nechci to tu obcházet celé. Moje noha se na to zrovna dvakrát netváří." Pokusil se o vtip, kterému se sám pousmál, ale s vojínem to ani nehnulo.
"Seznámím vás s vedoucím lékařem a potom vás bude očekávat pan Mengsk v pracovně."
...

"Vítej." Přivítala ho hnědovláska s milým úsměvem ve dveřích a jemně ho vzala za volnou ruku. Hned ve dveřích na něj vychrlila tuhle novinu, že už si je stoprocentně jistá a není to planý poplach. "Erik bude mít sourozence." Začala nadšeně a její vzrušení ani nezabil Victorův unavený úsměv. Přitáhl si ji k sobě, aby ji lehce políbil na tvář a potom si vymanil ruku z její.
"Nábytek tady ještě není?" Tím spolehlivě zchladil manželčino nadšení z těhotenství. "Nový přírůstek by se měl narodit do plně zařízeného domu." Pokusil se to Victor spravit a znovu se na ni usmál. Hnědovláska ho chvíli nedůvěřivě sledovala, než se opět usmála.
"Přinesli zatím to nejdůležitější. Budeme mít i televizi… Ale byla bych radši, kdybychom spíš měli zimní zahrádku. Pamatuješ si, jakou měla ne? Kousek přírody v tak obrovském městě jako Rakku."
"Ale tady jsi docela dost blízko přírodě." Namítl okamžitě Victor, když došel ve společnosti manželky do kuchyně. Posadil se na jednu z židlí u jídelního stolu z bukového dřeva a vzhlédl k ní. Okamžitě mu došlo, že zase přestřelil, když mu místo připraveného jídla hodila před nos prázdný talíř.
"Nohy máš. Určitě si to zvládneš přihřát sám." Blondýn nakrčil obočí a s povzdychem v duchu rezignoval.
"Fajn. Budeš mít tu svoji zimní zahrádku, přestože máš les, co by kamenem dohodil společně s loukami." Eleaonora se vítězně zazubila a vzala talíř zpátky do rukou, aby mu tam dala připravenou pečeni s přílohou.
"Poradím ti. Zimní se tomu říká, protože všechno tohle… v zimě nějak neuvidíme. Kvůli tvému zranění se asi už nevrátíme zpátky do Rakku. Někdo tady musí hlídat ty lidi a dávat na ně pozor. Bohužel jsi to ty, Victore." Dala před něj znovu talíř tentokrát už s jídlem a podala mu příbor.
"Hm… Podle toho, co jsem tam viděl…" Už chtěl říct, že pravděpodobně ten tábor brzy zase zmizí, až se sem seženou všechny omegy. Někdo bude asi pracovat, ale proč jinak by tam bylo tolik vyhrazeného místa pro výstavbu márnice a krematorií? Taky úsek pro lékaře byl až moc podezřele rozlehlý.
"Co? Jak to myslíš?"
"Eh… Nech to být, miláčku. Myslím si, že tady nebudeme žít natrvalo, ale seženu někoho. Zkus si dát dohromady, jak by sis to představovala, dobře? Je to tady rozhodně útulnější, než náš byt. Na to být hlavou rodiny, mám ještě času dost." Usmál se opatrně a konečně si vložil sousto do úst.
"Dobře." Přikývla a vstala, když uslyšela v patře obrovskou ránu. Erik pravděpodobně lezl, kam neměl a o něco zakopnul.
"Dojdu pro něj, tak se zatím najez a možná bychom se tady mohli projít?" Navrhla opatrně, jak by mohli syna alespoň trochu unavit.
"Jo… Jasně. Vezmu si něco na utišení a můžeme jít spolu třeba na kraj světa." Natáhl ruku přes stůl, aby pohladil Eleanoru po té její, přičemž si všiml na chvíli jejího starostlivého výrazu.
"Možná bych měla jít s Erikem sama a ty bys tu nohu tolik nenamáhal." Snažila se najít okamžitě jiné řešení, jelikož nechtěla, aby kvůli ní Victor trpěl ještě více. Koneckonců dneska musel většinu času jít po svých a asi v táboře neměl nijak privilegovanou prohlídku a byl nucen namáhat své zranění.
"Budu raději s vámi, než tady sedět doma sám." Odvětil mezi sousty a nakonec složil příbor k sobě. Rozhodně léky potřeboval, jelikož ho noha neuvěřitelně bolela z celodenní námahy, což si potvrdil, když se opět postavil, aby po sobě umyl talíř, zatímco jeho žena konečně odešla nahoru usměrnit malého Erika. Zamyšleně se podíval na sako od uniformy, které přehodil přes židli. Možná by si měl obléknout něco méně formálního. Pak by na něj třeba lidé nezírali s takovou nedůvěrou. Uložil příbory do zásuvky společně s talířem a trochu kulhavě se přesunul k saku, aby z něj vytáhl dózu s léky a několik si jich dal. Do sklenice si natočil vodu a všechno to zapil. Pohledem zabloudil na schody, jelikož slyšel jejich vrzání, jak po nich scházela Eleanora společně s Erikem.
...

Neochotně otevřel nejprve jedno oko a po něm i druhé. Příliš nevnímal své okolí, nakolik byl omámený nejrůznějšími přípravky a vlastním stavem těla. I tak si uvědomil, že tady to nezná. Lehce sebou pohnul a vzápětí zjistil, že má jednu ruku připoutanou k posteli, na které ležel. Zmateně se pokusil rozhlédnout okolo sebe, ale viděl jenom nezřetelné šmouhy a spoustu bílé barvy, která ho bodala do neobvykle zbarvených očí. Ucítil něčí dotyk na tváři a vzápětí mu zasvítilo světlo do levého zeleně zbarveného oka, zatímco druhé mělo blankytně modrý odstín.
"Je stále mimo, co jste to do něj dali, vy hovada." Zasyčel ošetřující lékař na jednoho ze dvou vojáků, kteří dotyčného vynesli sem nahoru.
"Nevíme. Cornelius říkal, ať do něj nastrkáme, co se dá. Paul bláznil a…" Snažil se z toho jeden okamžitě vymluvit, nebylo mu zrovna dvakrát příjemné být ve společnosti doktora Vrány. Tak mu říkali snad všichni jenom kvůli té ptačí masce, kterou musel v přítomnosti omeg nosit každý Vyvolený, aby nedošlo ke křížení. Jakmile byl někde hárající omega i aristokraté byli schopni stát se zvířaty a všechno bylo dáno jenom genetikou, kterou zkoumal právě zmíněný hlavní doktor tady.
"To protože je Paul debil a nedbá pravidel. Kdyby nosil masku při sobě, tak by nevyváděl po každý, kdyby…" Zavrtěl hlavou muž v masce a znovu upřel pohled k novému pacientovi. Jestli ten nápor léků přežije, tak by si ho mohl vzít k sobě. Má zajímavé oči, a pokud je houževnatý, tak se k jeho zkoumání přímo hodí.
"Řekněte sestrám, ať mě o jeho stavu informují." Rozhodl se raději nepříliš rýpat do těch dvou. Už tak z něj byli posraní kvůli kožené ptačí masce, kterou měl na sobě. Oba dva muži přikývli, zasalutovali a ihned jak mohli, tak se vytratili, zatímco Vrána zavěsil na mladíkovu postel jeho zdravotní kartu. Zamyšleně procházel pacienty nejrůznějších věků, často pak mužů a prohlížel je. Hledal vhodné adepty pro jeho výzkum, což budilo mezi vězni, kteří tu byli už déle než rok, pořádný strach. Nikdo se nechtěl dostat do rukou Vrány, to znamenalo jednosměrnou jízdenku do hrobu.


Pomalu scházel po schodech, přičemž za sebou tahal svůj doktorský bílý plášť, jelikož byl trošku delší, než se normálně vyráběl. Měl rád teatrálnost a bavilo ho, jak každý jeho pohyb u všech vyvolává hrůzu. Jenom u jedné osoby ne. Zastavil se na konci schodiště a rozhlédl se po přízemí. Nikdo mu nevěnoval pozornost, ale všichni o něm věděli. Každý Vránův krok se doslova odrážel od stěn, přestože místnost byla poměrně zalidněná. Pobaveně se pod koženou maskou zašklebil a nakonec se vydal do svého osobního království. Bloku tábora, který byl čistě a jen vyhrazen jemu a nebyl moc daleko od ošetřovny, kde byli dočasně "nemocní". Několik jeho podřízených mu během cesty podalo nejrůznější zprávy, než konečně osaměl a mohl odložit svou masku.
"Oleku…" Ozval se starostlivý hlas, přičemž ze skromné kuchyňky vykoukl tmavovlasý mladík. Vrána na něj upřel pohled svého zdravého oka, zatímco druhé bylo trvale mléčně zakalené s několika jizvami v okolí. Chabě se na něj usmál.
"Možná jsem ho našel, Vincente." Prohrábl si delší plavé vlasy.
"Našel co?" Zeptal se mladík a konečně vylez z kuchyně, aby přešel k němu. Byl sotva Olekovi po prsa. Oči měl skoro černé a ve tváři už zakořeněný věčně unavený výraz, zatímco na krku se mu skvělo několik kousanců, které se nikdy nevyléčí. Značilo to totiž jiným, že tenhle muž je zadán už s někým jiným navždy. Ten někdo byl logicky Olek, který si ho přitáhl k sobě.
"Někoho, kdo zemře pro tvé dobro," Sklonil se k němu, přičemž se nosem otřel o ten jeho.
"Jsem s tím smířený. Nechci, aby jiní umírali pro mé dobro." Namítl, načež ho od sebe Olek prudce odstrčil.
"Jsi takový sobec! Myslíš jen na sebe a ne na to, jak bych se cítil já, kdybys… kdybys skutečně… odešel."
"A co? Stejně jsem omega a oni…. Sám to říkáš, že nás tady pomalu zabíjí." Zněl tak ustrašeně, až ten náhlý vztek doktora přešel, opět si ho k sobě přitáhl a políbil do vlasů.
"Tebe nikdo zabíjet nebude. Přijdeme na způsob… Jak z tebe uměle udělat alfu."
"To ale nejde a ty to víš." Tentokrát se menší muž odtáhl od svého celoživotního partnera a vrátil se zpátky do kuchyně. "Stejně jakože už mě nic nezachrání. Moc dobře víš, že mám nanejvýš půl roku."
"Nechci od tebe poslouchat takové věci! Kde je ten optimismus, který jsi měl, když jsme se setkali! Poprvé spolu…" Namáčkl se k němu do menší místnosti s plotnou a jídelním stolem. "… víš přece, co myslím." Uchopil ho za ramena, dlaněmi mu pomalu sjížděl po pažích dolů, zatímco se k němu tiskl a Vincent byl nakonec donucen stáhnout hrnec ze sporáku. Zapřel se dlaněmi do dřevěné linky a vyloudil ze sebe tichý vzdech.
"Umřu tak jako tak. Buď mě tady zabijí, nebo ta nemoc…"
"Nic tě zabíjet nebude." Zamručel nesouhlasně Olek, když se nad ním skláněl. Rty jemně třel o mladíkův štíhlý krk. "Kdy naposledy jsi měl svůj týden?" Zeptal se ho šeptem, zatímco dlaněmi doputoval na jeho citlivější místa a odpověďmi mu spíše bylo vzdychání.
"Mám to dostat brzy, neměli bychom… ahn… Nechci otěhotnět." Samozřejmě byl skoro ihned vzrušený, protože Vrána věděl, kam sáhnout. "Co by na to řekli… tvoji podřízení… Neměli bychom." Mumlal si dál své tmavovlásek, ale věděl, že ho milenec neposlouchá.
"Tak to abych ho včas vytáhnul co?" Zaškaredil se u Vincentova ucha a na jeho druhý dotaz vůbec nereagoval. Jenom si pomyslel, že by mu ještě záviděli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | 4. srpna 2017 v 20:45 | Reagovat

Takže máme aspoň odhaleno už i z druhé poloviny, o co půjde. Umělá alfa a doktor "Vrána" vs. omega s dvoubarevnýma očima a nový kapitán nebo jeho zástupce spíš

2 Enqila Enqila | 5. srpna 2017 v 1:28 | Reagovat

On ještě není alfa, jenom to chce Olek zkusit :P Co by člověk pro svého milovaného neudělal, že?

3 Azano Azano | 5. srpna 2017 v 12:50 | Reagovat

[2]: Jestli tím na něco narážíš, tak jen do toho a svěř se! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama